Å½ivotnÃ© podmienky a zdravie 2003

Štátny zdravotný ústav SR 

Slovenská spoločnosť hygienikov SLS 

Ústav hygieny Lekárskej fakulty UK Bratislava 

ŽIVOTNÉ PODMIENKY 

A ZDRAVIE 

Zborník vedeckých prác 

Editor: prof. MUDr. Ľubica Ághová, CSc. 

BRATISLAVA 

2003

Zborník vedeckých prác 

Editor: 

Redakcia: 

prof. MUDr. Ľubica Ághová, CSc. 

MUDr. Zuzana Štefániková, CSc. 

MUDr. Jana Jurkovičová, CSc. 

Ing. Stanislav Sekretár, CSc. 

Technická spolupráca: Irena Synáková 

Milada Holubová 

Recenzenti: 

doc. MUDr. Anna Egnerová, CSc. 

prof. MUDr. Ladislav Rosival, DrSc. 

doc. MUDr. Igo Kajaba, CSc. 

doc. Ing. Juraj Kaláč, CSc. V 

Vydal: © Štátny zdravotný ústav SR, 2003 

Náklad: 150 výtlačkov. Počet strán: 384 

ISBN 80 - 7159 - 138 - 6 

EAN 9788071591382

OBSAH 

I. Ž IVOTNÉ PROSTREDIE A ZDRAVIE OBYVATEĽSTVA 

ŽP1 KOTULÁ N J. (Brno - ČR): 

Některé zkušenosti s vý poč ty zdravotního rizika ........................... 9 

Ž P2 ADÁ MIK J., VOLEKOVÁ J., NIKODÉMOVÁ D., Á GHOVÁ Ľ. 

(Bratislava): 

Vnímanie rizika ........................................................... 12 

Ž P3 

Ž P4 

Ž P5 

Ž P6 

Ž P7 

Ž P8 

BENCKO V., RAMEŠ J., GÖ TZL M., FRANĚ K P., JAKUBIS M., 

FABIÁ NOVÁ E. (Praha - ČR, Prievidza, Banská Bystrica): 

Analý za incidence nemelanomový ch kožních nádorův populaci 

exponované arzénu ........................................................ 17 

KUBÍNOVÁ R., PUKLOVÁ V. (Praha - ČR): 

Vý sledky systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve 

vztahu k životnímu prostředí .............................................. 23 

MATĚ JOVÁ H., HRUBÁ D. (Brno - ČR): 

Expozice populace v České republice kadmiu ............................. 33 

REICHRTOVÁ E., PALKOVIČOVÁ Ľ. (Bratislava): 

Expozícia kovový m č asticiam poč as gravidity ............................. 37 

PALKOVIČOVÁ Ľ., REICHRTOVÁ E., URSÍNYOVÁ M., ŠUŠKA P., 

RAUSOVÁ K.(Bratislava): 

Intrauterinná expozícia olovu a kvalita placenty v ôsmich environmentálne 

odlišný ch regiónoch SR ................................................... 40 

LOBODA L., REICHRTOVÁ E., KRÁĽOVIČOVÁ E. (Bratislava): 

Respirabilné č astice (PM 2,5 µm) - zdravotné riziká ....................... 43 

Ž P9 SOBOTOVÁ Ľ ., JURKOVIČOVÁ J., Š TEFÁ NIKOVÁ Z., 

Š EVČÍKOVÁ Ľ ., Á GHOVÁ Ľ . (Bratislava): 

Subjektívne hodnotenie hlukovej expozície vo vzťahu k nesluchový m 

úč inkom dopravného hluku ............................................... 47 

Ž P10 

Ž P11 

DOSTÁ L A., SZÁ RAZOVÁ M., JANUŠOVÁ T. (Martin): 

Podiel krokového hluku na akustickom diskomforte v bytoch a možné 

opatrenia na jeho odstránenie .............................................. 53 

RODA Š., KLEIN L. (Rožňava): 

Speleoterapia oč ami hygienika ............................................ 55

Ž P12 NAWKOVÁ V., GIMEROVÁ M., KOVÁČOVÁ B., FEDÁ K F. 

(Michalovce): 

Prírodné kúpalisko Zemplínska Šírava z pohľadu verejného zdravotníctva . 63 

Ž P13 

DUBROVOVÁ I. (Bratislava): 

Pohranič né železnič né stanice z hľadiska ochrany zdravia .................. 69 

II. PRACOVNÉ PROSTREDIE A PODMIENKY PRI OCHRANE 

ZDRAVIA 

Ž P14 

Ž P15 

Ž P16 

ŠMEJKALOVÁ J., SKALSKÁ H., POLÁ KOVÁ K., FIALOVÁ D., 

BORSKÁ L. (Hradec Králové - ČR): 

Vnímání rizika a míra zdravotního uvědomění u zaměstnancůrůzný ch 

profesí .................................................................... 72 

Ž IGOVÁ A., BUCHANCOVÁ J., GÁ LIKOVÁ E., FRIDRICH J., 

POLÁČEK H. (Martin): 

Profesionálne riziko fluóru ................................................ 78 

GÁ LIKOVÁ E., Ž IGOVÁ A., MEŠKO D. (Martin): 

Expozícia Hg - Novácke chemické závody ................................ 82 

Ž P17 BRŠIAK V. (Ž ilina): 

Problematika aplikácie NV č . 247/2001 o minimálnych bezpeč nostný ch a 

zdravotný ch požiadavkách pri práci so zobrazovacími jednotkami .......... 87 

Ž P18 VOLEKOVÁ J., NOSKOVÁ T., KOCIANOVÁ M., Á GHOVÁ Ľ . 

(Bratislava): 

Vnútorné prostredie operač ný ch sál vybavený ch klimatizáciou s 

laminárnym prúdením ..................................................... 89 

Ž P19 

HUBAČOVÁ L., JANOUŠEK M. (Bratislava): 

Ochrana zdravia pri práci z hľadiska prevencie chorôb podpornopohybového 

systému (choroby z dlhodobého nadmerného jednostranného 

zaťaženia) ................................................................ 93 

Ž P20 

FIALA Z., VYSKOČIL A., ŠMEJKALOVÁ J., KRAJÁ K V., BORSKÁ 

L., 

KUČERA I. (Hradec Králové - ČR, Kanada): 

Metabolity polycyklický ch aromatický ch uhlovodíkůjako ukazatele 

expozice .................................................................. 

99 

Ž P21 

RIMÁ ROVÁ K.,GAJDOŠOVÁ D., GAJDOŠ A., TARABČÁ KOVÁ D., 

JUSTOVÁ Z. (Košice): 

Monitorovanie genotoxický ch úč inkov pracovného prostredia u 

zdravotníckych pracovníkov ............................................... 106

III. ZDRAVOTNÁ BEZPEČ NOSŤ POTRAVÍN, NUTRIČ NÉ ASPEKTY 

PRIMÁ RNEJ PREVENCIE 

Ž P22 

Ž P23 

Ž P24 

Ž P25 

TRUSKOVÁ I., SZOKOLAY A. (Bratislava): 

Nové druhy potravín - zdravotné riziká a úžitok ........................... 110 

SZOKOLAY A., TRUSKOVÁ I. (Bratislava): 

Implementácia legislatívy EÚ v oblasti cudzorodý ch látok v potravinách ... 113 

KAJABA I., KALÁČ J. (Bratislava): 

Trendy spotreby a štruktúra tukov u obyvateľov SR ........................ 117 

BRÁ T J. (Nelahozeves - ČR): 

Vý znam mastný ch kyselin ve výživě ....................................... 120 

Ž P26 SEKRETÁ R S., SCHMIDT Š., NIKLOVÁ I., ŠTEFÁ NIKOVÁ Z. 

(Bratislava): 

Výživové aspekty oxidácie tukov .......................................... 126 

Ž P27 

Ž P28 

KALÁČ J., KAJABA I. (Bratislava): 

Zmeny v tukoch pri tepelnom spracovaní pokrmov z pohľadu zdravotného 

rizika ..................................................................... 130 

DOSTÁ LOVÁ J., BRÁ T J. (Praha, Nelahozeves - ČR): 

Složení mastný ch kyselin tuku trvanlivého peč iva z tržní síte České 

republiky ................................................................. 132 

Ž P29 SEKRETÁ R S., SCHMIDT Š., NIKLOVÁ I., ŠTEFÁ NIKOVÁ Z. 

(Bratislava): 

Ochranný úč inok obalov pri skladovaní jedlý ch olejov ..................... 136 

Ž P30 

Ž P31 

VALÍK Ľ., GÖ RNER F. (Bratislava): 

K trvanlivosti a hygienickej bezchybnosti pasterizovaného mlieka ......... 139 

LAUKOVÁ D., VALÍK Ľ., GÖ RNER F. (Bratislava): 

Vplyv teploty na dynamiku rastu Bacillus cereus v mlieku a smotane ....... 144 

Ž P32 SEKRETÁ R S., KUNIAK Ľ., SCHMIDT Š., ŠTEFÁ NIKOVÁ Z. 

(Bratislava): 

Hliva ustricovitá - vý znamný zdroj imunomodulač ného ß-(1-3)-D-glukánu . 148 

Ž P33 

HUDEČKOVÁ H., ČERVEŇOVÁ T. (Martin): 

Možnosti vzniku alimentárnych nákaz pri nedodržiavaní zásad 

správnej vý robnej praxe ................................................... 150

Ž P34 

Ž P35 

Ž P36 

KRAKOVÁ E. (Poprad): 

Rodinný vý skyt ochorení vyvolaný ch E. coli 0157 ......................... 154 

KLVANOVÁ J., KUDLÁČKOVÁ M., BLAŽ ÍČEK P. (Bratislava): 

Vitamín B 6 

ovplyvňuje metabolizmus mastný ch kyselín .................... 157 

HOLÉCZYOVÁ G., RIMÁ ROVÁ K., BERNASOVSKÁ K. (Košice): 

Hodnotenie výživovej spotreby a režim stravovania u košický ch medikov .. 161 

Ž P37 KOVAČIC V., KUDLÁČKOVÁ M., GINTER E., VALACHOVIČOVÁ 

M. (Bratislava): 

Deficit jó du - riziko alternatívneho stravovania ............................ 166 

Ž P38 

Ž P39 

Ž P40 

KUDLÁČKOVÁ M., BLAŽ ÍČEK P., ŠEBEKOVÁ K., 

VALACHOVIČOVÁ M. (Bratislava): 

Hyperhomocysteinémia a alternatívne stravovanie ......................... 169 

KIMÁ KOVÁ T. (Košice): 

Úloha antioxidancií - vitamínov ........................................... 172 

KIMÁ KOVÁ T., BERNASOVSKÁ K., POMFY M. (Košice): 

Oxidač ný stres, výživa a civilizač né ochorenia ............................. 175 

IV. PODPORA A OCHRANA ZDRAVIA DETÍ A MLÁ DEŽ E 

Ž P41 

Ž P42 

Ž P43 

MALÍKOVÁ E., MATĚ JOVÁ H., HRUBÁ D. (Brno - ČR): 

Primární prevence v prenatálních poradnách ............................... 178 

KLIMOVÁ A., MATĚ JOVÁ H. (Brno - ČR): 

Vý chova ke kojení u brněnský ch středoškoláků............................ 182 

ČELAKOVSKÝ J., MŰLLEROVÁ D., AUJEZDSKÁ A. (Plzeň - ČR): 

Výživa batolat v plzeňském a č eskobudějovickém regionu ................. 186 

Ž P44 MŰLLEROVÁ D., AUJEZDSKÁ A., ČELAKOVSKÝ J., MŰLLER L. 

(Plzeň - ČR): 

Bilance celodenního stravování dětí předškolního věku v Plzni ............. 190 

Ž P45 

Ž P46 

SEMANOVÁ Z., TAJTÁ KOVÁ M., PETRÁŠOVÁ D. (Košice): 

Vplyv faktorov životného prostredia na funkciu štítnej žľazy u detí ........ 195 

RIMÁ ROVÁ K., BERNASOVSKÁ K., HOLÉCZYOVÁ G., 

KOUPILOVÁ I. (Košice, Veľká Británia): 

Vplyv sociálnych faktorov na rast, vý voj a krvný tlak detí.................. 198

Ž P47 

KUCHTA M., PETRÁŠOVÁ D., MOJŽ IŠOVÁ G., KUCHTOVÁ N., 

HIJOVÁ E. (Košice): 

Probiotiká a ich miesto v prevencii ochorení detí a mladistvý ch ............ 203 

Ž P48 

PETRÁŠOVÁ D., KUCHTA M., KUCHTOVÁ N., HIJOVÁ E. (Košice): 

Niektoré markery nutrič ného stavu detí rómskeho etnika vo vzťahu k ich 

výžive .................................................................... 

208 

Ž P49 

BÉDEROVÁ A., KUDLÁČKOVÁ M., KLVANOVÁ J., BABINSKÁ K., 

BÉDER I. (Bratislava): 

Sérové hladiny esenciálnych mastný ch kyselín a železa u vegetariánskych 

a nevegetariánskych detí .................................................. 211 

Ž P50 

PETRÁŠOVÁ D., HIJOVÁ E., KUCHTA M., RIMÁ ROVÁ K. (Košice): 

Antioxidanty u detí rómskeho etnika a ich vzťah k faktorom životného 

prostredia ................................................................. 

214 

Ž P51 Š EVČÍKOVÁ Ľ ., JURKOVIČOVÁ J., Š TEFÁ NIKOVÁ Z., BOTTLÍKOVÁ 

S., SABOLOVÁ M., HANULOVÁ K., Á GHOVÁ Ľ. (Bratislava): 

Vybrané antropometrické a fyziologické ukazovatele vo vzťahu k telesnej 

aktivite školský ch detí .................................................... 217 

Ž P52 

Ž P53 

Ž P54 

Ž P55 

Ž P56 

Ž P57 

HALADOVÁ E., MIHALSKÁ E. (Bratislava): 

Deti a úrazy - aktuálny problém dneška .................................... 223 

GRIVNA M., NENCKA P., BENEŠOVÁ V. (Praha - ČR): 

Dětské úrazy na hřištích - pilotní studie .................................... 225 

BENEŠOVÁ V., GRIVNA M., PELÍŠ EK M. (Praha - ČR): 

Monitorování úrazův dětském traumacentru Motol ........................ 229 

KUNDEROVÁ M. (Trnava): 

Epidemiologická problematika detský ch úrazov ........................... 234 

SZÁ RAZOVÁ M., JAKUŠOVÁ V., JAKUŠ J. (Martin): 

Mobily a mládež - nutnosť legislatívy ..................................... 239 

ANDĚ LOVÁ Š., TRLÍKOVÁ A. (Ostrava - ČR): 

Ž ivotní styl a znalosti žáků9. tříd základních škol ......................... 242 

V. Ž IVOTNÝ ŠTÝ L V PREVENCII OCHORENÍ A PORÚ CH ZDRAVIA 

Ž P58 

KUCHTA M., HREHOVÁ D., PETRÁŠOVÁ D., PAVÚK A. (Košice): 

Fajč iarske návyky študentov rôznych vysoký ch škôl ....................... 248

Ž P59 

DOHNAL K., BENEŠOVÁ V. (Praha - ČR): 

Faktory ovlivňující kuřáctví u studentůUK Praha, 2. Lékařské fakulty ..... 254 

Ž P60 ZACHOVALOVÁ L., MATĚ JOVÁ H., HRUBÁ D., KYASOVÁ M. 

(Brno - ČR): 

První pokusy s kouřením u mladistvý ch kuřák ůa nekuřák ů ................ 259 

Ž P61 

Ž P62 

Ž P63 

Ž P64 

HRUBÁ D., KUKLA L., TYRLÍK M. (Brno - ČR): 

Kuřáctví matek ovlivňuje kojení a zdraví dětí.............................. 266 

DÓCI I., KOVÁŘOVÁ M., BÉREŠOVÁ A. (Košice): 

Prevencia zneužívania alkoholu a iný ch psychotropný ch látok u 

adolescentov .............................................................. 270 

BERNASOVSKÁ K., RIMÁ ROVÁ K., KOVÁŘOVÁ M. (Košice): 

Posúdenie životného štý lu poslucháč ov Lekárskej fakulty 

UPJŠ v Košiciach ......................................................... 273 

JANUŠOVÁ T., SZÁ RAZOVÁ M., DOSTÁ L A. (Martin): 

Ž ivotospráva poslucháč ov medicíny a hypertenzia ......................... 280 

Ž P65 MOJŽ IŠOVÁ G., PETRÁŠOVÁ D., KOPROVIČOVÁ J., KUCHTA M. 

(Košice): 

Hodnoty sérový ch lipoproteínov u vysokoškolskej mládeže vo veku 18-19 

rokov ..................................................................... 284 

Ž P66 

Ž P67 

MARTINÍK K. (Hradec Králové - ČR): 

Selected aspects of evaluation of organism energy ........................ 288 

VALACHOVIČOVÁ M., KUDLÁČKOVÁ M., BLAŽ ÍČEK P., 

SPUSTOVÁ V., GINTER E. (Bratislava): 

Hladiny nutrientov v korelácii k hodnote Body Mass Indexu ............... 295 

Ž P68 JURKOVIČOVÁ J., ŠTEFÁ NIKOVÁ Z., ŠEVČÍKOVÁ Ľ., Á GHOVÁ Ľ. 

(Bratislava): 

Lipidový profil zdravej dospelej populácie Slovenska ...................... 299 

Ž P69 

Ž P70 

KOPROVIČOVÁ J., PETRÁŠOVÁ D., KUCHTA M. (Košice): 

Koncentrácia apolipoproteínov, lipidov a vitamínov C, E u obéznych 

mužov .................................................................... 307 

FIALOVÁ D., FIALA Z. (Hradec Králové - ČR): 

Zdravotní stav a pohybová aktivita vybrané skupiny obyvatelstva .......... 310

Ž P71 ŠPLÍCHALOVÁ A., TOMÁŠKOVÁ H., ŠLACHTOVÁ H. (Ostrava - 

ČR): 

Analý za subjektivně udávaného zdraví ve vztahu k socioekonomický m 

faktorům .................................................................. 

