Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
jaro/léto/podzim 2010<br />
Krkonoše - svazek měst a obcí Strana 11<br />
Osobnosti našeho regionu<br />
Krkonoše a Podkrkonoší jsou kolébkou řady mimořádných osobností. Např. Jilemnice se může pochlubit památkovou zónou s hlubokými<br />
a po staletí nepřerušenými tradicemi. Mnohý dům je tu ve jménu zejména kulturní historie. V místech dnešní spořitelny stávalo patrové<br />
stavení, v němž se v roce 1855 narodila Marie Laušmanová slavná pěvkyně, sopranistka, v letech 1876–91 sólistka Prozatímního<br />
a Národního divadla. V rohovém domě naproti pobýval skladatel Zdeněk Fibich. Vybral si tu postupně své dvě manželky, Růženu a Betty.<br />
Druhá z nich patřila k nejslavnějším pěvkyním Prozatímního a Národního divadla. Oceňoval ji Bedřich Smetana. V samém sousedství<br />
se narodila Máňa Krauseová, pozdější manželka spisovatele Jaroslava Havlíčka. Stará rodinná historie se stala impulsem k napsání<br />
nejslavnějšího Havlíčkova románu „Neviditelný“. V domě čp. 10 na severní straně náměstí se hrálo poprvé ochotnické divadlo. O kousek<br />
výše prožil rozhodující chvíle svého uměleckého života Jindřich Mošna. Na gymnáziu studoval zpěvák, hudebník a výtvarník Jiří Šlitr.<br />
Z oken se jistě zadíval na zámek, jemuž dal dnešní podobu, Jan Nepomuk hrabě Harrach, jeden z nejlepších představitelů české šlechty<br />
2. poloviny 19. století. Zapomenout bychom neměli na světoznámého geologa Františka Pošepného, narozeného v jedné z budov<br />
zámeckého areálu, či propagátora Krkonoš, turistiky a lyžování Jana Buchara, jenž s hrabětem Janem Harrachem udržoval čilé kontakty.<br />
Osobnosti Podzvičinska, Aneb: životní peripetie<br />
Oblast Podzvičinska se může pyšnit několika známými osobnostmi různého zaměření. V Ostroměři<br />
mají své muz<strong>eu</strong>m Eduard Štorch a Karel Zeman, v konecchlumském kostele Sv. Petra a Pavla naleznete<br />
Křížovou cestu od Vladimíra Komárka. V Třebihošti můžete nakouknout pod ruce pana Voňky - řezbáře<br />
betlémů. A mnohé další rodáky a významné osobnosti můžete nalézt při svém putování v Podkrkonoší.<br />
Tady je malá ochutnávka:<br />
Tip na výlet:<br />
TIP!<br />
Doporučujeme výlet do Jilemnice.<br />
Na náměstí si poslechněte<br />
ve věži „nejpracovitější“ hodiny<br />
v Evropě, projděte se Zvědavou<br />
uličkou, prohlédněte si Krkonošské<br />
muz<strong>eu</strong>m Správy KRNAP s expozicí<br />
lyžařství a obrazů Františka<br />
Kavána. V Kalendáři očekávaných<br />
událostí (o němž se dočtete<br />
na jiném místě těchto novin) zjistíte<br />
termíny tradičních jilemnických<br />
jarmarků a trhů.<br />
Stanislav Zindulka<br />
Podkrkonošský rodák, přední herec pražského<br />
Činoherního klubu, je téměř synonymem<br />
pro Kachyňův seriál Vlak dětství<br />
a naděje, Smyczkovu adaptaci knihy Bylo<br />
nás pět a Michálkovo Babí léto, za něž obdržel<br />
Českého lva. Narodil se v Jilemnici,<br />
v květnu v roce 1932, ve znamení býka.<br />
K herectví ho prý přivedli nejen rodiče, kteří<br />
byli zapálenými ochotníky, ale hlavně jeho<br />
nos. Divadlo a divadelní šatny mu totiž natolik<br />
zavoněly, že se z toho stala láska na<br />
celý život. Přitom na divadelních prknech<br />
stál poprvé už ve svých pěti letech. Po absolutoriu<br />
na pražské DAMU hrál dvanáct<br />
sezon v divadle v Hradci Králové, poté byl<br />
dvacet dva let ve stálém angažmá v brněnském<br />
Divadle bratří Mrštíků. Dlouhá léta<br />
spolupracoval s loutkovým divadlem Radost.<br />
Vedle herectví se v Brně věnoval pedagogické<br />
