Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Ian R. Kenyon : The Light Fantastic, A modern<br />
Introduction to Classical and Quantum Optics, Oxford,<br />
2008<br />
Takovéto astronomické metody byly vytlačeny daleko přesnějším pozemním<br />
měřením ve kterém je měřen čas oběhu <strong>světla</strong> které putuje podél měřené části<br />
k zrcadlu a od zrcadla. Je- li takové měření realizováno v normální<br />
atmosféře, na vzdálenostech desítek km, pak stačí jen malá korekce na<br />
kompenzaci rozdílu mezi rychlostí <strong>světla</strong> ve vakuu a ve vzduchu při<br />
atmosférických podmínkách. Tento čas oběhu je pro dráhu 30 km asi 0.1 ms,<br />
takže je vyžadována přesnost v časování řádu 10 -9 s (nanosekunda) – to<br />
proto, aby se docílilo přesnosti v určení rychlosti jedna v 10 5 . Abychom<br />
tuto nezbytnou podmínku v časování docílili, pak se k tomu používá<br />
elektronicky řízená závěrka, zvaná Kerova cela.<br />
V roce 1960 vznikl nový přístup k měření rychlosti <strong>světla</strong> : rychlost je rovna<br />
vlnové délce násobené frekvencí. Byl použit zdroj emitující v úzkém<br />
rozsahu frekvencí, a byla měřena jak frekvence, tak vlnová délka záření ve<br />
vakuu, což po vynásobení dalo rychlost c. Rychlost elektromagnetických vln<br />
ve vakuu byla měřena velmi přesně různými metodami a bylo nalezeno že je<br />
konstantní a nezávislá na vlnové délce záření.