You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>CHEMICKÝ</strong> <strong>TERORISMUS</strong><br />
Vycházíme-li ze skutečnosti, že ve světě existuje velké množství chemických toxických látek<br />
a přes všechna omezení jejich výroby a manipulace s nimi jsou snadno dostupné a relativně<br />
levné a že mnohé z nich byly k usmrcování lidí přímo vyvinuty, je jejich zneužití k<br />
teroristickým útokům více než reálné. Chemický terorismus spadá do skupiny CBRN<br />
terorismu (chemical, biological, nuclear, radiological terrorism), který je označován díky<br />
mimořádné účinnosti uvedených nástrojů ozbrojeného násilí jako superterorismus nebo<br />
ultraterorismus.<br />
Každá chemická látka, která způsobí smrt, dočasné zneschopnění nebo trvalé poškození lidí<br />
nebo zvířat prostřednictvím chemického účinku na životní procesy (tudíž je považována za<br />
toxickou), může být zneužita k teroristickým účelům. K těmto účelům však mohou být<br />
použity i látky, které jsou schopné zničit nebo znehodnotit potraviny, hospodářské plodiny a<br />
polní kultury. Toxické chemické látky se obvykle posuzují podle fyzikálně-chemických nebo<br />
biologických vlastností, na kterých hlavně závisí jejich konečný efekt. Samozřejmě existuje<br />
řada dalších faktorů – způsob použití, množství, brána vstupu, účinek a další. Z těchto<br />
vlastností je relativně důležitá stálost a především toxicita. Rovněž i zdravotní rizika<br />
chemického terorismu jsou ovlivněna celou řadou dalších faktorů. Kromě charakteru<br />
(vlastnosti) použité toxické chemické látky, množství a způsobu použití se jedná především o<br />
specifickou situaci v místě teroristického útoku, meteorologickou situaci, materiální a<br />
technické vybavení (např. antidota, odmořovadla, stanoviště dekontaminace osob a techniky)<br />
a schopnosti (znalosti a dovednosti) složek IZS s likvidací následků takovéhoto útoku.<br />
Důležitá je rovněž úroveň připravenost obyvatelstva v oblasti zásad chování při úniku<br />
nebezpečné chemické látky (Prymula et al., 2002)<br />
V současné době existuje velké množství chemických látek, které mohou být zneužity<br />
teroristy. Jedná se o některé sloučeniny, používané jako náplně chemických zbraní – BCHL<br />
nebo další látky (skupiny látek), jako jsou běžně používaná léčiva, průmyslově vyráběné látky<br />
(např. insekticidy) nebo jiné toxické látky, které jsou více, či méně dostupné. V poslední době<br />
je pozornost odborníků věnována i tzv. neletálním zbraním. V případě chemického terorismu,<br />
kdy jako prostředky k vedení útoku jsou použity chemické sloučeniny nebo jejich směsi, které<br />
ohrozí zdraví a životy lidí, je možné vzít v úvahu dále uvedené zdroje útoku (Středa, 2005).<br />
Zneužití existujících vojenských arzenálů chemických zbraní – za jednu z možností lze<br />
považovat přístup k dnes již vyřazeným chemickým zbraním, určeným ke zničení podle<br />
příslušných mezinárodních úmluv a dohod. Ze smluvních států Úmluvy o zákazu vývoje,<br />
výroby, hromadění a použití chemických zbraní a o jejich zničení mají největší chemické<br />
arzenály ke zničení Ruská federace a USA a jejich vlastnictví přiznala Indie, Jižní Korea,<br />
Albánie, Libye a další země. Tyto chemické zbraně jsou likvidovány pod přísnou mezinárodní<br />
kontrolou Organizace pro zákaz chemických zbraní se sídlem v nizozemském Haagu. Existují<br />
ale i státy, které dosud Úmluvu o zákazu chemických zbraní neratifikovaly (Izrael a<br />
Myanmar) nebo dokonce ještě z různých důvodů ani nepodepsaly a předpokládá se, že tyto<br />
zbraně vlastní (Egypt, Sýrie, KLDR, Somálsko, Angola). Další možné riziko zneužití<br />
chemických zbraní představuje použití starých, potopených nebo zakopaných chemických<br />
zbraní. Jedná o obrovské množství chemické munice, jejíž technický stav ovšem bude na<br />
velice nízké úrovni. Na dno všech oceánů byly potopeny stovky tisíc tun chemických zbraní.<br />
Chemická munice byla potápěna nejen do moří, ale také do jezer, rybníků, močálů a řek.<br />
Potopená chemická munice nezůstává stále na dně moří, ale dochází k jejímu vyplavování na<br />
pobřeží, jak oznámily některé země, např. Francie, Austrálie a Polsko (Středa, 2005).
