konfirmandé

EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
11:00 setkání na
fae
10:00 nedlní
škola
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I
Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel)
kazatelé: Jií Gruber Tydlitátová
seniorátní fará: Jií Šimsa
kurátor: Václav Matoulek
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II
Blahoslavv dm, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469
kazatelé: Jaroslav Vítek, Ondej Kolá
kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE vBrn Husovicích
Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545
kazatel: Štpán Hájek
kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor
rní sbor ČCE vBrn Ţidenicích
Kostel Jílkova , fara Konečného 8, tel: 530
kazatel: Pavel Kašpar, námstek synodního seniora
kazatelka: Romana Špačková, kurátor: Miroslav Maák
Diakonie ČCE –stedisko v Brn
Hrnčíská 27, 602 00 Brno, tel
editel: Jan Sobslavský
Evangelická akademie
Vyšší odborná škola sociáln právní
Stední zdravotní škola Evangelické akademie
Šimáčkova 1, 542 213
editelka: Hana Svobodová
18:30 pvecký
Nedle:
10:00 setkání v
modlitebn
9:00 nedlní
škola
Pátek:
18:30 pvecký
10:00 klub otev.
dveí
Setkávání –brnnský evangelický msíčník. Ročník 2009 (XI). Vydávají
sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpovdní redaktoi:
Jií Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva Tmová. Registrováno pod číslem MK
ČR E12109. Vychází 10x ročn sfinanční podporou Magistrátu msta Brna.
Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční pedplatné 120 Kč,
sponzorské 150 Kč. Adresa redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6
Nedle:
10:00 setkání v
Losov sále
20:00 setkání
17:00 biblická
9.00 nedlní
škola
Biblická hodina
pro dti
Čtvrtek:
Nedle:
Pátek:
18:00 mládeţ
Kociánka
19:30 biblická
konfirmandé

ÚVODNÍK
V letošním roce je tomu dvacet let, kdy Češi mohli slavit vánoční svátky
poprvé po dlouhé dob ve svobodné zemi, která se v listopadu 1řŘř zbavila
komunistické diktatury.
Proţíval jsem tu dobu očima desetiletého dítte. Ve škole se perušovala
výuka a sledovali jsme pímé penosy z demonstrací.Vnímal jsem to nadšení a
radost lidí na ulicích. Lidí, kteí nosili trikolóry, odznaky Občanského fóra,
zpívali národní hymnu. I jako malé dti jsme vnímali, ţe se dje nco velkého.
Pamatuji si, jak se ped tmi prvními polistopadovými Vánocemi tatínek
vydal spolu s tisíci dalšími Brany do Vídn a jak nám vyprávl o velém
pijetí, kterého se tam Čechm dostávalo. Jak pespávali u úpln neznámých
lidí, kteí je hostili. Pod stromečkem jsem pak našel sen všech tehdejších
kluk – digitálky.
Obrovský význam, které tehdejší zrození nového demokratického státu
mlo práv pro mou generaci a zpsob proţívání našich ţivot, jsem si začal
uvdomovat a oceovat je aţ s odstupem času. Byli jsme první ročník
„neposkvrnný“ povinnou ruštinou a jsme tak dnes schopni se díky angličtin
domluvit prakticky všude na svt. Mohli jsme studovat školy, které jsme
chtli (včetn stáţí v zahraničí). Volíme si zamstnání, která nás baví a ke
kterým máme pedpoklady. Smli jsme chodit do kostela bez starosti z
jakékoli formy postihu. Smíme íkat, co chceme a kde chceme. A tak njak
jsme si vdomi toho, ţe tyto skutečnosti, které našim rodičm pipadaly jako
zázrak, byly moţné práv díky onm událostem z konce roku 1řŘř, na rozdíl
od generace našich následovník, které je jiţ berou jako naprostou
samozejmost a nenesou si prakticky ţádné osobní stigma komunistické
minulosti. Sametová revoluce je pro n stejnou součástí historie jako pro nás
srpen 68.
Necelých dvacet let ţivota ve svobod bylo naposledy dopáno proţít našim
pedkm za první Československé republiky. Tehdy bylo toto období ukončeno
nástupem nacistické diktatury k moci. Pesto na nj Češi dodnes vzpomínají
jako na bájné období svobody. V současné dob tak smíme být součástí
jednoho z nejpíznivjších období v djinách našeho národa. Naše republika
se bhem uplynulých dvaceti let zmnila k nepoznání. Pipojením k Evropské
unii jsme se pak stali definitivn součástí západní demokratické politické
kultury.
Myslím, ţe to vše je poteba si pipomínat. Uvdomovat si tyto skutečnosti
a být za n Pánu Bohu vdčni. Píši to s plným vdomím toho, ţe človk je tvor
nedokonalý a híšný a taková je i celá naše společnost. S vdomím míry
korupce, protekce a s nimi spojeného demokratického deficitu naší
společnosti; s vdomím rozmar a problém trţních mechanism včetn často
drsného sociálního dopadu na jednotlivce; s vdomím stále ješt ne zcela
zformované občanské společnosti a ohýbání práva na rzné strany; s
vdomím nenaplnných očekávání a ambicí církví. Toto vše je realita, která na
nás dnes a denn kouká z novin, realita, která nás obklopuje. Pokud si tuto
realitu uvdomujeme, trápí nás, není nám lhostejná a zasazujeme se ve svých
195

ţivotech o její zlepšení, bereme na sebe odpovdnost za naše ţivoty i vci
veejné, pak ony události ped dvaceti lety nebyly zbytečné.
Za celou naši redakci bych chtl všem čtenám Setkávání popát pokojné
proţití dvacátých vánočních svátk ve svobodné zemi a do roku 2010 Boţí
poţehnání.
Jan Sobslavský ml.
BYLO
Volební konvent
Seniorátní shromáţdní brnnského seniorátu, které
v sobotu 7. listopadu zasedalo v Blahoslavov dom,
se neslo ve znamení voleb do rzných seniorátních
funkcí. Vybírám z nich alespo ty nejdleţitjší.
Pedevším byli zvoleni členové seniorátního výboru:
novým seniorem se stává Jií Gruber, nastupující po
dlouholeté sluţb Pavla Kašpara, který na sebe bere
členství v synodní rad naší církve. Námstkem
seniora byl zvolen Ondej Titra. Do funkce
seniorátního kurátora byl znovu zvolen Vladimír
Zikmund, podobn jako jeho námstek Miroslav
Maák. Staronovou seniorátní farákou se po tém
šesti letech mateské dovolené stává Marta Ţidková,
která začne slouţit od jara píštího roku, prozatím na
tetinový úvazek. Dosavadní seniorátní faráka Romana Špačková nastupuje
do sboru Brno-Ţidenice, kde bude druhou farákou z dvodu vtšího
zaneprázdnní bratra faráe Pavla Kašpara coby druhého námstka synodního
seniora. Do pedsednictva seniorátní Jeronýmovy jednoty byli znovu zvoleni
brati Jaroslav Kučera a Jaromír Klimek, jejich náhradníci budou bratr Miloš
Ddič a sestra Jarmila ezníčková.
Zatímco volby probíhaly pomrn hladce a bez delších rozprav, vtší
diskusi vyvolal návrh synodní rady na zmnu církevního zízení, k nmuţ se
konvent ml vyjádit. Tato zmna se týká činnosti pastýských rad a
odvolacího senátu. Konventuálové se ve své vtšin v této vci zdrţeli
hlasování, protoţe shledali, ţe pro odpovdné stanovisko k návrhu by nejprve
potebovali podrobné vysvtlení dvod a cíl pedpokládaných zmn.
Takovou dvodovou zprávu jsme ale nedostali k dispozici, a proto jsme sotva
mohli posoudit smysl a pípadné dopady projednávaného návrhu. Z dalších
bod programu nelze opomenout schválení seniorátního rozpočtu na rok
2010, stejn jako seniorátních a celocírkevních repartic na píští rok.
Na poadu dne bylo i nkolik dalších obecnjších, „celocírkevních“ témat. S
pozoruhodným píspvkem o mládeţi (nejen) brnnského seniorátu vystoupil
bratr fará Filip Keller. Často kladenou otázku, k čemu je sborm uţitečná
mládeţ, je podle nj poteba obrátit a ptát se spíše, co mohou sbory mládeţi
nabídnout. Mládeţ sama totiţ svými aktivitami – by se nkterým mţe zdát,
196

