Analýza nízkého počtu žen v politických a rozhodovacích funkcích

Kapitola 5. Strategie genderové rovnosti, kvóty a předpoklady jejich úspěchu
Od druhé poloviny dvacátého století je otázka rovných příležitostí mužů a žen jedním
z nejaktuálnějších globálních témat. Po celé toto období kontinuálně roste počet žen
v politických a rozhodovacích funkcích. Pokud by bylo zachováno současné tempo růstu,
dosáhnou podle údajů Meziparlamentní unie ženy rovného zastoupení v legislativních
orgánech na přelomu 22. století. V praxi je realizována celá řada přístupů a strategií, které
přispívají k dosažení genderové rovnosti.
Existuje pro ně několik různých názvů – často se např. hovoří o pozitivní diskriminaci, to
je však termín s částečně negativní konotací, odkazující na obcházení principu právní
rovnosti, proto preferujeme a v následujícím textu budeme ve shodě se zahraniční
literaturou používat termín pozitivní akce. Na tomto místě je však nutné především
zdůraznit, že cílem není nastolení de facto parity zastoupení mužů a žen, ale rovnost
příležitostí mužů a žen v usilování o veřejnou volenou funkci.
5. 1. Strategie genderové rovnosti
Nízké počty žen v politických funkcích lze řešit různými pozitivními akcemi, pro něž se
používá pojem strategie genderové rovnosti. Schéma 5. 1 rozlišuje tři základní kategorie
strategií genderové rovnosti. Na prvním místě jsou to rétorické strategie, dále pak rovné
příležitosti a pozitivní akce. Zatímco první strategie je spíše pasivní, druhou a třetí
strategii můžeme považovat za aktivní. První a druhá strategie mohou být rovněž ve své
podstatě genderově neutrální, třetí kategorie strategií je však zaměřena výlučně na ženy.
93