Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz
Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz
Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Obsah<br />
Poděkování<br />
Úvod<br />
1 Svědci Jehovovi<br />
Robin de Ruiter<br />
<strong>Skrytá</strong> <strong>moc</strong> <strong>za</strong> <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong><br />
a) Společnost strážné věže<br />
b) Charles Taze Russell<br />
c) Joseph Franklin Rutheford<br />
d) Nathan Homer Knorr<br />
e) Frederik William Franz<br />
f) Milton G. Henschel<br />
g) Teologie Společnosti strážné věže<br />
h) Dozor nad myšlením<br />
2 Nadcházející světová diktatura<br />
a) Skuteční strůjci světového dění<br />
b) Ilumináti a zednářstvo<br />
c) Židovské zednářstvo
d) Moc iluminátů<br />
e) Council of Foreign Relations<br />
f) Mezinárodní měnový fond<br />
g) Bilderberská skupina<br />
h) Trilaterální komise<br />
i) Řád B’nai B’rith<br />
j) Říjnová revoluce r. 1917<br />
k) Americká finanční podpora Hitlera<br />
l) Světová <strong>moc</strong>nost sionismus<br />
m) Hitler a sionismus<br />
n) Protokoly sionských mudrců<br />
o) Změna vědomí lidí<br />
p) Spojené národy<br />
q) AIDS<br />
r) Nová náboženská hnutí<br />
s) Co přinese budoucnost?<br />
3 Nový světový řád svědků Jehovových<br />
4 Společnost strážné věže a zednářstvo<br />
5 Loutky kapitalismu<br />
6 Ve službách sionismu<br />
7 Pacifisté a slídilové<br />
8 Neutralita Společnosti strážné věže<br />
a) První světová válka<br />
b) Spartakovci
c) Vyhledávání konfrontace s křesťany<br />
d) Druhá světová válka<br />
e) Státní department USA<br />
f) Psychologické válečné tažení<br />
g) Svědci Jehovovi jako „političtí uprchlíci“<br />
h) Afrika<br />
i) Dopisy hlavám států<br />
9 Satanova léčka<br />
10 Satanova synagoga<br />
11 Dodatek<br />
Průvodní dopis Hitlerovi<br />
12 Seznam literatury<br />
Poděkování<br />
Zvláště srdečný dík patří panu Dizánu Vázquezovi. Jeho podíl na přepracování a korekturách<br />
španělského rukopisu výrazně přispěl k rozšíření čtenářského okruhu této knihy.<br />
Rovněž upřímně děkuji panu Antonu Schmidovi, který tomuto dílu věřil a projevil vzácnou<br />
odvahu a velkorysost při jeho zpřístupnění německým čtenářům.<br />
Jmenovité uznání náleží také německé překladatelce paní Monice Micherové. Vzornému<br />
překladu textu ze španělštiny věnovala svůj veškerý volný čas.<br />
Dále bych chtěl poděkovat panu Juanu Marrero Almeidovi <strong>za</strong> zdařilé výtvarné zpracování<br />
knihy i <strong>za</strong> většinu obrázků a karikatur, které dílo doprovázejí.
Srdečný dík <strong>za</strong> cennou spolupráci rovněž náleží spisovatelům a badatelům. Jsou to Derek<br />
Barefoot, Fritz Springmeier, Walter Krappatch, Günther Pape, Franz Stuhlhofer, Antonio<br />
Carrera a José Fierro Córdova, vesměs experti na danou tématiku.<br />
Konečně jsou zde Elle Wiltjer, Javier Palmero Colinas, Jutta Birlenberg, Marco van Basten,<br />
Harry Wijnhold, Heidi de Ruiter-Franková a můj otec Cebastiaan de Ruiter, kteří mi<br />
významně přispěli v práci informacemi, komentáři i další všestrannou po<strong>moc</strong>í a přispěním.<br />
Úvod<br />
O Společnosti strážné věže a jejích stoupencích, Svědcích Jehovových, bylo již popsáno<br />
hodně papíru. Je však jen málo autorů, kteří měli dostatek odvahy i chuti vynaložit nemalé<br />
úsilí k demaskování skryté <strong>moc</strong>i <strong>za</strong> touto pseudoreligiózní organi<strong>za</strong>cí. Nejvíce však<br />
překvapuje, že ani mnozí z vedoucích pracovníků nevědí, kdo drží v zákulisí řadicí páky<br />
mechanismu, a stejně tak málo jsou <strong>za</strong>svěceni do skutečné role, kterou po celém světě<br />
Společnost strážné věže hraje. Zdá se tedy nemožné proniknout do tajemství známých jen<br />
několika málo členům vůdčí elity.<br />
Nebo snad přece jen existuje metoda dovolující sáhnout až na samý kořen těchto záhad? Kdo<br />
řídí z po<strong>za</strong>dí celou organi<strong>za</strong>ci? Je součástí určitého plánu? Jaká jsou její nevlastnější<br />
tajemství? To jsou otázky, k jejichž zodpovězení má naše kniha přispět.<br />
Skrze její stránky se čtenář stane sám porotcem. Věřím, že mu předložená nepochybná fakta i<br />
mezi řádky podávané skutečnosti umožní odhalit a správně posoudit strašlivé tajemství<br />
<strong>moc</strong>nosti skryté <strong>za</strong> touto organi<strong>za</strong>cí.<br />
Doufám také, že čtenář jako člen našeho pomyslného porotního soudu bude mít z osvětlení<br />
věci prospěch a že si sám udělá co možná nejobsáhlejší závěr. Rád bych ještě zdůraznil, že<br />
takový soud nebude vynesen na základě pouhých podezření a spekulací, nýbrž<br />
nezpochybnitelných faktů.<br />
Stejně tak důrazně zde upozorňuji, že jediným cílem této knihy je objasnění vztahů<br />
Společnosti strážné věže k jistým <strong>moc</strong>nostem v po<strong>za</strong>dí a hned upozorňuji, že není nijak<br />
<strong>za</strong>měřena proti jejím stoupencům, nýbrž výhradně proti vůdcům a skryté vrchnosti, stojící <strong>za</strong><br />
touto organi<strong>za</strong>cí.<br />
Rovněž zde musím zmínit okolnost, že jsem při zkoumání tématiky často narazil na osoby<br />
židovské rasy. Bylo mi zcela jasné, že následkem toho stojím před vážnou a velice
choulostivou otázkou, protože je zde zcela nepochybná tendence apriorně vyjímat Židy z<br />
jakékoli formy kritiky. Ve většině zemí je dnes běžné automaticky řadit k extrémní<br />
antisemitské pravici každou kritiku týkající se židovského národa. Mnozí dokonce reagují<br />
<strong>za</strong>rputile až agresivně vždy, kdy jsou Židé vystaveni jakémukoli posuzování.<br />
Při ne<strong>za</strong>ujatém vědomí skutečnosti, že historie židovského národa je plná hořkostí a utrpení,<br />
to ještě nezbytně neznamená, že by v něm nebyli jednotlivci nebo skupiny s nesprávným<br />
jednáním a postoji, nebo že by se nesměla kritizovat vůbec žádná židovská pochybení resp.<br />
viny. Početní proslulí židovští autoři jako např. Alfred Lilienthal, J. C. Burg nebo Jack<br />
Bernstein mnohokrát a vehementně odsoudili postoj řady svých soukmenovců.<br />
Proto se také necítím nucen podtrhávat, že na informace v této knize nelze v žádném případě<br />
nahlížet jako na antisemitské.<br />
Pro lepší náhled do spleti vztahů mezi Společností strážné věže a jejími skrytými řídícími<br />
silami v po<strong>za</strong>dí jsem na <strong>za</strong>čátek každé kapitoly <strong>za</strong>řadil stručný (někdy však i obsáhlejší)<br />
historický úvod.<br />
V celém díle užívám výhradně jednotného výraziva „Svědci Jehovovi“ resp. „Biblisté“, což je<br />
běžně užívaná zkrácená podoba oficiálního názvu „Mezinárodní sdružení biblistů“.<br />
Všechny dále uvedené skutečnosti jsou přebrány z nezpochybnitelných pramenů a jejich<br />
ověření byla věnována náležitá péče.<br />
Jsem přesvědčen, že předkládané dílo bude následovníkům Krista nejen užitečné, ale že<br />
současně i posílí jejich schopnost obrany před svody a nástrahami organi<strong>za</strong>cí jako Svědci<br />
Jehovovi i jim podobné.<br />
1. KAPITOLA<br />
Svědci Jehovovi<br />
a) Společnost strážné věže<br />
Kdo přichází do newyorského Brooklynu, ať už po Manhattan Bridge nebo Brooklyn Bridge,<br />
uvidí nejprve několik velkých budov krémové barvy. V jejich sousedství se nacházejí tiskárny<br />
řídícího ústředí Svědků Jehovových chrlících denně statisíce knih a časopisů.
Zmíněná ústředna pracuje pod vedením Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.<br />
a tvoří ji početné provozovny a velký administrativní trakt. Dvě budovy jsou ve výši pátého<br />
poschodí spojeny mostem vedoucím přes cestu. Jsou zde budovy sloužící jako sklady papíru,<br />
opravárenské dílny, truhlárny s roční produkcí více než 11 000 kusů nábytku i knihárna, která<br />
si sama vyrábí potřebné materiály.<br />
Společnost strážné věže si dokonce sama ve zvláštní dílně vyrábí vlastní tiskařské barvy v<br />
zhruba padesáti odstínech a jsou tam produkovány i všechny nátěrové hmoty k vnější a vnitřní<br />
údržbě areálu.<br />
Další oddělení dodává měsíčně více než 17 000 kovových výrobků nejrůznějšího druhu, které<br />
kryjí vlastní potřebu všech budov. Poblíž továrního a administrativního traktu je objekt<br />
<strong>za</strong>silatelství a ještě dále ubytovna zhruba 3 000 dobrovolných pracovníků, vesměs Svědků<br />
Jehovových.<br />
Společnost mimo to ještě vyrábí zvukové nosiče, kalendáře, obrázky, pohlednice a mnohé<br />
další předměty s religiózní tématikou. Za pouhé tři roky se prodalo více než 11 milionů<br />
zvukových kazet vyráběných ve vlastním studiu. Jejich celková produkce dosáhla od dubna<br />
1978 zhruba 65 milionů kusů.<br />
V roce 1990 se Společnost strážné věže <strong>za</strong>měřila na nové pole výrobní činnosti, kdy vytvořila<br />
první videokazetu určenou pro veřejnost. Před nedávnem se organi<strong>za</strong>ce pustila i do výroby<br />
počítačových disket.<br />
Roku 1991 byla v Brooklynu zřízena nová prádelna a barvírna, v níž dobrovolní pracovníci<br />
týdně vyperou a ošetří 25 000 tun prádla a svršků ostatních pracovníků organi<strong>za</strong>ce. Ti všichni<br />
mají sídlo v Bethelu a dostávají měsíčně stravné, které zdaleka nestačí na pokrytí<br />
nejnutnějších potřeb. Neplatí starobní ani sociální pojištění s výjimkou ne<strong>moc</strong>enského. Konec<br />
světa se blíží, tak k čemu je třeba ještě pojištění?<br />
V Brooklyn Heights vlastní Společnost strážné věže více než polovinu všech nemovitostí a<br />
příslušníci sekty tam představují více než 15 % obyvatel. Společnost si nárokuje stále nové a<br />
nové objekty pro svou činnost a své stoupence.<br />
Protože řadoví členové sekty disponují jen nepatrnými penězi, jak jsme si výše uká<strong>za</strong>li, nedaří<br />
se střednímu stavu (obchodníci a živnostníci) v Brooklyn Heights nijak zvlášť dobře; mnozí z<br />
nich museli své obchody a provozovny <strong>za</strong>vřít. Z toho důvodu se také všemožně brání<br />
přechodu dalších nemovitostí do rukou Společnosti strážné věže. Vůdci sekty na druhé straně<br />
<strong>za</strong>se <strong>za</strong> tím účelem angažují nastrčené osoby, aby se přes ně dostali k žádoucím objektům a<br />
pozemkům.<br />
Podle Daily News Magazine z 31. července 1988 koupila Cohi Towers Associates hotely a<br />
penziony Bossert, Towers a Standish, které pak byly <strong>za</strong> podezřelých okolností dále prodány<br />
Společnosti strážné věže. Tytéž noviny oznámily, že zmíněná Cohi Towers Associates byla<br />
<strong>za</strong>ložena Dallasem Wallacem a několika dalšími rozhodujícími osobnostmi Společnosti.
Když sekta přev<strong>za</strong>la do svých rukou penzión Standish, dostalo všech 180 stálých obyvatel<br />
příslib, že se nebudou muset vystěhovat. Nicméně o něco později bylo podniknuto všechno<br />
pro jejich vyštvání. Z přízemní haly, kde se scházeli starší obyvatelé domu, byl odstraněn<br />
nábytek a rovněž se vyhlásil zákaz zpěvu vánočních písní. Nebyly prováděny ani nejnutnější<br />
opravy, <strong>za</strong>vládlo všeobecné informační embargo, a nedoručovala se ani pošta. Pozdě v noci<br />
bouchaly neznámé osoby nájemníkům na dveře a nabízely jim odstupné <strong>za</strong> dobrovolné<br />
vystěhování. [1]<br />
Brooklyn Heights Press z 8. září 1988 oznámil, že stejné metody byly použity i v případě<br />
hotelu Towers. Dále se tam uvádělo, že sekta jeho stálé obyvatele nakonec vypudila. Dříve,<br />
než Společnost strážné věže přev<strong>za</strong>la hotel Standish, prohlásil jeho majitel (který jí ostatně<br />
prodal i hotel Towers), že nechá prostitutky používat budovu tak dlouho, až se obyvatelé z<br />
domu sami vystěhují. Od té doby, co se vlastnictví budovy ujala Společnost, zmizely jako<br />
kouzlem prostitutky i se svou klientelou a doprovodem.<br />
Málokdo ví, že tiskárny Společnosti strážné věže jsou největší na světě. Jenom sešitků Strážná<br />
věž a Procitněte! se měsíčně prodá víc než 50 milionů výtisků. Strážná věž je<br />
nejprodávanějším světovým náboženským periodikem.<br />
Asi devadesát kilometrů severně od Brooklynu, ale ještě stále v státě New York, stojí<br />
konglomerát zemědělských výroben a farem, kde pracuje přibližně tisícovka dobrovolníků.<br />
Zde je ústředí potravinářské produkce i distribuce zásobující všechny ostatní dobrovolné<br />
pracovníky Společnosti strážné věže. K tomu je ovšem <strong>za</strong>potřebí skutečně obrovské množství<br />
potravin.<br />
Na jiných místech v okolí mají Svědci Jehovovi ještě další statky a zemědělské pozemky, na<br />
nichž chovají mj. tisíce kusů drůbeže, vepřů a hovězího dobytka. Rovněž i na těchto<br />
hospodářstvích pracují dobrovolníci pro uspokojení životních potřeb brooklynských adeptů.<br />
V příjemném prostředí Patterson Valley, vzdáleném asi 110 kilometrů od Brooklynu, stojí v<br />
areálu o 266 hektarech kancelářský komplex, několik misijních škol a hotel se 144 pokoji<br />
včetně kuchyně a jídelen pro současné stravování 1 600 osob. Dále je tam šest budov se 624<br />
byty a garáže pro 450 automobilů.<br />
V současné době disponuje Společnost strážné věže nejméně 99 pobočkami po celém světě.<br />
Počet dobrovolně tam pracujících osob mezitím vzrostl na 12 000. Pracují nejen v továrnách a<br />
kancelářích, nýbrž i při přípravě jídel, servisu luxusních vozidel vyšších představených a<br />
podobně.<br />
Watchtower Bible and Tract Society of New York je společností s mnoha dalšími<br />
přidruženými resp. v ní rozpuštěnými provozy a organi<strong>za</strong>cemi. Vedení Strážné věže v<br />
Brooklynu tvrdí, že není ziskovým podnikem, a skutečně to vypadá, jako by byly výrobky<br />
Společnosti strážné věže cenově velmi příznivé. Přesto však každý ze srovnatelné branže ví,<br />
že příjem z prodeje jejích produktů znatelně převyšuje výrobní náklady. Na základě nízké<br />
kvality papíru, práce dobrovolníků, bezplatného využívání autorských práv i práce více než<br />
4,5 milionů prodavačů a kamelotů (Svědků Jehovových), kteří jen v průběhu r. 1992 věnovali
přes miliardu hodin prodeji literatury, mohou být skutečné náklady drženy velice nízko. Navíc<br />
jakožto náboženská organi<strong>za</strong>ce profituje Společnost strážné věže z osvobození od daní!<br />
Analý<strong>za</strong> nákladů, kterou provedl jeden vydavatel v Pensylvánii, došla k překvapivému<br />
výsledku: Kdyby nechal tisknout stejné množství časopisů jako Společnost strážné věže, došel<br />
by k částce 1,04 koruny <strong>za</strong> kus. A vzdor <strong>za</strong>kalkulování všech nákladů jako např. mzdy<br />
<strong>za</strong>městnanců, materiálu, daní atd. by si stále ještě mohl <strong>za</strong>psat čistý zisk. [2]<br />
Podle výpovědi vedení Společnosti strážné věže se organi<strong>za</strong>ce ne<strong>za</strong>bývá světskými<br />
záležitostmi, nanejvýš lidumilnou výukou náboženství. Nezná žádné obchodní investice a<br />
nemá v bankách milionová dolarová konta. Společnost nás ujišťuje, že jsou to dobrovolné<br />
příspěvky stoupenců v celém světě, které teprve umožňují existenci početných poboček,<br />
tiskáren, misií a všech dalších činností organi<strong>za</strong>ce.<br />
Podle finanční zprávy o Společnosti strážné věže v Anglii přesto organi<strong>za</strong>ce díky prodeji<br />
literatury disponuje obrovskými bankovními konty po celém světě. Fakta jasně prokazují, že<br />
příjmy z dobrovolných příspěvků představují nepatrný zlomek v porovnání se ziskem z<br />
prodeje tiskovin. Údaje o ročních platbách v Anglii dokazují, že zemské ústředny organi<strong>za</strong>ce<br />
převádějí každoročně milionové částky na ústředí v Brooklynu. [3]<br />
Pokud jde o náklady na pronájem místností pro tzv. Sály království, nesou je vždy dobrovolně<br />
členové dané komunity. Nehledě k tomu, že platí pravidelné výdaje svého společenství,<br />
přispívají také na všechny nezbytné stavební práce jako jsou např. renovace nebo rozšíření<br />
Sálů království. Všechny zmíněné náklady se kryjí příspěvky i dobrovolnou prací.<br />
Mnohé ze Sálů království se nenajímají, nýbrž byly rovnou koupeny do vlastnictví<br />
organi<strong>za</strong>ce. Na jejich výstavbě se podílejí všichni členové sekty. Pokud jejich úspory nestačí<br />
na pokrytí stavby nového Sálu, ústředna v Brooklynu jim ochotně nabídne úrokovaný úvěr.<br />
Měsíční splátky platí přirozeně všichni stoupenci. Po dokončení jsou pak Sály království bez<br />
výjimky <strong>za</strong>psány jako majetek Strážné věže. V praxi to znamená, že ústředna v Brooklynu na<br />
to nevynaloží doslova jediný dolar a přesto dostane všechny Sály, které jsou pak úředně<br />
registrovány jako její majetek; stejně tak obdrží zpět <strong>za</strong>půjčené peníze včetně úroků. Aby se<br />
Společnost vyhnula placení daní, jsou všechny platby vykazovány jako dobrovolné příspěvky.<br />
V poslední době si vedení Strážné věže <strong>za</strong>jistilo nový zdroj příjmů. Je jím obchod s<br />
pojistkami. Společnost strážné věže usnadňuje svým stoupencům u<strong>za</strong>vírání všech druhů<br />
pojistného, především ale tisícům Sálů království. Další doklad toho, jak se vedení Strážné<br />
věže <strong>za</strong>jišťuje proti případným ztrátám, pochází z Kanady. V průběhu roku 1991 tam<br />
neziskové organi<strong>za</strong>ce ztratily dosavadní právo na subvencování poštovného. Vzhledem k<br />
tomu sdělilo vedení Společnosti v Brooklynu svým kanadským přívržencům oběžníkem z 1.<br />
února 1991, že z hospodářských důvodů musejí s okamžitou platností převzít všechny náklady<br />
na distribuci literatury.<br />
Další metodou Společnosti strážné věže k vytahování peněz z kapes svých stoupenců je<br />
vytvoření cestovní kanceláře s názvem Bethel Tours. Přestože Svědci Jehovovi učí, že Bůh<br />
nepřebývá ani v domech ani v chrámech, udržuje vedení Společnosti ve svých přívržencích
podvědomí, že Bůh bydlí v New Yorku. Za tím účelem Společnost ve svých nespočetných<br />
publikacích ukazuje charakteristickou siluetu města hned pod Božím trůnem. Propaganda<br />
Bethel Tours tvrdí, že cesta do New Yorku je privilegiem věřících, a tím nenápadně roste i<br />
vážnost viditelné Boží organi<strong>za</strong>ce, Společnosti strážné věže.<br />
Čtenář si jistě již sám povšiml, že Společnost strážné věže je asi jedinou organi<strong>za</strong>cí, která má<br />
<strong>za</strong>jištěn trvalý a neohrozitelný zisk.<br />
b) Charles Taze Russell<br />
Současná organi<strong>za</strong>ce Svědků Jehovových, centralizovaná teokracie i většina učení jsou dílem<br />
Josepha Franklina Rutheforda, prezidenta sekty od ledna 1917.<br />
Historie Svědků Jehovových, tehdy ještě známých pod jménem Mezinárodní sdružení<br />
opravdových biblistů, však <strong>za</strong>čala mnohem dříve. Sekta vznikla v sedmdesátých letech 19.<br />
století ve Spojených státech.<br />
Zakladatelem předchůdce Svědků Jehovových byl Charles Taze Russell. Narodil se 16. února<br />
1852 blízko pennsylvánského Pittsburghu jako potomek židovské rodiny Rösselů žijící v 17.<br />
století v Německu. Po vycestování do Skotska si rodina změnila jméno na Russell a později<br />
pak s mnoha dalšími rodinami přesídlila do Irska.<br />
Charlesovi rodiče Jopesph Russell a Ann Eli<strong>za</strong> Birneyová se kvůli chudobným poměrům r.<br />
1839 rozhodli vystěhovat do Ameriky, protože v Irsku navíc vládl hladomor vyvolaný z<br />
Evropy <strong>za</strong>vlečenou chorobou brambor. [4]<br />
Na cestu a první výdaje jim půjčil peníze bratr Elizy Thomas Birney. [5] Když Russellovi<br />
dorazili do Alleghany, tou dobou ještě vozy kolonistů křižovaly širými prériemi a po<br />
nekonečných pastvinách se proháněla nádherná stáda bizonů. Skutečné dobývání Západu ještě<br />
pořádně ne<strong>za</strong>čalo a Indiáni žili nikým neohrožováni svůj tradiční život.<br />
Russelovi rodiče si záhy pronajali místnosti k provozování obchodu s pánským zbožím.<br />
Vedení Strážné věže tvrdí, že Charles se stal po matčině smrti otcovým společníkem v<br />
obchodě.<br />
Mladý Charles bez vlastního teologického vzdělání sebevědomě prohlašoval, že nalezl pravdu<br />
o druhém příchodu Ježíše Krista a stal se posléze hnací silou malé skupinky biblistů, jejíž<br />
členové z něj nakonec udělali „pastora“.<br />
Říká se, že Russell opustil otcův obchod, aby mohl svůj čas zcela věnovat víře. Podle Svědků<br />
Jehovových obdržel po vypovězení svého podílu čtvrt milionu dolarů. [6] To je ovšem čirá<br />
smyšlenka. Je totiž jisté, že obchodní záležitosti Russellových nešly tak dobře, jak by nám
chtěli Svědci namluvit. Podle statistiky města Pittsburghu obnášel veškerý majetek rodiny v<br />
roce 1870 pouhé 2 000 dolarů. [7]<br />
Russell v červenci 1879 <strong>za</strong>ložil časopis, který nyní známe pod názvem Strážná věž. [8] Téhož<br />
roku se oženil s Mary Franciscou Ackleyovou, sestrou druhé ženy svého otce. Manželství<br />
zůstalo bezdětné. Russellova žena při něm po léta věrně stála jako pokladník. Vedle toho byla<br />
také <strong>za</strong>městnána v direktoriu i v redakci „Strážné věže“. Rovněž Russellův otec, jeho starší<br />
bratr Frank i sestra Margaret <strong>za</strong>ujímali významná místa v organi<strong>za</strong>ci. Otec napsal rovněž<br />
množství článků pro „Strážnou věž“.<br />
Russell r. 1881 zřídil Sionskou traktátovou společnost strážné věže. [9] Dnes ji známe pod<br />
názvem Pennsylvánská traktátová společnost strážné věže. [10] Roku 1909 byla <strong>za</strong>ložena<br />
Peoples Pulpit Association, známá od r. 1956 pod jménem Watchtower Bible & Tract Society<br />
of New York. Roku 1914 byla uvedena v život Společnost biblistů.<br />
Podstata náboženského učení „pastora“ Russella spočívala na druhém návratu Krista a konci<br />
světa v Boží bitvě v Armagedonu. Stručně řečeno učil, že se neviditelný Pán vrátí v duchovní<br />
podobě roku 1874. Později Russell ohlašoval osobní návrat Krista i konec světa v bitvě<br />
Armagedonu na rok 1914. Jak vidíme, „pastorovy“ předpovědi nikdy nebyly v souladu se<br />
skutečnými biblickými proroctvími!<br />
Russell sám byl především zdatný obchodník; zdá se, že mu po <strong>za</strong>ložení Společnosti strážné<br />
věže přitékalo stále víc peněz. Od té doby rovněž <strong>za</strong>ložil mnoho obchodních podniků, jejichž<br />
předmět neměl vůbec nic co dělat s biblickou společností. Tak např. v roce si spolu s otcem<br />
otevřel obchod se starým železem. [11]<br />
Je známo, že Russell provozoval nejen různé obchody a podniky (např. se dřevem a<br />
truhlářství), ale byl i akcionářem asfaltové společnosti v Pittsburghu, Railway and Dock<br />
Construction v New Yorku a stříbrných dolů v Nevadě. Dále kontroloval Brazilian<br />
Turpentine Company, United State Coal & Coke Company, United Cemetaries Company a<br />
jednu investiční společnost s názvem United States Investment Ltd. Posledně jmenovaná<br />
společnost vlastnila tisíce pozemků, domů a farem po celých Spojených státech. Russell byl z<br />
devadesáti procent jejím majitelem.<br />
Ovšem ne všechny jeho projekty byly korunovány úspěchem. Roku 1911 se pokoušel<br />
prodávat odrůdu pšeničného osiva, které podle jeho vlastních údajů rostlo pětkrát rychleji než<br />
ostatní známé sorty, a to <strong>za</strong> cenu šedesátkrát vyšší, než byla tržní. Když se mu kvůli tomu jisté<br />
noviny posmívaly, obžaloval je z pomlouvání. Vládou nařízená zkouška uká<strong>za</strong>la, že „zázračná<br />
pšenice“ byla docela obyčejným obchodním druhem.<br />
Kromě zmíněné pšenice prodával „pastor“ svým přívržencům také „divotvorné bavlněné<br />
oplatky“ a „tisícileté fazole“. Navíc vyráběl zázračný nápoj „Santone“ k léčení zánětu slepého<br />
střeva i další preparát proti rakovině.<br />
Důležitou informací k pochopení „pastorovy“ osobnosti je i skutečnost, že měl mnoho<br />
problémů v soukromém životě. Poté, co jej manželka několikrát přistihla v jednoznačné
situaci se služkou Emily Matthewsovou i se sekretářkou Rose Ballovou, <strong>za</strong>žádala r. 1897 o<br />
rozdělení vlastnictví, takže se nemohl znovu oficiálně oženit s některou se svých milenek. V<br />
procesu, který se táhl až do r. 1909, jej manželka žalovala ze zlého nakládání a z cizoložství.<br />
Podle její výpovědi bylo pro Russella prostě nemožné být v blízkosti nějaké ženy, aniž by ji<br />
šikanoval, a kromě toho jej častokrát přistihla s cizí ženou v kompromitující situaci. Během<br />
procesu se Russell vydával <strong>za</strong> chudáka, aby nemusel odhalit své obchody a majetek, avšak<br />
příliš s takovou taktikou u soudu neuspěl. Byl uznán vinným a odsouzen k vyplácení<br />
doživotní renty své ženě.<br />
Víme rovněž, že „pastor“ <strong>za</strong>žil i jiné početné soudní prohry, a že se více než jednou provinil<br />
křivou přísahou. Tak např. když r. 1907 pomáhal <strong>za</strong>ložit fingovanou společnost „Solon“,<br />
během procesu pod přísahou prohlásil, že o věci nic neví. [12]<br />
Russell zemřel krátce po prohlídce stříbrných dolů cestou vlakem ze Santa Fé 31. října 1916.<br />
Jeho smrt je obestřena rouškou tajemství. Podle mínění většiny Russellových věrných šlo o<br />
komplot jeho nástupce J. F. Rutheforda, který chtěl na sebe strhnout vedení společnosti.<br />
Naznačovalo se, že byl během jízdy otráven svým průvodcem. Zdá se, že jeho osobní<br />
ochutnávač se ve své práci nijak nevyznamenal. [13] Russellovi oddaní přívrženci vždy<br />
tvrdili, že příčinou jeho smrti byl jed v podaném jídle. Aby se rostoucí podezření zneškodnilo,<br />
bylo Russellovo tělo již cestou naloženo do příslušného roztoku k co nejrychlejšímu<br />
bal<strong>za</strong>mování.<br />
c) Joseph Franklin Rutheford<br />
Russellovým nástupcem se stal již výše zmíněný Joseph Franklin Rutheford narozený 8.<br />
listopadu 1869 v Boonville ve státě Missouri. Jeho životopis je z právního pohledu stejně<br />
skandální jako Russellův. Ještě než se připojil k Russellově skupině, byl dvakrát odsouzen<br />
(1894 a 1897) <strong>za</strong> málo počestnou činnost.<br />
Podle údajů samotné Společnosti strážné věže se jako sedmnáctiletý <strong>za</strong>psal na studia práv. Po<br />
absolvování pracoval dva roky pod dohledem soudce E. L. Edwardse. V 22-ti letech byl<br />
připuštěn <strong>za</strong> advokáta a praktikoval v rodném Boonville. Byl rovněž činný i jako státní<br />
návladní a při různých příležitostech <strong>za</strong>stupoval občas úřadujícího soudce. Díky této okolnosti<br />
byl později znám jako „soudce Rutheford“. Od r. 1909 až do své smrti byl členem<br />
newyorského státního návladnictví. Podle údajů Svědků Jehovových se Rutheford seznámil s<br />
Biblisty poprvé roku 1894. Je jistě pozoruhodné, že po celých dvacet let váhal - řečeno<br />
<strong>Svědky</strong> - „věnovat svůj život Jehovovi“. Roku 1906 se v kansaském hotelu Midland poprvé<br />
setkal s Russellem. [14]<br />
Jak poznamenává autor knihy „Svědci Jehovovi - Společnost nového světa“ [15] Marley Cole,<br />
během jejich rozhovoru se uká<strong>za</strong>lo, že Rutheford nemá sebemenší představu, co znamená být
dobrým křesťanem. [16] O rok později se „soudce“ stal právním poradcem Společnosti<br />
strážné věže v Pittsburghu.<br />
Je dostatečně známo, že se „soudce“ Rutheford s „pastorem“ Russellem osobně nesnášel.<br />
Jednou mu nevybíravě vyspílal v dopise, který pak Russell zveřejnil ve „Strážné věži“. Z<br />
knihy Davida Horowitze víme, že Russell považoval Rutheforda <strong>za</strong> „nebezpečného člověka“.<br />
Aby se jej zbavil, půjčil mu tisíc dolarů pro jeho obchodní závod v Kalifornii. Rutheford<br />
skutečně r. 1915 odešel z hlavního stanu Společnosti v Brooklynu a usadil se v Los Angeles.<br />
[17]<br />
Po Russellově smrti opustil Rutheford svůj kalifornský exil, aby se nepříliš počestnými<br />
metodami z<strong>moc</strong>nil organi<strong>za</strong>ce.<br />
Ve věci Russellovy poslední vůle otiskla 1. prosince 1916 „Strážná věž“ kopii závěti. Ve<br />
zprávě z titulkem „Co se stalo s originálem testamentu Ch. T. Russella?“ publikované v<br />
prosincovém vydání United Israel Bulletin, její autor prohlásil, že originální text Russellovy<br />
závěti se neshoduje s textem otištěným ve „Strážné věži“. Podle původního textu bylo<br />
Russellovým přáním, aby jeho místo <strong>za</strong>ujal výbor organi<strong>za</strong>ce. Mezi muži, kteří měli výbor<br />
tvořit, však Ruthefordovo jméno nefiguruje! Jak uká<strong>za</strong>lo přezkoumání všech dostupných<br />
faktů, Rutheford jako zkušený znalec právních záležitostí skutečně Russellovu závěť <strong>za</strong>tajil.<br />
Opatřil také stanovy společnosti novou klauzulí, která mu <strong>za</strong>jistila naprostou volnost jednání<br />
ve všech záležitostech Společnosti strážné věže. Charakteristická jsou slova soudce, jenž vedl<br />
proces ve věci žaloby Isaaka F. Hoskina proti Ruthefordovi. Soudce tehdy prohlásil, že z<br />
právního hlediska by bylo snadné zbavit Rutheforda předsednictví. [18]<br />
Sotva Rutheford <strong>za</strong>ujal místo předsedy, odstranil 31 věrných přívrženců „pastora“ a z<strong>moc</strong>nil<br />
se i majetku, který Russell ukryl v brooklynském Bethelu, <strong>za</strong>čal Společnost strážné věže nově<br />
organizovat k vlastnímu prospěchu. [19]<br />
Mnozí z Russellových spolupracovníků a stoupenců opustili organi<strong>za</strong>ci a <strong>za</strong>ložili novou, aby<br />
mohli následovat jeho učení.<br />
Dříve než Rutheford změnil Russellův demokratický systém a přeměnil jej na teokratický,<br />
odstranil pečlivě všechny stopy po svém předchůdci a zbavil se i všech jeho věrných.<br />
Teokracie mu dala <strong>moc</strong> k přijímání všech rozhodnutí ve věci vedení organi<strong>za</strong>ce.<br />
Na počátku dvacátých let ohlásil nový prezident na rok 1925 vzkříšení patriarchů Starého<br />
zákona Abraháma, Izáka, Jákoba atd. K jejich důstojnému přijetí vybudovali adepti<br />
Společnosti výstavný palác v nejexkluzívnější čtvrti kalifornského San Diega. Během čekání<br />
na patriarchy se v paláci usadil sám Rutheford. V Brooklynu i v Evropě vlastnil stejně luxusní<br />
obydlí a vůbec žil tak říkajíc po pansku. Používal dvou přepychových Cadillaců, léto trávil v<br />
Evropě a zimu v Kalifornii.<br />
Zajímavá je rovněž skutečnost, že se sice vydával <strong>za</strong> puritána, ale současně si liboval jak v<br />
užívání velmi vulgárních výrazů, tak i v alkoholu. Pro opilost musely být mnohdy odřeknuty<br />
jeho projevy. Nový prezident měl zcela jinou povahu než Russell. Byl energický, příkrý,
zlostný a diktátorský. Proslul také hrubými výpady proti všem vládám a hlavně proti katolické<br />
církvi.<br />
Jistě není bez <strong>za</strong>jímavosti, že Rutheford byl potomkem Samuela Rutheforda, pověstného<br />
ka<strong>za</strong>tele z Aberdeenu, odsouzeného svého času <strong>za</strong> urážku skotského státu.<br />
Kromě toho se dobře ví, že se Rutheford spolu s W. F. Salterem v letech tzv. „suchého<br />
zákona“ [20] účastnil pašování alkoholu do Spojených států. Salter byl šéfem dodavatelské<br />
filiálky v Kanadě.<br />
Je také znám případ, kdy byl jedním spřáteleným stoupencem veřejně obviněn z návštěvy<br />
kabaretu, kde vystupovaly nahé tanečnice.<br />
Pro úplnost portrétu druhého prezidenta Společnosti strážné věže zde musí být konstatováno,<br />
že si ženatý Rutheford vydržoval i stálou milenku jménem Bonnie Boydová, která s ním žila<br />
přímo v jeho rezidenci v San Diegu. Udržoval rovněž důvěrné vztahy s jistou Verou<br />
Pealovou, která jej často provázela při jeho evropských cestách. V Ruthefordově životě bylo<br />
mnoho žen, ale nikdy si nenašel čas ani pro syna, ani pro svou ženu Mary, která žila rovněž v<br />
Kalifornii.<br />
Za povšimnutí také stojí okolnost, že nikdy nebyla jednoznačně objasněna „soudcova“ smrt v<br />
roce 1942. Přestože Svědci Jehovovi obhajují verzi o přirozené příčině smrti, vytrvale kolují<br />
úvahy o sebevraždě a nechybějí ani hlasy o jeho uškrcení, tedy <strong>za</strong>vraždění. Na „soucově“<br />
úmrtním listu, podepsaném poněkud překvapivě jeho dlouholetou milenkou Bonnie<br />
Boydovou, je jako příčina smrti uvedena „otrava kyselinou močovou“. Mrtvola byla v<br />
rozporu s předpisem městské rady v San Diegu potají pohřbena na pozemku sídla Beth-Sarim.<br />
Podezření ještě posiluje další okolnost. Dr. Chiny, současný majitel Beth-Sarimu, koupil<br />
pozemek i budovu od Společnosti strážné věže v roce 1948. Osobně mi potvrdil, že ještě před<br />
vlastním prodejem objektu Svědci Jehovovi převezli Ruthefordovy tělesné pozůstatky do<br />
Anglie.<br />
Vedoucí funkcionáři Svědků Jehovových prohlašují, že „soudce“ Rutheford ne<strong>za</strong>nechal<br />
žádnou závěť, což je u vzdělaného právníka jistě také poněkud neobvyklé.<br />
d) Nathan Homer Knorr<br />
Oficiálním nástupcem a prezidentem organi<strong>za</strong>ce po Ruthefordovi byl Nathan Homer Knorr.<br />
Narodil se 22. dubna 1905 v pennsylvánském Betlehemu. V interview pro hamburský list<br />
„Bildzeitung“ [21] řekl, že původně byl určen pro vstup do „velkého finančního obchodu“<br />
Spojených států. Z těchto plánu však bez dalšího vysvětlení sešlo; jako osmnáctiletý se stal<br />
pracovníkem hlavní úřadovny centrály Strážné věže.
Zastával postupně velice odpovědná místa v organi<strong>za</strong>ční oblasti a třeba přiznat, že byl<br />
organizátor - jeho přirozené vlohy došly při organizování a rozšíření sekty plného uplatnění.<br />
Knorr kromě jiného zintenzívnil propagandu a rozvinul nový systém kontaktování možných<br />
zájemců po<strong>moc</strong>í zdvořilosti a vlídnosti. Roku 1943 se <strong>za</strong>býval <strong>za</strong>kládáním tzv. „biblické<br />
školy z Galaadu“, která měla sloužit k výcviku misionářů. Ruthefordovu teokracii postupně<br />
přeměnil v přísně hierarchicky strukturovaný pyramidální systém. Průběhem doby přešlo<br />
řízení celé společnosti výhradně na prezidenta a skupinu vyvolených, tzv. „řídící sbor“. Tito<br />
muži o sobě prohlašují, že jen oni mají výhradní pravdu a stoupenci společnosti jsou<br />
všemožně přesvědčováni, že jim představují „Boží informační kanál“. Vedení Strážné věže<br />
neustále zdůrazňuje, že „řídící sbor“ si vyvolil sám Bůh, aby se všem Svědkům Jehovovým<br />
dostalo směrnic i náležité duchovní potravy. [22]<br />
Rovněž není bez <strong>za</strong>jímavosti sledovat pohrdání přísnými morálními předpisy ze strany těchto<br />
„duchem obzvlášť poma<strong>za</strong>ných“ členů „řídícího sboru“. Tak např. Leo K. Greenless musel<br />
odstoupit ze svého místa, když vyšla najevo jeho homosexualita. Zvláště opovrženíhodný byl<br />
případ Edwarda C. Chittyho. Tento „vůdce“ byl přistižen při homosexálních praktikách se<br />
sedmnáctiletým mladíkem, rovněž příslušníkem Svědků Jehovových. V důsledku skandálu<br />
spáchal mladík sebevraždu. [23]<br />
Ve španělském vydání Strážné věže z 1. ledna 1985 (str. 13) vedení organi<strong>za</strong>ce připustilo, že i<br />
její další prominentní osobnosti provozovaly nemravné praktiky jako homosexualitu, výměnu<br />
manželek a pohlavní zneužívání dětí.<br />
Je proto <strong>za</strong>rážející, že Společnost strážné věže <strong>za</strong>žalovala norský list „Billedbladet NĹ“ <strong>za</strong><br />
sérii článků novináře Jana Fiksdala z r. 1989, jež se měla dotknout cti Svědků Jehovových. Z<br />
článků vyplývalo, že ze Společnosti nebyly vyloučeny ani zdaleka všechny osoby, které se<br />
proka<strong>za</strong>telně dopustily zmíněných nemravností. Rovněž tam vyšlo najevo, že se norští<br />
stoupenci organi<strong>za</strong>ce snažili utajit stejný problém, který se vyskytl v jejich řadách. Jan Fiksdal<br />
informoval mj. o sexuálním zneužívání dětí prominentním členem norských Svědků<br />
Jehovových. Tato „poma<strong>za</strong>ná osobnost“ se před soudním výborem Společnosti musela<br />
odpovídat ze sexuálních deliktů vůči mladistvým. S „odůvodněním“, že dotyčný potřebuje<br />
lékařskou po<strong>moc</strong>, neinformoval soudní výbor o případu policii a delikvent mohl ve svých<br />
odporných praktikách klidně pokračovat. Přestože by Společnost strážné věže měla takový<br />
případ automaticky potrestat vyloučením, zůstal dotyčný prominent i nadále členem sekty.<br />
Horké hlavy se časem uklidnily, proti delikventovi nebylo užito žádných disciplinárních<br />
opatření, a náš elitní „Svědek“ se hned v následujícím roce dopustil zneužití dalších třinácti<br />
dětí!<br />
Nathan Homer Knorr zemřel po dlouhé ne<strong>moc</strong>i 8. července 1972.<br />
e) Frederik William Franz
Nástupcem N. H. Knorra se stal Frederik William Franz. Čtvrtý prezident Společnosti strážné<br />
věže přišel na svět 12. září 1893 v Covingtonu ve státě Ohio. Jeho otec byl v Německu<br />
narozený Žid.<br />
Podle Společnosti strážné věže znal Franz latinsky, starořecky, španělsky a jako autodidakt se<br />
učil i hebrejsky. Než se setkal s organi<strong>za</strong>cí „pastora“ Russella, studoval na presbyteriánského<br />
duchovního.<br />
Podle Svědků Jehovových se Franz také účastnil zkoušek na proslulé stipendium Cecila<br />
Rhodese. Při zkouškách obstál, ale místo přijetí stipendia opustil studia a přidal se k<br />
Russellově skupině poté, co jej jeho starší bratr seznámil s organi<strong>za</strong>cí Biblistů. Netrvalo<br />
dlouho a brzy postoupil do funkce hlavního konferenciéra. Po Ruthefordově smrti se Fred<br />
Franz stal viceprezidentem Společnosti strážné věže. Vzhledem k rozsáhlým biblickým<br />
znalostem byl povýšen na hlavního písaře sekty.<br />
Během prezidentství Nathana Knorra nebyla jména autorů článků a knih uváděna. Stejně tak<br />
bylo vypuštěno jméno překladatele bible Svědků Jehovových, tzv. „Překlad nového světa“.<br />
Přesto lze proká<strong>za</strong>t, že hlavním překladatelem byl Fred Franz spolu s Nathanem Knorrem,<br />
Georgem Gangasem a Albertem Schroederem. Posledním třem se nikdy nedostalo<br />
akademického vzdělání a sám Fred Franz, jak jsme již viděli, navštěvoval univerzitu jen<br />
krátce a nedosáhl žádného akademického titulu. Bible, používaná <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>, se<br />
dočkala početných „zdokonalení“, aby byla stále v souladu s doktrinářskými zásadami sekty.<br />
Jak uvedl jeden „Svědek“, který měl co do činění s překladatelským výborem, seděli<br />
překladatelé v čele s Franzem u velkého stolu, před sebou měli na třicet různých biblických<br />
překladů, procházeli společně verš <strong>za</strong> veršem a vybírali takovou variantu překladu, na níž se<br />
nejspíše doká<strong>za</strong>li sjednotit. K práci používali dokonce i biblického textu Johannesa Grebera,<br />
který ke svému překladu používal po<strong>moc</strong>i spiritistického média.<br />
Za zmínku jistě stojí, že Franz po léta <strong>za</strong>městnával osobního strážce Natheera Saliha, šperky a<br />
zlatem ověšeného Žida, který starého vůdce nejen všude doprovázel, ale vystupoval i jako<br />
jeho mluvčí.<br />
Frederik Franz zemřel 22. prosince 1992 ve věku 99 let.<br />
f) Milton G. Henschel<br />
Osm dní po smrti Frederika Franze se stal pátým prezidentem organi<strong>za</strong>ce Milton G. Henschel.<br />
O postavě nového prezidenta Svědků Jehovových je známo překvapivě málo. Na rozdíl od<br />
ostatních osobností, <strong>za</strong>ujímajících důležitá postavení v sektě, nebyla o Henschlovi zveřejněná<br />
žádná biografie ani jiné údaje.
Bez ohledu na to mi bylo z různých stran sděleno, že se jako Svědek Jehovův ve třetí generaci<br />
narodil v Pomoně ve státě New Jersey. Již jako dítě doprovázel svého otce na kázání.<br />
Cestovali společně v nákladním voze s amplióny, jimiž zvěstovali celé zemi poselství Strážné<br />
věže.<br />
Henschel byl pokřtěn r. 1935. Průběhem doby postoupil na dlouholetého tajemníka třetího<br />
prezidenta sekty Nathana Knorra a spolu s ním navštívil téměř všechny země světa. Po jedné<br />
ostré výměně názorů s Knorrem se pak Henschl věnoval správě sekty.<br />
Henschel se zdá být autoritativním a přísným mužem. Je pro něj charakteristické, že na<br />
setkáních řídícího sboru skoro nemluví, ale co řekne, má definitivní platnost. Je znám svou<br />
nechutí ke všem návrhům změn doktríny, které jsou na schůzkách řídícího sboru přednášeny.<br />
Nicméně před nedávnem byl nucen určité doktrinální změny připustit. Učení sekty, že někteří<br />
lidé „generace 1914“ se ještě dočkají konce světa, stejně jako některé další doktríny <strong>za</strong>ložené<br />
na témže časovém údaji, představovaly pro Henschela neúnosnou zátěž.<br />
g) Teologie Společnosti strážné věže<br />
Teologie Společnosti strážné věže popírá všechny základní pravdy starobylé a tradiční<br />
křesťanské víry jako jsou Boží trojjedinost, božství Kristovo, jeho přijetí lidské podstaty i<br />
vykoupení lidí smrtí na kříži, tělesné vzkříšení, spása skrze milost víry, věčné <strong>za</strong>tracení a<br />
mnohé další.<br />
Stoupencům sekty je <strong>za</strong>kázán každý svátek upomínající na základní pravdy křesťanské víry,<br />
jako jsou např. Vánoce, Velikonoce, den Tří králů apod.<br />
Rovněž nesmějí slavit narozeniny, Nový rok, účastnit se svatební slavnosti, a to ani<br />
příslušníků vlastní rodiny nebo kdyby se jednalo o sňatek dvou Svědků Jehovových. Nesmějí<br />
se <strong>za</strong>bývat ani sportem, protože by to v nich mohlo vyvolávat národní vědomí. Dále je jim<br />
<strong>za</strong>kázáno účastnit se loterií a podobných ha<strong>za</strong>rdních her, dávat almužny žebrákům, truchlit<br />
nad smrtí svých blízkých, vykonávat brannou povinnost, souhlasit s krevní transfúzí, kouřit ...<br />
a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat.<br />
Je nehorázné, že Svědci Jehovovi <strong>za</strong>kazují mladým lidem účast na mimoškolní činnosti jako<br />
jsou školní slavnosti, žákovské schůzky, sport, hraní divadla a podobně. Jdou při tom dokonce<br />
tak daleko, že jim brání v univerzitních studiích. Vedení v Brooklynu po více než sto let<br />
systematicky nutilo mladé příslušníky sekty opouštět školu po ukončení základní povinné<br />
docházky, a to všechno výhradně <strong>za</strong> tím účelem, aby je mohlo co nejdříve použít jako<br />
prodavače literatury a dalších artiklů z produkce sekty. V důsledku toho se také většina z nich<br />
nevyučila žádnému povolání a jejich velká část by se vůbec neobešla bez finanční po<strong>moc</strong>i<br />
rodičů.
Řídící sbor nicméně později napadlo, že by bylo vhodné, aby si noví „Svědkové“ našli práci a<br />
denně po dlouhé hodiny pracovali, čímž bude jejich síla využita. Bude to výhodnější než<br />
postávat na ulicích a prodávat publikace Společnosti. Proto také neudivuje, že sekta konečně<br />
<strong>za</strong>ujala jiný postoj v otázce školního vzdělání. Aby byli mladí členové hospodářsky nezávislí<br />
a ve volném čase mohli současně sloužit jako pouliční prodavači, <strong>za</strong>čala sekta před nedávnem<br />
jejich rodičům doporučovat, aby zvážili všechna pro a proti studia na vyšších školách. Od<br />
všech příslušníků organi<strong>za</strong>ce se nyní vyžaduje, aby nekritizovali ty z vlastních řad, kteří chtějí<br />
pokračovat v školním studiu. [24]<br />
Ve vydání Strážné věže z 8. prosince 1990 si můžeme přečíst následující řádky:<br />
„Svědci Jehovovi jsou jiní: V našem světě předsudků se výrazně odlišují, protože jsou na<br />
mezinárodní úrovni proslulí svou vnitřní rasovou harmonií.“<br />
Je jistě pravdou, že zmíněnou rasovou harmonii lze u nich pozorovat např. při každoročních<br />
setkáních, ale to samé platí i o jiných náboženských skupinách.<br />
Naproti tomu je jistě <strong>za</strong>jímavější vědět, co si Svědci Jehovovi (ostatně i mormoni) mysleli o<br />
„černé“ rase ještě počátkem 20. století. Tehdy <strong>za</strong>stávali stanovisko, že rasové rozdíly<br />
spočívají na průměrném inteligenčním kvocientu jednotlivé osoby. Strážná věž z 15. července<br />
1902 na str. 215-216 říká: „Je skutečností, že se bílá rasa může vyká<strong>za</strong>t vyššími vlastnostmi<br />
než jakákoli jiná. Tajemství vyšší inteligence a většího nadání Indoevropanů nepochybně<br />
spočívá v <strong>moc</strong>ném míšení krve mezi různými bílými rasami. K tomu zjevně došlo pod Božím<br />
dohledem.“<br />
Tou dobou byli Biblisté přesvědčeni, že se barevní musejí zbavit barvy své kůže a že něco<br />
takového může doká<strong>za</strong>t jenom Bůh. Strážná věž se tehdy odvolávala na biblický verš (Gn<br />
9,22-25), podle nějž představuje černá rasa potomstvo Chámovo. Aby se zbavila na ní lpící<br />
kletby, musí nezbytně změnit barvu své kůže! [25]<br />
V Strážné věži z 15. dubna 1900 se můžeme dočíst, že literatura Společnosti, přidělovaná<br />
barevným, přijde více než z poloviny nazmar, protože tito lidé jsou nevzdělaní a většina z<br />
nich ji není schopna využít k vlastnímu prospěchu.<br />
Podivný je také způsob <strong>za</strong>cházení s barevnými v USA, kteří chtěli vidět němý film, jímž<br />
Russell doprovázel svá kázání, aby jim tak dodal větší působivosti. Ve Strážné věži ze 4.<br />
ledna čteme na straně 105, že během promítání mnozí běloši opustili sál kvůli velkému přílivu<br />
barevných, kteří byli poté vytlačeni do chodby.<br />
Společnost strážné věže na rozdíl od ostatních náboženských sdružení nikdy ve svých řídících<br />
tělesech neměla černochy nebo Latinoameričany.<br />
Řadoví Svědci Jehovovi se musejí bez ustání plně věnovat získávání nových věřících; na nic<br />
jiného jim čas nezbývá. Podle knihy „Hledání křesťanské svobody“ [26] bývalého člena<br />
řídícího sboru Raymonda Franze se naproti tomu Rutheford, Knorr, Franz i většina ostatních<br />
vedoucích činitelů nikdy nepodílela na domácím studiu Bible nebo na podomním ka<strong>za</strong>telství.
Je rovněž známo, že mnozí přední funkcionáři sekty ignorovali zákaz krevní transfúze.<br />
Mladým „Svědkům“ je uděleno povolení podplácet vojenské úřady, aby se vyhnuli branné<br />
povinnosti. Za zmínku také stojí připomenout podvodné tvrzení, že činnost Svědků<br />
Jehovových je financována výhradně z dobrovolných příspěvků.<br />
Je rovněž zjištěno, že vůdci Společnosti strážné věže podváděli nejen mexickou vládu, ale i<br />
své vlastní stoupence. Po dlouhá léta odpíral mexický zákon náboženským organi<strong>za</strong>cím<br />
včetně katolické církve právo na vlastní majetek. Všechny Boží stánky i ostatní budovy<br />
náboženských společenstev byly prohlášeny <strong>za</strong> státní vlastnictví. Aby si i přesto podržela<br />
nemovitosti v Mexiku (budovy, pozemky i velké tiskárny v hlavním městě), Společnost<br />
strážné věže v letech 1946-1989 houževnatě popírala, že by byla náboženským společenstvím.<br />
Oficiálně zde byla <strong>za</strong> účelem odstranění negramotnosti obyvatelstva. Obrovský tiskárenský<br />
komplex Společnosti v Mexico City dodnes nevystupuje pod jménem Svědků Jehovových<br />
resp. Společnosti strážné věže a je <strong>za</strong>psán jako soukromý podnik s názvem Grupo Editorial<br />
Ultramar S.A. de C.V. Po všechny ty dlouhé roky vedení Společnosti své mexické stoupence<br />
nechávalo v rozporu s pravdou věřit, že jim vláda nedovoluje náboženské úkony, používání<br />
Bible a že je během shromáždění <strong>za</strong>kázáno i modlení a zpěv.<br />
Pokud jde o vojenskou službu, Svědci Jehovovi nemohli vystupovat jako její odpůrci z<br />
přesvědčení, protože až do r. 1989 udávali, že nejsou náboženským společenstvím. Proto<br />
vůdcové v Brooklynu povolili svým mexickým stoupencům podvodné získání „modré<br />
knížky“.<br />
Aby se uchránili před ne<strong>za</strong>svěcenci, používají Svědci Jehovovi ve své literatuře smluvená<br />
hesla resp. symboly. Tak např. místo „Bůh“ nebo „Jehova“ říkají „Vrchní Mistr“, pro Krista<br />
užívají označení „Velký Mistr“, ze „Sálů království“ jsou „studovny“, „křest“ je<br />
„symbolickým činem“, z „bratrů a sester“ se stávají „spolupracovníci“, „biblické studium“ se<br />
skrývá <strong>za</strong> „kulturní studia“, z „náboženské obce“ je pouhá „společnost“ atd. atd.<br />
Jedním z pilířů sekty je učení o Armagedonu, tj. o „konci světa“. Pro její věřící je závazný<br />
pouze a jedině Aramgedon, který údajně stojí <strong>za</strong> dveřmi. Členové sekty ovšem tvrdošíjně<br />
<strong>za</strong>mlčují, že jejich vrchnost již od konce minulého století chybně prorokovala konec světa a to<br />
konkrétně na roky 1914, 1915, 1925, 1941 a 1975. [27] Mnozí ze Svědků Jehovových se vždy<br />
před udaným datem vzdali pozemských statků, opustili <strong>za</strong>městnání a toužebně očekávali věcí<br />
příštích. Přestože všechny oznámené termíny minuly a dějiny světa šly dál svou cestou, sektu<br />
opustilo jen nemnoho z nich. Většina naopak byla zcela nepochopitelně ještě pevnější ve víře<br />
než kdy dříve.<br />
Svědci Jehovovi učí, že po Armagedonu přijde poslední soud a zničení všeho zla. To poslední<br />
je personifikováno ve všech nečlenech Společnosti strážné věže. Jinak řečeno při posledním<br />
soudu budou vyhubeni všichni lidé, kteří nejsou <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>!<br />
Řadoví Svědci věří, že poté budou dál žít na této Zemi. Společnost strážné věže učí co<br />
nejstriktněji, že jenom její členové budou mít účast na novém světovém řádu vedeném<br />
„nebeskou vládou“ neviditelnou lidskému oku. Stoupenci sekty jsou přesvědčeni (a<br />
přesvědčováni), že 144 000 neviditelných duchů pod Kristovým vedením bude příslušet k této
supervládě. Vedle apoštolů a Kristových věrných z 1. století se mezi zmíněnými duchy<br />
nacházejí příslušníci dominující vrstvy sekty. [28]<br />
Na rozdíl od řadových Svědků se příslušníci dominantní třídy hned po smrti promění v<br />
duchovní bytosti vstupující do nebe, kde budou spolu s Kristem panovat. [29]<br />
Zde je třeba zdůraznit, že podle učení sekty bude z plodů Kristova vzkříšení profitovat pouze<br />
144 000 vyvolených; pouze oni mohou být „syny Božími“. Obyčejní Svědci Jehovovi se<br />
budou vidět ošizeni o většinu biblických příslibů a požehnání; jsou sníženi na lidi druhé<br />
kategorie s vyhlídkou na spásu „nižší kvality“. Řadový věřící Společnosti strážné věže je<br />
odsouzen zůstat pouze „vnukem Božím“. Nikdy nemůže patřit k jeho synům. [30]<br />
Přestože se vůdci této pochmurné sekty snaží zmíněné věci „dokazovat“ na základě<br />
obrovského počtu zmanipulovaných textů vlastního překladu Bible, nesmíme ani na chvíli<br />
<strong>za</strong>pomenout, že je doslova všechno postaveno na lžích. Každý, kdo je obeznámen s Písmem<br />
svatým, s jistotou ví, že všechna učení Svědků Jehovových nejsou ničím jiným než podvodem<br />
- v Bibli nic takového nestojí!<br />
h) Dozor nad myšlením<br />
Je znepokojující, kolik lidí si myslí, že Svědci Jehovovi nepředstavují žádný problém,<br />
přestože ve skutečnosti je tato destruktivní sekta stále větší společenskou hrozbou. Mozek<br />
takového „Svědka“ je systematicky programován na tak úděsnou pasivitu, že oběť<br />
automaticky přijímá <strong>za</strong> nepochybnou pravdu všechno, co přichází z Brooklynu. Elitní třída<br />
sekty dosáhla u svých stoupenců takové míry poníženosti, že se chovají bez výjimky vždy<br />
předepsaným způsobem. Jak bylo vůbec dosaženo tak všeobecného souhlasu a slepé<br />
poslušnosti vůči autoritě z Brooklynu? Svědci Jehovovi jsou oběťmi kontroly myšlenek<br />
(Mental control), jíž jsou vystavováni jak během shromáždění, tak i při četbě Strážné věže a<br />
ostatních tiskovin. [31]<br />
Literatura, psaná členy řídícího sboru, předkládá stoupencům věci tak, jak to vůdcům<br />
vyhovuje. Vůdčí elita v Brooklynu kontroluje nejen chování a jednání „adeptů“, nýbrž i jejich<br />
myšlení a citový život včetně oblasti sexu. Kontrolovány jsou samozřejmě i všechny<br />
informace, kterých se oběti dostává. Vůdci udržují své stoupence pohromadě v tak přísné<br />
organizovanosti, že ti si pak už samovolně udržují odstup od literatury i osob, které by jim<br />
mohly uká<strong>za</strong>t omyly jejich vlastní organi<strong>za</strong>ce. Adepti samozřejmě nemají ani tu nejmenší<br />
představu o tom, co se opravdu s nimi děje. Považuji <strong>za</strong> vhodné uvést na tomto místě definici<br />
„kontroly myšlení“ od Charlese Mansona, která <strong>za</strong>nechává velmi nepříjemný pocit:<br />
„Mohu přesvědčit kohokoli o libovolné věci, pokud tak činím s odpovídající intenzitou a<br />
dotyčný nemá žádný jiný zdroj informací nežli můj.“ [32]
Je mimo každou pochybnost, že psychologické škody, které Svědci Jehovovi páchají na<br />
jedinci, rodině i společnosti, představují nesmírné nebezpečí pro veřejný pořádek. Pro<br />
svědomí institucí, které jsou tak naivní či se tváří, že veřejný pořádek ohrožen není a ony si<br />
mohou dovolit luxus ignorování problému, cituji druhého prezidenta Společnosti strážné věže<br />
Josepha Franklina Rutheforda:<br />
„Ty, kdož k nám patřili, ale oddělili se, nemůžeme <strong>za</strong>bít, protože to zákony nedovolují.<br />
Kdybychom se však již nyní mohli chopit totální <strong>moc</strong>i, na místě bychom je usmrtili.“ [33]<br />
V téže věci cituji rovněž badatele a spisovatele Fritze Springmeiera:<br />
„Je silně skličující vidět, jak často psychologické metody Společnosti strážné věže podněcují<br />
chaos a mění se v noční můru. V Kongu (dnešním Zaire) byli ve dvacátých a třicátých letech<br />
stoupenci sekty, kteří si říkali ‘Hnutí strážné věže’. [34] Zjevně si chybně vykládali učení a<br />
byli přesvědčeni, že Bůh po nich vyžaduje <strong>za</strong>bití všech nečlenů sekty.“ [35] „Omyl“ stál<br />
tehdy životy mnoha lidí!<br />
Vedoucí Strážné věže v Brooklynu tvrdí, že Svědci Jehovovi jsou neprávem dáváni do<br />
spojitosti s tehdejšími praktikami „Hnutí strážné věže“. Zde se ovšem hned vynoří otázka:<br />
„Jak mohli domorodci zmíněné africké země přijít na myšlenku pojmenovat se po Strážné<br />
věži?“<br />
Mexické noviny „Alerta“ z 1. června 1985 oznámily: „Svědek Jehovův <strong>za</strong>bil osm lidí proto,<br />
že nechtěli přijmout jeho víru. Po činu se skrýval v jeskyni, kde nakonec spáchal sebevraždu.<br />
Šéf městské policie i státní návladní ve svých zprávách shodně konstatují, že náboženský<br />
rozkol v (dotyčné) osadě <strong>za</strong>čal příchodem skupiny cizinců, kteří chtěli evangelizovat veškeré<br />
obyvatelstvo. V sektě však nakonec zůstal pouze pachatel. Hrozbou <strong>za</strong>bití se snažil ostatní<br />
přimět ke vstupu do sekty.“<br />
Na závěr kapitoly považuji <strong>za</strong> vhodné uvést ještě jeden smutný příběh, který jsem se dozvěděl<br />
od postižené osoby v rámci interview, jež jsem poskytl v létě 1992 jedněm novinám na<br />
Kanárských ostrovech:<br />
„Mám dceru, která po všechna svá školní léta až do ukončení C.O.U. [36] měla dobrý až<br />
vynikající prospěch. Byla vždy vědychtivá a vědoma si své odpovědnosti. V osmnácti letech<br />
<strong>za</strong>čala studovat na univerzitě. Měla však to neštěstí, že hned v prvním ročníku poznala<br />
mladého muže, který patřil ke Svědkům Jehovovým. Zamilovala se do něj a tam byl počátek<br />
všech pozdějších problémů. Sekta Svědků Jehovových je jako zlomyslný a nebezpečný<br />
pavouk, který vlákno po vláknu spřádá svoji síť. Začalo se to projevovat tak, že dcera po<br />
nějaké době neměla ani chvilku volnou. Nikdy bych si nepomyslel, že dokáže změnit víru<br />
jako ponožky. Udělali z ní členku sekty Svědků Jehovových. Klidně se vzdala studia i přesto,<br />
že se právě <strong>za</strong>psala do seznamu posluchačů. Po léta si kupovala knihy a studijní materiál, aby<br />
pak po všech těch vydáních a námaze jednoho krásného dne opustila univerzitu s<br />
odůvodněním, že studium trvá příliš dlouho, což přece věděla již dávno. Zlé také bylo, že od<br />
té doby vypadala pořád smutně, otupěle, přímo odumřele, a kolísala mezi radami rodičů a tím,<br />
co jí vtloukali do hlavy v sektě. Doma promluvila jen to nejnutnější, <strong>za</strong>vírala se ve svém
pokoji a s výjimkou nedělí, kdy se účastnila jejich shromáždění, vůbec nevycházela, dokonce<br />
ani k večeři nebo k popřání dobré noci. Svědci Jehovovi doká<strong>za</strong>li, oč usilovali. Naší dceru<br />
vyrvali z přirozeného domova, aby tak na ni mohli tím silněji působit a rodiče jim nepřekáželi<br />
v jejich bědném díle. Mohu jen doufat, že dcera znovu přijde k rozumu a že ještě není pozdě.<br />
Vzhledem k morálním i duševním škodám, které tito pánové způsobili, bych chtěl naléhavě<br />
doporučit všem rodičům, kteří mají děti na škole nebo univerzitě, aby si zjistili, jestli tam také<br />
nejsou Svědci Jehovovi, a aby v kladném případě svým dětem přísně <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>li jakýkoli styk s<br />
nimi. Jen tak je mohou uchránit před <strong>za</strong>motáním do jejich sítí.<br />
Bylo také velmi smutné vidět, že naše dcera nečte nic jiného než to, co jí oni sami doporučili.<br />
Dostali ji už tak daleko, že nenávidí své dřívější přítelkyně a na ulici je ani nepozdraví. Někdy<br />
si jít <strong>za</strong>tančit nebo si s někým jen tak trochu popovídat, to všechno je podle nich hřích. Vůbec<br />
nikam nevychází a nanejvýš se doma stýká s členem sekty.“<br />
Soudce Pesce v Daily News Magazine z 31. července 1988.<br />
Raymond Franz, In Search of Christian Freedom, Atlanta 1991, str. 721.<br />
Podrobná finanční zpráva je v Dodatku na konci knihy.<br />
Listina emigrantů Western Pennsylvania Genealogical Society, Pittsburgh 1978, str. 93.<br />
Údaje jsou přev<strong>za</strong>ty z testamentu Ann Elizy Birney-Russellové. Russellovi bylo devět let,<br />
když mu zemřela matka.<br />
Svědci Jehovovi v Božím plánu, Společnost strážné věže 1960, str. 17.<br />
Russellova rodina se špatně prosperujícího obchodu s pánským zbožím vzdala r. 1883.<br />
Původně se nazýval Siónská strážná věž; pozn. překl.<br />
V originále Zion’s Watchtower Tract Society.<br />
V originále Watch Tower and Tractat Society of Pennsylvania.<br />
George Sweetnam, Where else but Pittsburgh, Pittsburgh 1958, str. 112.<br />
Duane Magnani, The Money Makers, Clayton (CA), 1986.<br />
Nejde o žádnou čirou spekulaci. Podle badatele Fritze Springmeiera měl rovněž prezident<br />
Společnosti strážné věže Frederik Franz (zemř. 1992) svého osobního ochutnávače. Viz k<br />
tomu jeho knihu Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 211.<br />
A. H. Macmillan, Faith on the March, Englewood Cliffs 1957, str. 70.<br />
V originále Die Zeugen Jehovas - Die Neue-Welt-Gesellschaft.