ţe s ţivotem sboru píliš nesouvisejí - pipravuje podhoubí pro budoucí aktivní
členství v církvi. Není náhodou, ţe napíklad mnozí dnešní členové synodu se
poznali uţ na rzných mládeţnických setkáváních.
Odpovdnost za duchovní smování církve vyjádil boskovický sbor svým
návrhem synodu, aby povil synodní radu vypracováním tematické ady,
zabývající se posláním církve v hlavních oblastech její činnosti (svdectví,
bohosluţba, sluţba a společenství). Bratr fará Zikmund vysvtlil, ţe
podntem k takovému úkolu je 100. výročí zaloţení naší církve, které za
nkolik let oslavíme. Podle navrhovatel by si Českobratrská církev
evangelická mla nov ujasnit, co z jejích tradic se ukázalo být nosné a o
jakou budoucí tvá církve bychom mli usilovat.
Letošní konvent sice nebyl píliš dlouhý (skončili jsme ješt ped
pedpokládanou tetí hodinou odpolední), zato byl ale obsahov hutný. Zbývá
jen podkovat všem, kdo se podíleli na píprav občerstvení pro účastníky a
na vytvoení píjemného zázemí celého zasedání.
Ondej Kolá
Podzimní školka mládeže
Ve dnech 16.- 1Ř. íjna 200ř probhly v Nosislavi podzimní dny mládeţe
brnnského seniorátu (tzv. školka). Téma Jsme jiní? bylo trošku záhadné, ale
uţ po pečtení pozvánky bylo jasné, ţe bude eč hlavn o islámu. Po úvodních
seznamovacích hrách nám Tomáš Grlich piblíţil svou cestu do Iránu. Své
povídání prokládal fotografiemi, ze kterých nám všem bylo jasné, ţe je to
zem plná píjemných lidí a hlavn krásné pírody.
Ped tím, neţ jsme se odebrali na kut do rodin, mnozí z nás zamíili do
čajovny, kterou jako obvykle nachystal Láa Chladil. V sobotu na nás čekal
nemén zajímavý program. Nejprve ranní impulz a poté pednáška Pavla
Hoška, ve které nám objasnil nkterá historická fakta o islámských zemích a
také nám piblíţil souvislosti izraelsko-palestinské války. Na tuto pednášku
navazovaly dílny: diskusní, výtvarn-literární, ţivý obraz a ţivý zvuk.
Po vynikajícím obd v místní restauraci jsme mohli shlédnout film Bez
dcerky neodejdu, zahrát si fotbal nebo se projít po Nosislavi s prvodcem. Pi
duchovním programu Ládi Chladila jsme se mohli ztišit u modliteb a pak
konečn pišel čas na to, na co jsme se tšili asi nejvíc: povídání s islámským
vícím. Nejprve nám ekl nco málo o islámu a pak pišla ada na naše
dotazy, kterých opravdu nebylo málo. Dokonce jsme vidli i kousek rituální
islámské modlitby. Te uţ taky víme nco o ramadánu - msíci pstu, tušíme,
co všechno se nesmí jíst a pít a ješt spoustu dalších vcí. Po tomto velmi
zajímavém povídání byla prezentace dopoledních dílen, večee a následoval
koncert Noční optiky.
I kdyţ nkteré z nás po takto nabitém programu pemáhala únava,
neodolali jsme a spolu s ostatními jsme zase zasedli v čajovn kolem
voavých a teplých čaj. V nedli jsme ješt všichni zamíili do kostela na
bohosluţby, na kterých jsme se také podíleli. Ped kostelem jsme ješt udlali
tradiční rozlučovací kolečko a s písní Dál pece nejdeme sami jsme se
197

ozloučili a rozjeli zpt do svých domov. Ve vlaku jsme sice všichni usnuli,
ale i tak se moc tšíme na další školku, která by mla být na Blaţkov 2Ř. -
30. kvtna píštího roku.
Za vanovickou mládeţ napsala Pavla Freitingerová
Ekumenická bohoslužba
Jiţ od útlého dtství jsem se vţdycky tšila na to, jak pjdeme všichni
společn do Červeného kostela nebo k baptistm nebo na Botanickou do
CČSH. Byla to pro mne aţ sváteční nedle – vidt se i s vícími jiných, nám
velmi podobných církví. S mnoha z nich jsme se znali uţ z dob našeho mládí.
Proto i te jsem se na tuto nedli dlouho tšila. Naši zpváci obohatili
bohosluţbu svým zpvem a bratr Pavel Černý, pedseda ERC, kázal na téma:
„Jeţíš Kristus – Zachránce lidí, svta i vesmíru“ – 1Ko 1,15-20. Hodn mluvil
o pírod, o cedrech libánských a o vesmíru. Jestli myslíme, ţe to na
kazatelnu nepatí, jsme na omylu.
Vyvrcholením celého shromáţdní je vţdycky slavení svaté Večee Pán.
Rozestoupeni v kruhu kolem lavic brati a sestry stojí a pistupují ke kalichu i
chlebu se vší pokorou, úctou a oddaností Pánu. Všichni jsme si rovni. Je to
nádherná atmosféra.
Protoţe i v našich sborech – církvích – jsme v loském roce zaţili baby
boom, bylo tam s námi mnoho maličkých v kočárcích.
198

Po shromáţdní jsem mluvila s kazatelem br. Pavlem Černým. Známe se z
dob našeho mládí a rzných mládeţnických sejití. I v našem sboru jsme
slyšeli, jak váţn onemocnla jeho dcera Pavla. Je vdaná jiţ nkolik let a je
upoutaná na lţko, odkázaná na pomoc druhých. I v dnešní dob se djí
zázraky. ekl mi, zda vím, ţe jejich dcera Pavla ped temi msíci porodila
zdravého chlapečka Davídka.
A proto ze všeho díky čime!
Marta Dyntarová, psáno pro KOMPAS, Sborový list Církve bratrské v Brn
Ženevské žalmy k 500. výročí Jana Calvina
Hlavním tématem listopadového hudebního kurzu v Sola gratia v Bystici pod
Hostýnem, kterého se zúčastnili jak sbormisti, tak varhaníci, učitelé, nebo
prost milovníci sborového zpvu, byly práv ţenevské ţalmy. Dá se íci, ţe
to byla dstojná oslava 500. výročí narození Jana Calvina. Uţ proto, ţe
hlavním pednášejícím a dirigentem sboru byl kantor zemské církve v
kantonu Curych, docent orchestrálního dirigování na vysoké hudební škole v
Curychu, dirigent svtového formátu, ale hlavn a pedevším človk se
srdcem bijícím pro hudbu a sborový zpv Daniel Schmid. Vyprávl nám o
výchov dtí ke zpvu ve švýcarských reformovaných sborech, na státních
školách stedních i vysokých. Na vtšin škol se utváejí pvecké sbory
student, jejichţ smyslem nejsou špičkové výkony, ale mají vést a
vychovávat ke kolektivní práci, k lásce k hudb, a současn seznamovat s
významnými vokálními díly. Zabýval se také úlohou hudby pi našich
bohosluţbách. Podle Daniela Schmida jsou varhaníci a eventuáln pvecký
sbor spolu s faráem nositeli liturgie pi bohosluţbách. Spolu s faráem
zvstují evangelium a mají je zvstovat srozumiteln a mají umt vtáhnout
shromáţdní do aktivní účasti na bohosluţbách. Tóny i eč zvstují společn a
je to zvst radostná. Podle toho by ml vypadat i zpv celého shromáţdní. V
této souvislosti uvedl Daniel Schmid Ţalm 47.
Velikým záţitkem bylo hlavn zpívání pod jeho vedením. Dovezl nám ti
sešity ţenevských ţalm v nmčin a výbr ţalm peloţených do češtiny,
vydaný péčí švýcarské církevní rady. Pt z nich jsme nacvičili a velice se
potšili jejich krásou. Na kurzech pro sbormistry se vtšinou zpívá tzv. z
listu, vtší pozornost se tudíţ mţe vnovat výrazu a vlastní umlecké stránce
skladeb. Pro tento zpsob práce má Daniel Schmid výjimečné nadání, nechybí
mu ani humor a své nadšení a radost z dobré hudby dovede sboru pedat.
Celý kurz nesl na bedrech náš církevní kantor Ladislav Moravetz, po celé
dva dny spolehliv a pesn doprovázela jeho paní Ester Moravetzová,
poboţnosti vedl bratr fará Lubomír Kabíček. A v sobotu večer jsme mezi
sebou na chvíli mli i našeho synodního seniora. Účastníci kurzu jsou obvykle
ze všech kout republiky od Plzn pes České Budjovice, Tábor, Prahu, Brno,
Zlín, Olomouc, Kromíţ, Miroslav, Vysočinu a další místa, kde se ve sborech
naší církve provozuje hudba. Sbormisti a varhaníci mají v Sola gratia
moţnost navzájem se poznat a probrat společné problémy.
L. Marková
199

Modlitba se zpvy z Taizé za zdmi katedrály
Je pátek ř. íjna odpoledne. První zima leze za nehty, mírn prší a já spchám
ke katedrále na Petrov. Ped vchodem uţ stojí hlouček mladých lidí. Vtšina z
nich má kolem krku oranţovou šru s visačkou a se jménem. Úsmvy,
pivítání se známými a registrace u vchodu. Dostávám píručku a oranţovou
visačku. Práv se ze m stala účastnice tídenního ekumenického setkání
mladých lidí s názvem Dny dvry v Brn.
Vcházím do katedrály, kde probíhají poslední pípravy. Organizátoi
instalují oranţové pruhy látek, svíce a svíčky, obrazy a kíţe. Chtjí
účastníkm alespo trochu piblíţit atmosféru, která je pi podobných
setkáních ve francouzském Taizé. S organizátory na pípravy dohlíţí také bratr
Josef, který jako jediný Čech ţije uţ dvacet let v ekumenické komunit v
Taizé. Do Brna s ním pijeli ješt dva brati, bratr Vojtek, pvodem z Polska, a
bratr Norbert z Nmecka.
Míím ke skupin zpvák. Jsou mezi nimi také moji pátelé z ţidenického
Chrapotu (pvecký sbor). Po celou dobu Dn dvry budeme slouţit jako
hlavní pvecké tleso. Nkolik týdn jsme nacvičovali vícehlasn vybrané
písn z Taizé. Ješt nás čeká zkouška s mladými hudebníky ze Zlína. Je 1ř
hodin. Katedrála uţ je tém plná mladých lidí. Nkteí sedí v lavicích, jiní
klečí na zemi a rozjímají. My zpváci sedíme na zemi, sledujeme našeho
dirigenta a pipravujeme se na první píse pi večerní modlitb. Postupn se k
nám pidávají ostatní lidé a zpv melodických, opakujících se písní, které
stídav doprovázejí flétny, housle, kytary, se krásn rozléhá katedrálou.
Písn jsou proloţené zpívaným ţalmem, čtením biblického oddílu a tichou
modlitbou.
Je pátek večer. Modlitba skončila a ped katedrálou je opt plno mladých
lidí. Nkteí se ješt vítají a objímají, jiní telefonují a hledají poutníky, které
budou po celou dobu setkání hostit. Odcházím s jedním mládeţníkem na
tramvaj. Jsme plni dojm z duchovního proţitku, který ani jeden z nás
nečekal. Mám v sob zvláštní klid a pokoj, který jsem uţ dlouho neproţívala.
Je večer, den první a uţ se tším na den druhý.
Je sobota ráno 7 hodin a zmrzlí zpváci stojí u zavených dveí katedrály.
Čekáme na místního kostelníka, abychom se stačili rozezpívat a pipravit se
na ranní modlitbu.
Po ranní modlitb se účastníci rozcházejí do skupin, ve kterých budou
pemýšlet nad biblickými oddíly, tzv. biblické úvody. Venku se mezitím krásn
rozpršelo. Spchám do Blahoslavova domu, protoţe vedu jeden z biblických
úvod. Doprovází mn mládeţník, který mn bude pomáhat pi pednášce.
Postupn picházejí zmoklí účastníci. Zvdav se rozhlíţejí po evangelickém
kostele, kde pedtím nikdy nebyli. Asi 40 mladých lidí ve vku 17 - 25 let
pozorn poslouchá mj výklad o svobod v Jeţíši Kristu. Společn pak v
menších skupinách diskutujeme nad otázkami, které se týkají svobody, víry,
kesanského ţivota. Je radost pozorovat mladé lidi, mnozí z nich se vidí
poprvé, jak jsou ochotni si vzájemn naslouchat, zamýšlet se a sdílet svou
víru. Tomu íkám ekumena v praxi.
200

