Rejdař Pro vás Prosinec 2019

H l e d á s e D O R I S
Chtěl se poradit s kolegou, ale ať se rozhlížel jak chtěl, nikde žádná tramvaj. Ani ta, co ho už několikrát
dojela. Willyjeff (Rezistor) už úplně zoufalý zkusil ještě zavolat z mobilu dispečerovi. Bohužel už neměl
kredit a z nějakého důvodu se nedovolal na žádné číslo, které zkoušel. Ze zoufalství se rozhodl, že si
dojede na dispečink osobně a zjistí, co se děje. Celou cestu opakovaně zkoušel zapnout apex, ale bez
odezvy. Cesta na IP Pavlovu byla tou nejdelší, kterou kdy zažil. S nefunkčním hlásičem si nemohl
stavět cestu a ani křižovatky mu volno nechtěli jen tak poskytnout. Už byl skoro v centru a zatím nepotkal
ani jednu tramvaj. Teprve na Vltavské proti němu vysvitla světla protijedoucího vlaku. Willyjeff (Rezistor)
rychle vyskočil z kabiny a mával na kolegu, aby mu zastavil. Jako zázrakem protijedoucí tramvaj zastavila.
Řidič rychle vylezl ven, otřel jakýmsi pochybným hadříkem čelní sklo a hbitě naskočil zpět do kabiny a jel
dál. Willyjeff (Rezistor) nevěřil vlastním očím. Konečně dorazil na Pavlák. V tu chvíli už ho vůbec nic
nezajímalo. Nechal tramvaj stát na blikačkách uprostřed magistrály a běžel směrem k dispečinku. Dveře
byly zamčené. „to snad není pravda!“ Ze samé zlosti dveře silou vypáčil. Na vrátnici nikdo nebyl. Výtah
nepřijel. Běžel po schodech. V pátém patře si dal chvíli pauzu. Najednou slyšel zvuky dveří. Nějaký p
acovník přišel na chodbu. „Co se děje?! Proč mi nic nefunguje!?“ vyhrkl Willyjeff (Rezistor) na toho
člověka. „Já nevím, o čem mluvíte“ odpověděl pracovník a šel dál. Willyjeff (Rezistor) tedy našel zbytky
energie a vyběhl do posledního patra. Dveře na dispečink tramvají byly otevřené, ale v místnosti byla tma
a nikdo tam nebyl. Na obrazovkách jen problikával text „DORIS ERROR“. Willyjeff (Rezistor) se vrátil ke
svojí tramvaji. Tam už na něj čekalo přes sto naštvaných řidičů, kteří nemohli projet magistrálou. Sedl si
do kabiny a nevěděl, co má dělat. Všiml si kolem projíždějícího autobusu na lince XC. Zkusil se jít zeptat
řidiče, jestli náhodou neví, kde jsou všechny tramvaje a proč nefunguje doris. Řidič autobusu po
vyslechnutí jeho historky o prázdném dispečinku neváhal, a vyndal kameru. „Takže nazdar, natočíme si
krátké videjko tady s kolegou od tramvají“ spustil autobusák. „proboha co to děláte“ ptal se Willyjeff
(Rezistor). „už dlouho video nebylo“ odpověděl autobusák. Willyjeff (Rezistor)ova směna měla
končit za půl hodiny, a on tady ztrácí čas s nějakým praštěným autobusákem. Napadlo ho, že by mu mohli
pomoct ve vozovně. Cestou potkal pár dalších kolegů, ale už se jich nechtěl ptát, aby nevypadal jako
hlupák. Poslední křižovatka před vozovnou. Už se viděl doma v posteli. Z tohohle zážitku se musí pořádně
vyspat. To, co viděl mu vyrazilo dech. Místo vozovny tam byla jen hromada ohořelých sutin. Zeptal
se dělníků, kdy se to stalo. „dneska ráno o půl šestý“ byla odpověď jednoho z nich. Willyjeff (Rezistor) si
vzpomněl, že vyjížděl o pár minut dřív, a to mu zachránilo život. Náhodou se podíval do zpětného zrcátka
a viděl, že i jeho tramvaj je v plamenech. V šoku vyskočil z tramvaje a praštil se o sloup. Náhle se probudil
s hlavou zabořenou v novinách. Po pohledu na apex zjistil, že už má minutu zpoždění a že je šest ráno.
„Takže to byl sen“ pomyslel si. Pak ho ale neuvěřitelně vylekalo klepání na kabinu a za dveřmi stál
autobus 1195 se slovy: „tak co, našel jsi doris?“