Generace nula : Praha

Těžko uvěřit představě, že takové město se dá klasickým způsobem předem
naplánovat či dokonce navrhnout. Přitom však základní smysl plánování, tedy
dosažení efektivity a kvality na základě sjednocení části parametrů zůstává
bezpochyby stále platný.
Jak tedy plánovat? Jak dosáhnout efektivity naplánované struktury a zároveň
nezafixovat její prostorovou podobu?
Město jako organismus bezprostředně reaguje na sebemenší změnu vnějších
i vnitřních podmínek. Vytváří se na základě standardních vzorců. Každá
jednotlivá investice je ovlivňována množstvím lokálních vstupů.
Musíme se naučit formulovat plán města analogickým způsobem. Vstoupit
do výše popsané logiky tvoření města a k běžným vstupům přidat další
parametry, které jsou vyjádřením vize fungování města.
Stanovení parametrů dává základní významovou koherenci při zachování
relativní prostorové flexibility. Právě jejich určování je cesta k úspěšnému
ovlivnění výsledné prostorové struktury.
Takový plán již nikdy nebude navrhovat konkrétní řešení. Potenciálně
umožňuje nekonečné množství variant prostorových vztahů. Každá z nich
však díky definovaným parametrům odpovídá předem určenému schematu a
zapadá do konzistentní logiky celkového prostředí.
Konkrétní struktura vzniká až v měřítku jednotlivých investic, její logika a
provázanost je zafixována pomocí parametrů.