Vlastní výroba BCHL – lze předpokládat, že tato možnost je vysoce pravděpodobná, jak<br />
konečně ukázal i případ použití sarinu v japonském metru v březnu 1995. Metody výroby<br />
BCHL jsou obecně známé a některé z nich mohou být připraveny s relativně primitivním<br />
vybavením zvláště těmi teroristickými skupinami, které nehledí na bezpečnost pracovníků při<br />
jejich výrobě a na riziko znečištění životního prostředí. Nejúčinnější formou použití BCHL je<br />
plyn (pára) nebo aerosol. Připravit toxický oblak plynu lze i primitivními prostředky,<br />
k přípravě aerosolu lze použít například komerční zemědělské rozprašovače, případně<br />
technicky náročnější (ale účinnější) rozstřikovací zařízení umístěná na letounu nebo vrtulníku.<br />
Zneužití běžně průmyslově vyráběných chemických látek – vzhledem k tomu, že většina<br />
dusivých látek (např. fosgen, chlór) jsou běžné snadno dostupné průmyslové chemické látky,<br />
mohou být teroristy snadno zneužity. Totéž platí i pro látky všeobecně jedovaté, jako je<br />
například kyanovodík. Lze ale předpokládat i použití široké škály chemických látek, snadno<br />
dostupných, které nejsou předmětem žádného mezinárodního ani národního kontrolního<br />
režimu.<br />
Použití dráždivých a dalších potenciálních látek – pro teroristické použití nelze vyloučit ani<br />
dráždivé látky, např. účinné slzné látky (lakrimátory) nebo látky dráždící horní cesty dýchací<br />
(sternity). Jejich aplikace například do klimatizačních systémů letiště nebo jiných veřejných<br />
budov může snadno zastavit všechny aktivity a vyvolat velkou paniku. Použití omamných<br />
nebo psychotropních látek, především při útoku na osoby v řídících centrech (letiště,<br />
elektrárny, průmyslové objekty) není rovněž vyloučeno. Další možnou skupinou<br />
zneužitelných chemických látek jsou tzv. bioregulátory, přirozeně se vyskytující substance,<br />
regulující v živých organismech všechny životní funkce (enzymy, hormony, neuromediátory<br />
apod.). Vyznačují se vysokou biologickou aktivitou již v extrémně nízkých koncentracích.<br />
Pokud se zvýší jejich koncentrace ve tkáních nad fyziologickou hodnotu, čehož lze dosáhnout<br />
např. inhalováním aerosolu, může dojít k selhání fyziologických funkcí s fatálními následky.<br />
Předmětem výzkumu jsou zejména látky peptidové povahy, jako např. endorfiny,<br />
neurokininy, cytokiny, endotheliny.<br />
Útoky na chemická a petrochemická zařízení – vážnou hrozbu představují teroristické útoky<br />
na petrochemická a chemická zařízení (stacionární i přepravní zásobníky, reaktory, velká<br />
chladicí zařízení a produktovody i s relativně méně toxickými, zápalnými, výbušnými a<br />
komprimovanými látkami). Útoky mohou být vedeny například výbušninou odpálenou na<br />
dálku či raketovou střelou. U takovýchto útoků se může projevit, kromě toxických účinků<br />
unikajících látek, vliv tlakových a tepelných ničivých faktorů na osoby, objekty a materiál.<br />
Vážnou hrozbu představují i teroristické útoky na transporty chemických látek po silnici i<br />
železnici. Tyto útoky se do jisté míry podobají haváriím, způsobených například vadou<br />
materiálu, selháním obsluhy nebo systému nebo také zásahem živelních sil (blesk, sesuvy<br />
půdy aj.). Vzhledem k spouštěcímu mechanismu se od teroristického útoku podstatně liší<br />
rozsahem a rychlostí nástupu ničivých faktorů. Například prasklina sváru v zásobníku s<br />
chlórem nebo netěsnost velkého chladicího zařízení se zkapalněným amoniakem se bude<br />
rozsahem výsledných ničivých faktorů výrazně lišit od zásahu protitankovou střelou či<br />
odpálenou výbušninou. V prvém mírovém případě půjde o bodový zdroj s pomalým šířením<br />
uvolněného plynu, dovolující přijmout adekvátní ochranná opatření. V druhém případě se<br />
bude jednat o okamžitý jednorázový únik objemového zdroje s rychlým nástupem toxického<br />
účinku a ničivých faktorů v blízkém okolí.
