GRAND Reality č.7 v PDF formátu - GRAND PRINC MEDIA, a.s.

Poradna
ASOCIACE REALITNÍCH KANCELÁŘÍ ČR
NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK – 5. ČÁST
V současné době probíhá jeden z největších přelomových procesů moderních soukromoprávních dějin České republiky – tzv.
proces rekodifikace. Veškeré změny, které s rekodifikací souvisí, se nevyhnutelně dotknou řady oblastí práva a dopadnou nejenom
na nově uzavírané smlouvy, ale i na smlouvy stávající. Dnešní příspěvek o novém občanském zákoníku (NOZ) je věnován
znovu obecné úpravě závazků. V dnešním pokračování se budeme věnovat jednomu z posledních způsobů, kterým mohou
zanikat závazky, a dostaneme se také k obecným ustanovením, které se týkají zajištění a utvrzení dluhu. Konkrétně se budeme
věnovat výpovědi smlouvy, zajištění dluhu, utvrzení dluhu a jistotě, ručení, finanční záruce, zajišťovacímu převodu práva,
smluvní pokutě a uznání dluhu.
Nový občanský zákoník přebírá ustanovení
týkající se výpovědi smlouvy ze
současné úpravy zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, které doplňuje v ustanovení
§ 2000 NOZ o ochranu před tzv. „šněrovacími
smlouvami“, které zavazují
smluvní stranu po neúměrně dlouhou
dobu. Z tohoto ustanovení vyplývá,
že pokud byla smlouva bez vážného
důvodu uzavřena na dobu určitou tak,
že zavazuje kohokoli na dobu delší než
deset let (u člověka případně také na
dobu jeho života), je možné se po uplynutí
deseti let domáhat zrušení závazku
u soudu. Soud dále závazek zruší i tehdy,
pokud dojde k takové změně okolností,
že na zavázané straně nelze rozumně požadovat,
aby byla smlouvou dále vázána.
Strany mohou tato ustanovení vyloučit
pouze tehdy, pokud je zavázanou stranou
právnická osoba.
Na rozdíl od současné právní úpravy
rozděluje nový občanský zákoník mezi
zajištěním dluhu a utvrzením dluhu.
Dle současné právní úpravy se do zajišťovacích
prostředků zařazuje také
smluvní pokuta a uznání dluhu. Tyto
instrumenty však ve své podstatě nemají
zajišťovací charakter, protože v případě
nesplnění závazku neposkytují věřiteli
možnost se uspokojit ze zajištění a ani
neposkytují věřiteli právo na přednostní
uspokojení pohledávky v rámci insolvenčního
řízení. Nový občanský zákoník
proto řadí smluvní pokutu a uznání
dluhu do samostatné kategorie, kterou
nazývá utvrzení dluhu, čímž se zákonodárce
snaží podtrhnout jejich utvrzovací
(uznání dluhu), resp. sankční funkci
(smluvní pokuta). Mezi zajištění dluhu
NOZ řadí ručení, finanční záruku, zajišťovací
převod práva a dohodu o srážkách
ze mzdy nebo jiných příjmů.
Systematické zařazení se také změnilo
u tzv. jistoty, která se nově objeví
v obecných ustanoveních zajištění, aby
ji nebylo možné považovat za jeden ze
speciálních zajišťovacích prostředků. Jistotu
lze poskytnout zřízením zástavního
práva či poskytnout jistotu způsobilým
ručitelem (definován jako osoba, která
může být žalována v tuzemsku, a která
má vhodný majetek). Nově lze dát
jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě,
která bude jistotu spravovat ve věřitelův
prospěch. Tímto ustanovením se snaží
zákonodárce zajistit efektivnější správu
jistoty při syndikátních úvěrech či v situacích,
kdy jistota svědčí více věřitelům.
NOZ oproti současné úpravě také rozpracovává
hodnotu, do které je věc způsobilá
být dostatečnou jistotou – věci
jsou způsobilou jistotou do dvou třetin
obvyklé ceny, stavební pozemek a nemovitá
věc sloužící k podnikatelským
účelům do poloviny obvyklé ceny, cenný
papír s bezpečným výnosem do dvou
třetin obvyklé ceny a vklady v bankách
do výše pojištění.
Jistotu samozřejmě bude i nadále zajišťovat
příslušenství pohledávky, ale nově
odpovídá poskytovatel jistoty pouze za
zákonné úroky, pokud nebyl před poskytnutím
jistoty seznámen s výší úroků,
kterou si věřitel a dlužník ujednali.
V ustanovení § 2016 řeší NOZ konkurenci
různých zajišťovacích práv několika
věřitelů k téže věci. Pořadí uspokojení
věřitelů se sestaví podle „věřitelských
skupin“ v rámci kterých se bude pořadí
řídit dobou vzniku (resp. dobou zápisu)
zajištění. V první skupině budou uspokojeni
věřitelé zajištění věcným právem
zapsaným ve veřejném seznamu nebo
rejstříku zástav, ve druhé skupině věřitelé
zajištění věcným právem nezapsaným
ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav
a ve třetí skupině se uspokojí věřitelé
zajištění závazkovým právem (např.
zajišťovacím převodem práva).
Nový občanský zákoník v zásadě přebírá
ustanovení týkající se ručení ze současné
úpravy zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obchodní zákoník“),
s tím, že zdůrazňuje smluvní způsob
vzniku ručení, který zná naopak současný
zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „občanský zákoník“). Ručitelem
se stává ten, kdo věřiteli písemně
prohlásí, že bude plnit za dlužníka,
jestliže ten svůj dluh nesplní. Pokud
ovšem věřitel ručitele nepřijme, nemůže
po něm v budoucnu nic žádat. Ručení
předpokládá platný dluh dlužníka, a to
i budoucí nebo podmíněný. Oproti
původní úpravě NOZ rozšiřuje okruh
dluhů, které lze ručením zajistit. Nově
půjde zajistit i soubor dluhů určitého
druhu, vznikající dlužníkovi v určité
době nebo soubor různých dluhů z téhož
právního důvodu.
Úprava finanční záruky v novém občanském
zákoníku vychází ze stávajících
ustanovení o bankovní záruce v obchodním
zákoníku s tím podstatným
rozdílem, že finanční záruku budou
moci nově poskytnout i jiné subjekty
než banky (proto již nehovoříme pouze
o bankovní záruce). Dále se změnila
možnost postoupení práva z finanční
záruky, které je dle současné úpravy
možné postoupit pouze spolu s postoupením
zajišťované pohledávky. Nový
občanský zákoník již současné postoupení
zárukou zajištěné pohledávky ne-