Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Lilium distichum je dosud málo známá lilie, která se vyskytuje v lesích okolo řeky<br />
Amur a Usuri a na přilehlém pobřeží Tichého oceánu, v kraji zvaném Primorje, její<br />
areál sahá na sever až k Vladivostoku, naopak na jih přes Čínu do Koreje.<br />
V květenství může mít až deset květů, ty jsou na lodyze postaveny jakoby ve dvou<br />
souběžných řadách, od této charakteristiky pochází její jméno. Květy mají být oranžo−<br />
vé až červenooranžové, tmavě tečkované. Mívají tvar volnějšího, neuzavřeného turbán−<br />
ku, a někdy bývají jednoose souměrné, s do stran rozčísnutými okvětními plátky.<br />
Cibuli má složenou z kopinatých, světlých a článkovaných šupin, listy jsou na<br />
lodyze v okolících. Někteří autoři (kteří ovšem tuto lilii mnohdy v přírodě ani nevi−<br />
děli) považují tento druh za přechod mezi L. tsingtauense a L. medeoloides. V posled−<br />
ní době zřejmě došlo v Číně k novým sběrům této lilie a objevuje se v nabídce spe−<br />
cializovaných firem.<br />
Lilium medeoloides je mnohem známější rostlina než předešlá, jelikož se vyskytu−<br />
je také v Japonsku, kde jí říkají jednak “kolová lilie” podle listí v okolíku a také “rýžo−<br />
vá lilie”, snad podle vzhledu cibule, která je poměrně malá a bílá a jejíž rozpadavé<br />
šupiny jsou složeny z řady drobných článků. Jak je v Japonsku zvykem, je zde “jed−<br />
němi ústy” jak opěvována pro svou exotickou krásu, tak i pojídána, její cibule slou−<br />
ží za potravu. Kromě japonských ostrovů Hokkaido a Honšu roste na Kurilských<br />
ostrovech a na Sachalinu, a také v dolním povodí řek Amur a Bureja.<br />
Květy bývají poměrně malé, suříkově oranžovočervené, tečkované, turbánkovité<br />
a přestože jsou na lodyze uspořádány ve shloučeném hroznu, působí květenství<br />
někdy dojmem okolíku, neboť květy jsou na dlouhých, vystoupavých stopkách.<br />
V rámci areálu je poměrně proměnlivá a bylo popsáno několik jejích variet, které se<br />
vyznačují např. obloukovitě ohnutými stopkami květů (var. ascendens), netečkova−<br />
nými květy (var. immaculatum), úzkými listy (var. kurilens), nebo naopak širokými<br />
(var. obovatum) (podle D. Foxe, “Growing Lilies”).<br />
Ačkoli je v přírodě vcelku běžná, je to velmi obtížně pěstovatelná lilie a proto<br />
nedošlo ve větší míře ani k hybridizaci s příbuznými druhy. Kdysi byl křížením s L.<br />
martagon lus. album získán hybrid, pojmenovaný “Marmed”, který ovšem dnes již<br />
pravděpodobně neexistuje.<br />
Historie hybridizace a dosažené výsledky<br />
Pokud se dnes hovoří o takzvaných martagonech, rozumí se tím hlavně jejich hyb−<br />
ridy, zvláště, pokud je tato řeč vedena v Americe. Jelikož u nás v přírodě rostou divo−<br />
ce dva druhy lilií, a to Lilium bulbiferum a Lilium martagon, měli bychom být důsle−<br />
dnější a přesnější a říkat buď lilie zlatohlávek, pokud mluvíme o botanickém druhu,<br />
anebo martagon hybridy, pokud se tím rozumí kříženci.<br />
Když Jan de Graaff stavěl svůj systém zahradnického třídění lilií, hned druhou sku−<br />
pinu pojmenoval “<strong>Martagon</strong> hybridy” a definoval ji jako skupinu lilií získaných z kří−<br />
žení Lilium martagon a Lilium hansonii. V té době to bylo zcela vystihující, neboť<br />
jiná “krev” v těchto křížencích nebyla. Pravda je to i dnes, i když řada hybridů má<br />
17
Change language