Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz

Je mimo každou pochybnost, že psychologické škody, které Svědci Jehovovi páchají na
jedinci, rodině i společnosti, představují nesmírné nebezpečí pro veřejný pořádek. Pro
svědomí institucí, které jsou tak naivní či se tváří, že veřejný pořádek ohrožen není a ony si
mohou dovolit luxus ignorování problému, cituji druhého prezidenta Společnosti strážné věže
Josepha Franklina Rutheforda:
„Ty, kdož k nám patřili, ale oddělili se, nemůžeme zabít, protože to zákony nedovolují.
Kdybychom se však již nyní mohli chopit totální moci, na místě bychom je usmrtili.“ [33]
V téže věci cituji rovněž badatele a spisovatele Fritze Springmeiera:
„Je silně skličující vidět, jak často psychologické metody Společnosti strážné věže podněcují
chaos a mění se v noční můru. V Kongu (dnešním Zaire) byli ve dvacátých a třicátých letech
stoupenci sekty, kteří si říkali ‘Hnutí strážné věže’. [34] Zjevně si chybně vykládali učení a
byli přesvědčeni, že Bůh po nich vyžaduje zabití všech nečlenů sekty.“ [35] „Omyl“ stál
tehdy životy mnoha lidí!
Vedoucí Strážné věže v Brooklynu tvrdí, že Svědci Jehovovi jsou neprávem dáváni do
spojitosti s tehdejšími praktikami „Hnutí strážné věže“. Zde se ovšem hned vynoří otázka:
„Jak mohli domorodci zmíněné africké země přijít na myšlenku pojmenovat se po Strážné
věži?“
Mexické noviny „Alerta“ z 1. června 1985 oznámily: „Svědek Jehovův zabil osm lidí proto,
že nechtěli přijmout jeho víru. Po činu se skrýval v jeskyni, kde nakonec spáchal sebevraždu.
Šéf městské policie i státní návladní ve svých zprávách shodně konstatují, že náboženský
rozkol v (dotyčné) osadě začal příchodem skupiny cizinců, kteří chtěli evangelizovat veškeré
obyvatelstvo. V sektě však nakonec zůstal pouze pachatel. Hrozbou zabití se snažil ostatní
přimět ke vstupu do sekty.“
Na závěr kapitoly považuji za vhodné uvést ještě jeden smutný příběh, který jsem se dozvěděl
od postižené osoby v rámci interview, jež jsem poskytl v létě 1992 jedněm novinám na
Kanárských ostrovech:
„Mám dceru, která po všechna svá školní léta až do ukončení C.O.U. [36] měla dobrý až
vynikající prospěch. Byla vždy vědychtivá a vědoma si své odpovědnosti. V osmnácti letech
začala studovat na univerzitě. Měla však to neštěstí, že hned v prvním ročníku poznala
mladého muže, který patřil ke Svědkům Jehovovým. Zamilovala se do něj a tam byl počátek
všech pozdějších problémů. Sekta Svědků Jehovových je jako zlomyslný a nebezpečný
pavouk, který vlákno po vláknu spřádá svoji síť. Začalo se to projevovat tak, že dcera po
nějaké době neměla ani chvilku volnou. Nikdy bych si nepomyslel, že dokáže změnit víru
jako ponožky. Udělali z ní členku sekty Svědků Jehovových. Klidně se vzdala studia i přesto,
že se právě zapsala do seznamu posluchačů. Po léta si kupovala knihy a studijní materiál, aby
pak po všech těch vydáních a námaze jednoho krásného dne opustila univerzitu s
odůvodněním, že studium trvá příliš dlouho, což přece věděla již dávno. Zlé také bylo, že od
té doby vypadala pořád smutně, otupěle, přímo odumřele, a kolísala mezi radami rodičů a tím,
co jí vtloukali do hlavy v sektě. Doma promluvila jen to nejnutnější, zavírala se ve svém