Marley Cole, Die Zeugen Jehovas. Die Neue-Welt-Gesellschaft, Frankfurt 1956. Autor napsal<br />
citovanou knihu se svolením Společnosti strážné věže.<br />
David Horowitz, Charles Taze Russell, New York 1991, str. 61.<br />
Původní akta zmíněného procesu jsou uložena ve starém justičním paláci v Brooklynu.<br />
Podle knihy Fritze Springmeiera The Watchtower & the Masons (Lincoln 1990, str. 97) ukryl<br />
Russell v brooklynském Bethel-House 70 tisíc dolarů ve zlatě, 30 tisíc dolarů v hotovosti a<br />
dalších 62 tisíc dolarů ve státních akciích.<br />
Míněn je ústavní prohibiční zákon <strong>za</strong>kazující od r. 1920 v USA prodej nápojů s obsahem více<br />
než půl procenta alkoholu. Zákon byl později zrušen; p. překl.<br />
Rozhovor s Janosem Bardim z 22. 7. 1961.<br />
Španělské vydání Strážné věže z 15. února 1972.<br />
Fritz Springmeier, Be Wise as Serpets, Lincoln 1991, str. 132.<br />
Der Wachtturm, 1. listopad 1992.<br />
Der Wachtturm, 1. srpna 1898, str. 230.<br />
V originále In Search of Christian Freedom , Atlanta 1991.<br />
Poprvé ve své historii sekta v časopisu Procitněte! z 22. března 1993 přiznala, že vyhlásila<br />
časové údaje, které se uká<strong>za</strong>ly jako chybné.<br />
Podle Svědků Jehovových byla nebeská vláda <strong>za</strong>ložena r. 1918; v současnosti žije na Zemi už<br />
jen asi 8 000 vyvolených.<br />
Podle doktríny Strážné věže očekávají řadoví „Svědci“ v posmrtném spánku na vzkříšení.<br />
Gott bleibt wahrhaftig, Společnost strážné věže 1955, str. 161.<br />
Kontrola myšlenek předpokládá naprostou kontrolu jednotlivce.<br />
Alain Woodrow, Las Nuevas Sectas, México 1986, str. 101.<br />
W. J. Schnell, Treinta ańos Ecslavo en la Torre de Vigía, Gran Rapids 1976, str. 35 a dále.<br />
V originále „Watchtower Movement“.<br />
Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 199.<br />
Ve Španělsku jsou tak označovány přípravné kurzy na univerzitu.
2. KAPITOLA<br />
Nadcházející světová diktatura<br />
Byť i tato kapitola přímo nepojednává o Svědcích Jehovových, je přesto její pozorné<br />
prostudování pro čtenáře užitečné. Jde v ní totiž o okolnosti, které jsou směrodatné pro<br />
porozumění událostí kolem Svědků Jehovových, k nimž se později vrátíme.<br />
a) Skuteční strůjci světového dění<br />
Po zhroucení evropského komunismu a skončení studené války přišla chvíle, kdy si přemnozí<br />
lidé mysleli, že ještě nikdy předtím nebyl mír tak blízko jako právě nyní. Byly to ovšem liché<br />
naděje - světové krize samozřejmě ani v nejmenším nezmizely. Z rafinovaných matoucích her<br />
se i nadále bouřlivě vyvíjejí války, hospodářské krize, revoluce a politické kolapsy. Zdá se,<br />
jakoby lidstvo mělo už trvale zůstat v neklidu, nestabilitě a strachu.<br />
Problém hladu, ohrožující miliony lidí, znepokojivá vlna kriminality, obchod s narkotiky,<br />
války s nedohledným koncem ve všech částech světa, hospodářské krize, ne<strong>za</strong>držitelný vzrůst<br />
ne<strong>moc</strong>í (např. AIDS, odolné typy tuberkulózy, streptokokové infekce), tedy všechno, co se<br />
zdánlivě vynořilo odnikud, spolu s množstvím dalších příčin přispívá k tomu, že se lidé<br />
shodují v jednom: Lidstvo potřebuje oddech a ozdravění!<br />
Každý následek má svou příčinu. Co je tedy skutečnou příčinou strachu, který lidstvo posedl?<br />
Je jistě mnoho egoistických a bezcitných lidí, ale ti nejsou hlavními viníky. Hlubší kořeny<br />
strachu jsou patrně někde jinde.<br />
Manuel Bonilla Sauras cituje ve své knize „Vládci socialismu“ [1] prezidenta Carnegieho<br />
nadace columbijské univerzity a předsedu Britsko-izraelského sdružení Nicholase Murray<br />
Butlera:<br />
„Svět se dělí v zásadě na tři kategorie lidí. Jedni, kteří pracují na tom, aby se předvídané<br />
události také opravdu staly, další, dohlížející na jejich inscenování a uskutečňování, a konečně<br />
je zde obrovská většina, která nikdy nepochopí, co se skutečně děje.“<br />
Podobně se svého času vyjádřil i proslulý státník židovského původu z viktoriánské éry<br />
Benjamin Disraeli: „... Svět je řízen zcela jinými lidmi, než si myslí ti, kdož nestojí <strong>za</strong><br />
kulisami.“
Honoré de Bal<strong>za</strong>c, který tak výrazně ovlivnil dějiny evropské literatury, jednou řekl: „Jsou<br />
lidé, kteří se pohybují <strong>za</strong> kulisami světového dění, a proto jsou také dva druhy dějepisu:<br />
Předně oficiální, zfalšovaný ‘ad usum Delphini’, a dále tajný, v němž jsou skryty skutečné<br />
příčiny historických událostí - samé hanebné a podlé příběhy.“<br />
Jedním z mužů, kteří dosáhli v životě nesmírného vlivu, byl německý státník židovského<br />
původu Walter Rathenau. V listu Neue Wiener Presse z 24. prosince 1912 přiznal: „Tři sta<br />
mužů, z nichž každý zná každého, řídí osudy evropského kontinentu a vybírá si nástupce ze<br />
svého okolí. Základ jejich <strong>moc</strong>i spočívá v absolutním utajení.“<br />
Tahají tedy skutečně neviditelné ruce <strong>za</strong> drátky světa a jeho osudu? Nejsou podle toho<br />
ústřední postavy dějin ničím jiným než loutkami řízenými z po<strong>za</strong>dí? A je-li tomu tak, co<br />
<strong>za</strong>mýšlejí a k čemu směřují tito tajemní „muži v po<strong>za</strong>dí“?<br />
Podle expertů na danou problematiku spočívá tajný smysl toho všeho zásadně ve zřízení<br />
světové diktatury instalované prostřednictvím politické i hospodářské manipulace a<br />
vyvoláváním světových krizí. Diktatura má být řízena skrytou vrchností.<br />
Čím více chaosu, třídních bojů, rasových konfliktů, válek a mezinárodního politického napětí,<br />
tím rychleji se celé lidstvo blíží okamžiku, kdy samo poprosí o světovou vládu.<br />
<strong>Skrytá</strong> vrchnost na běžícím pásu fabrikuje všechny zmíněné světové problémy, aby nám pak<br />
nabídla řešení, to znamená světovládu, která by železnou paží vyplela všechno utrpení a<br />
strasti lidstva. Na tomto místě je třeba zdůraznit fakt existence nezpochybnitelných důkazů, že<br />
zmínění vodiči loutek naplánovali lidstvu ve skutečnosti zotročení podle komunistického<br />
vzoru.<br />
Kdo však je ona skrytá vrchnost vězící <strong>za</strong> tak strašným celosvětovým spiknutím? Většina<br />
specialistů na příslušnou tématiku nás ujišťuje, že odpověď lze najít u iluminátského řádu.<br />
Ilumináti jsou tajná společnost <strong>za</strong>ložená 1. května 1776 Židem Adamem Weishauptem,<br />
profesorem církevního práva na univerzitě v Ingolstadtu. Podařilo se mu pro vstup do řádu<br />
získat tisíce předních Evropanů a vybudovat komplikovanou hierarchii tajných stupňů.<br />
Současně Weishaupt změnil jména členů na symbolická jména „hrdinů svobody“; sám přijal<br />
jméno „Spartakus“.<br />
Zřejmým Weishauptovým cílem bylo dosažení <strong>moc</strong>i ve všech zemích po<strong>moc</strong>í zástupu<br />
spiklenců působících z po<strong>za</strong>dí podle předem daného plánu. Díky organi<strong>za</strong>čnímu talentu<br />
proslulého barona von Knigge a po<strong>moc</strong>í několika zednářů, kteří ve svých lóžích nenalé<strong>za</strong>li<br />
příležitost k vytoužené přímé akci, stali se Weishauptovi ilumináti v necelých pěti letech<br />
skrytými pány Bavorska i sousedních zemí. Když však byl 10. července 1785 Žid a iluminát<br />
Jacob Lang během cesty <strong>za</strong>bit bleskem, našla u něj policie listiny s tajnými instrukcemi<br />
jednoznačně potvrzujícími iluminátské spiknutí. Úřady nařídily okamžité rozpuštění řádu.<br />
Weishauptovi se podařilo uprchnout a v podvratné činnosti pokračoval potají. Lze spolehlivě<br />
prohlásit, že se stal jedním z duchovních otců francouzské revoluce.
Nástupnická organi<strong>za</strong>ce Weishauptova řádu je v současné době spatřována ve skupině<br />
Společnosti kulatého stolu. [2] Byla <strong>za</strong>ložena r. 1891 velkým Weishauptovým obdivovatelem,<br />
politikem Cecilem Rhodesem a jeho přáteli Rothschildy, kteří byli skutečnou hnací silou v<br />
po<strong>za</strong>dí. [3]<br />
Politický vliv Cecila Rhodese byl opravdu mimořádný; podařilo se mu získat pro Anglii<br />
koloniální impérium. S po<strong>moc</strong>í Rothschildů rovněž <strong>za</strong>ložil známou společnost The British<br />
South Africa Society, De Beers Mining, kontrolující od r. 1890 trh s diamanty, a dále The<br />
Gold Fields of South Africa. Cecil Rhodes byl ve své době králem diamantů a zlata.<br />
Pokud jde o Rothschildy, jejich historie je stejně dramatická jako ten nejlepší kriminální<br />
román. Známý předek této židovské bankéřské rodiny Mayer Amschel Bauer byl<br />
směnárníkem a lichvářem ve Frankfurtu nad Mohanem. Kromě toho také spravoval statky<br />
hessenského kurfiřta Viléma. Značného majetku se domohl zvláště <strong>za</strong> francouzské revoluce,<br />
kdy se staral o převody peněz svého knížete. Protože si jeho otec Moses Amschel Bauer<br />
<strong>za</strong>věsil nad směnárnu rudý štít na počest východních Židů, změnil později rodinné jméno na<br />
„Rothschild“. [4]<br />
V knize „Vzestup francouzských Rothschildů“ [5] (str. 26) autorka Anka Muhlsteinová<br />
vypráví, že Mayer Amschel vybral pro své syny manželky výhradně ze zámožných a vlivných<br />
rodin. Stejně tak se i jeho dcery vdávaly <strong>za</strong> dobře postavené a uznávané bankéře. Všechny<br />
rothschildovské rodiny <strong>za</strong>chovávaly obyčej knížecích domů; u<strong>za</strong>víraly sňatky mezi svými<br />
příslušníky. Synové Mayera Amschla prosluli jako „pět Frankfurťanů“ - stali se z nich státní<br />
bankéři pěti evropských zemí.<br />
Soukromá politicko-informační služba, vybudovaná prvními Rothschildy, jim umožnila<br />
položit základ kolosálního bohatství. James Rothschild, <strong>za</strong>kladatel francouzské větve<br />
dynastie, udělal ze svého pařížského domu přední banku Evropy tím, že podporoval<br />
francouzské panovníky od Ludvíka XVIII. až po Napoleona III. Rothschildové byli bankéři<br />
koalice. Tajemství jejich úspěchu spočívalo ve schopnosti provádět fiktivní finanční transakce<br />
mezi Anglií a jejími spojenci v době, kdy transport velkých peněz mezi vzdálenými místy byl<br />
velice nebezpečný. Císař František Josef propůjčil Rothschildům baronský titul. Panovnické<br />
domy se bez nich už prostě nemohly obejít. Roku 1855 je rakouský císař a anglická královna<br />
povýšili do šlechtického stavu a v jejich rukou spočíval už tehdy osud národů.<br />
„Pokud mám kontrolu nad měnou národa, ani v nejmenším mě ne<strong>za</strong>jímá, kdo dělá zákony“ -<br />
měl se kdysi vyjádřit Mayer Amschel Rothschild (1743-1812).<br />
Vzhledem k rozsahu tohoto historického odbočení si zde uvedeme pouze některé z nečetných<br />
institutů, kontrolovaných Rothschildy: Bank of England, IBM Ltd., Barclays, J. P. Morgan<br />
Bank, US-Federal Reserve, National City Bank, Standard Oil, Tokio Pacific Holdings, Shell,<br />
Kuhn, Loeb & Co., Arrow Fund Curacao a mnoho dalších.<br />
Rothschildové vždy jednali prostřednictvím nastrčených osob. Po<strong>moc</strong>í takových prostředníků<br />
financovali mj. válku Japonska proti Rusku (1904-1905) i neúspěšnou ruskou revoluci r.
1905. Je rovněž dobře známo, že Anglie mohla v I. světové válce vyhrát jen díky kapitálu<br />
Rothschildů a jejich společníků. [6]<br />
Kdo byli těmi nejdůležitějšími? Jedním z nich byl známý Žid Jakob Schiff, který vyrůstal<br />
přímo v Rothschildově domě ve frankfurtské Judengasse č. 148. Sami Schiffové o sobě<br />
udávají, že jsou potomky biblického krále Šalamouna.<br />
Schiff se vypracoval na nejprominentnějšího reprezentanta Rothschildů ve Spojených státech<br />
a r. 1873 se spojil se skupinou Kuhn, Loeb & Co. z New Yorku. [7] Později se oženil s dcerou<br />
Salomona Loeba a ve svých 47 letech byl nejznámějším a nejbohatším Židem v New Yorku.<br />
Schiff byl rovněž spřízněn s židovskou rodinou Warburgů; jeho jediná dcera se vdala <strong>za</strong><br />
Felixe Warburga.<br />
Warburgova skupina byla dalším z hlavních Rothschildových společníků a historie<br />
Warburgovy rodiny není o nic méně <strong>za</strong>jímavější než Rothschildů. Bankéřská tradice této<br />
židovské rodiny je velmi stará. Podle knihy „Warburgové“ lze sledovat její dějiny až k r.<br />
1001. [8]<br />
Po útěku před mohamedány se Warburgovi předci usadili ve Španělsku. Později kvůli<br />
pronásledování Židů Ferdinandem Aragonským a Isabelou Kastilskou přesídlili do<br />
Lombardie. Podle rodinné kroniky získal jeden z předků, Šimon z Casselu, právo usadit se ve<br />
vestfálském městě Warburgu, a krátce poté si změnil jméno na „Warburg“. [9] Vlastní<br />
bankéřská tradice však <strong>za</strong>čala až o tři generace později, když Jakob Samuel Warburg<br />
emigroval r. 1668 do Altony. Byl prvním Židem, který se v tomto městě usadil. Jeho pravnuk<br />
Markus Gumprich Warburg se r. 1774 přestěhoval do Hamburku, kde oba jeho synové r. 1798<br />
<strong>za</strong>ložili proslulou banku M. M. Warburg & Kompanie. Během doby pak Warburgové rozšířili<br />
svou činnost po celém světě. Již r. 1814 udržovali obchodní styky s Rothschildy v Londýně.<br />
Podle knihy „Obchodní velkobankéři“ [10] Josepha Wechsberga se Warburgové považovali<br />
<strong>za</strong> rovné rodem Rothschildům, Oppenheimerům a Mendelsohnům. [11]<br />
Jmenované rodiny se často setkávaly v Paříži, Londýně a ve Vídni. Platila mezi nimi dohoda<br />
o vzájemné výměně dorůstajících potomků, aby se tak mohli od druhé rodiny učit.<br />
Stejně jako Rothschildové u<strong>za</strong>vírali i Warburgové sňatky výlučně s členy bohatých a<br />
vznešených rodin. Tím se dostali do spojení s významnou bankéřskou rodinou Gunzbergů v<br />
Petrohradě, Rosenbergů v Kyjevě, Oppenheimů a Goldschmidtů v Německu, s rodinou<br />
Oppenheimerů v Jižní Africe i s bankovním domem Schiff & Loeb ve Spojených státech, a<br />
takto vytvořené kontakty jim <strong>za</strong>jistily pevné postavení v mezinárodním bankovním světě.<br />
Nejznámějšími členy rodiny Warburgů byli Max (1867-1946), Paul (1868-1932) a Felix<br />
(1871-1937).<br />
Max Warburg se učil u Rothschildů v Londýně. Přestože řídil společnost M. M. Warburg v<br />
Hamburku, byl plně <strong>za</strong>předen i do politiky.
Roku 1903 byl představen německému císaři. Kancléř kníže Bernhard von Bülow jej požádal<br />
o radu v císařových finančních záležitostech. Přestože se Warburg nestal císařovým přítelem,<br />
vídali a stýkali se často. Byl mu ostatně nabídnut úřad ministra financí a vyslance ve<br />
Washingtonu.<br />
Jak známo byl Warburg mimo to šéfem německé tajné služby, [12] finančně se angažoval v<br />
japonsko-ruské válce a byl <strong>za</strong>pleten i do marocké krize r. 1911.<br />
Pět dní po sjednání příměří z 11. listopadu 1918 jej nová německá vláda jmenovala vedoucím<br />
komise na mírových jednáních ve Versailles. Max Warburg byl rovněž jedním z direktorů<br />
Německé říšské banky a mimo to spolu se svým přítelem a notorickým zednářem Albertem<br />
Ballinem řídil HAPAG, jednu z nejvýznamnějších plavebních společností světa.<br />
Na svatbě svého bratra Felixe se Paul Warburg poznal s Ninou, nejmladší dcerou bankéře<br />
Loeba, s níž se také <strong>za</strong>nedlouho oženil. Po sňatku opustil Německo a stal se společníkem<br />
bankovního domu Kuhn, Loeb & Co. v New Yorku.<br />
Paul Warburg je „otcem“ Federal Reserve Bank. Byť i tato ústřední banka ráda budí zdání<br />
oficiálního <strong>za</strong>řízení, jedná se ve skutečnosti o soukromý podnik, který je dokonce i vlastníkem<br />
zlata Spojených států!<br />
Tento od samého počátku pod kontrolou Paula Warburga a plukovníka Mandella Househo -<br />
pravé ruky prezidenta Wilsona - se nacházející institut byl vytvořen o vánocích 1913. [13]<br />
Jeho <strong>za</strong>ložení předcházelo shromáždění představitelů vysokých financí na Jekyll Island. Na<br />
zmíněném tajném setkání byl navržen plán federální ústřední banky, tzv. Federal Reserve<br />
Board, která by měla být řízena direktoriem členů mezinárodních vysokých financí. Bude<br />
jistě <strong>za</strong>jímavé vědět, jak Federal Reserve Bank pracuje.<br />
Řekněme, že vláda Spojených států potřebuje pro své výdaje o několik miliard dolarů víc, než<br />
činí příjmy z daní. Aby dostala potřebné peníze, obrátí se na Federal Reserve Board a<br />
direktorium poskytne půjčku na úrokovém základě. Nato udělí Kongres ministrovi financí<br />
souhlas k tisku dodatečných miliard jako cenných papírů Spojených států, které jsou předány<br />
bankéřům Federal Reserve Board. Ti <strong>za</strong>platí pouze výrobní náklady <strong>za</strong> státní papíry v<br />
miliardové hodnotě, tedy nějakých 500 dolarů <strong>za</strong> barvy a papír. Následně jsou pak příslušné<br />
miliardy dolarů připsány vládě k dobru, aby jimi mohla financovat své výdaje. Jaké jsou však<br />
reálné následky tak neskutečné transakce? Vláda zcela jednoduše tento miliardový závazek<br />
vůči Federal Reserve Bank přesune na bedra národa; k tomu samozřejmě ještě přistoupí úroky<br />
a úroky z úroků, které jsou rovněž vymáhány. Od roku 1913 až do naší doby se takto<br />
americký lid <strong>za</strong>dlužil u Federal Reserve Bank částkou více než 600 bilionů dolarů, které<br />
přinášejí měsíčně jen na úrocích bezmála 2 biliony dolarů, což je suma převyšující veškeré<br />
bohatství země! Je jasné, že americký lid své úroky nemůže nikdy <strong>za</strong>platit!<br />
Tento podivuhodný institut, na němž se z 53 % podílejí Rothschildové, nikdy nebyl pod<br />
kontrolou americké vlády resp. parlamentu USA.
Felix Warburg byl uveden do diamantového obchodu svým strýcem, známým bankéřem<br />
Oppenheimem. Oženil se s Friedou Schiffovou a usadil se v New Yorku. Svým sňatkem se<br />
Schiffovou dcerou povýšil na společníka firmy Kunh, Loeb & Co. Felix Warburg proslul jako<br />
životní optimista. Žil po pansku, pořídil si jeden z prvních automobilů ve Spojených státech a<br />
vlastnil jachtu „Carol“, na níž hostil slavné osobnosti jako Alberta Einsteina nebo<br />
sionistického předáka Chaima Weizmanna.<br />
Pro naplnění snahy Rothschildů po rozšíření impéria na Severní Ameriku se s po<strong>moc</strong>í<br />
Warburgů a Jakoba Schiffa zformovala aliance s proslulým Rockefellerovým klanem a s<br />
Morgany.<br />
Rockefellerové, rovněž židovského původu, přišli do Ameriky ze Španělska. Nejznámějším z<br />
nich byl vlivný průmyslník, finančník, zednář a příslušník „Round Table“ John Davidson<br />
Rockefeller. Byl považován <strong>za</strong> nejbohatšího Američana své doby. Než vstoupil do obchodu s<br />
naftou, <strong>za</strong>býval se obchodem s narkotiky. [14] S neúmornou energií vybudoval Standard Oil<br />
Trust, který nakonec kontroloval 90 % rafinérií ve Spojených státech. [15]<br />
V jeho díle pak pokračoval syn John D. Rockefeller II, který byl prezidentem a ředitelem<br />
různých průmyslových i dobročinných podniků. Roku 1958 jej zvolili guvernérem státu New<br />
York <strong>za</strong> republikánskou stranu.<br />
Nelson Rockefeller byl <strong>za</strong> Geralda Forda viceprezidentem Spojených států. David<br />
Rockefeller, známý jako finanční génius, řídí od r. 1945 Chase Manhattan Bank,<br />
nejdůležitější banku světa. Její <strong>moc</strong> je tak obrovská, že ignoruje hranice všech zemí, dosazuje<br />
nebo svrhává vlády a vyvolává či končí války, resp. jak napsaly noviny „Times“, podle libosti<br />
ruinuje nebo pozdvihuje všechny podniky mezi Římem a Bangkokem. Stručně řečeno má<br />
přímo či nepřímo vliv na celé lidstvo.<br />
Rodina Morganů funguje jako spolehlivý správce Rothschildů. Sňatky svých mužských<br />
potomků s Židovkami rodin Schiffů, Loebů a Kuhnů byla totálně integrována do „systému“.<br />
Bankéř John Piermont Morgan patřil po občanské válce a porážce Jihu k nové generaci<br />
kapitalistů. Svoji kariéru <strong>za</strong>čal tím, že prodal zpět náklad vadných karabin armádě, která se<br />
jich právě zbavila. Poté už se mohl věnovat spekulacím se zlatem. Morgan byl finanční génius<br />
a jeden z gigantů těžkého průmyslu a díky své finanční <strong>moc</strong>i měl velký hospodářskospolečenský<br />
vliv na celé Spojené státy. Jedna operace pro finanční správu r. 1894 vynesla<br />
jemu a několika dalším zúčastněným bankéřům zisk 1 milion dolarů. Roku 1895 <strong>za</strong>ložil J. P.<br />
Morgan & Co. Bank a r. 1901 se podílel na vytvoření United States Steel Corporation. Tento<br />
podnik byl vůbec první, který dosáhl ročního obratu přes jednu miliardu dolarů! Za I. světové<br />
války pak podnik pod vedením J. P. Morgana juniora ve velkém stylu financoval prodej<br />
potravin a surovin spojencům.<br />
K následující kapitole zde budiž s předstihem ještě poznamenáno, že stejně jako již Cecil<br />
Rhodes a Mandell House, byli resp. jsou i mnozí Schiffové, Warburgové, Rockefellerové,<br />
Morganové i Rothschildové vlivnými členy zednářských lóží a že patřili resp. patří k<br />
vnitřnímu kruhu „Round Table“.
) Ilumináti a zednářstvo<br />
Jednou z hlavních opor skryté vrchnosti je zednářstvo. Na shromáždění všech zednářských<br />
lóží 16. července 1782 ve Wilhelmsbadu byl u<strong>za</strong>vřen spolek mezi ilumináty a zednáři.<br />
O zednářstvu bylo již popsáno hodně papíru a přesto (nebo právě proto) panuje na konci 20.<br />
století obrovská nevědomost o této tajné společnosti. Každý, kdo se pokusí o něm něco zjistit,<br />
rychle narazí na téměř nepřekonatelné potíže. Jak již bylo řečeno, vzdor veškeré literatuře na<br />
dané téma zůstává tedy zednářstvo <strong>za</strong>haleno tajemstvím.<br />
Mnozí připisují původ této organi<strong>za</strong>ce stavbě Šalamounova chrámu. Podle samotných zednářů<br />
se její počátek opravdu spojuje s obyčeji stavebních dělníků. V historii nejprve narážíme na<br />
„operativní“ zedníky - viditelným svědectvím jejich činnosti jsou nádherné katedrály a<br />
pevnosti po celé Evropě. Zedníci a kameníci, kteří je stavěli, byli rozděleni do tří stupňů -<br />
učedníci, tovaryši a mistři -, přičemž přestoupení do vyššího stupně bylo provázeno<br />
speciálním rituálem. Jako symbolů své profese užívali mezi sebou kladiva, dláta, pravítka,<br />
kružítka a úhelníku.<br />
V novověku se již katedrály nestavějí; spolu s gotickým stavitelstvím zmizely i stavitelské<br />
hutě a pracovníci v nich už nebyli <strong>za</strong>svěcováni, jak to bylo zvykem po celý středověk. Lóže v<br />
Anglii vlastně <strong>za</strong>čaly přijímáním ne<strong>za</strong>školených osob, které vynikaly inteligencí nebo<br />
původem; byli to šlechtici, učenci, příslušníci buržoazie, umělci, politici atd. Takových<br />
nových <strong>za</strong>svěcenců přibývalo a nakonec se ujali i vedení instituce. Kladivo, dláto, kružítku a<br />
úhelník už nebyly nepostradatelnými nástroji - staly se z nich důležité symboly a znamení.<br />
Zednictví, zpočátku operativní, tj. řemeslně činné, se změnilo ve spekulativní „zednářství“.<br />
Roku 1717 se čtyři anglické lóže sloučily ve Velkolóži Londýnskou, která pak systematicky<br />
shrnula a stanovila staré obyčeje a předpisy pod titulem „Povinnosti zednáře“. Tato konstituce<br />
je základním zákonem, na němž dodnes spočívají všechny zednářské obedience světa.<br />
Londýnská Velkolóže platí <strong>za</strong> mateřskou lóži všech ostatních. [16] Z Anglie se pak lóže<br />
rozšířily na kontinent i do kolonií.<br />
Zednáři slibují „slepou poslušnost“ bez jakékoli kritiky toho, co je stanoveno v lóžové ústavě,<br />
řádech a předpisech, stejně jako všeho, co po nich nadřízení požadují.<br />
Tři nejznámější stupně - učedník, tovaryš a mistr - tvoří modré zednářstvo. Nad ním jsou<br />
vysoké stupně - ze 4. až 18. pozůstává rudé, z 19. až 30. černé a konečně z 31. až 33. stupně<br />
bílé zednářstvo.<br />
Stejně jako u naprosté většiny tajných společností jsou i u zednářů <strong>za</strong>vedeny přijímací a<br />
<strong>za</strong>svěcovací obřady. Branou do zednářského světa je <strong>za</strong>svěcení. Iniciační tajemství nelze -
údajně - reprodukovat slovy a jeho původ není znám; vznik zmíněné ceremonie nemohou<br />
vypátrat ani nejlépe poučení a informovaní lidé.<br />
Ohledně slibu poslušnosti se ví tolik, že schopnost <strong>za</strong>chování povinností a tajemství i v<br />
ohrožení vlastního života je nezbytným předpokladem přijetí do lóže.<br />
Až do nedávna bylo mnoho biskupů anglikánské církve v Británii členy zednářstva. V únoru<br />
1985 generální synod, představující jakýsi „parlament“ církve, rozhodl o přezkoumání sporné<br />
otázky, zda může být křesťan také členem zednářské lóže. Výsledek byl znám v květnu 1987;<br />
odpověď dopadla podle očekávání negativně. Stačí si jen připomenout, že „Univerzální<br />
slovník zednářstva“ Daniela Ligoua uvádí více než 150 rituálů, jejichž pásmo sahá od<br />
magických formulí přes astrologii až k iluminátství. Informační zpráva synodu uvádí vedle<br />
užívání pojmu Jah-bu-lon coby Božího jména jako nejzávadnější body i formuli přísahy, v níž<br />
zednář slibuje nejrůznější formy pomsty tomu z lóžových bratrů, který by vyzradil zednářské<br />
tajemství. Opravdu není nijak příjemné slyšet, že např. jeden ze způsobů pomsty spočívá v<br />
utnutí hlavy, pravé ruky a spálení vnitřností zrádce. [17] Synod konstatuje, že byť i tato<br />
formule přísahy byla později vyškrtnuta, stále se v zednářských obřadech připomíná.<br />
Známý je případ Williama Morgana, který cíleně vstupoval do amerických lóží a <strong>za</strong>se je<br />
opouštěl. Morgan společně s novinářem Millerem chystal zveřejnění některých zednářských<br />
tajemství. Potkal jej obvyklý osud - zmizel v Niagarských vodopádech. Na náhrobku oběti<br />
stojí psáno:<br />
Na paměť Williama Morgana,<br />
občana virginského,<br />
který byl zednáři unesen a <strong>za</strong>vražděn<br />
<strong>za</strong> vyzrazení jejich tajemství.<br />
Pro zednářstvo je tedy typické „tajemství“. Právem se tvrdí, že velmi mnozí příslušníci<br />
„modrých“ ba i „rudých“ stupňů stráví celý život v lóži a pak odcházejí ze světa, aniž by se<br />
kdy dozvěděli, co zednářstvo ve skutečnosti představuje a kam směřuje. Zednář 29. stupně<br />
Copin Albancelli vystoupil z lóže poté, co měl být přijat do vnitřního kruhu“, který se skrývá<br />
<strong>za</strong> vysokými stupni a o jehož existenci neměl tušení. Když rozpoznal skutečné cíle<br />
organi<strong>za</strong>ce, vydal knihu „<strong>Skrytá</strong> <strong>moc</strong>“, [18] v níž přehledně uká<strong>za</strong>l rozdělení zednářstva do tří<br />
skupin:<br />
1) Modré stupně, které zásadně nejsou <strong>za</strong>svěceny do žádného důležitého tajemství.<br />
2) Rudé stupně, které se sice domnívají znát tajemství, avšak ohledně skutečných cílů řádu<br />
rovněž nemají jasno.<br />
3) „Internacionální vnitřní kruh“, skuteční páni mistři, kteří se skrývají <strong>za</strong> vysoké stupně, ale<br />
ve skutečnosti řídí řád.
Zednářům nakloněná kniha „Zednářstvo v Madridu“ [19] tvrdí, že dokonce i někteří<br />
„velmistři“ žijí ponořeni do své filosofické etiky, aniž by vůbec věděli, kdo jsou skuteční<br />
„vládci“ lóže.<br />
Albert Pike, zednář 33. stupně, ve své knize „Morálka a dogma starých a přijatých zednářů<br />
skotského obřadu“ [20] prohlašuje:<br />
„Modrým stupňům je podáván význam jen některých symbolů a jsou záměrně dezorientovány<br />
jejich falešným výkladem. Skutečný význam je vyhrazen pro vyšší stupně. Členové ‘modrých<br />
stupňů’ se nechávají v představě, že pochopili celé zednářství. Zednářství je sfinga ukrytá po<br />
krk v písku, který kolem ní navršila staletí.“<br />
Při studiu dějin zednářstva rychle zjistíme, že je spolu se svou skrytou vrchností stále znovu a<br />
znovu obviňováno z působení na průběh světového dění <strong>za</strong> účelem zřízení světové diktatury.<br />
Není mu předhazováno pouze <strong>za</strong>vraždění arcivévody Františka Ferdinanda (což je všeobecně<br />
považováno <strong>za</strong> spouštěcí moment I. světové války) a podnícení dalších pověstných válek a<br />
revolucí, nýbrž se mu dává odpovědnost i <strong>za</strong> zhroucení katolické habsburské říše po první<br />
válce, <strong>za</strong> rozdělení světa do dvou bloků po druhé válce i <strong>za</strong> nedávno realizovaný „pád“<br />
komunismu v Evropě. Zednářstvu je dále kladeno <strong>za</strong> vinu přivedení Hitlera k <strong>moc</strong>i a kromě<br />
mnoha dalších zločinů i zorganizování atentátu na bratry Kennedyovy i Jana Pavla II.<br />
Pověstná italská lóže P 2 je považována <strong>za</strong> nej<strong>moc</strong>nější paži zednářstva, podporující<br />
mezinárodní terorismus, drogový obchod i státní převraty v tzv. fašistických státech.<br />
Rovněž mírová hnutí - ať ultrapravá nebo ultralevá - jsou součástí plánu světové revoluce;<br />
všechna mají stejný kořen. <strong>Skrytá</strong> vrchnost v po<strong>za</strong>dí zednářstva si pojišťuje politickou<br />
kontrolu té které země současným financováním různých, často vzájemně zcela<br />
protichůdných skupin, takže je jí vcelku lhostejné, kdo právě zůstane jako vítěz na politickém<br />
bitevním poli.<br />
Podle vlastního prohlášení prý zednářstvo pohrdá jakoukoli politickou činností, avšak bližší<br />
zkoumání dějin dokazuje, že bylo naopak vždy s politikou těsně spjato. Již na první pohled je<br />
totiž nápadné, že se zednáři zásadně pohybují v blízkosti <strong>moc</strong>i a o jejich rozhodujícím podílu<br />
na revolučních hnutích 19. a 20. století není sebemenších pochyb. Je doloženo, že <strong>za</strong><br />
nejvýznamnějšími světovými událostmi od francouzské revoluce stáli vždy tak nebo onak<br />
zednáři.<br />
USA jsou zcela zednářským státem a <strong>moc</strong> lóží je tam doslova nesmírná. V severoamerické<br />
„ústavě“ bez ustání narážíme na různé principy hlásané a prosazované zednáři, a jejich<br />
nespočetní stoupenci jsou činní na rozhodujících státních a vládních místech. Stručně řečeno<br />
zednáři mají v USA obsazeny všechny klíčové pozice. Zednářem je nejen exprezident George<br />
Bush, [21] ale členem lóže bylo i jeho (přinejmenším) 17 předchůdců, totiž Washington,<br />
Madison, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, A. Johnson, Garfield, McKinley, Th. Roosevelt,<br />
Taft, Harding, F. D. Roosevelt, Truman, L. B. Johnson, Ford a Reagan. [22] Pozoruhodná je<br />
rovněž skutečnost, že většina amerických prezidentů nepřísahala při nástupním slibu na Písmo<br />
svaté, nýbrž na zednářskou „bibli“.
Dalšími vlivnými zednáři USA jsou resp. byli již zmiňovaný intimus prezidentů Edward<br />
Mandell House, dále s vysokými financemi prová<strong>za</strong>ný chráněnec Rothschildů, izraelita a<br />
bývalý ředitel CIA Allen Dulles, [23] jeho bratr státní tajemník John Foster Dulles, nebo<br />
známý izraelita Henry Kissinger.<br />
V Evropě sice není proka<strong>za</strong>telné lóžové členství u německých kancléřů W. Brandta a H.<br />
Kohla, ale je <strong>za</strong>to jisté u všech britských premiérů a francouzských prezidentů (snad s<br />
výjimkou de Gaulla).<br />
K lóžím mimoto patří většina zástupců při OSN nebo UNESCO a totéž platí o většině<br />
bruselských funkcionářů Evropské unie (např. v „komisích“), tedy o samozvaných<br />
pretendentech vlády v celé Evropě.<br />
Rovněž početní političtí statisté včetně monarchů jsou resp. svého času byli<br />
vysokostupňovými zednáři. K nim ještě přistupují např. jména prominentních vojáků, takže<br />
již téměř všichni Napoleonovi maršálové i většina spojeneckých vojevůdců byli lóžoví bratři.<br />
Za zmínku jistě stojí třeba <strong>za</strong>kladatel Bolívie Simon Bolivar nebo mexičtí prezidenti José de<br />
la Cruz Porfirio Diaz, Manuel Gon<strong>za</strong>les, Obregón, Calles, Cárdenas a Miguel Alemán.<br />
Mexiko je v současnosti asi jedinou zemí světa, kde zednáři od r. 1917 dokonce veřejně<br />
vládnou prostřednictvím jednotné lóžové strany!<br />
Je tedy přítomnost těchto (a bezpočtu dalších) prominentních zednářů v politických<br />
<strong>moc</strong>enských pozicích součástí široce <strong>za</strong>loženého plánu k zřízení „nového světového řádu“?<br />
c) Židovské zednářstvo<br />
Je opravdu obtížné oddělovat zednářstvo od Židovstva, protože podobností až totožností mezi<br />
nimi existuje víc než dost. Každopádně je jisté tolik, že si zednáři a Židé navzájem skvěle<br />
rozumějí. Těsné spojení zednářstva se Židovstvem je doloženo v tisícovkách jejich vlastních<br />
knih a časopisů. Můžeme si zde uvést různá fakta, jasně svědčící o židovsko-zednářské<br />
identitě:<br />
1) Zednáře téměř nenajdeme v zemích, kde žije jen velice málo Židů.<br />
2) Nepříliš silná zednářská infiltrace islámských zemí.<br />
3) Když ilumináti Adama Weishaupta dali do chodu francouzskou revoluci a rozpoutali<br />
krvavé pronásledování katolíků, bylo jejich první starostí a požadavkem prosazení<br />
všeobecného občanského práva pro Židy a otevření synagog.<br />
Následující poučné informace pocházejí - ne-li přímo od samotných zednářů nebo Židů - z<br />
pera proslulých historiků a spisovatelů, vesměs expertů na dané téma.
Ve svém díle „Rozkvět a pád španělské říše v Americe“ [24] ukazuje historik a politik<br />
Salvador de Madaraiga na očividné propojení židovských centrál a zednářstva v různých<br />
zemích Latinské Ameriky.<br />
Podle knihy proslulého autora Gougenota de Mouseaux „Žid, judaismus a judai<strong>za</strong>ce<br />
křesťanských národů“ [25] jsou zednáři souputníky, po<strong>moc</strong>níky a va<strong>za</strong>ly Židů, které uznávají<br />
<strong>za</strong> svou skutečnou vrchnost. [26]<br />
Rabín dr. Isaak Wise v časopisu „Israelite of America“ z 3. srpna 1866 prohlásil: „Zednářstvo<br />
je židovské zřízení, jehož historie, stupně, úřady, hesla a projevy jsou židovské od <strong>za</strong>čátku až<br />
do konce.“<br />
Španělskými zednáři během tzv. druhé republiky vydávaný časopis „Latomia“ označuje<br />
zednářstvo <strong>za</strong> velké kabbalistické přívrženstvo a uznává i jeho talmudský původ.<br />
Renomovaný znalec zednářstva Léon de Poncins konstatuje, že zednáři jsou řízeni<br />
internacionální menšinou. Jejich podstatné rysy jsou totožné se židovskými, což dokazuje, že<br />
Židé jsou směrodatným faktorem v lóžích. [27]<br />
Když dr. Wichtl vydal svou knihu „Světové zednářstvo - Světová revoluce - Světová<br />
republika“, [28] vyvolal tím hněv všech německých lóží, protože v ní ozřejmil, že se pod<br />
pláštíkem zednářských dílen skrývají židovské cíle a řízení. Jako důkaz připojil ke studii i<br />
seznam charakteristických vlastních jmen.<br />
Apoštolský protonotář msgre Ernest Jouin v knize „Židozednářské nebezpečí“ [29] ujišťuje,<br />
že židovské zednářstvo je skutečným pánem světa.<br />
Rovněž rabín Benamozegh identifikuje Židy jako vůdčí element lóží. [30] Podle Copin-<br />
Albancelliho existuje těsné propojení lóží se Židy i jejich přímá podřízenost Židovstvu. [31]<br />
Učený kardinál José María Caro Rodriguez ze Santiga de Chile prohlásil, že zednářstvo není<br />
ničím jiným než ubohým, většinou nevědomým nástrojem nadřazeného židovského vedení.<br />
[32]<br />
Starozednář a kabbalista Doinel řekl: „Slyšel jsem, že si někteří zednáři stěžují na nadvládu<br />
Židů v lóžích; je to skutečně přísně tajná nejvyšší židovská rada, která vede řád trojúhelníku a<br />
krokvice.“ [33]<br />
Kdyby si zednář důkladně prozkoumal symboly, obřady i odívání řádu, rychle by zjistil, že v<br />
zednářstvu je opravdu všechno židovské:<br />
1) Hiram, jehož smrt musí být pomstěna.<br />
2) Šalamoun, jehož chrám se znovu buduje.<br />
3) Babylónské <strong>za</strong>jetí, z nějž je třeba se osvobodit.
4) Odkaz na Abraháma, Juditu a Ester.<br />
5) Pramen u Siloe v Judeji.<br />
6) Jehova, židovské jméno Boha.<br />
7) Chronologie identická s mosaickou<br />
8) Zorobabel, židovský předák při návratu z babylónského <strong>za</strong>jetí.<br />
9) Pompézní tituly užívané ve vysokých stupních: Rytíř Orientu, Velký Pontifex Jeru<strong>za</strong>léma<br />
atd.<br />
10) Sloupy Jakim a Boaz, stojící u vchodu do lóže, jsou symboly Izraele a Judeje, spojení<br />
obou říší. Ti, kdo vstoupí do zednářské společnosti, neslyší pak mluvit prakticky o ničem<br />
jiném než o osobách, věcech a dějinách, které mají vztah k Židům!<br />
d) Moc iluminátů<br />
Vliv iluminátů ve Spojených státech je tak obrovský, že se pyramida jako jeden z jejich<br />
předních symbolů dostala dokonce i na jednodolarovou bankovku. Byl to zednář 33. stupně a<br />
prezident USA Roosevelt, který r. 1933 nařídil tisknout tuto zednářskou pečeť na <strong>za</strong>dní stranu<br />
zmíněného platidla [34]<br />
Helmut Finkenstädt cituje ve svém díle „Generace v Satanově <strong>moc</strong>i“ ze svědectví bývalého<br />
ilumináta Johna Todda: „Pečeť byla vytvořena z příkazu rodiny Rothschildů v Londýně;<br />
pyramida ukazuje strukturu iluminátství.“ [35]<br />
Zmíněná pyramida na dolarové bankovce je rozdělena na 13 tajných stupňů, nad nimiž dohlíží<br />
vševidoucí oko. Není tajemstvím, že oko představuje Lucifera; zjevně se to kryje s poukazem<br />
Zjevení svatého Jana na panství Antikrista ke konci času. Ujišťují nás o tom rovněž sami<br />
ilumináti jako třeba zmíněný John Todd: „Oko na vrcholu pyramidy je Lucifer.“ [36]<br />
Podle výpovědi Ayn Randové, bývalé milenky Philippa Rothschilda, má výše zmíněných<br />
třináct stupňů pyramidy následující význam: 1. Rada třinácti, 2. rada třiatřiceti, 3. klub pěti<br />
set, 4. B’nai B’rith, 5. Grand Orient, 6. komunismus, 7. skotský ritus, 8. yorkský ritus, 9.<br />
rotaryáni, lioni, YMCA, [37] 10. modré lóže, 11. zednáři bez zástěry, 12. humanismus.<br />
O Radě třinácti se ví pouze tolik, že se skutečně skládá ze třinácti osob. [38] Fritz<br />
Springmeier uvádí, že v čele této skupiny jsou členové Rothschildova klanu. [39] Totéž tvrdí i<br />
John Todd: „Vrchol pyramidy, její úhelný kámen, tvoří rodina Rothschildů.“
Římské cifry pro číslo „1776“ dávají rok <strong>za</strong>ložení iluminátského řádu Adamem Weishauptem<br />
v Bavorsku. Pod zednářskou pečetí se nachází rovněž ilumináty sledovaný cíl, „Novus Ordo<br />
Seculorum“ (Nový světový řád). Pokud jde o Radu pěti set, ta se nejspíše skládá mj. z<br />
vybraných členů Council on Foreign Relations (CFR), Mezinárodního měnového fondu<br />
(MMF), Bilderberské skupiny a Trilaterální komise. [40]<br />
e) Council on Foreign Relations<br />
Severoamerická větev Round-Table-Group se původně nazývala National Civic Federation;<br />
toto označení však r. 1921 změnil „plukovník“ Edward Mandell House na Council on Foreign<br />
Relations (CFR). Organi<strong>za</strong>ce má dnes zhruba 1 700 členů. Od <strong>za</strong>ložení CFR k ní patřili<br />
všichni prezidenti Spojených států s výjimkou Ronalda Reagana.<br />
Je třeba vědět, že rodina Rothschildů kontroluje nejen americkou tajnou službu, nýbrž ovládá<br />
i Council on Foreign Relations. [41] Za zmínku také jistě stojí, že se krátce po <strong>za</strong>ložení<br />
skupiny vynořili jako její členové Jakob Schiff, Paul Warburg, J. P. Morgan a mnozí další,<br />
kteří pracovali na vytvoření Federální ústřední banky USA. Bez <strong>za</strong>jímavosti rovněž není<br />
skutečnost, že téměř všichni členové CFR <strong>za</strong>ujímají vždy nejdůležitější místa ve vládě a<br />
parlamentu USA, v CIA, v amerických vysokých financích i ve světě tisku. Vedle<br />
mimořádného vlivu na americkou veřejnost tedy instituce vykonává také neodolatelný tlak na<br />
Kongres a vládu Spojených států. Tak například Rooseveltův zeť potvrdil, že prezident je<br />
zcela závislý na CFR a že každý jeho krok řídí tato instituce. [42]<br />
f) Mezinárodní měnový fond<br />
Není vcelku tajemstvím, že bezmála všechny země světa mají příslovečně nesplatitelné dluhy<br />
u této organi<strong>za</strong>ce vytvořené mezinárodními vysokými financemi. Hluboce <strong>za</strong>dluženým<br />
vládám často nezbývá žádné jiné východisko než politická sebevražda, pokud by nechtěly<br />
přijmout hanebné podmínky, které jim mezinárodní vysoké finance ukládají, neboli kdyby<br />
snad náhodou odmítly dělat, co po nich MMF požaduje. Je běžnou praxí, že kdo nemá peníze,<br />
může <strong>za</strong>platit ve formě nějaké služby. Z toho pak jasně plyne, že MMF kontrolující<br />
mezinárodní vysoké finance mohou popudit jeden národ proti druhému, mohou průměrné<br />
mzdy dané země stlačit hluboko pod úroveň všech ostatních průmyslových zemí, že jim není<br />
<strong>za</strong>těžko regulovat kupní sílu, tj. skutečné bohatství libovolné země svévolným omezením<br />
jejího peněžního oběhu, nebo mohou dotyčné zemi prostě <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>t užívání vlastních<br />
hospodářských produktů a místo toho ji nutí experimentovat v konkurenčních podmínkách<br />
světového trhu. To všechno může v krajním případě vést k válce, a to přesně v tu chvíli, kdy<br />
skutečně vládnoucí síly mají na takové válce zájem. [43]
g) Bilderberská skupina<br />
Založení tohoto grémia se oficiálně připisuje mimořádně vlivnému židovskému zednáři<br />
Josephu Retingerovi a holandskému princi-manželovi Bernhardovi z Lippe. [44] Přesto se<br />
dobře ví, že skutečnými pány tohoto exkluzivního kroužku jsou Rothschildové,<br />
Rockefellerové, Warburgové a Carnegieho a Fordova nadace.<br />
Navzdory přísnému utajování bilderberských setkání je známo, že skupina sleduje mj. tyto<br />
cíle: Zavedení mezinárodní hospodářské unie, zřízení mezinárodního parlamentu, vytvoření<br />
mezinárodní vojenské síly při současném odstranění všech národních armád, a další postupné<br />
omezování národní suverenity ve prospěch světové vlády.<br />
Skupina se schází jednou <strong>za</strong> rok <strong>za</strong> pečlivě <strong>za</strong>vřenými dveřmi. Tajemstvím opředených<br />
setkání se více méně sporadicky účastní členové panujících královských domů jako princ<br />
Claus z Holandska, princ Alex z Dánska, anglický vévoda z Edinburku nebo holandská<br />
královna Beatrix. Pozvánku si ovšem vyslouží pouze ten z vysokého panstva, kdo proká<strong>za</strong>l<br />
neochvějnou oddanost rockefellerovsko-rothschildovským intrikám. [45] Nicméně celé to<br />
předvádění slouží jen k <strong>za</strong>halení identity skutečných vůdců skupiny.<br />
h) Trilaterální komise<br />
Komise sleduje v zásadě stejné cíle jako ostatní skupiny, které usilují o odstranění stávajících<br />
národních států. Trilaterální komise se od nich liší pouze speciálním taktickým akcentem<br />
spočívajícím v úsilí o hospodářsko-politické sloučení tří vůdčích světových hospodářských<br />
kolosů, tj. Evropy, Severní Ameriky a Japonska.<br />
Ústředí této internacionalistické elitní skupiny se nachází v jedné z budov Garnegieho nadace<br />
v New Yorku vzdálené pouhých sto metrů od komplexu budov OSN.<br />
V kompletním seznamu významných členů Trilaterální komise by nemohla chybět jména<br />
příslušníků téměř všech vlád předních západních zemí a Japonska. V Trilaterální komisi je<br />
<strong>za</strong>stoupeno ještě více prominentních politických osobností než v Bilderberské skupině.<br />
Organi<strong>za</strong>ce je dále doplněna o elitu z intelektuálních a finančních kruhů, která je právě zde<br />
<strong>za</strong>stoupena nejsilněji.<br />
List „Review of the News“ z 18. srpna 1987 napsal: „Cílem Trilaterálů je světový systém<br />
rovnoměrně rozprostřený po všech částech světa a řízený socialistickými, tedy<br />
komunistickými režimy.“ [46]
Nejzřejmějšími praporečníky Trilaterální komise jsou vedle Carnegieho nadace finanční<br />
giganti Rothschildové a Rockefellerové.<br />
i) Řád B’nai B’rith<br />
Zvláštní pozornost si <strong>za</strong>slouží tzv. „B’nai B’rith“ („Synové smlouvy“). Organi<strong>za</strong>ce byla<br />
<strong>za</strong>ložena r. 1843 dvanáctičlennou skupinou Židů v New Yorku. Židovský předák rabín Meir<br />
Kahane tvrdí, že <strong>za</strong> tajným řádem B’nai B’rith stáli Warburgové a Schiffové. [47]<br />
Ulrich Fleischhauer ve svém monumentálním díle „Pravé Protokoly sionských mudrců“ [48]<br />
uvádí členskou listinu Nezávislého řádu B’nai B’rith. Mezi prominentními osobnostmi jsou<br />
jména Goldschmidta, Warburga a Alberta Ballinga, ale i komunistického revolucionáře Lva<br />
Trockého.<br />
Členové řádu jsou bez výjimky židovského původu. Jeru<strong>za</strong>lémské vydání „Židovské<br />
encyklopedie“ [49] z roku 1972 prohlašuje, že řád B’nai B’rith vždy pracoval v zájmu Izraele.<br />
Vzhledem k <strong>za</strong>rážející podobnosti ritů, symbolů, stupňů, ideologie i struktury je velmi obtížné<br />
rozlišit řád B’nai B’rith od zednářstva. Tak např. jeho schůzovní místnosti se rovněž nazývají<br />
lóžemi. Podle Joaquina Bochaca [50] jsou všechny lóže zednářských „Orientů“ podřízeny<br />
skrytému vedení B’nai B’rith. Organi<strong>za</strong>ce s více než dvěma miliony členů, z nichž však jen<br />
několik stovek lze počítat k vnitřnímu kruhu, si rozdělila svět na 11 distriktů. Řád B’nai B’rith<br />
<strong>za</strong>sahuje celkem nepokrytě i do politiky, zvláště v Severní Americe.<br />
j) Říjnová revoluce 1917<br />
Kdo se alespoň trochu vyzná v novější historii, ten musí vědět, že to byli superkapitalisté,<br />
kteří organizovali a financovali všechny velké války v Evropě i Americe. Abychom se příliš<br />
nezdržovali u tohoto tématu, uvedeme si jen několik důkazů skutečnosti, že <strong>za</strong> komunistickou<br />
revolucí r. 1917 v Rusku stáli Rothschildové a jejich společníci Schiff, Warburg a bankovní<br />
dům Kuhn. Loeb & Co.<br />
V drobné knížce E. Smita „Existuje plán?“ [51] na str. 11. čteme:<br />
„Velkobankéř Jakob Schiff spolu s Mandellem Housem a jeho přítelem Lvem Trockým<br />
dohlíželi v New Yorku na výcvik několika stovek amerických revolucionářů, kteří pocházeli z<br />
Ruska. Uprostřed války [I. světové] se Schiff postaral o dopravu revolucionářů přes moře do<br />
Evropy.“ [52]
Lady Queensborough (vl. jménem Edith Star Miller) dokazuje ve svém díle „Okultní<br />
teokracie“, [53] že Lev Trocky s po<strong>moc</strong>í agenta Jakoba Schiffa z bankovního domu Kuhn,<br />
Loeb & Co. prošel anglickou blokádou se šekem od Warburga. Krátce nato pak v Rusku<br />
rozpoutal krvavou revoluci, která jak známo skončila vítězstvím revolucionářů.<br />
Podle prohlášení vysokostupňového židovského zednáře Christiana C. Rakovského, které<br />
učinil r. 1938 vyšetřovateli stalinského režimu, byla „Říjnová revoluce“ subvencována týmiž<br />
lidmi, kteří podporovali Japonsko proti carskému Rusku (japonsko-ruská válka 1904-1905).<br />
[54] Rakovskij uvedl do protokolu, že byl spolu s Trockým jako představitelem<br />
„revolucionářů“ přítomen ve Stockholmu při předávání peněz.<br />
Spisovatel Des Griffin cituje ve své knize „Kdo vládne světu?“ [55] přiznání Johna Schiffa,<br />
vnuka bankéře Jakoba Schiffa: „Můj dědeček podpořil ruskou revoluci asi 20 miliony dolarů.“<br />
Na str. 71-72 slavného bestselleru Gary Allena „Nikdo se neodvažuje nazvat to konspirací“<br />
[56]čteme, že lord Milner jako prostředník Rothschildů podpořil revolucionáře 21 miliony<br />
rublů.<br />
Ve zprávě americké tajné služby, předané francouzskému generálnímu štábu, je potvrzeno, že<br />
židovští velkobankéři Loeb, Kuhn a Loeb & Co, Jakob Schiff a Warburg financovali ruskou<br />
revoluci (archivní dokument s poř. číslem 7-618-6 np 612 SR2).<br />
Dále existují důkazy, že prezident Wilson (přes Mandella Househo) poskytl z válečného<br />
fondu USA prostřednictvím advokáta Elihu Roota z banky Loeb, Kuhn a & Co. ruským<br />
revolucionářům 20 milionů dolarů. [57]<br />
Za zmínku také stojí, že se vojenské jednotky Spojených států dokonce samy zúčastnily<br />
bolševické revoluce. Mimo jiné totiž chránily železniční tratě sibiřské magistrály a tím bránily<br />
Japoncům v pronikání na Sibiř.<br />
Početní očití svědkové, jako např. katolický kněz Simmons nebo americký senátor Overman<br />
potvrzují, že <strong>za</strong>stoupení Židů mezi vůdci revoluce nikdy nekleslo pod 75 procent. My si zde<br />
pro stručnost pouze připomeneme kuriózní skutečnost, že se mezi 388 členů revoluční vlády v<br />
prosinci 1918 dostalo „plných“ 18 Rusů; všichni ostatní byli Židé a 265 z nich přišlo z New<br />
Yorku!<br />
Časopis „Hammer“ z Lipska č. 424 z února 1920 napsal: „Bez sebemenšího přehánění lze<br />
prohlásit, že velká ruská společenská revoluce byla dílem Židů, kteří nejen že vedli celé hnutí,<br />
nýbrž i pomáhali věci sovětů.“<br />
Eustace Mullins ve své knize „Světový řád“ [58] poznamenává, že si Rothschildové<br />
přivlastnili celý ohromný majetek ruského cara. Nedostali tedy zpět jen peníze investované do<br />
revoluce, nýbrž dalších 35 milionů dolarů bylo deponováno u rothschildovské banky v<br />
Londýně a dodatečných 80 milionů se připsalo k dobru na konto rodiny v Paříži.