Potenciální místa chemického terorismu<br />
Chemické teroristické útoky by především mohly být realizovány v místech s velkou<br />
koncentrací osob (v metru, dopravních prostředcích, na nádražích, letištích, obchodních<br />
domech, sportovních nebo kulturních zařízeních apod.), významných objektech (ústředních<br />
správních úřadech, zahraničních zastupitelských úřadech, sektoru bankovnictví, sdělovacích<br />
prostředcích, podnicích apod.) nebo v menší míře prostřednictvím systémů považovaných za<br />
hermetické (např. systémech rozvodů pitné vody). Jejich důsledkem by byl velký počet<br />
zasažených osob (převážně civilního obyvatelstva), které nejsou odpovídajícím způsobem<br />
vybaveny ochrannými prostředky a vycvičeny v reakci na podobné případy. Druhým<br />
charakteristickým rysem je, že by byly především provedeny bez varování, bez výstrahy a<br />
anonymně.<br />
Potenciálně zneužitelné chemické toxické látky<br />
Z chemických zbraní, které mohou teroristé nejpravděpodobněji zneužít, připadá v úvahu<br />
zejména yperit a nervově paralytické látky. Z anorganických toxických látek jde v prvé řadě o<br />
kyanidy, sloučeniny arsenu a těžkých kovů. Z organických látek organické a organokovové<br />
(obsahující rtuť, cín aj.) biocidy persistentního typu, používané jako insekticidy, herbicidy,<br />
fungicidy, rodenticidy apod. K tomu účelu mohou být použité skladované toxické chemikálie,<br />
skládky nebezpečného odpadu apod., včetně útoků na tato zařízení se sekundární kontaminací<br />
i o rozsáhlou kontaminaci široce dostupnými ropnými produkty. Pro kontaminaci například<br />
vody a potravin připadají v úvahu hlavně netěkavé toxikanty, které jsou v daném prostředí<br />
navíc chemicky stálé, tj. typické ekotoxické sloučeniny, patřící k persistentním polutantům,<br />
které se přenášejí prostřednictvím potravního řetězce. V závislosti na cílech a scénáři<br />
teroristického útoku, například jen k vyvolání paniky a následným psychickým popřípadě<br />
politickým manipulacím stačí kontaminace vodních zdrojů nebo skladů zemědělských a<br />
potravinářských produktů málo toxickými, ale silně dráždivými, páchnoucími nebo<br />
zbarvenými chemikáliemi (Matoušek, 2004).<br />
Významným faktorem, který zvyšuje nebezpečí použití chemických zbraní teroristy, je<br />
existence binárních zbraní. Jedná se o chemickou zbraň, obsahující dvě vzájemně oddělené<br />
relativně netoxické chemické látky, které při sloučení reagují za vzniku bojové chemické<br />
látky. V minulosti byla na tomto principu vyvinuta standardní chemická munice (např. pro<br />
sarin, látku VX), jsou však známy i jednoduché improvizované systémy (např. pro<br />
kyanovodík, sulfan). Použití binárních zbraní snižuje nebezpečí, kterému musí terorista čelit<br />
při skladování, přepravě i použití bojových chemických látek.<br />
Chemický teroristický útok<br />
V případě chemického terorismu existuje již celá řada případů skutečného použití nebo<br />
pokusů o použití vysoce toxických chemických látek. V žádném z dosavadních případů nešlo<br />
o odcizenou chemickou zbraň, ale o teroristy připravenou BCHL, patřící mezi komponenty<br />
chemických zbraní.<br />
Nejrozsáhlejší teroristický útok byl proveden 20. března 1995 v tokijském metru. Pět členů<br />
