Marosa di Giorgio, Divoké papíry, ukázka

Tak osamělé a pospolu.
Poletovaly klidné
papíry a safíry.
Ležel tam svazek duší.
Dívenky z měsíce.
Olistěné a okřídlené
drahokamy.
strana 84
přeložil a uspořádal
petr zavadil
Marosa di Giorgio
Divoké papíry
Poezie
Fra

marosa di giorgio
(1932–2004)
potomek italských a baskických přistěhovalců, se narodila
v uruguayském Saltu. Extravagantní žena přitahovala
pozornost od dětství navzdory vrozené plachosti.
Nikdy se nevdala ani neměla děti. Dlouhé hodiny trávila
o samotě v montevidejském baru Sorocabana, kde
kouřila navlečená v těsné sukni a v botách na vysokých
podpatcích. Vystřídala několik zaměstnání, od herečky
přes novinářku společenské rubriky po úřednici. Zároveň
žila ve světě, který sama vytvořila, plném znepokojivých
tvorů a rostlin živených přízračnou sexualitou.
Sametoví inkoustoví upíři v něm jemně znásilňují básně
v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní
a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť.
Od devadesátých let se její dílo vydává pod názvem Divoké
papíry.

Éditions Fra

Marosa di Giorgio
přeložil a uspořádal
Petr Zavadil

Divoké papíry

Marosa di Giorgio
Divoké papíry
Z uruguayských originálů
Los papeles salvajes
(Adriana Hidalgo editora,
Buenos Aires 2008),
El Gran Ratón Dorado, el Gran Ratón de lilas
(El Cuenco de Plata, Buenos Aires 2008)
vybral, přeložil a doslov napsal
Petr Zavadil
Redaktor Jakub Řehák
Design Nusle(.org)
Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15,
120 00 Praha 2, Fra.cz,
roku 2023 jako svou 218. publikaci
Vytiskla Tiskárna Protisk,
České Budějovice
Vydání první
ab032
Kniha vychází za podpory
Ministerstva kultury čr.
© Éditions Fra, 2023
© Adriana Hidalgo editora s. a., 2008, 2013
© Nidia di Giorgio
Translation & afterword ©
Petr Zavadil, 2023
Author photo ©
Magdalena Gutiérrez, 2000
Design © Nusle, 2023
isbn 978-80-7521-205-4

Obsah
7
61
209
255
Magnólie
Březnový zajíc
Mystická růže
Podivná slečinka petr zavadil
Fra

MAGNÓLIE
1965
Na památku mé babičky,
Rosy Arreseigorové de Médicis,
její magnóliové, vodní,
andělské duši.

1 9
Ta dívenka psala básně; pokládala je vedle výklenků,
vedle hrnečků. Bylo to ve chvílích, kdy mraky táhly
pokoji, a vždycky přilétal jeřáb nebo orel, aby se napil
čaje s její matkou.
Ta dívenka psala vysilující a sladké básně, chutnající
po kdoulích a po kosti a po ptačí krvi. Bylo
to v těch dávných létech, v domě, nebo během podzimu,
zamlženého a plného králů. Někdy přicházel
druid, mnich z hloubi lesa, a napřahoval vychrtlou
ruku, a matka mu podávala čaj a předstírala, že se
modlí. Ta dívenka psala básně; pokládala je vedle výklenků,
lamp. Občas vcházely mraky, dubnový vítr,
a odnášely je; a tam, ve vzduchu, potom zářily; tehdy
se shlukovali a s rozkoší si v nich četli motýli a světci.

10
2
V podvečer dívenka opouštěla vysoký les, a zároveň
dosny s velikými červenými květy podobnými pohlavím
archandělů, příliš vzdušných a žádostivých.
Úkosem pohlížela na obrovské okvětní listy a otřásala
se; a cesta vedla dolů a k ní, a ze vzduchu vířivě padal
jakýsi starý světec, aby jí zemřel v rukou; a tak ho
chytila, a byl to poslední záchvěv, máchnutí křídel;
a cesta vedla dolů a k ní, šílené strachy, přes celý pozemek,
starou alej, přes dveře k dávnému domovu.
Tehdy volala služebné, předávala jim mrtvého, aby
ho půl hodiny pekli, okořenili ho nějakou zeleninou,
nějakou fantastickou cibulí.

