OvÃ„Â›Ã…Â™enÃƒÂ reÃƒÂ¡lnÃƒÂ©ho stavu poÃ…Â¡kozenÃƒÂ© stropnÃƒÂ ... - Fakulta stavebnÃƒÂ

More documents

Recommendations

Info

JUNIORSTAV 2008 2.5 Stavební zkušebnictví zhotovit na horní povrch hurdisek vyrovnávací vrstvu jemné vápenné malty o tloušťce, jež by neměla překračovat 15 mm. Zajímavé je, že i montážní postupy dostupné v době realizace stavby tvrdily, že je vždy nutné dávat na hurdisku nejprve škváru a potom teprve další vrstvy, například beton. V [3] se lze dočíst o zásadě, že nejprve se má na hurdiskách provést vrstva cementového potěru 10 – 20 mm a poté vyplnit prostor nad touto vrstvou sutí nebo škvárou. V [4] se hovoří o tom, že by se na horní desku hurdisek měla nanášet vrstva zásypového materiálu (cihelná drť, škvára, popílek, cihlobeton, škvárobeton, aj.) a na ní vrstva cementové mazaniny o tloušťce 3 až 5 cm. Při použití sypkých hmot (popílek, škvára) do zásypové vrstvy je třeba na desce vytvořit cementový potěr tloušťky 1 cm. Jak vidíme, ani starší, ani novější montážní postupy nehovoří o možnosti přímého nadbetonování stropních desek. Naopak – nové montážní předpisy tuto možnost přímo zakazují. Reálné stropní konstrukce byly tedy provedeny v neshodě s montážními postupy. U stropní konstrukce nad 2.NP je navíc situace o to horší, že je vrstva betonu pevně spojena s horními deskami hurdisek a lze tedy usuzovat, že oba materiály spolupůsobí. Diagnostickými pracemi při ověřování skladby stropní konstrukce mezi 1. a 2.NP jsme sice zjistili, že ke spolupůsobení betonu s hurdiskami nedochází, neboť v odebraném vzorku z provedeného vrtu byly tyto dvě vrstvy vzájemně odděleny, vyloučit tuto možnost v rámci celé stropní konstrukce však také nelze. 3.4.2 Způsob uložení hurdisek na patky a patek na nosníky Na způsob nasazení patek na spodní pásnici I-nosníku a následného uložení stropních desek na patky kladou dřívější i současné montážní postupy v podstatě stejné požadavky. Patky by se měly osazovat tím způsobem, že se vápenocementovou maltou vyplní celé prohlubně v patce, která se pak nasadí na nosník. Přitom se dbá, aby mezery mezi patkou a nosníkem byly zcela vyplněny maltou. Při ukládání hurdisek na patky se předpokládá použití stejné malty, přičemž norma [6] stanovuje nanést na patky maltu v takové tloušťce, aby po osazení desky byla tloušťka vrstvy mezi patkou a čelem desky v rozmezí 5 až 10 mm. Totožný postup doporučují i starší montážní postupy, zásady v [4] mluví i o stejné tloušťce malty, příručka [3] stanovuje tloušťku 15 mm. Ukládat desky na patky na sucho je tedy naprosto nepřípustné. V [6] je navíc uvedeno, že se vrstva malty nanáší také na boční stěny hurdisek. Posouzení shody bylo provedeno pouze pro stropní konstrukci nad 2.NP, neboť jen u té byl způsob osazení hurdisek a patek ověřován. Shodu lze najít v použití malty, která byla nalezena mezi spodní pásnicí nosníku a patkou, a také na rozhraní patky a stropní desky. Tloušťka vrstvy malty mezi patkou a čelem desky činí zhruba 10 mm, což je z hlediska současných požadavků taktéž v pořádku. Protože bylo odběrové místo jádrového vývrtu V2 shodou okolností zvoleno přesně na podélném rozhraní dvou stropních desek, měli jsme na základě vizuální prohlídky odebraného vzorku možnost posoudit, zda byla malta nanesena na boční stěny desek. I tento požadavek normy [6] je splněn. Lze tedy závěrem říci, že z hlediska uložení hurdisek na patky a patek na nosníky byla stropní konstrukce provedena v souladu s montážními předpisy. 3.4.3 Způsob uložení nosníků na nosných zdech Zásady uvedené v normě [6] uvádějí k problematice uložení nosníků na zdech toto: • Plochy, na něž se ukládají nosníky, musí být rovinné a bez výstupků • Nosníky se ukládají na podporující konstrukce tak, aby bylo zajištěno spolehlivé přenášení sil ze stropní konstrukce na nosné zdi • Nosníky musí být uloženy na průběžné vrstvě cementové malty s pevností nejméně 5 MPa • Úložná délka nosníků nesmí být menší než 150 mm. Starší montážní postupy žádné zásady pro správný způsob uložení nosníků na nosné zdi neuvádějí. Dle našich zjištění spočívají nosníky na tenké