japonské náboženské sekty Óm Šinrikjó, kterým bylo předem aplikováno antidotum, umístilo
do tří vlakových souprav 11 balíků s celkem asi 7,5 litrů 30% sarinu v plastikových obalech a<br />
synchronizovaně v rozmezí několika minut je propíchlo zaostřenými hroty deštníků. Pro útok<br />
byla vybrána ranní dopravní špička v metru, kdy byly prostory metra přeplněny cestujícími.<br />
Jednalo se převážně o státní úředníky, kteří cestovali každé ráno do svých úřadů v centru<br />
Tokia. Způsob použití sarinu teroristy vycházel z jeho fyzikálně-chemických vlastností. Sarin<br />
je za normálních podmínek těkavá kapalina, které má vysokou výparnost za běžných teplot.<br />
Právě toxické páry sarinu byly v převážné většině případů příčinou inhalačních otrav<br />
cestujících v tokijském metru. Ve 30% sarinu, který vyrobili sami teroristé, byly přítomné<br />
nečistoty, které silně zapáchaly, což byl varovný projev pro potenciální zasažené cestující.<br />
Páry nebo aerosol vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze<br />
speciálními detekčními prostředky. Přestože použití sarinu v tokijském metru bylo z pohledu<br />
teroristů zatíženo řadou negativních faktorů, k nimž je nutno přičíst ještě velkou obměnu<br />
vzduchu v metru, která koncentraci par sarinu ve vdechovaném vzduchu dále snižovala, byly<br />
následky teroristického útoku značné. Následkem provedeného sarinového útoku bylo 12<br />
osob usmrceno a dalších 5500 bylo zasaženo, část s příznaky těžké otravy. Odhaduje se, že<br />
kdyby byl použitý sarin o čistotě 70–80%, trvalo by několik dní, než by se podařilo<br />
dekontaminovat metro a počet obětí by byl řádově v tisících.<br />
Útok v tokijském metru je zlomovým momentem ve vývoji terorismu a jeho prostředků.<br />
Poprvé byla použita látka původně vyvinutá pro chemické zbraně. Vyšetřování ukázalo, že<br />
sekta, motivovaná náboženskou ideologií, která usilovala o změnu světového řádu a<br />
politickou moc, využitím kvalifikovaného personálu dokázala vytvořit podmínky pro utajenou<br />
výrobu značného množství supertoxických nervově paralytických látek.<br />
Po sarinovém útoku byla přijata v Tokiu řada významných opatření. Řady národní policie<br />
byly rozšířeny o několik tisíc nových policistů, byly zmodernizovány lékařské postupy<br />
zavedené pro případ použití BCHL a průmyslových škodlivin. Hasičské jednotky metra<br />
dostaly speciální přístroje pro detekci těchto látek a byly speciálně vyškoleny a vycvičeny<br />
v problematice likvidace následků úniku nebezpečných chemických látek. V samotném metru<br />
byly instalovány nové televizní kamery kontrolující nástupiště a detektory nebezpečných<br />
chemických látek.<br />
Literatura:<br />
MATOUŠEK J. Chemický terorismus: formy a materiální zdroje. In: národní seminář<br />
„Chemický a biologický terorismus“. SÚJB a MV-GŘ HZS ČR, Praha 9. -10. 11. 2004.<br />
PRYMULA, R. et al. Biologický a chemický terorismus. 1.vyd. Praha: Grada Publishing,<br />
2002. 152 s. ISBN 80-247-0288-6.<br />
STŘEDA, L. Technické aspekty soudobého terorismu. Praha: Univerzita Karlova, Informační<br />
středisko pro otázky boje proti terorismu-současné aspekty terorismu, 2005. 25 s. svazek 4.