Podle „New Age Magazine“ ze září 1959 (str. 516) převedl J. P. Morgan mnoho milionů do<br />
Ruska na podporu nové revoluční vlády a podle francouzského časopisu „Présent“ z 10.<br />
prosince 1988 byl tehdejší Warburgův a Schiffův vliv na Sověty tak <strong>moc</strong>ný, že mu nemohli<br />
odolat.<br />
Od tzv. ruské revoluce až po dnešní dny kontrolovali Aschbergové, představitelé Rothschildů<br />
v severní Evropě, banku sovětského státu. Reprezentanti Rothschildů a Rockefellerů v USA<br />
nejenže financovali proslulé dodávky pšenice do SSSR, ale také si ve východním bloku zřídili<br />
obří obchodní monopol.<br />
V roce 1922 byla otevřena americko-sovětská obchodní komora. V jejím čele stál jako<br />
prezident Žid René Schley, bývalý viceprezident Chase Bank ve vlastnictví Rockefellerů a<br />
spol.<br />
V témže roce byla podepsána smlouva o spolupráci v oblasti těžby nafty mezi židovským<br />
magnátem Armandem Hammerem, Rockefellerovou „Standard Oil of New Jersey“ a<br />
sovětským státem. Společnosti „Standard Oil“ potvrdila sovětská vláda 50 procent<br />
nesmírných naftových koncesí, které ještě z dob carského režimu vlastnil na Kavkaze Švéd<br />
Alfred Nobel a teoreticky byly přivtěleny k sovětskému státu.<br />
Společnost „Equitable Trust Co.“, patřící rovněž Rockefellerům, spolupracovala s Chase<br />
Bank při financování americko-sovětského obchodu. Roku 1925 financovala tatáž banka<br />
americký vývoz bavlny, strojů a kovového zboží do SSSR.<br />
Roku 1927 zřídila „Standard Oil of New Jersey“ v Rusku obrovskou rafinérii.<br />
Banka Warburg, Kuhn, Loeb & Co. r. 1928 se podílela na financování 1. sovětské pětiletky a<br />
již předtím fungovala jako depozitní banka pro bolševickou vládu, která na ni v letech 1918<br />
až 1922 převedla více než 600 milionů zlatých rublů.<br />
Od r. 1973 je na náměstí Karla Marxe č. 1 v Moskvě oficiální filiálka Chase Manhattan Bank.<br />
Internacionální vysoké finance si od „Říjnové revoluce“ vytvořily ve východním bloku<br />
neomezenou <strong>moc</strong>enskou pozici. Sověti jim nemohli nic odepřít a byli na nich zcela závislí!<br />
Při krátkém ohlédnutí na „studenou válku“ a následnou sovětskou „perestrojku“ bychom<br />
neměli <strong>za</strong>pomínat, že se v rukou skryté vrchnosti nenacházel po desetiletí pouze Sovětský<br />
svaz , ale že totéž platilo a platí i pro USA a jejich spojence.<br />
Připomeňme si proto znovu slova Honoré de Bal<strong>za</strong>ca: Oficiální historie je zfalšována „Ad<br />
usum Delphini“.<br />
k) Americké financování Hitlera
Byť to snad bude někomu znít neuvěřitelně, přesto to byla rovněž skrytá vrchnost, která<br />
vynesla Hitlera k <strong>moc</strong>i.<br />
Pro po<strong>moc</strong> dezorientovaným čtenářům i v zájmu naší studie je zde nezbytná stručná analý<strong>za</strong><br />
politické situace Německa po první světové válce.<br />
Na konci I. světové války byly v Paříži zkoncipovány čtyři dohody ke stanovení mírových<br />
podmínek, vždy po jedné pro každou z poražených zemí, tj. pro Německo, Rakousko,<br />
Maďarsko a Bulharsko. Smlouva o Německu byla podepsána 28. června 1919 ve Versailles.<br />
Skrytým cílem Versailleské dohody bylo všechno jiné než nastolení spravedlivého a trvalého<br />
míru, <strong>za</strong>to ale v každém případě pojišťovala nadvládu a převahu vítězných <strong>moc</strong>ností.<br />
Německo se marně vzpíralo stanoveným podmínkám, které podle jeho chápání obsahovaly<br />
nespravedlivé požadavky a břemena. Podle smlouvy muselo Německo odstoupit 75 tisíc<br />
čtverečních kilometrů svého území s více než sedmi miliony obyvatel. Mimo jiné bylo Polsku<br />
přiřčeno Poznaňsko a Francie dostala zpět Alsasko-Lotrinsko. Kromě toho bylo podél Rýna<br />
vytvořeno padesát kilometrů široké demilitarizované pásmo, část německého území byla<br />
vojensky obsazena, a zrušila se vojenská služba. Německá armáda byla zredukována na 100<br />
tisíc dobrovolníků a <strong>za</strong>vřely se všechny zbrojovky a vojenské školy.<br />
První světová válka však měla <strong>za</strong> následek také dlouhodobou, zpočátku skrytou a později<br />
stále zřetelněji nastupující hospodářskou krizi. Všechny do války vtažené národy byly<br />
zruinovány s výjimkou Spojených států, které z ní naopak měly mimořádný profit.<br />
Válečné půjčky USA spojencům činily v roce 1921 kolem 12 miliard dolarů. Kdo měl tak<br />
ohromný dluh <strong>za</strong>platit? Především Francouzům byla odpověď jasná: „Němci!“<br />
Roku 1921 uložila spojenecká reparační komise Německu břemeno 33 miliard dolarů. Jejich<br />
vymáhání pak vedlo k tomu, že německá marka den ze dne ztrácela na hodnotě. Díky<br />
<strong>za</strong>hraničním úvěrům, především severoamerickým, se sice situace na čas trochu stabilizovala,<br />
[59] ale pak přišla známá krize z roku 1929 a její pokračování ve třicátých letech. Příčina<br />
krize byla v zásadě jednoduchá. Když se mohutné americké hospodářství právě těšilo<br />
průmyslovému a hospodářskému vzestupu, stáhli Warburg a spol. (tedy Federal Reserve<br />
Bank) bez sebemenší hospodářské nutnosti naráz z oběhu osm miliard dolarů a tím zcela<br />
cíleně připravili katastrofu, která pak vešla do dějin pod označením „černý pátek“.<br />
Newyorským „burzovních krachem“ vyvolaná hospodářská krize měla samozřejmě zhoubné<br />
následky i pro Německo.<br />
Němci netrpěli jen porážkou a válečnými dluhy, nýbrž také všestranným ponižováním i<br />
obsazením Purúří Francouzi r. 1923. K tomu ještě přistupoval strach z hrozby bolševismu,<br />
anarchie a chaosu. V té době se <strong>za</strong>čala formovat různá politická hnutí a revoluční strany, až<br />
nakonec Hitler rozpustil všechny odborové svazy a zorganizoval pracující do Pracovní fronty,<br />
která vznikla v květnu 1933.<br />
Program Nacionálně-socialistické strany vykazoval ve dvacátých letech jednoznačně<br />
protikapitalistické rysy. Přední nacionální socialista Otto Strasser psal: „Německý průmysl a<br />
německé hospodářství v rukou mezinárodního finančního kapitálu znamená konec nadějí na
sociální osvobození. My nacionálně-socialističtí revolucionáři <strong>za</strong>hajujeme boj proti<br />
kapitalismu a imperialismu, jehož inkarnací je versailleský mír.“ [60] Čím více ovšem<br />
nacionálně-socialistické hnutí rostlo, tím silněji se sbližovalo s velkoprůmyslem a finančním<br />
kapitálem. Postupně mírnilo své protikapitalistické <strong>za</strong>měření a vzdalovalo se svým<br />
stoupencům.<br />
Ještě předtím, než mezinárodní hospodářská rovnováha utrpěla těžký otřes zmíněným<br />
newyorským „burzovním krachem“, se sešli bankéři z Wall Streetu - mezi nimi Rockefeller<br />
jun. a Warburg - k poradám o postoji Francie ohledně obsazení Porúří i o ostatních<br />
problémech v souvislosti s Německem. Švýcarský historik S. Reinard o tom ve své knize<br />
„Španělské léto“ [61] napsal:<br />
„Bylo to v červenci 1929, kdy se mezi bankéři na Wall Streetu <strong>za</strong>čala šířit tísnivá nálada.<br />
Dokonce i magnátům vysokých financí připadala situace hrozivá poté, co se uká<strong>za</strong>lo, že z<br />
osmi miliard dolarů investovaných ve střední Evropě bylo přes pět miliard zmrazeno a<br />
nepřinášelo úroky ani splátky. Finančníci se shodovali v názoru, že by musely být <strong>za</strong>vedeny<br />
změny situace v politické rovině, protože se k tomu nerýsovaly žádné hospodářské nebo<br />
finanční možnosti. Bylo třeba najít v Německu muže, který by byl schopen předejít rozvoji<br />
bolševismu a provozovat národní politiku. Warburg se tedy vydal do Evropy, vybaven<br />
nejvyššími doporučeními. Netrvalo dlouho a po své kabelové depeši dostal obratem z<strong>moc</strong>nění<br />
předat Hitlerovi do <strong>za</strong>čátku 15 milionů dolarů, tedy 60 milionů marek. Transakce se<br />
uskutečnila v Amsterodamu. Jako doplněk skryté podpory ze strany Rýnsko-vestfálského<br />
syndikátu později ještě Hitler dostal vydatnou sumu 10 milionů dolarů. Poslední částku 7<br />
milionů dolarů převedl Warburg na Rhenanii v Düsseldorfu, která pak peníze vyplatila dr.<br />
Goebbelsovi.“ [62]<br />
Badatel a odborný autor Gerhard Müller rovněž potvrzuje, že Warburg převedl na Hitlera<br />
celkem 128 milionů marek. [63]<br />
Židovský vysokostupňový zednář Christian Rakovskij roku 1938 přiznal, že se Warburg pod<br />
falešným jménem objevil u Hitlera a řekl mu, že <strong>za</strong>stupuje jistou finanční skupinu z Wall<br />
Streetu. Podle Warburga prý tehdy francouzská politika ohrožovala hospodářství Spojených<br />
států a proto by chtěli po<strong>moc</strong>i Hitlerovi. [64]<br />
Další odkaz na financování Hitlera vysokými financemi z Wall Streetu přináší Fritz<br />
Springmeier v knize „Buďte chytří jako hadi“: [65]„Adolf Hitler se setkal s bratry<br />
Dullesovými 4. ledna 1933 v kolínském domě barona Schrödera. Allen a Foster Dullesovi<br />
byli jako úřední zástupci banky Kuhn, Loeb & Co. vysláni, aby si vyžádali záruky <strong>za</strong><br />
nesplacené úvěry.“ [66]<br />
Z historicko-hospodářských studií, které potvrzují americké financování Hitlera, si zde ještě<br />
zmíníme dvě americké práce, totiž „Wall Street a Hitlerův vzestup“ Anthony Suttona a<br />
„Světový řád“ Eustace Mullinse. [67] Sutton navíc v další své knize „Skrytý establishment<br />
Ameriky“ [68] publikuje příslušné dokumenty tajné služby.
Hitlerův tehdejší životní standard ukazuje, že ne všechny peníze skončily ve stranické<br />
pokladně. Podle daňového prohlášení měl Hitler ve dvacátých letech značné dluhy. Jak<br />
poznamenává prof. Hale ve své studii o Hitlerových financích, v roce 1929 se musel stát<br />
nějaký zázrak - Hitler vyrovnal všechny své dlužní závazky! [69] Zakoupil dokonce i<br />
tříposchoďový dům, který sloužil jako Národní dům, a dále devítipokojový byt v luxusní<br />
mnichovské čtvrti. Kromě toho si v témže roce pořídil i automobil s řidičem.<br />
l) Světová <strong>moc</strong>nost sionismus<br />
„Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já vezmu syny Izraele zprostřed národů, kamkoli odešli,<br />
shromáždím je ze všech stran a přivedu je do jejich země. Učiním z nich jediný národ v zemi,<br />
na izraelských horách, a jediný král bude králem všech“ (Ez 37,21 a dále).<br />
Příslib, daný Bohem ohledně lidu Izraele, se pro mnohé naplnil 14. května 1948, kdy David<br />
Ben Gurion provolal v Tel Avivu nový stát Izrael.<br />
Historie Židů, nejstarší na světě, byla průběhem času podřízena mnoha <strong>moc</strong>nostem.<br />
Mnohokrát byli dobyvateli deportováni nebo i prodáváni do otroctví. Nakonec židovský národ<br />
přišel o Jeru<strong>za</strong>lém i o vlast, <strong>za</strong>slíbenou zemi, a byl rozptýlen po celém světě. Jméno jeho země<br />
„Judea“ bylo nahrazeno „Palestinou“.<br />
Koncem 15. století byli Židé vypovězeni z téměř všech evropských zemí. Tak např. asi 160<br />
tisíc španělských Židů dostalo v květnu 1492 lhůtu do 10 srpna k definitivnímu opuštění<br />
země.<br />
Mnozí z nich se usadili na východě Evropy, kde již na území ruské říše žila více než polovina<br />
všech Židů světa. V této souvislosti je důležité upozornit na okolnost, že mnozí z Židů v této<br />
oblasti nebyli potomky izraelských kmenů, nýbrž pohanských národů, tedy Cha<strong>za</strong>rů,<br />
ovládajících tehdy <strong>moc</strong>nou židovskou říši mezi Kavkazem a Černým mořem (700-1610 po<br />
Kr.). Cha<strong>za</strong>ři byli rasově příbuzní Tatarům a Mongolům. Za krále Bulena přestoupili na<br />
židovskou víru, museli se učit hebrejsky mluvit a modlit, pod těžkými tresty byli nuceni<br />
přijmout obřízku a uznat rabíny <strong>za</strong> své duchovní vůdce. Když <strong>za</strong>čali Cha<strong>za</strong>ři útočit na národy<br />
Ruska, <strong>za</strong>bíjeli muže, zneužívali ženy, obraceli je na židovství a brali si je <strong>za</strong> družky. Tam je<br />
možná vysvětlení světlých vlasů a modrých, poněkud šikmých očí mnoha evropských Židů.<br />
[70]<br />
Židovská cha<strong>za</strong>rská říše byla r. 1230 rozvrácena Mongoly Batú Chána. Většina Cha<strong>za</strong>rů<br />
uprchla na západ, kde se usadila v Uhrách, Čechách, Rakousku, Rumunsku, Rusku a Polsku.<br />
Když se rozptýlení Židé z Evropy <strong>za</strong>čali usazovat v Rusku, byl postoj tamějších úřadů k nim<br />
po dlouhou dobu vysloveně nepřátelský. Jedním z tvrdých opatření byla například povinnost<br />
mladých Židů k vojenské službě na 25 let.
Nástupem Alexandra II. na trůn <strong>za</strong>čala pro židovské obyvatelstvo Ruska relativně klidná<br />
epocha. Poprvé se Židé <strong>za</strong>čali objevovat v lékařství, architektuře, soudnictví i v průmyslu.<br />
Tolerantní car jim dokonce svěřil i hospodářskou obnovu země a vytvoření ruské státní<br />
banky.<br />
Klidné časy však netrvaly dlouho. Po <strong>za</strong>vraždění Alexandra II. 13. března 1881, které bylo<br />
Židům připisováno, <strong>za</strong>čaly v nebývalé míře pogromy.<br />
Následkem toho prchla malá skupina mladých židovských idealistů do Palestiny, aby tam<br />
hledala útočiště pro své pronásledované východoevropské soukmenovce a souvěrce. Roku<br />
1883 bylo v Palestině již 200 židovských rodin rozčleněných do šesti kolonií.<br />
Tím se zrodil tzv. sionismus, který v dějinách Izraele <strong>za</strong>ujímá velice důležité místo. Mnozí<br />
Židé, ale také i početní křesťané, pokládají sionismus <strong>za</strong> naplnění slov Starého zákona. Co<br />
však je sionismus skutečně?<br />
„Neue Illustrierte Sopena Lexikon“ definuje sionismus jako „úsilí Židů o znovuzískání<br />
Palestiny jako domoviny“ a kromě toho jako „mezinárodní židovskou organi<strong>za</strong>ci k jeho<br />
uskutečnění“.<br />
Jedním z prvních průkopníků sionismu byl rabín Juda Al Kalai, který již r. 1839 naléhal na<br />
<strong>za</strong>kládání židovských kolonií v Palestině.<br />
Podle historiků však sionismus „pokřtili“ teprve r. 1860 na konferenci v pruském Thornu. Byl<br />
svolán rabínem Zwi Hirschem Kalischerem, souputníkem Al Kalaie. Na shromáždění byla<br />
uznána nutnost nalézt Židům v Palestině domovinu. Hirsch nahlížel tento projekt v souladu s<br />
mesiánským příslibem Bible.<br />
Jiným předchůdcem hnutí byl rabín Moses Hess. Jeho kniha „Řím nebo Jeru<strong>za</strong>lém“ [71] z<br />
roku 1862 již obsahuje ideologické základy sionismu.<br />
Avšak mužem, který dal vlastní podnět k politickému hnutí sionismu v té podobě, jak jej<br />
známe dnes, byl Theodor Herzl, maďarský Žid, promovaný právník vídeňské univerzity,<br />
nejprve advokát v Salcburku a poté novinář, spisovatel a korespondent vídeňských novin<br />
„Neue Freie Presse“ ve Francii. Své sionistické - politické i hospodářské - ideje a návrhy<br />
řešení shrnul r. 1895 v knize „Židovský stát“. [72] O dva roky později <strong>za</strong>ložil Světovou<br />
sionistickou organi<strong>za</strong>ci a uspořádal ve Švýcarsku I. sionistický kongres. Podle vlastních údajů<br />
bylo prvořadým úkolem Herzlova sionistického hnutí získat území v Palestině a <strong>za</strong>ložit<br />
nezávislý stát jako domovinu pro tísněné východní Židy.<br />
Stojí <strong>za</strong> povšimnutí, že skrytá vrchnost ke svým cílům používala resp. používá i sionistického<br />
hnutí. Židovský autor Jack Bernstein před několika lety napsal:<br />
„Judaismus je náboženství; sionismus je však politické hnutí <strong>za</strong>ložené těmi samými Židy,<br />
kteří byli součástí sil v po<strong>za</strong>dí komunismu. Cílem sionismu je světovláda pod kontrolou<br />
sionistů a židovských mezinárodních financí.“ [73]
Hlavními financiéry sionismu byly židovské bankovní domy Rothschild, Hirsch, Montefiore,<br />
[74] Kuhn, Loeb & Co., Warburg a Rockefeller. Montefiori - stejně jako Rothschildové -<br />
<strong>za</strong>koupil v Palestině množství půdy a spolu s nimi tam také zřizoval obydlí a školy pro<br />
židovské přistěhovalce. Dále pak tam všichni společně s Rockefellery investovali kapitál do<br />
zemědělských, průmyslových i dalších projektů. (Po objevení ropných polí skrytá vrchnost<br />
rychle pochopila význam „černého zlata“, a proto jsou také Rockefellerové důležitými<br />
společníky izraelské ropné společnosti „Sonol“.)<br />
V Rusku <strong>za</strong>čínalo 20. století pronásledováním Židů a pokračovalo pogromem v Kišiněvu<br />
(1903). Britský ministr kolonií nabídl Herzlovi území pozdějšího státu Ugandy, aby tam byla<br />
zřízena židovská domovina. Plán však byl r. 1902 <strong>za</strong>mítnut VI. sionistickým kongresem.<br />
Herzl sám zemřel již 3. července 1903 na zápal plic ve věku 44 let. [75]<br />
Možná působí poněkud zvláštně, že se Herzlovi nikdy nedostalo podpory od Rothschildů.<br />
Roku 1896 navštívil Edmonda de Rothschild, ale ničeho konkrétního u něj nedosáhl. O šest<br />
let později se stejně tak marně pokoušel přesvědčit Nathana Rothschilda. [76]<br />
Rothschildové ovšem umožnili r. 1875 Britům získání akcií Suezského průplavu a tím jim<br />
<strong>za</strong>jistili <strong>moc</strong>enské postavení v Egyptě.<br />
Poté co pak Britové hned oznámili, že Palestina představuje strategické křídlo obrany<br />
průplavu, ukončili polním tažením generála Allenbyho turecké panství v této oblasti. Je mimo<br />
každou pochybnost, že zmíněná britská akce vyšla velkoryse vstříc snahám sionistického<br />
hnutí. Po vítězství nad Turky se lord Balfour odebral do USA, kde pak ve formě dopisu lordu<br />
Rothschildovi zveřejnil tzv. „Balfourovu deklaraci“, v níž se jménem britské vlády Židům<br />
slibuje vytvoření národní domoviny v Palestině. [77] Roku 1920 byl Británii v San Remu<br />
přiznán mandát nad Palestinou a o dva roky později pak „Společnost národů“ oficiálně<br />
předala Palestinu Británii jako mandátní území.<br />
Po bolševické revoluci se novému sionistickému vůdci, židovskému politiku Chaimu<br />
Weizmannovi, podařilo to, oč Herzl marně usiloval, totiž získat podporu Rothschildů a<br />
dalších vlivných Židů. [78]<br />
Jedním z hlavních problémů sionistického hnutí i skryté vrchnosti byla okolnost, že většina<br />
východních Židů neměla na vystěhování do Palestiny naprosto zájem; mnozí z nich se<br />
dokonce sionismu otevřeně vzpírali.<br />
Když se svět dozvěděl o pronásledování Židů <strong>za</strong> Hitlerova režimu, získal si tím sionismus<br />
mnoho sympatií. Díky tomu dostal sionistický sen <strong>za</strong>ložením státu Izrael v roce 1948 reálnou<br />
podobu.<br />
Po úspěšném znovuzískání země Izrael však sionistické hnutí v žádném případě nedosloužilo,<br />
nýbrž se od té doby snaží o politickou, finanční i vojenskou po<strong>moc</strong> novému státu a jmenovitě<br />
organizuje přistěhovalectví dalších Židů. Podle sionistů tvoří všichni Židé světa jediný<br />
konsistentní národ. Z toho je také zcela zřejmé, že dnes jsou téměř všichni Židé v USA<br />
sionisty.
Co je tedy skutečným cílem sionistů? Jeden z jejich vůdců, David Ben Gurion, svého času<br />
řekl: „Všechny kontinenty budou sjednoceny ve světové alianci, která bude mít k dispozici<br />
mezinárodní policejní <strong>moc</strong>. Odstraní se všechny armády a nebudou už žádné války.<br />
Sjednocené národy zřídí v Jeru<strong>za</strong>lémě archu proroků, aby sloužila unii všech kontinentů.<br />
Bude zde sídlo nejvyššího soudního dvora lidstva, aby rovnal spory mezi sloučenými<br />
kontinenty.“ [79]<br />
Skutečnost, že mnoho tisíců Židů přicestovalo ve stejný čas do Izraele, ale i bouřlivý růst<br />
vojenské a hospodářské <strong>moc</strong>i této země i její uznání vel<strong>moc</strong>emi - to všechno si mnozí Židé i<br />
křesťané vykládají jako shodu s biblickým proroctvím. Podle těchto lidí jsou dnešní Izraelci<br />
vyvoleným Božím národem, potomky Abrahámovými! To však ani podle nejlepších<br />
židovských historiků nesouhlasí, protože devět desetin Židů v současném Izraeli je potomky<br />
Cha<strong>za</strong>rů. [80]<br />
Jistě tedy stojí <strong>za</strong> připomenutí slova proroka Ezechiela: „Učiním z nich jediný národ v zemi,<br />
na izraelských horách, a jediný král bude králem všech“ (Ez 37, 22).<br />
V současné době je totiž Izrael republikou a v žádné případě se nedá mluvit o královské vládě.<br />
Pokud se tedy na to, co se v moderním Izraeli událo od jeho <strong>za</strong>ložení, pohlíží jako na naplnění<br />
biblických proroctví, proč tedy ještě nebyl znovu zbudován Boží chrám určený k jeho<br />
uctívání?<br />
Dále budeme věnovat zvláštní pozornost Talmudu, svaté knize Židů. Hebrejské slovo pro<br />
zákon zní „ t(h)ora“. Židovský zákon sestává ze dvou částí: ze psané, tj. z hebrejského<br />
rukopisu Bible, a z vyprávěné, tj. z tradice. Talmud, obsahující ústně předávanou tradici,<br />
obsahuje náhledy rabínů z generace na generaci a byl <strong>za</strong>psán teprve po Kristově smrti na<br />
Golgotě.<br />
Podle Talmudu nemá nežidovský zbytek lidstva žádná práva; není počítán do kategorie „lidí“,<br />
nýbrž je <strong>za</strong>řazován tam, kam nežid počítá dobytek (např. talmudské traktáty Baba Mecia<br />
114b, Berakhot 58a, Erubin 62b).<br />
Dále v Talmudu stojí, že nežidé nejsou nazýváni lidmi (Karithoth 6b). Je dovoleno oklamat<br />
nežidy (Baba Bathra 123a). Židé nemají nežidům prokazovat přízeň (Ychamoth 23a) atd.<br />
Baba Bathra dále 123a říká: Je správné být upřímný k našim bratřím a falešný k neupřímným<br />
gójům (nežidům).<br />
Talmud rovněž obsahuje nejrůznější ohavné smyšlenky o našem Pánu Ježíši Kristovi. Když<br />
<strong>za</strong>čal Talmud vycházet tiskem, vyvolalo to obrovský odpor a nenávist vůči Židům. Mnozí byli<br />
pronásledováni a v ohni skončilo hodně exemplářů Talmudu. Aby se vyhnuli dalšímu<br />
nesmiřitelnému pronásledování, rozhodli rabíni do budoucna tyto blasfemické pasáže o<br />
Kristovi z Talmudu vypustit. Jedna z talmudských povídaček např. říká: „Ježíš pracoval do<br />
svých třiceti let jako tesař a pak byl vybrán <strong>za</strong> rabína na jisté jeru<strong>za</strong>lémské škole. Jednoho dne<br />
se vplížil do chrámové svatyně a ukradl tam pergamen, na němž bylo napsáno tajné Boží<br />
jméno. Po<strong>moc</strong>í jeho síly pak provedl své zázraky.“ (Rabíni totiž věří, že znalost správné<br />
výslovnosti Božího jména dotyčnému propůjčuje nadpozemskou <strong>moc</strong>.)
Těm z křesťanů, kteří stále ještě žijí v přesvědčení, že dnešní Židé jsou vyvoleným božím<br />
národem, je určen výrok rabína Adina Steinsalze: „Talmud je ústředním pilířem, který se<br />
zdvihá ze základů a nese celou náboženskou a intelektuální budovu ... Žádné jiné dílo tolik<br />
neovlivnilo myšlení a postoje Židů.“ [81]<br />
„Univerzální židovská encyklopedie“ [82] na str. 637 ujišťuje, je babylónský Talmud je<br />
rozhodující autoritou pro všechny pravověrné Židy. Nevědomost křesťanů o tom, co Talmud<br />
učí, jim bohužel nedovoluje rozpoznat, že citované židovské prohlášení Židy morálně<br />
vylučeje z Božího požehnání. Když někteří z Židů Pánovi hrdě říkali, že jsou potomci<br />
Abraháma, dostalo se jim odpovědi: „Jste-li dítky Abrahámovy, skutky Abrahámovy čiňte“ (J<br />
8,40) [83]<br />
Svatý apoštol Pavel říká, že ne všichni z těch, kdo mají židovské rodiče a byli vychováni v<br />
synagoze, jsou Bohem nahlíženi jako synové <strong>za</strong>slíbení. Nejsou všichni (Židé) potomky<br />
Abraháma původem, nýbrž „v Izákovi bude tobě nazváno potomstvo“, tzn. nejsou dětmi<br />
Abraháma podle těla, nýbrž že <strong>za</strong> jeho potomstvo se počítají synové <strong>za</strong>slíbení (Ř 9,6 a dále).<br />
V apoštolově Listu Galatům je řečeno: „Neboť všichni, kteří jste byli v Kristu pokřtěni, Krista<br />
jste oblekli. Tu není Žida ani pohana, není otroka ani svobodníka, není muže ani ženy, neboť<br />
všichni jste jeden v Kristu Ježíši. Jste-li však Kristovi, jste potomstvem Abrahamovým, dědici<br />
podle <strong>za</strong>slíbení“ (3,27 a dále).<br />
Ve světle těchto skutečností je zcela zřejmé, že se v případě politické republiky Izrael nemůže<br />
jednat o naplnění biblické předpovědi, a že totéž platí o sionistickém hnutí i o Izraelcích<br />
obývajících dnešní Izrael.<br />
m) Hitler a sionismus<br />
Pokud bychom uvěřili oficiální historiografii, pak německá politika vůči židovskému<br />
obyvatelstvu spočívala po Hitlerově příchodu k <strong>moc</strong>i r. 1933 v urychleném vystěhování všech<br />
Židů z říšského území, aby se tak <strong>za</strong>bránilo jejich vlivu na německou politiku, hospodářství a<br />
kulturu.<br />
Zcela se ovšem ignoruje fakt, že daná politická situace v Německu současně také nabízela<br />
jedinečnou možnost získat německé Židy pro věc sionismu.<br />
Nebylo však právě to jedním z důvodů pro skrytou vrchnost, aby napomohla Hitlerovi k<br />
<strong>moc</strong>i? Ve skutečnosti totiž existovala až do r. 1939 pozoruhodná spolupráce mezi Adolfem<br />
Hitlerem a sionisty.<br />
Roku 1931, tedy ještě před Hitlerovým nástupem k <strong>moc</strong>i, <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>la Brüningova vláda<br />
vzhledem k hospodářské krizi odliv kapitálu z Německa. To pak mělo <strong>za</strong> následek, že v<br />
Německu byli donuceni zůstat i ti z Židů, kteří pomýšleli na vystěhování. Skupina takových
Židů, kteří se chtěli vystěhovat do Palestiny, ale současně nehodlali <strong>za</strong>nechat v Německu svůj<br />
majetek, u<strong>za</strong>vřela s vládou dohodu v tom smyslu, že vymění svůj <strong>za</strong>blokovaný majetek <strong>za</strong><br />
zboží, které budou v nové domovině potřebovat.<br />
V příslušných jednáních s Hanotaiah Ltd. bylo pokračováno ve velkém stylu po převzetí <strong>moc</strong>i<br />
Hitlerem a jejich výsledkem byla „dohoda Haavara“. Pro německou vládu znamenalo<br />
vystěhovávání do Palestiny prodej německého zboží do zámoří. [84] Německo profitovalo z<br />
této obchodní dohody, která mu přinesla ne<strong>za</strong>nedbatelnou sumu 105 670 241 říšských marek.<br />
Naproti tomu zůstal blokován majetek Židů, kteří hodlali z Německa odjet do sousedních<br />
zemí.<br />
Protože sionisté byli přesvědčeni, že přeškolovací programy mohou znatelně usnadnit<br />
osidlování Palestiny, byl v Německu do r. 1936 vybudován hotový systém židovských<br />
přeškolovacích táborů.<br />
Ty byly v první řadě určeny pro mladé Židy, kteří ještě neměli určitou profesi a s po<strong>moc</strong>í<br />
přeškolovacích táborů měli získat dovednosti a vědomosti, kterých bylo v Palestině <strong>za</strong>potřebí.<br />
Německá vláda a zvláště pak SS podporovaly nejen vlastní vystěhovalectví do Palestiny,<br />
nýbrž mu poskytovaly v různých oblastech i praktickou rozvojovou po<strong>moc</strong>. SS vojensky<br />
cvičily mladé a fyzicky zdatné Židy ve speciálních táborech. V Palestině dokonce vznikly<br />
místní skupiny NSDAP. Tajné německo-židovské spojení vedlo např. také k tomu, že lidé<br />
jako Adolf Eichmann mohli cestovat do Palestiny. [85]<br />
Vystěhovávání Židů <strong>za</strong>čalo váznout teprve na základě dekretu britských úřadů, který<br />
omezoval počet přistěhovalců do Palestiny. Je ostudné, že Britové od palestinského pobřeží<br />
odháněli uprchlické lodě, a že při těchto akcích <strong>za</strong>hynulo kolem 600 Židů.<br />
Stejně tak žalostná je skutečnost, že právě Spojené státy se svými vlivnými Židy a ilumináty v<br />
po<strong>za</strong>dí kladly neustálé překážky do cesty imigraci německých Židů.<br />
Ponechme stranou otázku, proč Angličané a Američané neposkytovali žádnou po<strong>moc</strong>.<br />
Omezíme se pouze na konstatování židovského spisovatele J. G. Burga v knize „Vina a<br />
osud“: [86] „Čím více bezpráví musejí Židé ve světě vytrpět, čím více jsou pronásledováni,<br />
tím lepší vyhlídky mají sionisté.“<br />
n) Protokoly sionských mudrců<br />
Nemám v úmyslu <strong>za</strong>bývat se zde nesčetnými publikacemi ohledně „Protokolů sionských<br />
mudrců“, přesto však nemohu přejít nic, co je pro čtenáře v naší souvislosti důležité.<br />
Podle všeho originál zmíněných „Protokolů“ vznikl jako stenografický zápis série tajných<br />
přednášek. Autor resp. adresáti tohoto dokumentu nejsou s jistotou známi. Všechny indicie
ovšem ukazují, že „Protokoly“ vznikly roku 1897 během různých tajných porad B’nai B’rith<br />
konaných souběžně s I. sionistickým kongresem v Basileji. [87] „Protokoly“ obsahují v<br />
zásadě plán nahrazení stávajících národních vlád internacionální supervládou, která by řídila<br />
celý svět po<strong>moc</strong>í hrůzy a teroru.<br />
Mnozí v „Protokolech“ spatřují výmysl resp. výplod protižidovských intelektuálů<br />
spolupracujících s tajnou policií posledního ruského cara. Curyšský židovský týdeník<br />
„Jüdische Pressezentrale“ např. 15. prosince 1933 tvrdil, že „Protokoly“ byly vyfabrikovány r.<br />
1905 ruskou tajnou policií krátce po skončení japonsko-ruské války. To však není věrohodné,<br />
protože jejich existence je proka<strong>za</strong>telná nejpozději k r. 1901 a s pravděpodobností hraničící s<br />
jistotou byly již r. 1897 známy opisy resp. kopie „Protokolů“ ve třech jazycích. Profesor<br />
Sergej Nilus, který se v Rusku těšil pověsti vysoce vzdělaného a upřímně věřícího muže,<br />
přeložil r. 1901 do ruštiny opis „Protokolů“, který mu byl předán již o čtyři roky dříve. Kromě<br />
toho se spolehlivě ví, že carská vláda nikdy neprojevila sebemenší snahu o rozšíření<br />
„Protokolů“ ve veřejnosti.<br />
Po pročtení „Protokolů“ se samotná otázka pro jejich pravosti ukáže jako zcela absurdní.<br />
Vezmeme-li v úvahu dobu sepsání dokumentu, pak rychle zjistíme, že by se případný<br />
padělatel minul povoláním; musel by být skutečným prorokem, protože všechny předpovědi<br />
se mezitím staly neoddiskutovatelnou skutečností.<br />
„Protokoly sionských mudrců“, které vyšly tiskem r. 1905, vyvolaly před ruskou revolucí jen<br />
poměrně málo pozornosti, avšak překvapující zhroucení této obrovské říše a přítomnost<br />
nespočetných Židů mezi revolucionáři měly <strong>za</strong> následek, že mnozí z těch, kteří hledali<br />
vysvětlení katastrofy, je našli uložené právě v tomto politickém dokumentu, který v tak<br />
mnoha bodech přesně odpovídal taktice bolševiků.<br />
„Protokoly“ skutečně obsahují exaktní program, který je také neúchylně realizován. Jejich<br />
údajný „padělatel“ by prostě musel být fantastickým prorokem, kdyby na <strong>za</strong>čátku 20. století<br />
intuitivně předpověděl mj. následující události: I. světovou válku, vytvoření Společnosti<br />
národů, zánik evropských monarchií a šlechty, instalaci komunismu v Rusku, světovou<br />
hospodářskou krizi r. 1929, II. světovou válku, závody ve zbrojení, vybudování mezinárodní<br />
policejní síly (tzv. modré přilby OSN), časté změny vlád v Evropě i dnešní světový chaos.<br />
Podobně psal již ve dvacátých letech německý překladatel a vydavatel „Protokolů“ Gottfried<br />
zur Beek: [88]<br />
„Co se od Nilusovy publikace událo, tedy světová válka, povalení trůnu v Rusku, Rakousku-<br />
Uhersku, Německu a nyní i ve Španělsku, chaos jako toužebný cíl zednářstva vycházející ze<br />
Společnosti národů pod židovsko-zednářským vedením, slovem všechno to dnes vystupuje na<br />
povrch s takovou jasností, že jistě není <strong>za</strong>potřebí vysvětlovat, proč jsme přeložili a vydali<br />
‘Protokoly sionských mudrců’.“<br />
Dále pak neznámý autor „Protokolů“ předpověděl i přibývající kriminalitu mladistvých, šíření<br />
rozkladných idejí (liberalismus, socialismus), obecný morální propad, sexuální „výchovu“<br />
mládeže, pornografii (postupně pozdviženou na úroveň průmyslu), přítomnost terorismu v
každodenním životě, tzv. po<strong>moc</strong> třetímu světu, postupný zákaz soukromé výuky, legali<strong>za</strong>ci<br />
potratů i totální manipulaci tisku. A ne<strong>za</strong>pomínejme, že to všechno bylo předvídáno koncem<br />
19. století!<br />
Autor „Protokolů“ však nelíčí pouze budoucí události, nýbrž i potvrzuje, že neblahá<br />
francouzská revoluce byla rovněž dílem jeho lidí.<br />
Podle něj se také zednářstvo osvědčuje jako ochotný nástroj v rukou skryté vrchnosti.<br />
„Zednářstvo slepě slouží jako kulisa nám a našim cílům, avšak vlastní plán postupu naší <strong>moc</strong>i<br />
i její vlastní sídlo zůstanou lidu navždy tajemstvím.“ [89] Kromě toho obsahují ještě<br />
„Protokoly“ návody na z<strong>moc</strong>nění se světového zlata i hospodářství.<br />
Zastánci teze, že „Protokoly“ dala do oběhu tajná carská policie, jsou ovšem konfrontováni s<br />
trapnou otázkou: Jak mohla ruská ochranka na jedné straně vypracovat tak fantastický<br />
komplot s univerzálním dosahem, který byl schopen zcela změnit tvář světa, pokácet trůny,<br />
zničit říše, zorganizovat dvě světové války a strašné hospodářské krize, z<strong>moc</strong>nit se veškerého<br />
zlata světa a ovládnout tisk všech zemí světa - a současně ostudně selhat, když si nedoká<strong>za</strong>la<br />
ani poradit s necelými 500 revolucionáři kolem Lenina a Trockého?<br />
Na základě podrobných analýz je tedy jen těžko k uvěření, že by anonymní autor „Protokolů<br />
sionských mudrců“ byl „padělatel“; mnohem spíše se jednalo o člověka, který byl skvěle<br />
informován o konkrétních plánech. Proto také příliš neudivuje, že se zmíněnému dokumentu<br />
dostává v dnešní době mnohem více hodnověrnosti a že o jeho pravosti je přesvědčeno stále<br />
více lidí.<br />
o) Změna vědomí lidí<br />
Nyní přejdeme k další velmi důležité součásti strategie skryté vrchnosti, k jejímu<br />
celosvětovému vměšování do oblasti tzv. „společenských komunikačních prostředků“ neboli<br />
moderně řečeno masmédií. Židovsko-zednářská oligarchie se již dávno z<strong>moc</strong>nila prakticky<br />
naprosté kontroly nad rozhlasem, televizí, filmem i tiskem - její vliv na tato média je zcela<br />
rozhodující a zvláště dobře je pozorovatelný v případě tisku. Zasvěcenci univerzálního<br />
spiknutí si nepochybně v<strong>za</strong>li k srdci proslulá slova vysokostupňového židovského zednáře<br />
barona Montefiore:<br />
„Zbytečně ztrácíte čas jalovým tlacháním. Dokud nebudeme mít v ruce veškerý světový tisk,<br />
není k ničemu nic z toho, co děláte. Pokud se nám nepodaří světový tisk ovládnout, musíme<br />
jej alespoň ovlivňovat, chceme-li národy oklamat a spoutat.“<br />
„Protokoly sionských mudrců“ k tomu podávají následující vysvětlení:
Protokol č. 2: „Tisk je v současných státech vel<strong>moc</strong>, kterou se ovládá veřejné mínění. Jeho<br />
úlohou je poukazovat na zdánlivě oprávněné požadavky a stížnosti lidu, rozdmychávat<br />
nespokojenost a nenápadně tlumočit naše intence.<br />
Tisk je zosobněním takzvané svobody. Ale vlády nežidovských států nedoká<strong>za</strong>ly využít<br />
veliké <strong>moc</strong>i tisku a proto padl do našich rukou. Tiskem jsme dosáhli obrovského vlivu, a<br />
přitom jsme zůstali ukryti v po<strong>za</strong>dí.<br />
Díky tisku jsme ve svých rukou shromáždili zlato, i když nás jeho získání stálo mnoho slz a<br />
krve v našich řadách. Ale každá oběť z naší strany vyváží před Bohem tisíce nežidů.“<br />
Protokol č. 7: „Donutíme vlády nežidů jednat v záměrech našeho široce rozvinutého plánu,<br />
který se již blíží svému cíli. Bude nás v tom podporovat veřejné mínění, které prostřednictvím<br />
vše<strong>moc</strong>ného tisku zcela ovládáme. Až na několik výjimek, se kterými nemusíme počítat, je<br />
tisk skutečně již na nás zcela závislý.<br />
Protokol č. 12: „Žádná zpráva se nesmí dostat na veřejnost, aniž by prošla naší kontrolou.<br />
Tohoto úspěchu jsme dosáhli již dříve tím, že všechny zprávy světa jsou dodávány<br />
prostřednictvím několika tiskových agentur, které navzájem spolupracují. Tyto agentury brzy<br />
přejdou úplně do našich rukou a uveřejní jen takové zprávy, které jim předepíšeme.<br />
Jestliže se nám již dnes podařilo ovládnout veřejné mínění nežidů takovým způsobem, že se<br />
na všechny světové události dívají námi nasazenými barevnými brýlemi klamu, a jestliže již<br />
nemáme žádné překážky vnikat do toho, čemu nežidé ve své hlouposti říkají státní tajemství,<br />
jak to bude vypadat teprve potom, až se v osobě našeho panovníka staneme uznávanými pány<br />
celého světa?“<br />
Je snad zbytečné si zde podrobně dokazovat, že masmédia jsou hlavním nástrojem utváření<br />
veřejného mínění i formování způsobu myšlení každého jednotlivce. Není také tajemstvím, že<br />
úplná kontrola společenských komunikačních prostředků umožňuje žádoucí přípravu mas<br />
manipulací jejich myšlenek a vůle. Kdo je pánem masmédií, může navíc i určovat, co a jak si<br />
masy mají myslet, může je spolehlivě kontrolovat a řídit podle libosti.<br />
Kdo chce ovládat národy, musí změnit lidi; nový světový řád může být vytvořen pouze<br />
radikální změnou jejich myšlení.<br />
Podle nejnovější mezinárodní konvence OSN na ochranu práv dětí už rodiče nesmějí mít na<br />
jejich duševní rozvoj v zásadě žádný vliv. Rodičům již nadále není dovoleno trestat nějakým<br />
způsobem děti <strong>za</strong> jednání nebo slova, která jsou v rozporu s jejich náboženskou vírou nebo<br />
morálním náhledem. Je jim rovněž <strong>za</strong>kázáno jakkoliv ovlivňovat dítě v jeho náboženském<br />
nebo morálním postoji! [90]<br />
Právě na tomto příkladu můžeme velice dobře rozpoznat strategii iluminátů - „osvobození“<br />
lidí od všech vazeb na rodiče, rodinu a náboženství!
Systém údajného „utváření vlastního názoru“ je ilumináty prosazován do škol a univerzit<br />
prostřednictvím UNESCO. Tím je ovlivňován a kontrolován nejen jednotlivec, nýbrž se tak<br />
současně i realizuje tolik žádoucí změna stávajících poměrů v politice, společnosti,<br />
náboženství, morálce atd.<br />
UNESCO je suborgani<strong>za</strong>cí OSN a působí jako mezinárodní úřad pro kulturu a výchovu (mj. i<br />
tzv. sexuální osvětu). Touto organi<strong>za</strong>cí systematicky šířené a prosazované vychovatelství je<br />
tedy jedním z nej<strong>moc</strong>nějších nástrojů k formování myšlení lidí.<br />
Podle Johannese Rothkranze, [91] který se intenzivně <strong>za</strong>bývá daným tématem, ilumináti sami<br />
již několikrát veřejně vyložili své dílčí plány, aby tím lidstvo poznenáhlu přivedli k myšlence<br />
jediné světové vlády.<br />
V listopadu 1940 vyšla kniha s titulem „Město člověka. Prohlášení světové demokracie“. [92]<br />
Její pozorná analý<strong>za</strong> ukazuje, že kniha měla <strong>za</strong> úkol polo<strong>za</strong>střeně informovat veřejnost o<br />
velkém plánu a uká<strong>za</strong>t na nezbytnost světové vlády. Lze tam dokonce i vyčíst, že v případě<br />
nezbytnosti má být Nový světový řád nastolen násilně. [93]<br />
Není pochyb o tom, že <strong>za</strong> knihou musela stát <strong>moc</strong>ná organi<strong>za</strong>ce a že její distribuce byla<br />
pečlivě naplánována; nejenže totiž vyšla současně v USA, Kanadě i Evropě, ale objevila se i<br />
ve všech větších knihovnách těchto zemí.<br />
Pozoruhodná je také okolnost, že v knize nebyl uveden žádný autor, a na jeho místě stála<br />
jména sedmnácti vydavatelů. Je nápadné a příznačné, že všichni z nich byli tak či onak ve<br />
spojení s Chatham House, tajnou společností „Phi Beta Kappa“, [94] CFR, B’nai B’rith nebo<br />
dalšími <strong>za</strong>konspirovanými organi<strong>za</strong>cemi Rothschildů a Rockefellerů.<br />
V naší době je už trh doslova <strong>za</strong>plaven knihami a publikacemi, které dávají najevo dojemnou<br />
starost o blaho celého lidstva. Připomeňme si alespoň titul „Ve hře je Země“ zednáře a<br />
bývalého Clintonova viceprezidenta Al Gora nebo „Nový světový řád“ Španěla Ramóna<br />
Tamamese, člena „Římského klubu“ („Club of Rome“).<br />
U zrodu právě jmenované organi<strong>za</strong>ce stála podle všeho rovněž skrytá vrchnost, ale formálně ji<br />
r. 1969 <strong>za</strong>ložili Žid Aurelio Peccei a Alexander King v římské „Academia dei Lincei“. Podle<br />
knihy Norberta Homutha „Pozor ekumena!“ [95] byl „Club of Rome“ financován<br />
Rothschildy. Wolfgang Borowski ve své knize „Dostane se Lucifer k <strong>moc</strong>i?“ [96] cituje<br />
časopis „Politische Hintergrundinformationen“ z 31. ledna 1985: „Podle náhledu dr.<br />
Oppenheimera, ředitele ‘Římského klubu’, spočívá řešení světového hospodářství,<br />
obyvatelstva a výživy v tom, že malá skupina elitních intelektuálů jednotné světové vlády,<br />
‘světová rada moudrých’, bude schopna <strong>za</strong>jistit světu mír na hospodářském základě.“<br />
„Římský klub“ vydal r. 1991 knihu s názvem „První globální revoluce“. [97] Podle autorů,<br />
spolu<strong>za</strong>kladatelů této elitní organi<strong>za</strong>ce Alexandera Kinga a Bertranda Schneidera, má být<br />
jejich dílo výzvou k světové solidaritě. Kniha v první řadě vyzdvihuje různé problémy<br />
ohrožující lidstvo. Jsou to tzv. populační exploze, jaderné ohrožení, vojenské konflikty i
ostatní hrozby míru, nové choroby atd. atd., tedy vesměs otázky, jimiž se podle názoru autorů<br />
musí společně <strong>za</strong>bývat celé lidstvo ...<br />
„Nadešel čas,“ říká se tam dále. „Pouze když všichni obyvatelé naší planety pochopí, že musí<br />
čelit bezprostřednímu nebezpečí v různých rovinách, lze vytvořit všeobecnou politickou vůli,<br />
která umožní společnou akci k přežití lidstva.“<br />
V publikaci se soustavně tvrdí, že až dosud obvyklé vlády a instituce již nejsou schopny<br />
zvládat problémy v aktuálních dimenzích. Se stávajícími strukturami a způsoby jednání se již<br />
údajně nedá spravovat svět, v němž žijeme. Poté, co je čtenáři ukázáno, jak chybně je náš svět<br />
řízen kvůli nedostatečnosti národních vlád a vládních organi<strong>za</strong>cí, podtrhují autoři znovu<br />
nevyhnutelnost přebudování systému Spojených národů (OSN) ...<br />
„Nyní nastal vhodný okamžik k naprosté revizi systému. Většina problémů tísnících svět musí<br />
být postavena pod autoritu OSN.“ Kritické posouzení knihy ukazuje, že máme před sebou jen<br />
další z pokusů o koordinaci myšlení a chtění mas i vštípení jim naléhavosti jediné supervlády.<br />
p) Spojené národy<br />
Bez zbytečného spěchu, ale <strong>za</strong>to vytrvale a systematicky jsou stavěny „dopravní značky“ k<br />
budoucí světové diktatuře, jejímž anticipovaným obrazem jsou Spojené národy (OSN) a jejich<br />
nejrůznější suborgani<strong>za</strong>ce.<br />
Ještě máme v dobré paměti, jak se po tzv. pádu berlínské zdi rozezněly na všech stranách<br />
nadšené chvalozpěvy na OSN a jak byla neustále zdůrazňována potřeba využít této organi<strong>za</strong>ce<br />
jako nejschůdnější cesty pro celosvětové úsilí po míru a bezpečnosti. Španělský list „El pais“<br />
10. února 1994 na str. 11 psal:<br />
„Není pochyb o tom, že nejlepší cestou k řešení mezinárodních problémů je odvolat se ke<br />
světové organi<strong>za</strong>ci, jako je OSN.“<br />
Je vždy dobré vědět, že právě zmíněná organi<strong>za</strong>ce děkuje <strong>za</strong> svůj vznik iniciativě<br />
vysokostupňového zednáře, izraelity a rothschildovského agenta plukovníka Edwarda<br />
Mandella House. Poté, co se prezident Wilson tímto svým „poradcem“ nechal přesvědčit,<br />
jmenoval v září 1916 výbor pod předsednictvím samotného plukovníka, aby připravil<br />
„chartu“ světové vlády. Členy výboru byli již zde zmiňovaný zednář Allen Dulles (pozdější<br />
šéf CIA) a John Foster Dulles (budoucí ministr <strong>za</strong>hraničí USA).<br />
„Charta“ však nikdy nespatřila světlo světa a místo světové vlády byla vytvořena pouze<br />
Společnost národů<br />
Na shromáždění francouzské velkolóže v roce 1922 bylo řečeno, že hlavním cílem<br />
Společnosti národů je pracovat na vytvoření světové federace států. [98]
Po II. světové válce však r. 1948 nastoupila na místo Společnosti národů OSN.<br />
Často můžeme slyšet, že OSN zklame vždy, když má <strong>za</strong>sáhnout. Jen málokdo však rozpozná,<br />
že se zde znovu jedná o lstivou taktiku skryté vrchnosti, protože lidstvo musí být zcela<br />
záměrně <strong>za</strong>tím ještě udržováno v stavu politického a vojenského neklidu.<br />
Plány vedoucí ke světové diktatuře jsou jistě ve svých detailech většinou neprůhledné, protože<br />
politika skryté vrchnosti je hotovým světem pro sebe. Nicméně OSN zcela viditelně své<br />
tvůrce nezklamalo a v současné době se spíše mění ve světový parlament, který si přivlastňuje<br />
stále více rozhodovacích světově politických pravo<strong>moc</strong>í.<br />
Čtenář by musel být dostatečně informován, aby mohl sám rozpoznat, že všechny viditelné<br />
politické události jsou pouze jedna velká „show“ na scéně světa. Nelze ani v nejmenším<br />
pochybovat o tom, že není daleko doba, kdy <strong>za</strong>tím ještě skrývaná supervláda vnutí světu svou<br />
vůli.<br />
Lidstvu není jen soustavně sugerováno, že k dohledu nad životním prostředím potřebuje<br />
„velkou radu“ (přirozeně OSN), nýbrž je mu i soustavně vtloukáno do hlavy, že hlavní<br />
problém spočívá v přelidnění naší planety. Proto prý musí být růstu počtu lidí učiněna přítrž;<br />
pokud ne, pak světové obyvatelstvo dosáhne v roce 2050 10 miliard. A to je, jak mnozí tvrdí,<br />
příliš mnoho.<br />
Ohledně této záležitosti navrhuje zednář Ramón Tamames ve své nejnovější knize definitivní<br />
program Fondu OSN pro aktivity obyvatelstva (UNFPA). Požaduje v něm, aby se cílem<br />
Organi<strong>za</strong>ce spojených národů stala redukce světové populace na dvě až čtyři miliardy! [99]<br />
q) AIDS<br />
Ve veřejnosti houževnatě koluje pověst, že mnoho nových chorob jako např. vůči<br />
antibiotikům odolný typ tuberkulózy, zcela nový druh cholery, smrtící streptokoková infekce,<br />
vražedná hemeroidální horečka, tzv. „virus hanta“, který se před nedávnem objevil v USA i<br />
již proslulý AIDS - slovem že všechny tyto i další dosud neznámé choroby jsou vyvíjeny v<br />
laboratořích, a to nejen proto, aby lidstvo udržovaly v neklidu a strachu, nýbrž i kvůli<br />
zredukování počtu obyvatel naší planety.<br />
Podívejme se nejprve kriticky na one<strong>moc</strong>nění AIDS, jehož název je utvořen zkratkou slov<br />
„Acquired Immune Deficiency Syndrome“.<br />
AIDS sám nevede k smrti, avšak one<strong>moc</strong>nění působí zhoubně na tělesný imunitní systém<br />
organizmu. Následkem chybějící ochrany pak pacient s AIDS vlastně umírá na první<br />
libovolnou infekci.<br />
V roce 1981 byl oficiálně oznámen první výskyt této nejnebezpečnější epidemie století.
První případy AIDS byly registrovány u skupin homosexuálů v New Yorku a Los Angeles.<br />
Průběh one<strong>moc</strong>nění newyorských pacientů se podobal rakovině <strong>za</strong>čínající poškozením<br />
pokožky a končící rozkladem vnitřních orgánů, <strong>za</strong>tímco oběti v Los Angeles umíraly na<br />
vzácně se vyskytující formu zápalu plic.<br />
Jak přibývalo úmrtí a symptomy obou forem AIDS se <strong>za</strong>čaly objevovat v celé zemi, <strong>za</strong>čal tisk<br />
mluvit o ohrožení homosexuálů touto novou chorobou. Když se však <strong>za</strong>čala epidemie šířit i<br />
mezi narkomany, lidmi náchylnými ke krvácení i mezi Haiťany, panika a zmatení v<br />
masmédiích ještě vzrostly. Co měly společného tyto čtyři infikované skupiny?<br />
Jedna z nejsměšnějších teorií o původu AIDS, která však byla po jistou dobu brána zcela<br />
vážně, je tzv. teorie „afrických opic“. Tvrdilo se, že první výskyt infekce byl zjištěn v Africe<br />
u lidí pokousaných opicemi, které byly nositelem viru AIDS. Rovněž se říkalo, že někteří lidé<br />
jedli maso z infikované opice. Dokonce se objevila i legenda, že nějaký Afričan měl sexuální<br />
styk s nakaženou opicí, potom chorobu přenesl na bílého Severoameričana, s nímž měl<br />
homosexuální poměr, a ten AIDS dále rozšířil mezi sobě rovnými.<br />
Vzdor neschopnosti virologů uvést nějakou dřívější paralelu mezi takto řídkou primární<br />
infekcí s virem AIDS se však mezitím zmíněné teorii dostalo oficiální platnosti a dr. Robert<br />
Gallo ji prezentoval takto: „AIDS vznikl v Africe mezi opicemi, z nichž se přenesl na několik<br />
haitských profesorů. Ti jím pak dále nakazili haitské prostitutky a homosexuály, od nichž se<br />
konečně ne<strong>moc</strong> dostala do obdobných kruhů v Americe.“<br />
Brazílie byla druhou zemí, kde se AIDS vynořil, a netrvalo dlouho, kdy epidemie doslova<br />
zpustošila střední Afriku, kde však kupodivu téměř žádný z infikovaných nebyl<br />
homosexuální.<br />
Počet obětí AIDS v Africe je doslova otřesný. V některých zemích kontinentu je dnes 50 až<br />
80 procent ne<strong>moc</strong>ničních lůžek obsazeno ne<strong>moc</strong>nými AIDS. Světová zdravotnická organi<strong>za</strong>ce<br />
Spojených národů, která registruje rozšíření této choroby po celém světě, nás nenechává na<br />
pochybách o tom, že to všechno představuje pouze příslovečný vrcholek ledovce. Třetina<br />
obyvatel Afriky je v průběhu příštích deseti let odsouzena k smrti následkem této choroby.<br />
V jihoafrickém Johannesburgu vycházející list „Saturday Star“ roku 1992 referoval o<br />
přesvědčení mnoha lidí, že AIDS je tajnou machinací Západu k oslabení Afriky resp.<br />
vynálezem bělochů k <strong>za</strong>stavení míry porodnosti černého obyvatelstva tohoto kontinentu.<br />
Noviny „The Patriot“ v New Delhi 4. července 1984 psaly: „AIDS je prostředkem chemickobiologického<br />
způsobu vedení války, který byl vyroben v ‘Chemical Biological Warfare<br />
Laboratorium’ americké armády ve Fort Detricku u Fredericku ve státě Maryland.“<br />
V newyorském listu „Native“ byl přetištěn dopis nejmenovaného člověka, který udal, že ve<br />
výše jmenované laboratoři ve Fort Detricku pracoval. Pisatel tvrdil, že virus byl na základě<br />
tajného rozhodnutí vlády úmyslně přenesen na homosexuály, aby tak byli infikováni AIDS.<br />
Projekt se měl nazývat „Operation Firm Hand“ („Operace pevná ruka“). [100] Ruský časopis<br />
„Literaturnaja Gazeta“ přetiskl 30. října 1985 výše citované tvrzení indického listu „Patriot“.
