ČECHOAUSTRALAN

V rámci své spolupráce se zahraničními Čechy a Slováky
po celém světě, podporuje ČSUZ jako jeden z mnoha svých projektů
také vydávání celoaustralského krajanského listu Čechoaustralan.
ČERVEN/ČERVENEC 2011
15 17
ĎÁBELSKÝ
PROBLÉM
Miloš Ondrášek
Během sluţebních
pobytů na Tasmánii,
jednoho z australských
států odděleného
od světadílu průlivem
Jiţního oceánu zvaným
Bass Strait, jsem si
vţdy našel čas se podívat, i na několik dní,
do tamější divočiny. Pátrat po vačnatém vakovlku
psohlavém (Thylacinus cynocephalus) bylo marné, druh
vyhynul před necelými sto lety. Byl za podpory státní správy
bezohledně pronásledován farmáři. Občas uchvátil jehně.
Ve zkumavce muzea v Sydney zůstal fetus, nyní dochází
k utopistickému pokusu vakovlka vyklonovat.
Zejména při nočních vycházkách se mi naskytla moţnost
pozorovat jiného tasmánského endemického vačnatce -
ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisi). Je to zavalité
zvíře asi metr dlouhé, třetina z této délky připadá na ocas,
končetiny jsou silné a nízké, nápadná je spíše nepěkná
hlava vybavená mohutnými čelistmi. Po vyhynutí vakovlka
ďábel zůstal jediným dravým masoţravým vačnatcem.
Vydává zvuky, při kterých mi stydla krev v ţilách, proto asi
ďábel. Traduje se, ţe skupina ďáblů se vrhla na uhynulého
koně, z kterého zakrátko zbyly jen podkovy. Ďábel ţije
společensky a rvačky mezi jednotlivými zvířaty patří k boji
o potravu a k pářícímu a teritoriálnímu rituálu. Dochází
k vzájemnému pokousání obličejových částí, terčem je
pouze hlava.
Před několika lety se ve východní Tasmánii objevilo
u ďáblů ţijících převáţně v odlehlé přírodě onemocnění,
kterému se bohuţel nevěnovala pozornost. Na hlavě
a na krku byly pozorovány “abscesy“, které byly přičítány
nedostatečnosti ve výţivě nebo za banální infekci.
Tyto rapidně se šířící příznaky v celé populaci zalarmovaly
ministerstvo zemědělství, správu národních parků
a veterinární pracoviště, onemocnění se epidemicky
rozšířilo. Fatálně bylo zasaţeno 80 % ďáblů ve východní
a severní Tasmánii. Trvalo několik let, neţ byla patogenita
spolehlivě popsána. Byla označena zkratkou DFTD – devil
facial tumour disease, nemoc obličejového tumoru u ďábla.
Prevence nemocí divoce ţijících zvířat je vţdy obtíţná.
Nejprve je zapotřebí porozumět vzniku a dynamice
patologického procesu. V případě onemocnění ďáblů se to
donedávna v Tasmánii nevedlo a trvalo jistou dobu, neţ se
zjistilo, ţe nejde o virovou nebo bakteriální infekci,
ale o infikující přenos karcinogeních buněk pokousáním
a dědičný propad imunity. Spojeným úsilím vládních,
státních a dobrovolných organizací vznikla akce biblicky
nazvaná Archa Noemova. Kolem padesáti odchycených
a zcela zdravých ďáblů ze západní části Tasmánie,
kde dosud DFTD nebyla zjištěna, bylo ve skupinách
rozesláno do australských zoologických zahrad a zooparků.
Na hlavní australské pevnině ďábli neţijí
po tisíce let. V plánu bylo umísit asi 1500 těchto
zvířat z dosud nezasaţené oblasti Tasmánie
do mořem oddělené Austrálie a snad i na jiné
světadíly. Tak by se mělo zabránit vyhynutí
druhu, protoţe se zdá, ţe k povaze karcinogenity
jakékoliv léčebné a preventivní akce
v Tasmánii budou neúspěšné a dvacet tisíc tam
dosud ţijících ďáblů během dvou desetiletí
vyhyne. Od kolonializace pátého světadílu,
která začala rokem 1788, bylo odepsáno dvacet
druhů unikátní australské vačnaté fauny, ztráta
druhu je nejen nevyčíslitelnou zoologickou,
ale i kulturní škodou.
Úvodem jsem se zmínil o vyhynulém vakovlku
psohlavém. Tasmánští farmáři zajisté k jeho
neblahému osudu přispěli, nesehrál však také
velmi malý genetický fond svoji morbidní úlohu?
Kde máme záruku, ţe jinou endemickou faunu
v Austrálii, zejména tu s jen jednou čeledí
a jedním druhem, jako je koala medvídkovitá
(Phascolarctos cinereus) a navíc kdyţ kolonie
ţije na malém ostrově (Kangaroo Island),
nepotká podobný osud? Nedostatečnost
genetické diverzity, “příbuzenská plemenitba“,
otvírá dvířka k pronikání a šíření jak nových
tak starých onemocnění. To platí také
pro na King Island ţijícího ptakopyska
podivného (Ornithorhynchus anatinus), ptakořitního
savce, který snáší vajíčka, jak to jako první
Evropan pozoroval a popsal náš krajan Antonín
Topič, kdyţ po roce 1876 připlul k protinoţcům.
NOVINKY NAŠÍ KANCELÁŘE -
Fly free to Europe River Cruising
Denní lety s Emirates - Airbus A330-200:
Dubai - Praha
Lety do Jiţní Ameriky a USA