Po společné polední modlitb bratr Josef pivítal dv poutnice, které pijely
z Polska, aby pozvaly mladé lidi na podobné setkání, které bude na pelomu
roku v Poznani. Krátce se loučím s nkterými zpváky a odcházím z katedrály.
Odpoledne odjíţdím do východních Čech, kde mám v nedli ráno bohosluţby.
Ve vlaku se dívám z okna na ubíhající krajinu. V myšlenkách jsem stále ješt
v katedrále. Mám v sob pokoj, který jsem dostala bhem nkolika hodin
proţitých na Dnech dvry. S vdčností Pánu Bohu vzpomínám na pátele, se
kterými jsem ješt ped chvílí zpívala, a také na lidi, se kterými jsem se
seznámila pi pípravách na toto setkání.
O tom, jak byly zajímavé odpolední workshopy, exkurze a
nezapomenutelná večerní sobotní modlitba se Slavností svtla, jsem se
dozvdla od svých pátel, kteí byli na Dnech dvry po celou dobu. Mla
jsem radost, ţe se nedlních evangelických bohosluţeb v Ţidenicích zúčastnil
bratr Norbert z Taizé. Po bohosluţbách následovalo rozloučení zbylých
účastník Dn dvry ped katedrálou. Kaţdý se pak vydal na svoji pou
dom, a vím, ţe kaţdý si odnesl njaký proţitek ze setkání s bliţními, ze
setkání s Bohem.
Romana Špačková
ZAUJALO NÁS
Rehabilitace Vlasty Juíkové po 37 letech
Na stránkách týdeníku Vysočina byl uveden zajímavý článek o seste z našeho
sboru Vlast Juíkové, která uţ bohuţel není mezi námi. Zemela v lednu
letošního roku.
Vlasta Juíková se narodila 3. bezna 1ř11. V roce 1ř30 vystudovala Státní
ústav pro vzdlání učitelek domácích nauk v Brn, zpsobilost pro školy
obecné. Rehabilitace se dočkala v roce 1řř0. Posledním bydlištm Vlasty
Juíkové bylo Brno.
ř. dubna 1ř6Ř poslala ministerstvu školství ţádost o učitelskou rehabilitaci
s následujícím znním: „V roce 1ř53 jsem byla propuštna ze školní sluţby,
ačkoliv jsem se nikdy ničím neprovinila. Ukáznn a poslušn jsem
nastupovala na místa, kam nikdo nechtl. Byla jsem ohodnocena jako dobrá,
snaţivá a svdomitá učitelka, také dvody náboţenské zde nebyly.
Moje propuštní ţádala továrna v Dalečín, tehdejší Vlnna. Proti dlníkm
jsem se nijak neprovinila ani já, ani mj muţ, ba naopak! V roce 1ř5Ř jsem
byla donucena se svým muţem vstoupit do JZD v Dalečín. Bylo mi slíbeno
zamstnání odpovídající mému vzdlání. Poklízela jsem prasata. Kdyţ mne
chtli druţstevníci prosadit na místo účetní, pedstavenstvo mne vyloučilo z
JZD – v roce 1ř61. Moje pokusy dostat se k práci ve škole byly marné. V roce
1ř65 jsem si pes okresní prokuraturu ve Ţáe nad Sázavou vynutila na MNV
v Dalečín propuštní ze školství do jiné práce. Dalečínská továrna KOH-I-
NOOR pro mne nemla jiné zamstnání neţ uklízení. Od 1.4.1ř6Ř jsem byla
peazena do výroby.
201

Moje nespravedlivé propuštní ze školy mne zničilo tlesn i duševn. Se
mnou trpla celá rodina – dceru s výborným prospchem nepijali v Bystici n.
Pernštejnem ani na technickou zemdlskou školu.“
Vlasta Juíková piloţila ke své ţádosti o rehabilitaci prohlášení školního
inspektora, který potvrdil, ţe byla propuštna ze školních sluţeb na pímý
píkaz sekretariátu OV KSČ v Bystici. Neodešla dobrovoln, ale byla k
odchodu pinucena. Její ţádost o rehabilitaci však po vtrhnutí okupačních
vojsk v srpnu 1ř6Ř na naše území nebyla jiţ na ministerstvu projednána.
Na základ tchto dokument byla Vlasta Juíková dne 12. listopadu 1990
rehabilitována ve Ţáe nad Sázavou.
Sestru Juíkovou jsem poprvé navštívila ped šesti lety na ulici Preslova,
kde bydlela v dom se zahradou u své dcery. Byla jsem pekvapená její
vitalitou. Vyprávla o svém ţivot s nadhledem, bez zatrpklosti. Jen občas
padla zmínka nebo spíše naráţka na nelehké pomry z dob jejího učitelování
na Vysočin. Její velkou láskou byly kočky. Kupovala pro n ve mst krmení
a cestou se stavila na naší fae. Poslední dva roky uţ jí zdraví pestávalo
slouţit, ale stále vidím její krásné výrazné oči, které nápadn záily z její
vrásčité tváe.
podle týdeníku Vysočina zpracovala Marie Melicharová
ZE SBORU BRNO I
Hrad mj pepevný
Asi mj peklep za to mohl, ţe mi domácí počítač pi hledání odkazu na
stránky Červeného kostela nabídl odkaz - www.hrady.cz, kde pod „hrady“ je
rovnţ stránka o Červeném kostele v Brn. V nkolika stručných vtách je
tam, mimo jiné, ţe: „..kostel je jinak nepístupný, krom pravidelných
bohosluţeb“.
Automaticky jsem si vzpomnl na část oslavného Ţalmu 62,7: „Jen on je
má skála, má spása, mj nedobytný hrad, nic mnou neotese“. Ţe by takto
nás mli svtští lidé zaazeni? V šuplíku hrady, tvrze, zíceniny ?!?
Moţná k takovémuto názoru nkterým trochu napomáháme, kdyţ máme
potebu „schovávat se za hradbami“ a vytváíme si ped ostatním svtem
ochranné skleníky naší víry, kde je nám dobe a nikdo za námi nemţe. Ale
alespo v jednom konkrétním pípad tomu tak jiţ není.
Jistota, která spoléhá na Boha jako skálu a nedobytný hrad podle dává
smysl, teprve kdyţ k nmu pipojíme verš z 2. Korintským 2,12: „..a našel
jsem tam dvee otevené pro dílo Pán“.
Moţná jste si nkteí všimli, ţe do vstupních dveí chrámu J. A.
Komenského byla nainstalována míţ. Zásluhu na tom mají dva umlečtí
kovái, Mgr. Martin Janda z Osíku u Litomyšle, který navrhl provedení a
zpracoval studii, a firma Rik-fer klobouckého presbytera Petra Zajíce z
Hovoran, která ji vyrobila. Míţ je krásná a nenápadná. Je z 21. století a
pitom je historická a vzdušná - v duchu architektury chrámu a na pvodním
202

míst, jak tomu bylo dív. Kdyţ nám
byl po pvodním luterském sboru po
válce kostel darován, po míţích
zstaly jen matné stopy.
V lét, v dob parna, míţ
prokáţe sluţbu účastníkm
bohosluţeb, protoţe chrámový
prostor bude vtraný. V ostatním
čase - v dob úedních hodin fary a s
ohledem na počasí - dovolí
kolemjdoucím, aby se podívali
dovnit a vidli, ţe náš sbor ţije,
nemá petlici na vratech a ţe uţ není
nepístupný. Autor webového odkazu
nahoe si nyní mţe opravil text
svého komentáe.
Na cest k realizaci míţe nám
bylo ţehnáno i prostednictvím
finančních sbírek, které pro tento
účel uspoádaly Presbyterní církev
msta Frederick a First Presbyterian
Church v Cumberlandu, ob ve stát
Maryland, a dalšími dárci z USA.
Veliký dík však patí i Vám všem, členm našeho sboru ČCE Brno I., ţe
staršovstvo mohlo díky Vaší finanční vstícnosti zámr realizovat.
Jsme vlastníci vzácných dar od Boha. Je na nás, na kaţdém z nás, aby
náš kostel, náš sbor byl skutečn otevený…
Vít Rybárik
KNIHA
Kapky nadje
Tak se jmenuje útlá kníţka, která se ješt ped Vánocemi objeví na stolcích s
tiskem v našich sborech. Jsou to kázání bratra faráe Lubomíra Kabíčka pro
všecky nedle církevního roku, kaţdé je doplnno krátkou modlitbou a
doporučením písn z Evangelického zpvníku. Sbírku kázání vydává Michal
Vogl ze Snţného.
Fará Lubomír Kabíček (nar. 1ř34) psobil v Šumperku, Brn, Jeseníku a
Jihlav, nyní ţije s manţelkou v Novém Mst na Morav. V pedmluv ke
svým kázáním píše: „ Mým páním je, aby ti, kteí je budou číst, byli jimi
pozváni k víe v Jeţíše Krista. Chtl bych, aby se staly kapkami nadje
ujišujícími, ţe milosrdný Bh k nám pichází a je nám blízko.“
Ludmila Marková
203