Vláda Spojených států to přirozeně ihned dementovala s tím, že se jedná o antiamerickou<br />
propagandu.<br />
Pokud však byl virus AIDS skutečně uměle vytvořen v laboratořích a <strong>za</strong> smírnou oběť byli<br />
vyhlédnuti homosexuálové, jak se potom mezi takové lidi dostal?<br />
V knize „Tajené a potlačované. Vůdčí idea a skrytá historie.“ [101] G. J. Krupey prohlašuje,<br />
že se možná odpověď skrývá <strong>za</strong> akcí Národního zdravotního úřadu USA proti hepatitis B, jež<br />
byla ukončena v listopadu 1978 v New Yorku. [102] Kandidáti, kteří se očkováni zúčastnili,<br />
byli vesměs muži ve věku mezi 20 až 40 lety. Kniha Wavese Fostera [103] dokazuje, že<br />
homosexuálním kandidátům byla aplikována jiná očkovací látka než ostatním a že to bylo<br />
provedeno s 1040-1085 homosexuály. O dva měsíce později, v lednu 1979, byly<br />
<strong>za</strong>registrovány první případy AIDS. Do r. 1981 one<strong>moc</strong>nělo na AIDS 25 až 50 z<br />
homosexuálů, jimž bylo naočkováno toto pochybné sérum. V roce 1982 bylo ve městech<br />
Chicago, Denver, St. Louis a San Francisco očkováno dalších 1 402 homosexuálů. [104]<br />
Jestliže však byla příčinou AIDS zmíněná očkovací akce mezi homosexuály, jak si potom<br />
vysvětlit epidemii AIDS v Africe? Již zde zmíněná kniha „Tajené a potlačované ...“ na str.<br />
236 říká, že příslušný virus se dostal do Afriky prostřednictvím Světové zdravotnické<br />
organi<strong>za</strong>ce OSN v rámci jedné série očkovacího programu proti neštovicím, aby se tak počet<br />
světového obyvatelstva snížil na snadněji ovladatelné množství. List „London Times“ z 11.<br />
května 1987 přinesl na titulní straně následující zprávu: „Očkování proti neštovicím jako<br />
rozbuška AIDS. - Očkovací program byl prováděn a úspěšně dokončen v Africe v<br />
sedmdesátých letech prostřednictvím Světové zdravotnické organi<strong>za</strong>ce. AIDS jsou nejvíce<br />
<strong>za</strong>mořeny právě ty oblasti, kde Světová zdravotnická organi<strong>za</strong>ce prováděla svůj program<br />
očkování proti neštovicím.“<br />
Bulletin Světové zdravotnické organi<strong>za</strong>ce OSN z roku 1972 dokazuje zájem tohoto institutu<br />
na selektivním působení virů na imunitní a obranné funkce lidského organizmu. [105]<br />
Znamená to tedy, že se rovněž Světová zdravotnická organi<strong>za</strong>ce nachází pevně v rukou skryté<br />
vrchnosti? Odpověď na to najdeme přímo u jejího ředitele Brocka Chilsoma:<br />
„K uskutečnění světové vlády je nezbytné eliminovat z myšlení lidí individualismus, loajalitu<br />
k rodině, národní vědomí a náboženská dogmata.“ [106]<br />
V proslulé dokumentaci „Monkey Bussines“ vypovídá profesor, který svého času<br />
spolupracoval na vývoji viru AIDS, protože se domníval, že by se mohl uplatnit v případě<br />
války. Podle něj se nepozorností dostal virus z laboratoře a kvůli vyhnutí se odpovědnosti pak<br />
Američané vymysleli nám už známou historku o přenesení viru prostřednictvím opic v Africe.<br />
Roku 1986 vydali odborníci na virologii a mikrobiologii Lilli a Jacob Segalovi brožuru o 52<br />
stranách s titulem „AIDS, nikoli z Afriky importované, nýbrž doma v USA vytvořené zlo“,<br />
která se pak rozšířila v afrických zemích s úředním jazykem angličtinou. Jacob Segal později<br />
tvrdil, že jej 10. října 1986 navštívili dva agenti CIA, kteří mu sdělili znepokojení z odhalení<br />
lži o původu AIDS. Státní departement poté připustil, že k Segalovi poslal dvě osoby, ale prý<br />
pouze proto, aby jej upozornily na (údajné) omyly v jeho informační brožuře ... [107]
Je velice podezřelé, že pouhý rok po <strong>za</strong>čátku pátrání po skutečném původu AIDS najednou<br />
objevil jako jeho příčinu zcela zvláštní virus HIV (Human Immunosuppresive Virus) tentýž<br />
dr. Robert Gallo, který před časem pustil do oběhu nám už známou teorii o příčině vzniku<br />
one<strong>moc</strong>nění AIDS. Zbývá dodat, že zmíněný dr. Gallo spolupracoval s „Biological Warfare<br />
Labor“ ve Fort Detrick, tedy s institutem, který byl podle všeho skutečnou kolébkou AIDS.<br />
[108]<br />
Existují příznaky skutečnosti, že v hlavách mnoha vědců již dlouho straší viry podobné AIDS.<br />
Dr. MacArthur byl jedním ze tří vědců, kteří 9. června 1969 vystoupili před výborem<br />
amerického Kongresu, aby vyložili svůj názor na další vývoj programu chemických a<br />
biologických zbraní pro armádu USA.<br />
MacArthur tehdy mimo jiné prohlásil, že přední biologové mohou být během pěti až deseti let<br />
schopni vytvořit mikroorganismus, který by byl zcela odolný vůči imunologickým i<br />
terapeutickým obranným mechanismům. Zmíněný mechanismus se navíc bude zcela<br />
odlišovat od všech dosud známých organických původců choroby a v přírodě se nevyskytuje.<br />
[109]<br />
Může to být náhoda, ale podle všeho MacArthur již tehdy mluvil o původci choroby, který byl<br />
identický s pozdějším virem AIDS.<br />
Komu výše řečené stále ještě nestačí, ten by měl vědět, že rovněž i „Protokoly sionských<br />
mudrců“ z roku 1897 mluví o naočkování nakažlivých chorob. V 10. protokolu se říká<br />
doslova: „Musíme proto celý svět rozeštvávat hádkami, nesváry, zápasy, nenávistí a velkou<br />
bídou, musíme vyvolávat hladomor a očkovat choroby, takže nežidům potom jako cesta z<br />
bídy zůstane jediné východisko: touha po našich penězích, to jest po naší vládě.“<br />
r) Nová náboženská hnutí<br />
Není právě tajemstvím, že skrytá vrchnost již od minulých století podporuje nejrůznější<br />
destruktivní sekty a početné z nich dokonce sama vytvořila.<br />
Jedním z mnoha jejích cílů je připravit metodami psychologické manipulace stoupence sekt o<br />
duchovní svobodu, podrobit je naprostému psychickému zotročení a tím je učinit poddajné<br />
vůči „vedení“ sekty. U některých sekt se dokonce průběžně a systematicky shromažďují<br />
experimentální zkušenosti s tím, jak dalece se „věřící“ nechají bez odporu ovládat.<br />
Nadcházející světová diktatura potřebuje nakonec pouze mírumilovné, pracovité, poslušné a<br />
otrocké občany. Vedle psychologické přípravy lidstva na nový světový řád je jedním z dalších<br />
hlavních cílů těchto centrálně řízených sekt rovněž i podkopávání důvěry v křesťanství a<br />
především ke katolické církvi. (heslo: sekty)
Ustavičný a nepřetržitý boj skryté vrchnosti proti církvi máme potvrzen i v následujícím<br />
výňatku z textu, který vyšel 15. března 1901 v novinách „Wiener Deutsche Zeitung“ a je<br />
identický s obsahem brožury „Rabín o gojimech“, která byla předchozího dne předmětem<br />
rozpravy v rakouském říšském sněmu:<br />
„Všemi prostředky musíme co nejvíce omezit vliv křesťanské církve, která byla odjakživa<br />
naším největším nepřítelem. Za tím účelem musíme vzbudit v srdcích jejích věřících<br />
svobodomyslné touhy, <strong>za</strong>vést pochybnosti, rozkol a náboženské hádky.“<br />
Již zde citované „Protokoly sionských mudrců“ to ve 4. části vyjadřují takto: „Proto musíme<br />
podrýt každou víru, především odstranit z myslí křesťanů víru v Boha a nahradit ji<br />
materiálními úvahami a potřebami.“<br />
Je vcelku veřejně známo, že mezinárodní vysoké finance dávají k dispozici pozoruhodné<br />
částky na podporu rozšiřování nespočetných destruktivních sekt, a že mnohé z nich vůbec<br />
fungují jen díky trvalým a vydatným finančním injekcím. Těsné vztahy mezi skrytou vrchností<br />
a destruktivními sektami jsou mimo jakoukoli pochybnost. Každý, kdo se podrobněji tímto<br />
tématem <strong>za</strong>bývá, narazí dříve či později na klany Rothschildů a Rockefellerů.<br />
Tak např. r. 1970 vypracovali Rockefellerové plán nahrazení katolické církve v Jižní Americe<br />
„církvemi“ typu „Mun“ a Hare Krišna“. [110]<br />
Rockefellerovská banka nejenže poskytla neobyčejně významný úvěr Korejci japonského<br />
původu Sun Myung Munovi, vůdci tzv. „církve sjednocení“, nýbrž i podpořila obrovskými<br />
částkami mormony. [111]<br />
Mimo to je také pozoruhodné zjištění, že Joseph Smith junior, <strong>za</strong>kladatel sekty mormonů,<br />
velmi brzy vstoupil k zednářům spolu s největší částí svých přívrženců. [112] Smithovi se<br />
dostalo formálního <strong>za</strong>svěcení v Sightu 15. března 1842 a již příští den byl přijat do 33. stupně<br />
skotského obřadu. Od toho okamžiku se sekta mormonů změnila v tajnou společnost se<br />
stejnými symboly, pokrevními svazky i strašlivými tresty, jimiž byl postižen každý, kdo by se<br />
odvážil vyzradit „tajemství templu“. Skutečně také lze v mormonských svatyních vidět<br />
typické symboly zednářstva: trojúhelník, úhlovou míru, kružítko atd. Joseph Smith ve jménu<br />
pravého křesťanství obnovil pohanská mystéria v zednářské podobě! [113]<br />
Pepe Rodriques ve své studii „Moc sekt“ [114] dokazuje, že Rockefellery kontrolovaná CIA<br />
stála v po<strong>za</strong>dí vedení určitých sekt. V rámci výzkumů na téma kontrola myšlení a zneužívání<br />
drog autor narazil také na některé projekty CIA jako „Bluebird“, „Artichoke“ a „Mkultra“,<br />
které byly z taktických důvodů <strong>za</strong>řazeny mezi jiné podniky. Některé sekty byly CIA<br />
bezostyšně používány jako pokusní králíci. Sekta „Chrám národa“ Jima Jonese stála podle<br />
všeho na seznamu projektu „Mkultra“. [115]<br />
Jim Jones žil v letech 1961 až 1963 v Brazílii. Bez peněz se i s celou rodinou usadil v<br />
luxusním domě, vyslanectvím USA byl bohatě zásobován vším potřebným, a často<br />
navštěvoval místní ústřednu CIA v „Belo Horizonte“. Svým sousedům tvrdil, že pracuje pro
americké námořnictvo. Když se r. 1963 vrátil do Spojených států, disponoval 10 000 dolary, s<br />
nimiž <strong>za</strong>ložil první „People’s Temple“ v kalifornském Ukiahu. [116]<br />
Lawrence „Larry“ Layton, „pistolero“ Jima Jonese, který si nechal říkat „reverend“, byl<br />
vnukem židovského bankéře Huga Philipse, jehož bankovní dům již v minulém století úzce<br />
spolupracoval s Rothschildy. Podle Joaquima Bochaca, který se tímto tématem velmi<br />
podrobně a kriticky <strong>za</strong>býval, poskytla Philipsova rodina sektě 250 000 dolarů. [117]<br />
V zájmu úplnosti našeho přehledu je třeba ještě dodat, že mezi zednáři 33. stupně nejsou<br />
pouze vůdci mormonů, nýbrž i pohlaváři ostatních sekt, jako např. „evangelista“ Billy<br />
Graham. Pokud jde o něj, je až do očí bijící, jak často se objevuje v blízkosti vládců i<br />
prezidentů USA. Totéž platí o již zemřelém Herbertu W. Amstrongovi, <strong>za</strong>kladateli sekty<br />
„Skutečná pravda“.<br />
Jedním z největších nebezpečí pro křesťanství ze strany skrytých sil, které určují světové<br />
dějiny, je bezesporu „New Age“. Celé nepřehledné hnutí tvoří komplikovaná síť autonomních<br />
organi<strong>za</strong>cí, které své skutečné cíle skrývají <strong>za</strong> dobře znějící neutrální pojmy jako třeba úsilí po<br />
novém a lepším světě. Hnutí se neprezentuje pouze bezpočtem knih a dalších publikací -<br />
týdně vychází kolem 50 nových titulů -, nýbrž i pořádáním kurzů uvolňování, jógy, zen a pod.<br />
Kromě toho ještě propaguje a šíří tzv. „New Age Music“ a organizuje náborové a propagační<br />
akce v kulturních centrech, divadlech atd. Hnutí se také snaží o prohloubení spolupráce všech<br />
ekologických, feministických a pacifistických skupin, které protestují proti současným<br />
společenským poměrům. Duch New Age vane z rozhlasu i televize a hnutí má k dispozici<br />
také specialisty na okultismus, parapsychologii, alternativní medicínu a podobně.<br />
Jak jsme si již řekli, právě ideologie „New Age“ představuje jednu z nejhorších hrozeb pro<br />
křesťanskou víru. V posledních letech se mnozí představitelé hnutí dokonce snaží stavět na<br />
roveň katolickému duchovenstvu. Kvůli propašování ducha „New Age“ a jeho gnostického<br />
učení do církve jsou mj. s oblibou zváni katoličtí kněží a hodnostáři na různé mezinárodní<br />
konference, přičemž je jim hrazena cesta, pobyt atd. ...<br />
s) Co přinese budoucnost?<br />
Mezi některými význačnými katolickými teology i dalšími experty koluje přesvědčení, že je<br />
připraveno množství programů, aby s jejich po<strong>moc</strong>í lidstvo již velmi záhy akceptovalo „Nový<br />
světový řád“.<br />
Po rozhovorech s několika bývalými členy iluminátské hierarchie i vlastním rozsáhlém bádání<br />
předložil počátkem r. 1991 Fritz Springmeier ve své knize „Buďte chytří jako hadi“<br />
následující přehled potenciálních cílů skryté vrchnosti do r. 1999:
Decimování světové populace šířením smrtících chorob; rozdávání již skladovaných<br />
jedovatých sladkostí (Van Dynn) dětem k témuž cíli; odstranění z pozic těch osob, které mají<br />
nějakou <strong>moc</strong>, ale nechtějí spolupracovat; podvrácení případně ještě stále vzpurných vlád;<br />
dovršení likvidace křesťanství; <strong>za</strong>vedení krátké periody masové anarchie; získání ještě<br />
důkladnější kontroly všech lidských činností; otřesení světového hospodářství; vyvolání války<br />
v Jižní Americe prostřednictvím drogových králů; bezvýhradná kontrola všech jaderných<br />
zbraní; nový konflikt na Středním Východě, a konečně v případě potřeby jako poslední krok k<br />
světové diktatuře i rozpoutání třetí světové války, která by měla být vedena především v<br />
Evropě.<br />
Stále zřetelněji se ovšem rýsují i další zločinné machinace iluminátů. Již brzy budeme svědky<br />
světa bez hotových peněz. V Evropě i USA byly odhaleny tajné plány na celosvětový měnový<br />
systém, který by měl být řízen jediným supercomputerem. Současný světový měnový systém<br />
tedy v budoucnu úplně zmizí.<br />
Nový elektronický systém „převodu peněz“ není ničím jiným, než nástrojem <strong>moc</strong>né a<br />
dokonalé kontroly obyvatelstva v rukou skryté vrchnosti. K nasazení zcela připravený systém<br />
je <strong>za</strong>tím držen v záloze jen z taktických důvodů; po jeho spuštění rovněž ztratí význam<br />
kreditní karty, čipové karty atd., o nichž se již nyní tvrdí, že jsou příčinou mnoha problémů.<br />
Ztratí-li ji majitel nebo je-li mu odcizena, nemůže si nic koupit, a vyhotovení nové karty přece<br />
trvá tak dlouho ...<br />
Aby se tedy nový systém prosadil, mají být všichni občané světa zákonem přinuceni nechat si<br />
umístit na čelo nebo na pravou ruku neviditelné registrační číslo. Pak už jen stačí všude<br />
nainstalovat infračervené senzory, které neviditelnou značku umějí přečíst. Příslušné pokusy<br />
již byly s naprostým úspěchem provedeny!<br />
V USA nejenže již před více než deseti lety po kratší dobu obíhaly vládní šeky s textem „k<br />
vyplacení tohoto šeku se příjemce musí proká<strong>za</strong>t značkou na pravé ruce nebo na čele“, nýbrž<br />
byly nedopatřením v oběhu i formuláře žádostí o vystavení pasu s obdobným zněním. [118]<br />
V Bruselu je již postaveno obrovské výpočetní středisko s názvem „Šelma“, které bylo<br />
zřízeno k registrování a kontrolování veškerého obyvatelstva světa. Gigantický computer je<br />
naprogramován tak, aby mohl zpracovávat výše zmíněná neviditelná znamení na čele nebo na<br />
pravé ruce.<br />
Bruselská „Šelma“ má umožnit (a ovšem také hlídat) jakýkoli nákup a prodej těch, kteří nosí<br />
zmíněné znamení. Všechny ty, kdož se budou jeho přijetí vzpírat a tím odmítnou<br />
spolupracovat na Novém světovém řádu, čeká nejen náboženská, společenská a politická<br />
izolace, nýbrž i tak říkajíc finanční šach mat. Jejich bankovní konto computer jednoduše<br />
<strong>za</strong>blokuje a nebudou už <strong>moc</strong>i nic koupit nebo prodat - jsou odsouzeni k smrti ...<br />
Pro mnohé bude překvapením, až se náhle naplní to, co bylo v Bibli již dávno předpovězeno:<br />
„I uviděl jsem z moře vystupovati šelmu ...“ (Zj 13,1).
„A uviděl jsem jinou šelmu, ona vystupuje ze země ...“ (Zj 13,11).<br />
„I působila k tomu, aby všichni, malí i velicí, bohatí i chudí, svobodníci i nevolníci učinili si<br />
znamení na pravé ruce své nebo na čele svém, aby nikdo nemohl koupiti nebo prodati, leč kdo<br />
by měl znamení ...“ (Zj 13,16 a dále).<br />
„A jiný anděl, třetí, následoval po nich, volaje hlasem velikým: ‘Bude-li kdo klaněti se šelmě<br />
a obrazu jejímu a přijme-li znamení na čelo své nebo na ruku svou, bude také píti z vína<br />
hněvu Božího, které bude smíšeno v kalichu prchlivosti jeho, a bude trápen ohněm a sírou<br />
před anděly svatými a před Beránkem’ ...“ (Zj 14,9 a dále).<br />
Jak dokazují průzkumy prováděné institucemi pro výzkum tzv. „veřejného mínění“, myšlenka<br />
světové vlády nabývá všude půdy pod nohama. Podle všeho uměle vytvářené hrozby války,<br />
permanentní politický neklid, nestabilita, atd. <strong>za</strong>čínají konečně přinášet ovoce. Lidstvo bude<br />
již brzy ochotno kvůli míru a klidu ke všem obětem - masy nakonec samy požádají o<br />
světovou vládu.<br />
Jenom toho, kdo nevidí nebo spíše nechce vidět, může <strong>za</strong>razit to, co k tématu říkají údajně<br />
padělané „Protokoly sionských mudrců“:<br />
Protokol 10: „Až provedeme státní převrat, řekneme lidu: ‘Až dosud šlo všechno špatně,<br />
všichni trpěli. My ale odstraníme příčiny vašeho utrpení, kterými jsou národnosti, hranice a<br />
různé státní měny. Jistě, můžete nás odsoudit, ale bude váš odsudek spravedlivý, když ho<br />
vynesete dříve, než nám dáte možnost, abychom uká<strong>za</strong>li své dobré úmysly?’ Potom nás<br />
uvítají s jásotem a ponesou nás triumfálně na ramenou.“<br />
Vysokostupňový zednář Edward Mandell House ve své knize „Důvěrné listiny“ [119] říká<br />
následující: „Vytvoř problém na mezinárodní úrovni a pak nabídni jeho řešení, které nejlépe<br />
odpovídá tvým cílům.“<br />
Byť by i snad to, co jsme se v této kapitole dozvěděli, mohlo mnohému připadat neuvěřitelné,<br />
je přesto naléhavě třeba se nad tím <strong>za</strong>myslet. Nikdo totiž nemůže obejít otázku, zda lze<br />
jednoduše přihlížet existenci organi<strong>za</strong>ce, která celý svět ovíjí pevnou a neuvěřitelně<br />
komplikovanou sítí tvořenou souhrou rodinných vazeb, obřích koncernů a holdingů s více či<br />
méně <strong>za</strong>konspirovanými filiálkami a miliardovými „dobročinnými fondy“ s <strong>moc</strong>enskou<br />
sférou téměř všech národních vlád. Věci totiž dnes <strong>za</strong>šly již tak daleko, že tyto vlády vědomě<br />
či nevědomě poslouchají příkazy stínové světové vlády.<br />
Mělo by nám tedy být zcela jasné, že prostě musíme počítat s ustavičnou činností děsivě<br />
<strong>moc</strong>né organi<strong>za</strong>ce, představující v pravém smyslu skrytý superstát, internacionální superstát<br />
bez státní příslušnosti, sledující své vlastní komplikované cesty. Jeho činností se rychle blíží<br />
konec svobody národů a tím i svobody jednotlivce.<br />
Chci věřit, že tato kapitola bude varováním těm, kdo ještě mají oči k vidění a uši k slyšení.
Dále už nebudu čtenáře s tématem skryté vrchnosti unavovat, ale znovu a důrazně opakuji, že<br />
tato „předmluva“ byla nezbytná, protože je v naší zprávě o Svědcích Jehovových stěžejní.<br />
V dalších souvislostech pak čtenář sám nahlédne, že sekta Svědků Jehovových - stejně jako<br />
další nová náboženská hnutí - je těsně a nedělitelně spjata se spiklenci nadcházející světové<br />
diktatury.<br />
V originále Los Amos del Socialismo, Bogotá 1986.<br />
Společnost je zbudována podobně jako iluminátský řád. Jméno Společnost kulatého stolu byla<br />
po I. světové válce změněna na Chatham House.<br />
K <strong>za</strong>svěcencům vnitřního kruhu Společnosti kulatého stolu patřili resp. patří mj.<br />
Rothschildové, Rockefellerové, lord Balfour, Bertrand Russell a další.<br />
Podle tehdejšího německého pravopisu (das) rothe Schild = rudý štít; p. překl.<br />
V originále The Rise of the French Rothschild.<br />
W. Smit, Israel, Bussum 1979, str. 64.<br />
Dnes se banka Kuhn, Loeb & Co. jmenuje Chase Manhattan Bank.<br />
David Ferrar, The Warburgs, New York 1974, str. 17.<br />
Ve většině zemí používali Židé rodinných jmen teprve do <strong>za</strong>čátku 19. století; předtím jim to<br />
nebylo dovolováno. Kvůli identifikaci si dávali jména, vztahující se k místu nebo městu, kde<br />
žili, případně k vykonávanému povolání.<br />
V originále The Merchant Bankers.<br />
Židovská rodina Oppenheimů <strong>za</strong>ložila r. 1798 první banku v Kolíně nad Rýnem.<br />
Mendelsohnové byli majiteli nejvlivnější berlínské banky, na níž se později Warburgové<br />
podíleli.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturmgesellschaft,<br />
Leipzig 1971, str. 43.<br />
Byl to Mandell House, který přiměl prezidenta Wilsona k povolání Paula Warburga do čela<br />
Federal Reserve Bank. Je jasné, že představitel a věčný chráněnec Rothschildů plukovník<br />
House nebyl pouze pravou rukou prezidenta Wilsona, ale také jeho levou rukou, mozkem, a<br />
alfou i omegou jeho vůle. Stejně zřejmé jsou i jeho vztahy k Warburgům, Schiffům a domu<br />
Kuhn, Loeb & Co.<br />
Prodej omamných prostředků tehdy nebyl <strong>za</strong>kázán.<br />
„Trust“ představovala sdružení velkých průmyslových a obchodních firem, která se vždy<br />
specializovala na danou skupinu výrobků. Taková sdružení byla hospodářsky mimořádně
<strong>moc</strong>ná a monopolně ovládala trh, takže vzniklo tak těsné propojení důležitých obchodníků<br />
„trustu“ s předními vládními politiky, že se dělicí čára mezi nimi prakticky ztrácela.<br />
Lóží se rozumí zvláštní místnost nebo prostor, kde se odbývají zednářská shromáždění.<br />
Andries van de Abeele, De Kinderen van Hiram, Brussel 1991, str. 268 a dále.<br />
V originále Le Pouvoir Occulte.<br />
V originále La masonería en Madrid.<br />
V originále Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonery,<br />
vydání z r. 1871, novotisk 1966.<br />
Míněn G. Bush starší, členství G. Bushe mladšího v zednářském spolku je téměř jisté; pozn.<br />
překl.<br />
Mnozí autoři tvrdí, že není zednář. To však není vůbec jisté. V časopisu New Age z dubna<br />
1988 je fotografie, ukazující předávání 33. čestného zednářského stupně Reaganovi. Jména<br />
Lincolna, Eisenhowera a Kennedyho na seznamu chybějí. Eisenhowerovi rodiče byli Svědci<br />
Jehovovi.<br />
CIA je kontrolována prostřednictvím Rockefellerů.<br />
V originále El Auge y el Ocaso del Imperio Espańol en América.<br />
Ve španělské verzi El Judío, el Judaísmo y la Judai<strong>za</strong>cíon de los Pueblos Christianos.<br />
Citováno podle: José Antonio Vaca de Osma, La Masoneria y el Poder, Barcelona 1992, str.<br />
61.<br />
Léon de Poncins, Hinter den Kulissen der Revolution, Berlin 1989, str. 51.<br />
V originále Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919.<br />
Citováno ze španělské verze Los Peligros Judío-Masonicos, Mexico 1922.<br />
José Antonio Vaca de Osma, La Masoneria y el Poder, Barcelona 1992, str. 86.<br />
Copin-Albancelli, Le Drame Maçonnique ou La Conspiration Juive Contre Le Monde<br />
Chrétien, Paris, str. 51.<br />
José María Caro Rodriquez, El Misterio de la Masonería, Santiago 1988, str. 282.<br />
E. Barbier, Les Infiltrations Maçonniques dans l’Église, Paris 1910, str. 118.<br />
Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991, str.<br />
44.
V originále Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990, str. 3.<br />
Tamtéž.<br />
World Alliance of Young Men’s Christian Associations (Y.M.C.A) je mezinárodním a<br />
interkonfesním sdružením křesťanských svazů (pouze mužů). V popředí stojí snaha o jednotu<br />
náboženství (ekumenismus). Je třeba vycházet z toho, že tato organi<strong>za</strong>ce je - vedle ostatních -<br />
výkonným orgánem zednářského plánu na vytvoření supercírkve, která by měla neutralizovat<br />
různá vyznání a náboženství.<br />
Srv. Norbert Homuth, Vorsicht Ökumene!, Nürnberg 1986, str. 10 a dále.<br />
Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 423.<br />
Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991, str.<br />
81.<br />
Srv. tamtéž, str. 92.<br />
Curtis B. Dall, Amerikas Kriegspolitik: Roosevelt und seine Hintermänner, Tübingen 1975,<br />
279. - Rovněž podle knihy Fritze Springmeiera Be Wise as Serpents (Lincoln 1991, str. 454)<br />
je to CFR, kdo skutečně vládne Spojeným státům.<br />
Gottfried Feder, La Lucha Contra las Altas Finan<strong>za</strong>s, Bogotá 1988, str. 154.<br />
Joseph Retinger byl synem zámožné židovské rodiny z Krakova. Po studiích v Paříži přesídlil<br />
do Londýna, kde jej pojilo přátelství s Rothschildy a Mandellem Housem. Pokud jde o prince<br />
Bernharda z Lippe, byl před nějakým časem „hozen přes palubu“ z důvodů, které jsou známy<br />
pouze skutečným držitelům <strong>moc</strong>i; v médiích se jeho jméno dávalo do souvislosti s<br />
mezinárodní korupční aférou „Lockheed“.<br />
Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991, str.<br />
87.<br />
Joaquim Bochaca, Les Protocols de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos? żAutenticos?<br />
żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 486.<br />
Rabino Meir Kahane, La Historia del Jewish Defence League, Madrid 1975, str. 59.<br />
V originále Die echten Protokolle der Weisen von Zion, U.Bodung-Verlag Erfurt 1935, str.<br />
127<br />
V originále Encyclopaedia Judaica.<br />
Joaquim Bochaca, Les Protocols de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos? żAutenticos?<br />
żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 274.<br />
E. Smid, Bestaat er een Plan?, Amsterdam 1980.
Vysokostupňový zednář Lejba (Levi) Davidovič Bronstein alias Lev Trockij byl jednou z<br />
klíčových postav ruské revoluce. S po<strong>moc</strong>í dalších rusko-židovských revolucionářů připravil<br />
svržení carského režimu.<br />
V originále Occult Theocracy, California 1931.<br />
Rakovskij byl bulharsko-židovský lékař sympatizující s Leninovými teoriemi. Kvůli<br />
obtěžování bulharskými úřady odešel později do Ruska. Sehrál tam významnou roli při<br />
bolševické revoluci na Ukrajině, kde působil r. 1919 jako prezident regionální vlády. Později<br />
byl sovětským vyslancem v Paříži. Podle knihy Die echten Protokolle der Weisen von Zion<br />
(Erfurt 1935, str. 175) Ulricha Fleischhauera měla japonská válka <strong>za</strong> účel svržení carského<br />
režimu v Rusku. Rovněž historik John Toland v knize Adolf Hitler (Amsterdam 1977, str.<br />
830) prohlašuje, že válka mezi Japonskem a Ruskem (1904-1905) byla financována bankovní<br />
skupinou Kuhn, Loeb & Co.<br />
V originále Wer regiert die Welt?, Leonberg 1986, str. 66.<br />
V originále None Dare to Call it Conspiracy.<br />
Zmíněná transakce byla odhalena během <strong>za</strong>sedání amerického Kongresu, když se<br />
projednávaly podivné kompromisy s Rusy. Register-Nr.: HJ 8714.U5.<br />
V originále The World Order, str. 65.<br />
Německem získané úvěry v letech 1924 až 1930 byly dvaapůlkrát větší než skutečně<br />
<strong>za</strong>placené reparace.<br />
N. Poulant<strong>za</strong>s, Fascisme et Dictature, Paris 1986, str. 207.<br />
V originále Spanischer Sommer, Affaltern 1948, str. 174.<br />
Dále ještě uvidíme, že vysoké finance ještě před svým financováním Hitlera <strong>za</strong> účelem<br />
kontroly Německa podporovaly německé komunistické hnutí.<br />
Gerhard Müller, Hinter den Kulissen des Weltgeschehens, Pähl 1982, str. 181.<br />
Rakovského protokoly jsou přetištěny v: Des Griffin, Die Herrscher. Luzifers 5. Kolonne,<br />
Leonberg 1980, str. 307.<br />
V originále Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 221.<br />
Jak již byla zmínka, dostal John Foster Dulles úřad státního tajemníka a jeho bratr se stal<br />
ředitelem CIA. Je ovšem dobré vědět, že bratři Dullesové pocházeli ze známé švýcarské<br />
rodiny, která <strong>za</strong>vedla skotský zednářský ritus ve Spojených státech. John Foster Dulles byl<br />
ženatý s Janet Pomeroy Averyovou z Rockefellerovy rodiny.<br />
V originále Wall Street and the Rise of Hitler a The World Order.<br />
V originále America’s Secret Establishment.
Je třeba vzít v úvahu, že tehdy Hitler ještě neměl podporu německých průmyslových magnátů.<br />
Podle židovského historika Nathana M. Polocka, The Jews That Aren’t. San Diego Union, 28.<br />
srpna 1966. Srv. také židovského historika v Oxfordu Martina Gilberta, Jewish History Atlas,<br />
Collier Books 1976, str. 23 a dále.<br />
V originále Rom oder Jerusalem.<br />
V originále Der Judenstaat.<br />
V německé verzi Jack Bernstein, Das Leben eines amerikanischen Juden im rassistischen,<br />
marxistischen Israel, Steinkirchen 1985, str. 17.<br />
Židovští zednáři Hirsch a Montefiore byli spřízněni s Rothschildy a rovněž byli členy jeho<br />
bankovní skupiny.<br />
Jedním z jeho nástupců ve vedení Světové sionistické organi<strong>za</strong>ce byl Otto Warburg.<br />
Srv. Nina Baker, The Story of Theodor Herzl, New York 1950, str. 84.<br />
Sir Arthur James Balfour byl politik pověřený řízením <strong>za</strong>hraničních věcí své země. Byl to<br />
anglický konzervativec, vehementní sionista a prominentní člen zednářstva.<br />
Chaim Weizmann byl v letech 1916 až 1919 vedoucím laboratoří britské admirality. Podle<br />
německého historika Ulricha Fleischhauera (Die echten Protokolle der Weisen von Zion,<br />
Erfurt 1935) objevil jedovatý plyn, který byl v I. světové válce použit na německé frontě.<br />
Weizmann byl také v obdobích 1921-1931 a 1936-1946 předsedou Mezinárodní sionistické<br />
federace. Při <strong>za</strong>ložení státu Izrael byl vybrán <strong>za</strong> prvního prezidenta a znovu zvolen r. 1951.<br />
Weizmann byl blízkým přítelem Felixe Warburga, přesto se s ním vždy názorově neshodoval,<br />
a často jej navštěvoval v jeho sídle na Páté avenue v New Yorku.<br />
Cit. podle: Fritz Springmeier, The Top 13 Illuminati Bloodlines, Lincoln 1995, str. 184.<br />
Tolik židovský historik Nathan Pollock, The Jews That Aren’t, San Diego Union, 28. 8. 1966.<br />
The Essential Talmud.<br />
V originále Universal Jewish Encyclopedia.<br />
Všechny citáty z Nového zákona podle: Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista, překl. dr. Jan.<br />
L. Sýkora, Praha 1946; p. překl.<br />
Seznam zboží, které na základě dohody Haavara putovalo do Palestiny: pivo, cihly,<br />
mramorové výrobky, porcelán, hygienická <strong>za</strong>řízení, železné, ocelové a hliníkové výrobky,<br />
fotoaparáty, přístroje a vybavení pro lékaře, zubaře, optiky a zvěrolékaře, elektrické kabely,<br />
dráty, žárovky, motory a generátory, šicí stroje, bavlna, hračky, papír, traktory a automobily,<br />
zlatnické zboží atd. (Pramen: ISA, Deutsches General-Konsulat/Jerusalem, 67/1252.)<br />
Srv. Francis Nicosia, Hitler und der Sionismus, Leoni am Starnberger See 1990, str. 88-110.<br />
Tato doktorská práce pro americkou univerzitu vrhá zcela nové světlo na německo-židovské a
sionisticko-německé vztahy i na židovskou politiku Třetí říše od Hitlerova převzetí <strong>moc</strong>i do<br />
<strong>za</strong>čátku války.<br />
V originále Schuld und Schicksal, Oldenburg 1972, str. 32.<br />
Ulrichu Fleischhauerovi se podařilo doká<strong>za</strong>t, že během I. sionistického kongresu byla<br />
pořádána také tajná <strong>za</strong>sedání vybraných členů B’nai B’rith. - Pozn. překl: Výsledky své<br />
celoživotní badatelské činnosti uložil autor v monumentální knize Die echten Protokolle der<br />
Weisen von Zion, Sachverstädigengutachten, erstattet im Auftrage des Richteramtes V in<br />
Bern, vydané nakladatelstvím U. Bodung-Verlag v Erfurtu 1934, která je základním<br />
pramenem v otázce pravosti Protokolů sionských mudrců.<br />
Vlastním jménem Müller von Hausen; p. překl.<br />
Dokonce i zednářský historik Luc Nefontaine se vzhledem k této pasáži textu Protokolů<br />
sionských mudrců domnívá, že od I. sionistického kongresu v Basileji 1897 udělali sionisté ze<br />
zednářů definitivně pouhé loutky Židů a <strong>za</strong>přáhli je práce na přípravě židovské světovlády.<br />
Srv. články 2 a 14 citované konvence OSN.<br />
Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991.<br />
V originále The City of Man. A Declaration on World De<strong>moc</strong>rary.<br />
Významná jsou rovněž slova Jamese Warburga, který 17. února 1950 před senátem USA<br />
prohlásil: „Budeme mít jedinou světovou vládu, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou otázkou<br />
je, zda toho bude dosaženo násilím nebo dobrovolně.“<br />
Americká společnost „Phi-Beta-Kappa-Society“ je jednou z odnoží zednářstva.<br />
V originále Vorsicht Ökumene, 3. Aufl. Nürenberg 1986, str. 55.<br />
V originále Kommt Luzifer an der Macht?, Aglasterhausen 1985, str. 52.<br />
V originále The First Global Revolution.<br />
Peter Blackwood, Die Netzwerke der Insider, Leonberg 1986, str. 52.<br />
Ramón Tamames, La Reconquista del Paraiso. Más Alla de la Utopía, Madrid 1993, str. 165.<br />
Robert Lederer, Precedents for AIDS?: Chemical-Biological Warfare. Medical Experiments<br />
and Population Controls, in: Covert Action Information Bulletin Nr. 28 (1987) 36.<br />
V originále Secret & Suppresed. Banned Ideas & Hidden History, Ed. Jim Keith, Portland<br />
1993.<br />
G. J. Krupey, AIDS: Act of God or the Pentagon?, in: Jim Keith (Ed.), Secret & Suppresed.<br />
Banned Ideas & Hidden History, zde str. 250.
Waces Foster, Designer Diseases: AIDS as Biological and Psychological Warfare, Monetrey<br />
1987.<br />
Tony Brown, What killed Max Robinson?, in: Tri State Defender z 31. 12. 1988.<br />
Srv. Waves Foster, Designer Diseases, Who murdered Africa?, Clayton 1986.<br />
Cit podle: Pat Robertson, The New World Order. It Will Change The Way You Live, Dallas<br />
1991, str. 7.<br />
Srv. Rober Lederer, Precedents for AIDS?: Chemical-Biological Warfare. Medical<br />
Experiments and Population Controls, in: Covert Action Information Bulletin Nr. 28 (1987)<br />
38f.<br />
Když prezident Nixon r. 1969 z politických důvodů <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>l výrobu chemicko-biologických<br />
zbraní, změnil si institut jméno na „Frederick Cancer Research Facility“.<br />
Srv. U.S. Government Printing Office, Washington 1969: Department of Defense<br />
Appropriations for 1970, Hearings Before a Subcommittee of the Committee of<br />
Appropriations, House of Representatives, Ninety-first Congress, First Session, Part 6,<br />
Chemical and Biological Warfare, Monday, 9. June 1969, p. 104.<br />
Manuel Guerra Gomez, Los Nuevos Movimientos Religiosos, Pamplona 1993, str. 119.<br />
Samuel Taylor, Rocky Moutain Empire. The Later Day Saints Today, New York 1978, str. 66.<br />
Fritz Springmeier, The Watchtower & the Masons, Lincoln 1991, str. 162. V jiné své knize Be<br />
Wise as Serpents (Lincoln 1991) dokazuje, že všichni vůdci Mormonů byli resp. jsou<br />
vysokostupňoví zednáři.<br />
Ed Decker a Dave Hunt, Los Fabricntes de Dioses, Minneapolis 1993, str. 88.<br />
V originále El poder de las Sectas.<br />
Pepe Rodriques, El poder de las Sectas, Barcelona 1989, str. 173.<br />
John Judge, The Black Hole of Guyana, Portland 1993, str. 135.<br />
Joaquim Bochaca, Los Protocolos de los Sabios de Sión 1898-1990. żApocrifos? żAutenticos?<br />
żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 247.<br />
Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 2: Die Weltherrscher der Finsternis in Aktion, Durach 1990, str. 177.<br />
V originále Intimate Papers.<br />
3 . KAPITOLA
Nový světový řád Svědků Jehovových<br />
V publikacích Společnosti strážné věže velmi často vídáme obrázek smějících se šťastných<br />
Svědků Jehovových, kteří žijí v budoucím světě pod jedinou supervládou. Věřící sekty ovšem<br />
nevědí, že jde o nechutnou frašku. Pečlivé zkoumání nám totiž rychle ukáže, že Společnost<br />
strážné věže ohledně Nového světového řádu učí mezi řádky něco jiného, než co si příslušníci<br />
této destruktivní sekty myslí. Jak tedy ten Nový světový řád Svědků Jehovových skutečně<br />
vypadá?<br />
Nový svět (1942, str. 103): Po Armagedonu nebude dovoleno oplakávat oběti.<br />
Nové nebe a nová Země (1953, str. 211): Po sedm měsíců by museli Svědci Jehovovi<br />
shledávat a pohřbívat kosti mrtvých.<br />
Dokonané tajemství (1917, str. 334): Všechny obyvatele Země bude kontrolovat duchovní<br />
policie.<br />
Spása člověka [1] (str. 87): Šťastní otroci Společnosti strážné věže nikdy nepřijdou do styku<br />
se supervládou, nikdy nebudou spojeni s Kristem. Boží příkazy jim budou předávány<br />
prostřednictvím Společnosti v Brooklynu a tím okamžitě vstoupí v platnost.<br />
Strážná věž (15. 11. 1938, angl. verze): Během tisíce let po Armagedonu budou popravy<br />
pokračovat; soudcem bude Společnost strážné věže. Popraví se každý, kdo nebude ctít<br />
zákony.<br />
Mír a bezpečí - jak je nalézt? (1986, str. 41): Světová bezpečnost pod knížetem míru. Tamtéž<br />
(str. 176): Zavede se jedna řeč pro všechny.<br />
Přijď království Tvé [2] (1891, str. 177): Všichni musí tvrdě pracovat na roli.<br />
Strážná věž (1. 6. 1943, angl. verze): Ctižádostiví lidé budou popraveni nebo převychováni.<br />
Osvobození (1926, str. 396): Lidé nebudou jiní než jsou dnes.<br />
Strážná věž (15. 2. 1937): Veškerá literatura se zničí, Bible už nebude <strong>za</strong>potřebí.<br />
Strážná věž (1. 1. 1987): Obyvatelé Nového světového pořádku budou, stejně jako nyní,<br />
šťastnými otroky Společnosti strážné věže.<br />
Strážná věž (1. 6. 1956): Manželské páry budou k sobě vybírány supervládou, děti budou smět<br />
mít pouze na počátku tisíciletí a budou náležet supervládě.
Přežít - a poté už nová Země (1984, str. 94-96): Pro přístup do Nového světového řádu<br />
potřebují všichni Svědci Jehovovi na čele poznávací znamení.<br />
Stoupencům sekty se neustále vštěpuje, že opatření značkou jim propůjčuje novou osobnost.<br />
Není zcela zřejmé, co řídící sbor tímto označením <strong>za</strong>mýšlí; je však jasné, že v okamžiku<br />
donucování občanů k nošení neviditelné značky na čele nebo na ruce na to budou Svědci<br />
Jehovovi již připraveni.<br />
Uká<strong>za</strong>li jsme si zde jen několik příkladu z nepřeberného množství dalších. Podle toho všeho<br />
bude Nový světový řád Svědků Jehovových opravdovou hrůzou. Slibovaná svoboda a štěstí se<br />
zvrhnou v otroctví, tupou práci a strach z poprav, nebudou-li se budoucí občané plně řídit<br />
předepsanými pravidly. Zcela zřejmá je také totožnost učení Svědků Jehovových nejen s<br />
„Protokoly sionských mudrců“, nýbrž i s cílem a prostředky iluminátů.<br />
V originále Man’s Salvation.<br />
V originále Let your Kingdom come.<br />
4. KAPITOLA<br />
Společnost strážné věže a zednářstvo<br />
Je to jen pouhá náhoda, že Svědci Jehovovi ohlásili konec světa postupně na roky 1914, 1915,<br />
1925, 1941 a 1975? Je totiž přinejmenším udivující, že se přesně kryjí s termíny, k nimž<br />
světové spiknutí chystalo převzetí <strong>moc</strong>i po<strong>moc</strong>í světové revoluce!<br />
Specialista na daný předmět Fritz Springmeier v knize „Buďte chytří jako hadi“ [1] dokazuje,<br />
že spiklenecké síly v po<strong>za</strong>dí Nového světového řádu se ke každému z uvedených roků<br />
chystaly chopit světovlády. Co nevíme, je důvod, proč byl plán pokaždé <strong>za</strong>tím odsunut.<br />
Kdo je alespoň poněkud obeznámen s určením cíle světovládců temnot, ten ví, že se<br />
momentálně usilovně snaží o uspíšení reali<strong>za</strong>ce tajných plánů, a že pro rok 2000 lze očekávat<br />
nový náběh na převzetí celosvětové kontroly.<br />
Nemělo by nás vlastně už příliš překvapit, že rovněž Společnost strážné věže ohlásila konec<br />
na rok 2000 - jako vždy ovšem jen mezi řádky. Podle jedné náboženské poučky Svědků<br />
Jehovových nastane konec světa teprve tehdy, až bude evangelium kázáno po celém světě.<br />
Strážná věž z 1. ledna 1989 na str. 12 ohlásila, že kázání evangelia, s nímž jako první <strong>za</strong>čal<br />
apoštol Pavel, bude dovršeno ještě v našem 20. století. [2]
Mám k dispozici i další důkazy o tom, že stoupenci sekty doufají ve velmi brzký příchod<br />
Nového světového řádu.<br />
Další zásadní otázka zní, zda existuje souvislost mezi Společností strážné věže, zednářstvem a<br />
světovým spiknutím? Abychom ji mohli zodpovědět, musíme především proniknout k<br />
náboženskému fundamentu <strong>za</strong>kladatele sekty Charlese Taze Russella, protože není pochyb o<br />
tom, že se myšlenka <strong>za</strong>ložení nové náboženské organi<strong>za</strong>ce neobjevila jen tak náhodou. Tak<br />
kupř. je zcela zřejmé, že Společnost přebrala téměř do poslední čárky všechny ariánské<br />
bludy.<br />
V průběhu křesťanských staletí byly vždy určité skupiny, které odmítaly učení o Boží Trojici,<br />
z nichž je třeba jmenovat především stoupence kněze Aria, který stejně jako Svědci Jehovovi<br />
měl <strong>za</strong> to, že Kristus je menší než Bůh (Otec). Proč Russell přev<strong>za</strong>l tolik Ariových myšlenek,<br />
to si ještě důkladně osvětlíme dále v knize.<br />
Roku 1650 bylo v podstatě <strong>za</strong>vršeno podmanění Irska Spojeným královstvím. V následujícím<br />
čase pak Irsko krok <strong>za</strong> krokem přešlo do držení protestantské „anglikánské“ církve a z irských<br />
katolíků se stali zbídačení venkované. Roku 1801 bylo Irsko i formálně přivtěleno k<br />
Spojenému království a spravováno výhradně z Londýna. Od té doby stále více Irů<br />
emigrovalo do Ameriky. Po r. 1845, kdy následkem <strong>za</strong>vlečené choroby byla katastrofální<br />
neúroda brambor, <strong>za</strong>čala obrovská vlna vystěhovalectví. Již jsme si výše řekli, mezi irskými<br />
vystěhovalci byli i Russellovi rodiče. Je důležité ještě poznamenat, že před emigrací žili v<br />
severoirském Ulsteru a byli členy presbyteránské církve. Podle Strážné věže (1916, str. 171,<br />
angl. verze) vyrůstal i mladý Charles jako presbytarián.<br />
Co to tehdy znamenalo? Byla to doba, kdy každý mladý muž v Irsku, který se chtěl stát<br />
pastorem, studoval na glasgowské univerzitě ve Skotsku. Je známo, že tamější profesor<br />
Simpson sympatizoval - podobně jako i jeho nástupce - s Ariovou teorií antitrinitarismu.<br />
Dalším Ariovým přívržencem byl dr. Francis Hutcheson a všichni studenti jimi byli v té či<br />
oné míře ovlivněni. Dokonce i ulsterská synoda po dlouhou dobu akceptovala odmítavý<br />
postoj k věroučné pravdě o Nejsvětější Trojici. V důsledku toho všeho byla irská<br />
presbytariánská církev po generace pod ariánským vlivem. A právě tato skutečnost nenechává<br />
pochyb o ariánsky „načichlém“ náboženském přesvědčení Russellovy rodiny.<br />
Dosti přesné údaje, které mám k dispozici, jenom potvrzují skutečnost, že mimořádně mnoho<br />
presbyteriánů bylo i členy zednářských lóží. Tak např. tvůrce první a dodnes platné konstituce<br />
moderního zednářstva James Anderson byl presbyteriánský pastor a teolog. Dnes už je<br />
prokázáno, že i další početní presbyteriáni sehráli významnou roli v nejrůznějších<br />
zednářských lóžích. Moc zednářstva v presbyteriánské církvi je obrovská - ti z pastorů, kteří k<br />
němu nepatřili a dokonce se jej odvážili kritizovat, byli zbaveni úřadu. Jiným <strong>za</strong>jímavým<br />
aspektem je okolnost, že mnozí z amerických prezidentů byli nejen presbyteriáni, nýbrž<br />
současně i zednáři skotského nebo irského původu.<br />
Byl tedy i sám Charles Taze Russell <strong>za</strong>pleten se zednářstvem? Podle výpovědi Společnosti<br />
strážné věže se roku 1886 oprostil od všech křesťanských nauk, které po dlouhý čas<br />
akceptoval, až se nakonec křesťanské víry zcela odřekl.
V novinách „The Jamestown Evening Journal“ z 6. srpna 1910 se Russell vyjádřil<br />
následovně: „Poté, co jsem se zbavil křesťanství, vzývám neznámého Boha, hledám Boží<br />
zjevení.“<br />
V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“, [3] se dočítáme, že Russell dychtil zvědět<br />
všechno, co Bůh učil, a to bez ohledu na to, odkud se to dozvídal. V jednom kázání sám<br />
přiznal, že rovněž studoval orientální náboženství. Nespadají snad do takového studia<br />
nakonec i učení a tajemství zednářstva?<br />
Každý z nás v hovoru jistě občas použije nějaký lékařský výraz. Jestliže však čteme knihy<br />
nebo posloucháme projevy téže osoby, v nichž se soustavně vyskytují odborné lékařské<br />
pojmy, můžeme si být prakticky jisti, že dotyčný je lékař nebo má přinejmenším co do činění<br />
s medicínou.<br />
Pokud jde o Russella, je okamžitě nápadné, že ve svých knihách a kázáních soustavně<br />
používal zednářské terminologie jako „velký stavitel všehomíra“, „řád“, „velký mistr“,<br />
„světlo“, „kněžství“ a pod. Můžeme z toho usuzovat, že měl přinejmenším k zednářstvu dobré<br />
vztahy.<br />
Mimo to jistě není bez <strong>za</strong>jímavosti i zjištění, že Russell byl při svých nespočetných řečech a<br />
projevech vždy provázen emblémem představujícím kříž a korunu. Rovněž v levém horním<br />
rohu titulní strany „Strážné věže“ (protější strana) vidíme zmíněný emblém podobně jako i v<br />
dalších „pastorových“ spisech. To musí mít nějaký důvod!<br />
Po zevrubném studiu a pátrání mohu konstatovat, že se v našem případě jedná o znak Řádu<br />
templových rytířů (zvaných též „templáři“). Stejně tak je jisté, že tohoto odznaku používali i<br />
jiní, jako např. Joseph Smith jun. a další významní mormoni. Užívala jej rovněž Armáda<br />
spásy i Mary Baker Eddyová, <strong>za</strong>kladatelka „Křesťanské vědy“. [4] Každopádně je jisté, že<br />
emblém má zednářský původ a že řád jej používá převážně k náboru a k upoutání pozornosti<br />
na templáře.<br />
Nápadná je i samotná barva kříže - je vždy rudý. Nemusí být vůbec náhodné, že kříž v<br />
Russellově symbolu má tutéž barvu; ve všech barevných zvláštních vydáních „Strážné věže“<br />
je rudý!<br />
Druhý důkaz najdeme v pravém horním rohu titulní strany „Strážné věže“, kde s v plném<br />
lesku skví symbol největší obedience Templářského řádu ve Spojených státech, „Grand<br />
Encampment“. Patřil snad Russell k Templářům?<br />
Zbývá dodat, že ještě než měli vlastní místnosti, pořádali Biblisté svá shromáždění v<br />
prostorách patřících zednářům. Tak např. „Wachtturm“ z 1. srpna 1994 potvrzuje na str. 22,<br />
že se Biblisté newyorské ústředny přinejmenším do r. 1926 pravidelně scházeli v zednářském<br />
templu v Brooklynu. V ročence Svědků Jehovových (1993) se přiznává, že jejich<br />
shromáždění v Dánsku byla v letech 1912 až 1943 konána v Odd Fellow Palćt. Zmíněná<br />
organi<strong>za</strong>ce „Odd Fellows“ je považována <strong>za</strong> významnou větev zednářstva.
Ještě pozoruhodnější je to se soudobým označením shromažďovacích místností a prostor <strong>za</strong> „<br />
Sály království“ - v angličtině je výraz „Hall“ („Sál království“ = „Kingdom Hall“) jasně<br />
zednářský.<br />
Promluvme si nyní krátce o Hiramu Abifovi. Jak již byla na svém místě zmínka, proniknout<br />
do zednářství je zásadně vždy nesmírně obtížné, a stejně tak je tajemstvím obklopena i<br />
samotná Hiramova postava. Pro zednáře je znamenitým člověkem srovnatelným s patriarchy<br />
Starého zákona. Hiram byl nejschopnějším stavitelem a král Šalamoun jej pověřil dozorem<br />
nad dělníky na stavbě jeru<strong>za</strong>lémského chrámu. [5]<br />
Protože zednářstvo pravé cíle skrývá a své členy <strong>za</strong>vazuje k přísnému <strong>za</strong>chovávání tajemství<br />
lóží, musíme sáhnout po čistě zednářské, profánnímu (tj. nezednářskému) světu obvykle<br />
nepřístupné literatuře, abychom zjistili skutečný význam Hirama Abifa pro zednáře.<br />
V knize „Strážná věž a zednáři“ [6] Fritz Springmeier na základě namáhavých a náročných<br />
pátrání prokazuje, že podle autentických lóžových pramenů je Hiram Abif mesiášem zednářů.<br />
Souběžně s ním prof. John Robinson v knize „Důkazy konspirace proti všem vládám a<br />
náboženstvím“ [7] konstatuje, že <strong>za</strong>kladatel iluminátů Adam Weishaupt usiloval o získání<br />
křesťanů učením, že Hiram Abif je vlastně Kristus.<br />
Proto je přinejmenším poněkud <strong>za</strong>rážející zjištění, že Russell ve svém kázání „Tužba všech<br />
národů“ rovněž identifikoval Hirama s mesiášem. [8] Odkud mohl mít takovou vědomost?<br />
Jestliže na jedné straně smí zednář mluvit o tajemstvích výhradně s pravým a spolehlivým<br />
bratrem, na druhé straně však Russell k zednářům nepatřil, jak potom mohl vědět, že Hiram je<br />
zednářským mesiášem? Bez důkladnější analýzy zmíněného kázání to vypadá tak, jakoby<br />
Russell pouze řekl, že zednáři věří v Hiramovo mesiášství. Pozornější průzkum však ukáže,<br />
že tomu tak není! Russell totiž mimo to jednoznačně prohlásil, že Ježíš, Mesiáš křesťanstva,<br />
je identický s Hiramem Abifem, což je přímo neslýchané rouhačství! A v témže kázání<br />
Russell ještě tvrdí, že zednářská víra spočívá na Bibli. Pokud tedy Russell nebyl přímo<br />
zednářem, pak jeho zmíněné kázání muselo přinejmenším zednářům dobře znít, a nelze než<br />
konstatovat, že v každém případě měl vynikající znalosti zednářských tajemství.<br />
Jinou pozoruhodnou indicií je východ slunce, který se objevuje na titulní straně prvních<br />
Russellových publikací i „Strážné věže“. Jde totiž exaktně o zednářskou symboliku.<br />
Ještě výraznější je Russellovo učení i zběhlost v pyramidologii, která je mezi zednáři velice<br />
populární. Pokud Russell nebyl zednář, proč potom narážíme v jeho spisech na obšírné studie<br />
symboliky pyramid? Proč nařídil, aby na jeho hrobě byla zřízena zednářská pyramida? Proč<br />
probíhal kremační a pohřební ceremoniál podle rozenkruciánského rituálu?<br />
Stejně tak je <strong>za</strong>rážející, že zednářské znamení křídel egyptského slunečního boha Amon-Ra<br />
představuje Russellúv oblíbený symbol. Pak je zde hned další otázka. Kdo ze zednářů užívá<br />
symbolu křídel boha Amon-Ra? Zednář 33. stupně Albert Churchward ve své knize „Znamení<br />
a symboly původního člověka“ [9] tvrdí, že symbol křídel slunečního boha může být užíván a<br />
správně chápán výhradně zednáři 33. a vyššího stupně. Je třeba vzít v úvahu také skutečnost,<br />
že zednář smí používat pouze takových znamení a symbolů, které odpovídají jeho stupni,
takže je přinejmenším k <strong>za</strong>myšlení, že Russell tak často používal zmíněného emblému ve<br />
svých písemnostech, pojednáních a knihách.<br />
Povšimněme si rovněž okolnosti, že zednáři mají mimořádný zájem na udělování 33. stupně<br />
<strong>za</strong>svěcení (iniciace) prezidentům, významným duchovním a podobně.<br />
Nejdůležitější je ovšem v naší souvislosti objev Fritze Springmeiera, který před nedávnem<br />
oznámil, že totiž Russellova členská karta „Masonic Knight Templar“ (templářů) se nachází v<br />
„Modré lóži“ irského Dublinu. [10]<br />
V knize „Buďte chytří jako hadi“ mimoto na str. 423 ukazuje, že Russell byl příslušníkem<br />
skotského ritu. V rejstříku knihy „Okultní teokracie“ je jako významný člen lóže mezi<br />
Rothschildem, Jacobem Schiffem a dalšími prominentními zednáři uveden i Charles Taze<br />
Russell. [11]<br />
Po všem řečeném tedy už nemůže být pochyb, že Russell byl „superzednář“.<br />
Někdo jistě namítne, že Russellovi při jeho horečné činnosti pro sektu nezbýval čas, aby se<br />
mohl ještě věnovat zednářství. To však není tak docela jisté, a navíc u zednářů není žádný<br />
předpis, který by určoval, kolik času musí jednotlivý bratr řádu věnovat - to záleží na něm<br />
samém.<br />
Zajímavější je otázka, odkud se v<strong>za</strong>l Russellův zájem o zednářství. Odpověď nebude příliš<br />
obtížná. Již jsme si uká<strong>za</strong>li, že Russell byl vychováván jako presbytarián, a že mnoho z nich<br />
náleželo k zednářstvu. Z tohoto pohledu by nijak nepřekvapilo, kdyby Russellův otec sám<br />
vedl pozornost svého syna k lóži.<br />
Jiným zdrojem Russellova zájmu o zednářství může být jeho samotné rodiště. Roku 1852<br />
bylo v Pittsburgu a okolí nejméně 52 lóží, a r. 1856 se lóže Allengheny usadila ve Water<br />
Street, jedné z pobočních ulici Federal Street, kde měl Russellův otce svůj obchod. Ve<br />
zmíněném templu ve Water Street se scházely k zednářské práci hned dvě lóže, a sice lóže<br />
Allengheny No. 223 a lóže Jefferson No. 288. Jestliže byl podle Svědků Jehovových Russell<br />
již jako dítě mimořádně vážný a měl velký zájem o náboženství, [12] pak se zdá být jen<br />
logické, že nalezl cestu k zednářům, kteří se scházeli hned v sousedství obchodu jeho otce.<br />
Jak již víme, po Russellově smrti vystoupal na vrchol <strong>moc</strong>enského žebříku Joseph Franklin<br />
Rutheford. Naší zvláštní pozornosti si <strong>za</strong>slouží skutečnost, že posledně jmenovaný byl před<br />
prezidentstvím Společnosti strážné věže právníkem u firmy Draffen & Wright. Šlo o<br />
agenturu, jejíchž služeb používaly především velké podniky a trusty, v nichž vedoucí místa z<br />
největší části <strong>za</strong>stávali vysokostupňoví zednáři. Rutheford později u zmíněné agentury<br />
postoupil na speciálního advokáta a byly mu svěřovány případy před nejvyšším soudním<br />
dvorem Spojených států.<br />
Již dříve jsme si uká<strong>za</strong>li, že r. 1909 byl Rutheford povolán do New Yorku jako advokát. V<br />
témže roce si otevřel vlastní kancelář a byl až do své smrti jedním z předních členů<br />
newyorského státního návladnictví. Podle údajů Společnosti strážné věže musel v roce 1909
usilovat o místo advokáta v New Yorku proto, aby dostál svým povinnostem poté, co sekta<br />
přemístila své kanceláře do Brooklynu. Není však těžké pochopit, že to nebyl ten skutečný<br />
důvod; jak se zdá, soudce hrál dvojí hru. Bezpochyby se viděl nucen <strong>za</strong>jistit si postavení<br />
státního návladního k <strong>za</strong>krytí kontaktů s jistými osvícenými zednáři a členy vlády, protože<br />
jenom tak si mohli stoupenci vysvětlit a ospravedlnit podivné přátelské vztahy svého vůdce.<br />
Rutheford se rovněž stýkal s vysokými představiteli armády, válečného námořnictva, se<br />
židovskými bankéři i politiky, mezi nimiž byli např. senátor Louis Wellington (zednář 33.<br />
stupně), guvernér George White z Ohia, člen kongresu Blacburn Barret Dovener a<br />
vysokostupňový zednář William Jennings Ryan. Posledně jmenovaný třikrát kandidoval na<br />
prezidentský úřad. Pozoruhodná je také Ruthefordova spolupráce na předvolební kampani<br />
tohoto vysokého zednáře!<br />
Prvním krokem, který Rutheford po Russellově smrti udělal, bylo postupné a systematické<br />
<strong>za</strong>hlazování všech stop po svém předchůdci včetně učení o „velké pyramidě“ i emblému, o<br />
nichž byla v této kapitole zmínka. Na první pohled to vypadalo tak, jako by Rutheford přerušil<br />
všechna Russellova zednářská spojení. V anglické vydání „Zlatého věku“ z 3. září 1930<br />
zednáře vehementně napadl a dokonce je obvinil ze spojení se satanismem. „Zlatý věk“ pak 5<br />
srpna 1931 otiskl podobný článek. Je to důkazem, že Rutheford nebyl zednář? Jistěže v<br />
žádném případě ne! Na tomto místě musím připomenout že zednářstvo je obklopeno<br />
záhadami a tajemstvím, protože je např. prokázáno, že vůdce protizednářské strany (1830-<br />
1840) ve Spojených státech byl sám vysokým činitelem lóže.<br />
Po slovních útocích proti řádu Rutheford rychle převlékl kabát a již r. 1935 se uká<strong>za</strong>l být vůči<br />
bratrstvu přinejmenším nakloněn. Téhož roku publikoval dva články, v nichž pranýřoval<br />
pronásledování zednářů v Itálii a Německu. Od té doby již tedy zednáři podle Rutheforda<br />
neztělesňovali ďábla, nýbrž ubohou oběť fašismu a Vatikánu. Je jistě pozoruhodné, že po<br />
všechna ta léta Společnost strážné věže odsuzovala pouze nacistické pronásledování lóžových<br />
bratří, ale ne už diskriminaci Židů, Cikánů, duševně chorých a ostatních.<br />
I po Ruthefordově smrti pokračovala Společnost strážné věže v publikování článků a<br />
materiálů ve prospěch zednářstva. Tak např. „Zlatý věk“ z 20. června 1945 referoval o<br />
pronásledování španělských zednářů Frankovým režimem a „Strážná věž“ z 13. března 1946<br />
tklivě líčila příběh první oběti z řad zednářů <strong>za</strong> Mussoliniho.<br />
Řadoví Svědci Jehovovi nevědí o zednářství absolutně nic. Zasvěcená špička v Brooklynu<br />
podle všeho nepovažuje <strong>za</strong> nutné je informovat o této <strong>moc</strong>né organi<strong>za</strong>ci. V jehovistické<br />
literatuře jsem našel pouze jediný článek o zednářstvu.<br />
Co mne v této pětistránkové zprávě [13] nejvíce překvapilo, byly rozsáhlé vědomosti vůdců<br />
sekty o zednářstvu. Pisatel článku tam podrobně líčil <strong>za</strong>svěcování do prvního, druhého i<br />
třetího stupně. Stejně tak pozoruhodné a výmluvné bylo, že zpráva referovala o zednářích<br />
zcela odlišným tónem než o katolících, kteří jsou v tiskovinách sekty často a ostře napadáni.<br />
Autor, velmi pravděpodobně sám Nathan Homer Knorr, se v článku velice pečlivě vyhnul<br />
sebemenší zmínce o úsilí zednářů po zřízení světové vlády. Až na samém konci pak <strong>za</strong>ujal<br />
postoj k řádu, když zdůraznil, že zednáři nejsou nic pro věrné stoupence Společnosti strážné<br />
věže.
