spiritismus v charismatickém av letničním hnutí - Grano Salis

A svedou mnohé
Knihu Zjevení lze chápat obrazně jako svitek, jehož děj je zapečetěn sedmi pečetěmi,
vyhlášen sedmi polnicemi a vykonán vylitím sedmi nádob. Jinými slovy svitek je předán
Janovi stejným andělem (Zj 1,1), k jehož nohám Jan po jeho „přečtení“, resp. po
rozlomení první pečeti a dokonání prostřednictvím vylití sedmé nádoby, Jan padá (Zj
22,9). Tento anděl se zde stává nejen tím, kdo předává dané poselství, ale i tím, kdo se
stává Janovi i jeho průvodcem.
Takovéto obrazné předávání poselství zná i židovská apokalyptická literatura, kdy se
anděl stává nejen doručitelem, ale i průvodcem. Jak uvádí Mitchell, andělé se v Písmu
stávají prostředníky a průvodci v apokalyptické literatuře. Andělem je muž, který provádí
Ezechiela při vidění budoucího chrámu a jeho protějškem se stává anděl v roli
vykladače v Zacharjášově vidění. „V obou knihách je anděl pohotovým Božím mluvčím
a je možné se ho ptát.“ 75
Ačkoliv slovo anděl se dá vztáhnout i na člověka, „posla“, teologové se obecně shodují
v tom, že posly, kteří předávají apokalyptická vidění prostřednictvím svitků (Ez 2.9n; Za
5,2), jsou andělské bytosti. Andělské bytosti v těchto situacích mluví také jménem
Hospodina, stejně jako anděl v Janově Zjevení (Zj 22,11-13). Tyto souvislosti nás
opravňují k tomu dojít k přesvědčení, že andělem zde nebyl duch zemřelého,
komunikaci s nímž Písmo na mnoha místech zapovídá, ale že se zde jedná o
andělskou bytost, která se jako služebný posel Janovi, podobně jako Ezechielovi nebo
Zachariášovi, zjevila.
7.6 Jan a stařec ze Zjevení
Posledním příběhem v Bibli, který představuje údajně místo, kterým by bylo, přes
nespočet zákazů, zdánlivě možné ospravedlnit komunikaci s mrtvými, je jeden z dvaceti
čtyř starců, se kterým si Jan ve vytržení ducha vymění v nebi několik slov.
75 MITCHEL, T. C. In: Nový Biblický slovník, s. 29
42/63