Rejdař Pro vás Prosinec 2019

P ř í b ě h n a c e s t y
Hledá se DORIS
Příběh se odehrává v
prostředí pražské MHD
Byl to velmi nepříjemný zvuk, co se ozýval místností. Byl to zvuk budíku, který si Willyjeff (Rezistor) včera
nastavil, aby nezaspal na dnešní směnu. Bylo to ráno jako každé jiné. Po snídani si vzal svoji oblíbenou
uniformu a odešel směrem k vozovně. Tam ho čekalo milé překvapení. Dnes pojede svou oblíbenou linku
25 se svým oblíbeným vozem KT8D5. Když vyjížděl z vozovny, byla ještě tma. Zastávky byly prázdné, a
tak se dostal na konečnou ještě s předstihem. Nemusel volat na dispečink, že si musí nutně odskočit a
tak, po návratu do již příjemně vytopené tramvaje si ještě stihl přečíst článek ze včerejších novin.
Začetl se natolik, že přeslechl paní Hazdrovou, jak mu připomíná odjezd za jednu minutu. Vyrušil ho až
kolega přijíždějící za ním. Naštěstí doprava byla ráno klidná a zpoždění skoro dvě minuty s přehledem
dohnal ještě do dalšího kontrolního bodu. První kolo uběhlo velmi rychle a stejně tak
druhé. Třetí kolo už ho doprovázelo mnoho dětí cestujících do školy. Doprava houstla. Jen tak tak
proklouzával skrz křižovatky. Preference dnes byla na jeho straně. Zastavil se jen na Hradčanské.
To už si všiml, že dnešní doprava je divočejší než obvykle. Fronty na červenou se táhnou přes všechny
pruhy, a i jeho zpoždění náhle začalo nabírat na minutách. Na konečnou přijel již s takovým zpožděním,
že nemohl mít ani pauzu. Další výjezd byl prostě horor. Automatické hlášení nefungovalo. Čím dál víc
výhybek se mu nestavělo správně. Už ho nebavilo pořád chodit ven s „tágem“ a rvát se s výhybkami, ale
co měl dělat? Na další pauze zašel za kolegou a zeptal se, jestli neví, co se dnes děje. „U mě je všechno
v pohodě, zkus si zavolat o výměnu vozu“ odpověděl kolega. Willyjeff (Rezistor) z toho nebyl nadšený, a
tak si řekl, že to ještě jedno kolo zkusí. Za tři minuty už nabíral cestující a vše se zdálo být v pořádku. Na
další zastávce ho vyrušilo klepání na dveře kabiny. „Pane, jedete na Hradčanskou?“ zeptal se cestující.
„Ano“ odpověděl Willyjeff (Rezistor) a pomyslel si, proč se ho ptá na takovou věc, to se nemůže podívat do
jízdního řádu, nebo na panely? Další otázka ho překvapila ještě víc: „vy jste pětadvacítka“? „Chlape,
podívejte se zvenčí. Co tam vidíte?!“ odpověděl Willyjeff (Rezistor) trochu naštvaně. „No právě, že nic
pane řidič“ řekl cestující a s uraženým pohledem pokračoval do vozu. Willyjeff (Rezistor) se tedy šel
podívat sám. Nic. Všechny panely byly prázdné. Apex pracoval správně, ale i tak ho zkusil restartovat.
Zabralo to dost času a už si nemohl dovolit další zpoždění, a tak jel dál. Byl tak fascinován všelijakými
symboly, zobrazujícími se na displeji, že si nevšiml značky, kterou někdo umístil do kolejí. Zastavil na
centimetry od načky, div nezničil brzdy. Když šel značku odsunout, podíval se na panely, které mezitím
naskočily a ukazovali linku i směr. Ale vzhůru nohama. Willyjeff (Rezistor) už nevěřil svým očím a šel si
pro mobil, aby si to vyfotil. Ale než se vrátil, linka i směr byly pryč. To byla poslední kapka. Usedl do
kabiny, popadl vysílačku a zavolal na dispečink. Ticho. Zavolal znovu. Na druhé straně jen zašumělo. „Ti
blázni se tam zase jen točí na židlích a flákají se“ pomyslel si a rozjel se k další zastávce. Už se blížil ke
sloupku tak stiskl tlačítko pro vyhlášení zastávky. Náhle se celý systém vypl. Nereagoval na nic. Willyjeff
(Rezistor) se nemohl ani přihlásit svojí kartou. Prostě nic nešlo. Šel tedy říct cestujícím, že zde jízdu končí
z důvodu poruchy.