3 11
Po dešti babička hnětla cukroví z duhy a starého
ovoce; a jakási volavka přichází požádat o laskavost
– o dlouhý a průzračný klobouk; babička ji zve
dál; a odevšad se kutálejí bílé hrozny, ze všech listů
v herbáři; barevné sklenice si jdou povídat s volavkou;
magnólie prostírá své mísy, aby chytila hrušky,
které za chvíli spadnou – mají nebeskou kůži a sněžné
srdce; jenže na tvářích hrušek jsou podivné číslice;
sečtěme všechny ty záhadné třináctky a schválně, co
nám vyjde; a v dřevěném domečku, maličkém, hned
vedle toho velkého, bojují třtiny plné vody, cukru
a šťávy; a brambora se pootevírá a nechává vyrůst fialku
ze svého bramborového srdce; a babička schází
do zahrady a zašlapává dvojici drobných snoubenců;
a prochází kolem kůň, ten, který má nádherné jméno,
ten, co se jmenuje Daniel a umí se smát, a bezzubí
starci jdou do kukuřičného pole, aby se podívali
na tvrdé chrupy a listy na balení tabáku; a magnólie
nosí dlouhatánský perlový náhrdelník, šaty pošité
perlami; a všude rostou houby, tam i tady, jako pěnová
jablka, přezrálé pomeranče, s kůží posetou kukuřicí
a smaragdy.
A potvůrka zrozená po dešti prochází zahradou
ze severu na jih, temná a vychrtlá; a nese si jednoho
z našich mrtvých příbuzných zasetého do hřbetu
jako hyacint.

12
4
Když hodně prší, andělé hřadují v zahradě jako malí
druidové, jejich růžové lemy se zlehka prolínají (když
je vidí koně, zděšeně prchají, ale v dálce se zastavují
a s úsměvem se začínají probírat vzpomínkami).
Občas se usazují na stromech jako průzračné slepice,
nebo kladou červeně skvrnité modré vejce, nebo
bílé a malé, které hned schovám. Někdy se vydávají
na cestu do kukuřičného pole a vyzobávají zrnka.
Když hodně prší, andělé létají uvnitř domu, tehdy
je chytám, dávám je do květináčů, džbánů a váz.
A jednoho nosím paní učitelce.

5 13
Zdá se mi, že je Tříkrálová noc.
Umlkla jiřina – nadměrná, granátová a modrá –
přestala kroužit, zastavily se jí hodiny, zastavily se
ohromné růžové minutové ručičky; ale zdálky zní
valčíková hudba a vlaštovky a císaři se dávají do tance.
Dokud zpěvný ořech nezmlkne a nezmlkne taky
cvrčilka.
V nějaké takové vteřině usne maminka; neměla
by, protože se přihnala šlechtická krysa; máme návštěvu
v kredenci.
… Zdá se mi, že je Tříkrálová noc.
Dovnitř padá hrst hvězd, jako by byly z cukru.
A celá zahrada i nebesa jsou plná výtečných dortů se
svíčkami; na východě a na západě je dražé; stříbrné
perličky na severu a na jihu.
Má někdejší zvířata vstávají z mrtvých. Přicházejí
zdaleka, odtamtud, aby mi přinesla hračky.

14
6
Když hlemýždi stoupají duhou, a ve vzdálených holubnících
vrkají holubice svým poupatům podobným
růžovým vejcím, a růže klade své vejce a na obzoru
znovu vzplane válka, procházejí kolem válečníci
a květiny. Když vchází měsíc komínem a každý talířek
zatvrzele zadržuje dech, své sirupové voňavé
bříško, a stoly a postele vypadají jako kopretiny
s včelami, a princové vystupují z medailónů – štíhlý
stříbrný trup, žlutá tvář – a přinášíme lampu, hrnečky
a nějaký šálek křehce vzlétne, skoro ani nenarazí
do rozkvetlé skříně. A tam, ve vzduchu, Marie a ptáci
pijí čaj.