POVÍDKA
Rozbitý Betlém
(Kde je ten nejvyšší opravá, se svým dokonalým lepidlem?)
Sedli jsme s šesáky v krouţku ve tíd, já – asistentka, tídní učitelka
Blanka a asi dvacka šesák – všichni pkn pohromad a naslouchali
jímavému vyprávní Blanky o zlodji, který, vloupav se na Vánoce do
kláštera, stal se vlivem setkání s charismatickým pedstaveným kláštera
mnichem. Ješt neţ jsme zaujali svá místa v kruhu, pišla za mnou ţákyn
Lucka a s ustrašeným obličejem líčila, ţe jak zavírala dvíka od skíky,
podailo se jí nešastnou náhodou rozbít keramickou desku, znázorující
Betlém, pesn v plce. „Bţ honem za tídní učitelkou a slušn se omluv,“
poradila jsem jí rychle a uţ jsme usedali na ţidle. Uprosted stromeček,
nakivo naaranţovaný v kbelíku, nazdobený papírovými hvzdičkami, které
jsem narychlo dodala, kdyţ ţáci dle očekávání vtšinou nepinesli „kaţdý
jednu ozdobu na stromeček,“ jak znl domácí úkol. Kolem stromečku
rozházená hrst dárečk, malých – ale budících očekávání a naptí ve tíd.
Píbh plynul, Klára vedle m se netrpliv vrtla a krchlala, ale vcelku šesáci
naslouchali pozorn.
Pak pišla diskuse a učitelka se ptala ţák, co je pro n symbolem vánoc.
Padaly triviální odpovdi: stromeček, dárky, kapr. Pak se pihlásila Lucka: „Ţe
je rodina pohromad.“ „Ano,“ zazáila učitelka, “ţe jsou pohromad, jako tam
v Betlém,“ očima pejela z ţák na skí, na reliéf Betlému na skíni. „Uţ
nejsou pohromad,“ ozvala se Klára vedle m. „Uţ to tam kaplo, “dodala.
„Od nás taky táta utekl, kdyţ jsem mla ti roky.“ Pohlédla jsem na trhlinu,
která vedla napíč Betlémem a rozdlovala svatou rodinu na dv poloviny.
Byla jsem ráda, ţe učitelka nevybrala ke svému vyprávní pi vánoční besídce
tradiční vánoční píbh o Marii, Josefovi a Jezulátku, jak byli spolu. Pak ţáci
rozbalovali dárky, tšení vyprchávalo, a ač dárk nakonec bylo mnoho, v
dtech jako by zstal uvznný pocit, ţe to, co opravdu potebují, zase v
zabaleném dárečku nebylo, ţe to, po čem opravdu touţí – totiţ aby byla
rodina pohromad – nikdy nedostanou.
Olga Pikousová
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Adventní alternativa
Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní
ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo pjde po této cest, nezbloudí,
i kdyby to byli pošetilci. Pijdou na Sión s prozpvováním a včná radost bude
na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útk se dají starostí a náek.
Iz 35, 8.10b
Není zcela jasné, kdy bylo toto proroctví vysloveno. Zdá se, ţe to bylo aţ po
návratu z babylonského zajetí v zemi judské, kdyţ se mnohé nadje nesplnily
204

a na lid Boţí dopadla únava. Slyšíme o ochablých rukách, klesajících kolenech,
nedostatku odvahy a o nerozhodných srdcích. Slovo proroka je má potšit, ţe
Bh pichází, aby zmnil jejich beznadjnou situaci a probudil nadji…
Naše situace je dnes v mnohém podobná situaci tch prvních adresát
prorockého slova. Ped 20 léty jsme se radovali z daru svobody, ale mnohé
naše nadje se nesplnily. Pro mnohé nebyla vnjší svoboda návratem k tomu,
co je dobré, ale naopak k tomu, co je zlé. Ţijeme ve společnosti, která je z
velké části odcizena Boţímu slovu. Jist neseme na tom svj podíl viny. Lidé
se nejednou na stránkách časopis chlubí tím, ţe nedodrţují sliby manţelské.
Podvádí se a krade, takţe se nkdy zdá, ţe se blíţí soumrak naší civilizace. T,
co dlá vtšina, se automaticky pokládá za dobré. Neblahý duch času tak
koná své zhoubné dílo a naše víra je tím ochromena. Dostavuje se únava a
ochablost podobná té, o které mluví prorok ve 35. kapitole.
Prorok Izaiáš však mluví o nčem, co nás chce z naší ochablosti vyvést.
Mluví o silnici a cest, která se bude nazývat svatou a po které se nebude
ubírat nikdo nečistý. Je tu eč o cest dobré, po které pjdou ti, kteí ochotn
pijmou pozvání Hospodinovo a na tuto cestu vstoupí. Kesanská církev
rozumla tomuto proroctví tak, ţe se naplnilo v ţivot, ve smrti a vzkíšení
Jeţíše Krista. Jeho ţivotní píbh ukazuje, jak se vyvaroval vší nečistoty,
neselhal ve své dve v Boha, nepodlehl pokušení, tak jako podléháme my.
Jeho cesta byla skutečn svatá, oddlená od našich cest.
V tomto adventu jsme voláni k tomu, abychom po této cest šli i my.
Abychom dali novou dvru Bohu, opustili kivé cesty, které nikam nevedou,
a nalezli očištní od všeho nečistého, které nás zbavuje radosti a ubírá síly.
Adventní poselství není určeno jen lidem vícím. V Jeţíši Kristu pišel Bh
na pomoc všem lidem. Chce, aby všichni lidé byli spaseni a ke známosti
pravdy pišli. Ve slovech proroka je nabízena alternativa k našim cestám,
které nevedou k dobrému cíli, jak se o tom znovu a znovu pesvdčujeme.
A ta dobrá cesta má zaslíbení. Kdo pjde po této cest, nezbloudí, i kdyby
to byli pošetilci. Brati Kraličtí to pekládají tak, ţe po té cest jdoucí i
nehloupjší nezbloudí. Je tu nádherné ujištní, ţe ta cesta je pro všechny bez
rozdílu, zcela srozumitelná a zbohacující. Pro vzdlané i nevzdlané, pro
chytré i mén chytré. Všechny pemáhá svou vnitní silou a pravdivostí.
Vzpomínám, jak v Blahoslavov dom v Brn, kdyţ vysluhoval svatou Večei
Pán dr. Viktor Hájek, stáli v roce 1ř4Ř vedle sebe vysokoškolský učitel a
uklízečka. Oba se tšili z Boţího slova a pijímané svátosti. Z Boţí lásky se
mţe tšit kaţdý, kaţdý jí mţe rozumt. To je to jedinečné na naší
kesanské víe.
Nestačí ovšem jen o této cest slyšet, je teba na ni vstoupit a po ní jít.
Teprve pak se človk mţe sám pesvdčit, jak dobrá je to cesta. To je
naznačeno ve slovech Dojdou veselí a radosti a na útk se dají starosti a
náek. Veselí a radost jsou pidané hodnoty, které okoušíme, kdyţ po této
cest skutečn jdeme. Co víc bychom potebovali o letošním adventu, neţ
abychom pijali tuto Boţí alternativu.
205

MODLITBA
Pane, Tvé slovo vyhání z našich srdcí strach i báze a pináší novou víru i
nadji. A se v tomto adventu opt hluboce zakoení v našich srdcích. Amen.
Jií Kabíček je toho času emeritním faráem, bytem ve Zlín. Od roku 1ř5Ř
psobil jako seniorátní viká v Novém Mst na Morav, dále od roku 1ř63 do
roku 1ř7Ř jako fará v Kláštee nad Ddinou a posléze jako fará ve Zlín do
roku 2006, kdy vstoupil do trvalého dchodu.
SLUŽBA BLIŽNIMU
Slovácký Betlém
Ped dvaceti lety byl v Kloboukách u Brna zaloţen Betlém - jedno z prvních
stedisek obnovené Diakonie. Jeho vznik provázela ada okolností, které jsem
tehdy vnímal a dodnes chápu jako výzvu, ped kterou nás Pán Bh postavil a
na kterou jsme se pokusili odpovdt.
V letech první republiky vnoval zámoţný notá Ludvík Odstrčil svou
rodinnou vilu evangelické církvi, aby zde v budoucnu vznikl výchovný ústav
pro dcery evangelických fará. Plán, který ml být financován z výnos tţby
moravské nafty, se však nenaplnil. Majetek nadace byl po válce znárodnn a
v dom zízena mateská škola a posléze dtský domov. I ten byl nakonec
zrušen a budova s krásnou zahradou ponechána svému osudu. Nkdy v roce
1řŘ6 jsem byl pozván na Národní výbor, abych za církev podepsal darovací
listinu, v které zmínnou vilu vnuje sbor mstu. Na mou udivenou otázku mi
bylo ečeno, ţe znárodování se neprovedlo dsledn a v katastru nemovitostí
stále figuruje sbor jako vlastník. Msto pak chtlo pedat vilu jakési firm,
která slibovala dát milion na plynofikaci obce. Mj podpis mla být pouhá
formalita. Kdyţ jsem se šel poradit s bratrem kurátorem Dostálem, dostal
jsem jasnou odpov: „Co jsme jednou dostali jako dar, toho se nemţeme
jen tak zbavit.“ Na jindy klidném sborovém shromáţdní na jae 1řŘ7
probhla vzrušená diskuse, jak s náhle vráceným majetkem naloţit. Budova
byla v ţalostném stavu. Vtšina moudrých radila dm prodat. Jednu faru uţ
jsme mli a pro vilu jsme nemli vyuţití (a ţe by to byla pkná fara!). To
jediné, co mohla tehdy církev krom bohosluţeb podnikat, byla rodinná
rekreace člen církve. Ale kdo zaplatí opravu? Našli jsme obchodní firmu,
která byla ochotna dm opravit a uţívat ho deset msíc pro obchodní jednání
(ve vinném kraji!) a na dva msíce prázdnin ho penechat církvi ke konání
biblických kurz. Smlouva uţ byla nachystána k podpisu.
Nkdy v té dob navštívil synodního seniora v Praze mladý hoch jménem
Leoš Princl z holešovického sboru s otázkou, zda by církev nemla njaký
zámeček, kde by mohl uskutečnit svj sen: vytvoit kesanskou komunitu,
kde by společn ţili vozíčkái a jejich pátelé – pečovatelé. Vypadalo to hodn
nerealisticky, ale nadšení a víry ml Leoš na rozdávání. Ale copak v Praze
206

