Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz

Hlavními financiéry sionismu byly židovské bankovní domy Rothschild, Hirsch, Montefiore,
[74] Kuhn, Loeb & Co., Warburg a Rockefeller. Montefiori - stejně jako Rothschildové -
zakoupil v Palestině množství půdy a spolu s nimi tam také zřizoval obydlí a školy pro
židovské přistěhovalce. Dále pak tam všichni společně s Rockefellery investovali kapitál do
zemědělských, průmyslových i dalších projektů. (Po objevení ropných polí skrytá vrchnost
rychle pochopila význam „černého zlata“, a proto jsou také Rockefellerové důležitými
společníky izraelské ropné společnosti „Sonol“.)
V Rusku začínalo 20. století pronásledováním Židů a pokračovalo pogromem v Kišiněvu
(1903). Britský ministr kolonií nabídl Herzlovi území pozdějšího státu Ugandy, aby tam byla
zřízena židovská domovina. Plán však byl r. 1902 zamítnut VI. sionistickým kongresem.
Herzl sám zemřel již 3. července 1903 na zápal plic ve věku 44 let. [75]
Možná působí poněkud zvláštně, že se Herzlovi nikdy nedostalo podpory od Rothschildů.
Roku 1896 navštívil Edmonda de Rothschild, ale ničeho konkrétního u něj nedosáhl. O šest
let později se stejně tak marně pokoušel přesvědčit Nathana Rothschilda. [76]
Rothschildové ovšem umožnili r. 1875 Britům získání akcií Suezského průplavu a tím jim
zajistili mocenské postavení v Egyptě.
Poté co pak Britové hned oznámili, že Palestina představuje strategické křídlo obrany
průplavu, ukončili polním tažením generála Allenbyho turecké panství v této oblasti. Je mimo
každou pochybnost, že zmíněná britská akce vyšla velkoryse vstříc snahám sionistického
hnutí. Po vítězství nad Turky se lord Balfour odebral do USA, kde pak ve formě dopisu lordu
Rothschildovi zveřejnil tzv. „Balfourovu deklaraci“, v níž se jménem britské vlády Židům
slibuje vytvoření národní domoviny v Palestině. [77] Roku 1920 byl Británii v San Remu
přiznán mandát nad Palestinou a o dva roky později pak „Společnost národů“ oficiálně
předala Palestinu Británii jako mandátní území.
Po bolševické revoluci se novému sionistickému vůdci, židovskému politiku Chaimu
Weizmannovi, podařilo to, oč Herzl marně usiloval, totiž získat podporu Rothschildů a
dalších vlivných Židů. [78]
Jedním z hlavních problémů sionistického hnutí i skryté vrchnosti byla okolnost, že většina
východních Židů neměla na vystěhování do Palestiny naprosto zájem; mnozí z nich se
dokonce sionismu otevřeně vzpírali.
Když se svět dozvěděl o pronásledování Židů za Hitlerova režimu, získal si tím sionismus
mnoho sympatií. Díky tomu dostal sionistický sen založením státu Izrael v roce 1948 reálnou
podobu.
Po úspěšném znovuzískání země Izrael však sionistické hnutí v žádném případě nedosloužilo,
nýbrž se od té doby snaží o politickou, finanční i vojenskou pomoc novému státu a jmenovitě
organizuje přistěhovalectví dalších Židů. Podle sionistů tvoří všichni Židé světa jediný
konsistentní národ. Z toho je také zcela zřejmé, že dnes jsou téměř všichni Židé v USA
sionisty.