ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

2 TEORETICKÁ ČÁST
Vztah kognitivních stylů a stylů učení je chápán u různých autorů odlišně. Mareš ve
své publikaci (1998, str. 46) rozděluje typy učení:
- Senzorické (oblast čití) – čití je proces, při kterém vzniká počitek. Smyslové
orgány dávají popud ke vzniknutí počitku. Mezi druhy počitků lze zařadit:
zrakový, sluchový, čichový, chuťový atd.
- Percepční (vnímání) – vnímání je proces, pomocí kterého odrážíme předměty
jako celek.
- Senzomotorické (pohyblivá aktivita, dovednosti pracovní a sportovní) –
uskutečňuje se jako výcvik. Může se jednat o jízdu na kole či hru na hudební
nástroj.
- Verbálně pojmové (řeč, myšlení) – pojmové učení je spjato s vytvářením
a používáním pojmů. Při učení verbálním se jedná o porozumění slovům.
Podle Sováka (1990, str. 10) jsou jednotlivé typy učení se schématické obrazy.
Jedná se o styly učení podle dominujícího smyslu.
- Sluchově mluvní (auditivní) – jedinec si zapamatuje to, co slyší a vnímá sluchem.
Jedinci vnímající sluchem mívají často hudební nadání. Učení si předříkávají
nahlas, čímž si ho snáze zapamatují, protože se soustředí na hlas.
- Zrakový (vizuální) – jedná se o využívání zrakové paměti jedince. Umí si vybavit
umístění informace. Ví, jakým způsobem byla informace zvýrazněna. Tito lidé
mívají většinou nadání na kreslení, mají dobrou paměť na osoby a orientují se
v mapách. Procentuální zastoupení vizuálního typu je největší.
- Hmatový a pohybový (kinestetický) – žáci tohoto typu bývají většinou manuálně
zruční. Vnímají hmatem, což znamená, že si potřebují věci osahat. Při učení
nevydrží dlouho sedět, či být na jednom místě. Musí se pohybovat, chodit po
místnosti, lehce se protáhnout, aby mohli v učení dále pokračovat.
- Slovně pojmový – tento typ učení je zastoupen nejméně. Jedinci chápou logickou
strukturu učiva, kterou umí dále aplikovat. Základem je asociace mezi slovy
10