Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
v sinoatriálním (SA) uzlu jako důsledek inervace sympatickým a parasympatickým nervovým systémem.<br />
SA uzel je shluk specializovaných buněk (tzv. buněk P), který se nachází v zadní části pravé<br />
srdeční síně (v blízkosti zaústění horní duté žíly do srdce), automaticky generuje akční potenciály<br />
s frekvencí závislou na stavu organismu, typicky 70 - 80 tepů/min. Vzniklé AP se šíří od buňky k buňce<br />
lokálními elektrickými proudy nejdříve svalovinou síní. Aby bylo dosaženo optimální synchronizace<br />
mechanických stahů jednotlivých buněk - jak z hlediska součinnosti srdečních síní s komorami, tak<br />
součinnosti levého a pravého srdce (resp. velkého a malého krevního oběhu) - jsou ve srdeční tkáni i<br />
jisté urychlující dráhy - internodální trakty, příp. interatriální dráha, která rychleji přivádí depolarizační<br />
vlnu do oblasti levé síně. Přes toto zrychlení je levá síň aktivována později než síň pravá. Odhadovaná<br />
rychlost síňové elektrické aktivace je 0,8 až 1,0 m/s.<br />
Další významný uzel v elektrickém převodním systému srdce je atrioventrikulární (AV) uzel. Ten<br />
je umístěn ve spodní části pravé síně. AV uzel významně zpomaluje šíření elektrického vzruchu srdcem,<br />
rychlost vedení je řádově cm/s. Krev v síních tak má po kontrakci síní více času na opuštění<br />
síní. (U umělých kardiostimulátorů schopných odděleného buzení jak srdečních síní, tak komor, je<br />
interval mezi oběma stimulačními impulsy přibližně 120 ms, což simuluje zpoždění zaváděné při normální<br />
činnosti srdce AV uzlem.) Takováto dvojitá stimulace umožňuje zvýšit objem srdečního výdeje<br />
oproti situaci, kdyby byly stimulovány jen srdeční komory. AV uzel je rovněž schopen automaticky<br />
vytvářet budící impulsy, jejich frekvence (tzv. nodální či junkční rytmus - kolem 40 tepů/min) je však<br />
podstatně nižší než frekvence stimulů z SA uzlu. Toto snížení garantuje, že za normálních okolností<br />
nedochází k prolínání obou rytmů, dojde-li ale k selhání SA rytmu, je náhradní nodální rytmus schopen<br />
zajistit uspokojivý tok krve tělem.<br />
AV uzel přechází ve vlákna atrioventrikulárního Hisova svazku, ve kterém je rychlost vedení<br />
vzruchu srdcem největší - cca 1,5 m/s. Dále vzruch rychle pokračuje mezikomorovou přepážkou třemi<br />
Tawarovými raménky (pravým, levým předním a levým zadním), které se dále větví až do terminálního<br />
systému Purkyňových vláken, přivádějících vzruch až ke svalovým vláknům srdce. Selže-li pacemakerová<br />
funkce obou dříve umístěných uzlů (SA a AV), je Hisova-Purkyňova převodní soustava<br />
posledním záchranným prvkem systému elektrického řízení srdce. Frekvence zde generovaných impulsů<br />
dosahuje přibližně 20 imp/s. Hrot srdeční a levá zadní stěna se aktivují obvykle později. Přechod<br />
vzruchu z Hisova svazku až na hrot trvá 0,013 s a na vnitřní stranu báze levé komory 0,053 s.<br />
Nakonec se aktivuje vnější povrch bází komor, 0,055 s vpravo a 0,065 s vlevo. Hisův svazek představuje<br />
jediné řádně vodivé spojení mezi srdečními síněmi a komorami. Pokud se toto spojení přeruší,<br />
např. vlivem patologických změn, rytmus síní a komor se disociuje, tj. obě tyto části začnou pracovat<br />
nezávisle na sobě.<br />
Síť Purkyňových vláken je silně asymetrická, protože slouží dvěma rozdílným komorám. Stěna<br />
levé komory, pumpující krev do velkého krevního oběhu, je v normálním případě asi třikrát tlustší než<br />
stěna pravé komory. Velikost svalových buněk je na obou stranách stejná, levá komora má tedy výrazně<br />
větší počet svalových buněk a potřebuje tak i větší počet budicích vláken.<br />
<strong>7.</strong>2.3. Mechanické procesy na srdci<br />
Základní popis mechanické činnosti srdce<br />
Z biomechanického hlediska lze srdce považovat za elektricky řízenou pumpu transportující<br />
krev do všech míst organismu, kam je potřeba.<br />
Všechny procesy (elektrické, mechanické, biochemické, akustické, ...), které dohromady representují<br />
jeden srdeční cyklus, lze jak již bylo dříve řečeno rozdělit do dvou základních fází - systoly a<br />
diastoly.<br />
Jakmile se otevřou chlopně mezi předsíněmi a komorami, začíná časná diastola - stadium rychlého<br />
plnění srdečních komor. Krev proudí do komor, pokud je krevní tlak v předsíních vyšší než tlak<br />
v komorách. Jak se v komorách zvětšuje objem krve, roste zde i krevní tlak a tok krve se zpomaluje,<br />
až se s vyrovnáním tlaku mitrální a trojcípá chlopeň uzavírá. Tok krve do komor je podmíněn především<br />
dynamikou mechanického uspořádání srdce, aktivní systola síní podmíněná elektrickým podrážděním<br />
přispívá k plnění komor jen asi z 15%. Následuje kontrakce srdečního svalu. Ve chvíli, kdy jsou<br />
všechny chlopně uzavřené, je svalová kontrakce izovolumická (objem komory se nemění). Tlak<br />
v komorách rychle narůstá a sotva dosáhne tlaku krve v aortě, nebo plicnici, otevřou se poloměsíčité<br />
chlopně na výstupu ze srdečních komor a krev je hnána ze srdce ven. Během časné systoly, tj. časového<br />
intervalu, kdy je krev prudce vypuzována ze srdce, opustí srdce asi 50% systolického objemu<br />
krve. Krev proudí ze srdce, pokud je tlak krve v komorách větší než tlak v aortě a plicnici. Jakmile ale<br />
tlak krve v těchto cévách dosáhne hodnoty vyšší než je tlak uvnitř srdce, chlopně se zavírají a opět<br />
100
Change language