316 

Ž P72 ŠLACHTOVÁ H., TOMÁŠKOVÁ H., ŠPLÍCHALOVÁ A. (Ostrava - 

ČR): 

Analý za životního stylu ve vztahu k socioekonomickému statusu .......... 325 

Ž P73 TOMÁŠKOVÁ H., ŠLACHTOVÁ H., ŠPLÍCHALOVÁ A. (Ostrava - 

ČR): 

Metodický přístup ke zpracování dat z dotazníkového šetření ............. 334 

Ž P74 

Ž P75 

Ž P76 

ŠTEFÁ NIKOVÁ Z., JURKOVIČOVÁ J., ŠEVČÍKOVÁ Ľ., SOBOTOVÁ 

Ľ., SEKRETÁ R S., Á GHOVÁ Ľ. (Bratislava): 

K problematike merania a hodnotenia depotného telesného tuku ........... 343 

TISOŇOVÁ J., Á GHOVÁ Ľ. (Bratislava): 

Prírodné antioxidanty - možnosti prevencie a lieč by aterosklerózy .......... 349 

MARTINÍK K. (Hradec Králové - ČR): 

Reavenův metabolický syndrom X ........................................ 354 

VI. VARIA 

Ž P77 MARČEK T., FERENCOVÁ E., KUKUROVÁ E., KRÁĽOVÁ E. 

(Bratislava): 

Vý znam základný ch fyzikálnych znalostí z biomechaniky v prevencii 

športový ch úrazov ........................................................ 357 

Ž P78 

Ž P79 

Ž P80 

Ž P81 

Ž P82 

VOJTEKOVÁ Ľ., POSPÍŠ IL R. (Bratislava): 

Vzťah reumatoidnej artritídy a depresie .................................... 360 

KOVÁŘOVÁ M., DÓCI I., BÉREŠOVÁ A. (Košice): 

Psychický stav starý ch ľudí žijúcich v komunite ........................... 363 

BÉREŠOVÁ A., KOVÁŘOVÁ M., DÓCI I. (Košice): 

Násilie páchané na starších ľuď och - verejno-zdravotný problém .......... 367 

BERNASOVSKÁ K., RIMÁ ROVÁ K., HOLÉCZYOVÁ G. (Košice): 

Medicínsko-ekologická problematika vo vý uč be poslucháč ov Lekárskej 

fakulty UPJŠ v Košiciach ................................................. 371 

ŠAVRDA I., RYBÁ RIK D. (Bratislava): 

Poľné mobilné hygienicko-epidemiologické laboratórium ozbrojený ch síl 

SR (PMHEL) ............................................................. 373

Ž P83 

Ž P84 

MIHALSKÁ E., KALÁČ J. (Bratislava): 

Jubilujúca konferencia "Ž ivotné prostredie a zdravie" - 25. vý roč ie jej 

vzniku .................................................................... 376 

MIHALSKÁ E., HALADOVÁ E. (Bratislava): 

5. jún 2002. 30. vý roč ie vyhlásenia Svetového dňa životného prostredia .... 378 

Ž P85 VII. INDEX AUTOROV ................................................ 380

Životné podmienky a zdravie, 2003 

NĚKTERÉ ZKUŠENOSTI S VÝPOČTY ZDRAVOTNÍHO RIZIKA 

J. Kotulán 

Ústav preventivního lékařství Lékařské fakulty MU, Brno, Česká republika 

přednostka: prof. MUDr. Z. Brázdová, DrSc. 

Snahy o stanovování přípustných dávek a koncentrací škodlivin v životním a pracovním 

prostředí, v potravě a vodě byly postupně rozvíjeny po celé minulé století. V jeho poslední 

čtvrtině pak byl učiněn podstatný pokrok rozvojem metod kvantitativního stanovení 

zdravotního rizika (Risk Assessment). Tyto postupy umožňují podstatně přesněji hodnotit 

zdravotní význam jednotlivých škodlivin a také předpovídat případné nepříznivé zdravotní 

dopady v rámci preventivního dozoru. K nám tyto metody pronikly až po roce 1990, zprvu jen 

do poměrně úzké vrstvy zainteresovaných odborníků. V posledních třech letech se však jejich 

použití v ČR neobyčejně rozšířilo, na základě výnosů hlavního hygienika jsou užívány v praxi 

hygienické služby a vyžadovány v dokumentacích hodnocení vlivu připravovaných staveb na 

životní prostředí (EIA). Výpočty začali běžně provádět i lidé málo kompetentní, včetně 

nezdravotníků, pracovníků různých firem angažovaných v EIA. Přibývá tak lidí, kteří riziko 

vypočítávají a vyhodnocují jen mechanicky, dosazováním do vzorečků, bez znalosti podstaty 

věci. Tato skutečnost vede k závažné vulgarizaci metody a mnohdy k bezdůvodným resp. 

nesprávným opatřením v praxi. Na tyto skutečnosti chci svým příspěvkem upozornit. 

Numerické výpočty vytvářejí při kvantitativním hodnocení rizika dojem spolehlivých 

exaktních výsledků. Vzhledem k povaze podkladů, z nichž byly odvozeny expoziční limity, 

k omezené spolehlivosti podkladů o expozicích a k dalším okolnostem jde však jen o velmi 

přibližné odhady. Proces hodnocení rizika není soustavou exaktních důkazů, ale pouze 

prognózou, odborně fundovanou aproximací budoucího stavu. Pracuje se zde 

s pravděpodobností, nikoli s nespornými fakty. Zhodnocení rizika tedy zdaleka nemá stejnou 

míru určitosti jako výsledky vědeckého výzkumu. Vychází se zde z trojích údajů: 

o míře nebezpečnosti látky (poměr dávka - odpověď), 

o expozici, 

o přijaté dávce (působící koncentraci). 

Všechny jsou zatíženy značnou chybou. Podklady pro nebezpečnost látky vycházejí 

především z pokusů na zvířatech, kde extrapolace výsledků na člověka je vesměs značně 

nejistá („člověk není 70-kilové morče“), nebo z údajů o havarijních a jiných expozicích lidí 

vysokým dávkám, někdy akutním nebo subakutním, kde zdrojem nejistoty je extrapolace do 

oblasti dávek nízkých a případně do oblasti extrémně chronických expozic. Mnoha 

neurčitostmi jsou zatíženy též expoziční scénáře, které vycházejí jednak z rozptylových a jiných 

studií, zatížených rovněž mnoha metodickými problémy, jednak z odhadů průměrného 

celoživotního chování lidí dané populace. Vesměs se zde jedná o více nebo méně nejisté úvahy. 

Tím vším je pak zatížena i přesnost vypočtené dávky (zejména celoživotní) resp. dlouhodobě 

působících průměrných koncentrací. 

Kompetentní instituce, zpracovávající vědecké podklady pro Risk Assessment (1, 2, 3), 

zejména US EPA (US Environmental Protection Agency), jsou si těchto problémů plně 

vědomy, vysloveně na ně upozorňují a požadují kromě bezchybného metodického provedení i 

velmi uvážlivou interpretaci výsledků. Považuje se za nezbytné, aby společně s výsledky 

výpočtů byly uvedeny i bližší charakteristiky výchozích podkladů (diskuse o podkladech, 

z nichž byly odvozeny referenční ukazatele, uvedení použitých bezpečnostních faktorů, diskuse 

o povaze a rozsahu expozice, informace o způsobu odvození přijímaných průměrných a 

9

maximálních dávek resp.koncentrací, diskuse o celkovém stupni nejistoty a pochybností atp.). 

Aby pro metodické nepřesnosti nedocházelo k nepřiměřeně příznivým závěrům, 

vycházejí zmíněné mezinárodní instituce ze zásady předběžné opatrnosti, tj. z nejhorších 

možných variant (výsledky studií s nejzávažnějšími udávanými dopady, účinky na nejcitlivější 

druhy pokusných zvířat, na nejcitlivější vrstvy obyvatelstva, odvozování ukazatelů z horních 

hranic karcinogenního potenciálu aj.). Výsledky pak charakterizují vždy nejhorší myslitelnou 

konstelaci a jsou vesměs horší než budoucí realita. Tento opatrný (konzervativní) přístup spolu 

se zavedením dostatečných bezpečnostních pásem má zaručit spolehlivost výsledků i v podmínkách 

výše uvedené neurčitosti. Doporučené koeficienty jsou proto velmi přísné a obvykle 

zaručují bezpečnostní pásmo v hodnotě několika řádů. Přesto se v praxi běžně setkáváme se 

zamítavými stanovisky i při nepatrném numerickém překročení požadované hraniční úrovně. 

Velmi často k tomu dochází při posuzování látek karcinogenních. U nich se 

předpokládá bezprahové působení, takže se nepožaduje nulové riziko, ale riziko přijatelné, za 

něž je mezinárodně obvykle považováno celoživotně 1 x 10 -6 , tedy 1 úmrtí na nádor 

v populační skupině milionu lidí po celoživotní (70leté) expozici. Je to hledisko mimořádně 

přísné. Např. u průmyslového zařízení, kolem něhož v dané úrovni koncentrací škodliviny 

v ovzduší žije 10 tisíc lidí, by to znamenalo 1 případ za 7000 let. Přesto jsem se setkal 

v obdobném případě s odmítavými kritickými diskusemi při numerickém výsledku 1,2 x 10 -6 . 

US EPA a další kompetentní instituce připravují rizikové koeficienty jednotlivých látek 

velmi svědomitě, na základě kritických rozborů existující literatury resp. vlastních vědeckých 

studií. Vydávají proto jen koeficienty, které považují za přijatelně odůvodněné. Poněvadž však 

pro mnohé látky a cesty expozice (ovzduším, potravou apod.) zatím spolehlivé vědecké 

podklady neexistují, nejsou v řadě případů oficiální rizikové koeficienty k dispozici. Tato 

skutečnost diletantské pracovníky obvykle zaskočí a oni si pak bez rozpaků vypomáhají 

různými improvizacemi resp. „lidovou tvořivostí“. Někteří poctivější vyhledají v literatuře 

epidemiologickou studii, která se vlivem dané škodliviny zabývá a bez kritického zhodnocení 

dané práce, jejích možných chyb a z nich pramenících nejistot uveřejněný koeficient (procento 

nemocných při dané koncentraci škodliviny apod.) použijí a mnozí ostatní to od pak od nich 

dále opisují. Každému, kdo je si vědom nesčetných úskalí a pastí při snahách o průkaz 

kauzality v epidemiologických studiích, je zřejmé, že takový postup je sotva přípustný, a pokud 

ano, pak pouze s zevrubným a kritickým zhodnocením použitého pramene. S takto 

svědomitým přístupem jsem se však u nás nesetkal. Jiní se dokonce pouštějí do vlastních 

spekulací na základě předpokládaných analogií s jinými látkami apod. Ještě jiní si připravují 

koeficienty sami na základě vlastních, metodicky krajně sporných populačních šetření. A tak 

máme v Česku např. k dispozici navržené a v praxi používané grafy o tom, jak v rozmezí 

běžných úrovní městského uličního hluku (již od ekvivalentní hladiny cca 35 dB!) narůstá 

vlivem tohoto hluku výskyt katarů horních dýchacích cest, hypertenzí, infarktů myokardu a 

celkového počtu civilizačních nemocí. Kam vedou takové přemrštěné podklady v praxi, 

zejména ujmou-li se jich další laici, si lze snadno představit. 

Jako příklad je možno uvést i oxidy dusíku (resp. NO 2 ), pro něž US EPA nevydala 

rizikové koeficienty, zřejmě mj. proto, že údaje z epidemiologických studií nepovažuje za zcela 

průkazné, neboť v nich vesměs není možné spolehlivě oddělit vlivy NO 2 od jiných potenciálně 

zúčastněných faktorů. U nás se přesto užívají a doporučují pro NO x koeficienty převzaté z 

různých jednotlivých epidemiologických studií. 

I při užití oficiálních, kompetentními institucemi vydaných koeficientů je někdy výpočet 

velmi problematický. Mohu to doložit na příkladu benzo/a/pyenu (BaP). US EPA nestanovila 

rizikové koeficienty pro inhalační expozici BaP, přestože některé pokusy na zvířatech jeho 

karcinogenní působení zjišťují. Pro lidi však nepovažuje karcinogenní účinek za prokázaný, 

neboť v relevantních epidemiologických studiích jde vždy o směsi PAU a případně i jiných 

10

škodlivin, z nichž nelze izolovaný účinek BaP odlišit. WHO je v této otázce méně striktní a již 

v roce 1987 ve svých známých směrnicích pro kvalitu ovzduší v Evropě (4) uvádí pro BaP 

riziko 8,7 x 10 -2 pro celoživotní vdechování koncentrace 1 mg BaP na m 3 . Totéž je 

zopakováno i v novém vydání téže monografie z roku 2000 (5). Setkal jsem se s tím, že použití 

tohoto limitu bylo hygienickou službou tvrdě vyžadováno bez ohledu na zdroj emisí. Pátráme-li 

však, z čeho byl uvedený koeficient odvozen, zjišťujeme, že z jedné americké práce z roku 

1976 o úmrtnosti koksárenských dělníků na rakovinu (6). Američtí autoři z ní vyvodili rizikový 

faktor pro koksárenské plyny a autoři příslušné kapitoly zmíněných Guidelines to poněkud 

krkolomným a vědecky sporným způsobem převedli na riziko pouhého BaP. V novém vydání 

Guidelines z roku 2000 k tomu ničím novým nepřispěli a uvedenou hodnotu opakují, ovšem 

opět s upozorněním, že je to odvozeno od koksárenských dělníků. Je zřejmé, že koksárenské 

ovzduší s vysokými koncentracemi komplexní směsí různých PAU (včetně karcinogenních) v 

polovině minulého století v USA a jejich neméně rizikových nitračních a oxidačních derivátů v 

polovině minulého století v USA je diametrálně odlišné od poměrů v okolí jiných zdrojů 

v našem dnešním zevním ovzduší. 

V jiné publikaci Světové zdravotnické organizace z roku 1998 (7), pojednávající o 

PAU, jsou uvedeny jiné kvalifikované odhady karcinogenního rizika pro člověka, který by po 

celý život vdechoval ovzduší s koncentrací 1 ng BaP/m 3 vzduchu. Jsou odvozeny z 9 

experimentálních prací, jejichž závěry se navzájem liší. Riziko je proto stanoveno v rozmezí, a 

to mezi maximem 1,1x 10 -6 a minimem 7,0 x 10 -9 . Ve srovnání s výše uvedeným rizikovým 

koeficientem je tedy o 1 až 4 řády mírnější. Je ovšem odvozeno pouze z pokusů na zvířatech. 

Výběr použitelného koeficientu tedy může radikálně ovlivnit výsledky. Bude tedy v každém 

jednotlivém případě hodnocení rizika BaP nutné bedlivě zvážit uvedené vědecké podklady a 

jejich vhodnost pro daný případ a teprve poté zvolit některý z koeficientů. Současně je třeba 

vzít v úvahu i skutečnost, že BaP není považován za prokázaný lidský karcinogen. Podle US 

EPA je řazen do skupiny B2 (průkaz u zvířat dostatečný, u člověka nedostatečný nebo žádný), 

podle IARC do skupiny 2A (látky pravděpodobně karcinogenní pro člověka). 

Obdobné problémy jsou u mnoha dalších škodlivin. Mechanické užití matematických 

vzorečků při výpočty Risk Assessment může často nadělat víc škody než užitku. Je proto třeba 

požadovat, aby výpočty rizika byly svěřovány pouze lidem s náležitou odbornou úrovní a 

průpravou. 

Literatura: 

1. US Environmental Protection Agency: Guidelines for Cancer Risk Assessment, 1986. Federal Register 51 

(185) 33992-34003. 

2. US Environmental Protection Agency: Proposed Guidelines for Cancer Risk Assessment, 1996. Federal 

Register 61 (79) 17960-18011. 

3. World Health Organization - CEMP: Environmental and health impact assessment. A handbook for 

practitioners. Elsevier Applied Science, London and New York 1992, 282 s. 

4. World Health Organization: Air Quality Guidelines for Europe. (WHO Regional Publications, European 

Series, No. 23). WHO, Cpoenhagen 1987, 426 s. 

5. World Health Organization: Air Quality Guidelines for Europe. Second Edition. (WHO Regional 

Publications, European Series, No. 91). WHO, Cpoenhagen 2000, 274 s. 

6. Redmond, C.K.: Epidemiological studies of cancer mortality in coke plant workers. In: Seventh Conference 

on Environmental Toxicology 1976. Washington, DC, US EPA, 1976, s. 93-107. 

7. World Health Organization: Environmental Health Criteria 202. Selected Non-heterocyclic Polycyclic 

Aromatic Hydrocarbons. Geneva, 1998, 884 s. 

11

Ž ivotné podmienky a zdravie, 2003 

VNÍ MANIE RIZIKA 1 

J. Adá mik 1 , J. Voleková 2 , D. Nikodémová 3 , Ľ. Ághová 2 

1 Vojenský ústav hygieny a epidemioló gie, Bratislava 

riaditeľ : plk. MUDr. I. Š avrda 

2 Ú stav hygieny Leká rskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Ághová , CSc. 

3 Ú stav preventívnej a klinickej medicíny, Bratislava 

riaditeľ : prof. MUDr. T. Trnovec, DrSc. 

Ľudia často nezdieľ ajú dôveru v odhady expertov o riziká ch a ohrozeniach, ktoré sa 

tý kajú dopadov na ich zdravie alebo na ž ivotné prostredie, pokiaľ nedostanú primerané 

vysvetlenie. Ani primerané vysvetlenie odborníkov však často laikom nestačí. 

Postupy v identifiká cii a v odhadoch rizík a ohrození, ktoré zahŕňajú účasť širokej 

verejnosti a zaangaž ovaný ch ohrozený ch občanov – laikov na komuniká cii s expertmi pri 

rozhodovaní o akceptá cii jednotlivý ch riešení environmentá lnych a zdravotný ch ohrození 

a ich manaž mente, by mohli byť prínosom pre zníž enie ich reá lneho rizika. Podstata tohoto 

pozitívneho efektu v rozhodovacom procese spočíva v zahrnutí pohľ adu zaangaž ovaný ch 

občanov – laikov na ďalšie mož né súvislosti v náväznosti na ich zaangaž ovanosť na 

vymedzené a posudzované riziko. Jedinečný mnohorozmerný pohľ ad jednotlivý ch skupín 

laikov vyplý va z pocitov mnohoraký ch ohrození nimi odvodzovaný ch od základného 

posudzovaného rizika. Výsledkom riadeného zvaž ovania rizík zaangaž ovaný mi laikmi by 

mohlo byť ich spoločné odporúčanie. 