Za zmínku ještě stojí, že v témže článku byl nám již zmiňovaný Albert Pike označen <strong>za</strong><br />
největšího učence zednářstva. Kdo vlastně ve skutečnosti tento člověk byl?<br />
Albert Pike, přezdívaný „ďábelský“ nebo také „zednářský papež“, nebyl jen hlavou skotského<br />
ritu ve Washingtonu, nýbrž i nejvyšším okultním představitelem iluminátů ve Spojených<br />
státech a vynálezcem Palladického řádu, paralelní satanistické organi<strong>za</strong>ci k B’nai B’rith. Tak<br />
jako B’nai B’rith dokonale kontroluje politické lóže, Palladický řád velmi pravděpodobně řídí<br />
a ovládá spirituální zednářstvo, a je třeba jej považovat <strong>za</strong> hnací sílu obrovské vlny New Age.<br />
Podle prof. Hermanna Grubera v komentáři pro „Kölnische Volkszeitung“ z 2. dubna 1900<br />
spolupracoval Pike se satanisty i s dvěma zednáři, prominentním iluminátem Guiseppe<br />
Mazzinim a hlavou B’nai B’rith Armandem Levim. [14]<br />
Zmínka Společnosti o Albertovi Pike není nijak ojedinělý případ. Lze snadno doká<strong>za</strong>t, že<br />
<strong>moc</strong>ipáni z Brooklynu často vlídně citovali proslulé zednáře.<br />
Jak již řečeno, máme zde dostatek indicií pro spojení se zednáři, a to nejen používáním<br />
obrazových symbolů, nýbrž i znameními rukou a stanoveným výrazivem. K prokázání<br />
spojitosti se zednářstvem postačí v případě čtvrtého prezidenta Společnosti Fredericka Franze<br />
jediný příklad: Zatímco ve všech překladech Bible stojí v Ozeášovi na tomto místě „Pán“<br />
nebo „Jahve“, změnil Franz v Oz 12,14 slovo „Adonai“ na zednářské „Velký Mistr“. V<br />
německé (profánní) verzi překladatel tento výraz reprodukoval jako „Velký Pán“.<br />
Neuškodí připomenout, jak tentýž Franz přiznal, že patřil k těm vyvoleným, jimž se dostalo<br />
stipendia Cecila Rhodese, který byl <strong>za</strong>kladatelem Společnosti kulatého stolu. Po něm<br />
pojmenované stipendium bylo přidělováno pouze pečlivě vybíraným osobám, aby se tak<br />
uváděli do přijetí jeho myšlenek resp. idejí Rothschildů a spol.<br />
Existují ještě další důkazy skutečnosti, že je sekta propojena se zednářstvem?<br />
Jistěže ano, ale pro tuto chvíli se spokojíme s odkazem na tiskovinu „Procitněte!“ z 8. ledna<br />
1993. Na jednom místě tam duchem Společnosti strážné věže poma<strong>za</strong>ný pisatel dokonce<br />
použil ryze zednářský výraz „Velký Stavitel Všehomíra“.<br />
Je až <strong>za</strong>rážející, jak dalekosáhle se ideologie zednářstva kryje s ideologií výtvoru Charlese<br />
Taze Russella i se současnou věroukou Společnosti strážné věže.<br />
OBĚ organi<strong>za</strong>ce popírají základní pravdy křesťanské víry.<br />
OBĚ tvrdí, že spásy duše lze dosáhnout pouze dobrou prací a že naproti tomu „nové zrození“<br />
(skrze víru) není nutné.<br />
OBĚ mají svou vlastní Bibli a klamou se představu, že svatá Písma jsou sepsána <strong>za</strong>šifrovaně.<br />
Své stoupence učí, že tajemství Písma jsou zjevena jen určitým <strong>za</strong>svěceným členům. Russell v<br />
„Bible Examiner“ z října 1976 na str. 27 napsal: „Písma jsou jako templ [zednářský výraz!] a<br />
k jejich odhalení potřebujeme klíč.
OBĚ se shromažďují v zednářských sálech.<br />
OBĚ věří, že Velkou pyramidu nechal stavět Bůh. Podle jejich pojetí představuje církev. [15]<br />
OBĚ se opírají o symboliku čísel, pyramid a starých Egypťanů.<br />
OBĚ staví na roveň Hirama Abifa s mesiášem.<br />
OBĚ popírají Kristovo božství, a Kristus byl podle nich pouze člověkem. Kromě toho i<br />
popírají, že je prostředníkem křesťanů. Albert Pike ve svém díle „Mravy a dogma starého<br />
přijatého rituálu skotského zednářství“ [16] prohlašuje, že Kristus byl jen obyčejný člověk<br />
jako každý jiný a že jeho příběh je pouze imaginárním znovuoživením staré legendy. Jiní<br />
lóžoví autoři přirovnávají Krista k Isis. [17]<br />
OBĚ očekávají Nový světový řád a světovou vládu.<br />
OBĚ ztotožňují katolickou církev s „velkou nevěstkou babylónskou“ a jejich protikatolický<br />
postoj přímo bije do očí. Podle francouzského „Velkého Orientu“ je posláním zednářstva boj<br />
proti katolické církvi. Události 20. století budou údajně koncem církve a přesně to samé učí i<br />
Svědci Jehovovi.<br />
Rád bych zde upozornil na míru nenávisti, s nímž jsou vedeny útoky na papežství a obecně na<br />
všechno, co s ním má co dělat.<br />
OBĚ používají výrazu „Velký stavitel všehomíra“ a v Russellových spisech se objevuje často.<br />
Zednáři jej ztotožňují se stvořitelem vesmíru.<br />
OBĚ užívají židovský kalendář. Místo výrazů „před“ resp. „po narození Krista“ říkají „před“<br />
resp. „po obecném letopočtu“.<br />
OBĚ důrazně prohlašují, že stále lépe rozumějí Zjevení. Slovu „světlo“ přikládají mimořádný<br />
význam.<br />
OBĚ učí, že je dovoleno falešně přísahat, jde-li o uchránění „bratří“. Tvrdí rovněž, že není<br />
nutné říkat pravdu těm, kdo si ji ne<strong>za</strong>slouží zvědět. Lež je oběma organi<strong>za</strong>cemi nahlížena jako<br />
„válečná strategie“. [18]<br />
OBĚ jsou přesvědčeny o nadřazenosti bílé rasy nad barevnými. Russell vyzýval Biblisty, aby<br />
nedávali černým žádné časopisy nebo knihy, protože ti jsou méně vzdělaní a nemohou z nich<br />
mít žádný užitek. Lóže v mnoha státech Unie nepřijímají <strong>za</strong> své členy černochy.<br />
Již jsme si výše uká<strong>za</strong>li, nelze lehkomyslně ignorovat zvláštní vztahy mezi Společností<br />
strážné věže a zednářstvem, a následkem toho i se světovým spiknutím. V „Informačním<br />
bulletinu křesťanského ministerstva“ [19] se říká: „Hnutí Nového světového řádu má své lidi,<br />
kteří infiltrovali do Společnosti strážné věže a <strong>za</strong>stávají tam všechny klíčové pozice. Řídící
sbor Svědků Jehovových tuto organi<strong>za</strong>ci nikdy nevedl. Hlavní roli tam má ve spolupráci s<br />
dalšími muži v po<strong>za</strong>dí Natheer Salih, tělesný strážce Freda Franze.“<br />
V originále Be Wise as Serpents, Lincoln 1991.<br />
V ročence Strážné věže 1989 byl text zkorigován v tom smyslu, že kázání evangelia skončí v<br />
naší době.<br />
V německé verzi Die Zeugen Jehovas in Gottes Vorhaben, 1960, str. 18.<br />
Mary Baker Eddyová byla provdána <strong>za</strong> prominentního zednáře George Washingtona Glovera.<br />
„Křesťanská věda“ zednářských symbolů používá dodnes. Podle Eddyové jsou kříž a koruna<br />
„tovární značkou“ svazku direktorů „Křesťanské vědy“.<br />
Hiram Abif není totožný s týrským králem Chírámem (Hiramem), srv. (1 Kr).<br />
V originále The Watchtower & the Masons, Lincoln 1990, str. 27 a dále.<br />
V originále Proofs of a Conspiracy against all Goverments and Religions, Boston 1967.<br />
Pastor Russell’s Sermons (Russellova kázání v knižní formě), 1917, str. 804; není známo<br />
jejich cizojazyčné vydání.<br />
V originále Signs and Symbols of Primordial Man. The Evolution of religious Doctrines from<br />
the Eschatology of the Anciens Egyptians, Londýn 1913, str. 86.<br />
Zmíněná lóže náleží k Grand Lodge of Pennsylvania.<br />
Lady Queensborugh, Occult Theocracy, California 1931, 737.<br />
Když bylo Russellovi 12 let, objevil jej jednou otec ve dvě hodiny v noci v obchodě, kde<br />
<strong>za</strong>ujatě studoval biblickou konkordanci, aniž by si byl vědom tak pozdní hodiny.<br />
Procitněte, 8. 8. 1958.<br />
Guiseppe Mazzini byl nástupcem Adama Weishaupta a v letech 1834-1872 vedl iluminátský<br />
řád. Spolu s Garibaldim sehrál rozhodující úlohu v zednářském sjednocení Itálie.<br />
Charles Taze Russell, Studie Písma, díl I, 1886, str. 83.<br />
V originále Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Scottish Freemasonry,<br />
Richmond 1921, reprint 1966, str. 34, publikováno se souhlasem Nevyšší zednářské rady.<br />
Srv. Jim Shaw (zednář 33. stupně), The Deadly Deception, Lafayette1988, str. 239.<br />
Jim Shaw, The Deadly Deception, Lafayette1988, str. 137. Pokud jde o <strong>Svědky</strong> Jehovovy, srv.<br />
španělskou verzi Strážné věže z 1. června 1961, str. 735 příp. také knihu Po<strong>moc</strong> k prozumění<br />
Bibli, heslo „lež“.<br />
V originále Newsletter from a Christian Ministry, červenec 1992.
5. KAPITOLA<br />
Loutky kapitalismu<br />
Následující kapitola nám ukáže, jak často a jak zjevně Společnost strážné věže supluje a hájí<br />
skryté manipulátory.<br />
Roku 1861 propukla ve Spojených státech ničivá separatistická válka. Během následujících<br />
čtyř let pak v jihovýchodních oblastech způsobila hrozné zpustošení. Zemřelo více než 620<br />
tisíc lidí na obou stranách a dalších 375 tisíc jich bylo zraněno.<br />
Je však pozoruhodné, že tím hospodářská síla Spojených států nijak neutrpěla. Po válce pak<br />
postupující industriali<strong>za</strong>ce zemi zcela změnila. Směrodatný pro to byl bezpochyby<br />
mimořádný pokrok těžkého průmyslu, a žádná evropská země nic takového do té doby<br />
neviděla!<br />
Od r. 1865 byly <strong>za</strong>kládány kapitalistické svazy, které dříve nikdo neznal, „trusty“, tedy<br />
skupiny, monopoly <strong>za</strong> účelem ovládnutí celých průmyslových sektorů. Tak např. dvě třetiny<br />
všech železnic se dostaly pod kontrolu různých skupin, které podléhaly bankéři a zednáři<br />
Johnu Pierpontu Morganovi. Garnegie dal podnět k <strong>za</strong>ložení kartelu, jenž byl v ocelářství<br />
nej<strong>moc</strong>nějším na světě, a Rockefellerové se stali pány naftových polí.<br />
V průběhu času se zformovala dvě finanční impéria. Jedno tvořily Morganova First National<br />
Bank, Rubber Trust, General Electrics, U.S. Steel a Vanderbiltovy žleznice, druhá byla<br />
složena z Rockefellerovy National City Bank, Standard Oil, Tobacco, Ice Trust a Gouldovy<br />
železnice.<br />
Ve stejné době, kdy se rozvíjel kapitalismus, došlo také k brutální konfrontaci mezi<br />
bohatstvím povýšeného měšťanstva (buržoazie) a bídou dělnictva. Dělníci byli tehdy nuceni k<br />
životu, který se sotva lišil od otroctví. Rodiny žily v podniky zřízených „stájích“, které by se<br />
leckdo nedovážil použít pro vepře. Mzdy byly neskutečně nízké a pracovní týden obnášel<br />
obvykle 65 až 67 hodin. Jedním z problémů dělnictva bylo neomezené přistěhovalectví.<br />
Podnikatelé tak mohli svým <strong>za</strong>městnancům klidně argumentovat, že mají trvale k dispozici<br />
dostatečný počet nově příchozích, kteří jsou ochotni pracovat <strong>za</strong> podmínek stanovených<br />
<strong>za</strong>městnavatelem.<br />
Dělnictvo Spojených států se stalo jedním z nejpočetnějších na světě. Jeho bída, negramotnost<br />
a nedostatek politické koncepce byly příčinou, že vykonávalo ty nejtěžší práce <strong>za</strong> velice nízké<br />
mzdy. Pro dělníky zde neexistovala sebemenší možnost vzepřít se svým otrokářům. Protože<br />
vláda stála samozřejmě vždy na straně Morganů, Rockefellerů atd., stávka naprosto
nepřipadala v úvahu, a pokud se o ni dělníci přesto pokusili, ihned tvrdě <strong>za</strong>sáhla policie i<br />
armáda, mnohdy i s vyslovenou brutalitou.<br />
Socialismus resp. komunismus nebyl ve Spojených státech nikdy zvláště silný. Dělníci si však<br />
přesto v 19. století osvojili velice mnoho idejí <strong>za</strong>měřených proti vrcholkům vlády a<br />
hospodářství. Všude se šířily Marxovy, Engelsovy i Bakuninovy myšlenky a <strong>za</strong>pouštěly<br />
kořeny i mezi dělnictvem.<br />
V roce 1877 už byla tato agitace chronická a docházelo k početným stávkám, z nichž největší<br />
rozruch vzbudila stávka železničářů z Baltimore a Pittsburgu.<br />
Železnice v Baltimore ohlásila desetiprocentní snížení mezd. Dělníci na protest vstoupili do<br />
stávky, která však byla zlomena armádou. Bilancí bylo 10 mrtvých a 30 těžce zraněných.<br />
V Pittsburgu byly stovky odstavených lokomotiv zničeny požárem <strong>za</strong>loženým provokatéry.<br />
Zdejší stávka byla asi nejhorší ze všech - bylo 25 mrtvých (z nich 10 dětí) a 50 těžce<br />
zraněných. Jako vždy opanovali bitevní pole <strong>za</strong>městnavatelé.<br />
I po zmíněných stávkách boj dělníků pokračoval. Rok 1886 přinesl více než 1600 stávek, z<br />
nichž každá byla dalekosáhlejší a delší než předcházející, a cenou <strong>za</strong> ně bylo mnoho lidských<br />
životů.<br />
Dělníci si mimoto museli nechal líbit i nepřetržitou pomlouvačnou kampaň novinářů<br />
koupených <strong>za</strong>městnavateli. Udiví nás ještě zjištění, že i Charles Taze Russell stranil velkým<br />
„trustům“? Zdá se, že Společnost strážné věže svým náborem proselytů, zvláště pak mezi<br />
dělníky, sledovala stejný cíl jako prodejní novináři. Ve 4. knize série „Rozbřesk milénia“ s<br />
titulem „Den pomsty“ (později přejmenované na „Bitvu v Armagedonu“) <strong>za</strong>šel Russell příliš<br />
daleko, když se obrátil na dělnickou třídu s prohlášením, že situace je sice špatná, ale hned<br />
dodal, že jakýkoli organizovaný boj by stav věci ještě zhoršil. Podle něj nezbývá dělníkům<br />
žádná jiná možnost než trpělivé nést svůj osud. V stejném článku pak zcela bezostyšně<br />
ospravedlňoval stanovisko velkých „trustů“. [1]<br />
Byl snad Russell - podobně jako novináři - velkými trusty placen, aby uchlácholil dělnictvo?<br />
Je až ostudné, s jak nepochopitelnou lhostejností líčí tragédii chudých a zotročených dělníků.<br />
Z řady jeho prohlášení, které jsem měl možnost prostudovat, zcela jasně vychází najevo, že<br />
citovaný článek nebyl nijak náhodný, protože od jeho vyjití (již ve třetím vydání!) se „Strážná<br />
věž“ jasně postavila na stranu velkých trustů. Tak např. ve „Strážné věži“ z 1. ledna 1991<br />
Russell velebil na str. 1-4 notorického zednáře J. P. Morgana <strong>za</strong> jeho snahy zřídit „trust“ s<br />
fondem na podporu sjednocení různých křesťanstvích denominací. Dále pak tvrdil, že dílo<br />
magnáta Morgana představuje naplnění Písma!<br />
Str. 178 a dále, 191.<br />
6. KAPITOLA
Ve službách sionismu<br />
Jsou vůdci Svědků Jehovových prostoduchými loutkami, s nimiž z po<strong>za</strong>dí obratně pohybují<br />
neviditelné ruce?<br />
Již jsme si výše uká<strong>za</strong>li, že většina Židů neměla vůbec žádný zájem na vystěhování do<br />
Palestiny. Až do <strong>za</strong>ložení státu Izrael byly pro Židy daleko nejoblíbenější zemí k přistěhování<br />
Spojené státy. Vzhledem k této skutečnosti tedy finanční <strong>moc</strong>nosti v po<strong>za</strong>dí sionismu<br />
vypracovaly psychologický plán, jenž měl obrátit pozornost židovského obyvatelstva v<br />
diaspoře k Palestině. [1]<br />
Známý historik S. Reinard ve své knize „Španělské léto“ ujišťuje, že Warburg & Co. patřili k<br />
hnacím silám „psychologické přípravy“, která měla vzbudit zájem Židů o nezbytnost návratu<br />
do Palestiny.<br />
Druhý prezident Společnosti strážné věže Joseph Rutheford r. 1929 napsal, že sionistická<br />
organi<strong>za</strong>ce by ještě před vlastním efektivním konáním musela mít k dispozici činorodé muže<br />
a peníze. Dále zdůraznil, že nikdo neví lépe než sami sionisté, jak tvrdě budou muset bojovat,<br />
aby kolem sebe semkli ostatní a prezentovali hnutí <strong>za</strong> znovuvýstavbu Palestiny tak účinně,<br />
aby to v očích Židů získalo na vážnosti a <strong>za</strong>jímavosti. [2]<br />
Naše otázka zní, zda vůdcové Společnosti strážné věže byli pověřeni podporováním<br />
sionistických plánů? Podílela se Společnost na psychologické kampani připravené lidmi v<br />
zákulisí sionismu?<br />
V celé historii Svědků Jehovových se nenaplnilo ani jediné proroctví jejich předáků. Naproti<br />
tomu předpověď <strong>za</strong>kladatele Společnosti strážné věže o návratu Židů do staré vlasti a o<br />
<strong>za</strong>ložení židovského státu v roce 1948 se potvrdila s až <strong>za</strong>rážející přesností. A byť to snad<br />
bude znít někomu neuvěřitelně, skutečností zůstává, že prvním a hlavním průkopníkem<br />
sionismu ve Spojených státech nebyl nikdo jiný než právě Charles Taze Russell.<br />
Židovský autor David Horowitz v mimořádně <strong>za</strong>jímavé knize „Pastor Charles Taze Russell -<br />
první americko-křesťanský sionista“ [3] konstatuje, že ve všech svých spisech poukazoval na<br />
to, že hlavním tématem Bible je návrat synů Izraele do své země. Podle Horowitze byl prvním<br />
americkým křesťanem, který věštil návrat Židů do Palestiny, což tedy znamená, že by podle<br />
něj byl Russell sionistou ještě dříve, než samotný pojem vůbec existoval! Naše další zjištění a<br />
úvahy se vesměs odvolávají na výše citovanou knihu.<br />
Benjamin Netanjahu, bývalý izraelský vyslanec při OSN, řekl následující slova: „David<br />
Horowitz uká<strong>za</strong>l, v co Charles Taze Russell věřil a na čem pracoval. Od té doby už nelze<br />
pomíjet uznání důležité role pastora Russella jako bojovníka <strong>za</strong> věc sionismu.“
Podobně se o Horowitzově knize vyjádřila i zástupkyně Spojených států při OSN Jeane<br />
Kirkpatricková: „Je to fascinující zpráva o po<strong>za</strong>pomenutém muži i o opomíjené kapitole v<br />
historii sionismu.“<br />
Představitel B’nai B’rith u OSN dr. Harris Schoenberg <strong>za</strong>se soudil takto: „Mimořádné úvahy<br />
Charlese Taze Russella o judaismu a sionismu vrhly nové světlo na podporu sionistického<br />
hnutí ve Spojených státech.“<br />
Mnoho let předtím, než Theodor Herzl vypodobnil politické a hospodářské řešení sionismu ve<br />
svém „Židovském státu“, se Russell projevil jako velký příznivec a přítel Židů. Již roku 1880<br />
<strong>za</strong>čal ká<strong>za</strong>t o tom, že se Židé vrátí do Palestiny, a o rok později <strong>za</strong>ložil Zion’s Watchtower<br />
Tract Society.<br />
Vedle nespočetných dalších stanovisek zveřejnil také článek o 32 stranách pod titulem<br />
„Poselství Boží k útěše Židů“.<br />
Celá 8. kapitola 3. knihy řady „Rozbřesk milénia“ s názvem „Tvé království přijde“ (1891) je<br />
věnována věci sionismu.<br />
Aby udělal vysídlení do Palestiny co možná atraktivním, vydával Russell list v jiddiš s titulem<br />
„Di Sthimme“, který byl s po<strong>moc</strong>í sionistů šířen po celém světě. Za zmínku jistě stojí<br />
okolnost, že miliony výtisků byly rozdány zdarma.<br />
Rovněž i ostatní publikace Společnosti strážné věže přinášely aktuální zprávy o sionismu.<br />
Dále pak Russell zveřejnil mnoho článků o sionismu s titulem „Vyvolený lid Boží“ v<br />
„Overland Monthly“, časopisu s nákladem 75 tisíc exemplářů.<br />
Podívejme se, v čem spočívalo Russellovo poselství Židům.<br />
1) Židé se stanou pány světa.<br />
2) Všechny národy se budou muset obrátit k Židům.<br />
3) Bůh oslaví svět skrze Židy.<br />
4) Upomínání Židů, aby se obraceli ke svým rabínům a ochránili se tak před křesťanským<br />
učením.<br />
5) Naléhání na křesťany, aby nadále neká<strong>za</strong>li Židům, protože to není Boží vůle.<br />
6) Pokud jde o morálku a inteligenci, Židé jsou křesťanům nadřazeni. [4]<br />
Měl tedy Russell styky a spojení se sionisty? Dostalo se mu podpory od sionistických<br />
finančníků?
Odpověď zní jednoznačně kladně. Konkrétní důkaz toho nacházíme v jednání konference,<br />
konané 1891 v Chicagu, tedy v městě, kde měla tehdy Společnost strážné věže nejpočetnější<br />
stoupence.<br />
Poté, co Russell i ostatní náboženští vůdci pozdvihli na konferenci hlasy pro sionismus,<br />
podnikl pastor v zájmu sionistických plánů informační a propagační cestu do Evropy a<br />
Palestiny. Podle Společnosti strážné věže sloužila údajně ke zjištění, co by se tam dalo dělat<br />
pro „šíření pravdy“. [5] Vezmeme-li však v úvahu, že Russell navštívil přesně ty země, které<br />
byly na chicagské konferenci označeny <strong>za</strong> důležité pro sionisty, je jasné, že oficiální<br />
zdůvodnění mělo skutečný cíl cesty pouze <strong>za</strong>mlžit! A pokud mimo to ještě víme, že Russell<br />
během svého pobytu v Palestině v srpnu 1891 <strong>za</strong>slal lordu Rothschildovi detailní zprávu o<br />
situaci v zemi, [6] není těžké pochopit, že jeho cesta byla podniknuta z pověření skryté<br />
vrchnosti. Russell se také setkal s mnoha významnými sionistickými vůdci. Jednou z<br />
nejdůležitějších <strong>za</strong>stávek byla Russellova schůzka s Ascherem Ginzbergem [7] v Oděse.<br />
Tento prominentní Žid a sionista, zvaný též „král Židů“, <strong>za</strong>ložil o pět let dříve v Oděse tajnou<br />
společnost „B’nei Moische“ (Synové Mojžíše). Víme také, že Ginzburg spolu s Rothschildy<br />
vynutil na lordu Balfourovi příslib vytvořit v Palestině domovský stát pro Židy.<br />
Je pozoruhodné, že většina autorů, <strong>za</strong>bývajících se důkladně daným tématem, se shoduje na<br />
osobě Aschera Ginzburga jako na přinejmenším pravděpodobném autorovi „Protokolů<br />
sionských mudrců“. Vydavatel „Free Press“ v Detroitu Žid Bernstein svého času tvrdil, že v<br />
přítomnosti Williama Camerona, soukromého tajemníka Henryho Forda, osobně četl v Oděse<br />
„Protokoly“ v jiddiš. [8]<br />
Anglická verze „Strážné věže“ ze září 1891 otiskla na str. 125 a 126 Russellův dopis z Oděsy.<br />
Obsahuje podrobnou zprávu o jednom důležitém setkání, a sice s Josephem Rabinowitschem<br />
v ruském (dnes moldavském) městě Kišiněvu. Russell i s doprovodem byl během návštěvy<br />
ubytován v luxusním domě Rabinovitschovy rodiny. Podle Russella byli Rabinowitsch a jeho<br />
rodina věrnými následovníky Krista, avšak báli se jeho příchod a oběť hlásat kišiněvským<br />
Židům. „Strážná věž“ z 15. července 1991 potvrdila, že se Russell během své evropské cesty s<br />
Rabinowitschem seznámil. Rovněž se tam říká, že Rabinowitsch věřil v Krista a pokoušel se<br />
prý jej ká<strong>za</strong>t židovským rodinám v okolí. Na po<strong>za</strong>dí Russellova poselství Židům je však jasné,<br />
že to nemůže odpovídat skutečnosti, a že hlavním tématem Russellových rozhovorů s<br />
Rabinowitschem nepochybně byly sionistické záležitosti.<br />
Kdo tedy opravdu byl tento Rabinowitsch? Po <strong>za</strong>vraždění cara Alexandra II. se r. 1882<br />
vypracoval na sionistického vůdce na jihu země. Průkopník sionismu byl současně i známý<br />
obchodník a advokát. Jeho okruh sionistického hnutí měl základnu v Kišiněvě, kde tehdy žilo<br />
více než padesát tisíc Židů.<br />
Russell navštívil nejdůležitější střediska ruského sionismu v Oděse a Kišiněvě, ale rovněž se v<br />
Palestině setkal s různými židovskými a sionistickými vůdci. Není pochyb o tom, že k<br />
zorganizování takové cesty musel Russell mít styky na mezinárodní úrovni. Jeho malá vlastní<br />
organi<strong>za</strong>ce měla ve Spojených státech jen nepatrný význam a její <strong>za</strong>hraniční styky se<br />
omezovaly na Kanadu a Anglii. Je tedy jasné, že v době přípravy a nástupu první okružní<br />
cesty nemohly Russellovy kontakty pocházet odtud.
Yona Malachy, první ministr Izraele pro náboženské záležitosti, velice podrobně popsal<br />
historickou roli pastora Russella jako obhájce sionismu. Potvrdil rovněž, že během pobytu v<br />
Palestině se Russell setkal s dr. Levym z „Executive Zionist“ i s dalšími židovskými vůdci.<br />
[9] Kromě toho je také prokázáno, že Russell byl přítelem známého rabína, zednáře a hlavy<br />
B’nai B’rith Stephena Wise. „American Jewish Press“ konstatuje, že Russell udržoval<br />
vynikající přátelské vztahy s židovskými vůdci. [10] Navíc se ví, že mnoho významných Židů<br />
a sionistických vůdců často navštěvovalo úřadovny sekty v Brooklynu.<br />
V roce 1910 navštívil pastor Russell znovu Palestinu a Rusko, kde přednášel před tisícovkami<br />
ortodoxních Židů o hnutí <strong>za</strong> soustředění Izraelitů v Palestině.<br />
Devátého října 1910 směřovaly více než čtyři tisíce Židů do známé newyorské „Hippodrome<br />
Theater“, aby si tam vyslechli dvouhodinovou přednášku Charlese Taze Russella. Podle<br />
anglického vydání „Strážné věže“ z 15. října 1910 se prominentní Židé postarali o to, aby byl<br />
zmíněný sraz v Hippodromu z největších, jaký kdy New York <strong>za</strong>žil. V osobách předních<br />
novinářů byl přítomen celý židovský tisk. Jedním z předních Židů, který Russella do arény<br />
doprovázel v jeho luxusní limuzíně, byl zednář a pozdější prezident řádu B’nai B’rith Frank<br />
Goldstein. Pastor byl židovským publikem nadšeně aplaudován jako spisovatel a učenec<br />
světové pověsti ve věci judaismu a sionismu. Jak lze poznat ze snímku pořízeného během<br />
přednášky, Russellova postava v černém obleku, s tmavýma očima a vousem působila velice<br />
majestátně až sugestivně. Pastor bez úvodního představení vystoupil na scénu, zdvihl beze<br />
slova paži a dva kvartety z brooklynského „Tabernáklu“ <strong>za</strong>pěly hymnu „Den radosti Sionu“.<br />
V průběhu řeči pak Russell vztáhl biblická proroctví na sionismus a výslovně prohlásil, že<br />
platila tehdy žijícím Židům. Zdůraznil rovněž, že se Bůh postará, aby se všichni Židé navrátili<br />
do Palestiny. Mocný dojem <strong>za</strong>nechala u posluchačů Russellova teze, že sám Bůh vyslal<br />
Theodora Herzla do boje <strong>za</strong> věc sionismu; od toho okamžiku mu publikum tak říkajíc leželo u<br />
nohou. Předpověděl také, že se Židům podaří být největším národem na světě, pravděpodobně<br />
již v roce 1914. [11] Rovněž tvrdil, že moderní sionismus <strong>za</strong>ložil sám Pán. Co se týče<br />
emigrace do Palestiny, soudil pastor, je tam dost země pro všechny. Pak prohlásil, že dr. Herzl<br />
si vždy přál, aby všichni praví synové Izraele povstali k práci na vytvoření otčiny pro<br />
diskriminované Židy Ruska a východní Evropy; ti z nich, kteří na vycestování do Palestiny<br />
nepomýšlejí, jsou přinejmenším povinni vystěhovalce podporovat a utvrzovat jejich<br />
rozhodnutí. Každý jednotlivec se vyzývá k finančnímu přispívání na reali<strong>za</strong>ci plánu<br />
židovského osídlení Palestiny. Na konci přednášky pak dal Russell znovu znamení a chór<br />
<strong>za</strong>zpíval „Sion, naše doufání“. Hebrejští posluchači jen ztěží chápali to, co zde vyslechli; bylo<br />
pro ně obrovským překvapením slyšet křesťanské hlasy zpívající židovskou hymnu. Hned při<br />
prvních tónech jásali a k zpěvu druhé sloky se pak i sami přidali. [12]<br />
Pozoruhodná je rovněž okolnost, že Russell ve své řeči agitoval pro židovský národní fond<br />
<strong>za</strong>ložený Rothschildy na <strong>za</strong>kupování země v Palestině, a že podobně podpořil i Warburgem<br />
iniciovanou židovskou charitativní federaci. Zmíněné instituce požadovaly od všech Židů<br />
odvádění tradičního „desátku“ na financování věci sionismu.<br />
V následujících dnech po srazu v „Hippodromu“ pak tisk obsáhle referoval, že Russellova<br />
prosionistická řeč byla židovským obyvatelstvem přijata s velkými sympatiemi, a text jeho<br />
přednášky přetiskly všechny hebrejské noviny Ameriky i Evropy.
Zajímavá na tom je také skutečnost, že zmíněný meeting byl zorganizován několika předními<br />
Židy „Jewish Mass Meeting Committee“ v New Yorku, ale podílel se na tom i ředitel<br />
„Asociace rumunských Židů“ Leo Wolfsohn.<br />
Shromáždění v „Hippodromu“ nebylo jediným, před nímž Russell vystoupil; podobné akce <strong>za</strong><br />
účasti mnoha tisíců židovských posluchačů byly uspořádány ve všech velkých městech světa.<br />
Pastor Russell tedy své epoše přinášel opravdu ohromující poselství - „sionismus“.<br />
Předložená fakta dokazují, že Russell byl velmi dobře informován o tom, co sionistické hnutí<br />
<strong>za</strong>mýšlelo a dělalo. Podle všeho měl kontakty nejen s oficiálními sionistickými vůdci, nýbrž i<br />
s muži v jeho zákulisí. Tak např. počátkem r. 1897 doká<strong>za</strong>l uvést přesné údaje o plánovaném<br />
sionistickém kongresu, který se měl konat 25. srpna v Mnichově. Věděl nejen to, že se v<br />
celém židovském světě mají vybírat delegace, ale nebyla mu neznámá ani chystaná účast<br />
prominentních Židů dr. Herzla, Jakoba Haase, Maxe Nordaua a sira Mosese Montefiora. Je při<br />
tom <strong>za</strong>jímavé, jak schvaloval úsilí barona Hirsche o sionismus, ale současně i doká<strong>za</strong>l<br />
prohlašovat, že Bůh pozdvihl (finančně i společensky) z davu Mosese Montefiora a barona<br />
Rothschilda kvůli věci sionismu. [13]<br />
Naší zvláštní pozornost si <strong>za</strong>slouží i Russellovy styky s „Jewish Coloni<strong>za</strong>tion Committee“<br />
vysokostupňového zednáře Mosese Montefiora a rovněž i kontakty s „Jewish Coloni<strong>za</strong>tion<br />
Fund“ barona Hirsche. Po své druhé návštěvě Palestiny podrobně informoval zmíněné<br />
organi<strong>za</strong>ce o aktuálním stavu věcí v zemi.<br />
„Strážná věž“ (2. roč., únor 1917) uvedla: „V roce 1911 patřil Russell k sedmičlennému<br />
výboru, který podnikl okružní cestu světem. Při této příležitosti navštívil pastor znovu Židy v<br />
Palestině a prohlásil k nim, že proroctví učí o jejich brzkém znovuosídlení Palestiny.“<br />
Sionistická kázání ovšem neměla vždy jenom úspěch. Překvapující je v té souvislosti<br />
židovský odpor vůči Russellovi v březnu 1911 ve Vídni. Když pastor vystoupil na scénu,<br />
bránila mu dobrá třetina posluchačstva v řeči. Sionistická strana později oznámila, že odpor<br />
byl namířen hlavně proti dřívějšímu Russellově počínání. Bylo mu mj. předhazováno, že<br />
napodoboval Herzlovy známky židovského národního fondu. [14]<br />
Otázkou nyní je, zda Russellovou smrtí také skončila prosionistická kampaň, nebo zda<br />
Rutheford pokračoval ve šlépějích svého předchůdce? Byl i on hnací silou v po<strong>za</strong>dí sionismu?<br />
Odpověď je jednoznačná. Byť i Rutheford dělal všechno možné pro <strong>za</strong>hlazení stop po<br />
Russellovi, přesto i on až do třicátých let rovněž sionismus podporoval. Při tom ovšem<br />
poněkud <strong>za</strong>ráží jeho v zásadě protižidovské <strong>za</strong>měření. Když přednášel na shromáždění v<br />
kanadském Winnipegu o návratu Židů do Palestiny, poznamenal: „Mluvím o palestinských<br />
Židech, nikoli o těch dotěrných křivonosých Židech, kteří se snaží vytáhnout lidem z kapsy<br />
poslední groš ...“ [15]<br />
Po Russellově smrti Společnost strážné věže zintenzivnila agitační kampaň ve prospěch<br />
sionismu v dosud nevídané míře. Při studiu Ruthefordovy knihy „Miliony nyní žijících nikdy
nezemřou“ [16] okamžitě rozpoznáme jeho snahu uká<strong>za</strong>t shromažďování Židů v Palestině<br />
jako naplnění slov Písma. Tatáž kniha rovněž ohlašuje konec světa na rok 1925. Připomeňme<br />
si, že i toto datum bylo - kromě jiných - spiklenci určeno k instalování světové vlády.<br />
Ve dvacátých letech mohl Rutheford se sionistickou po<strong>moc</strong>í využívat i rozhlasu pro účely<br />
Sionu. Kromě toho ve všech velkých městech světa pořádal v prostorných veřejných<br />
místnostech přednášky o „návratu Židů do Palestiny“.<br />
V říjnu 1925 shrnul Rutheford své sionistické rozhlasové projevy do knihy „Útěcha pro<br />
Židy“. V předmluvě vydavatele se říká:<br />
„Soudce Rutheford, známý v celém světě jako přítel židovského národa, velmi účinně<br />
podporuje nárok Židů na Svatou zemi. Vystupuje proti tzv. obracení Židů a <strong>za</strong>stává názor, že<br />
je to nejen zvrácené, nýbrž i odporující Písmu. Všude vyvolaly živou účast jeho přednášky<br />
před početným publikem na téma ‘Návrat Židů do Palestiny’, které byly také prostřednictvím<br />
rozhlasu vysílány do celého světa. Neustávající zájem o tyto přednášky jej přiměl k jejich<br />
vydání v rozšířené knižní formě.“<br />
Pro naše účely nám postačí uvést si zde pouze následující příklady Ruthefordovy<br />
psychologické kampaně z knihy „Útěcha pro Židy“:<br />
„Byl to velký Bůh Jahve, který skrze v něj věřící muže promlouval a předpověděl věci, které<br />
dnes vidíme vlastníma očima v Palestině“ (str. 13)<br />
„V současnosti je v Palestině již zřízeno devadesát osm kolonií. Židé <strong>za</strong>kládají vinohrady a<br />
užívají jejich plodů; to je <strong>za</strong>čátek naplnění proroctví: ‘Vystavějí domy a usadí se v nich,<br />
vysázejí vinice a budou jísti jejich plody’ (I<strong>za</strong>jáš 65,21)“ (str. 83).<br />
„Každému Židovi, který pozorně sleduje tuto reali<strong>za</strong>ci, <strong>za</strong>loženou výhradně na Písmu, musí<br />
být zřejmé, že je Boží vůlí, aby se Židé ujali držení Palestiny. Jako naplnění proroctví se nyní<br />
Židé znovu shromažďují v Palestině“ (str. 155).<br />
Z citovaných tří ukázek literární produkce Společnosti strážné věže je nejen zcela zřejmé, že<br />
Svědci Jehovovi považují organi<strong>za</strong>ci sionistů <strong>za</strong> naplnění Boží předpovědi, nýbrž že podle<br />
jejich názorů Bůh dokonce osobně řídí návrat Židů do Palestiny. Realita věci však vypadá<br />
jinak! Jak jsme si již přesvědčivě uká<strong>za</strong>li, byli to velkobankéři Rothschild, Rockefeller,<br />
Hirsch, Montefiore a Warburg, kdo stáli <strong>za</strong> sionistickým hnutím a židovskou obnovou<br />
Palestiny.<br />
Početné Ruthefordovy články ve „Strážné věži“ i jeho knihy totiž představují vesměs velebení<br />
Židovstva a sionismu a přímo nutí k předpokladu jeho spojení s ilumináty. Helmut<br />
Friedlmayer ve své knize „Svědci Jehovovi - judai<strong>za</strong>ce křesťanství“ [17] jednoznačně<br />
prokazuje, že je zde jasná shoda ohledně původu, cílů a prostředků židovské hierarchie v<br />
učení <strong>za</strong>kladatelů Svědků Jehovových s „Protokoly sionských mudrců“. Rozdíl spočívá pouze<br />
v tom, že odpovídající Russellovy a Ruthefordovy výroky je nutno pracně vybírat ze spousty<br />
pokryteckých citátů Písma.
V <strong>za</strong>tím nejnovější učebnici dějin Společnosti strážné věže s titulem „Jehovovi Svědci -<br />
zvěstovatelé království Božího“ [18] se na str. 142 říká: „A. H. Macmillan byl r. 1925 vyslán<br />
na lodi do Palestiny, protože byl zájem především o roli Židů v souvislosti s biblickým<br />
proroctvím.“<br />
To je vše! Nenacházíme tedy ani sebemenší snahu o pravdivé vylíčení věci! Byl Macmillan,<br />
jeden z vůdců sekty, do Palestiny skutečně vyslán?<br />
Není nejmenších pochyb o tom, že Rutheford měl jak dobré styky uvnitř sionismu, tak i sám<br />
hrál důležitou úlohu v psychologické kampani sionistů. Nepochybně jen proto se mu dostalo<br />
privilegia patřit mezi 350 prominentních pasažérů parníku „Prezident Arthur“ při <strong>za</strong>hajovací<br />
plavbě první linky z New Yorku do Palestiny. Současně byl pozván k účasti na otevření první<br />
univerzity v Palestině 1. dubna 1925 a k návštěvě Rischon Le Zion v majetku Rothschildů.<br />
[19] Mezi ostatními hosty se nacházely pouze vybrané osobnosti jako lord Balfour, Herbert<br />
Samuel, baron Hirsch, dr. Levy a Chaim Weizmann, tedy všechno lidé, kteří v sionistickém<br />
hnutí sehráli mimořádně důležitou úlohu. [20]<br />
Jak vidíme, Společnost strážné věže ne<strong>za</strong>chází s historií příliš poctivě.<br />
Další důležitá otázka zní, zda Společnost strážné věže dostávala i finanční podporu od<br />
<strong>moc</strong>ností <strong>za</strong> kulisami sionismu?<br />
Nejprve je třeba zdůraznit, že Russell nabyl většiny svého majetku až po <strong>za</strong>ložení Společnosti<br />
strážné věže. Je samozřejmě těžké přesně říci, odkud se mu dostávalo takové <strong>moc</strong>i a peněz,<br />
ale bylo by každopádně nerealistické předpokládat, že k svému bohatství přišel prodejem<br />
knih. Především je třeba si uvědomit, že organi<strong>za</strong>ce tehdy nebyla stejná jako dnes; byla to v<br />
podstatě jen malá skupina. Je třeba také vzít v úvahu, že Russell během všech těch let rozdal<br />
zdarma miliony exemplářů knih, časopisů a traktátů, a že v hlavním sídle v Brooklynu bylo<br />
<strong>za</strong>městnáno 76 pracovníků. Dále platil více než dvěma tisícům různých novin <strong>za</strong> otiskování<br />
svých kázání, vyrovnával dluhy poboček v ostatních zemích, kryl najímání divadel a<br />
podobných budov pro své veřejné projevy atd. [21] Jak to všechno mohl financovat? Víme, že<br />
Russell podnikal cesty do všech koutů světa. Kdo tyto cesty platil? Jak mohl investovat do<br />
stříbrných dolů a získávat akcie nej<strong>moc</strong>nějších společností Spojených států? Vzhledem k<br />
těmto a dalším faktům existuje pouze jediná odpověď. Stejně jako skrytá vrchnost investuje<br />
obrovské částky do podporování mormonů, munovců, učedníků hnutí Hare Krišna atd.,<br />
dostával i Russell od ní zcela zjevně bianko šek.<br />
Mnozí soudí, že v historii Společnosti strážné věže hrál důležitou roli řád B’nai B’rith. Fritz<br />
Schlegel, dobrý znalec daného tématu, svého času v knize „Pravda o svědcích Jehovových“<br />
[22] potvrdil, že veškerá činnost Společnosti strážné věže byla vydržována židovskou<br />
bankéřskou rodinou Hirschů. Již jsme si na svém místě uká<strong>za</strong>li, že Hirschova banka je<br />
součástí finančního impéria Rothschildů, Warburgů atd. Jak uvádí člen řádu B’nai B’rith<br />
Alexander Hechst ve své knize „Svaz B’nai B’rith a jeho význam pro rakouské Židovstvo“,<br />
[23] je pro B’nai B’rith nepostradatelná spolupráce s velkými institucemi jako je nadace<br />
barona Hirsche. Edith Starr Millerová, znalkyně politického zákulisí, ve své knize „Okultní
teokracie“ uvádí, že řád B’nai B’rith je odpovědný <strong>za</strong> rozšíření Russellovy sekty. Proto si na<br />
tomto místě znovu připomeňme přátelské svazky Russella s předními vůdci B’nai B’rith.<br />
Dále je prokázáno, že např. vedoucí Společnosti strážné věže v Německu Otto Albert Koetitz<br />
měl dobré kontakty a vztahy k Warburgům. [24]<br />
Částečný náhled do zákulisí Společnosti strážné věže nám umožní záznam z projednávání<br />
žaloby před obvodním soudem ve švýcarském St. Gallen z počátku r. 1924.<br />
Místní evangelíci 21. ledna ve velkém sále Střelecké <strong>za</strong>hrady uspořádali protestní<br />
shromáždění. Po hlavní přednášce prof. dr. Köhlera z curyšské teologické fakulty pak<br />
protestantský lékař dr. Fehrmann v diskusi prohlásil, že mezinárodní Židovstvo ze svých<br />
nezměrných prostředků poskytuje tzv. „Opravdovým biblistům“ finanční po<strong>moc</strong>, aby tak<br />
jejich prostřednictvím vneslo chaos a zmatení do západoevropského křesťanství.<br />
Proti takto určitému a jednoznačnému obvinění vzneslo „Mezinárodní sdružení opravdových<br />
biblistů“ v osobě svého vedoucího Konrada C. Binkeleho u curyšského soudu žalobu, která<br />
byla projednávána před obvodním soudem v St. Gallenu. „Opravdoví biblisté“ a občan<br />
Spojených států mister Binkele byli <strong>za</strong>stupováni židovskou advokátní kanceláří dr.<br />
Liebermanna, v jejímž pověření vystupoval při procesu dr. Adam Reichstein, původem polský<br />
Žid. Ten navrhl soudu, aby byl dr. Fehrmann prohlášen vinným z pomlouvání a osočování.<br />
[25]<br />
Jako hlavní důkaz obhajoby předložil dr. Fehrmann soudu dopis jednoho amerického zednáře<br />
33. stupně švýcarskému spolubratrovi, datovaný 27. prosincem 1922. V dopisu se mj. říkalo:<br />
„Tihle lidé jsou nám velice užiteční. Dodáváme jim již známou nepřímou cestou dostatek<br />
peněz prostřednictvím mnohých bratří, kteří během války nadělali velké majetky. Jejich<br />
peněženkám to neublíží; i oni patří k Židům. Příštího jara by měl opět přijít do Evropy jistý<br />
známý právník, který tam byl již několikrát. Mistr Rutheford bude dělat propagandu sérií<br />
přednášek. Nyní využívám příležitosti a obracím se na Vás, milý bratře, s následující prosbou.<br />
Zajistěte, aby se ve švýcarských novinách neobjevil žádný článek <strong>za</strong>měřený proti těmto<br />
přednáškám! Máte k tomu účelu ve Švýcarsku mnoho bratrů v denním tisku. Prosím Vás také,<br />
aby v novinách nebyla činnost Opravdových biblistů hodnocena nepříznivě. Ti lidé jsou pro<br />
nás velice potřební, musí pro nás sehrát roli pionýrů. Ostatně proč bych Vám měl k tomu ještě<br />
něco říkat, víte to přece všechno sám.<br />
Zásadou dobytí země je využít jejích slabin a podkopat jí pilíře. Katolíci a jejich dogma jsou<br />
našim plánům na překážku a proto musíme udělat všechno, abychom zredukovali počet jejich<br />
stoupenců a zesměšnili je.“<br />
Citovaný dopis mluví sám <strong>za</strong> sebe! Zbývá jen znovu důrazně upozornit na příznačný způsob,<br />
jakým americké zednářské kruhy již tenkrát „připravovaly a informovaly“ švýcarský tisk!<br />
Dopis byl však již 18. května 1923 přetištěn v katolickém deníku „Der Morgen“ kantonu<br />
Solothurn. [26]
Počátkem června dostala redakce dopis právníka Opravdových biblistů, v němž se pisatel<br />
článku vyzývá k odvolání svých tvrzení pod hrozbou podání žaloby.<br />
Autor odpověděl v listu „Der Morgen“ následovně:<br />
OPRAVDOVÍ BIBLISTÉ<br />
V čísle 116 jsem ve výtahu zveřejnil dopis jednoho amerického zednáře, z nějž zcela<br />
nepochybně vyplývá, že úsilí Opravdových biblistů se dostává od světového zednářstva<br />
finanční i morální podpory (pokud lze v souvislosti se zednářstvem vůbec užít výrazu<br />
„morální“). Osobně jsem vzdálen nějakého urážení nebo podezírání Opravdových biblistů a<br />
zveřejním dotyčného dopisu měla být pouze nastíněna podvratná činnost světového<br />
zednářstva. Neřekl jsem, že Opravdoví biblisté, pokud se týče jejich společnosti ve<br />
Švýcarsku, u<strong>za</strong>vřeli spolek se zednářstvem. Ze sporného článku jasně vyplývá pouze<br />
skutečnost, že světové zednářstvo využívá každého hnutí k poškození katolické církve.<br />
Opravdoví biblisté se pak už neodvážili proti deníku „Der Morgen“ dále vystupovat.<br />
Příležitostně ovšem tvrdili, že dopis je podvrh.<br />
Když však později adresát sporného dopisu Herbert von Bomsdorff-Bergen, velkokomandér<br />
33. stupně a vedoucí bratrské korespondence všech pěti kontinentů oficiálně uká<strong>za</strong>l záda lóži,<br />
vystoupil sám na veřejnost. Mimo jiné potvrdil následující: „Z Ameriky jsem v lednu 1923<br />
obdržel dopis jistého vysokostupňového zednáře, v němž mě ‘bratrsky’ prosil o informace o<br />
různých věcech, které jej <strong>za</strong>jímaly. Zmíněný dopis jsem 18. května 1932 zveřejnil ve<br />
švýcarských katolických novinách ‘Morgen’.“<br />
Dopis byl pak ještě přetištěn v mnichovském listu „Allgemeine Rundschau“ (1924, č. 757) a v<br />
„Ecclesiastica“ (Freiburg 1924, str. 260). Příjemce dopisu znovu potvrdil jeho pravost ještě v<br />
srpnu 1925 v č. 2 listu „Abwehr“ v Ludwigshafenu.<br />
Vraťme se ještě k výše zmíněnému obvinění. Protože soud po celodenním jednání nespatřil v<br />
inkriminovaných výrocích žádnou urážku cti Opravdových biblistů, byl dr. Fehrmann<br />
osvobozen a Společnost byla současně odsouzena k <strong>za</strong>placení odškodného ve výši 450<br />
švýcarských franků. Biblisté se odvolali, ale i v novém procesu prohráli, a tentokrát museli dr.<br />
Fehrmannovi <strong>za</strong>platit 1 313 franků.<br />
Aby se nějak vyvlékli z nepříjemné situace, nabídli Biblisté v rámci jedné propagační<br />
kampaně finanční odměnu tomu, kdo by proká<strong>za</strong>l, že dostali od zednářů peníze. Skupina<br />
Svědků Jehovových k tomu účelu deponovala deset tisíc marek v bance. [27] Je snad zbytečné<br />
podotýkat, že průměrní Svědci Jehovovi docela jistě nic nevěděli o finanční podpoře své<br />
organi<strong>za</strong>ce lóžemi.
Badatel Hans Lienthardt byl v roce 1921 jedním z prvních, kdo psal o Biblistech a jejich<br />
vztazích k judaismu. Podařilo se mu odhalit, že učení Biblistů je součástí židovských plánů<br />
<strong>za</strong>halených do biblických citátů, a že má napomáhat zřízení světové vlády. Rovněž tvrdil, že<br />
Russell byl ve skutečnosti Žid. [28]<br />
Podle rabína Bruno Kirschnera [29] urychlují Opravdoví biblisté judai<strong>za</strong>ci křesťanstva.<br />
Pokud jde o Společnost strážné věže, pak pod Ruthefordovým vedením <strong>za</strong>čátkem třicátých let<br />
nastal podivuhodný obrat ohledně Židů. Od roku 1932 totiž Společnost <strong>za</strong>čala <strong>za</strong>stávat<br />
stanovisko, že sionistické předpovědi v Bibli nepatří Židům, a sionismus byl nyní považován<br />
<strong>za</strong> dílo ďáblovo. Židé se v novém pojetí vracejí do Palestiny ze sobeckých a sentimentálních<br />
pohnutek. [30]<br />
Pozoruhodný je také až do r. 1939 trvající nástup antisemitských výroků v publikacích<br />
Společnosti strážné věže. Ruthefordovy výroky v příslušné literatuře byly nejen spoluvinou <strong>za</strong><br />
šíření antisemitismu obecně, nýbrž i konkrétně podporovaly Hitlerovu antisemitskou politiku.<br />
Publikace z těchto let obsahují dosti často jasně antisemitské články. Např. v knize<br />
„Nepřátelé“ [31] na adresu Židů používá Rutheford takových slov jako např. „prosťáčci“ a<br />
„pošetilci“.<br />
Krátce před známou „křišťálovou nocí“ otiskla Společnost strážné věže v časopisu „Útěcha“ z<br />
15. července 1938 článek <strong>za</strong>měřený proti Židům a rozšiřovaný po celém Německu. [32]<br />
Mimo jiné se tam říkalo, že hebrejský národ u<strong>za</strong>vřel spolek s ďábelskou organi<strong>za</strong>cí, a článek<br />
končil slovy:<br />
„Židé jsou živoucím obrazem toho, jak hrozné je být bez Jehovova požehnání. Vzdáleni Boží<br />
přízně nenacházejí ani zde klidu. Kdo seje vítr, sklízí bouři! Jak dlouho ještě?“<br />
Společnost strážné věže užívala - stejně jako nacisté - ve svých publikacích protižidovského<br />
výraziva, ale i samotní Svědci se rázem změnili v antisemity. [33]<br />
Velitel osvětimského tábora Rudolf Höss k tomu řekl: „Všichni Svědci Jehovovi byli<br />
přesvědčeni, že Židé trpí a umírají právem, protože jejich předkové zradili Jehovu.“ [34]<br />
Zbývá dodat, že Společnost strážné věže v těch časech nikdy oficiálně nepozdvihla hlas proti<br />
pronásledování Židů.<br />
Udělal však Rutheford takový krkolomný obrat dobrovolně, sám od sebe?<br />
Na to dodnes nemáme uspokojivou odpověď. Byly vysloveny názory, že vzhledem k politické<br />
situaci v Německu chtěl takto odstranit všechny styčné body se Židy, aby jeho organi<strong>za</strong>ce<br />
mohla pokračovat v ka<strong>za</strong>telské službě. Tomu ovšem schází logika, protože zmíněný obrat měl<br />
celosvětově výrazné důsledky - po milionech tištěné publikace tak rázem ztratily cenu a navíc<br />
<strong>za</strong>čaly těžké vnitřní spory a rozklad.<br />
Vzhledem k existenci dohody „Haavara“ o odsunu Židů mezi německou vládou a<br />
sionistickým hnutím se nelze vyhnout následujícím otázkám. Skoncovala Společnost strážné
věže svým obratem ohledně Židů opravdu s prací ve prospěch sionistického hnutí? Můžeme<br />
vyloučit při nespočetných milionech výtisků časopisů a knih sekty, že útoky Společnosti proti<br />
Židům neovlivnily i její vlastní okolí? Ne<strong>za</strong>příčinily zmíněné útoky vzrůst touhy Židů v celém<br />
Německu po vystěhování do Palestiny?<br />
Kapitolu u<strong>za</strong>vřeme slovy významného židovského spisovatele J. G. Burga: „Sionismus není s<br />
antisemitismem pouze duchovně spřízněn, protože bez něj nemůže vůbec žít. Strašné na tom<br />
je, že právě sionisté mají na antisemitismu největší zájem. Čím více bezpráví musejí Židé ve<br />
světě vytrpět, čím více jsou pronásledováni, tím lepší vyhlídky mají sionisté.“ [35]<br />
Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachturmgesellschaft, Leipzig 1971, str. 76.<br />
Joseph Franklin Rutheford, Leben, Wachtturm-Gesellschaft 1929, str. 178.<br />
V německé verzi Pastor Charles Taze Russell: Ein früher amerikanischer Zionist.<br />
Podle řádem B’nai B’rith vydaného spisu The Challenge of Ethnic Leadership, str. 201.<br />
Svědci Jehovovi jako hlasatelé Božího království, Společnost strážné věže 1993, str. 406.<br />
Anglická verze Strážné věže z 1. prosince 1891, str. 170 a dále.<br />
Známějším spíše pod literárním jménem Achad Ha-Am; p. překl.<br />
Podle Libre Parole z 10. března 1921.<br />
Herzlova židovská ročenka, díl 5, Londýn 1963.<br />
David Horowitz, Pastor Charles Taze Russell. An early American Christian Zionist, 2. vyd.<br />
New York 1990, str. 43.<br />
Připomeňme si, že toto datum se přesně kryje s termínem, k němuž celosvětoví spiklenci<br />
plánovali uchopení <strong>moc</strong>i prostřednictvím světové revoluce, totiž I. světové války!<br />
David Horowitz, Pastor Charles Taze Russell. An early American Christian Zionist, 2. vyd.<br />
New York 1990, str. 69.<br />
United Israel Bulletin z listopadu 1971.<br />
Franz Stuhlhofer, Charles T. Russell und die Zeugen Jehovas. Der unbelehrbare Prophet, 2.<br />
vyd. Berneck 1992, str. 239.<br />
M. James Penton, The Christian Quest Vol. 3: A Story of Attempted Compromise. Jehovah’s<br />
Witnesses, Anti-Semitism and the Third Reich, Addison 1990, str. 35 a dále. Autor zde cituje<br />
svého otce, který byl Russellově vystoupení ve Winnipegu přítomen.<br />
V německé verzi Millionen jeztz lebender Menschen werden nie sterben, 1920.
V originále Die „Zeugen Jehovas“ - Judaisierung des Christentums, Durach 1993, str. 136 a<br />
143.<br />
V německé verzi Jehovas Zeugen -Verkündiger des Königreiches Gottes, 1993.<br />
Joseph Franklin Rutheford, Trost für die Juden, Wachtturm-Gesellschaft 1925, str. 70 a dále.<br />
Mezi prvními řediteli známé hebrejské univerzity v Jeru<strong>za</strong>lémě byli Chaim Weizmann, Felix<br />
Warburg a James Rothschild.<br />
Z neznámých důvodů se místo Rutheforda zúčastnil cesty Macmillan.<br />
Jen v roce 1910 si třikrát najal Prince Albert Hall v Londýně!<br />
V originále Die Wahrheit über die Ernsten Bibelforscher, Freiburg 1922, str. 242 a dále.<br />
V originále Der Bund B’nai B’rith und seine Bedeutung für das österreichischen Judentum,<br />
Bremen (Reprint) 1985, str. 31 a dále.<br />
Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str.<br />
307.<br />
Podle Pfälzische Landeszeitung z 1. dubna 1924, Miesbacher Anzeiger č. 266 z 13. listopadu<br />
1924: Friedrich Ritter von Lamma, Die Entlarvung der Ernsten Bibelforscher.<br />
Článek Sind die Ernsten Bibelforscher wirklich so „harmlos“?, v: Der Morgen, roč. 3, č. 116,<br />
květen 1923.<br />
Laurens Stokes, Kleinstadt und Nationalsozialismus, Neumünster 1984, str. 700.<br />
Hans Lienthardt, Ein Riesenverbrechen am deutschen Volke und die Ernsten Bibelforscher, 2.<br />
Aufl., Weissenburg 1921, str. 13.<br />
Viz Jüdischen Lexikon 1927.<br />
Joseph Franklin Rutheford, Rechtfertigung, Společnost strážné věže 1932, str. 258 a dále.<br />
V německé verzi Feinde, 1937.<br />
Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str.<br />
169.<br />
Robin de Ruiter, Precaución! ... Testigos de Jehová, Chihuahua (Mexiko) 1992, str. 219.<br />
Rudolf Höss, Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958,<br />
str. 117.<br />
J. G. Burg, Schuld und Schicksal, Oldendorf 1972, str. 32.
7. KAPITOLA<br />
Pacifisté a slídilové<br />
Tehdy asi jen sotva kdo věřil, že by <strong>za</strong>vraždění rakouského následníka trůnu 28. června 1914<br />
v Sarajevu mohlo vést k válce. Protože se však v obžalovacím memorandu tvrdilo, že<br />
atentátníci jednali v zájmu Srbska, vyhlásilo Rakousko-Uhersko tomuto malému balkánskému<br />
státu válku - a netrvalo dlouho, kdy všechny evropské <strong>moc</strong>nosti byly <strong>za</strong>taženy do tzv. „velké<br />
války“. [1]<br />
Když pak v srpnu 1914 německé jednotky obsadily Belgii, vyjádřil se k tomu prezident<br />
Wilson: „Je nezbytné, aby Spojené státy zůstaly neutrální.“<br />
Uká<strong>za</strong>lo se to však jako velice obtížné. Ačkoli většina obyvatel USA sympatizovala se<br />
spojenci, přesto byli Američané irského původu se svým protibritským postojem na straně<br />
německých občanů USA. Jmenovitě na východě Spojených států, kde mnoho obyvatel<br />
pocházelo z Německa, panovaly spíše proněmecké nálady.<br />
V poselství americkému Kongresu z prosince 1914 prezident Wilson znovu potvrdil, že „se<br />
nacházíme v míru s celým světem, jsme upřímnými přáteli všech národů a jsme obránci<br />
svornosti a míru.“<br />
Později se uká<strong>za</strong>lo, že po rozpoutání světového požáru nebyla ani v samotné skryté vrchnosti<br />
jednomyslnost ohledně dalšího postupu. [2] Tehdy totiž J. P. Morgan požádal prezidenta<br />
Wilsona o po<strong>moc</strong> pro Anglii a Francii ve formě půjčky 500 milionů dolarů a dodávky munice,<br />
[3] ale tehdejší ředitel „Federal Reserve Board“ Paul Warburg neprojevil pro jeho požadavek<br />
pochopení. Když však Morgan odhalil Warburgovy kontakty s německou tajnou službou,<br />
viděl se Warburg nucen na svůj úřad rezignovat. [4]<br />
Když posléze Morgan vyřadil ze hry osoby všech možných úřadů a postavení, které se mu<br />
vzpíraly, posílal spolu se státní pokladnou každý měsíc do Evropy 500 milionů dolarů na<br />
tříprocentní úrok. Morganova „U.S. Steel Corporation“ dodala Spojencům šest milionů tun<br />
oceli pro jejich zbrojovky. Spojenecké válečné dluhy vystoupily v r. 1916 na 2 miliardy<br />
dolarů, a do té doby Evropě dodané potraviny i ostatní životní potřeby měly hodnotu dalších 3<br />
miliard.<br />
Takto se potraviny a ostatní spotřební zboží staly válečnou zbraní podobně jako munice a<br />
děla. Obě strany dělaly všechno možné ve snaze vyhladovět protivníka.<br />
Americký trh skvěle profitoval z potřeb ostatních zemí. Během války se zásoby Spojených<br />
států zčtyřnásobily a představovaly v roce 1921 přibližně pětinu všech světových zásob.<br />
<strong>Skrytá</strong> vrchnost udělala z USA světovou hospodářskou vel<strong>moc</strong> číslo jedna.
