spiritismus v charismatickém av letničním hnutí - Grano Salis

A svedou mnohé
zemřel dvakrát s poukazem na verš: „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom
bude soud“ (Žd 9,27).
Cílem tohoto verše je ale poukázat na dokonalé smírčí dílo Kristovo: „tak i Kristus byl
jen jednou obětován“ (Žd 9,28). Smyslem není kvantifikovat lidskou smrt, nýbrž
poukázat na zástupnou, dokonalou a jednorázovou Kristovu smrt, na rozdíl od
nedostatečné a opakující se smrti obětních zvířat. Lidé, kteří byli vzkříšeni za Starého
Zákona, během Ježíšovy služby i během služby apoštolů, také zřejmě ještě jednou
„znovu“ a trvale zemřeli. Proto není důvod z principu nevěřit, že by stejným procesem,
byť v historicky odlišném kontextu, nemohl projít i Mojžíš.
Nyní se podívejme ještě na další důležité prvky příběhu z hory Proměnění. Mohli
bychom se domnívat, že Ježíš, jakožto Syn člověka, který musel být ve všem podroben
Zákonu, komunikoval se zemřelými, a proto tuto možnost ospravedlnil? Nikoliv! O tom,
že ani Mojžíš ani Eliáš nebyli duchy, jsme již mluvili. Navíc Ježíš při rozhovoru s
učedníky zřejmě přijal na chvíli podobu, která odpovídá popisu jeho oslaveného těla,
neboť jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.
„Jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ (Zj 1,16). Podobu tohoto těla
poneseme i my ve chvíli vytržení. „Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme
proměněni“ (1K 15,51) a na toto tělo se zákaz komunikace s mrtvými již nevztahuje:
„potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi (zemřelými) uchváceni v
oblacích vzhůru vstříc Pánu.“ (1Te 4,17)
Dále je třeba si všimnout, že učedníci s Mojžíšem a s Eliášem vůbec nemluvili. Spali,
resp. na ně padla mrákota (L 9,32), po procitnutí byli zděšeni (Mk 9,6) a na to se Mojžíš
s Eliášem ihned začali vzdalovat (L 9,33). Když Petr procitl a chtěl postavit pro Mojžíše
a Eliáše stany, ještě než domluvil, zastřel učedníky oblak (L 9,35) a zatímco Petr ještě
mluvil, „z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil;
toho poslouchejte." (Mt 17,5). Učedníci ihned nato umlkli (Lk 9,36).
Sám apoštol Petr po letech naopak ukazuje, že tento příběh je pro nás potvrzením
vážnosti a důležitosti psaného slova:
40/63