vrstvě tvořené dvěma řadami cihel plných, které jsou navíc v místech uložení nosníků porušeny trhlinami. Důležitým nedostatkem je tedy skutečnost, že nebyla na podporujících konstrukcích vytvořená vhodná roznášecí vrstva, která by dokázala spolehlivě přenést značná lokální zatížení ze stropní konstrukce na nosné zdivo. Nosníky jsou na zmíněné cihelné vrstvě uloženy přes vrstvu vápenocementové malty o tloušťce cca 10 mm. Nejedná se tedy o cementovou maltu, jak předepisují zásady v [6], a pevnost malty, ač nebyla v rámci STP ověřována, také patrně nepřesahuje předepsanou hodnotu 5 MPa. Úložná délka je vyhovující pouze na střední nosné zdi, protože nosníky probíhají spojitě přes tuto zeď, tudíž je přímo rovna tloušťce zdi – 300 mm. Délka uložení nosníků na obou obvodových zdech, stanovená hodnotou 120 mm, je však z hlediska dnešních zásad nevyhovující. 3.5 Statické posouzení stropních dílců HURDIS při působení svislého zatížení Vyhodnocením diagnostických prací při ověřování skladby souvrství stropních konstrukcí byla pro obě sledované stropní konstrukce zjištěna vlastní tíha souvrství materiálů zatěžujících jednotlivé stropní dílce. Na tuto hodnotu svislého zatížení bylo třeba provést posouzení hurdisek a ověřit tím jejich ohybovou únosnost. 10
JUNIORSTAV 2008 2.5 Stavební zkušebnictví Posouzení bylo provedeno dle současných předpisů, tedy norem [5] a [6]. Svislé zatížení, jež musí hurdiska přenést, se dle normy [6] idealizuje dvěma břemeny, působícími na prostě uloženou stropní desku dle Obr. 8. Hodnota idealizovaného břemene od extrémního zatížení se pak při tomto způsobu podepření stanoví z podmínky rovnosti ohybového momentu uprostřed rozpětí hurdisky vyvozeného rovnoměrně rozděleným extrémním zatížením působícím na hurdisku v reálu a momentu, který by ve stejném průřezu vyvodila dvojice idealizovaných břemen, tedy: (1) 1 2 F d l p *g*b* l p = * 8 2 4 g – velikost extrémního spojitého plošného zatížení působícího na reálné stropní konstrukci [kN/m 2 ] b – šířka stropního dílce [m] l p – rozpětí stropního dílce při uspořádání dle Obr. 8 [m] F d – hodnota idealizovaného břemene od extrémního zatížení [kN] Upravením vztahu (1) získáme vztah pro velikost idealizovaného břemene od extrémního zatížení: Hodnota F d musí splňovat podmínku spolehlivosti: F d = g*b*l p (2) F F ≤ d γ h kg γ h – součinitel spolehlivost hurdisky uvažovaný hodnotou 2,0 F kg – deklarovaná hodnota odhadu 0,05-kvantilu únosnosti hurdisky uváděná výrobcem [kN] (3) Obr. 8 Zatěžovací schéma hurdisky pro statické posouzení dle normy ČSN 73 1105 Velikost zatížení g, které působí na stropní dílce, bylo počítáno dle normy ČSN 73 0035 [7]. Hodnota F kg byla stanovena dle normy [4] platné v době realizace stropních konstrukcí jako nejmenší jednotlivá únosnost stropního dílce, která je pro použitý typ hurdisek rovna 4000 N. 3.5.1 Stropní konstrukce mezi 1. a 2.NP Na desky stropní konstrukce mezi 1. a 2.NP působí jednak vlastní tíha souvrství a také nahodilé zatížení, které je pro obytné budovy uvažované hodnotou 1,5 kN/m 2 . Pro vyvolání maximálního účinku zatížení byla proměnná tloušťka betonového potěru v této stropní konstrukci uvažována v maximální zjištěné hodnotě (55 mm), tloušťka škvárového zásypu pak v tom případě odpovídá hodnotě 55 mm. Výpočet zatížení je obsažen v Tab. 5. Tab. 5 Výpočet extrémního zatížení působícího na stropní dílce stropní konstrukce mezi 1. a 2. NP Typ zatížení Stálé Typ vrstvy Objem. tíha [kN/m 3 ] Tloušťka [m] γ f Zatížení [kN/m 2 ] dřevotřískové kazety 6 0,020 1,1 0,132 betonový potěr 23 0,055 1,3 1,645 škvárový zásyp 9 0,055 1,3 0,644 betonová deska 24 0,070 1,1 1,848 omítka 18 0,020 1,3 0,468 Σ 4,737 Nahodilé užitné 1,5 kN/m 2 1,4 2,100 Kombinace stálé + nahodilé užitné 6,837 11
Page 1 and 2: JUNIORSTAV 2008 2.5 Stavební zkuš
Page 9: JUNIORSTAV 2008 2.5 Stavební zkuš

OvÃ„Â›Ã…Â™enÃƒÂ­ reÃƒÂ¡lnÃƒÂ©ho stavu poÃ…Â¡kozenÃƒÂ© stropnÃƒÂ­ ... - Fakulta stavebnÃƒÂ­

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

OvÃ„Â›Ã…Â™enÃƒÂ reÃƒÂ¡lnÃƒÂ©ho stavu poÃ…Â¡kozenÃƒÂ© stropnÃƒÂ ... - Fakulta stavebnÃƒÂ