ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

2 TEORETICKÁ ČÁST
„Učení je proces, v jehož průběhu a důsledku mění člověk svůj souhlas poznatků
o prostředí přírodním a lidském, mění své formy chování a způsoby činnosti, vlastnosti své
osobnosti a obraz sebe sama. Mění své vztahy k lidem kolem sebe a ke společnosti, ve které
žije – a to vše směrem k rozvoji a vyšší účinnosti.“ (Mareš, 1998, str. 47)
K. Hausenblas (1972) uvádí, že učení má v životě každého z nás velmi důležité
místo. Učení patří k jedné z nejdůležitějších činností, proto je zájmem pedagogiky, ale
i psychologie, jazykovědy, sociologie a jiných věd.
2.2.1 DRUHY STYLŮ
Pojem styl má podle J. Mareše (1998, str. 48) zajímavou historii. Nejprve stylos
znamenalo rydlo, pomocí něhož se v Řecku psalo na voskové destičky. V antickém Římě
se stylem chápal způsob vyjadřování básní nebo řečnických projevů. V dalších staletích se
pojem rozšířil i na další druhy umění, a to v architektuře, malířství a hudbě. Během století
19. a 20. se styl začal používat i v oborech technických, sportovních aj. Nyní se pojmem
styl rozumí osobitý způsob výběru a slučování jednotlivých prvků i postupů.
„Pojem styl se nyní chápe jako individuálně odlišný a vnitřně jednotný
způsob výběru a kombinování dílčích prvků i postupů. Ten vtiskuje výslednému dílu
specifický a pro vnějšího pozorovatele identifikovatelný a definovatelný svébytný
charakter.“ (Mareš, 1998, str. 48)
J. Mareš (1998, str. 48) ve své knize uvádí pět druhů stylů podle studie S.
Messicka: expresivní, responzivní, kognitivní, učební a defenzivní.
expresivní styly – jsou ustálené vyjadřovací projevy každého člověka, můžeme
sem zařadit mimiku, gesta, pohyby, barvu hlasu či písmo, všechny tyto znaky jsou typické
pro danou osobu
responzivní styly – jsou způsoby, jimiž člověk odpovídá na podněty z vnitřního
i vnějšího okolí – to jak prezentuje sám sebe a jak se vnímá
kognitivní styly – můžeme je vymezit jako způsoby, díky nimž lidé vnímají, myslí,
řeší různé otázky a problémy, zapamatovávají si informace a rozhodují se
6