vdí, co se dje v njakých Kloboukách u Brna? Brzy na to byl Leoš Princl na
kurzu kesanské sluţby v Chotboi, kde se s ním setkal Mirek Erdinger,
tehdy fará v Rovečném. Vdl o kloboucké vile, kterou všichni doporučovali
prodat, a kdyţ byli ve sprchách, navrhl Leošovi, aby si do Klobouk zajel.
Dodnes vidím Leoše, jak pijel spolu s vozíčkáem Vaškem Rţičkou do
Klobouk. Podal jsem si ruku s Leošem a Vaška, který sedl v kulichu na
vozíku, jsem pešel, jako by tam nebyl. Nevdl jsem samými rozpaky, jak se
k takovým lidem chovat. Tehdy byl vozíčká rarita, kterou ped námi soudruzi
skrývali za zdmi ústav.
Ačkoli byl Leoš a jeho pátelé charismaticky ladní, coţ se o mn a
klobouckém sboru nedalo íci ani náhodou, brzy jsme si porozumli a
navzájem si plácli. Betlém – domov, kde postiţení dostali moţnost ţít podle
svých poteb a pedstav, vznikl nejprve na kloboucké fae, kde byl tehdy
volný farní byt. Ale kdo celou akci zaštítí? Odvahu našel brnnský senior
Miroslav Rozboil a vytvoil účelové církevní zaízení, pod jehoţ hlavičkou
vzniklo ubytovací zaízení, které umoţnilo společný pobyt skupin asi osmi
Leošových pátel a čtyem postiţeným. Kdyţ jsme byli v nejlepším, pijel z
Prahy tehdejší synodní kurátor Miloš Lešikar a navrhl nám, ţe pro naše
aktivity synodní rada zaloţí Diakonii. Ml to dobe vymyšlené, a tak jsme
souhlasili. Tak vznikla první dv stediska Diakonie – kloboucký Betlém a
paraleln stedisko v Praze-Strašnicích. Bylo to nadšení a odvaha adových
člen církve, pro které Synodní rada našla právní krytí.
Zatímco komunita jiţ ţila na kloboucké fae, naproti pes ulici se piln
pracovalo. Stavební firmy jsme však volali jen na odborné práce. Nejvtší kus
práce vykonaly desítky dobrovolník, kteí pod vedením Jarka Buly a Honzy
Slámy začali dm opravovat. Kaţdý msíc pijelo ticet aţ padesát mládeţník
ze seniorátu a za jednu sobotu se udlalo víc práce, neţ jsme stačili
naplánovat. Pravideln jezdili chlapi z Valašska. Kdyţ pijeli adventisté,
betonovalo se i v nedli. Ve chvíli, kdy televize odvysílala o Betlému poad v
hlavním vysílacím čase (6. záí 1řř0), začaly chodit peníze nejen od člen
církve, ale i od docela neznámých lidí. Slovák od Košic nám pijel postavit do
haly krb. editel jakési firmy nechal pivézt stavební buku, z které se stala
kancelá. Z Vídn pijel církevní rada a dal mi do ruky nkolik tisíc šilink na
kuchy.
Pak pišlo slavnostní otevení Ř.12.1řř0. Plný kostel. Večee Pán, kdy
nám málem došlo víno. Sestra kostelnice však rychle zabhla dom, kde jí
manţel natáhl další pímo ze sudu. Neţ jsem obslouţil jedno kolo, uţ byla v
sakristii nová láhev.
Byly to nádherné pionýrské doby plné nadšení, víry a modliteb, které se
plnily ped očima. Lidé z okolí nosili zeleninu a králíky. A i kdyţ se časem
nadšení zklidnilo a králík ubylo, pokračovala kaţdodenní náročná práce.
Leoše Princla vystídal ve vedení Petr Hejl. Počáteční výzva však zstává stále
ţivá a zavazující. Po nkolika letech se podailo vybudovat ze staré církevní
školy v Morkvkách týdenní stacioná Narnie pro dti. Ţije tu 15 dtí, pro nţ
tu funguje i speciální škola. Ped dvma lety vznikl další domov pro skupinu
pti dtí, které jsou jiţ dosplé a potebují jiný typ péče. Ţijí s pečovateli v
207

pronajatém rodinném dom a kaţdých čtrnáct dn jezdí navštvovat rodiče.
Ale jejich domovem se stala Arkénie, kde pomáhají s vaením, uklízením i
praním prádla.
V tchto dnech se chystáme koupit pozemek pro stavbu domu, kde by ţila
skupina dalších dtí. Jsem rád, ţe jsme Odstrčilovu vilu ped dvaceti lety
neprodali. A to jsme ani v nejmenším netušili, jaké moţnosti ped námi Pán
Bh otevírá. Díky za to.
Jií Gruber, psáno pro časopis Český bratr
BUDE
Prosincové hudební nešpory
Budou v nedli 6. prosince 200ř v 1ř.30 hodin v Červeném kostele Účinkuje:
Schola od sv. Jiljí a Líšeský komorní orchestr, umlecký vedoucí Jií
Besperát. Program: A. Vivaldi - koncert c-moll pro dvoje housle (Jií Besperát
a Irena Hrková), Jií Pavlica - Missa brevis. Biblické zamyšlení: Mgr. Jií
Gruber. Projekt se koná za finanční podpory statutárního msta Brna.
Dobrovolné vstupné bude vnováno stedisku Diakonie ČCE v Brn. Poádají a
zvou sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno – Husovice.
Kavárnička v prosinci
2.12. vánoční zpvy – ţáci konzervatoe
9.12. Albánie – pásmo slova a fotografií, Jan Franc
16.12. Vyprávní bratra faráe Jana Pokorného
23.12. setkání se nekoná
30.12. silvestrovské pel – mel
Internetová dražba výrobk brnnského stediska
Diakonie
Ve dnech 6.-13.12. 200ř bude na internetové adrese
“http://aukce.diakoniecce.cz/“ probíhat dobročinná draţba výrobk klient
brnnského stediska Diakonie ČCE. Jedná se o drobné výrobky ze deva,
textilu a keramiky. Výtţek z této aukce bude pouţit na rekonstrukci podkroví
v sídle stediska na Hrnčíské ulici. Díky této rekonstrukci dojde ke zvtšení
prostor centra denních sluţeb pro lidi trpící demencí a vytvoení zázemí pro
zamstnance pečovatelské sluţby a chránného bydlení. Srdečn zveme
všechny, aby se zapojili do této draţby a zábavnou formou podpoili činnost
brnnské Diakonie. :-)
208

LIDÉ VE SBORU
Brno I
2.12. Boţena Patočková 90 let
2.12. Vra Švandová 81 let
7.12. Ondej Dusík 30 let
8.12. Marie Hoáková 76 let
10.12. Ivan Fleischer 70 let
10.12. Zdenka Jelínková 77 let
11.12. Lenka Budíková 30 let
11.12. Noemi Košálová 80 let
13.12. David Jedlička 20 let
14.12. Jaroslav Junek 77 let
14.12. Blaţena Šindeláová 76 let
18.12. Karel Budík 30 let
18.12. Jan Pokorný 91 let
19.12. Zdeka Kivánková 89 let
20.12. Zuzana Vymazalová 40 let
21.12. Jarmila Balabánová 80 let
22.12. Eva Brídová 30 let
23.12. Samuel Popelá 10 let
25.12. Zora Milušková 89 let
26.12. Jana Karpíšková 85 let
28.12. Libuše Kozáková 84 let
28.12. Jarmila Zimčíková 85 let
29.12. Patrik Cicvárek 30 let
Brno II
2.12. Saša Floriánová 10 let
4.12. Štpánka Češková 84 let
5.12. Jan Kacko 84 let
5.12. Jitka Kraflová 82 let
5.12. Olga Krejčová 79 let
5.12. Jitka Kraisová 75 let
8.12. Ester Marková 76 let
9.12. Zdenk Ţelezný 30 let
10.12. Marie Bohatá 80 let
12.12. Jana Kacková 50 let
18.12. Rţena Vojtíšková 85 let
19.12. Edita Svobodová 83 let
24.12. Lydie Bláhová 83 let
24.12. Boţena Štelclová 80 let
24.12. Šárka Bartoková 30 let
25.12. Kamila Nováková 85 let
28.12. Josef Havlík 50 let
30.12. Vlasta Melicharová 60 let
31.12. Pemysl Novák 50 let
Poktni byli:
25.10. Lukáš Holub, nar.200ř Dominik Huvar, nar. 2001
1.11. Tereza Hlávková, nar.1řŘ7 Michael Huvar, nar. 2002
Tereza Nečasová, nar. 2009
Požehnáni byli:
25.10. Josef Pokorný, nar. 200ř
Oddáni byli:
7.11. Josef Košábek a Šárka Sovová
Noc odchází a svítá den, ó Pane náš, bu pochválen,
bu tob dík, ty Otče náš, že až posud nás v péči máš.
Pro Syna tvého Ježíše a naše dílo daí se
a ped tvým soudem obstojí, až propustíš nás v pokoji.
Dodatek EZ, z písn 640
209