Ú skalia vnímania a akceptá cie objektívneho rizika u laikov môž eme chá pať ako 

úskalia, prekážky, ktoré spočívajú v rozmanitosti a rôznorodosti jednotlivý ch subjektínych 

rizík, ktoré sú výsledkami rôzneho vnímania objektívnych, čiž e nejaký m spôsobom 

objektívne kvantifikovaný ch rizík (1). 

Tieto úskalia nespočívajú iba v poznateľ nosti problematiky konkrétnych objektívnych 

rizík, ale v miere zaangaž ovania a predovšetký m v osobnostný ch vlastnostiach posudzujúcich 

laikov, v ich rôznych osobný ch názoroch a psychologický ch postojov k problematike 

hodnotenia rizík. Tento aspekt potom môž e vysvetliť skutočnosť, keď sa po rovnakom 

pochopení úrovne objektívneho rizika vyskytnú rôzne spôsoby riešenia rizikovej 

problematiky u rôznych skupín ľ udí. 

Samotné riziko môž e byť laikmi chá pané: 

• ako pravdepodobnosť vzniku nepriaznivej udalosti, čo predstavuje najprijateľ nejšie 

pochopenie rizika, 

• ako ná sledky nepriaznivej udalosti, 

• ako kombiná cia pravdepodobnosti nepriaznivej udalosti a jej ná sledkov, 

• alebo tak, ž e spočíva v podstate nepriaznivej udalosti, čo predstavuje najmenej 

prijateľ ný spôsob chá pania rizika (2, 3, 4, 5). 

Odborníci by v komuniká cii o riziku s laikmi mali toto riziko popísať tak, ž e ho najprv 

identifikujú. Druhý m stupňom je odhad dávkovej závislosti, tretím je odhad expozície. Tieto 

odhady opisujú konkrétne riziko, jeho závaž nosť, rozsah dopadu a potenciá l. Š tvrtý m 

stupňom je charakterizá cia rizika, ktorá je zhodnotením predchá dzajúcich stupňov (6). 

1 Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV 1/0533/33 

12

Kaž dý tento stupeň objektívneho odhadu rizika je subjektívne vnímaný laikami 

samostatne a rozdielne podľ a jedinečný ch charakteristík jednotlivý ch skupín ľ udí: 

• Jedna skupina ľ udí považ uje prírodu a udalosti okolo nás za prevaž ne stabilné, 

predvídateľ né, po vychý leniach smerujúce k bezpečnému a stabilnému stavu. Ide o 

postoj, ktorý ospravedlňuje prijímanie veľ mi riskantný ch riešení (2, 3, 4, 5). V tomto 

postoji často prevlá dnu egoistické a individualistické tendencie psychologickej 

akceptá cie rizík, kde hlavnú úlohu pri rozhodovaní o akceptá cii vysokého rizika zohrá va 

výška zisku alebo odmeny za podstúpenie rizika. 

• Trochu odlišný postoj reprezentuje skupina ľ udí, ktorí považ ujú prírodu a udalosti okolo 

ná s za stabilné a predvídateľ né, ale len pokiaľ sa tieto nachá dzajú v určitý ch stanovený ch 

podmienkach (2, 3, 4, 5). Za hranicami týchto stabilný ch oblastí a po prekročení 

stanovený ch podmienok, čiž e medzí sú udalosti labilné a vývoj často smeruje k 

nepriaznivý m udalostiam. Tento tzv. „hierarchický“ prístup je východiskom pre 

optimalizačné stanovenia tak nízkych limitov ohrození jednotlivcov a spoločnosti 

rizikový mi faktormi, ako je to pre danú spoločnosť ekonomicky a spoločensky únosné. 

• Celkom iný postoj reprezentuje skupina ľ udí, ktorí už nenachá dzajú v prírode a v 

udalostiach okolo nás ž iadne jadrá stability (2, 3, 4, 5). Podľ a tohoto prístupu sú všetky 

udalosti okolo nás vždy v nestabilite, hoci sa pripúšťa ich predvídateľ nosť. Keďž e po 

nedostatočnej regulá cii udalosti vždy smerujú ku katastrofá m, je trvalá reštriktívna 

regulá cia väčšiny rizikový ch udalostí nutnou podmienkou ich vratkej stability. Snaž ia sa 

o úplné odstrá nenie rizík, čo je nereá lne. V psychologickej akceptá cii jednotlivý ch rizík 

sa zástupcovia tohoto prístupu dostá vajú často do radiká lnych, extrémistický ch a 

paradoxný ch pozícii, keď bojujú proti údajne veľ mi vysoký m riziká m podstúpením a 

akceptá ciou rizík ešte omnoho väčších (napríklad členovia organizá cie Greenpeace). 

• Riziká m ž ivota sa nevyhnú ani zástupcovia filozofie nepredvídateľ nosti a 

neovplyvniteľ nosti prírody a udalostí okolo nás (2, 3, 4, 5). Nesnaž ia sa o ž iadnu 

regulá ciu rizík. V psychologickej akceptá cii rizikový ch udalostí sú potom títo ľ udia 

ochotní prijímať riziká akékoľ vek, malé i veľ ké, ktoré im ž ivot vždy prinesie úplne 

ná hodný m spôsobom. 

Ož iarenie z cyklotrónu alebo uskladneného jadrového paliva 

Rakovina v dô sledku RTG ož iarenia 

Choroba z ož iarenia v dô sledku havá rijného ož iarenia 

Rakovina pľú c z radónu 

Byť zasiahnutý bleskom 

Stať sa alkoholikom alebo narkomanom 

Rakovina v dô sledku jadrového ož iarenia 

Byť obeťou teroristickej akcie 

Ochorieť na AIDS 

Byť zdravotne poškodený pož itím modifik. potravín 

1 

Padnúť z výšky 

Utopiť sa pri kú paní 

Byť zdravotne poškodený v dô sledku globá lnych zmien v ovzduší 

Rakovina pľú c z fajčenia 

Zdravotné poškodenie zo znečistenia prostredia 

Zhorieť pri pož iari 

Dostať srdcový infarkt 

Pracovný ú raz 

Byť prepadnutý 

Byť účastníkom dopravnej nehody 

1,72 

2,03 

2,07 

2,1 

2,14 

2,17 

2,24 

2,28 

2,28 

2,62 

2,79 

2,79 

2,83 

2,93 

3,03 

3,07 

3,24 

3,38 

3,38 

3,57 

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 

Obr. 1. Vnímanie osobného rizika u zamestnancov rezortu Ministerstva obrany SR 

13

Zdravotné poškodenia zo znečistenia prostredia 

Utopenia 

Dopravné nehody 

Pá dy z výšky 

Pracovné ú razy 

Výskyt rakoviny v dô sledku RTG ož iarenia 

Výskyt rakoviny pľú c z radónu 

Výskyt rakoviny v dô sledku jadrového ož iarenia 

Výskyt rakoviny pľú c z fajčenia 

Kriminalita v spoločnosti 

Srdcovocievne ochorenia 

Riziko z pož iarov 

Zdravotné poškodenia pož itím modfikovaných potravín 

Výskyt alkoholizmu a narkomanie 

Zasiahnutia bleskom 

Ná rast terorizmu 

Výskyt ož iareníz cyklotrónu alebo uskladneného jadrového paliva 

Výskyt ochorenína AIDS 

Výskyt choroby z ož iarenia v dô sledku havá rijného ož iarenia 

Zdravotné poškodenia v dô sledku globá lnych zmien v ovzduší 

1 

1,86 

2 

2,21 

2,24 

2,34 

2,38 

2,41 

2,55 

2,66 

2,69 

2,75 

2,86 

2,93 

2,93 

3,1 

3,15 

3,31 

3,34 

3,72 

3,79 

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 

Obr. 2. Vnímanie spoločenský ch ohrození u zamestnancov rezortu Ministerstva obrany SR 

Mnohé prieskumy názorov ľ udí na vnímanie a akceptá ciu rizík a ohrození uká zali, ž e 

u tý chto skupín sa názory odlišujú podľ a stupňa pochopenia pravdepodobnostnej 

charakteristiky rizika, podľ a veku, vzdelania, profesie, spoločenského prostredia, 

osobnostný ch a psychologický ch charakteristík, ale predovšetký m podľ a konkrétnej 

zaangaž ovanosti v riziku alebo ohrození. 

Stať sa alkoholikom alebo narkomanom 

Ož iarenie z cyklotrónu alebo uskladneného jadrového paliva 

Byť obeťou teroristickej akcie 

Byť zdravotne poškodený pož itím modifik. potravín 

Rakovina pľú c z fajčenia 

Rakovina pľú c z radónu 

Byť zasiahnutý bleskom 

Ochorieť na AIDS 

Rakovina v dô sledku RTG ož iarenia 

Utopiť sa pri kú paní 

1 

Choroba z ož iarenia v dô sledku havá rijného ož iarenia 

Dostať srdcový infarkt 

Padnúť z výšky 

Rakovina v dô sledku jadrového ož iarenia 

Zhorieť pri pož iari 

Byť zdravotne poškodený v dô sledku globá lnych zmien v ovzduší 

Zdravotné poškodenie zo znečistenia prostredia 

Pracovný ú raz 

Byť prepadnutý 

Byť účastníkom dopravnej nehody 

1,89 

1,90 

2,03 

2,11 

2,13 

2,14 

2,18 

2,21 

2,44 

2,50 

2,54 

2,55 

2,62 

2,63 

2,68 

2,84 

2,95 

3,11 

3,38 

3,64 

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 

Obr. 3. Vnímanie osobného rizika u študentov medicíny 

14

Ľudia všeobecne pripisujú menší stupeňzávaž ností osobný m riziká m – na spôsob 

„mne sa to nemôž e stať“ , hoci rovnaké spoločenské ohrozenie hodnotia závaž nejšie. Príklad 

rozdielneho vnímania osobný ch a spoločenský ch rizík môž eme vidieť u dvoch rôznych 

skupín respondentov uvedený ch na obr. 1 - 4. 

Zasiahnutia bleskom 

Výskyt ož iareníz cyklotrónu alebo uskladneného jadrového paliva 

Zdravotné poškodenia pož itím modfikovaných potravín 

Výskyt rakoviny pľú c z radónu 

Výskyt rakoviny v dô sledku RTG ož iarenia 

Pády z výšky 

Utopenia 

Riziko z pož iarov 

Ná rast terorizmu 

Výskyt choroby z ož iarenia v dô sledku havarijného ož iarenia 

1 

Výskyt rakoviny v dô sledku jadrového ož iarenia 

Zdravotné poškodenia v dô sledku globá lnych zmien v ovzduší 

Výskyt ochorenína AIDS 

Zdravotné poškodenia zo znečistenia prostredia 

Pracovné ú razy 

Výskyt alkoholizmu a narkomanie 

Kriminalita v spoločnosti 

Dopravné nehody 

Výskyt rakoviny pľú c z fajčenia 

Srdcovocievne ochorenia 

2,16 

2,25 

2,31 

2,37 

2,42 

2,42 

2,51 

2,73 

2,79 

3,07 

3,11 

3,14 

3,15 

3,27 

3,27 

3,83 

3,84 

3,86 

4,06 

4,40 

Obr. 4. Vnímanie spoločenský ch ohrození u študentov medicíny 

0 1 2 3 4 

Š tatisticky spracované vý sledky vnímania osobného rizika, zistené pomocou dotazníka 

u zamestnancov rezortu Ministerstva obrany (MO) Slovenskej republiky sú na obr. 1. Tento 

súbor tvorilo 38 osôb. Vek respondentov bol 29 až 40 rokov. Na obrá zku vidíme, ž e 

zamestnanci MO považ ujú za najzá važ nejšie osobné riziká , riziká bež ne sa vyskytujúce. Na 

ďalších miestach sú riziká často medializované a zdravotné. Za najmenej závaž né osobné 

riziká považ ujú títo respondenti radiačné riziká . 

Š tatisticky spracované vý sledky vnímania spoločenského ohrozenia u tý ch istý ch osôb 

sú na obr. 2. Za najzá važ nejšie spoločenské ohrozenia zamestnanci MO považ ujú radiačné a 

často medializované riziká . Poradie vzhľ adom k hodnoteniu osobného rizika sa vlastne skoro 

obrá tilo, nasledujú zdravotné a potom bež né riziká . Spoločenské ohrozenia sú hodnotené 

respondentmi vo väčšine rizík zá važ nejšie. 

Vý sledky vnímania rizík a spoločenský ch ohrození zistené u študentov 4. ročníka 

medicíny Leká rskej fakulty UK sú na obr. 3 a 4. Tento súbor tvorilo 235 osôb. Za najväčšie 

osobné riziká považ ujú študenti riziká bež né, po nich nasledujú riziká medializované a za 

najmenšie riziká považ ujú riziká zdravotné a radiačné. Výnimku tvorí riziko alkoholizmu a 

narkomá nie, ktoré študenti vnímajú vo vzťahu k svojej osobe za najmenej pravdepodobné. 

Rovnako ako u zamestnancov MO, aj v skupine študentov sú spoločenské ohrozenia vnímané 

ako zá važ nejšie. 

Problematika subjektívneho vnímania rizík je veľ mi zlož itá , podieľ ajú sa na nej okrem 

sprostredkovaný ch poznatkov o objektívnych riziká ch faktory sociá lne, kultúrne, 

psychologické, vrá tane osobnostný ch charakteristík jednotlivcov. Komplexnejší rozbor 

rozdielov vo vnímaní subjektívnych rizík si vyž aduje hodnotenie z hľadiska všetký ch 

uvedený ch faktorov. 

15

V tomto príspevku sa autori pokúsili načrtnúť jednu alternatívu hodnotenia 

subjektívnych rizík u dvoch rozdielnych skupín ľ udí. 

Literatúra: 

1. Gilbert, S. O.: The new millenium: Values, perceptions of risk, and the key roles of science and technology. 

Health Phys., 80, 2001, 4, s. 328-332. 

2. Rosová , V.: Kultúrny a sociá lny kontext vý skumu rizika. Acta Environmentalica Universitatis Comenianae, 

3, 1994, s. 12–21. 

3. Adams, J.: Risk. London, UCL Press 1995, 228 s. 

4. Drottz-Sjöberg, B. M.: Risk perception and definitions of risk. Working paper. Brussels, The European 

Institute for Advanced Studies in Management 1990, 44 s. 

5. Burger, E.: Risk. The University of Michigan Press 1993, 268 s. 

6. Rosival, L.: Vnímanie zdravotného rizika. Bezpečná prá ca, 1998, 4, s. 12–13. 

16


ANALÝ ZA INCIDENCE NEMELANOMOVÝ CH KOŽ NÍCH NÁ DORŮ 

V POPULACI EXPONOVANÉ ARZÉ NU 1 

V. Bencko 1,3 , J. Rameš 1,3 , M. Götzl 2 , P. Franěk 1 , M. Jakubis 4 , E. Fabiánová 5 

1 Ú stav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Praha, Č eská republika 

přednosta: prof. MUDr. V. Bencko, DrSc. 

2 Onkologické oddělení okresní nemocnice, Bojnice 

ředitel: MUDr. J. Loja, CSc. 

3 EuroMISE Centrum Kardio, Praha, Č eská republika 

ředitelka: prof. RNDr. J. Zvárová, DrSc. 

4 Státní zdravotní ústav, Prievidza 

ředitel: MUDr. G. Šimko, M.P.H. 

5 Státní zdravotní ústav, Banská Bystrica 

ředitelka: MUDr. E. Fabianová, PhD. 

Ú vod 

Po spuš tění Novácké elektrárny (ENO) do provozu v polovině 50-tých let hynula 

vč elstva do vzdálenosti kolem 30-ti kilometrů od elektrárny. Po intenzivním ale neúspěš n ém 

hledání potenciálního infekč ního agens, bylo vysloveno podezření o možné souvislosti 

s Těšínskou nemocí včel popsanou akademikem Svobodou jako otrava arzénem v okolí 

kuplovacích pecí již v polovinětřicátých let minulého století. Toto podezření bylo potvrzeno a 

prokázána souvislost s extrémněvysokým obsahem arzénu v místním uhlí (900 –1 150 g v 1 

tuněsuš iny). Následovala série studií prokazujících míru zneč iš tění prostředí v oblasti Horní 

Nitry emisemi elektrárny včetně ekologických i zdravotních důsledků expozice místní 

populace emisím ENO. Tyto studie pocházející z vesměs z poloviny 60-tých let minulého 

století byly později shrnuty do souborných statí (1) a staly se výchozími materiály pro 

mezinárodní projekty podporované EPRI, California, USA (2), PHARE (3) a na navazující 

projekt INCO-Copernicus (4-6). Předmětem naš eho sdělení jsou výsledky 20-tiletého 

sledování incidence nemelanomových kožních malignit v okrese Prievidza, v předposlední 

pětileté fázi podporované poslednějmenovaným grantem. 

Materiál a metody 

Jedná se v principu o epidemiologickou studii přechodného typu –ta spočívá v tom, 

že míra expozice není zjišťována u všech exponovaných č i “kontrolních“ jedinců, ale u 

vybraného vzorku populace. Základním souborem naší studie byla populace okresu Prievidza 

~ 125 000 obyvatel jejíž poč etnost v závislosti na pohlaví a věku byla průběžn ě sledována 

jednak pomocí dat získaných při pravidelném sčítání obyvatel, jednak ze statistických dat 

jednotlivých obcí a ENO v průběhu jednotlivých let studie. 

Expozice: Míra expozice populace žijící v oblasti zneč iš těné emisemi ze spalování 

uhlí s mimořádně vysokým obsahem arzénu byla zjiš těna před zahájením studie pomocí 

analýz vzorků vlasů získaných od 10-tiletých chlapců žijících ve vyhraných městech a 

vesnicích do vzdálenosti 30 km od zdroje emisí. V každé skupiněchlapců bylo nejméně20 

jedinců, vzorek měl hmotnost nejméně1g ve většiněpřípadů hmotnost vzorku přesáhla 2g 

(celkem 219 vzorků). Ve vybraných obcích byl souč asně zajiš těn odběr vzorků moč i – 

odpolední, več erní a ranní do litrových polyethylenových nádob (celkem 182 vzorků) s cílem 

1 V př edposledním pětiletí byl projekt podpoř en grantem EC INCO Copernicus ERBBIC 15 CT98-0325. 

Po jeho ukončení pokračuje metaanalýza s podporou EuroMISE Centra Kardio s podporou grantu 

LN00B107 MŠMT Č R. 

