PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D. - Akutní fáze - Fakulta vojenského ...

Krizová intervence
Výše jsem uváděla, že krizová intervence v souvislostech neštěstí je někdy
zaměňována s prvními pomocemi či vřazována pod časné intervence. Z našeho
pohledu je to metoda, která se u neštěstí příliš neuplatňuje, ačkoli je s nimi
historicky svázána. Německo-americký psychiatr Erich Lindemann léčil a
posléze v příspěvku Symptomatology and Management of Acute Grief
v American Journal of Psychiatry roku 1944 popsal reakce lidí (obětí přímých a
jejich blízkých) po požáru, který vypukl v bostonském nočním klubu Coconut
Grove. Obětí bylo přes tři sta. Lindemann zachytil průvodní jevy akutního
zármutku (tělesné projevy, pocity viny a nepřátelství a obrany proti nim, a
změny ve vzorcích chování, někdy převzetí vzorce chování po zesnulém).
Základem krizové intervence, která se pojímala jako terapie, bylo sdílet
s pacientem jeho truchlení a uvolňovat ho z vazby na zesnulého do nových
vztahů a kontaktů.
Od doby Lindemannovy se změnilo jak pojetí krize, tak – logicky – pojetí toho,
co v krizi pomáhá. Lindemannův akutní zármutek by byl dnes považován zčásti
za dopad traumatu, zčásti za truchlení, a jako odpovídající by byly na
individuální úrovni vnímány postupy první pomoci, zastáncovství, doprovázení
a poradenství.
Krize je nyní nahlížena jako reakce na subjektivně hodnocenou situaci, která
přesahuje běžný repertoár jedincových vyrovnávacích strategií. Greene, Lee,
Trask, Rheinscheld (2000) upozorňují, že po 4 až 6 týdnech se člověk (ať léčen
nebo neléčen) vrací do předchozího stavu rovnováhy nebo nachází novou
rovnováhu, která je lepší (může být i horší) než stav před krizí.
Účelem krizové intervence je řešit problém a povzbuzovat člověkovy síly,
zdroje a jeho ovládání situace. Předpokládáme jeho pokrizový růst.
Roberts (2000) nabízí svůj sedmistupňový model krizové intervence, který
vztahovými a komunikačními prvky doplňuje běžný čtyřfázový obecný
intervenční model (posouzení – plánování – provedení – vyhodnocení): posuď
stav člověka a riziko sebevraždy – vytvoř dobrý vztah a klienta zaangažuj – urči
hlavní problémy (a spouštěč) – zacházej s emocemi (a aktivně naslouchej) –
prozkoumej alternativní vyrovnávací strategie a částečná řešení – vytvoř akční
plán – vytvoř plán pro ukončení a následnou kontrolu.
Krizová intervence bývá v důsledku svých psychiatrických kořenů pokládána i
za krátkodobou na stabilizaci pacienta a řešení problému zaměřenou terapii. My
ji – díky mnohému uplatnění mimo medicínské prostředí i díky účelu, který se
od terapeutického liší – považujeme za svébytný postup. Základem úspěšné
krizové intervence je dobrá analýza spouštěče, podpora vnitřních sil člověka a
dostupnosti jeho podpůrné sítě, tedy zdrojů. Analýza spouštěče či „poslední
kapky“ (a celé posouzení), nutnost vyprávět a zaměření na řešení problému
vzdaluje v dnešním chápání krizovou intervenci od přímého použití v oblasti
neštěstí, a to zvláště v jeho akutní fázi.