Elsa Aids, Lazarská v zimě a jiné básně

Zlatohlávek 13
Kocovina a první sníh.
Ráno se dívám na holé kmeny
na prázdném pozadí
a připadám si napůl šťastný
a napůl po smrti.
Nejspíš jsem tam, kde jsem chtěl být.
Když mi byly čtyři roky,
měl jsem jemné blonďaté vlásky.
Stařena z přízemí mi říkala zlatohlávek,
dokonce andílek,
a lákala mě k sobě sladkostmi.
Jednou, když mě zase vzala dovnitř,
povalil jsem ji na zem
a utekl na schodiště.
Co bylo dál,
už nevím.
Časem mi vlasy ztmavly,
skoro zčernaly.