7 15
(Pro mrtvého muže)
Luna seděla na vejcích; padají z ní bílá stébla; létá
šest malých jeřábů. A ty, s perleťovou šíjí, kterou jsi
právě získal a kterou nemůžeš drtit, s dřevem, které
se nerozklíží. A my hlídáme tvou smrt – vzdálené
sousedky, hatmatilka cvrlikání, tam v břízách a vrbách.
Sníme o nemožných věcech – už nás omamuje
rosa, káva – že házíme svatební rýži na tvé obočí, lehký
zázvor na tvé zranění, koláček na tvé rty, motýla
pečeného ve vlastním peří jak barevná máta, nazlátlá
mandle, koláček z barevného cukru, a že ho hltáš.
A dokud nepřijde sen a noc neprotne svou půlnoc
a neuplyne nevím kolik času, a znovu neotevírám
oči, a už je moc brzy, už poletují sousedky, cvrlikání,
nad něžnými ovečkami a někde tam vzadu u zvonice,
u pagod, světýlko kreslí obzor.
Jenže v tu chvíli se ty otřásáš, zvedáš rudý hřebínek,
černá křídla, a necháváš zaznít svůj zpěv.

16
8
Už je konec dne. Strom prostírá své vlasy, svůj piškot
a pokouší ježíše hyacintů. A on, ohromná fialka, se
vyloupává z listí a…
Ale všechno je fiktivní. Jen pavouk s modrým
břichem a černými nožkami přenáší vzduchem síť,
jedovatou pomněnku. A tam u stolu jsou hodovníci
a ryba – ta na stříbrném talíři vypadá jako přebohatý
človíček, obří trpaslík lososové barvy, koláč ze
slaných kamélií; polykáme ho jako lahodný perlový
náhrdelník, který má nevídanou chuť. A netopýři se
jemně udí v kouři z vlastních cigaret. A je tu měsíc
a chystá se spát. A je tu vrah, ten světec, s dlouhým
závojem a dlouhou hřívou, který jde za mnou, hledá
mě a jedné noci mě dostihne.

9 17
… A co když přijdou zajíci a odnesou nám všechen
hrách a všechny kvetoucí brambory – s jejich granátovýma
očima a granátovými zoubky?
… A co když se narodí houby – ty malé a kulaté
jako perly, ty bílé a pěnovité, ty, co vypadají jako citrony
z manšestru?
… A co když někdo vyřeže lebku z dýně, vydlabe ji,
postaví dovnitř zapálenou svíci?
… Co když se napijí alkoholu strašák a kráva, a přijdou
zaklepat na dveře?
… A co když se Magdaléna zmýlí, nebo zakřičí,
nebo co když hodí jedovatou lilii do rýže?

18
10
Když jdu v časných hodinách do vesnice, přes louky,
s košem a džbánky, a rosa zapaluje své sirky a pálí
všechnu trávu, a jabloň drží jako těžké barevné motýly
všechna svá jablka a hrušky, už zesklovatělé a naleštěné,
a všechny houby jsou naložené, vidím, jak ze
stínu kmenu vychází onen neznámý, noční muž, ten
se zaječí hlavou.

11 19
Někdy se tam scházejí koně. Sovy v temných pláštích,
s velmi silnými brýlemi, s podivnými zvonečky,
svolávají houby bílé jako kosti, jako vejce. Občas
máme hlad a není tu žádné zvířátko k podřezání.
Tehdy chodíme po schodech do podkroví, hledat
staré ananasy, hrozny tmavého a tvrdého vína, staré
mandle; když se rozlousknou, vyskočí mrška, hladká,
jemná, perleťová, růžová nebo modrá; když má zlatou
barvu, vyhazujeme ji do vzduchu a ona se začíná
točit, zahalená do ohnivého prstence, jako planeta.
Občas, ani nemám hlad. Měsíc visí jak přibitý se
svým žilkovaným peřím. Koně zpívají.

20
12
Stařeny už snášejí ze střechy čerstvě narozený salát,
magnólii kokosové chuti, tucet vajec – schody dál
cestují tmou, nehybné a nekonečné –; zapalují hranice.
Sem tam proletí kolem netopýr jako příšerný telegram.
Když někdo vyhlédne z okénka, cestu neuvidí;
ale nahoře na nebi je pořád roztažený stůl; malé
porcelánové šálky a jejich valčíkový cinkot, mušelínový
ubrus, hyacinty a růže. A utkvěle září čajová
hvězda.