Berlín si v Bílém domě stěžoval a předhazoval Spojených státům, že prodávají munici<br />
Angličanům. Teprve když Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku, <strong>za</strong>působilo to<br />
na americké veřejné mínění do té míry, že pacifistická strana, vedená bankovním domem<br />
Warburg & Co., uznala svou porážku.<br />
Když vešlo ve známost, že německý ministr <strong>za</strong>hraničí <strong>za</strong>slal svému vyslanci v Mexiku<br />
šifrovaný telegram, v němž byl rozveden plán na vytvoření aliance mezi Německem,<br />
Japonskem a Mexikem, přičemž posledně jmenovaná zem měla znovu získat teritoria,<br />
anektovaná Spojenými státy, rozhodl 6. dubna 1917 americký Senát 373 hlasy proti 50 pro<br />
vyhlášení války Německu. Kongres pak schválil zákon o odvodech rekrutů 15. června téhož<br />
roku.<br />
O měsíc později vystoupil Rutheford se svou knihou „Dokonané tajemství“. [5] V ní se nejen<br />
znovu připomínala povinnost členů vyhýbat se vojenské službě, nýbrž obsahovala i citáty<br />
výroků jistých prominentních osob proti válce. Je ovšem třeba vědět, že Ruthefordova kniha,<br />
podporující pacifistické stanovisko strany Warburga a spol., měla vyjít ještě před vstupem<br />
Spojených států do války. Dílo, sepsané k překažení snah o vstup USA do války, bylo vládou<br />
ihned <strong>za</strong>kázáno. V memorandu ministerstva spravedlnosti se říkalo: „Jediný výsledek knihy<br />
‘Dokonané tajemství’, díla drženého v náboženském tónu a velkoryse rozšiřovaného, spočívá<br />
v tom, že vojáci naši věc odmítají a ostatní pociťují nechuť ke svému povolání do vojska.“<br />
7. května 1918 byl na Rutheforda a sedm členů direktoria vydán <strong>za</strong>tykač. Obžalovací spis<br />
kladl prezidentovi Společnosti strážné věže a jeho společníkům <strong>za</strong> vinu spiknutí a porušení<br />
zákona o špionáži ze 17. června 1917. Velkou roli při tom hrálo právě vydání a rozšiřování<br />
knihy „Dokonané tajemství“. Dále bylo obžalovaným kladeno <strong>za</strong> vinu, že se snažili o<br />
provedení svých ilegálních záměrů. Výčet končil obviněním ze spiknutí, podněcování<br />
neposlušnosti a odmítání vojenské služby v ozbrojených silách Spojených států i z bránění v<br />
rekrutování a získávání mužů pro armádu.<br />
Rutheford a tři další podvůdci Společnosti ještě museli navíc čelit obvinění ze spolupráce s<br />
nepřítelem.<br />
20. června 1918 uznali porotci obžalované vinnými ve všech bodech obžaloby. Sedm z nich<br />
bylo odsouzeno na čtyřikrát dvacet let a osmý na čtyřikrát deset let vězení.<br />
Soudce pak ve zdůvodnění rozsudku vysvětlil, proč byli Biblisté odsouzeni k tak vysokým<br />
trestům odnětí svobody: „Náboženská propaganda, kterou obžalovaní eneregicky provozovali<br />
v této zemi i mezi našimi spojenci, představuje podle přesvědčení soudu větší nebezpečí než<br />
celá německá divize.“<br />
Je ostatně známo, že hlavní úřadovna Společnosti strážné věže byla navštěvována německými<br />
agenty. Tato skutečnost je potvrzena i v memorandu ministerstva spravedlnosti, které bylo 4.<br />
května <strong>za</strong>znamenáno v „Congressional Record“ (str. 6053).<br />
Podle Fritze Springmeiera v knize „Buďte chytří jako hadi“ byla odhalena i spojení mezi<br />
Společností strážné věže a německými agenty v Mexiku. Existuje k tomu zpráva „Případ
mezinárodních biblistů“, [6] kterou vydala „Witness Inc.“. Ve zmíněné zprávě jsou<br />
reprodukovány také soudní spisy.<br />
Za zmínku ještě stojí, že tehdy byly ve Spojených státech pouze dvě stanice Telefunken, jimiž<br />
bylo možno udržovat radiový kontakt s Německem. Byly to jediné možnosti přímé<br />
komunikace a není tedy pochyb, že tato jediná <strong>za</strong>řízení v Severní Americe byla používána ke<br />
špionážním účelům, a proto je také americká vláda nechala <strong>za</strong>vřít. Warburgové & Co. tím<br />
ztratili své komunikační možnosti s vnějškem. V knize „Warburgové“ její autor David Ferrar<br />
na str. 80 potvrzuje, že bylo zcela přerušeno spojení mezi americkými a německými<br />
Warburgy od chvíle, kdy Spojené státy vstoupily do války.<br />
8. března 1918 „Electrical Revue“ oznámila, že federální úřady v New Yorku obsadily<br />
budovu „Tower“ na dolní Brodwayi a objevily tam radiový přístroj, který byl dostatečně<br />
výkonný ke spojení s Německem. Zmíněná radiostanice patřila jistému Richardu Pfundovi,<br />
bývalému <strong>za</strong>městnanci stanic Telefunken v Tuckertonu a Sayville. Přestože byl aparát mimo<br />
provoz, přivolaní znalci prohlásili, že by mohl být během pouhé půlhodiny znovu uveden do<br />
provozu. Není od věci připomenout, že zmíněný přístroj byl v té době technickou novinkou v<br />
oblasti špionáže, protože díky němu bylo možno se strategickým odstupem vysílat nebo<br />
přijímat <strong>za</strong>kódované zprávy.<br />
Zajímavá je také skutečnost, že v tutéž dobu existoval v hlavní úřadovně Společnosti strážné<br />
věže podobný bezdrátový přijímač. Počátkem r. 1918 <strong>za</strong>čal vojenský informační úřad USA v<br />
New Yorku s prohlídkou správních místností Společnosti. Existovalo totiž podezření, že<br />
organi<strong>za</strong>ce byla ve spojení s německým nepřítelem. [7] Během prohlídky byl v hlavní budově<br />
objeven přijímač, odstavený stejně jako aparát Richarda Pfunda, a dále i příslušná anténa na<br />
střeše objektu. [8]<br />
Čtenáři se nabízejí k <strong>za</strong>myšlení následující otázky: K čemu sloužila poslední špionážní<br />
novinka v kancelářích Společnosti strážné věže? Jaký užitek mohl mít takový přístroj pro<br />
náboženskou organi<strong>za</strong>ci? Proč navštěvovali němečtí agenti hlavní úřadovny Společnosti v<br />
Brooklynu a Mexiku?<br />
Poté, co se frakce uvnitř skryté vrchnosti znovu usmířily a skončila velká válka, byli<br />
Rutheford a jeho společníci z iniciativy vlády Spojených států 21. března 1919 - pouhých<br />
devět měsíců po vynesení rozsudku - propuštěni na svobodu, aby se mohli znovu přičiňovat o<br />
věc sionismu.<br />
V po<strong>za</strong>dí atentátu na arcivévodu Ferdinanda, který byl záminkou k evropské válce, stál<br />
vysokostupňový zednář Lev Davidovič Bronštejn alias Trocky.<br />
Hlavními cíly války bylo mj. svržení carismu s následnou bolševickou revolucí, zničení<br />
německé i rakouské monarchie a <strong>za</strong>ložení „Společnosti národů“.<br />
C. C. Tancill, Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939, str. 84.<br />
C. C. Tancill, Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939, str. 365; Eustace Mullins, Die<br />
Bankiersverschwörung von Jekyll Island, Oberammergau/Oberbayern 1956, str. 55.
V německé verzi Das vollendete Geheimnis.<br />
V německé verzi Der Fall der Internationalen Bibelforscher, str. 96.<br />
Die Zeugen Jehovas in Gottes Vorhaben, Wachtturm-Gesellschaft 1960, str. 78.<br />
Wachtturm-Gesellschaft z 15. června 1955.<br />
8. KAPITOLA<br />
Neutralita Společnosti strážné věže<br />
Společnost strážné věže a její stoupenci stále znovu ujišťují, že se vždy vyhýbali situacím,<br />
které by mohly vyvolat pochybnosti o jimi <strong>za</strong>stávané „neutralitě“. V časopisu „Procitněte“ z<br />
8. ledna 1995 se říká:<br />
„‘Ze světa nejsou, jako ani já nejsem ze světa’ (J 17,16). Těmito slovy popsal Ježíš absolutní<br />
neutralitu svých následovníků v politických záležitostech. Zatímco se církve křesťanstva<br />
nadále vměšují do politiky, drží se opravdoví křesťané [Svědci Jehovovi] Ježíšova příkazu<br />
nebýt z tohoto světa.“<br />
Sekta neustále zdůrazňuje, že v oblasti politiky setrvala na svých „neutrálně křesťanských“<br />
pozicích nejen během dvou světových válek, ale i v nejrůznějších vojenských konfliktech,<br />
která následovaly v období „studené války“. V interview s reportérem pro religiózní<br />
záležitosti Hiley Wardem tehdejší prezident Společnosti strážné věže Milton G. Henschel<br />
prohlásil, že na rozdíl od ostatních náboženství si Společnost nikdy nic ne<strong>za</strong>čala s vládami,<br />
nikdy jim ne<strong>za</strong>sílala petice a neprotestovala proti úředním nařízením. [1] Svědci Jehovovi se<br />
neúčastní voleb a odmítají vojenskou službu včetně náhradní (např. ve zdravotnických<br />
jednotkách armády). Společnost strážné věže svým stoupencům vtlouká do hlavy, že každý,<br />
kdo někdy sloužil v armádě nebo se zúčastnil vlasteneckých podniků, porušil náboženské<br />
zásady a jednal proti svému svědomí. Na podporu tohoto tvrzení se s oblibou cituje apoštol<br />
Pavel: „Možno-li, pokud jest na vás, mějte pokoj se všemi lidmi ... Žijte v pokoji , a Bůh<br />
pokoje a lásky bude s vámi“ (Ř 12,18; 2 K 13,11).<br />
Naplňují však Svědci Jehovovi skutečně slova apoštola Pavla? Opravdu se vyhýbají všem<br />
situacím a okolnostem, které mohly dát vzniknout pochybnostem o jejich neutralitě?<br />
Podívejme se tedy na věc pozorněji.<br />
a) První světová válka
V publikacích Společnosti strážné věže se často dočítáme, že Svědci Jehovovi během I.<br />
světové války - stejně jako dnes - nevykonávali vojenskou službu.<br />
V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ [2] je položena otázka ohledně vojenské služby<br />
během I. světové války: „Jaký postoj <strong>za</strong>ujímali Svědci Jehovovi vůči válce?“ Odpověď je<br />
zcela jasná: „Odmítali se jí účastnit.“<br />
Ve „Strážné věži“ z 1. června 1979 je na str. 19 následující výrok: „Od přelomu století<br />
<strong>za</strong>chovali Svědci Jehovovi svůj postoj nenásilné ‘křesťanské neutrality’ jak v obou světových<br />
válkách, tak i v éře vojenských konfliktů po ‘studené válce’.“<br />
22. října 1994 se v „Procitněte!“ na str. 7 psalo: „Je pravdou, že Svědci Jehovovi jsou přísně<br />
neutrální a v politických sporech se nikdy neangažují pro žádnou stranu. Nikdy neprolili krev<br />
ve druhé světové ani v žádné jiné válce.“<br />
Při zběžném přehlížení citovaných i mnohých dalších výpovědi to skutečně na první pohled<br />
vypadá, že postoj Biblistů byl tehdy stejný jako dnes a že tedy vždy rozhodně odmítali<br />
vojenskou službu. Jejich tvrzení jsou však s historickou skutečností neslučitelná!<br />
Sám Russell po mnoho let učil, že Písmo vojenskou službu ne<strong>za</strong>kazuje. [3] „Není žádný<br />
důvod nevykonávat vojenskou službu.“ V šestém svazku „Studií Písma“ s titulem „Nové<br />
stvoření“ z r. 1904 napsal, že podle Bible není žádný důvod, proč by křesťané neměli bojovat<br />
na frontě. Odvolával se nejen na to, že Kristovi učedníci nosili zbraně, nýbrž i uvedl biblický<br />
příklad, kdy římský voják Kornelius i po svém pokřtění nadále sloužil ve vojsku. Pro Biblisty<br />
tehdy záležitost vojenské služby nebyla žádným problémem.<br />
V naší souvislosti je důležité pouká<strong>za</strong>t i na skutečnost, že Rutheford byl při vypuknutí I.<br />
světové války právě v Evropě. Jen několik dní před jejím <strong>za</strong>čátkem pořádal konference v<br />
Německu a Dánsku, aniž by se dotkl otázek neutrality nebo výkonu vojenské služby. Bude se<br />
snad namítat, že Rutheford nemohl vědět o brzkém vypuknutí války, ale to jen sotva obstojí,<br />
protože v nejrůznějších evropských zemích již probíhaly vojenské přípravy a velké manévry.<br />
Všichni včetně Rutheforda dobře věděli, jakým směrem se věci v Evropě ubírají. V „Ročence<br />
1993 Svědků Jehovových“ je na str. 77 uvedeno následující: „Rutheford sám se vzhledem k<br />
blízkosti válečného konfliktu <strong>za</strong>čal cítit stísněně. Snažil se dostat do Anglie, ale pravidelné<br />
lodní spojení mezi dánským přístavem Esbjerg a anglickým pobřežím bylo přerušeno, takže<br />
nikdo nevěděl, co příští den přinese.“ [4]<br />
Kromě toho i fakta prokazují, že značný počet stoupenců Společnosti po vypuknutí války<br />
nastoupil vojenskou službu a bojoval na frontách. Tak např. v čísle 9 „Strážné věže“ je<br />
otištěno úmrtní oznámení bratra Maxe Nitzsche, který 15. července padl na ruské frontě. Do<br />
armády nastoupil i Hero von Ahlften, jeden z tehdejších německých vůdců Společnosti<br />
strážné věže. Podle „Strážné věže“ č. 11 z roku 1915 bylo na frontě 350 vojáků, příslušníků<br />
sekty Biblistů. V tutéž dobu publikovala Společnost strážné věže pod souborným titulem<br />
„Psaní od našich bratří v poli“ dopisy Svědků Jehovových z fronty.
Historik Detlev Garbe ve své pozoruhodné disertaci „Mezi odporem a mučednictvím. Svědci<br />
Jehovovi ve ‘Třetí říši’“ [5] píše o jejich účasti na vojenské službě následující: „Ve spisku<br />
německých Biblistů, ilegálně vydaném během druhé světové války a vyzývajícím k odmítání<br />
vojenské služby, je vysloveno politování, že <strong>za</strong> první světové války se mnozí souvěrci z<br />
‘neznalosti Božího zákona’ stali ‘bezděčnými vrahy’ (Odpovědi na otázky německé<br />
propagační ústředny Strážné věže z července 1942).“<br />
Skutečnost, že vůdci Společnosti strážné věže nevystoupili proti těm z členů, kteří se hlásili k<br />
vojenské službě, vyplývá i z knihy „Pak je tajemství Boží naplněno“. [6] Lze se tam dočíst, že<br />
během jednoho shromáždění Biblistů v září 1918 v americkém Milwaukee provedly úřady<br />
šťáru a vyzvaly všechny mladé muže k předložení vojenských dokladů. Až po tomto hrubém<br />
vyrušení mohl <strong>za</strong>se řečník pokračovat v biblické přednášce. Zmíněné přerušení však netrvalo<br />
dlouho - všichni přítomní muži měli zjevně své branecké průkazy v pořádku!<br />
V <strong>za</strong>tím poslední učebnici dějin Společnosti strážné věže s titulem „Jehovovi Svědci -<br />
zvěstovatelé království Božího“ z roku 1993 se přiznává, že i Biblisté pochodovali s puškami<br />
a bajonety do zákopů. V závěru se ovšem na str. 191 a násl. dodává: „Přesto s myšlenkou na<br />
biblický příkaz ‘Ne<strong>za</strong>biješ!’ stříleli do vzduchu nebo se pokoušeli nepříteli vyrvat zbraň z<br />
ruky.“<br />
Avšak i mezi <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> - stejně jako mezi příslušníky jiných křesťanských hnutí -<br />
byli lidé, kteří odmítali jakoukoli účast na vojenské službě. Podle studie, publikované<br />
Johannem Ohrtmannem r. 1932, to bylo 50 Biblistů, kteří během I. světové války odmítli<br />
nastoupit vojenskou službu a 20 z nich bylo odsouzeno na pět roků vězení. [7]<br />
Společnost strážné věže podle všeho v této válce přenechala svědomí svých stoupenců, zda<br />
vojenskou službu vykonají nebo ne.<br />
b) Spartakovci<br />
Během poválečných let Společnost strážné věže v Německu doznala rozkvětu. Na konci války<br />
měla 3 868 členů rozdělených do pěti skupin. Roku 1919 již jejich počet činil 5 545. [8] K 7.<br />
prosinci 1921 byla Společnost strážné věže uznána <strong>za</strong> legální severoamerické sdružení.<br />
V letech 1919 až 1933 rozšířili Svědci Jehovovi v Německu nejméně 125 milionů knih,<br />
brožur, časopisů i další miliony traktátů. Ze všech 115 zemí, v nichž tehdy Svědci Jehovovi<br />
působili, měli pouze v Německu a ve Spojených státech více než 10 000 členů.<br />
V poválečné situaci bylo mnoho Němců ochotno vyslechnout si poselství Společnosti strážné<br />
věže, které se převážně točilo kolem tématu „Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou“.<br />
„Milionová kampaň“ slibovala jak vzkříšení patriarchů Abraháma, Izáka a dalších na rok<br />
1925, tak i <strong>za</strong>vedení ráje na Zemi, který by byl řízen světovou vládou z Jeru<strong>za</strong>léma.
Již jsme si řekli, že Rutheford a jeho společníci byli po odsouzení k dlouhodobým trestům<br />
odnětí svobody brzy na zásah americké vlády (resp. skryté vrchnosti) <strong>za</strong>se propuštěni na<br />
svobodu. Od té chvíle se Rutheford nejen znovu angažoval pro věc sionismu, nýbrž také<br />
podněcoval k neposlušnosti vládě, politickým vůdcům, soudům, atd. atd. Aby byly jeho<br />
rozkazy prováděny bez možnosti jakékoli kritiky, Rutheford se sám pasoval na hlásnou troubu<br />
Boží. Učil, že křesťan nesmí poslouchat současné světské vlády, nýbrž pouze Boha. Od<br />
nynějška tedy byli Biblisté z <strong>moc</strong>i „božského poslání“ povinni odhalovat všechny světské<br />
vrchnosti jako zástupce Satana na Zemi. Ruthefordovi stoupenci <strong>za</strong>šli dokonce tak daleko, že<br />
odmítali každou formu vlády. [9]<br />
Nijak příliš neudivuje, že mnoho lidí si vzájemně dává do spojení toto učení se sionistickými<br />
snahami Biblistů, stejně tak, jako jim vzájemně splývá jejich učení o brzkém zřízení<br />
supervlády v Jeru<strong>za</strong>lémě s plány zednářstva a internacionálních židovských financí.<br />
Boj proti Biblistům byl <strong>za</strong>hájen kontrapropagandou v podobě různých brožur a knih. Ty v<br />
zásadě poukazovaly na nebezpečnost sekty související se zednářstvím, judaismem a<br />
bolševismem.<br />
Pokud jde o posledně jmenovaný jev, je snadné pochopit, že lidé pokládali Biblisty <strong>za</strong><br />
po<strong>moc</strong>níky bolševiků. Předně od revolučních bolševických událostí uplynul velice krátký čas,<br />
a dále zde již tenkrát bylo podezření, že jistí prominentní členové vysokých židovských<br />
financí vynaložili mnoho peněz na umožnění bolševické revoluce. Kromě toho také mnozí<br />
lidé v Německu věděli, že Biblisté prokazují zvláštní přízeň revolučnímu seskupení zvanému<br />
„Spartakovci“. Kdo byli tito Spartakovci?<br />
Po triumfu listopadové revoluce r. 1918 v Německu <strong>za</strong>čal být socialismus něčím víc než<br />
pouhou nadějí. Ve velkých městech se formovaly dělnické a vojenské rady s cílem přivodit<br />
násilně konec stávajícího monarchistického režimu. Ze severoněmeckých přístavů se pak<br />
revoluce rychle přenesla do celé země. Ve snaze <strong>za</strong>bránit nepokojům vyhlásil říšský kancléř<br />
9. listopadu republiku.<br />
Největší problémy tehdy působili právě „Spartakovci“, revoluční skupina z řad USPD.<br />
Spartakovci sami náleželi k iluminátskému řádu a jejich název byl odvozen od Adama<br />
Weishaupta, <strong>za</strong>kladatele iluminátů v Bavorsku (jak jsme si již uká<strong>za</strong>li, Weishaupt si sám<br />
vybral krycí jméno „Spartakus“). Známá vůdkyně Spartakovců Rosa Luxemburgová často<br />
navštěvovala ústředny iluminátů, a finančníky tohoto revolučního seskupení byli bankéři<br />
La<strong>za</strong>rd Freres spříznění s bankovními rodinami Schiff, Warburg a Kuhnem, Loebem & Co.<br />
Spartakovci se snažili zmobilizovat masy a uspíšit nástup diktatury proletariátu; byli<br />
připraveni uvrhnout k tomu účelu třeba celé Německo do plamenů. Propaganda Spartakovců<br />
byla <strong>za</strong>měřena především na ne<strong>za</strong>městnanou mládež, které pochopitelně scházely jakékoli<br />
politické zkušenosti.<br />
Určitou překážkou jejich plánů byli monarchisté a proto Spartakovci připravovali seznamy<br />
všech lidí, které podezírali z věrnosti monarchii. Jak vyšlo najevo z tajných podkladů,
nalezených později v domech některých Spartakovců, bylo pro Německo chytnáno masové<br />
vraždění jako v Rusku.<br />
K prokázání oprávněnosti tehdejších výtek na adresu Ruthefordových stoupenců, že jsou<br />
přisluhovači této revoluční skupiny, nám postačí citát z 282 strany novin „Miesbacher<br />
Anzeiger“ z 19. října 1919: „Ve dnech rosenheimské vlády rad v roce 1919 se Biblisté těšili<br />
mimořádné přízni Spartakovců, kteří tvořili většinu návštěvníků jejich shromáždění a dávali<br />
najevo nepokrytou radost ze svržení státu a církve. Zmíněná shromáždění se stala skutečnou<br />
demonstrací sbratření mezi Opravdovými biblisty a bolševiky.“<br />
c) Vyhledávání konfrontace s křesťany<br />
Sotva Biblisté svými vztahy ke Spartakovcům na sebe přitáhli pozornost německé vlády,<br />
<strong>za</strong>čali jí hned působit nové starosti. Stejně jako proti vládě popichoval Rutheford své<br />
stoupence i k bezmezné zášti vůči křesťanským církvím, a to především vůči katolické. K<br />
tomu účelu často pověřoval členy sekty rozdáváním brožur a časopisů přímo před kostely a v<br />
některých případech dokonce i na hřbitově během pohřebních obřadů - to všechno navíc<br />
spojené s otevřeným urážením duchovenstva. Rovněž dvouměsíčník „Zlatý věk“ svými<br />
štvavými články a karikaturami všemožně pomlouval a tupil katolický klérus. [10]<br />
Vzhledem k tak masivní nekvalifikované kritice, vysmívání a urážení nijak nepřekvapuje, že<br />
stoupenci Společnosti strážné věže na sebe přivolali opovržení křesťanských náboženských<br />
společenství. Konfrontace se ještě citelně vyhrotila, když Biblisté v průběhu r. 1924 a na<br />
počátku r. 1925 <strong>za</strong>hájili nejrůznější kampaně proti katolické církvi. Jeden z nejuznávanějších<br />
vysokých funkcionářů sekty v Německu Balzereit vydal pod pseudonymem „P. B. Gotthilf“ a<br />
se souhlasem brooklynského ústředí knihu s titulem „Největší skrytá <strong>moc</strong> světa“. [11]<br />
Balzereit ve své knize dává najevo starost o truchlivou situaci německého národa a vinu <strong>za</strong> to<br />
nesl podle autora Vatikán. V závěru pak naznačil, že existuje nepřítel Říma, který prokazuje<br />
lidstvu ohromnou službu, a tím nepřítelem jsou Biblisté! Kniha byla <strong>za</strong>kázána a sekta<br />
odsouzena k peněžité pokutě.<br />
Bezuzdná kritika kléru pokračovala na jaře 1925 také v rámci kampaně letáků s názvem<br />
„Obžaloba duchovenstva“. Po podepsání konkordátu mezi Vatikánem a Bavorskem zveřejnil<br />
„Zlatý věk“ z 1. června 1925 na str. 242 článek pod titulem „Konkordát s Říší?“ Psalo se tam:<br />
„Německý národe, měj oči otevřené, takové dohody <strong>za</strong>palují hranici těm, kdož mají odvahu<br />
říkat pravdu. Jestliže je jednou touto vzájemnou dohodou odebráno právo protestovat proti<br />
religiózním nesmyslům, pak je hrob práva na protest i tvým vlastním hrobem. Dávejte si<br />
pozor všichni, jichž se to týká! V Bavorsku již povolaní zástupci protestantismu řekli své<br />
‘ano’ k výše naznačenému; záhy sami okusí následků tohoto konkordátu. Dávejte si pozor!<br />
Brzy se kostlivá ruka smrtky chopí umíráčku a odzvoní konec práva na svobodné vyjádření<br />
názoru. Německý protestantisme, chceš dobrovolně zemřít?“
Vzhledem k chaosu, který Biblisté vyvolali ve všech církevních společenstvích, se klérus<br />
viděl nucen jednat. Direktor Apoštolské sekce Konrad Algermissen vydal různé vysvětlující<br />
spisy poučující o nebezpečích v učení Společnosti strážné věže. Byly tam i pasáže týkající se<br />
spojení sekty se zednářstvem a Židovstvem. Duchovenstvo nabádalo věřící, aby před členy<br />
Ruthefordovy sekty <strong>za</strong>vírali dveře a pod žádnou záminkou s nimi nemluvili. [12] Pořádala se<br />
shromáždění, kde byli křesťané informováni o nebezpečí, které jim hrozí se strany<br />
Společnosti strážné věže. Upřímní křesťané se pak v mnoha případech účastnili srazů Biblistů<br />
a rušili jejich kázání.<br />
Tehdejší německý trestní zákoník nabízel pouze dvě možnosti, jak se cestou zákona tak<br />
říkajíc dostat na kobylku praktikám sekty. Podle čl. 166 a 167 bylo <strong>za</strong>kázáno urážet oficiální<br />
církve resp. neoprávněně provozovat podomní obchod. Není tedy divu, že se od poloviny<br />
dvacátých let množila trestní oznámení na Biblisty kvůli podomnímu obchodu. V roce 1926<br />
proběhlo 897 soudních jednání proti členům Společnosti strážné věže. Končily však tím, že<br />
ten či onen konkrétní člen sekty musel <strong>za</strong>platit pokutu, ale Společnost jako taková vyšla vždy<br />
z věci beztrestně.<br />
Od r. 1930 sílily hlasy volající po zásahu státu proti Společnosti strážné věže resp. proti<br />
Biblistům. Ministr vnitra vydal 28. března 1931 dekret k potírání politických výtržností. Od<br />
toho okamžiku měli policejní úředníci prostor k postupu proti jistým extrémním politickým<br />
silám. Zmíněné nařízení obsahovalo také oprávnění k zákroku v tom případě, že by nějaké<br />
náboženské společenství tupilo veřejné právo, společenské zřízení, zvyky nebo zlovolně<br />
opovrhovalo předměty náboženské úcty.<br />
Nařízení použilo jako první Bavorsko 14. listopadu 1931, kdy byly publikace Společnosti<br />
strážné věže postaveny mimo zákon a <strong>za</strong>baveny. Podle příslušné policejní zprávy ministerstvu<br />
vnitra bylo mezi prosincem 1931 a květnem 1932 hlášeno 27 případů, kdy policie<br />
zkonfiskovala literaturu sekty. [13]<br />
Byla rovněž v<strong>za</strong>ta do vazby řada osob, zvláště v Bavorsku, které v této věci bylo jakýmsi<br />
průkopníkem, a mnohé spolkové země se ještě v roce 1932 k tomuto kroku připojily. [14] Na<br />
tomto místě budiž pro jistotu předesláno, že to vše se stalo ještě před Hitlerovým převzetím<br />
<strong>moc</strong>i.<br />
V letech po I. světové válce se Hitlerovi podařilo účinně zorganizovat svou stranu; v<br />
červencových volbách 1932 dostala 37 % hlasů. Dne 29. ledna Paul von Hindenburg sesadil<br />
Schleichera a na jeho místo jmenoval německým kancléřem Hitlera, který pak v následujících<br />
dnech sestavil kabinet s Franzem von Papenem jako vicekancléřem. 28. února Hindenburg<br />
zrušil ústavní práva a pověřil Hitlera pro případ potřeby k převzetí veškerých plných <strong>moc</strong>í.<br />
Dva týdny po nástupu Hitlera k <strong>moc</strong>i zveřejnila Společnost strážné věže - patrně jako<br />
provokaci vlády - v časopisu „Zlatý věk“ rezoluci, v níž se ujišťovalo, že Biblisté nikdy<br />
nepřestanou hlásat své poselství.<br />
K prvnímu konfliktu mezi nacisty a sektou došlo v průběhu voleb 5. března 1933. K získání<br />
potřebných hlasů pro NSDAP nacisté všechny Němce <strong>za</strong>vá<strong>za</strong>li účastí na volbách. Kdo by se
zdráhal volit, byl automaticky v očích SA podezřelý, a proto bylo mnoho Svědků Jehovových<br />
<strong>za</strong>registrováno jako Hitlerovi odpůrci. Jednotky SA tehdy chodily dům od domu, aby přiměly<br />
lidi jít k urnám, ba mnohdy je dokonce i doprovázely až do volebních místostí. Aby se přesto<br />
vyhnuli nutnosti účastnit se voleb, mnozí Svědci Jehovovi opustili své domovy.<br />
Po více než padesát let dosvědčovali Svědci Jehovovi naprostou soudržnost svých vůdců se<br />
stoupenci. Máme-li věřit jejich publikacím, odpírali téměř všichni poslušnost nacistickému<br />
státu. Podle Společnosti strážné věže byli „učedníci“ jediní v Německu, kteří proti<br />
hitlerovským hrůzám protestovali; nacistickému státu ani neustupovali, ani v k němu neměli<br />
důvěru a neskládali v něj naději. Přečtěme si například tvrzení na str. 10 časopisu<br />
„Procitněte!“ z 8. července 1985: „V Německu však byla skupina, která odvážně udržovala na<br />
živu křesťanské zásady - byli to Svědci Jehovovi. Na rozdíl od duchovenstva a jejich<br />
stoupenců odmítali dělat kompromisy s Hitlerem a nacionálními socialisty ... Nebyli ochotni<br />
porušit svou křesťanskou neutralitu v politických záležitostech ... Ne<strong>za</strong>sílali Hitlerovi žádné<br />
zdravice, jako to dělala naprostá většina duchovních i jejich chráněnců.“<br />
Z přednášky dozorce německé sekce Konráda Frankeho v září 1976 v Bad Hersfeldu vyplývá,<br />
že moderní vypodobnění postoje Svědků Jehovových v období „Třetí říše“ bylo vědomě<br />
zfalšováno. Mnozí příslušníci Strážné věže např. akceptovali nacistický pozdrav a svůj postoj<br />
ospravedlňovali přesvědčením, že pozdrav nemá s jejich vírou nic společného. Takto se<br />
chovala část Svědků, jiná část ne. Mnozí Svědci Jehovovi se účastnili režimních slavností,<br />
užívali nacistického pozdravu, a někteří dokonce vyvěšovali vlajky s hákovým křížem. [15]<br />
d) Druhá světová válka<br />
Po Hindenburgově smrti 2. srpna 1934 přev<strong>za</strong>l Hitler úřad hlavy Říše a spojil tak ve své osobě<br />
nejvyšší státní i vládní <strong>moc</strong>. Ihned po nástupu k <strong>moc</strong>i <strong>za</strong>čal svrhovat tísnivá omezení<br />
versailleské smlouvy. Roku 1935 znovu <strong>za</strong>vedl brannou povinnost, která byla zmíněnou<br />
dohodou zrušena.<br />
Za nacistického režimu byli Jehovovi svědci až do r. 1935 většinou <strong>za</strong>týkáni <strong>za</strong> bojkotování<br />
voleb, kvůli odmítání zdravit vlajku a používat nacistický pozdrav, příp. <strong>za</strong> podněcování<br />
nepokojů. Po prvním <strong>za</strong>tčení putovali před soudce, který je obvykle odsoudil k peněžité<br />
pokutě nebo ke krátkému vězení. Díky versailleské dohodě tedy neměli do té doby žádné<br />
problémy kvůli vojenské službě, ale od r. 1935 se situace změnila.<br />
Již několik dní po <strong>za</strong>vedení všeobecné branné povinnosti pověřila vláda policejní orgány<br />
zjištěním, zda jsou mezi <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> členové, kteří se jí vyhýbají. Protože však byli<br />
povoláváni pouze muži narození před r. 1914, našlo se mezi <strong>Svědky</strong> jen málo takových, kteří<br />
by byli kvůli tomu <strong>za</strong>tčeni a po kratší dobu vězněni.
Před vypuknutím války se mnozí Svědci Jehovovi chránili před vojenskou službou zákonem,<br />
podle něhož nesměly být do wehrmachtu povolávány osoby, které již byly soudně trestány <strong>za</strong><br />
protistátní činnost. [16]Z tohoto zákona také profitovalo hodně Svědků Jehovových tím, že<br />
úmyslně na ulicích rozdávali <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>né publikace, aby tak dosáhli odpovídajícího odsouzení.<br />
Po odpykání mírného trestu pak už nesměli - resp. nemuseli - nastoupit vojenskou službu.<br />
[17]<br />
Je třeba ještě dodat, že podle početných zpráv gestapa Společnost strážné věže dokonce<br />
rozšiřovala letáky, které všechny brance vyzývaly k odmítnutí vojenské povinnosti. Vedení<br />
wehrmachtu považovalo sektu <strong>za</strong> velice nebezpečnou, varovalo před agitací jejích stoupenců<br />
a vyzývalo úřady k zvýšení bdělosti ohledně její činnosti.<br />
22. dubna 1937 oznámilo gestapo všem policejním služebnám, že příslušníci Ruthefordovy<br />
sekty mají být po odpykání trestu předáváni do „ochranné vazby“ v koncentračním táboře.<br />
[18] Aby se odtamtud dostali, museli by Svědci Jehovovi podepsat následující závazné<br />
prohlášení, jímž se zříkají víry v učení Společnosti strážné věže.<br />
PROHLÁŠENÍ<br />
1. Uznal jsem, že Mezinárodní biblisté šíří bludy a že pod pláštíkem náboženské činnosti<br />
sledují protistátní cíle.<br />
2. Proto jsem se zcela a úplně od této organi<strong>za</strong>ce odvrátil a rovněž i niterně jsem se ze sekty<br />
vymanil.<br />
3. Tímto ujišťuji, že již nikdy nebudu činný pro Mezinárodní sdružení biblistů, a že ihned<br />
oznámím osoby, které by propagovaly bludy Biblistů nebo se případně jinak projevily jako<br />
Biblisté. Pokud by mi byly <strong>za</strong>slány jejich spisy, neprodleně je odevzdám na nejbližší policejní<br />
služebně.<br />
4. Chci budoucně ctít zákona státu a zvláště v případě války slibuji bránit svoji vlast se zbraní<br />
v ruce, a stejně tak se chci zcela a úplně <strong>za</strong>členit do národního společenství.<br />
5. V<strong>za</strong>l jsem na vědomí, že musím počítat s novým uvalením ochranné vazby, pokud bych<br />
jednal proti tomuto mnou dnes podepsaném prohlášení.<br />
Začátek II. světové války přinesl Svědkům Jehovovým výrazné zhoršení jejich situace.<br />
Paragraf 5 odst. 1 č. 3 válečného práva stanovil trest smrti pro každého, kdo by odmítal<br />
vojenskou službu. Byly popraveny tisíce osob, které z důvodů svědomí odmítly účast ve<br />
válce, mezi nimi katolíci, luteráni, němečtí mennonité, adventisté sedmého dne a další. Pokud<br />
jde o <strong>Svědky</strong> Jehovovy, Detlef Garbe uvádí následující čísla ohledně odmítání účasti na válce:<br />
Mezi 26. srpnem 1939 a 30. zářím 1940 skončilo ze 152 procesů proti Biblistům v 112<br />
případech (72,7 %) rozsudkem smrti, kdežto ve 40 případech (26,2 %) byl rozsudek jiný.<br />
Podle Garbeho bylo <strong>za</strong> dobu trvání války odsouzeno k smrti a popraveno asi 250 až 300
Svědků Jehovových. [19] Ti byli o božském poslání Společnosti strážné věže přesvědčeni<br />
natolik, že <strong>za</strong> něj dali život. [20]<br />
Závěrem zde musí být ještě řečeno, že mnozí odpůrci účasti na válce mezi <strong>Svědky</strong><br />
<strong>Jehovovými</strong> nakonec shledali koncentrační tábor <strong>za</strong> relativně nejbezpečnější místo. Dokud<br />
tam zůstávali v ochranné vazbě a nepodepsali výše citované prohlášení, jímž by <strong>za</strong>přeli svou<br />
víru, byli v poměrném bezpečí. Vzdor různým útrapám a nedostatku raději snášeli nejistý<br />
lágrový život, než by se vystavili předvídatelnému osudu venku. [21]<br />
e) Státní department USA<br />
V právě probírané souvislosti si nyní musíme promluvit také o Spojených státech. Během<br />
třicátých a čtyřicátých let se Společnosti strážné věže v USA nevedlo nijak zvlášť dobře a rok<br />
od roku bylo stále více Biblistů <strong>za</strong>týkáno a vězněno. Podle zprávy Společnosti užívali v<br />
takových případech soudci a státní návladní porušování zákonných ustanovení, jako bylo<br />
zdravení státní vlajky a trestné činy a přečiny proti dětem - to všechno s cílem podvá<strong>za</strong>t co<br />
nejvíce práci Svědků Jehovových. V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ z r. 1960 se na<br />
str. 177 tvrdí, že tyto a mnohé další zákony udělaly v očích veřejnosti ze Svědků Jehovových<br />
tu nejhorší sortu kriminálníků.<br />
Vzhledem k právě zmíněným problémům sekty s justicí ve Spojených státech je ovšem velice<br />
zvláštní, že se americká vláda soustavně vkládala do věci a prostřednictvím státního<br />
departmentu vyjednávala s Hitlerovým režimem, aby tak chránila Společnost strážné věže v<br />
Německu. [22]<br />
Z roku 1949 zveřejněné korespondence ministerstva <strong>za</strong>hraničí si lze udělat nejen představu o<br />
početných intervencích státního departmentu prostřednictvím amerického vyslanectví v<br />
Berlíně i generálního konzulátu v prospěch sekty, ale můžeme tam současně i zjistit, jak se<br />
nejvyšší vedení Svědků Jehovových vědomě vyhýbá vyřčení pravdy o dění v Německu<br />
třicátých let. [23]<br />
Po převzetí <strong>moc</strong>i vydal Hitler dekret dovolující policii konfiskovat „literaturu“, která by<br />
mohla představovat ohrožení veřejného pořádku bezpečnosti. Krátce nato pustili Svědci<br />
Jehovovi do oběhu brožuru „Krize“, v níž se mj. prohlašují <strong>za</strong> antimilitaristy. Brožura byla<br />
<strong>za</strong>kázána kvůli kresbě na obálce, která představovala vojáka se <strong>za</strong>krváceným mečem v ruce.<br />
Netrvalo dlouho a gestapo přepadlo výrobnu Strážné věže a dům Betel v Magdeburku.<br />
Vzhledem k jednoznačné pověsti sekty se hledaly důkazy jejího spojení s cizími <strong>moc</strong>nostmi,<br />
např. s bolševismem. V případě nalezení odpovídajícího důkazu by pak bylo možno použít<br />
nového zákona a zkonfiskovat veškerý majetek organi<strong>za</strong>ce.<br />
Když se ve Spojených státech dozvěděli, že byl majetek sekty nacisty skutečně <strong>za</strong>baven, dalo<br />
ministerstvo <strong>za</strong>hraničí (= State Department) svému vyslanectví v Berlíně pokyn ujmout se
věci. Generální konzul George S. Messersmith mohl již krátce poté do Washingtonu oznámit,<br />
že německá vláda ustoupila diplomatickému tlaku a Společnost strážné věže se znovu ujala<br />
svého vlastnictví. [24] Přestože byl tehdy majetek Svědkům Jehovovým vrácen, publikace<br />
zůstaly zkonfiskovány. Německá vláda považovala <strong>za</strong> nutné všechny spisy sekty důkladně<br />
prozkoumat, aby se zjistilo, zda neobsahují texty ohrožující bezpečnost státu. Přezkoušení ze<br />
strany tajné policie i policejního oddělení v Kielu jen potvrdilo nebezpečnost učení<br />
Společnosti strážné věže, a proto bylo od května 1933 působení Svědků Jehovových <strong>za</strong>kázáno<br />
v říšských distriktech Lippe a Durynsko. Příkladu pak brzy následovaly i ostatní distrikty.<br />
Vzhledem k tomu se státní department USA, <strong>za</strong>stupovaný konzulem Raymondem H. Geistem,<br />
znovu pustil do vyjednávání s německou vládou. [25]<br />
Na rozdíl od první intervence nebylo tentokrát pronásledování sekty zrušeno a od poloviny<br />
června byla její činnost <strong>za</strong>kázána v celém Německu. Příslušný dokument podepsali říšský<br />
ministr a státní tajemník Grauert 24. června 1933.<br />
Jak jsme již výše viděli, Společnost strážné věže se dodnes ze všech sil snaží doká<strong>za</strong>t, že její<br />
stoupenci i vedoucí činitelé ze sebe nikdy nenechali udělat spoluviníky a spřežence nacistů. K<br />
potvrzení svých údajů často cituje proslulé historiky, kteří se tímto sporným tématem<br />
<strong>za</strong>bývali. Dáme-li si však práci přezkoumat zmíněnými historiky uváděné spisy Společnosti<br />
strážné věže, pak zjistíme, že vůdci Svědků Jehovových dodávali jednostranné informace a<br />
navíc uváděli výhradně takové pasáže, které mluvily v jejich prospěch. Teze zmíněných<br />
historiků sice mnohdy zcela souhlasí s tím, co píše Společnost, ale dnes již víme, že se někteří<br />
z nich stali obětí falešných informací. Fakta podle většinou shodných historických údajů<br />
vypadají každopádně jinak, než jak je podává Společnost strážné věže!<br />
Tak např. anglická verze „Strážné věže“ z 1. října 1984 přinesla článek s titulem „Dojati<br />
integritou Svědků Jehovových“, obsahující historický posudek dr. Christine Eli<strong>za</strong>beth<br />
Kingové. Podle Společnosti strážné věže napsala autorka ve své knize „Nacistický stát a nová<br />
náboženství: Pět případových studií o nonkonformismu“ [26] následující: „Zůstali věrni svým<br />
teologickým principům - Svědci Jehovovi vytrvali ve své neutralitě.“ Po přečtení zmíněné<br />
knihy musíme konstatovat, že je sice citováno korektně, ale že autorka tam říká mnohem víc!<br />
Společnost strážné věže již <strong>za</strong>mlčela, že na str. 151 a 152 téže studie jsou Rutheford i další<br />
vůdci přímo obviněni z porušení statusu neutrality. Dr. Kingová tam mj. zmiňuje<br />
Ruthefordovu snahu o získání Hitlerovy náklonnosti po<strong>moc</strong>í vysvětlujícího prohlášení.<br />
Několik dní před zákazem sekty v červnu 1933 navštívil Rutheford v doprovodu Nathana<br />
Knorra Německo, aby osobně zjistil, co se tam dá dělat. Nejprve se sešel s konzulem<br />
Spojených států v Berlíně Raymondem Geistem k projednání aktuálních problémů. [27]<br />
Následujícího dne bylo zkoncipováno zmíněné prohlášení jasně vedené snahou shodnout se s<br />
Hitlerem a nacionálním socialismem. Prohlášení pak bylo Svědkům Jehovovým předloženo<br />
25. června 1933 na zvláštním shromáždění v Berlíně.<br />
Prohlášení se nepokouší pouze popřít spojení sekty se Židy, které se v politické situaci<br />
Německa uká<strong>za</strong>lo jako „nevýhodné“, nýbrž i úslužně podporuje Hitlerovo politické<br />
stanovisko proti utlačování lidstva „velkokapitálem“, proti Společnosti národů i proti Spojenci<br />
uloženému břemenu reparací <strong>za</strong> 33 miliard dolarů. Rutheford mimo to v prohlášení výslovně
upozorňuje, že dokonce i Jehova a Ježíš Kristus stojí na straně nacistů! Dále se tam tvrdí, že<br />
nepřítelem Společnosti strážné věže v Německu není Hitler, nýbrž Satan. Na závěr je pak<br />
ještě řečeno, že se Amerika snaží zorganizovat katolíky a Židy k společnému bojkotu<br />
Německa. Za upozornění konečně stojí i Ruthefordovo obezřelé používání nacistického<br />
výraziva, z něhož následuje několik výňatků:<br />
VYSVĚTLENÍ SKUTEČNOSTÍ<br />
Nepřátelé nepravdivě tvrdí, že naše činnost je finančně podporována Židy ... To je ovšem<br />
absolutně nepravdivé, protože až do této chvíle Židé naše dílo nepodpořili ani tím nejmenším<br />
finančním příspěvkem. Jsme věrnými následovníky Ježíše Krista a věříme v něj jako ve<br />
Spasitele světa. Naproti tomu Židé Ježíše Krista zcela <strong>za</strong>vrhli a naprosto popírají, že je<br />
Spasitelem vyslaným Bohem k dobru lidstva. Již tato samotná skutečnost je důkazem, že<br />
nejsme Židy podporováni.<br />
Anglo-americká říše je největším a nejtyranštějším panstvím na celém světě. Jsou to finanční<br />
Židé anglo-americké světové říše, kteří vytvořili obrovský obchod a používali jej jako<br />
prostředku k vykořisťování a utlačování početných národů. Tato skutečnost se především<br />
vztahuje na Londýn a New York jako na opěrné body velkých financí. Zvláště v Americe je to<br />
tak zřejmé, že tam mají ohledně New Yorku přísloví: Židům patří město, irští katolíci mu<br />
dominují a Američané to musejí platit!<br />
Je třeba vzít v úvahu, že v britské světové říši i v Americe prostý lid trpěl a nyní trpí ještě víc<br />
pod zlovolnou vládou velkokapitálu a nesvědomitých politiků. Tato špatná vláda je<br />
podporována zpolitizovanými náboženskými představiteli.<br />
Nacionální vláda se zřetelně vyslovila proti útlaku velkokapitálu i proti zvráceným<br />
náboženským vlivům na politické záležitosti státu. Přesně to je i naším stanoviskem a ve své<br />
literatuře se podrobně šíříme o tom, proč je zde tyranský velkokapitál i zmíněné zvrácené<br />
politicko-religiózní vlivy. Je proto zcela nemožné, aby naše literatura nebo činnost nějak<br />
ohrožovala příp. překážela veřejnému pořádku a bezpečnosti státu.<br />
Pečlivé prozkoumání našich knih a dalších spisů jasně prokáže, že jsou tam předkládány,<br />
schvalovány a vyzdvihovány tytéž vznešené ideály, které si vytkla <strong>za</strong> cíl nacionální vláda.<br />
Místo domnělého ohrožování zásad této vlády našimi spisy a činností jsou tím naopak ještě<br />
podporovány.<br />
Protože se jak vidno Německo brzy z útlaku osvobodí a jeho lid čeká lepší doba, snaží se<br />
Satan, ten věčný nepřítel, zmíněný všeobecně prospěšný podnik zničit. Budiž nám zde<br />
dovoleno upozornit, že v Americe jsou katolíci a Židé vzájemně <strong>za</strong>jedno v pomlouvání<br />
nacionální vlády v Německu a všemožně se snaží tuto zemi bojkotovat kvůli zásadám<br />
vytyčeným nacionálně-socialistickou stranou.
Chtěli bychom tímto vládě a německému lidu připomenout, že to byla Společnost národů, kdo<br />
jim uložil obrovské, nespravedlivé a nesnesitelné břemeno. Taková Společnost národů jistě<br />
nebyla vytvořena přáteli Německa.<br />
Je tedy mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že se tímto textem Rutheford citelně odchýlil od<br />
postoje „neutrality“, který sám vyhlásil.<br />
O okolnostech setkání Biblistů 25. června 1933 v Berlíně píše Detlef Garbe ve své knize<br />
„Svědci Jehovovi ve Třetí říši“ [28] následovně: „Příprav kongresu se osobně zúčastnil<br />
prezident Watch-Tower Rutheford, který před několika dny přicestoval do Berlína spolu se<br />
svým pozdějším nástupcem Nathanem H. Knorrem, aby zde vedl jednání o možnostech<br />
pokračování zvěstovatelského poslání. Jednoznačný kurz vyjádření loajality nyní otevřeně<br />
<strong>za</strong>útočil i na vlastní stoupence, kteří museli s úděsem vzít na vědomí, že místo setkání bylo<br />
vyzdobeno vlajkami s hákovým křížem a že kongres byl <strong>za</strong>hájen německou hymnou.“ [29]<br />
Pozoruhodné je pro nás rovněž svědectví tehdejšího dozorce německé pobočky Biblistů<br />
Konrada Frankeho. Během veřejné přednášky v Bad Hersfeldu v září 1976 řekl: „A tak jsme<br />
byli ještě v poslední chvíli pozváni 25. června 1933 do Berlína na zvláštní shromáždění v<br />
tenisové hale, na shromáždění, kde mělo být přijato prohlášení. Byl to pro nás otřes, když<br />
jsme přišli do haly a nenašli tam obvyklou atmosféru, s jakou jsme se jinak na kongresech<br />
setkávali; místnost byla vyzdobena prapory s hákovým křížem. To však nebylo všechno.<br />
Když bylo shromáždění <strong>za</strong>hájeno, stalo se tak písní, kterou jsme my po léta nezpívali a vůbec<br />
už ne v Německu. Text byl dobrý, ale ta melodie ... Tou písní bylo ‘Deutschland,<br />
Deutschland, über alles’. Dokážete si představit, jak nám bylo? Mnozí z nás nedoká<strong>za</strong>li zpívat<br />
... bylo to, jako by se nám sevřela hrdla. Co to teď máme <strong>za</strong> vedení, které na nás přivolává<br />
takovou pohromu, místo aby při nás v nebezpečí stálo a pomáhalo nám <strong>za</strong>ujmout neohrožený<br />
postoj. Pak bylo přijato prohlášení, které připravil bratr Rutheford. Každému z nás bylo<br />
uloženo vzít si sebou 250 exemplářů a pokud k tomu najde odvahu, měl je ve svém okolí<br />
doporučeně <strong>za</strong>slat soudcům, státním návladním, starostům atd. Totéž prohlášení jsme<br />
rozesílali i policejním služebnám spolu s textem doprovodného dopisu, který <strong>za</strong>slal bratr<br />
Rutheford Hitlerovi.“ [30]<br />
Dne 8. března napsal „Stern“ na stejné téma: „Vzdor obecným představám nebyli Svědci<br />
Jehovovi v žádném případě neústupnými protivníky nacistů. Ještě r. 1933 se Společnost<br />
strážné věže dopisem bratříčkovala s Hitlerem. Je tam řeč o ‘hrůzostrašné propagandě’<br />
amerických ‘kšeftařských Židů’ pomlouvající německou vládu, s níž jsou Svědci ohledně<br />
čistě religiózních a nepolitických cílů v naprosté shodě’.“<br />
Ve zmíněném dopisu Hitlerovi, vyhotoveném Ruthefordem po rozhovoru s americkým<br />
konzulem Geistem, se mj. katolickému kléru kladla vina <strong>za</strong> tupení a represe sekty, <strong>za</strong> čímž ve<br />
skutečnosti stál nacistický režim, ale dokument byl vlastně jediným osvědčením loajality<br />
Mezinárodního sdružení opravdových biblistů s režimem. Ruthefordova strategie<br />
polemického sporu s Židy a velkými křesťanskými církvemi na straně jedné a snahy o<br />
sblížení s nacistickým režimem na straně druhé není očividně ničím jiným než pokusem o<br />
umožnění další činnosti organi<strong>za</strong>ce v Německu. V dopise se mj. říká doslova:
V berlínské sportovní hale Wilmersdorf se konala konference Biblistů Německa (Svědků<br />
Jehovových) <strong>za</strong> účasti 5 000 osob reprezentujících miliony Němců, kteří jsou již po léta<br />
přátelé a stoupenci tohoto hnutí.<br />
Proti tomuto sdružení opravdu křesťanských mužů a žen, stojících na půdě pozitivního<br />
křesťanství, je v jednotlivých částech země užíváno zákroků, které jsou svou podstatou pouze<br />
pronásledováním křesťanů jinými křesťany, protože proti nám vznášená nepravdivá obvinění<br />
vycházejí z klerikální a obzvláště katolické strany.<br />
Brooklynské prezídium Společnosti strážné věže je a odedávna bylo výrazně proněmecké. Z<br />
téhož důvodu byli v r. 1914 prezident a sedm členů direktoria odsouzeni každý k 80 letům<br />
vězení, protože prezident odmítl dva jím v Americe řízené časopisy zneužít k protiněmecké<br />
válečné propagandě.<br />
Prezídium naší Společnosti stejně tak i v posledních měsících nejenže odepřelo účast na<br />
démonizující propagandě proti Německu, nýbrž proti ní <strong>za</strong>ujalo rozhodné stanovisko. Jak je v<br />
připojeném prohlášení zdůrazněno, důvodem k tomu byla i okolnost, že právě ty kruhy, které<br />
zmíněnou propagandu v Americe vedou (finanční Židé a katolíci), patří k nejhorším<br />
pronásledovatelům činnosti naší Společnosti a jejího prezídia.<br />
Na konferenci bylo konstatováno, že ve vztahu německých biblistů k nacionální vládě<br />
Německa neexistují žádné rozpory a protiklady, nýbrž právě naopak je třeba o čistě<br />
religiózních a nepolitických záměrech a snahách Biblistů říci, že jsou v plné shodně s<br />
totožnými cíli nacionální vlády Německé říše.<br />
V závěru dopisu se pak Rutheford odvolal na bod 24 stranického programu NSDAP, v němž<br />
se vydává <strong>za</strong> představitelku křesťanství a vyhlašuje boj lidem židovské víry a židovského<br />
původu.<br />
Nezbytně se vynořují naléhavé otázky. Jak vůbec mohl Rutheford takové věci psát po všem<br />
úsilí ze strany amerického vyslanectví a státního departmentu? O čem opravdu mluvil s<br />
konzulem Spojených států? Co vlastně vzhledem k situaci v Německu <strong>za</strong>mýšleli? K čemu<br />
státní department sektu potřeboval? Měl snad pravdu Rudolf Höss, když řekl: „Svědci<br />
Jehovovi nevěděli o organi<strong>za</strong>ci svého vlastního sdružení skutečně vůbec nic. Byli jim známi<br />
pouze funkcionáři, kteří jim rozdávali spisy a pořádali pro ně shromáždění a biblické hodinky.<br />
Jinak neměli sebemenší tušení, k jaký politickým účelům je jejich fanatická víra užívána.<br />
Když se jim to vytýkalo, s úsměvem odpovídali, že tomu nerozumějí. Jim stačilo pouze<br />
následování volání Jehovy a <strong>za</strong>chovat mu věrnost.“ [31]<br />
Pokud jde o přátelství vedení Společnosti strážné věže vůči Německu, jak je zmiňováno v<br />
dopise, pak se jím zjevně naráží na aktivity sekty ve Spojených státech <strong>za</strong> I. světové války, jak<br />
jsme si již výše uká<strong>za</strong>li - Rutheford a jeho společníci byli tehdy obviněni ze spiknutí resp.<br />
porušení zákona o špionáži ze 17. června 1917. Rutheford ve zmíněném psaní Hitlerovi<br />
nemohl přirozeně přiznat, že Společnost strážné věže tehdy podporovala pozici Warburga &<br />
Co. a že také udržovala kontakty s německými agenty, protože dopis byl otevřený a četli jej<br />
tudíž i němečtí Biblisté.
Mnozí stoupenci Společnosti strážné věže však kvůli pokryteckému charakteru dopisu a<br />
prohlášení nebyli ochotni podílet se na akci z 25. června 1933. Někteří z nich dokonce<br />
exempláře dotyčného textu veřejně spálili a došlo k definitivnímu rozštěpení mezi různými<br />
skupinami Biblistů.<br />
V novější historiografii sekty se naproti tomu tvrdí, že „Vysvětlení skutečností“ bylo tehdy<br />
přívrženci jednohlasně akceptováno, a naprostém rozporu s pravdou je dokonce jeho obsah<br />
vydáván <strong>za</strong> protest proti Hitlerovu režimu!<br />
V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ z roku 1960 se na str. 130 říká: „Na 25. červen<br />
[1933] byl svolán kongres do Berlína, kde bylo sedmi tisícovkám přítomných předloženo<br />
připravené Vysvětlení skutečností jako protest proti Hitlerovu režimu kvůli jeho nestoudnému<br />
vměšování do svědeckého díla Společnosti. Zmíněný text byl jednomyslně přijat.“<br />
Erich Frost, <strong>za</strong>stávající <strong>za</strong> nacismu úřad tzv. „říšského služebného“, 1. července 1961 ve<br />
„Strážné věži“ říká: „‘Vysvětlení skutečností’ bylo vehementním protestem proti Hitlerově<br />
vládě.“<br />
Ve „Strážné věži“ z června 1963 vykládal i Konrad Franke pravý opak toho, co později<br />
(1976) říkal v rámci své veřejné přednášky v Bad Hersfeldu: „V témže roce se mi dostalo<br />
výsady účastnit se památného kongresu v Berlíně, na němž bylo jednomyslně přijato<br />
‘Vysvětlení skutečností’ a současně rozhodnuto <strong>za</strong>slat je všem vyšším vládním úřadům.“<br />
Nejnovější učebnice dějin sekty „Svědci Jehovovi - zvěstovatelé království Božího“ [32] se<br />
berlínského kongresu dotýká velice stručně a navíc v nápadně obecné formě:<br />
Společný postup vůči nacistickému útisku<br />
Když nacistická vláda Německa <strong>za</strong>čala podvazovat činnost Svědků Jehovových, byly zde<br />
snahy o obnovení dialogu s německými úřady. V létě 1933 byla činnost Společnosti v mnoha<br />
německých spolkových zemích <strong>za</strong>kázána. Na kongresu v Berlíně 25. července 1933 přijali<br />
Svědci Jehovovi prohlášení, v němž vysvětlili smysl a cíle své ka<strong>za</strong>telské služby.<br />
A to je všechno! Navíc sotva koho asi udiví, že si Hitler dopisu ani prohlášení nevšímal. Již<br />
jsme si uká<strong>za</strong>li, že si sekta během minulých let svým spojením se sionismem, spartakovci a<br />
zednáři získala v Německu velice špatnou pověst.<br />
Již 27. června 1933 byl tedy policejním úřadům rádiem oznámen zákaz Společnosti strážné<br />
věže a příští den obsadilo třicet mužů SA pobočku organi<strong>za</strong>ce v Magdeburku. 29. června o<br />
věci informoval tisk.<br />
Podle oficiálního tiskového prohlášení byl zákaz vyhlášen proto, že Společnost strážné věže<br />
pod pláštíkem údajně vědeckého biblického bádání zjevně podněcovala proti křesťanské<br />
církvi a státu.
Za zmínku jistě stojí, že se americký státní department dal okamžitě do práce. Konzul Geist<br />
měl dlouhý rozhovor se státním tajemníkem Grauerem. V jeho průběhu se mu dostalo ujištění,<br />
že zde není žádný zájem o majetek příp. o americké investice sekty, nýbrž pouze o její<br />
zrušení. Grauer svému protějšku rovněž naznačil možnost brzkého vrácení majetku i<br />
investičního kapitálu Společnosti strážné věže. [33]<br />
Generální konzul Messersmith 12. července informoval Washington o veškerých akcích, které<br />
byly ze strany amerického vyslanectví podniknuty u německé vlády na záchranu Společnosti.<br />
Rovněž sdělil, že po osobním prozkoumání publikací Svědků Jehovových očekává ze strany<br />
německé vlády další potíže. Potvrdil také, že majetek sekty by měl být bez ohledu na<br />
<strong>za</strong>bavenou literaturu brzy vrácen. [34] Německá vláda naproti tomu americkému vyslanectví<br />
koncem července oznámila, že majetek vrácen nebude, aby Společnost strážné věže nemohla<br />
obnovit svou protiněmeckou propagandu.<br />
Nyní se do věci vložil sám vysokostupňový zednář a ministr <strong>za</strong>hraničí USA Cordell Hull. [35]<br />
Obvinil německou vládu, že pošlapala německo-americké státní dohody, které se podle něj<br />
měly poněkud kuriózně vztahovat i na Společnost strážné věže. [36]<br />
Manfred Gebhard o tom soudí: „Zahrnutím německé větve Strážné věže do státně-politické<br />
smlouvy mezi Německem a USA po roce 1918 se práce Společnosti strážné věže v Německu<br />
stala fakticky součástí americké <strong>za</strong>hraniční politiky. Dokonce ani Hitlerovo gestapo si to<br />
zpočátku nedovolilo nerespektovat.“ [37]<br />
Ještě než budeme pokračovat, je zde třeba také zmínit, že podle vlastních údajů Společnost<br />
strážné věže měla svého vlastního prostředníka u státního departmentu ve Washingtonu. [38]<br />
V dopisu říšskému a pruskému ministerstvu vnitra z 19. prosince 1934 se říká: „Watch Tower<br />
Society, Brooklyn, N.Y., má ve Washingtonu stálého zástupce, který představuje spojení mezi<br />
State Department a Společností v Brooklynu.“ [39]<br />
Dnem 28. srpna 1933 byli Svědci Jehovovi v Německu postaveni před neřešitelné dilema.<br />
Vzhledem k probíhajícím diplomatickým aktivitám americké vlády vyzval zvláštní pověřenec<br />
prezidenta Rutheforda a tehdejší dozorce pobočky ve Švýcarsku C. Harbeck oběžníkem<br />
německé členy sekty, aby se podřídili aktuálním předpisům a opatřením vládních a<br />
policejních úřadů. Dále se tam psalo: „Především bych vás chtěl požádat, abyste nerozšiřovali<br />
žádné <strong>za</strong>ká<strong>za</strong>né spisy a bez policejního souhlasu nepořádali shromáždění nebo přednášky.“<br />
To ovšem současně znamenalo faktické <strong>za</strong>stavení ka<strong>za</strong>telské činnosti, až dosud vždy<br />
prohlašované <strong>za</strong> neodmyslitelnou a nepřetržitou. Kolem tohoto příkazu vzplály takové<br />
názorové různice a spory, že Společnosti strážné věže <strong>za</strong>chovala věrnost už jen polovina<br />
Svědků Jehovových.<br />
9. září 1933 pověřil Cordell Hull svého vyslance v Německu Williama E. Dodda použít<br />
neprodleně všech prostředků k uvolnění majetku sekty. [40] A již o několik dní později Dodd<br />
hlásil, že navrácení majetku je <strong>za</strong>jištěno.