OBSAH ROČNÍKU 2009
Úvodník: J. Gruber – 1, O. Kolá: Není dobré človku být samotnému – 25, J.
Slámová: Krize v nás a kolem nás – 4ř, J. Vítek: Dv písmena – 73, B. Šimek
– ř7, C. Novák – 121, J. Novák – 147, J. Procházka: Co hrozí nynjší verzi
státní maturity – 147*, H. Dvoáková: Konec, a pece nový začátek – 171, J.
Sobslavský - 195
Bylo: O. Kolá: Pedadventní konvent – 3, J. Nechutová: M. Maák: Svobodn
a beze strachu – 4, Vánoční hry: Brno I, Brno II, Husovice, Ţidenice – 27–29,
M. Šubartová: Ekumenická bohosluţba u Jakuba – 51, G.S. Bezinová: Hravá
rodinná nedle – 76, J. Slámová: Presbyterní konference – řř, J. Franc:
Inteligentní plán versus darwinismus – 100, J. Slámová: O práci s Romy ve
vsetínské Diakonii – 100, O. Kolá: Had z Čáslavi aneb o strachu na rzný
zpsob – 125, K. Nmečková: Tajný výlet s nedlkou – 125, J. Franc:
Sborový cyklovýlet Brno I – 126, J. Franc a M. Melicharová: Návštva
partnerského sboru z Basileje – 127, J. Gruber: Plnoční ţalm – 148, S.
Kuhrová: Noc kostel bez zástup a tlačenice – 148, O. Kolá: Za nebeskou
rţí – 14ř, I. Huvarová: Rodinný výlet na Blaţkov – 150, Blaţkov 200ř
v obrazech – 14Ř*, E. Marková: Katolická charismatická konference v Brn –
150*, J. Gruber: Pamtní medaile ČCE seste Liselotte Fischerové – 151, J.
Novák: Kostel z Huslenek v Roţnov – 153*, R. Marek: Deset let zájezd
senior – 172, J. Vítek: Ekumenické setkání s objevy – 172, O. Kolá: Volební
konvent – 1ř6, P. Freitingerová: Podzimní školka mládeţe – 197, Marta
Dytnarová: Ekumenická bohosluţba – 1řŘ, L. Marková: Ţenevské ţalmy -
1řř, R. Špačková: Dny dvry - 200, V. Rybárik: Hrad mj pepevný - 202
Biblické zamyšlení: P. Pokorný – 6, B. Hájek – 2ř, J. Kekovský: O tom, co
íkal Jan Ktitel – 53, L. Kabíček: Pašijní kázání – 76, D. Sedláček – 104, P.
Gallus – 131, J. Kučera: Pímluvná modlitba – 151, M. Grombiík – 157, M.
Kitta – 155*, P. Lukášek: Včnost a nadje – 177, J. Kabíček: Adventní
alternativa - 205
Rozhovor: s Janem Pokorným (J. Gruber) – 7, s Melanií Kekovskou (J.
Slámová) – 55, s Josefem Veselým (J. Gruber) – 7ř, Vzpomínání s Ing.
Vladimírem Duškem (J. Novák) – 102, s Joan De Vee Dixon (V. Rybárik) –
128, s manţeli Josefem a Evou Prudkými (J. Slámová) – 152, s faráem
Tomášem Trusinou (O. Kolá) – 157*
Naše sbory: P. Carda: Svitavy – 13, P. Gallus: Sázava – 31, J. Novák:
Javorník nad Veličkou – 5ř, Ř4, J. Jun: Prostjov – 106, P. Janošík: Velké
Meziíčí – 133, B. Soviš: Uherské Hradišt – 179
Zaujalo nás: J. Hanák: Splnný sen – 33, O. Kolá: …na evangnet.cz – 50,
Jsou obavy o ztrátu naší suverenity oprávnné? – 52, Na Boha nemusíme
poád myslet – 74, J. Nechutová: Jak se jméno stane citoslovcem – 74,
Noviny – 75, J. Gruber: Češi patí k nejmén zboţným národm svta – 75, J.
Vítek: Čtenáský dopis o náplastech – řŘ, 101, Kosovo zaţívá znovuzrození
kesanství – 15ř, J. Nechutová: O stavitelích a úhelném kameni – 161,
Návštva z Basileje – 154*, Návštva papeţe Benedikta XVI – 173 (D.
Stejskalová, J. Slámová, J. Novák, K. Stejskalová, B. Syptáková, O. Kolá, P.
Sláma), M. Melicharová: Rehabilitace Vlasty Juíkové – 201
Anketa: Kurzy Alfa 2008 ve sboru Brno I – 34
210

Muži české reformace (L. Hájek): Petr Payne – 35, Mikuláš z Pelhimova –
85, Petr Chelčický – 135, Jan Rokycana – 184
Historie: J. Pokorný: Podvojnost a sjednocení – 64, J. Vítek:Tém bez
povšimnutí (500 let od narození J. Calvina) - 212
Služba bližnímu: L. Freitingerová: Diakonie ČCE – pobočka Letovice – 37,
Hospic sv. Alţbty v Brn – rozhovor s R. Slámovou (P. Stávková) – 108, J.
Gruber: Slovácký Betlém – 206,
Jak se to dlá: J. Gruber: Píprava časopisu Setkávání – 1Ř, O. Titra:
Píprava nového sborníku – 41, R. Pikna: Píprava nedlní školy – 61, J.
Gruber: Kázání – 87, J. Hurta: Sluţba na venkovském sboru – 112, J. Gruber:
Jak se volí synodní rada – 123, J. Sobslavský: Jak se ídí stedisko Diakonie
ČCE – 157, J. Vítek: Agenda – 185
Povídka: B. Ferrer: Ti neobyčejní králové – 1ř, E. Sedláčková: Moje
nejkrásnjší štdrovečerní tečka – 20, O. Pikousová: Rozbitý Betlém – 204
Kniha: Ruth Bondová: Drobné útchy (E. Šimková) – 21, Václav Cílek:
Dýchat s ptáky (O. Tydlitátová) – 65, František Lízna: Šel jsem vytrvale (A.
Nováková) – ř0, Tomáš Juren: Toleranční doba na Vysočin hudba srdce –
11Ř, Jan Vondra: Sázavský deník (M. Šimsová) – 142, R. Pellar: Nejdív se
musíte narodit (H. Dvoáková) – 161, Jií Kabíček: Kapky nadje (L. Marková)
- 214
Film: J. Gruber: Katy – 45, Výstavy: A. Nováková: Jií Farský neznámý –
68
Žijí mezi námi: M. Klapetek: No práv (Jan Pokorný) – 12,
Žili mezi námi: J. Novák: Malí Jeruzaléma Ludwig Blum – 162, Vzpomínky
na profesora Františka Švandu (J. Kabíček, J. Pokorný) – 182
Ze sboru Brno-Husovice: I. Cimr: Rozhovor s Jáchymem Hájkem – 42, V.
Zikmund: Benefice pro nemocnici v Ugand – 67, ř2, J. Klimek: 54 milión
shlédnutí – 136, J. Sedlák: Sobotní sjíţdní Svitavy – 164, Š. Hájek: Pátelství
je zlatá brána … - 165*, V. Zikmund: Husovice s novou fasádou – 189, P.
Konvalinka: Podzimní povídání o letní dovolené 216
Ze sboru Brno-Židenice: J. Novák: Osudy biblických nápis – 22, J. Novák:
Bourání a nebourání Ţidenic – 44, B.L. Tančev: Ekumenické bohosluţby – 92,
A. Nováková: Ţivá a mrtvá minulost? – 13Ř, T. Nmec: Pvecký sbor
v Ţidenicích – 166, J. Nechutová: Ţivá a mrtvá minulost – 167, J. Slámová:
Jak pomáhá Diakonie ČCE cizincm – 1ř1, A. Nováková: O bioetice - 215
Dtem (K. Rybáriková): 47, K. Cahlíková: Kaţdý má svj telefon – 71,
Liliánkova dobrodruţství – 94, 143, 169, K. Rybáriková: Plnou parou vped –
164*
Pozvání: Stední zdravotní škola EA – 26, Slavnostní jednání 32. synodu –
192
Cestujeme: A. a J. Novákovi: Pavel a Jan v Turecku – 114, Turecko II – 139,
J. Sobslavský: Kréta – 162*, A. Nováková: Mojţíšova hora – 188
Celocírkevní sbírky – 69, Sborová statistika 2007 a 2008 – 93,
Lidé ve sboru: 17, 39, 63, 95, 111, 141, 168, 167*, 193, 209
Ze staršovstva: 24, 48, 72, 96, 119, 144, 170, 170*, 193, 218
Stránkování: č. 1: 1–24, č. 2: 25–48, č. 3: 49–72, č. 4: 73–96, č. 5: 97–
120, č. 6: 121–144, č. 7: 147–170, č. 8:147*–170*, č. 9: 171–194, č. 10:
195–218.
211