13 21
Někdy rodiče napadlo hrát tu zlověstnou hru.
V době, kdy hyacinty vzcházejí jako hejno ptáků
z ukryté půdy nicoty, modré, černé, žluté jako motýli,
nebo jako červené pomeranče s tenoučkou slupkou
a stříbřitým alkoholem, jako dýně a tulipány, jako slepičky
a jemní fantastičtí havrani s jediným křídlem –
krákorají, kdákají, potichounku.
V tu dobu jsem si chodila ke stolu pro sklenici
medu. A rodiče začínali zlověstně žertovat; strkali do
mě, naráželi do mě – ze vzduchu padaly hrůzostrašné
papíry –; viděla jsem chrupy, chléb rozchechtaný
dokořán. V tu chvíli jsem musela jít ven, pustit se do
pláče. Jakýsi alkoholem zpitý kolibřík si spletl narcis.
Po očku prchalo jmelí, duby, ořech, hrozen štěstí;
na všech kmenech byly napsané básně; ale všechny
končily stejně a nebylo moc jasné, co vlastně říkají.
Tiché skučení rodičů mi nahánělo hrůzu, zamrzal mi
cop; musela jsem jít daleko za všechno, za planinu,
za druidský pomník.

001
002
003
004
005
006
007
008
009
010
011
012
013
014
015
016
017
018
019
020
021
022
023
024
025
026
027
028
029
030
031
032
033
034
035
036
037
038
039
040
041
042
043
044
045
Éditions Fra
Thomas Ernest Hulme, Modlitba
za úsměv luny
Richard Caddel, Slova straky
The Magpie Words
Imagisté
Vítr z Narragansettu
One Stop Stories
Vladimír Sadek, Židovská mystika
Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot,
Pchjongjangská akvária
Joyce Mansour, Výkřiky
Eugénio de Andrade, Svrchovanost
José Ángel Valente, V kořenech světla
ryby
Alena Nádvorníková, Anebo ne
Ou bien non
Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu
Courage at Daybreak
Raúl Rivero, Důkazy spojení
Antologie nové české literatury 1995–2004
Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet
Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský
písemný znak jako básnické médium
Petr Mikeš, Jen slova/Just Words
Petr Borkovec, Vnitrozemí
Roland Barthes, Světlá komora
Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie
Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová,
Experimentální hry
Petr Král, Arco a jiné prózy
Jurij Odarčenko, Verše do alba
Muhammad Šukrí, Nahý chleba
Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce
Antologie současné lotyšské poezie
Guillermo Rosales, Boarding home
Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh
Jano Pavlík
Viola Fischerová, Předkonec
Blanca Varela, Křídla na konci všeho
Erich Fried, Milostné básně
Shitao, Malířské rozpravy Mnicha
Okurky
Petr Měrka, Telekristus a Mentál
Zápisky z mrtvého ostrova
Bytosti schopné zemřít
Jonáš Hájek, Suť
Viola Fischerová, Písečné dítě
Yasmina Reza, Zoufalství
Richard Caddel, Psaní v temnotě
Writing in the Dark
Polona Glavanová, Noc v Evropě
Andrés Sánchez Robayna, V těle světa
Michal Witkowski, Chlípnice
Jerzy Pilch, U strážnýho anděla
Emanuel Mandler, Poslední Branibor
a jiné příběhy
046
047
048
049
050
051
052
053
054
055
056
057
058
059
060
061
062
063
064
065
066
067
068
069
070
071
072
073
074
075
076
077
078
080
081
083
085
086
088
090
091
092
093
094
095
096
097
098
099
František Kautman, Alternativy
Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský
Orhan Pamuk, Nový život
László Darvasi, Nejsmutnější kapela
na světě
Yasmina Reza, Adam Haberberg
Dorota Masłowska, Královnina šavle
Jean-Claude Izzo, Totální chaos
Zafer Şenocak, V novém světě
Guy Viarre, Bílé předání
Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já
John Berger, O pohledu
Fotostrojka
Georges Didi-Huberman,
Ninfa moderna
Jakub Řehák, Světla mezi prkny
Petr Borkovec, Berlínský sešit
Zápisky ze Saint-Nazaire
Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet
Václav Durych, Černé tečky
Ladislav Šerý, Laserová romance 2
Vladimír Sadek, Židovská mystika
Fra Blank. Reader
Cena Jindřicha Chalupeckého 2006
Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!
Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy
Carlos Victoria, Stíny na pláži
Dario Fo, Polomyšín
Médium kurátor
Karel Císař, Věci, o kterých s nikým
ne mluvím
Ladislav Šerý, Laserová romance 3
Václav Benda, Noční kádrový dotazník
a jiné boje
C. B. Levensonová, Buddhismus
David Voda, Sněhy a další
Viola Fischerová, Domek na vinici
Chez Erik. Kuchařka Fra
Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši
Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie
Bohumil Nuska, Malé příběhy
Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel
Antonio Gamoneda, Tohle světlo
Jonáš Hájek, Vlastivěda
Dorota Masłowská, Dva ubohý
Rumuni, co uměj polsky
Tašo Andjelkovski, Mirny
Lidia Amejko, Známé příběhy
Liāna Langa, Sešit antén
Vilém Flusser, Za filosofii fotografie
Sylva Fischerová, Pasáž
Ernesto Santana, El Carnaval y
los Muertos
Kamil Bouška, Oheň po slavnosti
Karel Urianek, Beránek
Petr Měrka, Fantasmagorie televize