- 17 -

zjistit míru korelace obsahu arzénu ve vlasech a moč i (zjiš těný korelač ní koeficient r 2 =0.64) 

(7). 

Epidemiologické š etření: Sběr dat byl umožněn organizač ní strukturou č s. 

zdravotnictví, kdy každý pacient u kterého bylo vysloveno podezření z malignity, nebo u něj 

byl přímo diagnostikován zhoubný novotvar, byl svěřen do péč e okresního onkologa. Ten byl 

odpovědný za koneč nou diagnózu a racionální terapii těchto onkologických pacientů. U 

okresního onkologa byl vyplněn s každým z pacientů epidemiologický dotazník zahrnující 

osobní, rodinnou a pracovní anamnézu a nejen souč asné, ale také předchozí bydliš tě, podle 

kterých byl pak zařazen mezi obyvatele žijící ve více nebo méněkontaminované části 

sledovaného okresu Prievidza. Systém sběru dat byl zahájen v roce 1976. Na konci tohoto 

“zahřívacího kola“ byly získané zkuš enosti analyzovány, některé organizač ně-technické 

detaily upraveny a vlastní studie zahájena 01/01/1977. Prezentované výsledky zahrnují 

20tileté sledování rozdělené na 4 pětiletá období s cílem zjistit trend vývoje incidence 

nemelanomových karcinomů kůže, jejichž výskyt je spojován s expozicí arzénu. Výskyt 

těchto novotvarů byl pak porovnán s vývojem množství arzénu v emisích elektrárny Nováky 

(8) a posléze s vývojem incidence těchto novotvarů v podmínkách profesionální expozice u 

dělníků elektrárny. 

Statistická analýza databáze: 

Za exponovanou se v naší studii pokládala osoba, která žila a v době stanovení 

diagnózy v exponované oblasti pět a více let pro bydliš tě, a nebo nejméně jeden rok 

pracovala v ENO pro zařazení mezi profesionálněexponované. Incidence byla počítána podle 

vzorce: 

period 

period 

rk 

, i 

ak, i 

= M , 

period 

n 

k, 

i 

kde r period k,i je poč et onemocnění sledovaných v i-té věkové kategorii (i∈{0-9,10-19,20-29,30- 

39,40-49,50-59,60-69,70+} v případě, kdy byla sledována exponovanost bydliš tě a i∈{0- 

19,20-29,30-39,40-49,50-59,60+} v případě, kdy byla sledována pracovní expozice), období 

period (period∈{1977-1981, 1982-1986, 1987-1991, 1992-1996}) a kategorii expozice k 

(k∈{exponovaný, neexponovaný}), n period 

k,i je poč et osoboroků v dané kategorii a M je 

velikost populace, na níž je incidence přepočítávána. Incidence je přepočítávána na 

M=100 000 osob. Standardizovaná incidence (přepočítaná na populaci M jedinců) je počítána 

podle vzorce jako: 

ASR 

A 

∑ 

period 

period 

ak, 

i 

wi 

= 1 

period 

= L M , 

period i 

k 

= 

A 

k 

. 

period 

∑ wi 

i= 

1 

kde a period k,i jsou incidence získané podle předchozího vzorce a w period i jsou hodnoty 

osoboroků ze standardní populace použité ke standardizaci a A je poč et věkových kategorií. 

period 

Zde L k představuje standardizovanou incidenci vyjádřenou jako podíl nemocných 

v populaci. Jako standardní populace byla použita světová standardní populace (9). 

Výpoč et dle Mantela-Haenszela: 

Významnost rozdílu incidencí ve skupinách exponovaných a neexponovaných osob 

byla hodnocena pomocí Mantelovy-Haenzelovy metody. V případětéto metody není použita 

žá dná standardní populace, podle níž by se vážil příspěvek incidencí v jednotlivých věkových 

kategoriích na celkové standardizované incidenci (jedná se o tzv. metodu nepřímé 

standardizace). Tato metoda počítá přímo odhad podílu standardizovaných incidencí podle 

vzorce: 

- 18 -

period 

Mantel− 

Haenszel 

kde 

A 

∑ 

i= 

1 

= 

A 

∑ 

i= 

1 

r 

period 

exponovanýi , 

r 

n 

period 

neexponovanýi , 

period 


n 

n 

period 

i 

period 


n 

period 

i 

n period period 

period 

i nne 

exp oniovanýi , 

+ nexp 

onovanýi , 

= . 

Rozptyl tohoto odhadu je dán vzorcem: 

A 

period period 

n 

period 

period 


n 

∑( 

rexponovanýi 

, 

+ rneexponovanýi 

, 

) 

period period 

period 

i= 

1 

ni 

ni 

var ( rMantel−Haenszel 

) = 

A 

period A 

period 

n 

period exponovanýi , 

n 

period 

∑ rneexponovanýi 

, period ∑ rexponovanýi 

, period 

i= 

1 

ni 

i= 

1 

ni 

a konfidenč ní interval je urč en pomocí normální aproximace jako: 

period 

Mantel 

r 

period 

− Haenszel 

± u α / 2 var( rMantel 

−Haenszel 

) . 

, 



K testování hypotézy H 0 lze použít tento interval (pokud obsahuje hodnotu 1, nelze hypotézu 

zamítnout na a.100% hladině významnosti) nebo následující statistiku navrženou v Kahn 

(1989): 

A 

period 

⎡ 

A 

n ⎤ 

period 

period 

period exponovanýi , 

⎢∑ 

rexponovanýi 

, 

− ∑( 

rneexponovanýi 

, 

+ rexponovanýi 

, 

) 

period ⎥ 

i 

i 

n 

2 ⎢ = 1 

= 1 

i ⎥ 

χ = 

⎣ 

⎦ 

, 

A 

period 

period 

n 

period 

period neexponovanýi , 

nexponovanýi 

, 

∑( 

rneexponovanýi 

, 

+ rexponovanýi 

, 

) 

period period 

i= 

1 

ni 

ni 

která má χ 2 -rozdělení s jedním stupněm volnosti. 

Výsledky a diskuse 

Pomocí analýz vzorků vlasů byla vymezena část okresu přibližnědo vzdálenosti 7,5 

km od elektrárny jako více zneč iš těná emisemi elektrárny, kde průměrná koncentrace arzénů 

ve vlasech 10-tiletých chlapců jako vzorku neprofesionálněexponované populace přesáhla 

hodnotu 3µg arzénu na 1g hmotnosti vlasu. 

Ve výš e uvedeným způsobem nasbírané databázi reprezentující ca 2 672 tisíc 

osoboroků (ca 1 335 tisíc mužů a ca 1 337 tisíc žen) se nachází celkem 8 404 případů 

histologicky potvrzených zhoubných novotvarů, z toho 1 193 kožních bazaliomů a 310 

spinocelulárních karcinomů, které spolu tvoří v souč asné doběspoleč nou statistickou skupinu 

1 503 nemelanomových kožních novotvarů, jenž je předmětem naší analýzy. Dosažené 

výsledky jsou uvedeny v tabulkách 1–3. 

Z tabulek 1 a 2 je patrné, že jak u mužů tak i u žen byl vývoj incidence 

nemelanomových kožních malignit během 20-tiletého období u neprofesionálněexponované 

populace prakticky shodný. Významně vyšší incidence v exponované části okresu byla 

zaznamenána pouze v prvním a druhém pětiletém úseku sledování. Ve třetím sledovaném 

intervalu (1897-1991) doš lo k vyrovnání diference mezi “exponovanou“ populací a zbytkem 

okresu, a v posledním, tedy č tvrtém 5-tiletém intervalu byla incidence nemelanomových 

malignit kůže, shodně u mužů i žen ve zbytku okresu dokonce výrazně (byť statisticky 

nevýznamně) vyšší než v exponovaném okolí elektrárny. Pokles incidence nemelanomových 

2 

- 19 -

kožních malignit v okolí elektrárny dobře, byťpouze “opticky“, koreluje s poklesem obsahu 

arzénu v emisích elektrárny uvedeném v obr.1. 

Tab. 1. Incidence nemelanomových kožních novotvarů v populaci žijící v okolí elektrárny Nováky spalující uhlí 

s vysokým obsahem arzénu a ve zbytku okresu Prievidza - muži 

1977-1981 1982-1986 1987-1991 1992-1996 

Exp.příp. Neexp.p. Exp.příp. Neexp.p. Exp.příp. Neexp.p. Exp.příp. Neexp.p. 

Absolutní poč et 44 125 32 134 30 142 27 222 

Oč ekávaný poč et 23,8 20,8 18,6 24,7 

Nestand.incidence 98,4 45,8 77,6 46,5 81,9 46,9 78,2 70,9 

Věk. stand. incid. 93,9 45,9 66,9 45,9 65,2 46,0 57,8 65,7 

Osoboroky 44 730 273 205 41 249 288 368 36 649 303 029 34 507 313 087 

Statistické parametry (konfidenč ní interval p=0,05) 

Min-max Min-max Min-max Min-max 

SMR 2,05 1,46 1,42 0,88 

M-H odhad 2,02 1,44-2,85 1,46 0,99-2,15 1,39 0,94-2,05 0,88 0,59-1,31 

Chí kvadrát 16,62 3,70 2,66 0,38 

Pravděpodobnost

první publikované podezření pochází již z 1. poloviny 19. století (6, 10-15). Trvalý vzestup 

incidence ve “zbytku okresu“ pravděpodobněsouvisí s pomalejším růstem míry zneč iš tění – 

díky postupnému růstu výš ky komínů, která z původních 75 metů přes 150 metrů dosáhla 

hodnoty souč asných 300 metrů, a tedy pozdějším dosažení prahu (prahové dávky), po které 

dojde ke zvýš ení incidence kožních malignit. Pro prahovost, tedy spíš e epigenetický 

mechanismus karcinogenity arzénu svědčí i vývoj incidence kožních malignit u profesionálně 

exponovaného souboru dělníků ENO uvedený v tabulce 3. V případěmalignit souvisejících 

s profesionální expozicí je nutné mít na paměti, že většina z nich byla iniciována v době 

nesrovnatelně horších pracovních podmínek a tedy vyšší než dneš ní míry expozice 

š kodlivinám vč etněarzénu (2, 10, 19). 

Dalším rizikovým faktorem nemelanomových kožních malignit je UV záření (6, 12, 

13, 15-18), je však obtížné předpokládat, že míra expozice tomuto faktoru je rozdílná v okolí 

elektrárny v porovnání se zbytkem okresu, i když, ryze teoreticky, kolem elektrárny spalující 

uhlí lze očekávat díky emisím nižší intenzitu UV záření. Souč asněemise z elektrárny (viz 

obr.1) jsou minimální. Je však skuteč ností, že od iniciace nádoru (způsobené např. UV 

zářením) k jeho manifestaci uplynou léta až desetiletí (jako právěv případěarzénu). Proto se 

pokusíme tento problém podrobit detailní analýze na pozadí dat získaných analýzou 

národního onkologického registru na Slovensku (14). Pokusíme se také o získání grantu, který 

by umožnil analýzou dalšího pětiletého intervalu podpořit plauzibilnost dneš ních 

hypotetických předpokladů. Předmětem naš eho souč asného úsilí je analýza naší databáze 

z hlediska dalších malignit, jmenovitě karcinomu plic a moč ového měchýře, které jsou 

spojovány s expozicí arzénu. 

ROČ NÍEMISE ARZÉNU Z ELEKTRÁ RNY NOVÁ KY 

250 

200 

tuny/rok 

150 

100 

50 

0 

1971 1976 1981 1986 1991 1996 

Obr. 1. Roč ní emise arzénu z Elektrárny Nováky 

období 

Poděkování 

Autoři děkují všem, kteří konzultacemi a pochopením pro tuto studii umožnili její 

20tiletou realizaci –jmenovitězesnulým kolegům prof. MUDr. K. Symonovi, MUDr. V. 

Cmarkovi, ing. Š. Palanovi, MUDr. M. Mač ajovi, a v neposlední řaděMUDr. J. Bátorovi. 

- 21 -

Literatura: 

1. Bencko, V.: Health aspects of burning coal with a high arsenic content: the Central Slovakia experience. In: 

Arsenic, Exposure and Health Effects, C.O. Abernathy, R.L. Calderon, and W.R. Chappell (Eds.), Chapman 

and Hall, New York, 1997, s. 84-92. 

2. Fabiánová, E., Hettychová, L'., Hrubá, F. et al.: Occupational exposure assessment and bioavailability of 

arsenic. Final report. EPRI Research Agreement RP 3370-12, 1994, 106 s. 

3. Fabiánová, E., Bencko, V.: Central European study on health impact of environmental pollution. Final 

report, project PHARE EC/91/HEA/18. Brussels, Belgium, European Union, 1995. 

4. Bencko, V., Rameš , J., Götzl, M.: Preliminary incidence analysis in skin basalioma patients exposed to 

arsenic in environmental and occupational settings. In: Arsenic Exposure and Health Effects, C.O. 

Abernathy, R.L. Calderon, and W.R. Chappell (Eds.), Elsevier, 1999, s. 201-206. 

5. Nieuwenhuijsen, M. J., Rautiu, R., Ranft, U. et al.: Exposure to arsenic and cancer risk in central and east 

Europe. Final report, project EXPASCAN IC 15 CT98 0325. Brussels, Belgium, European Union, March 

31, 2001. 

6. Pesch, B., Ranft, U., Jakubis, P., Nieuwenhuijsen, M. J., Hergemoller, A., Unfried, K., Jakubis, M., 

Miskovic, P., Keegan, T.: Environmental arsenic exposure from a coal-burning power plant as a potential 

risk factor for non-melanoma skin carcinoma: results from a case-control study in the district of Prievidza, 

Slovakia. Am. J. Epidemiol., May 1, 2002, 155(9), s. 798-809. 

7. Bencko, V.: Use of human hair as a biomarker in the assessment of exposure to pollutants in occupational 

and environmental settings. Toxicology, 1995, 101, s. 29-39. 

8. Bencko,V., Rameš , J., Fabiánová, E., Jakubis, M.: Ecological aspects of burning coal with a high arsenic 

content In: Proc.Workshop on control options/technologies to abate heavy metal and persistent organic 

pollutant emissions from stationary sources and products, Ministry of the Environment of the Czech 

Republic, Prague (Czech Republic) 26-28 April, 2000. 

9. Kahn, H. A.: Statistical methods in epidemiology, Oxford University Press, New York, 1989. 

10. Bencko, V., Symon, K., Štálnik, L. et al.: Rate of malignant tumor mortality among coal burning power 

plant workers occupationally exposed to arsenic. J. Hyg. Epidemiol. (Praha), 1980, 24(3), s. 278-84. 

11. ATSDR: Toxicological profile for Arsenic (update). Department of Health & Human Services, USA, 1998, 

s. 349. 

12. Lear, J. T., Tab, B. B., Smith, A. G. et al.: A comparison of risk factors for malignant melanoma, squamous 

cell carcinoma and basal cell carcinoma in the UK. Int. J. Clin. Pract., 1998, 52, s. 145-9. 

13. Rossman, T. G.: Arsenic genotoxicity may be mediated by interference with DNA damage-inducible 

signaling. In: Arsenic Exposure and Health Effects, C.O. Abernathy, R.L. Calderon and W.R. Chappell 

(Eds.), Elsevier, 1999, s. 233-241. 

14. Pleš ko, I., Severi, G., Obš itníková, A., Boyle, P.: Trends in the incidence of non-melanoma skin cancer in 

Slovakia, 1978-95. Neoplasma, 2000, 47, 3, s. 137-42. 

15. Karagas, M. R., Stukel, T. A., Morris, J. S., Tosteson, T. D., Weiss, J. E., Spencer, S. K., Greenberg, E. R.: 

Skin cancer risk in relation to toenail arsenic concentrations in a US population-based case-control study. 

Am. J. Epidemiol., Mar 15, 2001, 153(6), s. 559-65. 

16. Seidl, H., Kreimer-Erlacher, H., Back, B., Soyer, H. P., Hofler, G., Kerl, H., Wolf, P.: Ultraviolet exposure 

as the main initiator of p53 mutations in basal cell carcinomas from psoralen and ultraviolet A-treated 

patients with psoriasis. J. Invest. Dermatol., Aug., 2001, 117(2), s. 365-70. 

17. van Dam, R. M., Huang, Z., Rimm, E. B. et al.: Risk factors for basal cell carcinoma of the skin in men: 

results from the Health Professionals Follow-up Study. Am. J. Epiemiol., 1999, 150, s. 459-68. 

18. Chuang, T. Y., Brashear, R.: Risk factors of non-melanoma skin cancer in United States veterans patients: a 

pilot study and review of literature. J. Eur. Acad. Dermatol. Venereol., 1999, 12, s. 126-32 

19. Buchancová, J., Klimentová, G., Knižková, M., Meš ko, D., Gáliková, E., Kubík, J., Fabiánová, E. and 

Jakubis, M.: A health status of workers of a thermal power station exposed for prolonged periods to arsenic 

and other elements from fuel. Centr. eur. J. publ. Hlth., 1998, 6, s. 29-36. 

- 22 -

VÝSLEDKY SYSTÉMU MONITOROVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU 

OBYVATELSTVA ČR VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ 

R. Kubínová, V. Puklová 

Státní zdravotní ústav, Praha, Česká republika 

ředitel: MUDr. M. Vít 


Úvod 

V souvislosti se znečišťováním životního prostředí je stále častěji kladena otázka, jaké 

riziko přináší znečištění jednotlivých složek životního prostředí i celého jejich souhrnu pro 

zdraví lidí. Tuto otázku si kladou jak občané, kteří mohou na základě informací snižovat 

vlastní zdravotní rizika aktivním konáním, tak odborná veřejnost a politická sféra. Ta činí 

zásadní rozhodnutí o směrech vývoje společnosti a k tomu je třeba věrohodných, objektivních 

podkladů. Přestože v této oblasti multifaktoriálních propojení neexistují jednoduché 

odpovědi, přináší monitoring řadu informací, které zvyšují možnost odpovědět i přesnost 

odpovědí na vyvstávající otázky. Výsledky monitorování získávané za jednotlivé roky jsou 

základním kamenem při vytváření časových řad o zdravotním stavu a znečištění složek 

životního prostředí. Postupné hodnocení takto vznikajících řad umožňuje odpovědně 

posuzovat trendy koncentrací škodlivin a odhadovaných expozic, a závislosti trvalého či 

sezónního charakteru, ze kterých mohou vznikat doporučení a návrhy na opatření či změny 

limitních hodnot. 

Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu 

prostředí byl založen na základě Usnesení vlády České republiky č. 369/1991 a do chodu byl 

uveden v roce 1994. Systém se stal také jedním ze základních kamenů Akčního plánu zdraví a 

životního prostředí. Systém zahrnuje v současné době osm subsystémů sledujících jednak 

cesty vstupu kontaminantů ze životního prostředí do organismu: z ovzduší, pitné vody, 

potravin, městské půdy, fyzikální formou - hlučností prostředí, a také z pracovního prostředí, 

které je nedílnou součástí prostředí člověka. Jak se velikost expozic z těchto medií promítá do 

tzv. vnitřní dávky člověka a do jeho zdravotního stavu (spolu s faktory životního stylu) sledují 

další dva subsystémy. 

Systém monitorování je soustředěn na městskou populaci, tedy na lokality s největší 

kumulací obyvatel i faktorů negativně působících na zdraví. Účastníky monitorování je 30 

okresních a krajských měst ČR, jejichž celkový počet obyvatel je asi 3,5 milionu. Ne ve všech 

lokalitách jsou zavedena všechna sledování v celém rozsahu, což je dáno zjištěnou 

dostatečnou reprezentativností sledování již při nižším počtu vybraných lokalit (např. u 

expozice z potravin či u monitorování biologického materiálu), tak také ekonomickým 

hlediskem. Je velmi příznivé, že od počátku monitorovacích aktivit v roce 1994 nedošlo ke 

změnám v základním počtu účastníků, takže systém je možno považovat co do rozsahu za 

ustálený. Obsahově však není neměnným systémem, naopak je průběžně optimalizován a to 

jak podle nových poznatků v příslušných oborech, tak podle dosavadních výsledků samotného 

monitoringu a na základě specializovaných studií. U všech subsystémů je kladen značný 

důraz na zabezpečení kvality výsledků (QA/QC) počínaje odběrem a analytickým 

zpracováním vzorků, přes přenos a zpracování dat. 

Vybrané výsledky Systému monitorování 

A) Úroveň znečištění složek životního prostředí, expozice vybraným látkám a 

vyplývající zdravotní rizika 

23

• Koncentrace kontaminantů v ovzduší 

V antropogenní vrstvě atmosféry sídel jsou monitorovány škodliviny NO, NO 2 , SO 2 , 

polétavý prach TSP a frakce PM 10 , O 3 , CO, vybrané toxické kovy v polétavém prachu (As, 

Cr, Cd, Pb, Ni, Zn, Mn), 12 polyaromatických uhlovodíků a těkavé organické látky (VOC). 

Znečištění ovzduší měst standardně měřenými škodlivinami (oxid siřičitý, oxidy dusíku, 

polétavý prach) má setrvalý charakter. Přetrvávají vyšší hodnoty znečištění ovzduší oxidem 

uhelnatým v dopravně zatížených lokalitách v pražské aglomeraci s až 31 % překročení 

hodnoty denního imisního limitu. 

Úroveň znečištění ovzduší sledovanými kovy v polétavém prachu v období 1995 až 

2001 zvolna klesá (olovo, arsen) nebo je víceméně stabilní (kadmium, chrom) s výjimkou 

niklu s výrazně vysokou variabilitou hodnot. Žádná hodnota ročního aritmetického průměru 

sledovaných kovů kromě niklu nepřevýšila v roce 2001 platné, nově navrhované nebo 

doporučené hodnoty imisních limitů. 

200 

180 

160 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

Koncentrace sumy PAU (TO 13 US EPA) [ng/m 3 ] 

Suma PAU 

nesledována 

Koncentrace TEQ (BaP) [ng/m 3 ] 

Suma PAU 

TEQ (BaP) 

Ostrava Karviná Praha 10 Plzeň Ústí n.L. Hradec Kr. Žďár n.S. Brno 

20 

18 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

Obr. 1. Průměrná roční koncentrace sumy PAU a toxického ekvivalentu benzo(a)pyrenu TEQ, 2001 

Karcinogenní potenciál sledované sumy polyaromatických uhlovodíků PAU (toxický 

ekvivalent TEQ benzo(a)pyrenu) je nejvyšší v Ostravě (10,1 ng/m 3 ) a v Karviné (8,7 ng/m 3 ) a 

v těchto dvou sídlech je třikrát vyšší než v Praze a Plzni a pětkrát vyšší než v Ústí nad Labem 

a Hradci Králové (obr. 1). Analýza dlouhodobých časových řad výsledků měření zpracovaná 

pro pět sídel (Praha 10, Karviná, Brno, Plzeň a Žďár nad Sázavou) pro hodnoty 

benzo(a)antracenu, benzo(a)pyrenu, sumu PAU a hodnoty toxického ekvivalentu prokázala ve 

všech sídlech komplikované nelineární trendy, které nelze popsat ani jako klesající ani 

rostoucí, a výrazný sezónní charakter s řádově nižším letním minimem. Pokračuje vzestup 

mutagenní aktivity polétavého prachu v ovzduší, pozorovaný od roku 1997. 

• Expozice kontaminantům z pitné vody 

Stejně jako v minulých letech, v roce 2001 došlo k překročení limitních hodnot 

zdravotně významných chemických škodlivin v pitné vodě ze sítě monitorovaných vodovodů 

pouze v ojedinělých případech. Nejčetnější překračování limitů biologických a 

mikrobiologických ukazatelů jakosti pitné vody bylo nalezeno pro koliformní bakterie. 

Dlouhodobá expoziční zátěž obyvatelstva vybraným anorganickým i organickým látkám 

nepředstavuje významné riziko. Nejvyšší podíl čerpání expozičního limitu je sledován u 

expozice dusičnanům, který však činí pouze 6,5 % (obr. 2), pro ostatní cizorodé látky zátěž 

24

nepřesahuje 1 % limitu. Výpočet teoretického zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádorových 

onemocnění v důsledku chronické expozice 15-ti organickým látkám a sloučeninám arsenu a 

rtuti z příjmu pitné vody ukázal, že v roce 2001 lze očekávat ve všech monitorovaných 

městech dohromady méně než 1 přídatný případ nádorového onemocnění způsobený příjmem 

pitné vody z veřejného vodovodu. 

16 

14 

12 

10 

Denní přívod NO 3 [% přijatelného denního přívodu - ADI] 

Medián 

90%ní kvantil 

8 

6 

4 

2 

0 

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 

Obr. 2. Trend populační expozice dusičnanům z příjmu pitné vody sledovaných vodovodů (uvažovaný příjem 

pitné vody 1litr/den) 

• Expozice kontaminantům a nutrientům z potravin 

Hlavním cílem sledování obsahu chemických látek v potravinách je odhad velikosti 

expozice populace a to jak škodlivinám, tak i nutrientům a mikronutrientům. Sledovaný 

spotřební koš je pořizován v běžné obchodní síti, potraviny jsou před chemickou analýzou 

kulinárně upravovány podle běžných zvyklostí. Výsledky monitoringu expozice některým 

nebezpečným chemickým látkám z potravin v ČR potvrzují kolísání expozičních dávek v 

souvislosti se změnou koncentrací, ale je potřeba pamatovat na fakt, že hlavním faktorem 

ovlivňujícím expozici je především struktura spotřeby potravin. Charakterizace zdravotního 

rizika vyznívá poměrně příznivě pro průměrnou osobu v populaci, střední dlouhodobá 

expozice sledovaným látkám z potravin nedosahuje kritických hodnot, které jsou spojovány s 

nepřípustným zvýšením pravděpodobnosti poškození zdraví spotřebitele (pro nekarcinogenní 

efekt). Expozice populace organickým kontaminantům dosahuje nejvyšší úrovně u PCB, 

expozice sumě 7 indikátorových kongenerů dosáhla průměrné úrovně asi 8,5 % 

tolerovatelného denního příjmu. Po letech mírného růstu se mírně snižuje zátěž dusičnany 

(17 % ADI v roce 2001). Rovněž se v roce 2001 oproti minulým letům snížila zátěž 

kadmiem, olovem, expozice arsenu mírně narůstá (4,5 % PTWI). Pozitivní informací je 

vzrůstající přívod selenu v dietě. Ve výživě populace jsou relativně málo zastoupeny některé 

potřebné prvky, jako vápník, hořčík, draslík a železo. U starších lidí nad 60 let struktura 

spotřeby potravin v rozsahu doporučených dávek potravin nepokrývá doporučený přívod 

některých minerálních látek. 

Teoretický odhad pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v naší 

populaci v důsledku roční expozice (průměr expozičních dávek podle spotřebního koše 

potravin) vybraným chemickým látkám (suma 7 indikátorových kongenerů PCB, alfa a beta 

isomer HCH, lindan, p,písomery DDT, DDD, DDE, aldrin, dieldrin, heptachlor epoxid 

25

(A+B), HCB a arsen (toxický)) činil asi 52 případů pro ČR a rok 2001. Nejvyšší podíl na 

zvýšení rizika představovaly tradičně polychlorované bifenyly a arsen. 

• Expozice kontaminantům z půdy městských aglomerací 

V důsledku zátěže životního prostředí se kontaminovaná půda městských aglomerací 

může podílet na zvýšené expozici městské populace toxickým látkám i mikroorganismům 

požíváním a inhalací půdního prachu; zejména u malých dětí dochází k nezáměrnému (v 

případech geofagie i záměrnému) požívání půdy na dětských hřištích a hracích plochách. Od 

roku 2000 bylo do Systému monitorování zavedeno monitorování městské půdy s cílem 

posoudit stupeň zdravotního rizika, vyplývajícího z expozice toxickým látkám a 

mikrobiologickým agens z konzumace půdy a půdního prachu, projekt je zaměřen na hrací 

plochy mateřských škol, v pilotní studii 2001 konkrétně v Karviné (25 školek) a v Olomouci 

(47 školek). Překročení navržených limitních koncentrací pro nekontaminované půdy bylo na 

hracích plochách mateřských škol obou sledovaných měst nejčastěji zjištěno u arsenu 

(doporučené limitní hodnoty byly překročeny téměř ve všech školkách), kadmia a olova, 

v Karviné také berylia. Také u arsenu a kadmia bylo zjištěno nejvýraznější překračování 

navržených limitních koncentrací. Z hlediska čerpání expozičních limitů konzumací půdy 

(uvažovány expoziční faktory US EPA 1998) byla vyšší kontaminace zjištěna u olova; při 

průměrné hodnotě znečištění půdy školek olovem může expozice dětí činit v Olomouci 17 % 

expozičního limitu, v Karviné 14 %. V nejnepříznivějším případě nejvíce kontaminované 

školky by expozice olovu z půdy mohla činit 36 % expozičního limitu. V případě arsenu 

může činit příspěvek konzumací půdy u průměrně zatížené školky v Olomouci 5 % 

expozičního limitu, v Karviné 5,4 %. 

Kontaminace povrchové vrstvy půdy polyaromatickými uhlovodíky v městském 

prostředí může být z hlediska zdravotní závažnosti při zvýšené pravidelné konzumaci půdy a 

půdního prachu významná. Doporučené maximální koncentraci 1 mg PAU /kg zeminy 

vyhovovaly tři odběry z celkového počtu 72 školek. U zástupců PAU klasifikovaných US 

EPA jako prokázané či pravděpodobné karcinogeny bylo zjištěno četné překročení 

doporučených limitů pro hrací plochy. Zvýšené koncentrace jsou závažné zejména u 

benzo(a)pyrenu. 

Limitní hodnoty koncentrace indikátorů fekálního mikrobiologického a 

parazitologického znečištění byly překročeny ve 40 % z celkového počtu sledovaných 

mateřských škol. Všechny nálezy plísní a kvasinek byly nadlimitní, ve 28 % školek nad 10 5 

kolonie tvořících jednotek. Kontaminace geohelminty byla zaznamenána u 50 % sledovaných 

školek. Z toho patogenních nebo podmíněně patogenních pro člověka bylo 17 % nálezů. Ve 

všech případech byly zjištěny negativní nálezy pro salmonelu. 

• Biologický monitoring 

Monitorování toxických látek, popř. jejich metabolitů a vybraných biologických změn 

se provádí v biologických materiálech populačních skupin dospělých, dětí, žen po porodu ve 

čtyřech městech ČR po 100 osobách, a v nekroptickém materiálu. Mezi sledovanými faktory 

jsou toxické kovy (Cd, Hg, Pb), vybrané prvky s benefitním účinkem (Cu, Se, Zn), dusičnany, 

indikátorové kongenery PCB a vybrané chlorované pesticidy. 

Hladiny biomarkerů se obecně vyznačují značnou individuální variabilitou, 

charakterizují však zátěž populace jako celku. Srovnáním výsledků biologického monitoringu 

s již existujícími referenčními nebo kritickými hodnotami a údaji obdobných studií lze i 

v roce 2001 konstatovat, že zátěž české populace xenobiotiky z prostředí se obecně nevymyká 

z rámce evropského průměru a v zásadě odpovídá navrženým referenčním hodnotám pro 

českou populaci. Potvrzuje se tendence k poklesu koncentrace kadmia a vcelku dostatečná 

saturace selenem. Hladiny indikátorových kongenerů PCB v mateřském mléce vykazují 

26

značnou individuální variabilitu s lokálními rozdíly v zátěži populace. Výsledky za celé 

sledované období (1994 – 2001) vykazují signifikantní vzestup s věkem matky, nezávislost na 

pořadí porodu a signifikantní pokles s časem (obr. 3). Vyšší hodnoty jsou nalézány v oblasti 

Ústí n. Labem oproti Benešovu, Plzni a Žďáru n. S. Pozvolný pokles je pozorován u 

koncentrace hexachlorbenzenu. 

400 

Koncentrace kongenerù PCB [µg/kg tuku] 

350 

300 

250 

PCB 138 

PCB 153 

PCB 180 

200 

150 

100 

50 

0 

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 

Obr. 3. Medián koncentrace polychlorovaných bifenylů v mateřském mléce 

• Sledování hlučnosti prostředí 

Hluk se jako rizikový faktor liší od ostatních monitorovaných veličin nerovnoměrným 

rozložením v prostoru, zejména značnými gradienty změn intenzit hlučnosti v jednotlivých 

měřených místech a v různé denní době. Subsystém byl realizován v uplynulých osmi letech 

trvale v 21 městech, z toho v Praze ve 3 městských částech. Obsahuje fyzikální měření úrovně 

hluku a zdravotní průzkum samostatným dotazníkem. V každém městě jsou vybrány 2 

základní lokality, jedna odpovídající hlučné a druhá tiché části města. Sledování hlučnosti se 

provádí měřením hluku po dobu 24 hodin, aby byl zaznamenán průběh hlučnosti v celém dni. 

Z výsledků měření je zřejmé, že hlučnost jednotlivých lokalit je plynule rozložena v 

celém rozsahu hladin hluku, který přichází v úvahu. Zjištěná hlučnost v ekvivalentní hladině 

akustického tlaku A dosahuje na jedné straně 75 dB ve dne a 69 dB v noci v nejhlučnějších 

lokalitách, na druhé straně v tichých lokalitách klesá pod 49 dB ve dne a 39 dB v noci. Z 

uvedených výsledků je zřejmá značná noční hlučnost v Praze, Plzni, Ostravě a Olomouci. Ze 

srovnání zjištěných hodnot s požadavky Nařízení vlády ČR 502/2000 Sb. je patrné, že 

základnímu požadavku na ticho v obytných oblastech odpovídá pouze malá část lokalit. 

Porovnáním zjištěných rozdílů hlučnosti v letech 2000 a 2001 je zřejmé, že ke 

změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, t.j. 1 dB, došlo jen v menší 

části lokalit. Při tom nezáleží na tom, zda se lokality nacházejí ve velkých nebo malých 

městech. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny lokálními změnami v dopravním 

systému. Z rozboru průběhu měřených hladin hluku v průběhu jednoho roku v jednotlivých 

lokalitách se ukázalo, že ve většině lokalit nedochází k výkyvům hodnot nad 2 dB L Aeq . K 

větším výkyvům došlo pouze v lokalitách, kde byly změny dopravy, nebo jiné hlučné 

činnosti. Jednotlivá roční období nemají na hlučnost v monitorovaných lokalitách prakticky 

žádný vliv. 

27

B) Zdravotní důsledky znečištění složek životního prostředí 

• Ošetřená akutní respirační onemocnění 

Akutní respirační onemocnění jsou nejčastější skupinou onemocnění dětského věku (s 

maximem výskytu u předškolních dětí) a jejich incidence proto hraje důležitou roli v popisu 

zdravotního stavu obyvatelstva. V roce 2001 bylo do sběru dat zapojeno ve 25 městech 75 

dětských a 45 praktických lékařů, kteří měli ve své péči celkem 184 292 pacientů. Výsledky 

sledování incidence ošetřených akutních respiračních onemocnění byly v roce 2001 obdobné 

jako v předchozích letech sledování. Měsíční incidence akutních respiračních onemocnění, 

vyčíslená bez chřipky, na 1000 dětí dané věkové kategorie se v roce 2001 u dětí do 18 let 

pohybovala v širokém rozmezí od hodnoty 2 (Benešov) až do hodnoty 500 (Plzeň). Nejvyšší 

nemocnost se tradičně vyskytuje ve věkové skupině 1 až 5 let. Průběh měsíčních incidencí 

ARO během roku představuje ve většině měst typický obraz sezonality s poklesem v letních 

měsících. Ze spektra sledovaných akutních respiračních onemocnění jsou nejpočetněji 

zastoupeny onemocnění horních dýchacích cest (73 %). Onemocnění dolních dýchacích cest a 

orgánů (bronchitidy a pneumonie) se na celkové incidenci ARO podílí v jednotlivých městech 

značně rozdílně. Tento podíl je nejvyšší ve věkové kategorii 1 –5 let a pohybuje se od 24 % 

ve Svitavách do 6 % v Liberci. 