MUŽI SVTOVÉ REFORMACE
Tém bez povšimnutí
zstalo v našem prostedí výročí, které
patilo ke končícímu roku 200ř. V lét
(10. července) se v ad evropských
zemí a církví pipomínalo 500 let od
narození Jana Calvina (150ř-1564).
Není divu, ţe v české veejnosti je
takové výročí hluboko pod prahem
zájmu. Trochu však zamrzí, ţe i v
evangelické církvi jen málokomu stálo
za to pipomenout jednu z
nejvýraznjších postav reformace.
Nejen Čech Jan Amos Komenský,
ped ním také Francouz Jean Cauvin
byl Evropan tak trochu z donucení. Ve
vlasti pro nj kvli vyznání víry nebylo
místa. Calvinovi se na mnoho let stala
domovem Ţeneva. Kdyţ se v tom
mst jednou náhodou zastavil, tţko
sám tušil, ţe posléze tam bude
pobývat do konce ţivota a vybuduje tam skutečné stedisko obnovy církve.
Úcta a láska k Písmu svatému, zaujetí pro reformaci, jíţ byl od druhého
desetiletí 16. století iniciátorem Martin Luther, pokora ped Boţí svrchovaností
– teba takto bychom mohli vyjádit motivy, které se projevovaly v
celoţivotním Calvinov psobení jako úsilí uplatnit autoritu Boţího slova v
praxi jednotlivce, rodiny, církve i svtské obce. Své nejznámjší dílo
označované napoád jako Instituce poprvé vydal uţ r. 1536, upravoval je však
a pipravoval k novým vydáním takka aţ do konce ţivota. Mnohem
rozsáhlejší však bylo jeho dílo kazatelské, a k nmu se druţící výklady Písma.
Jan Calvin pedstavoval jedničku mezi systematickými bohoslovci reformace,
pedevším ovšem byl čtená Písma a kazatel. (V ţenevské katedrále kázal
kaţdý druhý týden, zpočátku nkolikrát týdn, pozdji denn.)
V dob Calvinova psobení se Ţeneva promnila z provinčního mstečka
ve velkomsto svtového významu – s nov ustavenými školami, tiskárnami,
univerzitou, prostedím, které pitahovalo vzdlance, ale také poskytovalo
útočišt tisícm francouzských protestant, kteí hledali záchranu ped
krutostí protireformace v samotné Francii. Podobn jako zmiovaný uţ Čech
Komenský neúnavn pečoval o poblohorské uprchlíky z vlasti, staral se
pedtím také Calvin soustavn a aţ do konce svého ţivota o „naše Francouze“,
evangelíky vyhnané z Francie pro víru a vyznání.
Soudobí i pozdjší kritici Calvinovi vyčítali mimo jiné to, ţe v Ţenev
prosazoval uplatování písného ádu pro obyvatele. Djepisci však
poznamenávají, ţe na samotném ádu pro ţivot ve mst nebylo v tehdejší
dob mnoho neobvyklého – obdobné zákony zakazující okázalý pepych,
212

hlučnou zábavu, pitky a násilnosti byly na sklonku stedovku bţné.
V Ţenev však zčistajasna došlo k tomu, ţe jejich dodrţování bylo
vyţadováno i od privilegovaného patriciátu, který se tím cítil poníţen.
Pipomeme náky kterýchsi z pedních ţenevských mšan na ukrutnost
pedpisu, který jim zakazoval, aby jedno jídlo mlo víc neţ dvanáct chod.
Titíţ stţovatelé nelenili vyčíst Calvinovým stoupencm, ţe prosazují
soustavnou péči o chudé a nemocné, čímţ prý ve mst vzniká drahota a
ctihodné mšanstvo strádá nedostatkem.
Po tém pti stoletích je obtíţné, ne-li zcela nemoţné, uvaţovat o tom,
jaký by mla reformace v 16. století prbh bez pínosu, který znamenalo
psobení Jana Calvina. Z djin známe jiná pozoruhodná hnutí, která zstala
omezena na stále se zmenšující okruh píznivc, aţ nakonec ztratila jakýkoli
vliv na své prostedí a jeho djinný vývoj. Calvin mohutn pispl k tomu, ţe
reformace získala nový impuls k rozvoji a rozšíení. Začínal a vedl nová a
nová jednání, která iniciovala společné projekty jednotlivých stedisek
reformace. Bránil jejich roztíštnosti – jak zakládáním spojenectví, tak
dodáváním myšlenkových podnt ve svých spisech. Byla by chyba nezmínit
zde rozsáhlou Calvinovu korespondenci; i v dopisech se projevovalo, ţe je
psal myslitel a diplomat.
Ţivotopisci se shodují na tom, ţe rozsah Calvinova díla je úctyhodný.
Současníci prý tvrdili, ţe budí dojem, jako kdyby pouţíval čtyi aţ pt mozk.
Jeden z jeho nejvýraznjších pozdjších hanopisc, Stefan Zweig, psobiv
popsal, jak lampa u Calvinova pracovního stolu denn svítila dlouho poté, co
celé msto usnulo, a dlouho pedtím, neţ se msto probudilo. Tvrdilo se, ţe je
teba na nj dohlíţet, nebo nezapomene ani na jeden z rozpracovaných
úkol, ale zapomíná jíst.
Pední český církevní djepisec Amedeo Molnár se nkolikrát zmínil o tom,
jak Calvin neml to štstí, aby ve vypjatém úsilí dostát povinnostem v péči o
církev a o ţenevskou obec dokázal zachovat své vlastní normy, které jako
pečlivý a dsledný interpret Písma, kazatel a bohoslovecký myslitel stanovil. V
praxi tak vícekrát, myln a nkdy s nenapravitelnými následky, unikl
vyhlašovanému nároku Boţího svrchovaného majestátu a vydal se velmi
nenáleţitou zkratkou organizační, správní, politické nutnosti – volbou toho, co
se mu jevilo jako menší zlo v dané situaci. Zejmým vrcholem tţkých
osobních selhání bylo úsilí, s nímţ vynutil odsouzení Miguele Serveta. Všechny
pokusy najít tam pro Calvinv postup omluvu troskotají. Dal zabít človka
nelidským zpsobem, a to nikoli pro zločin, nýbrţ pro myšlenky. Jan Calvin po
sob nezanechal památku bezchybného hrdiny. (Naštstí tudíţ také dosud
nikdo nenavrhl jeho svatoečení!)
Co tedy z jeho psobení vzniklo a zstalo? Namátkou jmenujme:
široký svtový proud reformovaných církví, jejich draz na náleţitou
podobu správy sboru a církve a náleţitou funkci církve ve stát a společnosti,
presbytern synodní zízení (s principem subsidiarity uplatovaným ne snad
jen ve správ Českobratrské církve evangelické, nýbrţ nap. i ve správ
současné Evropské unie),
213

strohost a neokázalost reformované bohosluţby, v níţ se uplatuje zvstná
povaha ped obadností, respektuje knţství všech, kdo ví v Krista, a tudíţ i
podporuje aktivní účast celého „shromáţdní“ na bohosluţebném dji,
chápání bohoslovecké práce jako vstupování do rozhovoru, který vedou
svdkové Boţí a Kristovi, aby oznámili, ţe je pro nás, Bohu odcizené,
záchrana, máme v co doufat, máme oč usilovat, máme komu vit.
Jaroslav Vítek
Calvinova peče
se symbolem ruky nabízející srdce
BRNO – ŽIDENICE
O bioetice
Ţidenický sbor jist udlal dobe, kdyţ si pro víkend 17. a 1Ř. íjna vybral
jako hosta pro sluţbu slovem ordinovaného presbytera ČCE, Doc. MUDr.
Zdeka Susu.
Pi sobotním večerním sborovém setkání nás sestra Prof. Jana Nechutová
seznámila nejen s ním, ale i s jeho nečekaným okruhem zájm. Krom jeho
celoţivotních medicínských zkušeností, a byly hlavn díky minulému reţimu
opravdu velmi pestré, jsme se dozvdli, ţe bratr Susa je houţevnatým
poutníkem, kdyţ absolvoval po etapách cestu aţ do Santiago de Compostela,
vlastní malé nakladatelství a také je odborníkem na slovo vzatým na téma
pivo. Bhem večera došlo na všechna témata, ale pozvání na pednášku znlo
na bioetiku, a tím ze strany hosta také večer začínal.
Úvodem nás bratr Susa seznámil se svojí publikací s názvem „Tlo a duše
ve zdraví a nemoci“, kterou paradoxn vydalo jiné nakladatelství. Další
zajímavostí bylo, ţe své ţivotní zkušenosti kesana a lékae dokázal dostat
do knihy tém do kapsy. A do tetice, neţ jsme byli zasvceni do bioetiky,
vyslechli jsme si Hippokratovu písahu v pvodním znní (ţil 377 - 460 p.
Kr.). Zjistili jsme, ţe kdyţ se oprostíme od dobového obalu, mají její zásady
nadčasovou platnost dodnes. Do dnešní doby se ti odstavce Hipokratovy
písahy rozrostly na celý vdní obor lékaské etiky s názvem bioetika. Ta má
ti oblasti: problémy okolo počátku lidského ţivota, problémy zdraví, nemoci a
léčení bhem ţivota a problémy kolem smrti.
Současná bioetika uvádí, kde jsou problémy, diskutuje o nich, ale kaţdého
vede, aby ešení našel sám. Bratr Susa s námi probral tyto oblasti z hlediska
214