100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
Fernando Vallejo, Madona zabijáků
Viktor Špaček, Co drží Nizozemí
Serhij Žadan, Big Mac
Andrzej Bart, Továrna na mucholapky
Krisztina Tóthová, Čárový kód
Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat
Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor
Antologie současné polské poezie
Jean-Claude Izzo, Chourmo
Frédéric Beigbeder, Povídky psané
pod vlivem extáze
Viola Fischerová, Hrana
Ahmel Echevarría, Días de
Entrenamiento
Ondřej Horák, Mrtvá schránka
Michal Witkowski, Královna Barbara
Roland Barthes, Říše znaků
Martin Kubát, Čistka
Martha Acosta Alvarez, La periferia
Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou
Veronika Bendová, Nonstop Eufrat
Ivana Myšková, Nícení
Ondřej Buddeus, rorýsy
Petr Borkovec, Milostné básně
Roland Barthes o Rolandu Barthesovi
Cédric Demangeot, Slota
Jakub Řehák, Past na Brigitu
Jean-Philippe Toussaint, Koupelna
Guillermo Cabrera Infante, Tři
truchliví tygři
tento chléb přežvykovat, psacími
písmeny
Jana Šrámková, Zázemí
Jan Frolík, Útěcha z ornitologie
Martina Blažeková, Lom
Šest slovenských básníků
Juliana Sokolová, My house will have
a roof/Môj dom bude mať strechu
Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje
Frank Correa, Larga es la noche
Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu
Ángel Santiesteban Prats, El verano
en que Dios dormía
Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách
Ondřej Lipár, Komponent
Samanta Schweblin, Ptáci v ústech
Alena Kotzmannová
Rafani
Petr Borkovec, Zlodějíček
Kristina Láníková, Pomlčka v těle
Krisztina Tóthová, Akvárium
Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen
Álvaro Enrigue, Podchlazení
Abel Arcos, 9550: una posible
interpretación del azul
Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme
149
150
151
152
153
154
155
156
157
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
193
195
196
197
Petr Maděra, Filtrační papíry
Lukáš Horák, Amensch
Kde i mrtví pochodují
Petr Král, Město je náš les
Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš
nil, úvod
Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně,
poezie
Miloslav Topinka, Probouzení
Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp
Pomlčky v těle
Petr Borkovec, Wernisch
Nicanor Parra, Jiné básně
Jurij Andruchovyč, Moskoviada
Adéla Knapová, Nemožnost nuly
Julio Jiménez, Un mundo tan blanco
Zuzana Lazarová, Železná košile
Nonardo Perea, Los amores ejemplares
Kamil Bouška, Hemisféry
Hroby v povětří. Poezie Bukoviny
Bernard Noël, Výřezy z těla
Adéla Knapová, Slabikář
Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami
Jakub Řehák, Dny plné usínání
Abel Fernández-Larrea, Shlemiel
Petr Borkovec, Lido di Dante
Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření
radosti
Zuzana Fuksová, Cítím se jako
Ulrike Meinhof
Kamil Bouška, Inventura
Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě
Alexej Cvetkov, Král utopenců
Gérard Dubey, Sociální pouto v éře
virtuality
Tamás Jónás, Tatitatitati
Veronika Bendová, Vytěženej kraj
Adéla Knapová, Předvoj
José Alberto Velázquez, Cierra los ojos,
no respires
Clemens J. Setz, Láska za časů
Mahlstadtského dítěte
Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny
Petr Borkovec, Petříček Sellier
& Petříček Bellot
Šest německých básníků
Tašo Andjelkovski, nid
Jakub Řehák, Obyvatelé
Bytosti schopné zemřít (2. vydání)
Jonáš Hájek, Výlet do Schengenu
Můj jediný čtenář
Tomáš Gabriel, Údolí pokusu
o výsadbu bříz
Luboš Svoboda, Rád čichám
ke zvířatům, která jsi vycpala ty
Martin Poch, Strana