30 

25 

20 

Podíl alergických dětí [%] 

1996 

2001 

15 

10 

5 

14 

19 

17 

25 26 

19 

0 

5 9 13 

Věková skupina [roky] 

Obr. 4. Podíl alergických dětí v dětské populaci věkových skupin 5, 9, a 13 let v letech 1996 a 2001 

• Prevalence alergií v dětské populaci 

V roce 2001 proběhlo v 18 sídlech šetření výskytu alergických onemocnění v populaci 

5, 9, 13 a 17-ti letých dětí. Údaje byly získávány z lékařské dokumentace 54 pediatrů a od 

rodičů dětí během povinných preventivních prohlídek. Šetření se zúčastnilo celkem 7850 dětí, 

z toho 51 % chlapců. Návratnost lékařských dotazníků byla 93 %. Hlavním cílem bylo získat 

informace o výskytu (prevalenci) alergických onemocnění u dětí a srovnat s výsledky 

obdobného šetření z roku 1996. Dětským lékařem diagnostikované alergické onemocnění se 

vyskytlo u 25 % dětí, častěji u chlapců (26 %) než u dívek (23 %). Nejčastější alergologickou 

diagnózou byla alergická rýma pylová - pollinoza (11 % z celkového souboru sledovaných 

dětí), následoval atopický ekzém (7%) a astma (5%). Struktura alergických onemocnění 

v souboru alergiků je znázorněno na obr.4. Výskyt alergických onemocnění narůstal se 

zvyšující se věkovou kategorií, od 21 % u 5-tiletých dětí na 28% u dětí 17-tiletých. Celkový 

počet alergiků v roce 2001 byl 1,5krát vyšší než v roce 1996, navýšení bylo statisticky 

významné, a to jak u všech sledovaných věkových skupin (obr.5), tak u chlapců a dívek. 

28

V šesti městech (jedna třetina měst celkového počtu v šetření) se oproti roku 1996 statisticky 

významně zvýšilo procento alergiků (vše na hladině významnosti min. 0,05). Statisticky 

významný rozdíl v počtu alergiků byl nalezen mezi skupinami měst s nejvíce a nejméně 

znečištěným ovzduším podle Indexu kvality ovzduší. 

Alergická rýma jiná 

4% 

Opakovaná obstr. 

bronchitida 

9% 

Ostatní alegie 

13% 

Alergická rýma pylová 

(pollinóza) 

36% 

Atopický ekzém 

22% 

Astma 

16% 

Obr. 5. Struktura alergických onemocnění v souboru alergických dětí, 2001 

• Infekční onemocnění a otravy z pitné vody a potravin 

Ze 33 938 registrovaných infekčních onemocnění s možným přenosem 

kontaminovanou pitnou vodou a otrav, způsobených chemickou kontaminací pitné vody, byla 

pouze v 39 případech označena voda jako cesta přenosu. Laboratorně nebo epidemiologicky 

bylo však prokázáno, že ani v jednom případě se nejednalo o pitnou vodu ze sledovaných 

veřejných vodovodů. Ve většině případů se jednalo o nákazy vodou ze soukromých studní 

nebo při koupání, v několika případech došlo k nákaze v zahraničí. 

Ve výskytu alimentárních nákaz bakteriálního původu dominují v České republice 

salmonelózy a kampylobakteriózy, jejichž četnost poukazuje na stálou nutnost preventivního 

vzdělávání populace. Počet alimentárních intoxikací byl v průběhu minulých let relativně 

vyrovnaný. V roce 2001 byly v ČR hlášeny 33 552 případy salmonelóz (incidence 326 osob 

na 100 tisíc obyvatel). Jde o nejnižší nemocnost za období 1993 – 2001. Ve srovnání s rokem 

2000 došlo k celkovému poklesu o 6637 případů. Kampylobakterióza představuje druhou 

nejčastější alimentární nákazu bakteriálního původu a její zdravotnický a epidemiologický 

význam roste. V roce 2001 byly v ČR hlášeny 21 653 případy kampylobakterióz, což je o 4 

737 případů více než v roce 2000 a o 11 810 případů více než v roce 1999. Nárůst nastal 

v roce 2001 ve všech sledovaných regionech, kromě Prahy. Onemocnění virovou hepatitidou 

typu A (VHA) bylo v roce 2001 prokázáno v 325 případech, což představuje nemocnost 3 

osoby na 100 tisíc obyvatel. Výskyt se snížil o 289 případů, tj. na poloviční hodnotu roku 

2000. Nemocnost v roce 2001 je v ČR nejnižší ve srovnání s nemocností v období 1993 – 

2001. Nejvyšší nemocnost byla v tomto období v roce 1996, tj. 20 osob na 100 tisíc obyvatel. 

• Sledování zdravotního stavu dotazníkovým šetřením 

Zdravotní stav obyvatelstva je v rámci Systému monitorování sledován na základě 

dotazníkového šetření (Studie HELEN - Health, Life Style and Environment). Toto šetření se 

v letech 1998 – 2000 uskutečnilo celkem v 16 městech ČR. V roce 2001 bylo stejnou 

metodikou provedeno šetření v dalších šesti městech zapojených do Systému monitorování a 

29

to v Děčíně, Havlíčkově Brodu, Jihlavě, Svitavách, Ústí nad Orlicí a Znojmě. V každém 

městě bylo systematickým náhodným výběrem zaručujícím reprezentativnost vzorku vybráno 

800 osob (400 mužů a 400 žen) ve věku 45-54 let. Oporou systematického náhodného výběru 

byly stejně jako v minulých letech městské registry obyvatelstva. Dotazník vyplnilo celkem 

3348 osob (46,8 % mužů, 53,2 % žen), celková respondence dotazníkového šetření byla 

72,8 %, lékařského vyšetření se zúčastnilo 968 osob (43,8 % mužů, 56,2 % žen), respondence 

vyšetření byla 42,2 %. 

Podíl osob [%] 

0 5 10 15 20 25 30 35 40 

Zdravotní obtíže: 

pohybového aparátu 

srdce a cév 

trávicího ústrojí 

dýchacího ústrojí 

ledvin a močových cest 

Ženy 

Muži 

nervového ústrojí 

jater a žlučových cest 

Děčín, Havl. Brod, Jihlava, Svitavy, Ústí n. O., Znojmo 

Obr. 6. Osobní anamnéza, dlouhodobé zdravotní obtíže v populaci 45 – 54 letých 

Ve vybrané věkové kategorii městské populace 45 – 54 let existují významné rozdíly 

ve sledovaných ukazatelích zdravotního stavu mezi muži a ženami. Ženy signifikantně častěji 

než muži trpí dlouhodobými zdravotními obtížemi, jsou častěji dlouhodobě sledovány 

lékařem a častěji užívají dlouhodobě léky. Dlouhodobými obtížemi (ať již léčenými či 

nikoliv) trpí polovina populace sledované věkové skupiny, nejčastěji obtížemi pohybového 

aparátu (obr.6). Nejčastější příčinou dlouhodobého sledování lékařem je v tomto věku 

onemocnění srdce a cév. Polovina mužů a třetina žen ve sledované populaci trpí nadváhou. 

Lidí obézních, tedy se závažným rizikovým faktorem vzniku např. kardiovaskulárních 

onemocnění, je přibližně 20 %. Zvýšený krevní tlak v osobní anamnéze má necelá třetina 

respondentů, z nich se léčilo přes polovinu mužů a tři čtvrtiny žen. V této věkové skupině je 

zhruba 40 % aktivních kuřáků – mužů, žen – kuřaček je o deset procent méně. Kumulovaný 

výskyt rizikových faktorů v populaci sledovaných měst v roce 2001 je dokumentován na obr. 

7. 

Se svým životem je v zásadě spokojeno 52 % osob. Téměř polovina populace ve 

sledovaném věku hodnotila své zdraví jako dobré, téměř deset procent jako špatné. 

Spoluzodpovědnost za své zdraví pociťuje 55 % lidí, naopak 8 % lidí žádný pocit 

zodpovědnosti za své zdraví nemá. Vnímání role na snižování vlastního rizika vzniku 

srdečního infarktu a nádorového onemocnění je znázorněno na obr. 8. Jako faktor 

nejzávažněji ovlivňující lidské zdraví označovali lidé nejčastěji trvalé psychické vypětí a 

kuřáctví, vlivy životního prostředí byly v pořadí důležitosti až na šestém místě za faktory 

životního stylu. 

30

Kritické parametry: fyzická aktivita < 0,5 h/den, TK >140/90, cholesterol >5,2 mmol/l, BMI 

> 30 

Nedostatečná fyzická aktivita 

Kouření - aktivní 

Kouření - pasivní 

Muži 

Ženy 

Zvýšený krevní tlak 

Zvýšená hladina cholesterolu 

Obezita 

0 10 20 30 40 50 60 70 

Celkový výskyt u respondentů sledovaných měst [%] 

Obr. 7. Výskyt rizikových faktorů chronických neinfekčních onemocnění v populaci 45 – 54 letých 

Infarkt myokardu 

Nádorové onemocnění 

18% 

70% 

5% 

36% 

25% 

46% 

Nemohu snížit své riziko 

Nejsem si zcela jist 

Mohu snížit své riziko 

Obr. 8. Přístup k aktivnímu snižování vlastního rizika vzniku závažných onemocnění 

Byl prokázán statisticky významný vztah mezi subjektivním hodnocením vlastního 

zdraví a socioekonomickými ukazateli; větší šanci pozitivně hodnotit své zdraví mají lidé 

s vyšším vzděláním, lepší finanční situací, resp. na vyšších vedoucích funkcích. Statisticky 

významné, avšak méně silné vztahy byly nalezeny i mezi socioekonomickými ukazateli a 

výskytem dlouhodobých zdravotních obtíží. 

C) Monitorování vlivu a rizik pracovních podmínek na zdraví 

Jedná se o nově zavedený subsystém, který obsahuje jednak údaje celostátního 

monitoringu výskytu nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání (monitorování 

zdravotních účinků) a monitorování expozice (kategorizace pracovišť), dále pak sledování 

negativních vlivů vybraných faktorů pracovních podmínek a pracovního prostředí na zdraví 

zaměstnanců. Konkrétně se jedná o jednostrannou dlouhodobou a nadměrnou fyzickou zátěž a 

chemické karcinogeny, včetně založení registrů pracovišť a prací, kde se tyto látky vyskytují. 

Monitorování zdravotních účinků probíhá již jedenáctým rokem a je plně 

stabilizováno. Výskyt nemocí z povolání, případně ohrožení nemocí z povolání dále pozvolna 

klesá. V roce 2001 bylo v České republice hlášeno celkem 1677 onemocnění z povolání, z 

31

toho bylo 1627 nemocí z povolání a 50 ohrožení nemocí z povolání u celkem 1661 

zaměstnanců (incidence na 100 000 pojištěnců je 37,1) 

Závěr 

K uplatňování strategie snižování, event. udržování expozice populace kontaminantům 

prostředí na tak nízké úrovni, jak je to rozumně možné a tam, kde je to skutečně 

nejpotřebnější, je nutné systematické sledování výskytu zdraví škodlivých látek v životním 

prostředí a již projevených zdravotních efektů, doplněné o odhady pravděpodobných 

zdravotních rizik z monitoringem zjištěných skutečností. Monitorování životního prostředí a 

zdraví napomůže k postupnému dosahování srovnatelné úrovně expozice cizorodým látkám a 

srovnatelných parametrů zdravotního stavu se zeměmi Evropské unie a k zabezpečení 

podmínek trvale udržitelného života společnosti. 

Výsledky Systému monitorování jsou každoročně publikovány v Souhrnné zprávě a 

Odborných zprávách a jsou prezentovány na internetových stránkách Státního zdravotního 

ústavu Praha (www.szu.cz). 

Literatura: 

1. Kliment, V. et al.: Systém monitorování zdravotního stavu ve vztahu k životnímu prostředí – pět let činnosti. 

Hygiena 45, 2000, 3, s. 127-141. 

2. Monitoring zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší. Odborná zpráva 

Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí za rok 1995, 1996, 

1997, 1998, 1999, 2000, 2001. SZÚ Praha, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002. 

3. Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody. Odborná zpráva Systému monitorování zdravotního stavu 

obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí za rok 1994, 1995,1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001. SZÚ 

Praha 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002. 

4. Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku. Odborná zpráva Systému monitorování zdravotního stavu 

obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí za rok 1994, 1995,1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001. SZÚ 

Praha 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002. 

5. Zdravotní důsledky zátěže lidského organizmu cizorodými látkami z potravinových řetězců v roce 1994, 

1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000: hlášená onemocnění přenášená poživatinami a dietární expozice 

člověka. Odborná zpráva Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu 

prostředí za rok 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, SZÚ Praha, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001. 

6. Zdravotní důsledky expozice lidského organismu toxickým látkám ze zevního prostředí, biologický 

monitoring za rok 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001. SZÚ Praha, 1995, 1996, 1997, 1998, 

1999, 2000, 2001, 2002. 

7. Zdravotní stav a vybrané ukazatele demografické a zdravotní statistiky. Odborná zpráva Systému 

monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí za rok 1998, 1999, 2000, 

2001. SZÚ Praha, 1999, 2000, 2001, 2002. 

8. Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí. 

Souhrnná zpráva za rok 1999. SZÚ Praha, 2000. 





32


EXPOZICE POPULACE V Č ESKÉ REPUBLICE KADMIU 1 

H. Matě jová, D. Hrubá 

Ústav preventivního lékařství Lékařské fakulty MU, Brno, Č eská republika 


Úvod 

Kadmium je prvek, ubikvitárně se vyskytující v přírodě . Hlavním zdrojem expozice 

populace jsou potravní zdroje, zejména obiloviny, které získávají kadmium z půdy a 

závlahové vody, a vnitřnosti hospodářských zvířat (játra, ledviny), v nichž se kadmium 

kumuluje podobně jako u člově ka (1). V čistých oblastech získává člově k z venkovního 

ovzduší a z pitné vody méně než 1 µg kadmia denně , a asi 10 až 40 µg z potravin. 

Významným zdrojem kadmia v čistých oblastech je kouření: kuřák 20 cigaret přijme za den 

20-40 µg, tedy podobnou dávku jako z potravy, ale protože vstřebávání kadmia z plic je 

podstatně vyšší než z gastrointestinálního traktu, představuje kouření hlavní expozici 

populace. V kontaminovaných oblastech a zejména v pracovním prostředí může být přijatá 

dávka až ně kolikanásobně zvýšena (2). 

Vstřebané kadmium je transportováno pomocí erytrocytů do cílových orgánů , v nichž 

se kumuluje. Kritickým orgánem jsou ledviny - jejich korová část, kosti, játra, ale také 

reprodukční orgány: testes, ovaria, folikuly, placenta. 

Při silné akutní (vě tšinou profesionální) expozici může kadmium vyvolat těžkou 

pneumonii s plicním edémem nebo gastroenteritidu. Chronická inhalace přispívá k 

obstrukčním onemocně ním plic, celková expozice se projevuje renální tubulární dysfunkcí s 

proteinurií a poruchami metabolismu vápníku, které se klinicky manifestují jako ledvinové 

kameny nebo osteomalácie a osteoporó za (2). 

V poslední době jsou studovány škodlivé účinky kadmia na reprodukci: zejména u 

experimentálních zvířat byla nacházena selektivní poškození cévního endotelu v testes, 

ováriích a placentě s následnou obliterací a nekró zou (ně kdy je používán termín "chemická 

ligatura"). V experimentech, ale i u lidí byla popisována redukce zrání oocytů s následnou 

sníženou plodností až neplodností (3). 

Nová technika léčby neplodnosti - in vitro fertilizace a transport embrya - umožňuje 

nejen blíže studovat podmínky ovlivňující početí, ale poskytuje nový biologický materiál 

využitelný v toxikologii - folikulární tekutinu. Stanovení chemických látek v tomto mediu 

rozšiřuje naše dosavadní možnosti poznání jejich farmakokinetiky a farmakodynamiky a další 

analýzu jejich specifických účinků . 

Metodika 

Využili jsme spolupráce s pracoviště m asistované reprodukce fakultní gynekologicko - 

porodnické kliniky v Brně a u 156 pacientek léčených pro neplodnost jsme stanovili hladiny 

kadmia ve folikulární tekutině z folikulů , které se vyvinuly po hormonální stimulaci a jejichž 

obsah byl odebrán k další léčebné proceduře. U stejných pacientek byl odebrán i vzorek krve 

na stanovení kadmia a byla provedena podrobná anamnéza výživových zvyklostí, kuřáctví a 

profesní expozice. Údaje o kouření byly objektivně verifikovány vyšetřením kotininu ve 

vzorcích moče. 

1 

Studie byla podpořena grantem IGA MZ Č R č. 4078-3 a programem PHARE 

33

Výsledky 

nekuřačky 

kuřačky 

Krev 

Folikuá rní tekutina 

8 

8 

8 

8 

9 

7 

7 

7 

7 

8 

6 

6 

6 

6 

7 

5 

5 

5 

5 

6 

4 

4 

4 

4 

5 

4 

3 

3 

3 

3 

3 

2 

2 

2 

2 

2 

1 

1 

1 

1 

1 

0 

0 

0 

0 

0 

Brno 

Praha 

Brno 

Praha 

Kanada 

Obr. 1. Hladina kadmia (µg/litr) v biologickém materiálu pacientek 

0,0 10,0 20,0 30,0 40,0 

µ g/l 

Brno 

(u = 76) 

Český Krumlov 

(u = 25) 

Ostrava 

Ú stí nad Labem 

Praha 

0,0 10,0 20,0 30,0 40,0 µ g/l 

ž eny 

55 - 64 let 

muži 

ženy 

65 a více let 

muži 

(u = 437) 

Obr. 2. Obsah Cd v koře ledvin (Totušek, 1990; Cikrt, 1990) 

Hladiny kadmia v krvi kuřaček byly signifikantně vyšší než u nekouřících žen. Naproti 

tomu hodnoty kadmia ve folikulární tekutině byly u kuřaček i nekuřaček obdobné (obr. 1) a v 

34

prů mě ru představovaly asi třetinu hodnot zjiště ných u obdobného souboru neplodných 

pacientek, které ve stejné době vyšetřovali kolegové z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 

v Praze. Bohužel, pražští autoři nezjišťovali kuřácké chování (4). 

Diskuse a závě ry 

Nijak se netajíme překvapením, které nám přineslo srovnání našich výsledků s prací 

doktorky Zenzes (5), která před námi vyšetřovala stejným způ sobem kadmium ve folikulární 

tekutině od neplodných pacientek v Kanadě . Rozdíly mezi kontaminací tohoto média u 

nekuřaček a kuřaček byly v tomto souboru statisticky významné, ale především hladina 

kadmia ve folikulární tekutině Kanaďanek byla asi dvacetkrát vyšší než v souboru brně nských 

žen. 

