4/2001 .pdf 2330 kB - Martagon

24
letech se tomuto jevu snad ani nedá zabránit. Nejlépe by bylo v době plného slunce
a odpoledne lilie stínit a večer je zalít, potom květní hrozen zůstane pravidelný.
Velkou potíž působí také jarní mrazy. Lilium martagon, Lilium hansonii i jejich hyb−
ridy raší velice časně, pravidelně je během dubna nebo i května zastihne mráz. Dokud
je puk nad cibulí ještě uzavřený, nemusí se mráz na dalším vývoji projevit, ale pokud
se již vyvíjejí poupata, vždy dojde v určitém stupni k poškození a lilie pak nemusí
vykvést. Mnohem méně trpí jarním mrazem hybridy s “krví” Lilium tsingtauense.
Bránit tomuto poškození je velmi obtížné, můžeme sice před kritickou nocí
a ránem lilie přikrýt nějakou vysokou krabicí (ale jakmile vysvitne slunce, musíme ji
ihned odstranit!) nebo můžeme lilie během noci a nad ránem kropit či rosit, ale je−li
mráz hlubší, ani to nemusí pomoci. Pokud již rostliny zmrznou, není ještě nic ztrace−
no, jen se snažte se zabránit jejich rychlému “roztání” bočním stíněním proti slunci.
Tato opatření ovšem vyžadují naši každodenní a i noční přítomnost na zahradě.
Podle mých zkušeností vážnější poškození nastane až tehdy, dojde−li k namrznutí
rašících martagonů opakovaně, a přesahují−li tyto teploty –5 o C.
Jednou další a snad nejlepší možností je volba vhodného stanoviště (což se nám zpra−
vidla nepovede – zahradu máme jen jednu) v polostínu nebo i ve stínu stromů, svahu či
staveb. Martagony nemohou (a ani se nesnaží) popřít, že jsou především lilie hajní, kde
první náraz mrazů zachytí koruny stromů a keře a slunce během dne ohřívá půdu jen
postupně. To by jim vyhovovalo, ale opět – v těchto podmínkách rostliny nedosahují
“výstavních kvalit”. Ostatně, umístění martagonů do partií s bočním stínem (ovšem niko−
li s hlubokým stínem!) je patrně jedno z dobrých řešení – tyto lilie se totiž nejméně ze
všech naklánějí za světlem a jsou schopny takové tmavší kouty vyplnit.
Také se traduje, že martagony špatně snášejí přesazování. To je pravda, pokud je
přesazujete jako jiné lilie na podzim. Pokud je ale přesadíte brzy na jaře metodou “ze
země do země” třebas i během rašení, tzn. dokud je puk ještě nerozvitý, budou ještě
v téže sezóně dobře vegetovat i kvést.
Pokud chcete nějakou význačnou rostlinu našupinovat, učiňte tak raději během
vegetace. Natrhejte šupiny třeba na jaře, nebo během kvetení. Šupiny hned vysaďte
na záhonek, cca 5 – 7 cm hluboko, a potom záhonek občas zalijte, aby nepřesychal.
Jinak můžete nalámat šupiny i na podzim, ale musíte je v teple (15 – 20 o C) inkubo−
vat v igelitovém sáčku se substrátem, k jaru pak dva měsíce chladit a nakonec vysa−
dit, což je mnohem pracnější.
Při pěstování se setkáme i s některými škůdci nebo potížemi působenými viry,
houbami, nebo původu fyziologického.
Je to například fusariová hniloba cibulí, které se nakonec mohou i rozpadnout.
Toto je patrně důvod, proč v teplejších podmínkách je pěstování martagonů obtížné.
Fusariové hnilobě lze bránit hlavně mořením cibulí před výsadbou a sázením do čisté
země, kde předtím nerostly liliovité rostliny. Není chybou zasadit cibuli hlouběji do
“sterilní” půdy bez humusu, byť se tak cibule dostane třeba více než 10 cm hluboko.
Podle mých zkušeností je vznik a rozvoj fusariové hniloby cibulí podmíněn výskytem
roztočů, háďátek a třásněnek na cibulích, proto je důležité moření při přesazování