198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
Marzanna Bogumiła Kielarová,
Zatopený estuár
Veronika Bendová, Vytěženej kraj
(2. vydání)
Pavel Klusák, Uvnitř banánu
Martha Luisa Hernández, La puta
y el hurón
Petr Borkovec, Sebrat klacek
Elsa Aids, Přípravy na všechno
Petr Borkovec, Lido di Dante (3. vydání)
Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec
David Voda, Automat na plyšáky
Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina
kožichu
Ondřej Horák, Pohlavní styky
Martina Blažeková, Prologomény
Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy
Petr Borkovec, Petříček Sellier
& Petříček Bellot (2. vydání)
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat
(2. vydání)
Rodrigue Marques de Souza, Oslnění
Elsa Aids, Lazarská v zimě a jiné básně
Ricardo Alberto Pérez, Arácnidos
Andrés Sánchez Robayna,
Tím velkým mořem
Petr Borkovec, Sebrat klacek (2. vydání)
Marosa di Giorgio, Divoké papíry
Robert Lax, Hudba světla /Hudba tmy
Lubomír Tichý, Fialová miska
Lynn Cruz, Crónica Azul
Jakub Řehák, Poezie ve věku vnějškovosti
Jean-Philippe Toussaint, Flashdisk
Raúl Flores Iriarte, Después de la noche
Alia Trabucco Zerán, Odpočet
Adéla Knapová, Zbabělé zápisky
z ukrajinské války
Kristina Láníková, Puma M
Éditions Fra
Šafaříkova 15, Praha 2
Fb.me/EditionsFra
Fra.cz

Nové
Padly okvětní
lístk y.
Smetl je teplý
vánek.
Andrés Sánchez Robayna je básník, který jako by své
verše lovil ze vzduchu. Čirost tohoto živlu zná z rodných
Kanárských ostrovů i z cest do Řecka důvěrně.
Umí vytušit, kdy změní barvu, kdy potemní i kdy se
v noci rozzáří, a popsat okamžik, kdy zhoustne do vzpomínky
na ženu nebo na rozhoupané zvony z dětství. Je
to básník, který umí trpělivě čekat na prchavou chvíli,
kdy vzduchem propadne jedna jediná kapka věčnosti procezená
časem.
Andrés Sánchez Robayna Tím velkým mořem
Brož. vazba, 84 s., dpc 159 kč, Fra 2022,
isbn 9788075212030

Už tehdy mě Bůh měl rád, vždycky mě miloval nenasytně.
Jelikož jsem byla holčička, přicházel ke mně
radostně; nikdy se ke mně nechoval přísně. Někdy
se dokonce převlékal za vlčí mák, nasazoval si hezkou
růžovou masku, nebo masku jelena, a navlékal
si osrstěné domino nazlátlé barvy. V té době mi řekl,
že mým jediným údělem je psaní poezie.
marosa di giorgio
dpc 349 Kč
ISBN 978-80-7521-205-4
Author photo ©
Magdalena Gutiérrez, 2000
Fra.cz