Bílina 

Duchcov 

Chomutov 

Kadaň 

Litvínov 

chlapci) 

(Pulchert, 1990) 

obsah Cd 

0,00 0,10 0,20 0,30 0,40 0,50 0,60 

µg/l 

město 

Most 

Ú stí nad Labem 

Česká Lípa 

Děčín 

Jablonec nad Nisou 

Liberec 

Litoměřice 

Louny 

LIMIT 

(Domeshamed, 

1988) 

Obr. 3. Obsah Cd ve vlasech: 10-ti letí chlapci (Pulchert, 1990) 

Č eská republika je obecně pokládána za silně znečistě né území. Je jisté, že tento 

všeobecně přijímaný názor bude nutno revidovat a způ sob a kvalitu znečistě ní specifikovat. 

Hodnoty kadmia v krvi žen v našem souboru odpovídají literárním údajů m o vyšetření 

neexponované populace ve většině oblastí pokládaných za nekontaminované, pohybují se 

kolem 1 µg/litr (2). 

Nízkou expozici české populace kadmiu potvrdily i starší studie z konce 80. let, 

jejichž autoři vyšetřovali obsah kadmia v koře ledvin u zemřelých z různých lokalit Č eské 

republiky. U dárců , kteří nebyli exponováni v pracovním prostředí, byly nacházeny mezi 

kuřáky hodnoty dvakrát až třikrát vyšší než mezi nekuřáky, obsah lineárně narů stal s vě kem, 

35

ale u osob starších 65 let se významně snižoval v souladu se zahraničními údaji: jev je 

zdů vodňován snížením glomerulární filtrace. Vzorky odebrané u zemřelých s profesionální 

expozicí obsahovaly 10x až 100x vyšší hodnoty (obr. 2). 

Ve vlasech desetiletých chlapců z několika oblastí Severočeského kraje byly také 

nacházeny hodnoty kadmia zjišťované v zahraničních studiích v čistých regionech (6) (obr. 

3). 

Přesné vysvě tlení pro nalezené rozdíly nemáme. Hypoteticky zvažujeme, že na 

příznivých výsledcích se podílí obecně menší kontaminace našich potravin kadmiem. 

Kanadský úřad publikoval v r. 1979 údaje, z nichž vyplývalo, že denní příjem kadmia z 

potravin se pohybuje mezi 50 do 98 µg, což bylo o 25-50% vyšší než množství vykalkulované 

pro obyvatele USA, Ně mecka nebo Japonska (7). 

V Č eské republice činí denní příjem kadmia potravou odhadem asi 21 µg - podle 

sledování rů zných potravních komodit ze 12 míst Č R. Ani v jednom vzorku nebyly nalezeny 

hodnoty přesahující limitní koncentrace, nejvě tším zdrojem kadmia byla rýže, kterou 

dovážíme: jeden kilogram představuje expozici 55 µg kadmia. V dalších potravních 

komoditách - našich obilovinách, v bramborách - byla rezidua kadmia dvakrát nižší. 

Další možnosti vysvě tlení jsou už jen z oblasti úvah a dohadů . Rostliny získávají 

kadmium z kontaminované půdy. Je známo, že kontaminace kadmiem silně kolísá v 

superfosfátech z různých svě tových nalezišť, které jsou používány pro výrobu umě lých 

hnojiv. Je možné, že právě tady je klíč, který by pomohl rozluštit tuto - ve svých dů sledcích 

příjemnou - záhadu. 

Literatura: 

1. Ruprich, J.: Health consequences of human organism loading by xenobiotics: evidence of the food-stuff 

transmised diseases (1994, 1995) and human dietary exposure (1995) (in Czech). Praha, SZÚ 1996, s. 151- 

156. 

2. Bencko, V., Cikrt, M., Lener, J.: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí. Praha, Avicenum 1993, 

163 s. 

3. Crha, I., Rézl, P., Hrubá, D. a kol.: Cadmium rezidues in follicular fluid. Scripta Medica, 1998, s. 9-14. 

4. Drbohlav, P., Bencko, V., Mašata, J. a kol.: Kadmium a zinek ve folikulární tekutině žen léčených v 

programu IVF-ET. Č es Gynek, 63, 1998, s. 292-300. 

5. Zenzes, M. T., Krishnan, S., Krishnan, B. a kol.: Cadmium accumulation in follicular fluid of women in 

vitro fertilization-embryo transfer is higher in smokers. Fertil Steril, 64, 1995, s. 599- 603. 

6. Hrubá, D.: Životní podmínky a zdravotní stav populace. Praha, KPK 1993, 135 s. 

7. Friberg, L., Elinder, C. G.: Cadmium. WHO Environmental Health Criteria. Geneva, 134, 1993, 254 s. 

36


EXPOZÍ CIA KOVOVÝ M ČASTICIAM POČAS GRAVIDITY 

E. Reichrtová , Ľ. Palkovičová 

Ú stav preventívnej a klinickej medicíny; Bratislava 

riaditeľ: doc. MUDr. Š . Nyulassy, DrSc. 

Ú vod 

• Environmentá lna medicína sa zameriava na prevenciu environmentá lneho zdravia. 

• Environmentá lne zdravie je závislé od genetiky, environmentá lnych faktorov, životné ho 

štýlu a ich interakcií, ale najmä od intrauterinnej expozície modulačným faktorom, ktoré 

môžu naprogramovať rôzne neinfekčné ochorenia. 

Placenta - biomarker expozície 

• Placenta je orgá n, ktorý je vklinený medzi matku a plod a vykoná va počas vývinu plodu 

všetky životné funkcie. 

• Placenta môže slúžiť ako expozičný index pre globá lnu chemickú expozíciu matky počas 

gravidity a čiastočne aj plodu, keďže placentá rna barié ra pre xenobiotiká je iba čiastočná 

a selektívna (tab. 1). 

Tab. 1. Znečisťujúce lá tky v životnom prostredí a vývoj alergie 

Znečisťujúce lá tky 

Toxické kovy (Pb, Cd, Hg) 

Chlórované benzé ny 

Organchlórované insekticídy 

Polychlórované bifenyly 

Výsledok 

Kontaminá cia ľudských placent 

Zmeny v mikroštruktúre placenty 

Zmeny v aktivite placentá rnych enzýmov 

Zvýšenie koncentrá cie celkové ho IgE v pupočníkovej krvi 

Vplyv na vývoj alergie 

Matka 

Placenta 

Plod 

Dieť a 

Lokalizá cia kovových častíc v placente 

• Š pecifickou histochemickou reakciou na prepará toch pripravených z tkaniva zrelých 

placent sa zistili miesta depozície kovových častíc (Pb a Ni) v tkanive placenty. 

• Najfrekventovanejšou lokalitou pre obidva kovy boli bunky syncýciotrofoblastovej vrstvy 

(ktorá je interfá zou funkčné ho prepojenia medzi matkou a plodom). 

• Iné depozity kovov boli vo fagocytá rnych Hofbauerových bunká ch v stróme chóriových 

klkov a perivaskulá rne. 

• Frekvencia placent bez kovových častíc v priemyselnom regióne bola 10% a vo 

vidieckom regióne 16%. Pb a Ni častice boli zastúpené približne rovnako. 

37

Obr. 1. Dezintegrá cia pľúcnych alveolá rnych makrofá gov po fagocytóze kovových častíc z niklovej huty v in 

vitro podmienkach 

Obr. 2. Narušená aktivita membrá nových Fc receptorov tvoriť imúnne rozety u pľúcnych alveolá rnych 

makrofá gov po fagocytóze kovových častíc v in vitro podmienkach 

38

Zá ver 

• Submikrónová frakcia respirabilných častíc sa z oblasti pľúcnych alveol distribuje 

čiastočne krvnou cestou do rôznych orgá nov a tkanív, ktoré javia diferencovanú afinitu k 

jednotlivým kovom (obr. 1, 2). 

Obr. 3. Depozícia jemných kovových častíc obsahujúcich nikel a olovo v syncýciotrofoblastickom leme 

chóriových klkov ľudskej placenty pri pôrode v termíne 

• Počas gravidity sa dostá vajú kovové častice krvou aj do chóriových klkov placenty a sú 

čiastočne zachytá vané v bunká ch barié rové ho syncýciotrofoblastu na povrchu klkov - na 

interfá ze medzi matkou a plodom (obr. 3). 

• Hypoté za o intrauterinnom naprogramovaní alergie, resp. atopie za prítomnosti 

xenobiotík sa študuje v EÚ projekte: „Zachytá vanie a prestup chemických látok cez 

placentá rnu barié ru vo vzťahu k alergii u detí“. 

39


INTRAUTERINNÁ EXPOZÍCIA OLOVU A KVALITA PLACENTY V ÔSMICH 

ENVIRONMENTÁLNE ODLIŠNÝCH REGIÓNOCH SR 

Ľ. Palkovičová 1 , E. Reichrtová 1 , M. Ursínyová 1 , P. Šuška 2 , K. Rausová 1 

1 

Ústav preventívnej a klinickej medicíny; Bratislava 

riaditeľ: doc. MUDr. Š. Nyulassy, DrSc. 

2 

II. Gynekologicko-pôrodnícka klinika LFUK, Bratislava 

prednosta: prof. MUDr. K. Holomáň, CSc. 

Úvod 

Placenta predstavuje interfázu medzi matkou a plodom. Kovy, vrátane olova, 

prestupujú cez placentárnu bariéru selektívne do plodu, takže expozícia matky xenobiotikám 

počas tehotenstva predstavuje aj potenciálnu expozíciu plodu transportom cez placentu. 

Analýza kovov v placente dáva informáciu o individuálnej expozícii matky a čiastočne aj plodu. 

Environmentálne xenobiotiká môžu mať negatívny vplyv na kvalitu intrauterinného 

života prostredníctvom narušenia placentárnych funkcií a štruktúry. Prostredie in utero môže 

ovplyvniť vývoj imunitnej odpovede dieťaťa voči alergénom prostredia v postnatálnom období 

života. 

Ciele 

• Určiť koncentrácie olova (Pb) v placentách matiek bez profesionálnej expozície v 8-ich 

vybraných regiónoch SR v s rozdielnou environmentálnou charakteristikou (metalurgický 

a chemický priemysel, poľnohospodárske regióny a vidiecky región). 

• Zistiť vzťah medzi koncentráciou Pb v placentách a výskytom mikroštrukturálnych zmien 

v tkanive placenty. 

• Zistiť vzťah medzi koncentráciou Pb v placente a výskytom alergie u 12-mesačných detí. 

Materiál a metódy 

• Výber matiek (termínové pôrody v 38.-42. týždni, bez patológie) v 8-ich regiónoch SR 

(Bratislava, Ružomberok, Spišská Nová Ves, Snina, Michalovce, Košice, Nové Zámky, 

Levice) podľa vstupných kritérií. 

• Zber vzoriek placenty na histopatologické a analytické vyšetrenie. 

• Spracovanie vzoriek placenty štandardnými histologickými metódami a ich zhodnotenie 

svetelným mikroskopom. 

• Určenie koncentrácie olova (Pb) v placente metódou atómovej absorpčnej spektrometrie. 

• Sledovanie kohorty narodených detí na prenatálne a postnatálne rizikové faktory pomocou 

dotazníkov a klinické vyšetrenie detí regionálnymi alergológmi na prítomnosť, resp. 

neprítomnosť alergického ochorenia 

Výsledky 

Koncentrácia Pb v placente vo vybraných regiónoch SR 

Najvyššie koncentrácie Pb v placente sme zistili v regióne Košice, v porovnaní 

s ostatnými regiónmi. Po rozdelení regiónov do 4-och skupín podľa typu prevládajúceho 

znečistenia, najvyššie koncentrácie Pb v placente boli v regiónoch znečistených metalurgickým 

priemyslom, najnižšie v regiónoch s prevládajúcim chemickým znečistením. 

40

Kontaminácia placenty Pb a výskyt mikroštrukturálnych lézií v tkanive placent 

Najčastejšie sa vyskytujúcimi mikroštrukturálnymi léziami v placentách boli fibrinoidné 

depozity (90,6%), fibrinoidná nekróza (63,3%) a ischemická proliferácia syncýciotrofoblastu 

(52,5%). 

Koncentrácia Pb v placentách pozitívne korelovala s výskytom ischemickej proliferácie 

syncýciotrofoblastu (p < 0,05, r = 0,12) a s výskytom kalcifikácie (p < 0,001, r = 0,21). 

Kontaminácia placenty Pb a výskyt alergických ochorení u 12-mesačných detí 

Deti matiek s vysokou koncentráciou Pb v placente mali významne vyššiu prevalenciu 

alergií (56% vs. 37%, p

Literatúra: 

1. Ursínyová, M., Hladíková, V.: Lead in the environment of Central Europe. In: Trace elements – Their 

distribution and effect in the environment. Ed. B. Marker and K. Friese, Elsevier Scientce Ltd., 2000, s. 

109-134. 

2. Zamorska, L., Zadrožna, M., Kubicki, J.: Morphological and enzymatic changes in placentas of smoking 

women from polluted regions of southern Poland. In: Book of Abstracts of the International Conference on 

Environmental Factors related to Allergic Diseases in Childhood. Krakow (Poland), Jagiellonian 

University 2000, s. L11. 

3. Fuentes, M., Torregrosa, A., Mora, R., Gotzens, V., Corbella, J., Domingo, J. L.: Placental effects of lead 

in mice. Placenta, 17, 1996, 5-6, s. 371-376. 

4. McCabe, M. J., Lawrence, D. A.: Lead, a major environemntal pollutant, is immunomodulatory by its 

differential effects on CD4+ T cell subsets. Toxicol. Appl. Pharmacol., 111, 1991, s. 13-23. 

5. Selgrade, M. K., Lawrence, D. A., Ullrich, S. E., Gilmour, M. I., Schuyler, M. R., Kimber, I.: Modulation 

of T-helper cell populations: Potential mechanisms of respiratory hypersensitivity and immune 

suppression. Toxicol. Appl. Pharmacol., 145, 1997, s. 218-229. 

6. Warner, J. O.: Worldwide variations in the prevalence of atopic symptoms: what does it all mean? Thorax, 

54, 1999, Suppl. 2, s. S46-S51. 

42


RESPIRABILNÉ Č ASTICE (PM 2,5 mm) - ZDRAVOTNÉ RIZIKÁ 

L. Loboda 1 , E. Reichrtová 1 , E. Kráľovičová 2 



2 

Štá tny zdravotný ú stav hl. m. SR, Bratislava 

riaditeľka: MUDr. E. Haladová , CSc. 

Ú vod 

Neznečistený vzduch je zá kladnou zložkou zdravého životného prostredia, jeho kvalita 

ovplyvňuje jeho stav, ľudské zdravie ako aj jednotlivé ekosystémy, teda čistý vzduch je taký , 

ktorý nespôsobuje žiadne nepríjemné alebo škodlivé účinky na rastlinstvo, živočíš stvo 

i človeka krá tkodobo ani dlhodobo. 

Zdroje tuhý ch znečisťujú cich lá tok sa principiá lne rozdeľujú do dvoch skupín: 

prírodné a antropogénne. Znečisťovanie ovzdušia sa obvykle dáva do súvisu len 

s antropogénnymi zdrojmi (1), i keď extrémne koncentrá cie škodlivín sa namerali pri 

sopečný ch výbuchoch, prašný ch búrkach a lesný ch požiaroch (2). Zdroje znečisťovania 

ovzdušia sa môžu členiť podľa celého radu rôznych kritérií: 

• bodové (tová renský komín) 

• líniové (diaľnica) 

• plošné (tová renské areá ly, sklá dky odpadov, čerstvo zorané polia) 

• okamžité (havarijný ú nik exhalá tov) 

• stabilné (elektrá rne) 

• mobilné (dopravné prostriedky) 

Podľa fyziká lnych, chemický ch vlastností a biologický ch účinkov sa emisie členia na 

plynné, tuhé tepelné (spaliny), studené (dý chanie ná drží) zapá chajú ce, perzistentné, toxické 

a pod. (3). 

Biologická hodnota vzduchu pre človeka je daná jeho nenahraditeľnosťou (denná 

spotreba jedného človeka je približne 20 m 3 vzduchu). Jednou z podmienok pre zdravie 

človeka je čisté ovzdušie. Vyskytuje sa v krajiná ch málo narušený ch antropogénnou 

činnosťou. Znečistené ovzdušie pôsobí na človeka priamo (príčina ochorenia) a jednak 

nepriamo (oblasť sociá lna, oblasť psychická ). 

Škodlivý vplyv znečisteného ovzdušia na zdravotný stav obyvateľstva začína tým, že 

pokožka a sliznice sú vystavené priamemu účinku škodlivín v ovzduší (4). To spôsobuje 

dráždenie postihnutý ch orgá nov, hlavne očí, nosa, hrdla a respiračného systému, vyvolá va 

ťažkosti v ich činnosti a ich ochorenia (5). Biologický účinok prachu a aerosólov je zá vislý 

predovšetký m od ich toxicity a stupňa disperzity (6). Plynné lá tky sa dostá vajú do pľú cnych 

alveol, sú absorbované do krvi a pri vyšších koncentrá ciá ch spôsobujú ochorenia, napr. 

srdca. Vý skyt týchto chorôb je trikrá t vyšší v priemyselný ch oblastiach než na 

poľnohospodá rskom vidieku (7). Dôležitý m faktorom je znižovanie odolnosti, čo spôsobuje 

zníženie pracovnej činnosti, zvýšené nároky na lieky a liečbu. Opakujú ce sa zápaly 

dý chacích ciest v detskom veku môžu viesť v dospelosti k chronický m bronchitídam 

a ďalším zdravotný m kompliká ciá m (8). 

