Pomoc při vážné dopravní nehodě - Immaculata - Minorité

12 IMMACULATA
Může to být nastínění Božího
Mateřství
Panny Marie. Bezpečně je tímto však potvrzeno,
že ve vykupitelským díle jsou Ježíš
a Maria nerozlučně spojeni.
Ten stejný význam mají i obě trpící Srdce.
Srdce Ježíšovo a Panny Marie. Tato dvě Srdce
neoživovala jen ta stejná láska. Oživovala je
i ta stejná krev, kterou Syn obětoval na kříži.
Byla to krev, kterou Syn přijal od své Matky.
A když voják probodl kopím Srdce Ježíšovo,
vytekla z Něho krev Jeho Matky.
To hovoří i II. Vatikánský koncil v 61. článku
věroučné Konstituce o Církvi (Lumen gentium):
„Blahoslavena Panna byla od věčnosti, spolu
s vtělením Božího Slova, předurčena za Matku
Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde
na zemi vznešenou matkou Božského
Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou
společnicí a pokornou služebnicí
Pána.Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila
v chrámě Otci a trpěla se svým Synem
umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem
spolupracovala na díle Spasitelově poslušností,
vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného
života duší. Proto se stala naší
Matkou v řádu milosti.“
Ježíš mohl sám, jako Bůh, být úplným a dostačujícím
Vykupitelem. On však chtěl, aby
i Jeho Matka měla účast na vykoupení - jiným
způsobem, ale také potřebným, pro milost,
o kterou se On zasloužil. Při novém Adamovi,
Kristovi, je Maria novou Evou. Panna Maria
pomáhala svému Synovi při našem vykoupení
tak, jako první Eva přispívala s prvním
Adamem k naší záhubě.
Nepohoršujme se, že je to násilné vysvětlování
učení II. Vatikánského koncilu, že ve výše
citovaném textu není řeč o spoluvykoupení. Je
pravdou, že v textu není uvedené toto slovo,
ale text tuto skutečnost obsahuje. Otec Balic,
velký odborník, mariolog, předseda mariánské
akademie, neváhal tvrdit před 1200 teology
a experty na prvním světovém kongresu pokoncilní
teologie, který se konal v Římě koncem
prosince 1966, že „koncilový text bezpečně
obsahuje potvrzení o tom, že Panna Maria
je Prostřednicí a Spoluvykupitelkou. I učení
o duchovním mateřství Panny Marie bylo dokazováno
tak přesvědčivě jako nikdy předtím“.
(Porovnej Lumen gentium b.62-564)
Zázračná medailka nedokazuje jasně
duchovní Mateřství
Panny Marie. A přece ho potvrzuje.
Tím, že Panna Maria pomáhala Vykupitelovi
při našem vykoupení, stala se naší duchovní
Matkou. Spolu se svým Synem nám dala duchovní
život. Tak to uvádí i text výše vzpomenutých
koncilových dokumentů. Naší skutečnou
duchovní Matkou se stala pod křížem tak,
jako se jí stala podle práva již při Vtělení. Když
se stala matkou Hlavy mystického těla, stala
se i Matkou Jeho údů. Pán Ježíš však chtěl
i veřejně vyhlásit, že Panna Maria je duchovní
Matkou všech lidí. Udělal to, když umíral na
kříži. Tehdy, když svěřil Jana Panně Marii. To
proto, že když Panna Maria trpěla s Ním, dávala
nám s Ním i duchovní život.
Toto duchovní mateřství potvrzuje i první zjevení
Kateřině Labouré 19. června 1830. Zjevení
a rozhovor Panny Marie s Kateřinou probíhal
v ovzduší mateřské něžnosti. Slova, postoje,
pohyby Panny Marie byly opravdu mateřské.
Celkem přirozeně si sedla do křesla místního
duchovního tak, jak bylo vidět Její matku, svatou
Annu, na obraze, o kterém se zmiňuje sestra
Kateřina. Ta si mohla celkem dětinsky položit
svoje ruce na kolena Panny Marie a Nebeská
Matka ji oslovila: „Dítě moje!“ Upozornila ji na
těžkosti, které ji zastihnou, vzbudila v ní důvěru
jako matka. Mateřsky se zajímala o všechny
a o všechno. Plakala pro smutné události, které
měly nastat. A přitom všem uklidňovala:
„Důvěřujte, budu bdít nad vámi!“
(Pokračování příště)