KVĚTENA SVĚTOVÝCH REGIONŮ II FLORA OF REGIONS OF THE WORLD

autochtonní gekong a scink. Dnes zde převládají některé traviny (Poaceae), šáchorovité
(Cyperaceae) a hvězdnicovité (Asteraceae) rostliny, příp. kapradiny.
Ke zlepšení současné tristní situace jsou zde vysazovány invazní introdukované blahovičníky –
Eucalyptus, omezeně kokosové palmy – Cocos nucifera, zatím co výsadba původních jerlínů byla
neúspěšná. Byla sem lokálně introdukována kvajava hrušková (Psidium guajava) a některé další
druhy tropického ovoce, místně se pěstují banány, cukrová třtina, topinambury, taro (Calocasia
esculenta), ibišek a invadující jam (Dioscorea bulbifera). V současnosti má ostrov i letecké spojení
s Chile.
Ideologická bezzásahovost neobstojí ani v některých skutečně přírodních ekosystémech, např. v BR
UNESCO a NP Everglades na Floridě na jv. USA. Chráněné území lokalizované na rozhraní tropů
a subtropů je charakteristické karibskou flórou, rozsáhlým mokřady a mangrovy, mařicovou prérií
(Sawgrass Prairie s Cladium jamaicense), tisovcovými bažinami s Taxodium distichum i borovými
lesy s Pinus ellliottii, v jejichž podrostu se vyskytuje velké bohatství endemických druhů.
Vynakládá se zde však velké úsilí k omezení agresivních invazivních druhů, např. s australského
kajeputu Malaleuca quinquenervia nebo s brazilské dřeviny Schinus terebithifolius.
Světově nejcennější jsou deštné tropické pralesy Amazonie, který představují více než polovinu
zbývajících tropických deštných lesa světa. Jejich rozloha je cca 5,5 mil km 2 , z toho 60 % je v
Brazílii, další v Peru (kde pramení Amazonka), Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru, Bolivii, Guyaně,
Surinamu a Francouzské Guyaně. V r. 1494 podepsalo Portugalsko a Španělsko smlouvu o
rozdělení svých kolonizačních zájmů podél 14. poledníku, takže většina Amazonie připadla
Portugalsku. Dnes rychle likvidovány - od r. 1960 z 20 % vykáceny, přičemž na ně je vázána
největší biodiverzita: asi 25 % živočišných druhů na Zemi a asi 20 % rostlinných druhů, cca 4 tis
druhů stromů, cca 120 tis druhů rostlin. Hlavním důvodem je těžba cenného tropického dřeva, těžba
nerostných surovin - zejména ropy, uhlí, zlata a diamantů a získávání ploch pro nelegální pěstování
a předvýrobu kokainu, ale i na plantáže (kaučukovník) a zemědělskou výrobu pro rychle rostoucí
populaci obyvatel (kukuřice, soja aj.). Přitom Amazonie dokáže za rok fixovat tolik uhlíku (CO 2 ),
kolik ho vyprodukuje Evropská Unie. Pokud by sucho bylo delší než 3 roky, hrozí i zde překročení
udržitelného prahu a přeměna v savanu a v nejhorším dopadu až na poušť.
Většina okrasných rostlin, jež se u nás pěstují ve sklenících a používají jako hrnkové květiny pro
výzdobu interiérů, pochází z tropických a subtropických oblastí. Největší část těchto rostlin pochází
tropické střední a jižní Ameriky, následně pak další největší podíl pochází z tropů, příp. subtropů
Asie.
Mezinárodní konvence CITES stanovila seznam ohrožených taxonů, s kterými je zakázáno
obchodovat (ČR je signatářskou zemí).
Specifickou problematikou je „sběr“ orchidejí, jejichž centrum je ve střední a jižní Americe a
tropech jv. Asie. V současnosti již vznikla přísná mezinárodní pravidla na ochranu přirozených
populací všech druhů orchidejí na světě. O geneticky „čisté“ exempláře z přírody je trvalý zájem.
Vedle zahradnického množení se přidávají atraktivní úlovky z přírody (což botanik M. Studnička
přirovnává k „praní špinavých peněz“). Někdejší průzkumné „lovce orchidejí„ nahradili dnes
rabující obchodníci. Nejznámějším lovcem orchidejí byl Benedikt Roezl (1824-85) z Čech (který
pro evropské zahradnické firmy údajně zprostředkoval až 1 milion exemplářů).
20