Marosa di Giorgio, Divoké papíry, ukázka

14
6
Když hlemýždi stoupají duhou, a ve vzdálených holubnících
vrkají holubice svým poupatům podobným
růžovým vejcím, a růže klade své vejce a na obzoru
znovu vzplane válka, procházejí kolem válečníci
a květiny. Když vchází měsíc komínem a každý talířek
zatvrzele zadržuje dech, své sirupové voňavé
bříško, a stoly a postele vypadají jako kopretiny
s včelami, a princové vystupují z medailónů – štíhlý
stříbrný trup, žlutá tvář – a přinášíme lampu, hrnečky
a nějaký šálek křehce vzlétne, skoro ani nenarazí
do rozkvetlé skříně. A tam, ve vzduchu, Marie a ptáci
pijí čaj.