Dne 7. října 1933 se Společnost strážné věže mohla znovu ujmout kanceláří své pobočky v<br />
Magdeburku; veřejná činnost však byla Biblistům i nadále <strong>za</strong>kázána. Nesměly se tisknout<br />
žádné publikace, platil zákaz shromáždění v budovách sekty, a bylo rovněž <strong>za</strong>povězeno i<br />
pořádání domácích biblických kroužků.<br />
Rutheford napsal 9. února 1934 Hitlerovi osobní dopis, v němž mj. opětně <strong>za</strong>ujal stanovisko<br />
ke konferenci zástupců Biblistů v sportovní hale Willmersdorf v Berlíně. Kromě toho Hitlera<br />
znovu prosil o odvolání zákazu činnosti a současně mu dal ultimátum: „Jestliže nepřijde na<br />
tuto závažnou žádost do 24. března 1934 odpověď a ze strany Vaší vlády nebude učiněno nic,<br />
aby byly výše psaným Svědkům Jehovovým v Německu přiznány úlevy, pak lid Boží <strong>za</strong>čne v<br />
jiných zemích, mezi všemi národy světa, zveřejňovat skutečnosti o nespravedlivém <strong>za</strong>cházení<br />
Německa s křesťany.“ [41]<br />
Citovaným dopisem Rutheford jasně opustil svou dosavadní linii přizpůsobení se; snahy o<br />
jednání s Německem považoval <strong>za</strong> ztracené. A od té chvíle byli také řadoví členové sekty<br />
Společnosti strážné věže využíváni k provokování mučednictví.<br />
Na mezinárodním kongresu v Basileji 9. září 1934 byli Svědci Jehovovi nabádáni, aby bez<br />
ohledu na státní zákaz v Německu znovu v plném rozsahu <strong>za</strong>hájili svou zvěstovatelskou<br />
činnost. Za účelem obnovení misionářské činnosti sepsal Rutheford zvláštní poselství<br />
německým Biblistům, v němž se vyzývali k vědomé neposlušnosti vůči zákonům a nařízením<br />
nacistického režimu. Dále pak připravil dopis „Říšské vládě“, v němž nejenže otevřeně<br />
protestuje proti opatřením režimu, nýbrž i vyhlašuje pasivní odpor. Ještě předtím, než byl z<br />
každého shromáždění Svědků Jehovových odeslán opis zmíněného dopisu německé vládě,<br />
četlo se všude z Ruthefordova příkazu slovo Kristovo o očekávaném pronásledování (Mt<br />
10,16-24). Tím prezident Společnost jednak nepřímo pouká<strong>za</strong>l na riziko ilegální misijní<br />
činnosti a současně předem Biblisty vyhlásil <strong>za</strong> mučedníky své víry. [42]<br />
Badatel César Vidal Man<strong>za</strong>nares k tomu soudí: „S výjimkou problému s vojenskou službou<br />
byla srážka s nacistickým režimem vyvolána samotným Ruthefordem. Když jej němečtí<br />
vedoucí z obavy před válkou žádali o radu, zda by eventuálně neměli emigrovat - např. do<br />
Švýcarska -, byl jim odpovědí příkaz vytrvat v Německu a současně provokovat režim, aby se<br />
tak vytvořilo ovzduší pronásledování, kterého lze propagandisticky využít.“ [43]<br />
Co bylo důvodem k tomu, aby svůj život odevzdali sektě pouze řadoví stoupenci? Mnozí<br />
prominentní členové, kteří patřili ke kandidátům smrti, prosili o milost. Někdy docházelo k<br />
masovému <strong>za</strong>týkání jen proto, že různí vedoucí sekty vydávali své vlastní členy gestapu. Tak<br />
kupř. již zde zmiňovaný říšský služebný Erich Frost ještě před odsouzením 29. října 1937 k<br />
třem a půl rokům vězení nejenže prozradil gestapu místa tajných schůzek Biblistů, nýbrž udal<br />
i jména mnoha svých přívrženců. Přestože by v takém případě musela Společnost strážné věže<br />
Frosta ihned potrestat vyobcováním, přivřelo vedení v Brooklynu obě oči a dotyčný zůstal i<br />
nadále prominentním členem až do své smrti v roce 1987.<br />
Stačí si k tomu přečíst str. 21 holandského vydání „Strážné věže“ z 15. března 1988: „Erich<br />
Frost ukončil svou pozemskou pouť 30. října 1987 ve věku 86 roků. Narodil se 22. prosince<br />
1900 a křest přijal 4. března 1923. Roku 1936 byl pověřen vedením ilegální činnosti Svědků
Jehovových v Německu. Po válce sloužil v letech 1945 až 1955 jako oddaný pracovník filiální<br />
úřadovny Společnosti strážné věže v Německu a i po skončení aktivní činnosti zůstal věrným<br />
služebníkem Jehovovým. Bůh se rozpomene na dílo tohoto poma<strong>za</strong>ného křesťana i na jeho<br />
oddanou lásku.“<br />
Zcela zřejmě docházelo mezi německými <strong>Svědky</strong> <strong>za</strong> nacistické éry často k udavačství. Podle<br />
Josy Doyona bylo pronásledování <strong>za</strong> nacistů strašné, ale nejhorší ze všeho byla nejednotnost<br />
mezi samotnými <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>. Až příliš mnoho z nich se navzájem udávalo. Pro ty,<br />
kteří vzdor krutému mučení vytrvale mlčeli, bylo nevýslovným šokem, když během výslechu<br />
najednou přivedli jiného souvěrce, který gestapu s úsměvem vyzradil to, co oni <strong>za</strong> cenu<br />
takové oběti <strong>za</strong>mlčovali. A takovými zrádci byli často právě ti členové, kteří v organi<strong>za</strong>ci<br />
<strong>za</strong>stávali odpovědná místa. [44]<br />
Po opětném nabytí svého vlastnictví pracovala filiálka Společnosti strážné věže v<br />
Magdeburku až do 27. května 1935, tedy do dne vypršení platnosti smlouvy mezi Spojenými<br />
státy a Německem. Od té chvíle pokračovala sekta ve své práci ilegálně; po sérii <strong>za</strong>tčení v<br />
roce 1937 ustala nakonec i tato forma činnosti. A přestože zde i nadále tu a tam byly malé<br />
skupinky Svědků, organizovaná činnost v Německu definitivně skončila - na rozdíl od toho,<br />
co tvrdí Společnost strážné věže!<br />
Budiž ještě dodáno, že Společnost strážné věže i později spolupracovala s americkou vládou,<br />
jako např. v případě pokusu o uvolnění <strong>za</strong>baveného majetku. Kromě již zmiňovaného stálého<br />
zástupce u státního departmentu ve Washingtonu proudily diplomatickými cestami do USA<br />
zprávy o sektě poté, co po zákazu v Německu pokračovala v práci. Fritz Winkler, říšský<br />
vůdce Společnosti strážné věže v Německu, dodával pravidelně všechny příslušné informace<br />
americkému konzulátu v Berlíně, který je pak přes Bern <strong>za</strong>sílal do USA. [45]<br />
Po vyhlášení „klatby“ v Německu se strategickou základnou práce sekty v Evropě stalo její<br />
sídlo ve Švýcarsku.<br />
Manfred Gebhard vysvětluje: „Ústředí Společnosti v Bernu bylo ministerstvem <strong>za</strong>hraničí ve<br />
Washingtonu viditelně i nadále využíváno jako zpravodajský pramen, a proto nesmělo být <strong>za</strong><br />
žádných okolností obětováno, protože představovalo poslední opěrný bod tohoto druhu ve<br />
fašisty ovládané západní Evropě.“ [46]<br />
V zájmu <strong>za</strong>jištěného setrvání ústředny Společnosti strážné věže v Bernu souhlasilo vedení v<br />
Brooklynu dokonce i s tím, aby Biblisté ve Švýcarsku vykonávali vojenskou službu, <strong>za</strong>tímco<br />
německé souvěrce <strong>za</strong> tutéž věc v Německu přísně trestalo!<br />
V švýcarském prohlášení sekty z 15. září 1943 se mimo jiné oznamuje: „Stovky našich členů<br />
a sympati<strong>za</strong>ntů splnily svou vojenskou povinnost a nadále ji plní.“ [47]<br />
f) Psychologické válečné tažení
Po druhé světové válce byly na programu skryté vrchnosti rozdělení Německa a studená<br />
válka. Jako ideologická základna jedné z největších mystifikací v dějinách, tzv. „studené<br />
války“, vznikla ve Spojených státech „Trumanova doktrína“, jejíž idea je odvozena od<br />
Warburgů.<br />
Vlastní smysl doktriny směřoval k tomu, aby se do předstíraného boje proti komunismu<br />
nasadily všechny dostupné prostředky včetně <strong>za</strong>pojení určitých náboženských skupin. Jejich<br />
úlohou bylo vyvolávání chaosu, provozování antikomunistické propagandy a působení na<br />
postoje a jednání obyvatelstva v socialistických zemích. [48]<br />
Byla tedy Společnost strážné věže také jedním z podřízených aktérů velké světové politické<br />
scény, kde se pod vedením skryté vrchnosti předváděla tragikomedie s názvem „Studená<br />
válka“? Brzy sami uvidíme.<br />
K náležité reali<strong>za</strong>ci „Trumanovy doktríny“ si státní department Spojených států v<strong>za</strong>l <strong>za</strong> vzor i<br />
tajný projekt šéfa SS Heinricha Himmlera. [49] Jak jsem uká<strong>za</strong>l již dříve ve své knize „Pozor!<br />
... Svědci Jehovovi“, [50] připravoval Himmler plán k ovládání Ruska po jeho<br />
předpokládaném dobytí; obrovskou říši chtěl pacifikovat mj. po<strong>moc</strong>í náboženství Svědků<br />
Jehovových.<br />
V dopisu Kaltebrunnerovi Himmler kromě jiného psal: „Jakákoli myšlenka na <strong>za</strong>vedení<br />
určitého druhu nacionálního socialismu je nesmyslná. Lidé však musejí mít nějaké<br />
náboženství nebo světový názor. Podporovat a nechat znovu ožít pravoslavnou církev by bylo<br />
chybné, protože by se vždy mohla stát organi<strong>za</strong>cí myšlení a soustřeďování. Vpustit tam<br />
katolickou církev by bylo přinejmenším stejně špatné a je škoda každého slova na podporu<br />
takového názoru. My naopak musíme podporovat jakoukoli religiózní formu a sektu, která<br />
působí pacifisticky. U všech turkotatarských národů přichází v úvahu buddhistická věrouka,<br />
naproti tomu u ostatních <strong>za</strong>se učení Biblistů. Jak je Vám jistě dobře známo, Biblisté mají pro<br />
nás neobyčejně pozitivní vlastnosti: Nehledě k tomu, že odmítají vojenskou službu i práci pro<br />
válku, tedy angažovanost pro nějakou - jak tomu oni říkají - bořivou činnost, jsou co nejostřeji<br />
<strong>za</strong>měřeni proti Židům i proti katolické církvi a papežství. Dále jsou neobyčejně zdrženliví,<br />
nepijí a nekouří, jsou přičinliví, pilní a čestní; drží dané slovo. Netouží po bohatství a<br />
blahobytu, protože jim to ohrožuje věčný život. To všechno dohromady jsou ideální<br />
vlastnosti, jaké lze kde najít, a vůbec se může konstatovat, že skutečně přesvědčení,<br />
idealističtí Biblisté, mají podobně záviděníhodné vlastnosti jako němečtí mennonité. [51] Tím<br />
si vytvoříme výchozí základnu k nasazení Biblistů v Rusku pro nadcházející dobu a budeme v<br />
nich mít misionáře, s jejichž po<strong>moc</strong>í dokážeme ruský národ pacifikovat prostřednictvím šíření<br />
učení těchto Biblistů.“<br />
Jak se zdá, vydal Himmler již koncem roku 1942 rozkaz, aby se <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> se v<br />
koncentračních táborech <strong>za</strong>cházelo mimořádně šetrně.
Svědci Jehovovi v koncentračních táborech Osvětim a Ravensbrück dostali zvláštní průkazy,<br />
které jim umožňovaly volný pohyb mimo prostor tábora přes den i obecně v pracovní době.<br />
Rovněž v zemědělských komandech se těšili stále větší volnosti pohybu.<br />
Rozkaz Berlína, nařizující rozdělovat <strong>Svědky</strong> Jehovovy mezi ostatní vězně, umožnil<br />
příslušníkům Společnosti strážné věže oslovovat více lidí, a oni se opravdu snažili působit na<br />
každého. Takto si tisíce a tisíce vězňů mohly vyslechnout poselství sekty, což bylo v lágrových<br />
poměrech jistě působivé.<br />
Společnost strážné věže sama mnohonásobně potvrzuje právě řečené:<br />
Strážná věž (holandské vydání) z 15. září 1961, str. 571: „Není nijak udivující, že v různých<br />
koncentračních táborech byla publikována četba v různých jazycích v časopisu ‘Novinky o<br />
království Božím’, nýbrž se i předčítalo, studovaly se knihy a ostatním vězňům bylo<br />
zvěstováno poselství Společnosti strážné věže. V koncentračním táboře Ravensbrück se 300<br />
mladých Rusek stalo <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>.“<br />
Strážná věž (holandské vydání) z 1. listopadu 1945, str. 204: „V koncentračním táboře<br />
Neuengamme u Hamburku byla r. 1943 <strong>za</strong>hájena dobře připravená tajná ofenzíva.<br />
Publikovala se příslušná četba a speciální údernické jednotky <strong>za</strong>čaly v táboře první polní<br />
tažení Svědků. V jiném táboře přijalo pravdu 227 mladých Rusů.“<br />
Strážná věž (holandské vydání) z 1. listopadu 1945, str. 205: „Tím nejpodivuhodnějším byla<br />
zpráva polského bratra, který byl krátce předtím osvobozen z Buchenwaldu. Uká<strong>za</strong>l nám<br />
literaturu Strážné věže, jež byla přes nejpřísnější dozor vyráběna v koncentračním táboře.“<br />
Nelze tedy pochybovat, že nacisté na základě zmíněného plánu <strong>za</strong>vírali oči zvláště v tom<br />
případě, kdy se Biblisté snažili obracet na svou víru Rusy internované v nejrůznějších<br />
táborech.<br />
Je rovněž jasné, že tito Rusové si pak po svém osvobození přinesli poselství Společnosti<br />
strážné věže domů do Sovětského svazu. Ve Strážné věži z 15. července 1991 se přiznává, že<br />
v důsledku II. světové války byl <strong>za</strong>znamenán silný přírůstek věřících na sovětském území. V<br />
roce 1957 tam přijalo 40 procent všech se sektou spojených věřících „pravdu“ Strážné věže v<br />
době, kdy byli ve vězení nebo v gulagu.<br />
Na Sibiři se dokonce k věrouce Společnosti strážné věže měly přidat celé vesnice a malá<br />
města. [52]<br />
Abychom správně porozuměli, proč sekta sehrála tak důležitou roli v reali<strong>za</strong>ci „Trumanovy<br />
doktriny“, musíme si zde říci, že hned po skončení světové války byla Společnost strážné<br />
věže v Západním Německu díky své pozoruhodné spolupráci se státním departmentem USA<br />
co nejrychleji opět zorganizována. Je opravdu pozoruhodné, jak se zmíněná společnost hned v<br />
roce 1945 znovu objevila na scéně. Je mimo veškerou diskusi, že při organizování Společnosti<br />
státní department velmi účinně spolupracoval s americkou okupační správou. Americké úřady<br />
nejenže hledaly a našly pro sektu tiskárnu, nýbrž se postaraly dokonce i o to, aby Společnost
strážné věže měla při obstarávání nemovitostí všude přednost. [53] Současně jí byl usnadněn<br />
přístup do různých rozhlasových stanic, aby tak mohla své poselství účinněji šířit. Dále<br />
obdrželi Svědci Jehovovi od zpravodajských služeben americké armády ve Frankfurtu a<br />
Wiesbadenu souhlas k <strong>za</strong>jišťování své korespondence s Brooklynem prostřednictvím vojenské<br />
pošty. Navíc ještě mohli volně používat kabelového spojení amerických vojenských úřadů.<br />
[54]<br />
Dosti podivně působí i samotná skutečnost, že již výše zmiňovaný říšský služebný a nejvyšší<br />
funkcionář Strážné věže Erich Frost dostal jako zplno<strong>moc</strong>něnec Společnosti pro Německo<br />
odpovídající plnou <strong>moc</strong>, jejíž originál ověřila americká vláda ve Washingtonu. [55]<br />
Roku 1947 se Společnost strážné věže vzdala již po kolikáté svého politicky neutrálního<br />
postoje. Po mnoho let nejenže publikace sekty směřovaly početné provokace na adresu<br />
komunistů, nýbrž proti jejich systému vedla i mohutnou psychologickou válku. Je to možná<br />
pro mnohé sotva uvěřitelné, ale v období od konce války do počátku šedesátých let nenajdeme<br />
snad ani jediné číslo Strážné věže nebo Procitněte!, v němž by nebyl komunismus napadán.<br />
Ostatně zde ještě musí být zmíněno, že Erich Frost napsal 24. prosince 1947 dopis souvěrci do<br />
tehdejší sovětské okupační zóny, prezidentovi Společnosti strážné věže Nathanu Knorrovi, a<br />
očekával od něj pravidelné zprávy o politice, nepokojích, stávkách, volbách, revolucích,<br />
letounech i letectví atd. [56] Připomeňme si znovu, že i tyto zprávy byly přebírány světovým<br />
ústředím sekty v Brooklynu prostřednictvím kabelové sítě amerických vojenských úřadů a<br />
tedy tajné služby!<br />
Ministr vnitra Německé demokratické republiky Steinhoff napsal 31. srpna 1950 Společnosti<br />
strážné věže: „Činnost Svědků Jehovových v posledních deseti měsících jasně proká<strong>za</strong>la, že<br />
jejich organi<strong>za</strong>ce zneužívá názvu náboženského společenství k protiústavním cílům. Pod<br />
pláštíkem náboženských podniků systematicky na území NDR a Velkého Berlína pobuřovala<br />
proti stávajícímu demokratickému režimu a jeho zákonům.“ [57]<br />
„Daily Star“ z kanadského Toronta 2. července 1960 uvedl: „Moskva líčí činnost Svědků<br />
Jehovových při získání nových stoupenců jako kombinaci ďábelských nástrah a podvratných<br />
snah ředitele CIA Allena Dullese. Kdo tedy jsou tito Svědci Jehovovi? Zde je odpověď<br />
moskevské ‘Pravdy’: Od prvních dnů své existence vstoupila sekta Svědků Jehovových do<br />
služeb nejreakčnějších kruhů severoamerického kapitalismu. Bohatí vlastníci otevřeli sektě<br />
přístup do kolonií, aby tam šířila ducha tupé podřízenosti a dostala <strong>Svědky</strong> do opozice proti<br />
mladým socialistickém hnutím v Evropě’.“<br />
Pod titulkem „Mračna od Svědků“ list „Washington Post“ 21. března 1959 uvažoval takto:<br />
„Jak se zdá, Svědci Jehovovi si už našli stoupence v celém Sovětském svazu, a to dokonce i v<br />
tak odlehlých oblastech jako je Sibiř a Kurgan, [58] takže nyní představují znamenité<br />
podzemní hnutí vzdorující vládě. Redaktoři ‘Pravdy’ jsou přesvědčeni, že celé hnutí je<br />
podporováno nejreakčnějšími živly amerického kapitalismu a snaží se nakazit masu<br />
sovětských občanů duchem dobromyslnosti a rezignace - to všechno <strong>za</strong> účelem zmaření nebo<br />
alespoň <strong>za</strong>držení celosvětového triumfu revolučního proletariátu. Organizátoři hnutí jsou<br />
označováni <strong>za</strong> bývalé válečné zločince, fašistické kolaboranty a špicly gestapa, kteří byli v
německých koncentračních táborech školeni a připravováni na svou práci. V tom posledně<br />
řečeném by nakonec mohlo být zrnko pravdy.“<br />
Ohledně téhož článku moskevské „Pravdy“ psal 26. března 1959 „Journal-Every-Evening“ z<br />
Wilmingtonu (Delaware) takto: „Moskevská ‘Pravda’, která <strong>za</strong> každým rohem vidí<br />
kapitalisty, musí považovat hnutí Svědků <strong>za</strong> hrozivý výtvor Wall Streetu. Byť je strašák Wall<br />
Streetu nesmysl, ‘Pravda’ se tak docela nemusí mýlit, jestliže v tomto partikularistickém<br />
náboženství spatřuje potenciální nebezpečí pro věčný sovětský stát.“<br />
g) Svědci Jehovovi jako „političtí uprchlíci“<br />
Manfred Gebhard ve zde již mnohokrát citované knize říká: „Nábožensko-politické cíle<br />
Společnosti strážné věže vyžadují, aby co nejvíce Svědků Jehovových působilo v<br />
socialistických zemích a především v NDR bez ohledu na těžké podmínky ilegality.<br />
Společnost strážné věže proto neměla a nemá nijak zvláštní zájem na tom, aby dostala rychle<br />
do bezpečí na Západ podzemní spolupracovníky, kteří se ocitli v akutním nebezpečí.<br />
Stoupenci Strážné věže jsou zde především k tomu, aby prováděli ‘teokratické’ pokyny, tj.<br />
rozkazy své organi<strong>za</strong>ce. Jinak řečeno jsou zde proto, aby trpěli danými okolnostmi a ne aby<br />
utrpení uhýbali. To se však v praxi týká většinou jen řadových členů. Jinak se to má s těmi<br />
funkcionáři, kteří jsou pro Společnost strážné věže důležití. Všem spolupracovníkům, kteří v<br />
podzemní organi<strong>za</strong>ci <strong>za</strong>stávají klíčové pozice nebo jsou jinak potřební, bylo vždy<br />
napomáháno k útěku do Západního Berlína nebo do Západního Německa. Úřadovny Strážné<br />
věže v Západním Berlíně dostaly na základě zvláštních dohod od tamějších úřadů politické<br />
policie oprávnění vystavovat na vlastní odpovědnost osvědčení, že z NDR přicházející<br />
spolupracovník Společnosti je ‘politický uprchlík’. Na základě toho se pak dotyčnému<br />
dostane všech materiálních výhod, které v takových případech Spolková republika poskytuje.<br />
S přiznáním práva vystavovat osvědčení o uznání <strong>za</strong> ‘politického uprchlíka’ se ze strany státu<br />
- v tomto případě západoněmeckých úřadů - potvrzuje, že Společnost strážné věže a její<br />
příslušníci jsou jednoznačně činní i politicky. Udělování predikátu ‘politický uprchlík’ lidem<br />
z podzemí Společnosti strážné věže z NDR se západoněmeckými orgány - a tedy tak říkajíc<br />
úředně - jen potvrzuje to, co dokazuje celá dosavadní historie Společnosti strážné věže, že<br />
totiž všechna její <strong>za</strong>přísahání neutralitou jsou nečestná a nepravdivá.“ [59]<br />
Antikomunistické kampaně se ovšem neomezovaly jenom na země <strong>za</strong> železnou oponou;<br />
týkaly se doslova celého světa. Mimo jiných jsou zmiňovány v Brazílii, Vietnamu a v Chile.<br />
[60] Ohledně státního převratu v Chile vyjádřila Ročenka Svědků Jehovových 1982<br />
přesvědčení, že se Pinochet dostal k <strong>moc</strong>i milostí Boží, aby <strong>za</strong>chránil sektu před socialisty a<br />
komunisty. Poté, co se <strong>moc</strong>i chopila armáda (rozuměj: skrytá vrchnost), postoupilo mnoho<br />
Svědků Jehovových do důležitých pozic, protože v průmyslu i jinde vznikly po<strong>za</strong>týkáním<br />
komunistických aktivistů citelné mezery. Pinochetova vláda měla plnou důvěru Svědků<br />
Jehovových v Chile. [61]
h) Afrika<br />
Dlouhý by byl výčet zemí, v nichž Společnost strážné věže ledabyle odložila svou zásadu<br />
politické neutrality. Podle některých pramenů tak tomu bylo např. ve dvacátých a třicátých<br />
letech v některých zemích Afriky. Jak se zdá, sehrála Společnost důležitou roli v bývalé<br />
Rhodesii (dnešní Zimbabwe), Zambii a v Malawi.<br />
„Všeobecná historie socialismu“ [62] na str. 619 uvádí: „Vyvlastňování Afričanů bylo v<br />
Zimbabwe a Malawi poměrně vzácné a rovněž v ostatních oblastech k němu téměř<br />
nedocházelo, takže se tam snadno mohl utvořit střední stav. Protesty měly převážně<br />
národnostní charakter a často byly spojeny se sektami jako je hnutí Strážné věže (Watchtower<br />
Movement).“<br />
Jinde <strong>za</strong>se jsou Svědci Jehovovi obviňováni z vyvolání prvních stávek v Zambii. Roku 1935<br />
<strong>za</strong>příčinili první velkou stávku v Copper Belt v severní Rhodesii. [63]<br />
Badatel Sholto Cross uvádí, že činnost ka<strong>za</strong>telů hnutí Strážné věže <strong>za</strong>příčinila rychlé<br />
„zhroucení“ koloniálních úřadů. [64] Pod vedením jednoho z vůdců hnutí Strážné věže byly<br />
<strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> <strong>za</strong>bity v Rhodesii a Zaire 174 osoby. [65]<br />
Tony Hodges ve své zprávě „Svědci Jehovovi v centrální Africe“ uvádí, že hnutí Strážné věže<br />
vyvolalo rovněž vzpoury v Belgickém Kongu. [66] Tatáž zpráva potvrzuje, že problémy,<br />
která nastaly r. 1923 v rhodéském Wankie, byly rovněž dílem hnutí Strážné věže. V<br />
nejnovější učebnici dějin Společnosti strážné věže „Jehovovi svědci - zvěstovatelé království<br />
Božího“ z r. 1993 se na str. 434 tvrdí, že tzv. hnutí Strážné věže v Africe nemělo vůbec nic<br />
společného se <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>. V Ročence 1977 je však připuštěno, že se zcela přesně<br />
neví, zda 1 500 sympati<strong>za</strong>ntů hnutí Strážné věže, odpovědných <strong>za</strong> vzbouření ve Wankii, bylo<br />
členy Společnosti strážné věže v Brooklynu. [67]<br />
Mezitím už v naší souvislosti vešlo ve známost, že v domech některých členů hnutí Strážné<br />
věže byly nalezeny publikace Svědků Jehovových, které jim přicházely poštou! [68]<br />
Dodejme ještě, že se Biblisté v Německu těšili mimořádné přízni rudých Spartakovců ve<br />
stejnou dobu, kdy farář C. E. Greenfield obvinil Společnost strážné věže z propagování<br />
církevního bolševismu v Africe. [69]<br />
Závěrem by neměla chybět zmínka o jedné <strong>za</strong>jímavé okolnosti. Když byly v Africe <strong>za</strong>kázány<br />
politické strany a jejich vůdci se většinou nacházeli na útěku, Společnost strážné věže jim jak<br />
známo pomáhala a dokonce je i <strong>za</strong>chraňovala vstupem do sekty. [70]<br />
i) Dopisy hlavám států
V jasném rozporu s tím, co současný prezident sekty Milton Henschel tvrdil na <strong>za</strong>čátku této<br />
kapitoly, adresovala Společnost strážné věže vládám početné petice a protesty. Uveďme si zde<br />
např. rezoluci tehdejšímu předsedovi rady ministrů SSSR Nikolaji A. Bulganinovi nebo<br />
protest na adresu dominikánského diktátora generalissima Rafaela L. Trujilla. [71]<br />
Brooklynské vedení rovněž povzbuzuje i své stoupence k <strong>za</strong>sílání dopisů osobám v důležitých<br />
politických postaveních. Pod záminkou zjednání úlevy svým tzv. utiskovaným bratřím<br />
přichází na stoly vládních představitelů mnoho tisíc dopisů z celého světa s apely v jejich<br />
prospěch.<br />
Sdělení portugalského vyslanectví z 16. června 1964 A. Koerberovi, tehdejšímu zástupci<br />
Společnosti strážné věže u State Department ve Washingtonu, [72] nám nejen odhaluje obsah<br />
a smysl zmíněných dopisových kampaní, ale podává rovněž názorný obrázek činnosti Svědků<br />
Jehovových té doby v Portugalsku.<br />
Ve sdělení se nejprve poukazuje na fakt, že v Portugalsku je skutečná a ústavou <strong>za</strong>ručená<br />
svoboda náboženství, a že tedy žádný z členů sekty nemůže být kvůli tomu vystaven nějakým<br />
represáliím. Dále se pak vyslanec cítí nucen pouká<strong>za</strong>t na okolnost, že úřady ovšem musely<br />
použít určitých prostředků, aby omezily činnost sekty, která byla v rozporu ze zákony země i<br />
s osobními právy ostatních občanů. Závěrem je uveden dlouhý seznam obvinění. Společnosti<br />
strážné věže je mj. vytýkáno rozšiřování propagandistického materiálu, opovržlivé nakládání<br />
se státní vlajkou a podněcování lidí k odmítání vojenské služby na obranu státu. Dále se tam<br />
píše, že tyto aspekty propagandy Společnosti nemají co dělat s křesťanstvím a je třeba na ně<br />
nahlížet jako na buřičskou činnost proti vnitřní bezpečnosti i zákonům země. Pokud jde o<br />
soukromá práva občanů, v prohlášení se říká: „V rámci své propagační činnosti v různých<br />
čtvrtích Lisabonu i v jiných městech se ‘Svědci Jehovovi’ dopustili svou přítomností rušení<br />
rodinného soužití tím, že pod nějakou záminkou vstupovali do domácností a vnucovali lidem<br />
propagační materiály, což se často neobešlo bez vyhrožování a nadávání. V mnoha případech<br />
si ‘Svědci’ drželi dveře otevřené i násilím, když se překvapení obyvatelé nechtěli dát rušit. To<br />
je ovšem flagrantní a hrubé porušování práv portugalských občanů.“ Sdělení končí<br />
konstatováním, že nenávistná kampaň Svědků Jehovových v podobě dopisů většinou<br />
urážlivého charakteru (drzosti a blíže nespecifikované výhrůžky) je neslučitelná s morálními<br />
principy křesťanství.<br />
Materiál kapitoly jistě čtenáři postačí k vytvoření vlastního úsudku o „neutralitě“ a skryté<br />
politice této nebezpečné sekty.<br />
William Cetnar, Questions for Jehovah’s Witnesses, Kunkletown 1983, str. 31.<br />
V německé verzi Jehovas Zeugen in Gottes Vorhaben, Wachtturm-Gesellschaft 1960, str. 55.<br />
Anglická verze Strážné věže z 1. srpna 1898, str. 231.<br />
Russell nakonec unikl do Anglie v rybářském člunu!
V originále Zwischen Widerstand udn Martyrium. Die Zeugen Jehovas in „Dritten Reich“.<br />
Disertace k dosažení hodnosti doktora filosofie univerzity v Hamburku, Hamburk 1989, str.<br />
58.<br />
V německé verzi: Frederick William Franz, Dann ist das Geheimnis Gottes vollendet,<br />
Wachtturm-Gesellschaft 1969, str. 324.<br />
Johann Ohrtmann, Die Kriegsdienstgegnerbewegung, Heide 1932, str. 9.<br />
Konrad Algermissen, Die Zeugen Jehovas, Celle 1949, str. 7.<br />
Ruthefordem vybudovaný teokratický systém ovšem také vytvářel různé problémy. Tak např.<br />
holandská verze Strážné věže z 1. května 1941 si na str. 141 stěžuje, že mnozí stoupenci<br />
dávají najevo otevřenou morálku. Někteří nebyli dojmu, že není nutné dodržovat povinnost<br />
úředního u<strong>za</strong>vírání manželství a žijí spolu jako muž a žena, aniž by splnili svou zákonnou<br />
povinnost.<br />
První anglické vydání časopisu „Zlatý věk“ („Das Golden Zeitalter“) vyšlo 1. října 1919 (v<br />
Německu v říjnu 1922). Počínaje vydáním z 3. října 1937 byl titul časopisu změněn na<br />
„Útěcha“ („Trost“) a pro vydání po 22. srpnu 1946 byl zvolen název „Procitněte!“<br />
(„Erwachet!“).<br />
V originále Die größte Geheim-Macht der Welt. Aby kniha nebyla spojována se Společností<br />
strážné věže, vyšla v nakladatelství „Stern“. Náklad prvního vydání byl 200 000 výtisků!<br />
Farář Julius Kuptsch, Aufklärung über die Ernster Bibelforscher, Tilsit 1927, str. 45<br />
Cit. podle: Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im<br />
„Dritten Reich“, disertační práce, Hamburg 1989, str. 109.<br />
Ročenka Svědků Jehovových 1933, Společnost strážné věže, str. 99.<br />
Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland.. Transskription der Tonbandaufnahme:<br />
Helmut Lasarcyk (1990). Srv. také Elke Imberger, Widerstand von unten. Widerstand und<br />
Dissens aus den Reihen der Arbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck aund<br />
Schleswig-Holstein 1933-1945, Neumünster 1991, str. 262 a dále.<br />
Podle zmíněného zákona bylo <strong>za</strong> ohrožení státu považováno i odmítání vojenské služby z<br />
důvodů svědomí.<br />
Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,<br />
disertační práce, Hamburg 1989, str. 466.<br />
Dokument tajné policie A2 11 B 2/326/37S.<br />
Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,<br />
disertační práce, Hamburg 1989, str. 491 a dále. Srv. Reimer Möller, Widerstand und<br />
Verfolgung in einer agrarisch-kleinstadtischen Region. SPD, KPD und Bibelforscher im Kreis<br />
Steingurg 1933-1945, ZSHG 114, 1989, str. 217.
Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,<br />
disertační práce, Hamburg 1989, str. 533.<br />
Byli ovšem Svědci, kteří navzdory svým náboženským předpisům vojenskou službu<br />
nastoupili a sloužili v armádě i domobraně. Srv. Reimer Möller, Widerstand und Verfolgung<br />
in einer agrarisch-kleinstadtischen Region. SPD, KPD und Bibelforscher im Kreis Steingurg<br />
1933-1945, ZSHG 114, 1989, str. 217.<br />
Státní department prostřednictvím různých zpravodajských služeb shromažďuje a analyzuje<br />
velké množství informací v politické a hospodářské oblasti ze zemí, v nichž mají USA svá<br />
vyslanectví. Zmíněný „department“ byl a je vždy řízen řízen vlivnými zednáři.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 406-417. Tato kniha<br />
přináší rovněž vzájemnou korespondenci obou vlád o Společnosti strážné věže.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 406.<br />
Tamtéž, str. 407.<br />
V originále The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-Comformity.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 407.<br />
Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,<br />
Studien zur Zeitgeschichte Band 42, Oldenburg 1993, str. 98 a dále.<br />
Celý text prohlášení je reprodukován v příloze a bylo publikováno v Ruthefordem řízené<br />
ročence Jahrbuch 1934 der Zeugen Jehovas (angl. The 1933 Yearbook of Jehovah’s<br />
Witnesses) Anglický text jsem přetiskl ve své španělské knize Precaución! ... testigos de<br />
Jehová, Cihuauha 1992, str. 404-415. Strojopisný originál Vysvětlení skutečností je uložen v<br />
Spolkovém archivu pod. č. R. 43 II/179, 126-140.<br />
Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland. Transskription der Tonbandaufnahme:<br />
Helmut Lasarcyk (1990).<br />
Rudolf Höss, Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958,<br />
str. 77.<br />
Společnost strážné věže 1993, str. 693.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 409.<br />
Tamtéž.<br />
Cordell Hull stál v letech 1933-1944 v čele ministerstva <strong>za</strong>hraničí Spojených států. Nebyl jen<br />
vlivný zednář, ale patřil také k Council on Foreign Relations (CFR).
Dopis Společnosti strážné věže z 19. prosince 1934 říšskému a pruskému ministerstvu vnitra<br />
potvrzuje, že dohoda mezi Německem a Spojenými státy <strong>za</strong>hrnuje i Ruthefordovu organi<strong>za</strong>ci.<br />
Viz také Reichsgesetzblatt II Nr. 38, 1925, str. 795.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturmgesellschaft,<br />
Leipzig 1971, str. 120.<br />
Viz Procitněte! č. 21 z 8. listopadu 1964.<br />
Dopis je otištěn v: Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die<br />
Wachtturmgesellschaft, Leipzig 1971, str. 122.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 412.<br />
Marley Cole, Die Zeugen Jehovas, Frankfurt 1956, str. 193.<br />
Vzhledem k politickému charakteru dopisu nebyli mnozí Svědci Jehovovi ochotni zúčastnit se<br />
akce z 8. října. Po protestní akci proto následovalo nové rozštěpení mnoha skupin Biblistů.<br />
Vidal César Man<strong>za</strong>nares, El infierno de las Sectas, Bilbao 1989, str. 76 a dále.<br />
Josy Doyon, Herders zonder Erbarmen, 4. vyd. Baarn 1980, str. 145.<br />
Elke Imberger, Widerstand von unten. Widerstand und Dissens aus den Reihen der<br />
Arbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck und Schleswig-Holstein 1933-1945,<br />
Neumünster 1991, str. 295. Srv. protokol tajné policie Nr. 1035/36 z 28. srpna 1936.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-<br />
Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 144.<br />
Viz Dodatek. Srv. také Útěcha z 15. září 1943 a švýcarské vydání téhož z 15. listopadu 1943.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-<br />
Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 256.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-<br />
Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 212.<br />
V originále Precaución! ... Testigos de Jehová, Chihuahua 1992<br />
Svědci Jehovovi platili v koncentračních táborech <strong>za</strong> velmi spolehlivé, korektní a<br />
důvěryhodné. Proto se jim často dostávalo postavení předáků a kápů.<br />
Mennonité jsou sektou odmítající např. křest dětí, přísahu a vojenskou službu. Svůj název<br />
odvozují od katolického kněze Simona Menno (1492-1559), který byl Lutherovým<br />
stoupencem a později se stal novokřtěncem. Rozšířeni jsou především v Holandsku, Severní<br />
Americe a také v Německu; p. překl.
Rolf Nobel, Falschspieler Gottes. Die Wahrheit über die Zeugen Jehovas, Hamburg 1985, str.<br />
122.<br />
Ročenka Svědků Jehovových 1947, Wachtturm-Gesellschaft, Bern, str. 112.<br />
Strážná věž z 15. února 1948.<br />
Srv. Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-<br />
Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 149.<br />
Dopis je přetištěn v: Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die<br />
Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 226 a dále.<br />
Cit. podle: Walter Krappatsch/Heinz Peter Tjaden, An ihren Früchten, London/Worms 1990,<br />
str. 109.<br />
Kurgan je známá průmyslová oblast na Urale; p. překl.<br />
Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-<br />
Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 149.<br />
Viz Procitněte! z 22. března 1953 a z 22. září 1965.<br />
Holandská verze Strážné věže z 15. března 1977, str. 175.<br />
V originále Historia General des Socialismo 1918 a 1945, Barcelona 1982.<br />
Tony Hodges, Jehovah’s Witnesses in Central Africa, str. 1-4.<br />
Viz Sholto Cross, The Watchtower Movement in South-Central Africa 1918-1945, Oxford<br />
1973.<br />
Srv. Rolent Rothberg, The Making of Malawi and Zambia 1873-1964, London 1966, str. 142-<br />
146.<br />
V šedesátých letech mělo potlačení hnutí <strong>za</strong> nezávislost Katangy mj. <strong>za</strong> cíl likvidaci<br />
Čombeho. Kromě toho se mělo americko-židovskému trustu United States Steel vytlačit ze<br />
hry svého konkurenta Union Miničre du Haut Katanga. Srv. P. Hoffstetter, Défensee de<br />
l’Occident, Paris 1963, str. 45.<br />
Ročenka Svědků Jehovových 1977, Společnost strážné věže, str. 93 a dále.<br />
Srv. Jehovas Zeugen - Verkündiger des Königreichs Gottes, Wachtturm-Gesellschaft 1993,<br />
str. 482.<br />
Ročenka Svědků Jehovových 1977, Společnost strážné věže, str. 93 a dále.<br />
Srv. Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 243.<br />
Srv. Strážná věž z 15. dubna 1957; španělská verze z 1. června 1963.
Zmíněný Anton Koerber byl představitelem Společnosti strážné věže při ministerstvu<br />
<strong>za</strong>hraničí Spojených států; v roce 1952 daroval prezidentovi Společnosti Nathanu Knorrovi<br />
luxusní automobil zn. Cadillac. Srv. William Cetnar, Questions for Jehovah’s Witnesses,<br />
Kunkletown 1983, str. 66.<br />
9. KAPITOLA<br />
Satanova léčka<br />
Stojí zednáři, Společnost strážné věže i ostatní organi<strong>za</strong>ce opravdu v po<strong>za</strong>dí chystané světové<br />
revoluce? Pro mnohé je totiž překvapujícím zjištění, že tyto instituce nejsou nakonec ničím<br />
jiným než poslušnými vykonavateli již hotového satanského plánu.<br />
Věříte v jsoucnost ďábla nebo jej považujete <strong>za</strong> pouhý pověrčivý výmysl lidské<br />
představivosti? Existuje opravdu zlý osobní duch, který se nazývá Satan?<br />
Pro nás je důležité mít neustále na paměti, že křesťan existenci ďábla popírat nesmí, protože<br />
je jasně dosvědčena v Písmu svatém. Jako věřící křesťané se nesmíme protivit apoštolskému<br />
učení! Od první knihy Mojžíšovy až po Zjevení svatého Jana se všude jednoznačně a zřetelně<br />
píše o ďáblovi, aby čtenáři Písma věděli a chápali, že Satan je sice nadlidskou, přesto však<br />
velmi reálnou duchovní bytostí.<br />
Historie Lucifera, známějšího spíše jako „Satan“, je historií zla a hořkosti. Lucifer,<br />
nejkrásnější anděl, byl Bohem stvořen jako nejdokonalejší z tvorů. Výpověď Bible ukazuje,<br />
že Bůh jej obdařil schopností svobodného myšlení a rozhodování. Překrásný anděl se cítil<br />
nejen nadřazen ostatním stvořením, nýbrž dovolil také vzklíčit závisti na Boží<br />
všemohoucnost; dokonce si troufal se Bohu rovnat. Odtud už byl jen malý krůček ke vzpouře.<br />
Anděl Lucifer („Světlonoš“) v touze po <strong>moc</strong>i a po vlastní říši, posedlý přáním být uctíván<br />
stejně jako Bůh, povstal a stal se tak odpůrcem. [1] Jeho vzpoury se zúčastnila třetina andělů,<br />
kteří se tím stali démony. Po stvoření Adama a Evy Bohem se jim uká<strong>za</strong>l Satan s úmyslem<br />
popudit Evu i jejího muže proti Bohu. První lidé se skutečně rozhodli následovat Satana a<br />
jeho družinu zlých duchů. Skrze Adama a Evu chtěl Satan sklonit celé lidstvo pod své jařmo.<br />
Jeho hlavním cílem bylo a je svést oběť ke ztrátě věčného království pokoje a blaženosti,<br />
které Bůh daruje těm, kdož Jej milují.<br />
Umělci se vždy snažili opatřit obraz ďábla všemi atributy hrůzy a odpornosti. Jiní jej <strong>za</strong>se<br />
zpodobňovali více či méně komicky; pro ně byl stejně mytickou postavou jako třeba upíři a<br />
strašidla. Prezentovali jej jako postavu v rudém hávu, s rohy na hlavě, se šípovitým ohonem a<br />
s trojzubcem v ruce. Tyto zmatené a nesrozumitelné představy nepochybně přispěly k
zpochybnění existence Satana. Jeho po tisíciletí užívané metody jsou tak rafinované, že dnes<br />
už přemnozí v Satanovu jsoucnost vůbec nevěří.<br />
Stoupenci satanistických kultů ovšem o existenci Satana dobře vědí. Pohlížejí na ďábla jako<br />
na svého Boha a jsou v neustálém zápasu s Bohem křesťanským. Víme, že satanisté k<br />
uspokojení svého pána a jeho démonů jej uctívají těmi nejodpornějšími a těžko myslitelnými<br />
způsoby. Podle naprosto důvěryhodných svědectví jejich ceremoniály <strong>za</strong>hrnují znásilňování<br />
panen, sexuální orgie a podobné nepřirozenosti, ba dokonce i krvavé obětování zvířat a lidí.<br />
Alister Crowley, jeden ze <strong>za</strong>kladatelů moderního satanského kultu, píše ve své „Knize<br />
zákonů“ následovně: [2] „Nejlepší obětí, jíž lze dosáhnout téměř všeho, je zcela nevinné a<br />
mimořádně inteligentní dítě.“<br />
Vzývání ďábla není ovšem omezeno na satanismus, nýbrž se projevuje i ostatními formami<br />
okultismu. Okultními praktikami je jmenovitě prosáklé subkulturní prostředí dnešní mládeže.<br />
Jako příklad postačí uvést čarodějné kulty, spiritismus, kouzelnictví a channeling. [3]<br />
Je třeba rovněž konstatovat, že ilumináty kontrolovaná masmédia věnují ďáblovi mimořádnou<br />
pozornost v podobě nesčetných článků a statí v novinách, časopisech, knihách, filmu i<br />
rozhlasových a televizních pořadech. Proto také nezní nijak nepravděpodobně tvrzení Fritze<br />
Springmeiera, že všechny ilumináty lze spolehlivě přičíst k stoupencům satanského kultu. [4]<br />
Podle Bible je Satan neviditelným vládcem tohoto světa. Když Satan tvrdil, že má <strong>moc</strong> nad<br />
všemi královstvími Země, Ježíš to nepopřel (L 4,6 a dále). Právě naopak - On sám označil<br />
Satana <strong>za</strong> „knížete tohoto světa“ (J 5,9; 12,13)!<br />
Protože Satan své panství nad Zemí nemůže vykonávat viditelně ve vlastní osobě, vyvolal s<br />
po<strong>moc</strong>í skryté vrchnost v život démonické organi<strong>za</strong>ce.<br />
Připomeňme si na tomto místě svědectví bývalého člena iluminátů Johna Todda o symbolice<br />
jednodolarové bankovky: „Oko na vrcholu pyramidy je Lucifer.“ A dále říká: „Pečeť byla<br />
vytvořena z příkazu rodiny Rothschildů v Londýně; pyramida ukazuje strukturu iluminátství.<br />
Takto je Satan nahlížen jako božstvo v lidské podobě. Cokoli řekne, je iluminátům jako<br />
Písmo křesťanům, jako slovo Boží. Všechny pokyny, kterých se iluminátům dostává od<br />
Rothschildů, jsou předávány dále a uskutečňovány.“ [5]<br />
A. Pokrovsky ve své knize „B’nai B’rith a jeho otroci“ [6] sděluje, že v Charlestonu (USA) je<br />
Luciferovi <strong>za</strong>svěcený templ. Nad jedním z oltářů ční jeho obrovská socha ze zlata. Podle<br />
autora knihy není oltář veřejnosti přístupný a smí se mu přiblížit pouze židovští zednáři<br />
vysokých stupňů <strong>za</strong>svěcení. Údajně má jít o templ, v němž se odbývají tajná shromáždění<br />
rady rozhodující o osudech světa.<br />
Má snad Bible na mysli tyto ilumináty, kde mluví o těch, „kteří praví, že jsou Židé, ale nejsou<br />
jimi, nýbrž lidem satanovým“ (Zj 2,9; 3,9)?<br />
Dnes stojí prakticky všichni političtí vůdci národů vědomě či nevědomě pod určujícím vlivem<br />
Satana!
Pokud jde o zednářstvo, pak jeho nejvyšší stupně náležejí k Satanově elitě! Lóžoví bratří se<br />
vždy vyděsí, když v řeči padne jméno Gabriel Jogand Pagés, známější spíše jako „Léo Taxil“.<br />
V knize „Tajemství svobodného zednářstva“ je tento muž obvinil z uctívání ďábla. V další<br />
knize s titulem „Třítečkoví bratří“ [7] napsal, že zednářské rituální praktiky spočívají na<br />
ďábelském kultu oslavujícím Lucifera. Roku 1891 vydal knihu „Sestry zednářstva“, v níž<br />
podrobně informuje o satanské mši celebrované v kroužku vysokostupňových zednářů<br />
palladického ritu „ďáblova papeže“ Alberta Pike, nevyššího vůdce iluminátů ve Spojených<br />
státech.<br />
Přestože se nakonec uká<strong>za</strong>lo, že Taxil byl velký fantasta vyloučený z jedné marseilleské lóže,<br />
zůstává otázkou, zda jsou tímto faktem automaticky bezpodstatné i jeho výtky ohledně<br />
úzkého spříznění mezi zednářstvem a satanismem. Právem můžeme mít <strong>za</strong> to, že ne!<br />
Proč právem? Protože to byl např. oficiální list italských zednářů „Rivista della Massoneria<br />
Italiana“ roč. 1887, který na str. 27 jednoznačně přiznal: „Zednáři považují Satana Velkého<br />
jako svého skutečného představeného.“<br />
Na zednářské dokumenty specializovaný badatel dr. Fara v své knize „Zednářstvo a jeho dílo“<br />
[8] napsal: „Ceremoniál k přijímání do 29. stupně je celebrován pod panteistickým symbolem,<br />
kozlí hlavou s pochodní mezi rohy, s lidskýma rukama, křídly archanděla a ženským tělem s<br />
růží a křížem na prsou.“<br />
Rovněž francouzský arcibiskup Leon Meurin potvrzuje v knize „Zednářstvo ... Satanova<br />
synagoga“ [9] skutečnost obvyklého uctívání ďábla zednáři a ilumináty.<br />
Rakouský politik Friedrich Wichtl vysvětluje ve své knize „Světové zednářstvo - světová<br />
revoluce - světová republika“, [10] že „... zednáři pohlížejí na Satana jako na svého<br />
nejvyššího pána a Boha.“<br />
Ještě jasnější jsou slova vysokostupňového zednáře Alberta Pike z 14. července 1889 v<br />
instrukci pro třiadvacet plukovníků světové rady: „Doktrínou satanismu je hierarchie, a<br />
pravým, nefalšovaným filosofickým náboženstvím je víra v Lucifera a Adonaie současně.<br />
Lucifer, Bůh světla a dobra však bojuje <strong>za</strong> lidstvo, na rozdíl od Adonaie, Boha temnoty a zla.“<br />
[11]<br />
Je tedy jisté a spolehlivé, co napsali autoři knihy „Výrobci bohů“: [12] „Zednáři přejali<br />
antiteistické tajné náboženství, které obrací všechno, co učí Bible, a tak dělá z Lucifera Boha<br />
a z Boha Satana.“<br />
Pokud by nějaký zednář nižšího stupně četl tyto výpovědi, jistě by přesvědčeně prohlásil: „To<br />
naprosto nesouhlasí, je to lež, protože to nemůže být pravda!“ Proto by si měl připomenout<br />
známá slova vysokého iluminátského zednáře Alberta Pike: „Záměrně dezorientujeme ‘modré<br />
stupně’ falešnými výklady.“<br />
Jedním z hlavních Satanových záměrů je sjednocení všech vyznání a jejich sloučení v jediné<br />
protikřesťanské náboženství. Satanovi nestojí v cestě božstva pohanských náboženství nebo
sekt jako jsou Svědci Jehovovi, mormoni atd., nýbrž výhradně Bůh Bible a skutečných<br />
křesťanů. Proto musí být křesťanstvo zničeno!<br />
V naší souvislosti je nanejvýš důležité vědět, že Satan se svými elitními jednotkami má<br />
spadeno v první řadě na Vatikán. V „Protokolech sionských mudrců“ (17,4; 17,6) se říká: „Až<br />
přijde čas definitivně zničit papežství, ukáže lidu naše neviditelná ruka na papežský stolec.<br />
Kdyby však lid chtěl proti papeži vystoupit silou, <strong>za</strong>kročíme sami proti tomu pod záminkou,<br />
že není vhodné prolévat krev. Tímto úhybným manévrem totiž pronikneme do nejskrytějších<br />
vatikánských komnat, které neopustíme dříve, dokud zcela nezlomíme <strong>moc</strong> papežství. Než<br />
bude mládež přechodného období vychovávána k naší pravé víře, nebudeme otevřeně útočit<br />
proti víře stávající, nýbrž ji budeme podrývat kritikou a <strong>za</strong>séváním pochybností a rozkolů.“<br />
Dnes a denně se můžeme přesvědčovat o tom, že zuřivý boj proti katolicismu, vedený zednáři<br />
a ilumináty <strong>za</strong>loženými a řízenými pseudoreligiózními hnutími, postupuje přesně podle plánu!<br />
V italském lóžovém dokumentu z r. 1818 s titulem „Praktické pokyny, věčný zákoník a<br />
průvodce plánů vysokostupňových zednářů“ [13] se otevřeně deklaruje, že žádoucím cílem<br />
zednářstva je zničení katolicismu a všech křesťanských idejí. Na otázku „Jak se toho má<br />
dosáhnout?“ dává dokument následující odpověď: „Papež nikdy nepřijde k tajným spolkům;<br />
proto musí tajné spolky udělat první krok k papeži a církvi se záměrem spoutat je. Může to<br />
trvat ještě mnoho let, možná dokonce i celé století. Co hledáme ... je papež podle našich<br />
potřeb.“<br />
Mafred Adler předkládá v knize „Zednáři a Vatikán“ [14] důkazy o tom, že v říjnu 1917 (!!)<br />
rozvinuli zednáři na svatopetrském náměstí přímo před okny Vatikánu Satanovu standartu<br />
znázorňující ohavně znetvořeného archanděla Michaela. Na připojeném transparentu stálo:<br />
„Satan musí vládnout ve Vatikánu a papež bude jeho otrokem!“ Neuškodí připomenout, že při<br />
pohřbu papeže Pia IX. se několik fanatických zednářů pokusilo svrhnout jeho tělo do Tibery.<br />
Kromě toho je i jinak známo, že italští zednáři při svých průvodech nosí vlajky s obrazem<br />
Satana. Poprvé se tak veřejně stalo 17. března 1872 při pohřbu vysokostupňového zednáře<br />
Mazziniho. Podle Friedricha Wichtla měli zednáři dokonce v úmyslu vztyčit zmíněnou vlajku<br />
přímo ve Vatikánu. [15]<br />
Při odhalování pomníku na památku Garibaldiho, vůdce tajné společnosti karbonářů, jedné z<br />
nej<strong>moc</strong>nějších paží iluminátů v Itálii, zpívali lóžoví bratři satanskou hymnu, [16] kterou<br />
napsal zednář 33. stupně Giosue Carducci a v níž se doslova říká:<br />
Sláva a čest Tobě, <strong>moc</strong>ný odbojníku ...<br />
Svrhni prolhaný učitelský úřad nástupců Petrových! ...<br />
Zdrť korunu a mitru! ...<br />
Pod záštitou tehdejšího římského starosty židovského zednáře Ernesto Nathana nabývaly<br />
urážky a obvinění Svatého stolce stále křiklavějších forem včetně těch nejodpornějších.
V Portugalsku, kde se zednáři nijak neostýchali hlásit k revoluci z roku 1910, <strong>za</strong>měřily lóže<br />
svůj boj na zničení monarchie a církve zcela podle plánu „Protokolů sionských mudrců“.<br />
Bojovým heslem tamějšího zednářstva bylo: „Příští generace <strong>za</strong>žije konec katolicismu.“ V<br />
tomto očekávání se velmistr Velké Orientu Lisabonu Magalhaes Lima nerozpakoval<br />
ujišťovat, že již brzy nebude v seminářích ani jeden jediný chovanec. Církev byla předmětem<br />
systematického a energického pronásledování, tzv. „<strong>moc</strong>né bouře nenávisti“, jak se tehdy<br />
právem říkalo. Protiklerikální opatření byla ještě ostřejší a skandálnější než ta, jaká provázela<br />
oddělení církve a státu ve Francii. [17]<br />
Rovněž tak boj zednářstva proti katolické církvi v zemích jako Peru, Argentina, Kolumbie,<br />
Venezuela nebo Mexiko nabýval často mimořádně brutálních forem. Tak např. v Mexiku<br />
zednáři prosadili striktní zestátnění veškerého církevního majetku i bezcitné rozpuštění všech<br />
náboženských řádů a rozpoutali kampaň <strong>za</strong> agresivní laicismus. Antireligiózní zákony<br />
zednářského prezidenta Callese z roku 1917 měly <strong>za</strong> následek, že církev musela takříkajíc<br />
<strong>za</strong>vřít brány. Na protest proti tomu se rolníci, studenti i ostatní věřící katolíci zorganizovali k<br />
ozbrojenému odporu proti lóžové vládě. Tisíce jich <strong>za</strong>hynuly buď přímo v boji nebo byly<br />
<strong>za</strong>vražděny přepadovými komandy. Tito stateční katolíci se nazývali „Cristeros“. S růžencem<br />
v ruce a s výkřikem „Ať žije Kristus Král!“ šli na jistou smrt. [18]<br />
Od konce 19. století se Satan se svou elitní společností usilovně snaží nenechat co možná<br />
žádnou zem v klidu. Stále znovu jsou proti sobě popouzeny různé skupiny, politické zločiny<br />
jsou <strong>za</strong>stírány a omlouvány, pohrdá se justicí, národy jsou systematicky kaženy a křesťanská<br />
víra je vysmívána.<br />
Rovněž zde je Společnost strážné věže nápo<strong>moc</strong>ná; až nápadně často jsou útoky Svědků<br />
Jehovových <strong>za</strong>měřeny proti katolické církvi a jejím členům. Lze snadno a spolehlivě zjistit, že<br />
Společnost strážné věže ve svých publikacích často otiskuje snímky prominentních katolíků s<br />
opovržlivým a pokryteckým komentářem. Budiž zde důrazně řečeno, že taková obvinění se<br />
strany sekty jsou nečestná a nespravedlivá. Společnost strážné věže soustavně usiluje o<br />
zmatení upřímných katolíků, protože mnozí vůbec nepostřehnou, že Svědci ke svým útokům<br />
využívají pouze nevědomých, špatných nebo vzdorných katolíků. Odsudek Svědků<br />
Jehovových je vždy jednostranný, neboť ukazují výhradně špatné příklady jednotlivců v<br />
katolické církvi. Takoví „věřící“ se sice označují <strong>za</strong> katolíky, ale ve své víře nežijí. Nejsou<br />
ovečkami stáda našeho Pána Ježíše Krista, protože nechtějí slyšet Jeho hlas (J 10,26 a dále); v<br />
žádném případě nejsou reprezentativním zjevem. Svědci Jehovovi na druhé straně<br />
konsekventně obcházejí všechno dobré, co v katolické církvi je.<br />
Z Brooklynu rozsévaná nenávist nezná hranic. Adeptům Společnosti strážné věže se<br />
neustálým opakováním vtlouká do hlavy, že katolíci slouží ďáblovi; podle sekty je Bohem<br />
katolíků Satan! V publikacích Společnosti se říká, že „velký Babylón“ příp. „velká nevěstka<br />
babylónská“ je náboženskou částí Satanovy organi<strong>za</strong>ce, jejíž nejdůležitější část představuje<br />
římsko-katolická církev, která vznikla <strong>za</strong> císaře Konstantina ve 4. století!<br />
Když Svědci Jehovovi učí, že církev byla <strong>za</strong>ložena teprve <strong>za</strong> císaře Konstantina, je to<br />
přirozeně zjevná a historicky zcela neudržitelná lež. Císař Konstantin sice církvi <strong>za</strong>jistil<br />
volnost konání tím, že ji prohlásil <strong>za</strong> státní náboženství, ale církev ne<strong>za</strong>ložil. Katolická církev
je přibližně 2 000 let stará. Na základě Nového zákona a ostatních historických dokumentů<br />
může a musí být nepochybně a výhradně identifikována s jednou jedinou, samotným Ježíšem<br />
Kristem <strong>za</strong>loženou církví. Jakýkoli lexikon podává příslušná historická data církve od jejího<br />
<strong>za</strong>ložení po dnešek. Je tedy holý nesmysl tvrdit, že církev vznikla teprve několik století po<br />
Kristu.<br />
Ježíš <strong>za</strong>ložil jedinou církev a nikoho nez<strong>moc</strong>nil <strong>za</strong>ložením jiné (Mt 16,18). Kromě toho<br />
přislíbil, že ji brány pekelné nepřemohou a On s ní zůstane až do konce všech dnů (Mt 28,20).<br />
Tato přípověď je dodatečným důkazem pro identitu římsko-katolické církve s církví<br />
<strong>za</strong>loženou Kristem. Církev neochvějně kráčí staletími bez ohledu na zuřivé útoky, které <strong>za</strong><br />
téměř 2 000 let musela <strong>za</strong>kusit.<br />
Dalším důkazem skutečnosti, že katolická církev byla <strong>za</strong>ložena Kristem a že On je úhelným<br />
kamenem, na němž spočívá, je satanisty tu a tam s ďáblem u<strong>za</strong>víraný pakt. Skuteční křesťané<br />
dobře vědí, že všechno úsilí ďábla spočívá v tom, aby oddělil lidi od Boha a připravil je o<br />
věčnou blaženost. K dosažení toho užívá doslova všech možných prostředků. Jedním z nich je<br />
právě zmíněný pakt, jímž si Satan v nejvlastnějším smyslu slova kupuje duši své oběti. Při<br />
u<strong>za</strong>vírání paktu Satan svému novému stoupenci slibuje slávu, pozemské štěstí, životní požitky<br />
a splnění všech přání. Za to ovšem musí Luciferovi pravidelně přinášet oběti a současně se<br />
snažit o svedení dalších duší k službě ďáblovi. Od každého „nově obráceného“ katolíka ďábel<br />
vyžaduje, aby se odřekl katolické víry a všech církevních svátostí.<br />
Doslova <strong>za</strong>rážející je v této souvislosti shoda způsobu postupu ďábla a Svědků Jehovových,<br />
kteří od nového adepta rovněž požadují, aby zničil kříže, růžence, obrázky svatých a všechny<br />
ostatní posvěcené předměty resp. aby je alespoň odstranil ze svého okolí. Lze to chápat jinak,<br />
nežli že Svědci Jehovovi plní Satanův příkaz?<br />
Je rovněž snadné doká<strong>za</strong>t, že „černé“, tj. Satanovi <strong>za</strong>svěcené „mše“ jsou ve všech bodech<br />
parodií katolické mše. Celebrování takové „černé mše“ také má zcela opačný účinek než je<br />
tomu při mši katolické. Během satanské „mše“ je „svěcena“ černá hostie; křesťanské symboly<br />
jsou postaveny na hlavu. Satanskou „mši“ je tedy nutno chápat jako jednoznačný výraz<br />
nenávisti vůči Bohu, Kristu a Jeho církvi, tzn. jako uctívání Satana.<br />
Není tedy už žádných pochyb o tom, že Satan má v katolické církvi svého největšího<br />
nepřítele, a proto katolíci jako takoví nemohou stát na straně ďábla.<br />
Již jsme si výše uká<strong>za</strong>li, jak Společnost strážné věže svým stoupencům namlouvá, že je<br />
jedinou organi<strong>za</strong>cí, která nepodléhá vlivu a <strong>moc</strong>i démonů. Tím podivněji ovšem působí fakt,<br />
že právě Svědci Jehovovi žijí v ustavičném strachu ze Satana, ba že z něj mají doslova<br />
panickou hrůzu. Všechny problémy, které se mezi nimi vyskytnou, okamžitě připisují<br />
démonům. „Řídící sbor“ sahá při <strong>za</strong>strašování svých stoupenců nejen k apokalyptickým<br />
hrůzám, nýbrž i k ďáblovi samotnému, což je metoda, které používají všechny destruktivní<br />
sekty. Strach mezi <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> je bezpochyby součástí psychologického plánu sekty,<br />
protože představuje nejjistější prostředek k udržení jejich poddajnosti a semknutosti.