činnosti. Na zdejší konzervatoři<br />
učil od roku 1968 do roku 1975. Z politických<br />
důvodů musel ze školy odejít. Kvůli<br />
špatnému kádrovému profilu nemohl<br />
dlouhou dobu vystupovat ani na pražských<br />
divadelních scénách. To se změnilo<br />
v jeho sedmapadesáti letech, kdy odešel<br />
z Brna. V roce 1989 přišel do Prahy, po<br />
které vždy „pošilhával“. Do svého souboru<br />
jej angažoval spolek tří pražských divadel<br />
(ABC, Rokoko, Komedie) sloučených pod<br />
hlavičkou Městských divadel pražských. Od<br />
roku 1994 je členem pražského Činoherního<br />
klubu. Tím si splnil přání z mládí, kdy do<br />
„Činoheráku“ často jezdíval obdivovat herecké<br />
výkony svých kolegů. Vedle stálého<br />
angažmá hostuje. Vidět jej můžeme například<br />
v Ungeltu, v Divadle Bez zábradlí.<br />
Rád cestuje, rád se toulá, pozoruje lidi, to je<br />
jeho koníček. Pracuje rád, ale musí mít taky<br />
chvíle oddychu. Proto světí prázdniny a vrací<br />
se do rodného kraje a rodného města.<br />
Filmový či televizní diváci si ho vybaví především<br />
jako velkého herce malých rolí.<br />
V polovině osmdesátých let jej proslavila<br />
role „srágorky“ Josefa Pumplně v seriálu<br />
Vlak dětství a naděje, o které sám říká,<br />
že byla pro něj rolí životní. V roce 2001 získal<br />
Českého lva za nejlepší mužský herecký<br />
výkon ve vedlejší roli za ztvárnění své<br />
druhé životní role - Edy v Babím létě. Hraje<br />
v pohádkách (například Anděl Páně, Kouzelný<br />
měšec, Policejní pohádky strážmistra<br />
Zahrádky, O zakletém hadovi aj.), ale objevil<br />
se mimo jiné také ve snímcích Hanele,<br />
Báječná léta pod psa, Bumerang, Stůj, nebo<br />
se netrefím, Pasáž, Učitel tance, Andělské<br />
oči, Tichá bolest či Smrt krásných srnců<br />
i v dalších seriálech. Popularitu hlavně mezi<br />
nejmenšími diváky mu přinesla i role kouzelného<br />
dědy neposedy v Kouzelné školce.<br />
Stanislav Zindulka: „V mém hereckém<br />
životě kolem mě proběhl bílej kůň a já<br />
jsem měl štěstí, že jsem na něj nasedl, že<br />
jsem ho nenechal utéct.“<br />
Karel Jaromír Erben<br />
(1811 – 1870)<br />
Známý básník se narodil jako jedno z dvojčat<br />
obuvnickému mistru r. 1811. Přestože<br />
pocházel z devíti dětí, delšího věku se dožil<br />
pouze on a jeho mladší sestra Josefka.<br />
Ke vzdělání jej vedli od malička. Měl velký<br />
cit pro hudbu a jeho maminka doufala,<br />
že z něj vyroste učitel. Díky osvícenému miletínskému<br />
faráři Janu Arnoldovi, který přemluvil<br />
rodiče, aby Karla dali na vyšší studium,<br />
vystudoval Erben gymnázium v Hradci<br />
Králové. Ve vzdělání dále pokračoval na<br />
filosofii a později na právech v Praze. Působil<br />
v ochotnickém spolku, kde poznal<br />
svou první lásku a později i manželku Betynku<br />
Mečířovou. Přestože Erben vystudoval<br />
práva, dlouho pracoval bez nároku na<br />
mzdu. Vracel se ke svým znalostem z dětství<br />
a k obživě soukromě omě vyučoval hudbu.<br />
Od praktikanta u hrdelního soudu, přes<br />
třídění mimopražských archivů, redaktora<br />
Pražských novin se stal sekretářem<br />
a archivářem Národního muzea. Tuto<br />
funkci po roce vystřídal post archiváře<br />
města Prahy. Mrak nemocí se nad vou rodinou ale nerozplynul. Jeho žena za-<br />
Erbenonedlouho<br />
onemocněla rakovinou a r. 1857<br />
záhy zemřela. Erben se oženil o dva<br />
roky později s Žofií Mastnou.<br />
O deset let později něl plicní nemocí a tuberkulózou,<br />
kterým r. 1870 podlehl.<br />
Svůj majetek odkázal<br />
všem rovným dílem, ale<br />
