You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Bipolární končetinové svody I, II a III jsou definovány jako rozdíly<br />
UI = ΦL − ΦR ; UII = ΦF − ΦR ; UIII = ΦF − ΦL . (<strong>7.</strong>2)<br />
Unipolární končetinové svody jsou definovány rozdílem potenciálu v místě elektrody a průměrného<br />
potenciálu uprostřed Einthovenova trojúhelníka, v místě tzv. Wilsonovy svorky. Protože<br />
v ideálním případě pro rovnostranný trojúhelník je<br />
ΦW = (ΦL + ΦR + ΦF)/3 = 0 (<strong>7.</strong>3)<br />
jsou napětí unipolárních končetinových svodů VR, VL a VF rovna potenciálům ΦL, ΦR a ΦF. Větší hodnoty<br />
napětí dostaneme tak, že hodnoty potenciálů ve vrcholech Einthovenova trojúhelníka nevztáhneme<br />
k Wilsonově svorce, nýbrž průměrnému potenciálu protilehlé strany. Tato napětí označujeme<br />
jako napětí Goldbergerových zesílených (zvětšených) svodů. Platí pro ně<br />
ΦL + ΦF<br />
UaVR = ΦR<br />
−<br />
2<br />
= 15 , UVR<br />
;<br />
ΦR + ΦF<br />
UaVL = ΦL<br />
−<br />
2<br />
= 15 , UVL<br />
;<br />
UaVF = ΦF<br />
ΦL −<br />
+ ΦR<br />
= 15 , UVF<br />
.<br />
2<br />
Skutečné uspořádání končetinových svodů je ale poněkud méně ideální. Jednotlivé elektrody<br />
nejsou stejně vzdáleny od srdce a Einthovenův trojúhelník není rovnostranný. Navíc kontakt mezi<br />
končetinami a hrudníkem není bodový ale plošný a poloha srdce se mění v závislosti na dýchání.<br />
Unipolární hrudní svody V1, V2, ..., V6 představují napětí mezi elektrodami umístěnými na<br />
hrudníku podle následujícího předpisu vůči napětí Wilsonovy svorky:<br />
V1 - IV. mezižebří vpravo od sterna;<br />
V2 - IV. mezižebří vlevo od sterna;<br />
V3 - uprostřed mezi V2 a V4;<br />
V4 - V. mezižebří v medioklavikulární čáře (clavicula - kost<br />
klíční);<br />
V5 - v přední axilární (podpažní) čáře horizontálně na úrovni<br />
V4;<br />
V6 - ve střední axilární čáře horizontálně na úrovni V4.<br />
Ve speciálních případech může být množina hrudních<br />
svodů doplněna:<br />
• polykatelnou jícnovou elektrodou (tj. umístěnou za srdcem);<br />
• přídavnými elektrodami umístěnými v levé části zad (V7,...,<br />
V9);<br />
• přídavnými elektrodami umístěnými v pravé přední polovině<br />
hrudníku (Vr3, ..., Vr6).<br />
Unipolární hrudní svody byly zavedeny do standardního svodového systému, aby bylo možné<br />
sledovat změny charakteru elektrického pole v místech co nejbližších srdci.<br />
Ortogonální svodové systémy vytvářejí obraz elektrokardiografického pole pomocí signálů definovaných<br />
v třídimenzionální pravoúhlé souřadnicové soustavě. Napětí měřená na osách ortogonálního<br />
souřadnicového systému proti nulové svorce můžeme vyjádřit vztahy<br />
U<br />
U<br />
U<br />
jωm =<br />
2<br />
4πσx<br />
cos υ = mf . x;<br />
jωm =<br />
2<br />
4πσy<br />
cos υ = mf . y;<br />
x x<br />
y y<br />
jωm = cos υ = mf .<br />
2<br />
z,<br />
4πσz<br />
z z<br />
104<br />
(<strong>7.</strong>4)<br />
Obr.<strong>7.</strong>8 Umístění snímacích elektrod<br />
hrudních unipolárních svodů<br />
(<strong>7.</strong>5)
Change language