Vůdčí elita v Brooklynu využívá každé vhodné příležitosti k posilování strachu z démonů<br />
mezi <strong>Svědky</strong>. Stoupenci sekty jsou udržováni v pocitu neustálého nebezpečí upadnutí do<br />
některé z nespočetných Satanových léček. Ve dne v noci se mají ustavičně na pozoru, aby<br />
nepodlehli démonickým vlivům. Je pozoruhodné, jak se adepti Společnosti strážné věže<br />
vyhýbají literatuře, v níž je obrázek nebo symbol ďábla; na neštěstí jsou Svědci Jehovovi<br />
právě v tomto bodu obětí obrovského podvodu, který jde na konto jejich nejvyšších vůdců.<br />
Satanovy mystifikace jsou velice rafinované a přesvědčivé!<br />
Psychologie proká<strong>za</strong>la existenci různých účinných metod k manipulování ostatními lidmi.<br />
Všichni víme, že se nás dnes např. reklamní panely, novinové inzeráty a televizní šoty snaží<br />
ovlivnit. Co však už většina lidí neví je okolnost, že takové ovlivňovací procesy nejsou<br />
převážně přijímány zrakem a sluchem, nýbrž podvědomím, tzn. že jim dotyčný podléhá<br />
nevědomě. Proto se taková podprahová poselství vymykají kontrole a analýze jednotlivce,<br />
eticko-morálnímu hodnocení atd.<br />
Dnes je už v celém světě běžné dostávat po<strong>moc</strong>í rafinovaně zkonstruovaných reklamních<br />
technik taková podprahová poselství až k příslušným adresátům. Jakmile jsou přijata<br />
mozkem, aktivují se prostřednictvím barvy, obrazu, textu zvuku či slova. Podprahové<br />
informace určují i jednání a postoje člověka mnohem častěji, než se lidé domnívají. Zmíněné<br />
techniky ostatně působí nejen na lidi prosté a lehkověrné, nýbrž mnohem spíše na ty, kdož je<br />
přijímají trvaleji, zvláště pak osoby inteligentní. Jak bylo až dosud zjištěno, nemusí být<br />
používání technik podvědomých poselství v oblasti reklamy ve všech svých vnějších<br />
projevech vysloveně škodlivé. Opravdovým nebezpečím se stává tam, kde jsou spolupracující<br />
komunikační média ve službách určité ideologie nebo propagandy nějaké skupiny.<br />
Pokud jde o <strong>Svědky</strong> Jehovovy, pak jejich spisy, brožury a knihy působí na první pohled<br />
dojmem, že se věnují výhradně náboženským záležitostem. Ve skutečnosti je tomu ovšem<br />
jinak, neboť je známo, že rovněž i vůdci Svědků Jehovových jsou velice obratní v <strong>za</strong>cházení s<br />
moderními reklamními a agitačními technikami; do svých spisů a ostatních materiálů vždy<br />
nepozorovaně vkládají zmíněná podprahová poselství. To je důkazem, že jejich literatura<br />
slouží opravdu rozdílným záměrům a účelům. V čísle 5 mexického časopisu „Svědci Ježíše<br />
Krista“ [19] je podán důkaz skutečnosti, že Společnost strážné věže do svých publikací<br />
vkládá podprahová poselství <strong>za</strong>měřená v první řadě na ženy. Tak např. určité ilustrace těchto<br />
časopisů mají jasně manipulativní charakter, protože svým čtenářkám sugerují, že ta žena,<br />
která přijme učení Svědků Jehovových, je nejen šťastná, spokojená a má oddaného muže,<br />
nýbrž že se bude také těšit boží přízni. Vůdčí elita v Brooklynu dobře ví, že pak je už snadné<br />
z<strong>moc</strong>nit se i zbytku rodiny, pokud se jí podaří dostat do svého vlivu ženu!<br />
Jako by nestačilo, že předáci Svědků Jehovových ve svých publikacích provozují<br />
podprahovou propagandu ke sdělování poselství skryté vrchnosti, k získávání nových<br />
„obrácení“ a k všemožným manipulacím se svými stoupenci, oni kromě toho navíc i<br />
systematicky rozšiřují matoucí a rušivé zprávy.<br />
Ještě než se touto věcí budeme podrobněji <strong>za</strong>bývat, mělo by zde být řečeno, že v osmdesátých<br />
letech kolovala mezi <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong> pověst, podle níž jsou do ilustrací publikací sekty<br />
propašovávány skryté obrazy démonů.
Vedení se vidělo nuceno na věc reagovat následujícím obšírným dementi na str. 28 „Strážné<br />
věže“ z 15. listopadu 1985:<br />
ŠÍŘIL BYS KDEJAKÉ POVĚSTI?<br />
Publikace Společnosti strážné věže se staly předmětem pověstí a povídaček. Tak kupř.<br />
kolovalo tvrzení, že jistý grafik tajně vložil do ilustrací obrázky démonů, než byl konečně<br />
odhalen a propuštěn. Podílel jsi se i ty na předávání této zvěsti? Pokud ano, pak jsi „snad<br />
nevědomky“ rozšiřoval nepravdu. Zmíněná pověst o ilustracích v publikacích Společnosti<br />
měla nepříznivý dopad a vyvolala rovněž pomluvy horlivých křesťanů, kteří věnovali<br />
nespočetné hodiny prohlížení kreseb v časopisech, brožurách a knihách, aby si je odpovídajím<br />
způsobem upravili. Bylo to stejně směšné, jako kdyby se tvrdilo, že Bůh při stvoření nebeských<br />
těles úmyslně vytvořil „muže na měsíci“. Takové a podobné pověsti ovšem mohou mít neblahé<br />
důsledky. Kdo je rozšiřuje, napomáhá šíření lži, tedy dělá to, co Jehova nenávidí. Takový<br />
člověk se podílí na poškození pověsti dotyčné osoby nebo organi<strong>za</strong>ce. Pokud cokoli vyprávíme<br />
dále, měli bychom si proto dávat dobrý pozor, zda jde o skutečnosti tam, kde jsme pouze něco<br />
<strong>za</strong>slechli.<br />
Protože lze celkem oprávněně pochybovat o tom, že by řadoví Svědci Jehovovi tehdy věc<br />
sledovali a domýšleli dále, přinášíme pro naše čtenáře i pro dotyčné <strong>Svědky</strong> následující fakta<br />
tak, jak opravdu jsou. Rychle zjistíme, že zvěsti nebyly žádné zvěsti, nýbrž holá skutečnost.<br />
Dodnes obsahují tisíce ilustrací v tiskovinách sekty skutečně satanské symboly a pitvorné<br />
obličeje, které dostatečně odhalují <strong>moc</strong>nost v po<strong>za</strong>dí tohoto kultu. Z technických důvodů<br />
nedocilují reprodukované snímky téhož efektu jako originály a mají někdy spíše jen<br />
orientační charakter. Proto doporučujeme čtenářům jejich srovnání s originály v uvedených<br />
spisech sekty.<br />
PŘÍKLAD 1<br />
Kdo je alespoň trochu obeznámen s okultismem, ten ví, že ďáblův obličej je tam s oblibou<br />
znázorňován s odpuzujícími rysy.<br />
Je rovněž dobře známo, že literatura satanských kultů do svých „fotografií“ a „kreseb“ často<br />
vpravuje části lidského těla jako např. nosy, oči, obličeje nebo hlavy ďáblů.<br />
Přejděme nyní k publikacím Společnosti strážné věže. Kresba nezvratně spočívá na satanském<br />
zvyku všude možně vpravovat pitvorné obličeje a postavy.<br />
Dále si povšimněme vyobrazení Krista v okamžiku, kdy byl pokoušen Satanem (Mt 4).<br />
Nachází se na str. 17 jedné z nejrozšířenějších knih sekty „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“,<br />
vydané Společností strážné věže r. 1982. Když si obrázek obrátíme, spatříme na Kristově
hlavě cosi opravdu blasfemického. Tak má být zjevně naznačeno, že tím, kdo při zmíněném<br />
pokušení opravdu zvítězil, nebyl Kristus, nýbrž Satan.<br />
PŘÍKLAD 2<br />
Kniha „Po<strong>moc</strong> k porozumění Bibli“, svazek 8, vydaná Společností strážné věže r. 1987,<br />
vysvětluje: „Zeus byl nejvyšším božstvem starých Řeků a odpovídal Jupiterovi Římanů. Zeus<br />
byl božstvem nebe a věřilo se, že má <strong>moc</strong> nad větry, mračny, deštěm a hromem.“ Jak známo,<br />
Bible nás informuje, že pravé uctívání Boha se při nejrůznějších příležitostech dostávalo do<br />
konfliktu s vzýváním tohoto falešného Boha. Na tomto místě se však automaticky vnucuje<br />
otázka: Proč potom Společnost strážné věže v Strážné věži z 1. května 1983 reprodukovala<br />
obraz tohoto falešného Boha na oděv vlevo stojící ženy?<br />
PŘÍKLAD 3<br />
Podle nejdůvěryhodnějších svědectví má ďábel mimořádnou schopnost přizpůsobivosti. Může<br />
se zjevovat pod nejrůznějšími tvářnostmi; nejspíše se však objevuje v podobě kozla.<br />
Pozoruhodné je rovněž zjištění, že rohy a hlava kozla bývají často symbolizovány obrazcem z<br />
tří vzájemně se křížících čar. Toto znamení je v satanských kultech jedním z nejvíce<br />
užívaných. Abychom se v této přemíře symbolů vyznali, můžeme se přidržet např. proslulého<br />
díla „The book of Spirits“ („Kniha duchů“). Zřetelně tam vidíme symbol vytvořený třemi<br />
překříženými čarami. Objevuje se rovněž ve výčtu démonických symbolů v knize Francise<br />
Baretta „The Magus“ („Mág“).<br />
PŘÍKLAD 4<br />
Na str. 139 knihy „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) se objevuje strom, který podle<br />
autorů představuje „boží vládu“. V horní části obrázku nad stromem mezi zlatem lemovanými<br />
oblaky je umístěna koruna, v níž lze objevit obličej, který může představovat pouze zlo. Za<br />
zmínku stojí, že mezi symboly ďábelské sféry vlivu je rovněž koruna, jako je tomu v příkladu<br />
4 z knihy „The Magus“ Francise Baretta.
PŘÍKLAD 5<br />
Písmeno „A“ vyniká mezi satanskými symboly; postavené na hlavu se mění v satanský<br />
symbol kozlí hlavy a nadto výslovně ukazuje na ďábla nebo Antikrista. Jak vidno, je tento<br />
piktogram často používán nejen čarodějnicemi, nýbrž i Společností strážné věže<br />
PŘÍKLAD 6<br />
V knize „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) nacházíme často důkazy démonického<br />
ovlivňování. Tak např. na str. 21 vidíme zloděje, který na útěku ztrácí různé šperky. V<br />
satanském trojúhelníků je půlměsíc, který jako amulet připomíná, že je obráceným „A“. K<br />
správnému porozumění symbolické pozice na tomto vyobrazení je třeba vědět, že k hvězdě<br />
obrácený srpek měsíce má v okultismu mimořádný význam. Srpek znázorňuje bohyni Dianu a<br />
hvězda symbolizuje Satana ! [20] Je opravdu <strong>za</strong>jímavé vidět, jakým způsobem Společnost<br />
strážné věže naaranžovala polohu amuletu, když víme, že na hlavu postavené písmeno „A“<br />
(viz výše!) představuje v okultismu ďábla.<br />
PŘÍKLAD 7<br />
Časopis „Procitněte!“ z 22. října 1989 přináší na str. 7 článek o masakru v mexickém<br />
Matamorosu. Podle něj byl svět otřesen nálezem tělesných pozůstatků více než tuctu lidí<br />
<strong>za</strong>vražděných v rámci obětního rituálu v okrajové čtvrti tohoto města. Autor článku s<br />
odvoláním na „Times“ píše, že kvůli získání přízně ďábla vrazi vařili mozky a srdce svých<br />
obětí a mísili je s kostmi a hlavami zvířat. Podle Společnosti strážné věže uctívači Ďábla věří,<br />
že budou svým „Bohem“ - tj. Satanem! - chráněni, jestliže si jej nakloní lidskou obětí.<br />
Co však časopis „Procitněte!“ <strong>za</strong>mlčel, je pozorování příslušného policejního důstojníka,<br />
který si povšiml, že vrazi včetně ostatních příslušníků satanistické sekty měli na rameni jizvu<br />
ve tvaru šípu, která jim podle jejich výpovědi dávala právo <strong>za</strong>bíjet.<br />
Je třeba zdůraznit, že šíp je užíván v černé magii po celém světě. Stejně tak se ví, že tento<br />
symbol odpovídá Satanově oháňce, tradičně znázorňované jako hrot šípu. Samotný fakt, že se<br />
šípový symbol často vyskytuje v ilustracích Strážné věže, by sám o sobě nemusel být příliš<br />
zneklidňující. Alarmující je naproti tomu skutečnost, že kreslíři sekty tento symbol velice<br />
často umisťují - stejně jako vrazi z Matamorosu - na ramena vyobrazených biblických postav<br />
nebo Svědků Jehovových.
PŘÍKLAD 8<br />
Rovněž písmeno „E“ má dominantní postavení v okultním a čarodějnickém kultu. Jak<br />
můžeme vidět, samotné publikace Společnosti strážné věže před tímto písmenem varují; říká<br />
se tam, že je užíváno ve spiritismu. Tím více ovšem <strong>za</strong>ráží, že se tak často skrytě vyskytuje<br />
právě v ilustracích publikací Svědků Jehovových !<br />
PŘÍKLAD 9<br />
Na některých obrázcích lze dobře rozeznat písmeno „S“. Je obecně užíváno jako satanský<br />
symbol i zvláštní označení pro čarodějnice. Rovněž je symbolem blesku.<br />
Podle knihy „Největší člověk, jaký kdy žil“ představuje stará žena Annu. Evangelium nám<br />
říká, že Anna přivítala Kristovo narození s nepopsatelnou radostí. Gestikulace rukou na<br />
zmíněném vyobrazení však svědčí o opaku, totiž o nenávisti a odmítání!<br />
PŘÍKLAD 10<br />
Je známo, že se satanisté vzájemně dorozumívají znameními ruky.<br />
Proto je dobře všímat si v literatuře Společnosti strážné věže nápadně často se vyskytujících<br />
satanistických znamení rukou !<br />
PŘÍKLAD 11<br />
O Davidově hvězdě neboli hexagramu složeném ze dvou vzájemně se pronikajících<br />
rovnostranných trojúhelníků, píše „Příručka židovského vědění“ pouze tolik, [21] že se jedná<br />
o magický symbol nejasného původu. Zvláště nebezpečné a zlověstné však je, když se čáry<br />
symbolu proplétají, nebo když je symbol opsán kruhem. V čarodějnictví představuje vůbec<br />
nejnebezpečnější znamení a je-li satanisty užit během jejich kultovních obřadů, má smrtící<br />
<strong>moc</strong>.
Rovněž Společnost strážné věže často užívá tohoto symbolu.<br />
PŘÍKLAD 12<br />
Na str. 59 knihy „Zjevení - jeho velkolepé vyvrcholení se blíží“ (1988) vidíme „římský“ klíč,<br />
opatřený písmenem „E“ a třemi kolíčky, tj. číslem důraznosti „3“. Jedná se tedy o „supersatanistický“<br />
klíč.<br />
V téže knize je na str. 288 vyobrazení anděla, který svrhl Satana do propasti (obr. 42). Anděl<br />
drží v ruce - satanský klíč!<br />
Dále se na str. 287 vykládá, že zmíněným andělem je Ježíš Kristus, což je tvrzení v naprostém<br />
rozporu s biblickým učením. Svědci Jehovovi by si však měli především položit otázku: Proč<br />
dává Společnost strážné věže Kristovi do ruky právě pověstný satanský klíč?<br />
PŘÍKLAD 13<br />
Jedna z vůbec nejhorších urážek osoby Ježíše Krista je na str. 189 knihy „Můžeš navždy žít v<br />
ráji na Zemi“. Je tam totiž vyobrazen náš Pán s kozlí nohou!!<br />
Na závěr se ještě zmíníme o jednom Satanově mistrovském díle. V oddělení spiritistické<br />
literatury knihovny v Neu-Köllnu (Berlín) jsou dvě knihy s vyobrazením zeměkoule. [22]<br />
Jeden z glóbů se nachází přímo na obalu knihy a je nazýván „Satanovým mistrovským<br />
dílem“. Když totiž obrázek po nějakou dobu upřeně pozorujeme, ukáže se nám hlava člověka,<br />
který má vzhled žáby. Pokud obrázkem o čtvrtinu pootočíme, objeví se rohaté zvíře-člověk,<br />
hledící vlevo. Další pootočení nám nabídne hlavu kozla, a po posledním otočení se ukáže<br />
hlava lvího muže.<br />
Po všem, co jsme si v této kapitole uká<strong>za</strong>li a doložili, snad už tolik nepřekvapí, že Společnost<br />
strážné věže užívá i tohoto druhu ilustrací. V knize s titulem „Pátrání lidstva po Bohu“ [23]<br />
narazíme na str. 335 na satanský glóbus, který je identický s oběma výše uvedenými.<br />
Uvedli jsme si tu pouhý zlomek z příkladů, kterých je v publikacích Společnosti strážné věže<br />
na tisíce. Kdo hledá, najde!<br />
V anglické verzi „Strážné věže“ z 1. března 1987 se říká, že každý článek a stránka včetně<br />
ilustrací výtvarníka jsou „poma<strong>za</strong>nými“ členy řídícího sboru pečlivě přezkoumávány před<br />
předáním do tisku. Jak tedy uvěřit, že členové tohoto řídícího sboru, ručící <strong>za</strong> každou ilustraci<br />
v tiskovinách Společnosti, jsou opravdu vyvoleni Bohem, když jejich pozornosti jak na
ěžícím pásu ucházejí zmíněné ďábelské symboly a obrazce? Jistý člen Svědků Jehovových<br />
jménem Darek Barefoot sebral velké množství obrázků, které jsme si rovněž uká<strong>za</strong>li v této<br />
kapitole, a informoval o tom členy zmíněného řídícího sboru s tím, že kdosi do publikací<br />
vsunul satanské symboly. Vedení Společnosti se okamžitě vyburcovalo k příslušným<br />
opatřením, a ... Darek Barefoot byl i s celou rodinou vyobcován ze sekty!<br />
Tento nahodilý případ spolu se skutečností, že se ďábelské symboly objevují ve spisech<br />
Svědků stejně jako dříve, je jasným důkazem, že řídící sbor je do projektu hluboce <strong>za</strong>pleten.<br />
Je tedy jisté, že přinejmenším někteří členové tohoto sboru stojí přímo v Satanových službách.<br />
A nebude také jen náhodou, že se to proká<strong>za</strong>lo právě u Společnosti strážné věže, která<br />
všechny ostatní náboženství obviňuje, že jsou součástí Satanovy organi<strong>za</strong>ce. Stoupenci sekty,<br />
takto dalekosáhle <strong>za</strong>plétáni s okultismem, jsou vystaveni obrovskému nebezpečí a ve vlastním<br />
zájmu by měli ihned opustit organi<strong>za</strong>ci řízenou zlem a jeho démony. Předtím by však museli<br />
následovat příkladu Efeských, kteří po svém obrácení shromáždili čarodějnické knihy a<br />
veřejně je spálili (Sk 19,19).<br />
Okultní praktiky bylo ostatně možno pozorovat i přímo ve světovém ústředí sekty. Tak např.<br />
Russell nosil rukavice, které byly podle jeho vlastních slov prostředkem k vyléčení všech<br />
ne<strong>moc</strong>í. Je rovněž známo, že se tam po léta pořádaly spiritistické seance, které <strong>za</strong>vedl také<br />
„pastor“ Russell. Podle knihy Společnosti s názvem „Smíření“ [24] to byly Bohem vyslané<br />
andělské bytosti, jež Russellovi předávaly poselství. Není však žádných pochyb o tom, že<br />
zmíněnými „anděly“ byly ve skutečnosti démonické bytosti, které se zjevovaly během<br />
spiritistických seancí.<br />
Ruthefordův osobní psycholog dr. Rollin Jones napsal r. 1928 satanistickou knihu „Léčba<br />
vinnými hrozny“, [25] která byla inzerována v anglickém vydání časopisu „Zlatý věk“ z 26.<br />
prosince téhož roku. Naší pozornosti si jistě <strong>za</strong>slouží i všestranné úsilí čtvrtého prezidenta<br />
Společnosti strážné věže Fredericka W. Franze na podporu zmíněného díla. Zbývá jen<br />
připomenout, že tentýž Franz byl hlavním autorem „Bible“ Svědků Jehovových a že se mu při<br />
práci dostalo „světla“ s po<strong>moc</strong>í spiritistického média.<br />
Lucifer dostal jméno „Satan“, protože se stal „odpůrcem“ Boha.<br />
Alister Crowley byl zednář 33. stupně. Roku 1942 <strong>za</strong>ložil „Lucifers Trust“ a sám si hrdě dal<br />
jméno „Šelma - 666“.<br />
Zde ve významu „svádění, usměrňování činnosti nebo zájmu; p. překl.<br />
Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 564.<br />
Cit podle: Helmut Finkenstädt, Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990, str. 3 a<br />
dále.<br />
V originále B’nai B’rith y sus Esclavos, Mexiko 1941.<br />
V originále Los Misterios de la Francmasonería a Les Frčres Trois Points (1885).
V originále La Masonería y su Obra, 1935.<br />
V německé verzi Die Freimarerei ... Synagoge Satans.<br />
V originále Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919.<br />
Zaznamenal A. C. de la Rive a zveřejnil v La Femme et L’Enfant dans la Franc-Maçonnerie<br />
Universelle, cit. podle Lady Queensborough, Occult Theocracy, California, Christian Book<br />
Club of America 1931, str. 220 a dále.<br />
V originále Ed Decker & Dave Hunt, Los Fabricantes de Dioses, Minneapolis 1987, str. 112.<br />
V originále Practica Istuzione Permanente Codice e Guida dei Preposti all’ alta Massoneria.<br />
V originále Die Freimaurer und der Vatikan, Durach 1992, str. 8.<br />
Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919, str. 47.<br />
Hymna se často zpívá při různých zednářských slavnostech.<br />
Charles Ledré, La Masonería, Andorra 1985, str. 152 a dále.<br />
Encyklika papeže Pia XI. Iniguis Afflictisque. Srv. také Mary Ball Martínez, Die<br />
Unterminierung der katholischen Kirche, Durach 1992, str. 54.<br />
V originále Testigos de Jesuscristo.<br />
Znamení srpkového měsíce a hvězdy nosí <strong>za</strong>svěcení kněží satanského kultu. Všimněme si, že<br />
tato pěticípá hvězda, tedy jedno z nejoblíbenějších znamení čarodějů, satantistů a ostatních<br />
démony inspirovaných skupin, je stále častěji a intenzívněji šířena mezi lidi. Neobjevuje se<br />
pouze na nerůznějších vlajkách a vojenské technice, nýbrž i ve filmech, televizních pořadech,<br />
v literatuře, na oblečení, dekoracích atd. Zvláště znepokojující je okolnost, jak často se tato<br />
hvězda objevuje v kreslených a trikových filmech pro děti, kde se dětem podprahově sděluje,<br />
že označuje „dobro“.<br />
V originále Handbuch des jüdischen Wissens, Königstein 1982, str. 728.<br />
Janet & Colin Bord, Geheimnisse des 20. Jahrhunderts. Faszinierende Phänomene,<br />
Erscheinungen und Ereignisse, Hestia Veralg; Reinhard Wiecho<strong>cz</strong>ek, Astrologie. Das falsche<br />
Zeugnis vom Kosmos, Erb Verlag.<br />
V německé verzi Die Suche der Menschheit nach Gott, Wachtturm-Gesellschaft 1990.<br />
V německé verzi Versöhnung, Wachtturm-Gesellschaft 1928.<br />
V originále The Grape Cure.<br />
10. KAPITOLA
Satanova synagoga<br />
Po úžasných převratech, k nimž došlo v našem současném světě, se v blízké budoucnosti<br />
staneme svědky nepřetržité řady pozoruhodných změn, které budou znamenat výrazný mezník<br />
v našich životech.<br />
Ve své zprávě z roku 1990 tehdejší generální tajemník OSN Javier Perez Cuellar připustil, že<br />
po dvou světových válkách sice plány na vytvoření „světového řádu“ <strong>za</strong>tím vždy selhaly, že<br />
však lze přesto s nadějí hovořit o brzkém Novém světovém řádu a dlouhé mírové éře.<br />
Po skončení „studené války“ a seberozpuštění evropského komunismu v „perestrojce“ se celé<br />
lidstvo <strong>za</strong>čalo neprodleně připravovat na nový světový řád pod záštitou OSN.<br />
Hned poté, co skrytá vrchnost dala šéfovi iráckého státu Saddamu Hussejnovi zelenou k<br />
invazi do Kuvajtu, se výraz „nový světový řád“ stal bezmála fetišem těch, kdo připravují<br />
projevy amerických prezidentů. [1]<br />
Prezident George Bush řekl 16. ledna 1991 mj. i následující: „Toto je historický okamžik. V<br />
minulém roce jsme udělali velký pokrok k ukončení dlouhé éry konfliktů a studené války.<br />
Nyní je před námi šance, abychom pro nás i pro budoucí generace vytvořili nový světový řád,<br />
v němž by se chování národů řídilo vládou zákonů a ne vládou džungle. Uspějeme-li, a my<br />
jistě uspějeme, pak máme skutečnou šanci na nový světový řád, na řád, v němž mohou<br />
hodnověrné Spojené národy prosazovat svou mírotvornou roli, aby se tak naplnily sliby a vize<br />
<strong>za</strong>kladatelů OSN.“<br />
V projevu na Václavském náměstí v Praze to 17. listopadu 1990 Bush znovu potvrdil:<br />
„Situace v Perském zálivu otevřela vyhlídky na nový světový řád.“<br />
1. února ve Fort Gordon v státě Gerogia řekl: „Není místa pro agresi v Perském zálivu a<br />
nebude ani v novém světovém řádu, o nějž usilujeme.“<br />
V proslovu s názvem „Systém práce <strong>za</strong> mír“ 6. března 1991 před americkým Kongresem<br />
Bush prohlásil: „Dosud [2] jsme znali svět jako svět rozdělený. Nyní je na dohled svět nový,<br />
svět, v němž je naděje na nový světový řád.“ Ohledně války v Perském zálivu řekl: „Je to test<br />
fungování nového světového řádu.“<br />
Ve stejnou dobu psal novinář Edwin M. Yoder ve „Washington Post“: „Je na čase uznat, že<br />
prezident Wilson a Edward Mandell House jsou pravými tvůrci nového světového řádu.“<br />
Podle tiskové zprávy řekl prezident a <strong>za</strong>kladatel Římského klubu (Club of Rome) Aurelio<br />
Peccei, že svět může z hrozících sociálních a hospodářských obtíží vyvést pouze<br />
charismatický vůdce.
Křesťané znají proroctví Bible, že jednoho dne bude celý svět podroben obrovské <strong>moc</strong>i pod<br />
náčelnictvím charismatického vůdce. Písmo nám dokonce podává jasný obraz toho, co se v<br />
oněch dnech stane. Lze se tam také dočíst, že se „Satanově synagoze“ nakrátko dostane <strong>moc</strong>i<br />
a autority. Antikristův předvoj, Satanův náměstek na Zemi, se již dávno vydal na pochod. Čas<br />
jeho panství se přibližuje stále rychleji a přinese sebou mnohá překvapení, která budou<br />
nepřipravené a lhostejné lidstvo šokovat.<br />
Satanovy metody, jimiž kolem sebe shromažďuje lidi, není vždy snadné prohlédnout. Většina<br />
Satanových adeptů se do jeho vlivu dostala zcela nevědomě. Mnozí slouží zájmům velkého<br />
spiknutí bez sebemenšího tušení a spolu s ním směřují cíleně k nadcházející světové diktatuře.<br />
Písmo svaté však přesto učí, že se tato supervláda změní ve smrtelný pád. Všichni, kteří se<br />
takovému režimu podvolí, upadnou do nepředstavitelných útrap a ponesou následky svého<br />
jednání.<br />
Všechna fakta ukazují, že Satanova synagoga hrozí svými manipulacemi vnutit celému<br />
lidstvu svou vládu. Jelikož však ví, že k tomu zbývá jen krátká lhůta, zesiluje Satan hodinu od<br />
hodiny svou zlobnou činnost a „obchází jako lev řvoucí“ (1 P 5,8), aby svedl celou obydlenou<br />
Zemi.<br />
Byť se ještě nezdvihla opona, <strong>za</strong> níž se Satanova synagoga otevřeně ukáže světu, přesto je<br />
scénář již dávno napsán a aktéři hoří nedočkavostí na svůj výstup.<br />
Všechno vypadá beznadějně a ztraceně! Nikdo nechce zůstat po<strong>za</strong>du; drtivá většina lidstva<br />
následuje světové spiknutí.<br />
Existuje vůbec možnost vzepřít se nadcházejícímu Satanovu „Novému řádu“? Jak můžeme<br />
seznat z Písma svatého, členové zednářstva, sionisté i jejich frontové organi<strong>za</strong>ce jako sekta<br />
Strážné věže nejsou těmi skutečnými nepřáteli křesťanstva - jsou pouze nástrojem v rukou<br />
zla.<br />
Proto také píše apoštol Pavel: „Oblecte se v plnou zbroj Boží, abyste mohli čelit úkladům<br />
ďáblovým, neboť bojování naše není proti krvi a tělu, nýbrž proti knížectvím a <strong>moc</strong>nostem,<br />
proti světovládcům této temnosti, proti duchům zlým v povětří“ (Ef 6,11-12)<br />
Jak můžeme vytrvat vůči protibožským duchovním <strong>moc</strong>nostem i nadcházejícím věcem?<br />
Abychom obstáli v událostech, které podle slov Bible nezbytně přijdou, musíme se uchýlit k<br />
bdělosti a modlitbě.<br />
Bude rozhodující <strong>za</strong>chovat si duchovní bdělost. Důležité je také pozorné studium Písma,<br />
protože nám to umožní rozpoznat všechny Satanovy triky a úskoky. Nemáme žádný důvod<br />
mít nejasno v ďáblově strategii (srv. 2 K 2,11).<br />
Dále musíme pochopit, že naše věrnost Bohu bude podrobena zkoušce. Písmo svaté křesťany<br />
upomíná: „Poddejte se tedy Bohu, odpírejte však ďáblu“ (Jk 4,7). Jedenáctá kapitola Listu<br />
Židům vypočítává řadu osob, které <strong>za</strong>chovaly věrnost panování Božímu. Největší z nich je
přirozeně příklad samotného Krista, který naprosto odmítl Satanovu nabídku světovlády <strong>za</strong><br />
jediný projev uctívání (Mt 4,8 a dále).<br />
Stejně tak důležité je bdít a modlit se (Mt 26, 41). Modlitba je hlavním zdrojem síly proti<br />
rafinovaným úskokům Satana. „Modlete se v duchu všelikou modlitbou a prosbou každého<br />
času a k tomu konci bděte ve vší vytrvalosti a přímluvě <strong>za</strong> všecky věřící“ (Ef 6,18).<br />
Vezměme si také k srdci slova apoštola Pavla, jimiž nás nabádá: „Prosím však vás, bratři,<br />
abyste měli pozor na ty, kteří činí různice a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili;<br />
vyhněte se jim“ (Ř 16,17).<br />
Titovi nařídil kárat ty, kdož odporují apoštolskému kázání a dodal: „Neboť jest mnoho i<br />
neposlušníků, tlachalů a podvodníků, zvláště takových, kteří jsou z obřízky; ty dlužno<br />
umlčovati, neboť podvracejí celé domy, učíce věcem nepříslušným pro mrzký zisk“ (Tt 1,10-<br />
11).<br />
Je mým vřelým přáním, aby se čtenáři této knihy budoucně vyhýbali sektám, jako jsou Svědci<br />
Jehovovi. Všichni skuteční následovníci Krista musí pomáhat svým postiženým bratřím, a to<br />
nejen prostředkováním vědomostí o Společnosti strážné věže, nýbrž i informováním o<br />
<strong>moc</strong>nostech v po<strong>za</strong>dí. Stejně tak bych na tomto místě každému rád naléhavě doporučil<br />
pozorně sledovat nadcházející světové události. Buďme kritičtí a zůstávejme bdělí.<br />
„Neboť vy všichni jste dítky světla a dítky dne; nenáležíme noci ani tmě. Nuže tedy, nespěme<br />
jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Neboť ti, kdo spí, v noci spí, a ti, kdo se opíjejí, v<br />
noci se opíjejí; my však náležíme dni, buďme střízliví, obléknouce si pancíř víry a lásky a<br />
přilbu naděje ve spásu“ (Te 5,5-8).<br />
Srv. zvukový záznam a přepis schůzky prezidenta Saddama Husseina s velvyslankyní USA v<br />
Bagdádu April Glaspieovou. Osm dní před vpádem do Kuvajtu 2. srpna 1990 předala<br />
velvyslankyně přímé instrukce prezidenta Bushe a ministra <strong>za</strong>hraničí Bakera. Přestože se o<br />
iráckých invazních záměrech vědělo, velvyslankyně prohlásila, že kuvajtské záležitosti se<br />
nedotýkají zájmů Spojených států. Tím bylo naznačeno, že Spojené státy ne<strong>za</strong>sáhnou ani<br />
tehdy, kdyby Hussein chtěl napadnout naftová pole v Al-Rumeilah i zbývající sporná území<br />
včetně ostrovů v Perském zálivu. Srv. Jim Keith (vyd.), Secret & Suppressed. Banned Ideas &<br />
Hidden History, Portland 1993, str. 181 a dále.<br />
V originále A Framework for Peace.<br />
Dodatek<br />
Průvodní dopis Hitlerovi
(překlad)<br />
Velectěný pane říšský kancléři!<br />
V berlínské sportovní hale Wilmersdorf se konala konference Biblistů Německa (Svědků<br />
Jehovových) <strong>za</strong> účasti 5 000 osob, reprezentujících miliony Němců, kteří jsou již po léta<br />
přáteli a stoupenci tohoto hnutí. Účelem tohoto setkání vyslanců jednotlivých společenství<br />
Biblistů Německa je najít prostředky a cesty, jak dát panu říšskému kancléři, ostatním<br />
vysokým vládním úředníkům i všem zemským vládám na vědomí následující:<br />
Proti tomuto sdružení opravdu křesťanských mužů a žen, stojících na půdě pozitivního<br />
křesťanství, je v jednotlivých částech země užíváno zákroků, které jsou svou podstatou pouze<br />
pronásledováním křesťanů jinými křesťany, protože tato opatření, vyvolávaná proti nám<br />
vznášenými nepravdivými obviněními, vycházejí z klerikální a obzvláště katolické strany.<br />
Přestože jsme absolutně přesvědčeni o úplné objektivnosti vládních míst a úřadů, <strong>za</strong>bývajících<br />
se touto záležitostí, vzdor tomu všemu nahlížíme, že - na jedné straně snad pro rozsah naší<br />
literatury, na druhé pro možné <strong>za</strong>ujetí odborných pracovníků - je obsah naší literatury a smysl<br />
našeho hnutí z největší části chybně posuzován, protože se soudí podle toho, co naši religiózní<br />
protivníci proti nám kvůli svým předsudkům vznášejí.<br />
Proto také bylo k projednávaným věcem na této konferenci sepsáno přiložené vysvětlení<br />
Watch Tower Bible and Tract Society, aby se Vám, pane říšský kancléři, ostatním vysokým<br />
vládním úředníkům i všem zemským vládám předalo jako doložení skutečnosti, že Biblisté<br />
Německa coby jediný cíl sledují svoji práci, tj. přivádět lidi zpět k Bohu lidi a jméno Jehovy,<br />
Nejvyššího, Otce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista dosvědčovat a ctít zde na Zemi. Víme<br />
jistě, že Vy, pane říšský kancléři, nedovolíte takové činnosti překážet.<br />
Společenství Biblistů Německa i jejich členové jsou všeobecně známi jako záštita a tvrz<br />
opravdových vyznavačů Nejvyššího i jako horliví pěstitelé svědomitého studia Bible. Místní<br />
policejní úřady nemohou jinak než jen potvrdit, že Biblisté patří k naprosto korektním a<br />
pořádku dbalým elementům země a národa. Jejich jediným posláním je získávání lidských<br />
srdcí pro Boha.<br />
Watch Tower Bible and Tract Society je organi<strong>za</strong>ční misijní ústřednou Biblistů (sídlo v<br />
Německu: Magdeburg).<br />
Brooklynské prezídium Společnosti strážné věže je a odedávna bylo výrazně proněmecké. Z<br />
téhož důvodu byli v r. 1914 prezident a sedm členů direktoria odsouzeni každý k 80 letům<br />
vězení, protože prezident odmítl dva jím v Americe řízené časopisy zneužít k protiněmecké<br />
válečné propagandě. Tato dvě periodika „The Watch Tower“ a Bible Student“ také byla
jedinými časopisy v Americe, které odmítly válečnou propagandu proti Německu, a proto<br />
byly během války potlačovány a <strong>za</strong>kazovány.<br />
Prezídium naší Společnosti stejně tak i v posledních měsících nejenže odepřelo účast na<br />
démonizující propagandě proti Německu, nýbrž proti ní <strong>za</strong>ujalo rozhodné stanovisko. Jak je v<br />
připojeném prohlášení zdůrazněno, důvodem k tomu byla i okolnost, že právě ty kruhy, které<br />
zmíněnou propagandu v Americe vedou (finanční Židé a katolíci), patří k nejhorším<br />
pronásledovatelům činnosti naší Společnosti a jejího prezídia. Tato i další zjištění z<br />
Vysvětlení budiž chápána jako odmítnutí pomluvy, že Biblisté jsou podporováni Židy.<br />
Konference pěti tisíc delegátů v<strong>za</strong>la s ulehčením na vědomí konstatování pana předsedy<br />
zemské vlády v Magdeburku, že našimi církevními protivníky udávané spojení Biblistů s<br />
komunisty a marxisty je neproka<strong>za</strong>telné (a je tudíž pomluvou). Příslušná tisková zpráva v<br />
„Magdeburger Tageszeitung“ č. 104 z 5. května 1933 zní:<br />
Prohlášení vlády k obsazení budovy Biblistů. - Tiskový odbor vlády sděluje: „Policejní<br />
obsazení pozemku ‘Sdružení opravdových Biblistů’ v Magdeburku bylo 29. dubna odvoláno,<br />
protože nebyl nalezen žádný přitěžující materiál ohledně údajné komunistické činnosti.“<br />
A dále „Magdeburger Tageszeitung“ č. 102 z 3. května 1933: „ Z úřadovny Sdružení<br />
opravdových biblistů nám bylo sděleno, že akce <strong>za</strong>hájená policií proti Společnosti strážné<br />
věže a Sdružení opravdových biblistů byla úplně odvolána. Všechno bylo zrušeno, protože<br />
zevrubně provedená prohlídka uká<strong>za</strong>la, že se Společnost nijak neprovinila ani v politickém,<br />
ani v kriminálním ohledu, a protože bylo dále konstatováno, že obě společnosti jsou<br />
nepolitické a přísně religiózní. - Dotaz po správnosti těchto údajů nám byl ze strany vlády<br />
potvrzen.“<br />
Konference pěti tisíců delegátů zdůraznila, že by po této věci považovala pod svoji důstojnost,<br />
vůbec se nadále ještě muset hájit proti opovrženíhodným podezřením z marxistické nebo<br />
dokonce komunistické činnosti. Vyvrácené pomluvy ze strany našich náboženských<br />
protivníků nesou jednoznačně pečeť religiózní konkurence, a namísto slova Božího má být<br />
čestný připomínatel zlikvidován méně hezkými prostředky osočování.<br />
Dále bylo konferencí - i připojeným Vysvětlením - výslovně řečeno, že Biblisté Německa<br />
bojují <strong>za</strong> tentýž vznešený cíl a ideály, jaké proklamuje nacionální vláda Německa ohledně<br />
vztahů lidí k Bohu, totiž <strong>za</strong> poctivost stvoření vůči stvořiteli!<br />
Na konferenci se rovněž konstatovalo, že ve vztahu německých biblistů k nacionální vládě<br />
Německa neexistují žádné rozpory a protiklady, nýbrž právě naopak je třeba o čistě<br />
religiózních a nepolitických záměrech a snahách Biblistů říci, že jsou v plné shodně s<br />
totožnými cíli nacionální vlády Německé říše.
S odvoláním na údajně drsnou mluvu naší literatury došlo k zákazu některých knih.<br />
Konference pěti tisíců delegátů poukazuje v tomto případě na okolnost, že po<strong>za</strong>stavený obsah<br />
knih se přece týká pouze poměrů a skutků v anglo-americké světové říši, a že právě ona - a<br />
speciálně Anglie - zodpovídá <strong>za</strong> Společnost národů i <strong>za</strong> Německu uložené nespravedlivé<br />
dohody a břemena. Výše řečené o naší literatuře je přece namířeno - lhostejno zda ve<br />
finančním, politickém nebo ultramontánním ohledu - proti utlačovatelům německého národa a<br />
země, ale rozhodně ne proti Německu, které se těmto břemenům vzpírá, takže zmíněný zákaz<br />
knih je absolutně nepochopitelný.<br />
Na adresu těch německých zemí, kde byl dokonce vyhlášen zákaz bohoslužeb Biblistů, jejich<br />
modlitebních shromáždění atd., a kde se již po týdny čeká na spravedlivé vyřešení stavu, který<br />
podvazuje tamější náboženský život, bylo řečeno následující:<br />
Vyhovíme i nadále nařízeným zákazům, neboť jsme si jisti, že pan říšský kancléř resp.<br />
jednotlivé zemské vlády zruší po seznámení se skutečným stavem věci tato opatření, která pro<br />
desetitisíce křesťanských mužů a žen znamenají stav srovnatelný z martyriem prvotních<br />
křesťanů.<br />
Konečně pak konference pěti tisíců delegátů uká<strong>za</strong>la, že Biblisté resp. organi<strong>za</strong>ce Watch<br />
Tower hájí pořádek a bezpečnost státu a podporuje již výše zmíněné vznešené ideály<br />
nacionální vlády v náboženské oblasti. Abychom o tom všem zpravili pana říšského kancléře<br />
jako vůdce národa i ostatní vysoké vládní úředníky, je toto stručně řečené obšírně rozvedeno v<br />
přiloženém Vysvětlení.<br />
Zmíněný dokument byl pěti tisícům delegátům konference Biblistů přečten a poté jimi<br />
jednohlasně schválen spolu s pověřením, aby bylo po jednom exempláři tohoto prohlášení<br />
spolu se zprávou o shromáždění <strong>za</strong>slánu panu říšskému kancléři a ostatním vysokým vládním<br />
činitelům říše i jednotlivých zemí.<br />
Děje se tak současně s oddanou prosbou, aby bylo delegaci z našeho středu dovoleno přednést<br />
odpovědné vylíčení skutečného stavu věci osobně panu říšskému kancléři nebo panu říšskému<br />
ministru vnitra. V opačném případě vyzýváme pana říšského kancléře, aby ustavil komisi<br />
složenou z mužů, kteří nejsou profesně nábožensky interesováni a mohou naši záležitost bez<br />
předsudků prozkoumat, jak to odpovídá spravedlivým a pro takové případy samotným panem<br />
říšským kancléřem stanoveným zásadám. Těmito zásadami máme na mysli to, co říká bod 24<br />
programu Nacionálně socialistické německé dělnické strany:<br />
„Podporujeme svobodu všech náboženských vyznání ve státě, pokud neohrožují jeho trvání a<br />
nepříčí se mravnosti a morálce germánské rasy.<br />
Strana jako taková <strong>za</strong>stává stanovisko pozitivního křesťanství, aniž by se konfesně vá<strong>za</strong>la na<br />
určité vyznání. Bojuje však proti židovsko-materialistickému duchu v nás i mimo a je<br />
přesvědčena, že uzdravení našeho národa může vzejít pouze z jeho nitra ...“
Jsme pevně přesvědčeni, že budeme-li posuzováni bez předsudků jednak podle slova Božího a<br />
jednak podle citovaného programového bodu, pak v takovém případě nacionální vláda<br />
nenajde žádný důvod, aby nám bránila v našich bohoslužbách a naší misijní činnosti.<br />
V očekávání brzké kladné přípovědi a s ujištěním naší dokonalé úcty, jsme, velevážený pane<br />
říšský kancléři<br />
Nejoddanější Watch Tower<br />
Seznam literatury<br />
Abeele, Andries van den: De Kinderen van Hiram, Brussel 1991.<br />
Adler, Manfred: Die antichristliche Revolution der Freimaurerei, 4. Aufl. Jestetten 1989.<br />
Adler, Manfred: Die Freimaurer und Vatikan, Durach 1992.<br />
Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 1. Teil, Die geplante Weltregierung, 2. Aufl.<br />
Jestetten 1982<br />
Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 2. Teil, Weltmacht Zionismus, Jestetten 1975.<br />
Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 3. Teil, Theologische Finsternis, 2 Aufl. Jestetten<br />
1983.<br />
Agar, Herbert et al.: The City of Man. A Declaration on World De<strong>moc</strong>rary, New York 1941.
Algermissen, Konrad: Die internationale Vereinnigung Ernster Bibelforscher, Hannover<br />
1928.<br />
Baker Eddy, Mary: Ciencia y Salud, Boston 1982.<br />
Baker, Nina: The Story of Theodor Herzl, London 1950.<br />
Ball Martínez, Mary: Die Unterminierung der katholischen Kirche, Durach 1992.<br />
Barbier, E.: Les Infiltrations Maçonniques dans l’Eglise, Paris 1910.<br />
Barefoot, Darek: Jehovah’s Witnesses and the Hour of Darkness, Grand Junction 1992.<br />
Barett, Francis: The Magus, Northhamptonshire 1989.<br />
Baumann: Atlantikpakt der Konzerne. Die internationale Kapitalverflechtung in West-<br />
Deutschland, Berlin 1952.<br />
Bernstein, Jack: Das Leben eines amerikanischen Juden im rassistischen, marxistischen<br />
Israel, Steinkirchen 1985.<br />
Blackwood, Peter: Die Netzwerke der Insider, Leonberg 1986.<br />
Bochaca, Joaquim: Los Protocolos de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos?<br />
żAutenticos? żProfeticos?, Bogotá 1990.
Bord, Janet und Colin: Geheimnisse des 20. Jahrhunderts. Faszinierende Phänomene,<br />
Erscheinungen und Ereignisse, o. A.<br />
Burg, J. G.: Schuld und Schicksal, Oldenburg 1972.<br />
Cahill, Rev. E.: Freemasonery and the anti-Christian Movement, Dublin 1959.<br />
Carrera, Antonio: 127 Preguntas sobre la Secte de Jehová, Chihuahua 1994.<br />
Cetnar, William: Questions for Jehovah’s Witnesses, Kukletown 1983.<br />
Churchward, Albert: The Signs and Symbols of Primordial Man; The Evolution of Religious<br />
Doctrines from the Eschatology of the Ancient Egyptians, London 1913.<br />
Cierva, Ricardo de la: El Tercer Templo, Barcelona 1992.<br />
Cole, Marley: Jehovas Zeugen, Frankfurt 1956.<br />
Cross, Sholto: The Watchtower Movement in South-Central Africa 1908-1945, Oxford 1973.<br />
Crowley, Alister: The Book of the Law, Maine 1976.<br />
Dall, Curtis B.: Amerikas Kriegspolitik: Roosevelt und seine Hintermänner, 2. Aufl. Tübingen<br />
1975.
Decker, Ed & Hunt, Dave: Los Fabricantes de Dioses, Minneapolis 1987.<br />
Doyon, Josy: Herders zonder Erbarmen, 4. Aufl. Baarn 1975.<br />
Droz, Jacques: Historia General del Socialismo, Barcelona 1982.<br />
Evangelischer Presseverband für Württemberg (Hrsg.): Materialdienst 9, Ausgabe vom 16.<br />
April 1937.<br />
Falcke: Vor dem Eintritt Amerikas in den Weltkrieg, Dresden 1928.<br />
Farrer, David: The Warburgs, New York 1974.<br />
Feder, Gottfried: La Lucha contra las Altas Finan<strong>za</strong>s, Bogotá 1988.<br />
Finkenstädt, Helmut: Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990.<br />
Fleischhauer, Ulrich: Die echten Protokolle der Weisen von Zion. Sachverständigengutachten,<br />
erstattet im Auftrage des Richteramtes V in Bern, Erfurt 1935.<br />
Ford, Henry: Der internationale Jude, ein Weltproblem, Leipzig 1924.<br />
Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The British<br />
Commonwelath, Europe, Near East and Africa, Washington 1949.
Foster, Waves: Designer Deseases: Who murderd Africa, Clayton 1986.<br />
Foster, Waves: Designer Deseases: AIDS as Biological and Psychological Warfare,<br />
Monterey 1987.<br />
Franke-Gricksch, Ekkehard (Hrsg): Der namenlose Krieg, Leonberg 1989.<br />
Franz, Raymond: In Search of Christian Freedom, Atlanta 1991.<br />
Friedlmayer, Helmut: Die Zeugen Jehovas. Judaisierung des Christentums, Durach 1993.<br />
Fritsch, Theodor: Handbuch der Judenfrage. Die wichtigsten Tatsachen zur Beurteilung des<br />
jüdischen Volkes, Leipzig 1924 bzw. 49. Auflage Leipzig 1943.<br />
Garbe, Detlef: Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten<br />
Reich“. Dissertation zur Erlangung der Würde des Doktors der Philosophie der Universität<br />
Hamburg 1989.<br />
Garbe, Detlef: Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten<br />
Reich“. Studien zur Zeitgeschichte. Band 42, 2. Auflage Oldenburg 1993.<br />
Gebhard, Manfred: Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die<br />
Wachtturmgesellschaft, Leipzig 1971.<br />
Gómez, Manuel Guerra: Los Nuevos Movimientos Religiosas, Pamplona 1993.
Gotthilf, P. B.: Die größte Geheim-Macht der Welt. Die Ursache aller Kriege sowie aller<br />
nationalen und internationalen Zerwürfnisse. Ein Jahrhunderte alter Betrug aufgedeckt,<br />
Leipzig 1924.<br />
Griffin, Des: Die Herrscher. Luzifers 5. Kolonne, Vaduz 1980.<br />
Griffin, Des: Wer regiert die Welt?, Leonberg 1986.<br />
Handbuch des jüdischen Wissens, Königstein 1982.<br />
Hecht, Alexander: Der Bund B’nai B’rith und seine Bedeutung für das österreichische<br />
Judentum, Bremen (Reprint) 1985.<br />
Hellmund, Dietrich: Geschichte der Zeugen Jehovas in der Zeit von 1870 bis 1920. Mit einem<br />
Anhang: Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland bis 1970. Theologische Dissertation,<br />
Hamburg 1972.<br />
Hoffstetter, P: Défense de l’Occident, Paris 1963.<br />
Homuth, Norbert: Vorsicht Ökumene! Christen im Strudel der Antichristlichen Endzeitkirche,<br />
3. Aufl. Nürneberg 1986.<br />
Horowitz, David: Pastor Charles Taze Russell. An Early American Christia Zionist, 2. Aufl.<br />
New York 1990.<br />
Höss, Rudolf: Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958.
House, Edward Mandell: The Intimate Papers of Colonal House. Arranged by Charles<br />
Seymour, Boston 1926-1928.<br />
Imberger, Elke: Widerstand von unten. Widerstand und Dissens aus den Reihen der<br />
Arbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck und Schleswig-Holstein 1933-1945,<br />
Neumünster 1991.<br />
Jouin, Ernest: Los Protocols de los Sabíos de Sión. Los Peligros Judío-Masonicos, México<br />
1922.<br />
Judge, John: The Balck Hole of Gyuana, Portland 1993.<br />
Jüdisches Jahrbuch von Herzl, Band 5, London 1963.<br />
Kahane, Meir: La Historía del Jewish Defence Leagua, Madrid 1975.<br />
Keith, Jim (Hrsg.): Secret & Suppressed. Banned Ideas & Hiden History, Portland 1993.<br />
King, Alexander & Schneider, Bertrand: La Primera Revolución Global, Barcelona 1991<br />
King, Christina Eli<strong>za</strong>beth: The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-<br />
Conformity, Toronto 1982.<br />
Kuptsch, Julius: Aufklärung über die Ernsten Bibelforscher, Tilsit 1957.<br />
Lady Queensborough: Occult Theocracy, California: Christian Book Club of America 1931.
Lantoine, Albert: Histoire de la Franc-Maçonnerie Française, Paris 1925.<br />
Lederen, Robert, Precedents for AIDS? Chemical-Biological-Warfare. Medical Experiments<br />
and Population Control, Covert Action Information Bulletin 28, 1987.<br />
Lendré, Charles: La Masonería, Andorra 1958.<br />
Lenhoff, Eugen: De Vrijmetselaren, Amsterdam 1978.<br />
Lienthardt, Hans: Ein Riesenverbrechen am deutschen Volke und die Ernsten Bibelforscher,<br />
2. Aufl. Wiessenburg 1921.<br />
Macmillan, A. H.: Faith on the March, Englewood Cliffs 1957.<br />
Magnami, Duane: The Moneymakers, Clayton 1986.<br />
Man<strong>za</strong>nares, Vidal César: El Inferno de las Sectas, Bolbao 1989.<br />
Merlier, M.: Le Congo de la Colonisation Belge a l’indépendence, Paris 1962.<br />
Miguel, Juan Blazquez: La Historia de la Masonería Espańola, Madrid 1989.<br />
Mohr, J. B. C.: Entscheidungsjahr 1932, Tübingen 1966.
Molenbroek, Peter: De Protokollen van de Wijzen van Zion, Driebergen 1932.<br />
Möller, Reimer: Widerstand und Verfolgung in einer agrarisch-kleinstädtischen Region: SPD,<br />
KPD und Bibelforscher im Kreis Steinburg 1933-1945, ZSGH 114, 1989.<br />
Müller, Gerhard: Hinter den Kulissen des Weltgeschehens, 3. Aufl. Pähl 1982.<br />
Muhlstein, Anka: Baron James. The Rise of the French Rothschilds, New York 1980.<br />
Mullins, Eustace: Die Bankierverschwörung von Jekyll Island, Oberammergau/Oberbayern<br />
1956.<br />
Nefontaine, Luc: Eglise et Francmaçonnerie, Chalet 1990.<br />
Nicosia, F.: Hitler und Zionismus, Leoni am Starnberger See 1990.<br />
Nobel, Rolf: Falschspieler Gottes. Die Wahrheit über die Zeugen Jehovas, Hamburg 1985.<br />
Ohrtmann, Johann: Die Kriegsdienstgegnerbewegung, Heide (Holstein) 1932.<br />
Pape, Günter: Ich war Zeuge Jehovas, Augsburg 1989.<br />
Penton, James M.: The Christian Quest Vol. 3. A Story of Attenmpend Compromise<br />
Jewhovah’s Witnesses, Anti-Semitism and the Third Reich, Addison 1990.
Pike, Albert: Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Scottish Freemasonery,<br />
Richmond/Virginia; ed. L. H. Jenkins 1871, 1921 (Republished 1966).<br />
Ploncard d’Assac, Jacques: Les Secrets des Francs-Maçons, Chiré-en-Montreuil 1979.<br />
Poncins, Léon de: Hinter den Kulissen der Revolution, Berlin 1929.<br />
Prokovsky, A.: B’nai B’rith y sus Esclavos, Mexiko 1941.<br />
Reinard, S.: Spanischer Sommer, Affaltern/Schweiz 1948.<br />
Robertson, Pat: The New World Order. It Will Change the Way you Live, Dallas 1991.<br />
Robison, John: Proofs of a Conspiracy against all Goverments and Religion, Boston 1967.<br />
Rodrigues, José María: El Misterio de la Masonería, Santiago de Chile 1988.<br />
Rodrigues, Pepe: El Poder de las Sectas, Barcelona 1990.<br />
Rothberg, Rolent: The Making of Malawi and Zambia 1873-1964, London 1966.<br />
Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991.
Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 2: Die Weltherrscher der Finsternis in Aktion, Durach 1990.<br />
Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft des<br />
Antichristen. Band 3: Die vereinten Religionen der Welt im antichritlichen Weltstaat, Durach<br />
1990.<br />
Roulant<strong>za</strong>s, N.: Fascisme et Dictature, Paris 1986.<br />
Ruiter, Robin de: Precausión! Testigos de Jehová, Chihuauhua/Mexico 1992.<br />
Schlegel, Fritz: Die Wahrheit über die Ernsten Bibelforscher, Freiburg 1922.<br />
Schlegel, Fritz: Die Teufelsmaske der Ernsten Bibelforscher. 2. Band: Propheten und<br />
Pioniere des gewaltsamen Umsturzes, St. Gallen 1925.<br />
Schnell, W. J.: Trienta ańos en la Torre del Vigía, Kansas 1976.<br />
Schnerb, R.: El Siglo XIX, Barcelona 1983.<br />
Shaw, Jim: The Deadly Deception, Lafayette 1988.<br />
Smit, W.: Israel, Bussum/Niederlande 1979.<br />
Springmeier, Fritz: Be Wise as Serpents (special pre-publication), Lincoln 1991.
Springmeier, Fritz: The Watchtower and the Masons, Lincoln 1990<br />
Stokes, Lawrence: Kleinstadt udn Nationalsozialismus, Neumünster 1984.<br />
Stuhlhofer, Franz: Charles Taze Russell und die Zeugen Jehovas. Der unbelehrbare Prophet,<br />
2. Aufl. Berneck 1992.<br />
Sutton, Anthony C.: Wall Street and the Bolshevik Revolution, New Rochelle N. Y. 1974.<br />
Sweetnam, George: Where else but Pittsburgh?, Pittsburgh 1958.<br />
Tamames, Ramón: La Conguista del Paraíso, Madrid 1993.<br />
Tancill, C. C.: Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939.<br />
Taylor, Samuel: Rocky Mountain Empire. The Later Day Saints Today, New York 1978.<br />
The Case of the International Bible Students Association, Vol. 1. Reprint of the Trail<br />
Transcript.<br />
Turner Jr., Henry Ashby: German Big Bussines & the Rise of Hitler, New York 1985.<br />
Vaca de Osma, José Antonio: La Masonería y el Poder, Barcelona 1992.<br />
Webster, Nesta: Secret Societies, New York 1924.
Wechsberg, Joseph: The Merchant Bankers, London 1976.<br />
Western Pennsylvania Genealogical Society. A list of Immigrants Who applied for<br />
Naturali<strong>za</strong>tion Papers in the District Courts of Alleghany County, Pa., Pittsburgh 1978.<br />
Wichtl, Friedrich: Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik. Eine Untersuchung über<br />
Ursprung und Endziele des Weltkrieges, München 1919.<br />
Wiecho<strong>cz</strong>ek, Reinhard: Astrologie. Das falsche Zeugniss vom Kosmos, o. A.<br />
Wills, A. J.: The History of Central Africa, London 1973.<br />
Woodrow, Alain: Las Nuevas Sectas, Mexico 1986.<br />
Zipfel, Friedrich: Kirchenkampf in Deutschland 1933-1945, Berlin 1965.<br />
Literatura Strážné věže (knihy):<br />
Dein Königreich komme (1891)<br />
Die Neue Schöpfung (1904)<br />
Das vollendete Geheimnis (1917)
Pastor Russell’s sermons (1917)<br />
Der Krieg von Harmagedon (1919)<br />
Milionen jetzt lebender Menschen werden nie sterben (1920)<br />
Trost für die Juden (1925)<br />
Befreiung (1926)<br />
Versöhnung (1928)<br />
Prophezeiung (1929)<br />
Leben (1929)<br />
Die Krise (1933)<br />
Feinde (1937)<br />
Religion (1940)<br />
Die Neue Welt (1942)
Gott bleibt wahrhaftig (1952)<br />
Neue Himmel und eine neue Erde (1955)<br />
Jehovas Zeugen in Gottes Vorhaben (1960)<br />
Dann ist das Geheimnis Gottes vollendet (1970)<br />
Du kannst für immer im Paradies auf Erde leben (1982)<br />
Überleben - und dann eine Neue Erde (1984)<br />
Die Offenbarung - Ihr großartiger Höhepunkt ist nahe (1988)<br />
Der Größte Mensch, der je lebte (1990)<br />
Die Suche der Menschheit nach Gott (1990)<br />
Interessiert sich Gott für uns? (1992)<br />
Die Zeugen Jehovas (1993)<br />
Časopisy Strážné věže
Das Goldene Zeitalter<br />
Trost<br />
Erwachet!<br />
Der Wachtturm<br />
_________________________________________<br />
(text z původního přebalu knihy)<br />
Holandský badatel a spisovatel Robin de Ruiter pronikl na více než dva roky do<br />
organi<strong>za</strong>ce Svědků Jehovových. Dalších pět let věnoval studiu této náboženské<br />
společnosti, který vznikla koncem devatenáctého století ve Spojených státech. Jeho<br />
knihy jsou dodnes prodávány a čteny ve španělsky mluvících zemích i v USA. Pro velký<br />
úspěch přinášíme překlad poslední autorovy knihy, která se <strong>za</strong>bývá výše zmíněnou<br />
sektou, a je vydatným zdrojem informací a údajů vhodných k pozornému prozkoumání.<br />
Vedle podrobného vylíčení spojení mezi <strong>Svědky</strong> <strong>Jehovovými</strong>, popisu spiritistických<br />
praktik v samotné vedoucí elitě Společnosti strážné věže i dokumentace užívání<br />
podprahových poselství a satanistických symbolů v jejích publikacích, je předkládaná<br />
kniha podnětným příspěvkem k přemýšlení i otevřené debatě o skryté <strong>moc</strong>i <strong>za</strong> touto<br />
nesmírně nebezpečnou sektou.<br />
www.vzdelavaciinstitut.com/_files/index.php?option=com_content&task=view&id=24&Itemid=56