onemoc-<br />
Žofie se svého dílu vzdala<br />
ve prospěch svých vlastních dcer. Tři dny<br />
ne-<br />
po smrti byl Erben<br />
zvolen čestným členem<br />
Jihoslovanské<br />
akademie věd<br />
a umění v Záhřebu.<br />
Jeho rodný domek<br />
si můžete<br />
prohlédnout<br />
v Miletíně.<br />
Karel Václav Rais<br />
(1859 - 1926)<br />
Známý podkrkonošský spisovatel se narodil<br />
v roce 1859 v rodině chudého rolníka<br />
a tkalce z Lázní Bělohrad. Za studiem<br />
dojížděl do Jičína. Své učitelské povolání<br />
vykonával nejprve v drsných podmínkách<br />
Trhové Kamenice a poté v Hlinsku. Osud<br />
jej zavál i do Prahy, ale K. V. Rais nikdy<br />
nezapomínal na svůj rodný kraj pod Zvičinou,<br />
do kterého se stále rád vracel. Mnoho<br />
jeho dětských zážitků a vzpomínek<br />
na rodiče se odrazilo v jeho tvorbě. Miloval<br />
procházky po okolí. Objevil tento kraj<br />
i pro jiné spisovatele a básníky té doby.<br />
Byl to velice skromný člověk, cenící si<br />
mravních hodnot a duševní čistoty. Všechny<br />
tyto vlastnosti se sna-<br />
žil přenést i do svého<br />
díla, kterým vychovával<br />
své čtenáře. Přijměte<br />
pozvání<br />
do Památníku K.<br />
V. Raise do Lázní<br />
Bělohrad, dozvíte<br />
se více.<br />
R. A. Dvorský<br />
(1899 - 1966)<br />
Hudebník a skladatel, který nosil občanské<br />
jméno Rudolf Antonín. Již v patnácti letech<br />
dirigoval orchestr a o rok později psal vlastní<br />
skladby. V roce 1919 po ukončení studií<br />
na obchodní akademii odešel do Prahy.<br />
Tam pracoval v hudebním nakladatelství<br />
Josef Springer a vystupoval v kabaretu<br />
Červená sedma. Založil orchestr, s nímž<br />
po pět let vystupoval v rozhlasovém vysílání,<br />
kde měl i svůj vlastní pořad. Sám vystupoval<br />
ve filmech. Založil nakladatelství<br />
a byl u zrodu mnoha českých skladeb.<br />
Úspěšná léta překazila 2. světová válka. Orchestr<br />
byl rozpuštěn a již jej nikdo neobnovil.<br />
Po únoru 1948 byl R. A. Dvorský vězněn<br />
za vlastizradu a v 60. letech částečně rehabilitován.<br />
Na počest slavného dvorského<br />
rodáka je každoročně v březnu pořádán<br />
festival „Dny R. A. Dvorského“.<br />
Ing. Josef Wágner, CSc.<br />
(1928 - 2000)<br />
Známý africký cestovatel se narodil ve<br />
Ždírnici nedaleko Hostinného. Zájem<br />
o přírodu ho přivedl na Střední lesnickou<br />
školu do Trutnova, kde odmaturoval<br />
a odešel do lesního provozu. Ve studiích<br />
pokračoval na pražské lesnické fakultě.<br />
V r. 1965 ukončil vzdělání na Institutu<br />
tropického a subtropického zemědělství.<br />
Své vědomosti patřičně využil při celkem<br />
devíti cestách do Afriky a do Indie, kde lovil<br />
zvěř pro zoologické zahrady. V r. 1974<br />
obhájil titul CSc. Mezitím se mu začal plnit<br />
sen v podobě uskutečňování vlastního<br />
projektu Safari v zoologické zahradě ve<br />
Dvoře Králové. Zde zastával v letech 1965<br />
až 1983 post ředitele. Tam také shromáždil<br />
sbírku obrazů malíře Jiřího Židlického.<br />
O svých cestách napsal mezinárodně<br />
uznávaný zoolog více než 25 knih,<br />
z nichž většina byla přeložena do cizích<br />
jazyků. Kromě toho publikoval četné<br />
články a účastnil se televizních besed. Výsledky<br />
jeho práce byly mnohokrát i mezinárodně<br />
oceněny. Ing. Josef Vágner, CSc.,<br />
zemřel 6. května 2000 ve Dvoře Králové.<br />
Jeho uskutečněný sen - Safari –<br />
můžete prožít na vlastní kůži v ZOO<br />
Dvůr Králové dodnes.<br />
Krkonoše - Harrachov<br />
www.krkonose.<strong>eu</strong>
Change language