Skrytá moc za Svědky Jehovovými - hucek.cz

Byť to snad bude někomu znít neuvěřitelně, přesto to byla rovněž skrytá vrchnost, která
vynesla Hitlera k moci.
Pro pomoc dezorientovaným čtenářům i v zájmu naší studie je zde nezbytná stručná analýza
politické situace Německa po první světové válce.
Na konci I. světové války byly v Paříži zkoncipovány čtyři dohody ke stanovení mírových
podmínek, vždy po jedné pro každou z poražených zemí, tj. pro Německo, Rakousko,
Maďarsko a Bulharsko. Smlouva o Německu byla podepsána 28. června 1919 ve Versailles.
Skrytým cílem Versailleské dohody bylo všechno jiné než nastolení spravedlivého a trvalého
míru, zato ale v každém případě pojišťovala nadvládu a převahu vítězných mocností.
Německo se marně vzpíralo stanoveným podmínkám, které podle jeho chápání obsahovaly
nespravedlivé požadavky a břemena. Podle smlouvy muselo Německo odstoupit 75 tisíc
čtverečních kilometrů svého území s více než sedmi miliony obyvatel. Mimo jiné bylo Polsku
přiřčeno Poznaňsko a Francie dostala zpět Alsasko-Lotrinsko. Kromě toho bylo podél Rýna
vytvořeno padesát kilometrů široké demilitarizované pásmo, část německého území byla
vojensky obsazena, a zrušila se vojenská služba. Německá armáda byla zredukována na 100
tisíc dobrovolníků a zavřely se všechny zbrojovky a vojenské školy.
První světová válka však měla za následek také dlouhodobou, zpočátku skrytou a později
stále zřetelněji nastupující hospodářskou krizi. Všechny do války vtažené národy byly
zruinovány s výjimkou Spojených států, které z ní naopak měly mimořádný profit.
Válečné půjčky USA spojencům činily v roce 1921 kolem 12 miliard dolarů. Kdo měl tak
ohromný dluh zaplatit? Především Francouzům byla odpověď jasná: „Němci!“
Roku 1921 uložila spojenecká reparační komise Německu břemeno 33 miliard dolarů. Jejich
vymáhání pak vedlo k tomu, že německá marka den ze dne ztrácela na hodnotě. Díky
zahraničním úvěrům, především severoamerickým, se sice situace na čas trochu stabilizovala,
[59] ale pak přišla známá krize z roku 1929 a její pokračování ve třicátých letech. Příčina
krize byla v zásadě jednoduchá. Když se mohutné americké hospodářství právě těšilo
průmyslovému a hospodářskému vzestupu, stáhli Warburg a spol. (tedy Federal Reserve
Bank) bez sebemenší hospodářské nutnosti naráz z oběhu osm miliard dolarů a tím zcela
cíleně připravili katastrofu, která pak vešla do dějin pod označením „černý pátek“.
Newyorským „burzovních krachem“ vyvolaná hospodářská krize měla samozřejmě zhoubné
následky i pro Německo.
Němci netrpěli jen porážkou a válečnými dluhy, nýbrž také všestranným ponižováním i
obsazením Purúří Francouzi r. 1923. K tomu ještě přistupoval strach z hrozby bolševismu,
anarchie a chaosu. V té době se začala formovat různá politická hnutí a revoluční strany, až
nakonec Hitler rozpustil všechny odborové svazy a zorganizoval pracující do Pracovní fronty,
která vznikla v květnu 1933.
Program Nacionálně-socialistické strany vykazoval ve dvacátých letech jednoznačně
protikapitalistické rysy. Přední nacionální socialista Otto Strasser psal: „Německý průmysl a
německé hospodářství v rukou mezinárodního finančního kapitálu znamená konec nadějí na