Kronika města 1914-1950 - Bystřice nad Pernštejnem

Kronika 1.doc
slavnostní e editele mš. školy
tení vnovací listiny z r. 1580 starostou
msta, ukonení slavnosti zpvem odboru Sokola.
Slavnost byla sice prostá, beze všeho vydaní, ale velmi zdailá.
e založená na djinách msta je do této knihy napsána.
e editele mš. škol Jos. Štourae.
Je tomu 350 let, kdy se obanm bystickým splnilo vroucí pání, kdy msteko Bystice
bylo povýšeno na msto. Císa potvrdil bystickým obyvatelm podobná práva, jaká tehdy
mla toliko šlechta – páni. Dostali slovem na tu dobu svobodu. Bystití piadili se ped
350 lety k mšanm, ke stavu mstskému, který má velký význam pro demokracii
v národ. Svoboda, vláda a správa pedcházela z hrad, z rukou aristokracie, do mst, do
rukou demokracie, lidu. Postupem asu zašly hrady, rozkvetla msta.
Den povýšení na msto byl pro Bystici velikým dnem historickým a nelze jej
vzpomenouti a oslaviti vhodnji, než vzpomínkou historickou, o niž se ve skutenosti
pokusím.
Opírám svj výklad o knihu kul-
turního historika našeho msta Jana Tenary „Pamti msta Bystice n. Pernšt. a o starou
kroniku bystickou, založenou za primátora Jana Zourka, rodáka a varhaníka zdejšího, v
níž pokraoval radní písa Jan Dukát, pozdji syndikové Jakub Kafka, Jan Šírš a konen
Jakub Jakl, jehož odchodem z obecní služby koní se stará obecní kronika.
Kdy a kdo Bystici založil, zstane asi na vždy neznámo, není o tom doklad. První datum
je 1220, kdy se Bystice jmenuje již mstekem. Náležela tehdy, jak se íkalo, ke zboží
pán z Pernštejna, a to ke hradu jejich Kameni ili Zubštýnu, kostelem a farou byla
podízena klášteru doubravnickému.
To bylo v dobách, kdy zem naše byly posety ddinami, kdy na výšinách hrd vypínaly se
hrady, na nichž se sousteoval tehdejší život, tehdejší ruch. V blízkosti hrad vznikaly
vesnice trhové ili msteka, zárodky budoucích mst. Takovým mstekem je Bystice
1220, v jejímž okolí pipomínají se hrady: Zubštýn a Pernštein, Aušperk a Pišolec a staré
ddiny.
Listinné doklady jmenují oba mohutné hrady Zubštejn a Pernštejn, klášter doubravnický a
brzy po tom naši Bystici ve vzájemných vztazích jako majetek téhož rodu.
Byl to rod slavných Pernštejn, jimž Bystice až do r. 1588 náležela. Pernštejnové náležejí
nkterými svými pedstaviteli mezi nejpednjší panské rody eské. Zejména Vilém
z Pernštejna je Palackým pímo veleben. „Byl to muž,“ teme v djinách Palackého
„jemuž rovného marn bychom hledali v souasných djinách eských a snad i u jiných
národ“. Jako váleník a hrdina náležel ješt dob starší, jako hospodá, ba prmyslník
vku nového, jako výtená hlava a ušlechtilá povaha všem vkm a všemu lovenstvu.
Mnoho dobrého uinili Perštejnové svým poddaným a také Bystici.
Když v rušném století 15. a 16. šíilo se po vlastech našich náboženské uení Husovo ili
podobojí a vyznání esko – bratrské, dopával Vilém poddaným svým volnosti svdomí a
vyznání. Povolil vyslancm bystickým, když ho r. 1514 na Pardubicích prosili, vyznávati
náboženství podobojí.
I jednota bratrská mla zde svj sbor, ulice, kde modlitebna stávala do dneska Bratrskou
zvaná, jest toho dokladem. Památný je Vilémv výrok, o jeho vzácné na tu dobu
snášenlivosti : „S ímany vím, s echy (husity) držím, s Bratími umírám.“
- 46 -