Marosa di Giorgio, Divoké papíry, ukázka

16
8
Už je konec dne. Strom prostírá své vlasy, svůj piškot
a pokouší ježíše hyacintů. A on, ohromná fialka, se
vyloupává z listí a…
Ale všechno je fiktivní. Jen pavouk s modrým
břichem a černými nožkami přenáší vzduchem síť,
jedovatou pomněnku. A tam u stolu jsou hodovníci
a ryba – ta na stříbrném talíři vypadá jako přebohatý
človíček, obří trpaslík lososové barvy, koláč ze
slaných kamélií; polykáme ho jako lahodný perlový
náhrdelník, který má nevídanou chuť. A netopýři se
jemně udí v kouři z vlastních cigaret. A je tu měsíc
a chystá se spát. A je tu vrah, ten světec, s dlouhým
závojem a dlouhou hřívou, který jde za mnou, hledá
mě a jedné noci mě dostihne.