Analýza nízkého počtu žen v politických a rozhodovacích funkcích

když je něco vedle, a já bych to mohla ovlivnit, a já klidně teda ty dveře zavřu a řeknu
si, dělejte to sami. Jo tak to nedokážu, to mě furt žene do tý politiky.“ (LL 02/2004)
Jedna z respondentek až komicky popisuje, jak je také vnímána potřebnost žen v politice:
„ …účast těch žen je tam (na politických setkáních) jakousi povinností a nutností
jenom z toho důvodu, že oni… připraví pěkné prostředí, pohoštění, no, a viděl jste
někdy muže, aby připravovali chlebíčky nebo vařili kávu nebo pekli koláče, no já
ne…“ (LL 01/2004)
Rodina a politika
Jedním z důležitých témat, na které jsme se žen-političek ptali, byla rodina. Každá žena,
která se chce věnovat více své práci, musí řešit otázku, do jaké míry zvládne práci a
rodinu, jak její pracovní nasazení přijme její partner, děti. Všechny dotazované ženy jsou
manželky, matky a jsou si intenzivně vědomy určité míry konfrontace rodiny, svých
povinností vůči rodině a své práce v politice. Rozhodování, zda v některý moment nedat
přednost rodině, zde hraje podstatnou roli.
Jedna z respondentek tuto situaci velice pěkně vystihuje:
„ …určitě je pro každou ženu, pokud je vdaná… strašně důležitá podpora rodiny.
Myslím si, že tradiční česká společnost, mnoho desítek ba staletí dozadu, není zvyklá,
že žena se angažuje, že to není samozřejmé, že muž podporuje svoji ženu političku, a
myslím si, že to stojí na začátku, než vůbec se ta žena rozhodne se v něčem
angažovat.“ (LL 02/2004)
Všechny ženy, se kterými jsme hovořili a které měly možnost se rozhodnout, zda jejich
práce – práce v politice – bude hrát v jejich životě důležitou roli, v první řadě hovoří
o tolerantním partnerovi. Zároveň zdůrazňují, že jsou si vědomy jisté výjimečnosti
osobnosti svého partnera. Dokladují to následující věty:
„ …muž mě bezvýhradně podporuje a prakticky bez jeho pomoci by to v žádným
případě nešlo.“( LL 02/2004)
„ …já mám velmi tolerantního muže, to je asi výhoda,…“(LV 02/2004)
40