sila_pribehu

Musel jsem se dostat až na samé dno, abych si konečně uvědomil,
že mám problém. Konečně jsem si přiznal, že jsem závislý na alkoholu
a že si sám nepomůžu. Měl jsem jen pár možností: buď se zblázním,
nebo se uchlastám k smrti, nebo vyhledám pomoc. Zašel jsem k psychiatričce,
která mi doporučila protialkoholní léčení. Nastoupil jsem na protialkoholní
do Nechanic. Po celou dobu léčby jsem se alkoholu nedotkl
a léčbu zdárně dokončil. Po návratu domů jsem však neměl vyhráno.
Vracel jsem se do prázdna. Díky alkoholu jsem neměl vlastní rodinu, neměl
žádné koníčky, kterým bych se mohl věnovat. Měl jsem jen prázdný barák,
ve kterým jsem zažil hodně hrůzy. Bylo těžký to ustát. Psychika mě
zradila. Měl jsem pocit, že mě stále někdo sleduje, jestli si v krámě
nekupuju alkohol nebo jestli nechodím do hospody. Nedalo se to vydržet,
a tak jsem se rozhodl pro sebevraždu. Sehnal jsem si velký množství
léků a všechny je najednou spolykal. Nechtěl jsem už žít. Život tomu
chtěl ale jinak. Nečekaně se u mě stavil kámoš, který zavolal sanitku,
a tím mě zachránil. Skončil jsem v Žamberku na psychiatrii. Lékaři mně
doporučili opakovat protialkoholní léčbu a já ji dobrovolně podstoupil.
Při léčbě jsem si uvědomil, že jsem si alkoholem zkazil život. Ale zkazil
jsem si ho JÁ, nikdo jiný. Já jsem ho začal dobrovolně pít, nikdo mě násilím
do toho nenutil. Ta možnost tu byla a já ji využil. O tom si každý rozhoduje
sám. Když tohle pochopíte, máte vyhráno, protože o vyléčení si
taky každý rozhoduje sám. Podpora druhých je důležitá, ale ten pocit,
to rozhodnutí musí vycházet z vás…
Ještě rok po léčbě jsem měl problém projít v obchodě kolem
regálu s alkoholem. Je to další velká zkouška, protože alkohol
nebo reklama na něj je všude kolem nás. Měl jsem na něj chuť,
ale už jsem věděl, že mně v životě nepomůže.
Po léčbě jsem si zažádal o invalidní důchod. Uvědomil jsem si, že potřebuju
být víc mezi lidma, a tak jsem nastoupil do Cedru do sociálně terapeutický
dílny. Naučil jsem se tam, že pokud zaměstnám ruce (vyráběl jsem různé
výrobky), zaměstnám i mysl. V Cedru mně taky pomáhají řešit věci s úřady
s lékařem a tak. Pochopil jsem, že ve volném čase je dobrý zajít třeba
na minigolf nebo do kina. Chodím s partou z Cedru. Zvládám chodit
na částečný úvazek do práce…
Jak žiju dnes?
Stále se mi daří abstinovat. Teď bych nic neměnil. Jsem spokojený.
20 | (Ne)mocná síla příběhu
CEDR_Siĺa prǐ́beȟu_A5_vnitrňí.indd 20 30.06.20 14:21