sila_pribehu

Jak se mi psal příběh s Ondřejem
Toto byl druhý příběh, který jsem pomáhala zhmotnit. Příběh jsem psala
s Ondřejem. Napadl mne hned, když jsme přemýšlely, koho oslovit. Ondřeje
znám z tréninků kognice. Je vzdělaný, má všeobecný přehled a bez potíží
vám vysvětlí třeba rozpustnost vitamínů v tucích. Je to příjemně komunikativní
chlapík, který se nebojí říkat o sobě věci tak, jak jsou. Otevřeně
mluví o všem, na co se ho zeptáte. A leckdy to fakt není maličkost. Byl
ochotný mluvit o elektrošocích, o sebevražedných pokusech, o stavech
hluboké deprese. Na naše setkání chodil vždy připravený, byl ochotný
konzultovat data událostí s paní doktorkou, doptával se rodiny na podrobnosti.
Sám si sepsal kostru příběhu, komunikoval osobně i po mailu.
Ondřej s vnitřním klidem popisoval i ty nejkrizovější životní situace a byla
z něho cítit vyrovnanost a přijetí událostí, které se mu staly. Za to na mojí
straně to vibrovalo a s klidem to nemělo společného vůbec nic. Cítila jsem
v těle napětí, neklid a poté i únavu. To je dobré znamení, říkala jsem si.
Snad to podobně bude fungovat i na čtenáře tohoto příběhu. A o to nám
šlo. Nepsat jen fakta, ale probudit emoce, které vám sdělí to nejdůležitější
– prožívání člověka s duševní nemocí.
Bc. Michaela Nešpoříková
pracovní asistentka v sociálně terapeutické dílně
42 | (Ne)mocná síla příběhu
CEDR_Siĺa prǐ́beȟu_A5_vnitrňí.indd 42 30.06.20 14:22