jak vícího praktikujícího lékae, tak z pozic potenciálních rodič či pacient.
Pednášel sugestivn, zejména pi líčení počátku lidského ţivota, kde nám
pímo v barvách vylíčil, jak lidský zárodek vypadá. V ţádném pípad nijak
nenavodil situaci pro jednoznačné závry týkající se nap. problému potrat,
coţ je v dnešní dob vzácností. Pi probírání druhé části jsme se dozvdli o
posunu v určování názv a funkcí nkterých orgán, jako napíklad srdce,
dnes značící cit, v biblických dobách i myšlení, rozum a rozhodování. Kéţ
bychom si i dnes uvdomili, ţe srdce není jen cit, ale hlavn rozum,
rozhodnutí a vle. Starovk situoval lidské city do stev. Steva jsou opravdu
nejčastjším místem, kde se odráţí psychická nadstavba našich nemocí, nap.
prjem pi strachu či stresu. Kralická bible je uţívá jako synonymum pro city
a my jsme s podivem vyslechli, jak je jich plná. Nov jsme pochopili výzvu
apoštola.Pavla: “Oblecteţ se v steva milosrdenství!“ (Kol 3,12)
Sta o zdravé výţiv bratr Susa pevedl do lehčího tónu líčením svých
pivních znalostí, spojených s výlety po stopách Karla Hynka Máchy, kterého
krom romantických zícenin zejm zajímaly i pivovary okolo nich. Díky
tmto znalostem a jejich kniţnímu publikování, tentokrát ve vtším formátu a
ve vlastním nakladatelství, se bratr Susa dostal do televizního poadu
Všechnopárty Karla Šípa. Na závr jeho lékaské résumé - jedno pivo denn
neškodí.
O tom, ţe setkání bratra Susy s námi bylo opravdu velé, svdčí i to, ţe
jsme všichni včetn nho vydrţeli mrznout celý večer v naší nevytopené
modlitebn.
Pro ty, kteí se sobotního večera nezúčastnili, bylo alespo povzbuzující
nedlní kázání na text 1 Kr.1ř,1-1Ř Eliáš na Chorebu. Bratr Susa nám na
Eliášov píbhu ujasnil pojem sobstednosti. Ta je sice vţdy zahledním
sama do sebe, ale nejen v sebeobdivu, i v sebeobviování. Obojí mívá špatný
konec. Eliášv píbh nám ukazuje ešení, jak je dobré brát váţn Boţí vli a
ne svá sobecká a bolestínská východiska.
Alena Nováková
ZE SBORU BRNO - HUSOVICE
Podzimní povídání o letní rodinné vod
Je jist trochu neobvyklé psát v dob podzimních plískanic a mlh o letním plutí
po ece, ale snad mţe být takový v adventu skoro nepatičný článek letn
slunečnou potchou v dob lezavé a sychravé zimy. Navíc si čtená Setkávání
mţe ke čtení pizvat pomocníky – horký čaj s medem, moţná i plápolající
ohe v krbu či kamnech a hlavn moţnost snní…
Patrn platí úsloví o nejkrásnjším pohledu na svt z koského hbetu, ale
díky tomu, ţe jsem dosud neml moţnost toto tvrzení provit, mohu si zatím
klidn myslet, ţe nejkrásnjší pohled na svt je z místa zadáka na kanoi
plující po ece nebo z raftu obsazeného rozdovádnými dtmi. Nechci proti
sob stavt kon s kanoí, a pípadné srovnání obou také ponkud pokulhává,
215

ovšem pozor! I kanoe či vor si umí v peejkách hezky poskočit, na jezu vás
klidn vyhodí ze sedla a i plavidla je teba umt pesn ovládat a zárove se k
nim pkn chovat. Jednu, zdá se podstatnou odlišnost, co m napadá, si však
dovolím uvést: V koském sedle si človk asi více vychutná samotu. A asi uţ
tedy tušíte, co nás naopak tak láká na plutí po ece. Je to společenství, které
v situacích, co voda pináší, je proţíváno intenzivnji. Hezké záţitky zstávají,
ty smutné snad odnáší voda. A navíc, málokdy potkáte vodáka samotáe, a i
ten, kdyţ vás bude míjet, pátelsky pozdraví.
Letos podruhé jsme sborov posbírali svoji drobotinu, bagáţ a vyjeli,
tentokrát na eku Luţnici. Lod nás čekaly v kempu, v míst, kde splutí
horního toku eky ukončila sborová mládeţ. Nkteí z naší výpravy
onemocnli, další mli pijet pozdji, a tak jsme pro začátek byli jen ti tatínci
a sedm dtí. Míst v lodích a raftu však aspo pro dvacet. Co s kanoemi, které
uţ byly sloţené v kempu? Není škoda, aby zahálely? Jediná, vícemén
nahodilá sms však pivolala hned celou další spátelenou rodinu, co trávila
dovolenou v Suchdole, a v den našeho vyplutí se dokonce chystala zapjčit
lod a plout po Luţnici. Toţ pluli s námi a bylo hned veseleji, takové nečekané
rozšíení pospolitosti. Nkdy stojí za to poslat sms, kdyţ uţ ty telefony s
sebou všude taháme.
Kdo jezdí na vodu, odváţí si dom historky, na které se nezapomíná. Z té
letošní vody mám pro Vás jednu. Srknte si čaje a ješt chvíli poslouchejte,
za chvíli budu končit.
216

Vozíme indiánský stan, tee pee, loni zachránil výpravu, kdyţ dva dny
propršely. Nedáme na nj dopustit. Je pkné se v tee pee schovat, je ale
tţké jej postavit. Jeden pejezd z kempu do kempu, coţ také patí k vod,
nám časov píliš nevyšel, a tak po píjezdu do ztemnlého táboišt byl na
ad tţký úkol postavit tee pee. Pro ti otce a hordu dtí. Všude tma, jen na
protjším behu na verandách chatek sedli lidé jak v lóţích divadla. Za
kmitavého svitu baterek a ostrých povel nejzkušenjšího z nás začalo
dramatické pedstavení pro diváky – chatae. Jedenáct tyčí pospojovaných z
33 částí je sice z duralu, ale jako celek, i s plachtou, jsou poádn tţké.
Prvním krokem bylo vztyčení všech 11 tyčí s plachtou. Povedlo se. To je
okamţik, kdy tee-pee sice stojí, ale tyče jsou zatím kolmo k zemi a tak blízko
u sebe, ţe uvnit je místo jen pro stavitele. Následuje rozhodující část stavby,
kdy je teba tyče od sebe postupn odsunovat, aby došlo k vypnutí plachty a
správnému náklonu tyčí. Teprve pak stan stojí sám. Tato rozhodující část
stavby se nepovedla. Za kiku odhánjícího dti do bezpečné vzdálenosti a
ohlušujícího rachotu zpsobeného postupným padáním duralových tyčí všichni
chatai na verandách trávící večer poklidným klábosením naráz zmlkli v
nmém úţasu. A napjat mlčeli ješt hodnou chvíli, kdyţ jsme se o totéţ
pokusili i podruhé a po… a to by jako podzimní povídání o letní vod mohlo
stačit. Zbytek si musíte dosnít nebo si teba počkat na léto a vypravit se na
vodu také.
Peji poţehnané vánoce. Petr Konvalinka
217

ZE STARŠOVSTVA
Brno I
V úvodu schze blahopál bratr kurátor Václav Matoulek jménem celého
staršovstva nov zvolenému seniorovi a vyjádil odhodlání pomáhat mu v jeho
nových úkolech. Bratr fará podkoval za dvru a slíbil, ţe se bude snaţit,
aby jeho nová funkce neznamenala, ţe by se mén vnoval svému sboru.
Bylo usneseno, ţe v učebn bude zízena seniorátní kancelá. Z minulého
období jsme s vdčností hodnotili zejména návštvu manţel Hanesových a
ekumenické bohosluţby v íjnu. Bratru Navrátilovi bylo podkováno za
dopravu sestry faráky k bohosluţbám do Rychmanova. Byl schválen plán akcí
do konce roku. Do dtského klubu poídíme nové ţidličky a stolek. Bylo
zakoupeno nahrávací zaízení, které umoţní umísovat na webové stránky
nahrávky kázání ve formátu MP3. Byl schválen ideový zámr výstavby na
Pellicov, který bude zadán vybraným architektm.
Jií Gruber
Brno II
Staršovstvo vyslechlo zprávu o prbhu a výsledcích seniorátního
konventu v Blahoslavov dom. Ocenilo účinnou pomoc ady dobrovolných
spolupracovník a spolupracovnic ze sboru, zejména pi píprav jídla pro
delegáty konventu. - - Mezi shromáţdními, která pipravujeme pro čas do
začátku adventu, mají dleţité místo zejména sluţby Boţí pipravované
mládeţí na nedli 22. listopadu a sluţby Boţí na prahu adventního času v
nedli 2ř. listopadu; seznámili jsme se s prbhem píprav. - - Hospodáská
komise pijala povení k odpovdnému rozhodnutí o úprav výše nájemného
v bytech v obytné části Blahoslavova domu. - - Staršovstvo souhlasí s tím,
aby se sbor podle moţnosti opt pipojil k akci Noc kostel. S jejím prbhem
máme z letošního jara dobré zkušenosti a vítáme, ţe se s jejím konáním
počítá i v píštím roce. - - Pokračuje píprava volby nového staršovstva; ta by
mla být vykonána v prbhu píštích čty msíc.
Jaroslav Vítek
Brno – Židenice
Staršovstvo bylo seznámeno s obsahem a výsledky jednání konventu
brnnského seniorátu a vrátilo se rovnţ k volb Romany Špačkové na místo
druhého faráe našeho sboru. Dále jsme krom jiného jednali o programu ve
sboru v adventní a vánoční dob a pipravovali adventní sborový dopis.
Staršovstvo vyhovlo ţádosti Českého rozhlasu penášet bohosluţby z našeho
sboru na první svátek vánoční. – Do plánu oprav sborových prostor (po
dovybavení dtského koutku je to v nejbliţší dob vymalování modlitebny)
vstoupila náhle nutnost opravit dešovou kanalizaci v okolí modlitebny.
Kamerová kontrola ukázala, ţe je ve velmi špatném stavu a moţná je i
píčinou vlhnutí zdiva v suterénu budovy.
L. Švanda
218