Dôležitou skupinou častíc, ktorý m sa začala venovať zvýšená pozornosť sú tzv. 

respirabilné častice s priemerom menším ako 2,5 µm (PM 2,5 ) Častice s veľkosťou medzi 10 

a 2,5 µm pochá dzajú z prachu rozptý leného vetrom z poľnohospodá rskych pôd, púští, 

kameňolomov a prachu z nespevnený ch ciest. Neú plné spaľovanie (prevá dzka spaľovacích 

motorov, priemyselné a domové spaľovanie tuhý ch a kvapalný ch palív, spaľovanie odpadu) 

43

je vý znamný m zdrojom najmä PM 2,5 . Tieto častice sa však tvoria aj sekundá rne v atmosfére, 

keď plyny ako SO 2 , NO x , a VOC emitované pri spaľovacích procesoch sa premieňajú pri 

chemický ch reakciá ch v ovzduší (9, 10). Pozorovalo sa, že koncentrá cie PM 10 vo 

vonkajšom a vnú tornom ovzduší v rovnakej lokalite sa veľmi nelíš ia, avšak v prípade že sa 

v domá com prostredí fajčí, výrazne stú pa koncentrá cia PM 2,5 . Tieto častice obsahujú vyššie 

koncentrá cie potenciá lne škodlivý ch chemický ch látok, ako sú kyseliny, ťažké kovy, 

polycyklické aromatické uhľovodíky v porovnaní s časticami väčšími ako 2,5 µm (11). 

Jemné častice, ktoré napr. produkujú dopravné prostriedky, elektrá rne alebo tová rne, 

zvyšujú riziko rakoviny pľú c. Toto konštatovanie je výsledkom štú die Brigham Young 

University v USA a potvrdzuje predchá dzajú ce a často diskutované konštatovanie 

epidemiológa Ardena Popa (13), že so znečisťovaním životného prostredia rastie aj 

ú mrtnosť v USA. Z prá ce uvedenej univerzity citujeme: „Vý sledky sú doteraz 

najpresvedčivejším dôkazom toho, že dlhodobý vplyv znečistenia životného prostredia, 

hlavne ovzdušia tuhý mi časticami 1-2,5 µm, ktoré je realitou v mnohý ch metropolá ch USA, 

je zásadný m rizikový m faktorom pre rakovinu pľú c“. Americký epidemiológ Arden Pop 

spolu s vedcami z University of Ottawa, American Cancer Society a New York School of 

Medicine spojili svoje zdravotné ú daje o 500 000 osobá ch za obdobie 16 rokov so 

štatistikami o znečistení ovzdušia v americký ch mestá ch. Na pochopenie, ako môže 

znečistenie ovzdušia zvýšiť riziko rakoviny pľú c, sa najprv zisťoval vplyv fajčenia. 

Najväčš ie riziko vzniku rakoviny pľú c vôbec bolo priradené aktívnemu fajčeniu, zvýšenému 

riziku je vystavený pasívny fajčiar v dlhodobom horizonte a zistené riziko rakoviny pľú c 

počas obdobia 16 rokov v spojitosti so životom v mestá ch so znečistený m ovzduším je 

porovnateľné s rizikom, ktorému sa vystavujú nefajčiari žijú ci s fajčiarmi. Prá ve častice 

s priemerom 2,5 a menej ako 2,5 µm spôsobujú uvedené ťažkosti a uká zalo sa, že každý 

ná rast koncentrá cie jemný ch častíc v ovzduší o 10 mikrogramov na kubický meter mal za 

ná sledok zvýšenie ú mrtnosti na rakovinu pľú c o 8 %. PM 10 prenikajú do pľú c (PM 2,5 až do 

pľú cnych alveol) a tak môžu ovplyvňovať pľú cne funkcie (14). Môžu prispievať k vzniku 

chronický ch bronchitíd a byť predispozičný m faktorom akú tnych bakteriá lnych 

a vírusový ch bronchitíd, obzvlášť u fajčiarov a detí. Môžu zhoršiť priebeh bronchiá lnej 

astmy, posledný ch štá dií chronickej bronchitídy, pľú cneho emfyzému a existujú ceho 

kardiovaskulá rneho ochorenia. Expozícia týmto časticiam môže vplý vať na tvorbu 

nosového hlienu a ďalšie obranné mechanizmy organizmu a môže podporovať zmeny 

morfológie pľú cneho tkaniva. Americká EPA pripisuje najmä PM 2,5 vysoký vplyv na 

poškodenie ľudského zdravia (12). 

Materiá l a metódy 

V súčasnosti sa na Ú PKM v spoluprá ci s niektorý mi zahraničný mi inštitú ciami rieši 

projekt EÚ „PLUTOCRACY“, zameraný na environmentá lne faktory pri vzniku alergií 

u detí, pričom jeho súčasťou je meranie koncentrá cie častíc PM 2,5 v komuná lnom ovzduší na 

2 vybraný ch lokalitá ch SR: mesto Bratislava a okres Stará Ľubovňa. Meranie sa vykoná va na 

3 odberový ch miestach v Bratislave a 3 odberový ch miestach v okrese St. Ľubovňa. Okres St. 

Ľubovňa nebol vybraný ná hodne, ale ako jeden z priemyselne najmenej znečistený ch okresov 

v SR, ako aj na zá klade predchá dzajú ceho pilotného projektu. Samotné meranie realizuje ŠZÚ 

Bratislava. 

Metodika spôsobu odberu vzoriek a spracovania 

Prachové častice PM 2,5 boli odoberané klasický m odberový m zariadením s príslušný m 

impaktorom s ná sledný m gravimetrický m stanovením. 

1. Princíp. Princíp metódy spočíva vo vedení vzduchu nasá vaného odberom 

zariadením cez selektívny vstup presný ch rozmerov a nasledujú ci filter, na ktorý sa častice 

kvantitatívne zachytá vajú . Vstup je na impaktore rozlíš ený a označený podľa zachytá vaný ch 

44

prachový ch častíc 10 µm alebo 2,5 µm. Častice sú zachytá vané s účinnosťou zá chytu na 50 % 

pri prietoku 10 l za minú tu. Vážením filtra pred a po vzorkovaní sa zistí hmotnosť 

zachytený ch prachový ch častíc. Objem odobratej vzorky ovzdušia sa zistí meraním prietoku 

na začiatku a na konci vzorkovania a zo zá znamu doby vzorkovania. 

2. Metóda. Bola použitá metóda odberu veľkostnej frakcie prachový ch častíc 

z voľného ovzdušia za použitia odberového zariadenia, ktoré spĺň a kritériá pre odber 

respirabilnej frakcie, t.j. frakcie, ktorá obsahuje 50 % častíc s veľkosťou aerodynamického 

priemeru 2.5 µm. Odber vzoriek sa vykoná va počas 24 hodín vo výške 1,5m nad povrchom 

terénu (15). 

3. Prístroje a zariadenia: 

• kompletný impaktor HARVARD pre PM 2.5 

• čerpacia jednotka 

• teflónové filtre PTFE 

• držiak filtrov 

• podložka pod filtre 

• kalibračné zariadenie pre meranie prietoku 10 L/min. 

• zariadenie na inštalá ciu impaktora v teréne 

• exiká tor pre udržanie konštantnej vlhkosti 44% 

• Petriho misky na transport a uchová vanie filtrov 

• silikónový olej na prípravu podložky pre zachytá vanie hrubý ch prachový ch častíc 

• pinzeta 

• analytické vá hy s citlivosťou najmenej 10 µg alebo vyššej. 

4. Zabezpečenie kvality. K zisťovaniu hmotnosti boli použité overené analytické vá hy. 

Sprá vnosť analytický ch vá h bola kontrolovaná pomocou certifikovaného zá važia o hmotnosti 

100 mg ± 100 µg a zistené ú daje sa zaznamená vajú v regulačnom diagrame. Kontrola sa 

vykoná va pred každý m vážením série filtrov. 

Vý sledky 

Vý sledky našich meraní koncentrá cie PM 2,5 v komuná lnom ovzduší v dvoch 

regiónoch Slovenska sú zhrnuté v tab. 1. 

Tab. 1. Koncentrá cie PM 2,5 v komuná lnom ovzduší 

Odberové miesto 

Zimné obdobie 2002 Jarné obdobie 2002 

dá tum koncentrá cia [µg.m -3 ] dá tum koncentrá cia [µg.m -3 ] 

Mesto SĽ 4-5. 3. 02 22,6 15-16. 5. 02 11,4 

Stará Ľubovňa 

Obec Lesnica 5-6. 3. 02 15,8 17-18. 5. 02 11,2 

Obec Sulín 6-7. 3. 02 20,5 14-15. 5. 02 7,8 

priemer 19,63 10,13 

Trnavská cesta 12-13. 3. 02 33,3 7-8. 5. 02 28,0 

Mesto Bratislava 

NsP Antolská 13-14. 3. 02 43,8 9-10. 5. 02 16,9 

Medická zá hrada 14-15. 3. 02 46,7 6-7. 5. 02 16,9 

priemer 41,26 20,60 

Literatú ra: 

1. Britton, L. G., Clarke, A. G.: Heterogenous Reactions of Sulfur Dioxide and SO 2 /NO 2 Mixtures with 

a Carbon Soot Aerosol. Atmospheric Environment, 14, 1982, s. 829-839. 

2. Haury, G. et al.: Experimental Investigation of the Aerosol-Catalyzed Oxidation of SO 2 under Atmospheric 

Conditions. Atmospheric Environment, 12, 1978, s. 281-287. 

3. Dlugi, R. et al.: The Heterogenous Formation of Sulphate Aerosols in the Atmosphere. Journal of Aerosol 

Science, 12, 1998, s. 185-197. 

4. Prinsloo, F. F.et al.: Influence of Mixed Sulfur-Nitrogen Oxides on the Redox Kinetics of Manganese Ions 

in Aqueous Solution. Journal of Chemical Society Dalton Transactions, 1994, s. 2373-2379. 

45

5. Miller, D. F.: Precursor Effects on SO 2 Oxidation. Atmspheric Environment, 12, 1978, s. 273-280. 

6. Milford, J. B., Davidson, C. I.: The Sizes of Particulate Sulfate and Nitrate in the Atmosphere – A Review. 

Journal of Air Pollution Control Association, 37, 1987, 2, s. 125-134. 

7. Eldridge, R. A. et al.: The Major Components of PM 2,5 at Remote Sites Across the United States. A and 

WMA 98 Proceedings. 

8. Bearer, C. F.: How are children Different from Adults?. Environ.Hlth.Persp., 103, Suppl. 6, s. 7-12. 

9. Stevens, R. K. et al.: Sampling and Analysis of Atmospheric Sulfates and Related Species. Atmospheric 

Environment, 12, 1978, s. 55-68. 

10. Judelkis, H. S., Siegel, S.: Particle – Catalyzed Oxidation of Atmospheric Pollutants. Atmospheric 

Environment., 7, 1973, s. 619-631. 

11. Leaderer, B. P.: Assesing Exposures to Environmental Tabacco Smoke. Risk Anal., 10, 1990, s. 19-26. 

12. U.S. Environmental Protection Agency. PM Fact Sheet, 2001, s. 9-11. 

13. Pope, A., Namboodiri, M. M.: Particulate air Pollution as a Predictor of Mortality In a Prospective Study of 

U.S. Adults. Am. J. Respir. Crit. Care Med., 151, 1995, s. 669-674. 

14. Abbey, D. E., Ostro, B. E., Petersen, F., Burchette, R. J.: Chronic Respiratory symptoms Associated with 

Estimated Long-term Ambient Concentration of fine Particulates less than 2,5 microns in Aerodynamic 

Diameter /PM 2.5 / and other air Pollutants. J. Exp. Anal. Environ. Epidemiol., 3, 1999, s. 137-159. 

15. EPA 1996: Air Quality Criteria for Particulate Matter. United States Environmental Protection Agency. 

Research Triangle Park NC 2711. April 1996, EPA/600/P-95/001cF. 

46


SUBJEKTÍ VNE HODNOTENIE HLUKOVEJ EXPOZÍ CIE VO VZŤ AHU 

K NESLUCHOVÝM Ú ČINKOM DOPRAVNÉ HO HLUKU 1 

Ľ . Sobotová, J. Jurkovičová, Z. Š tefániková, Ľ . Š evčíková, Ľ . Á ghová 

Ú stav hygieny Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ . Á ghová, CSc. 

Ú vod 

Hluk zaujíma zvláštne postavenie medzi mnohými negatívnymi faktormi životného 

prostredia (1). Objektívnymi vyšetreniami a dotazníkovými akciami bol dokázaný výrazne 

rušivý vplyv tzv. komunálneho hluku (pri hladinách v rozmedzí od 60 do 90 dB/A ide 

o extraaurálne účinky, kedy dochádza k nešpecifickým reakciám celého organizmu, hlavne v 

sfére vegetatívnej, endokrinnej a regulačnej a s tým súvisiacimi poruchami funkcií), najmä v 

nočných hodinách, horší zdravotný stav obyvateľov v hlučných oblastiach, častejší výskyt 

neurotizmu a iných psychických porúch (2, 3, 4 5, 6, 7, 8) 

Najvšeobecnejšou odpoveďou obyvateľstva na prekročenie prípustných hladín hluku 

býva rozmrzenosť (annoyance). Je to psychický stav, ktorý vzniká pri mimovoľ nom vnímaní 

vplyvov alebo pri podriaďovaní sa okolnostiam, ku ktorým má jedinec zamietavý postoj, 

pretože rušia jeho súkromie, prekážajú vo vykonávanej činnosti alebo ovplyvňujú kvalitu 

odpočinku. Reakciou na to sú pocity odporu, podráždenosť a v niektorých prípadoch 

psychosomatické poruchy (9, 10, 11). 

Účinky na kardiovaskulárny systém patria medzi nesluchové, nešpecifické účinky 

hluku. Výsledky epidemiologických štúdií objektívne zhodnocujúcich pôsobenie dopravného 

hluku ako rizikového faktora kardiovaskulárnych ochorení sú v mnohom kontroverzné a ich 

problémom je nepresnosť kvantifikácie medzi expozíciou a účinkami na zdravie, 

multifaktoriálnosť a skresľ ujúce faktory, selekčný a informačný bias. Predbežné výsledky 

niekoľ kých prospektívnych štúdií, ktoré hoci disponujú pomerne veľkými súbormi (2 512 a 2 

348 respondentov), nedokazujú dostatočne kauzalitu vzťahu medzi dlhotrvajúcou hlukovou 

expozíciou a tlakom krvi alebo ostatnými známymi rizikovými faktormi koronárnej choroby 

srdca (12, 13, 14, 15). Objavujú sa štúdie v pracovnom a v životnom prostredí sledujúce 

vplyv miery a stupňa subjektívneho hodnotenia hlukovej expozície (obťažovanie, 

rozmrzenosť) ako modifikujúcho faktora na hladinu systolického a diastolického tlaku krvi 

ako aj skóre kardiovaskulárneho rizika. 

Cieľ štúdie 

Cieľ om našej práce bolo subjektívne zhodnotiť hlukovú expozíciu vybraného súboru 

vysokoškolákov bývajúcich a študujúcich v Bratislave ako aj vplyv rozmrzenosti 

(annoyance) na hladinu systolického a diastolického tlaku krvi a skóre kardiovaskulárneho 

rizika. Zároveň sme vypočítali riziká niektorých nesluchových účinkov hluku (odds ratio, 95 

% interval spoľ ahlivosti). 


Náš súbor (n = 465; 39,6% mužov, 60,4 % žien, priemerný vek 22,3 ± 2 roka ) tvorila 

exponovaná skupina dopravnému hluku (n = 220) a kontrolná skupina (n = 245). 

Ekvivalentné hladiny hluku sme stanovili pomocou štandardnej meracej techniky 

1 Tá to prá ca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV 1/0533/33 

47

prístrojového parku firmy Brűel-Kjaer v Bratislave v exponovanej oblasti študentského 

domova (exponovaná skupina) a na kontrolných stanovištiach iných obytných oblastí 

(kontrolná skupina). Meracie stanovištia boli situované vo vzdialenosti 2 metre od fasády 

budovy s výškou mikrofónu 1,2 metra nad zemou (16). 

Š tudenti tvorili vekovo, vzdelanostne a po stránke životného štýlu homogénny súbor. 

Diastolický a systolický tlak krvi sme stanovili klasickou metódou (ortuťový tlakomer). 

Vzhľ adom na relatívne nízky priemerný vek v našom súbore sme stanovili hraničné kritéria 

pre hladinu systolického tlaku krvi ≤ 120 mmHg a diastolického tlaku krvi ≤ 80 mmHg. 

Hladina skóre kardiovaskulárneho rizika bola stanovená ≤ 30. 

Na hodnotenie skóre kardiovaskulárneho rizika sme použili 32 možných rizikových 

faktorov kardiovaskulárnych ochorení (17). Hodnotili sme osobnú a rodinnú anamnézu, 

výživové zvyklosti, energetickú bilanciu, príjem vybraných nutrientov; sledovali sme 

fajčenie, výskyt psychogénneho stresu, typ správania A/B/X, antropometrické faktory (BMI, 

% tuku, W/H index), systolický a diastolický TK a zmeny TK po fyzickej a psychickej záťaži. 

Ku každému rizikovému faktoru sme priradili 0 až 5 bodov podľ a závažnosti. Vyhodnotili 

sme skóre kardiovaskulárneho rizika u každého jednotlivca. 

Subjektívne faktory týkajúce sa stupňa obťažovania hlukom a celkovej rozmrzenosti 

(annoyance), interferencie s rôznymi aktivitami, a subjektívneho hodnotenia zdravotného 

stavu sme zisťovali pomocou autorizovaného Dotazníka o obťažovaní hlukom použitého v 

rámci spolupráce Ú stavu hygieny Lekárskej fakulty UK v Bratislave s Výskumným ústavom 

preventívneho lekárstva, Centrom hygieny (v súčasnosti Ú stav preventívnej a klinickej 

medicíny) (3, 4, 5). 

Informácie od respondentov sme získavali formou priameho osobného rozhovu. 

Subjektívne zhodnotenie hlukovej expozície sme posudzovali podľ a miery a stupňa celkovej 

rozmrzenosti (noise annoyance) v trojstupňovej škále (neruší, ruší trochu, ruší). BMI (body 

mass index - kg/m 2 ), prítomnosť psychogénneho stresu, fajčenie, miera nervozity 

a predráždenosti, okolie bytu, lokalizácia a typ zástavby, orientácia okien a počet osôb v byte 

patrili v našej analýze medzi možné skresľ ujúce faktory (confounding factors). 

Na štatistickú analýzu súborov sme použili programové balíky EPI Info 6.04, Statcalc, 

EPI Info 2000 a program S-Plus 4.5. Riziká vplyvu expozície dopravnému hluku na hladinu 

systolického a diastolického tlaku krvi sme získali pomocou bivariantnej a stratifikovanej 

analýzy (odds ratio, Mantel-Haenszelovo vážené odds ratio s 95% intervalom spoľ ahlivosti). 

Na zhodnotenie pomerného vplyvu jednotlivých faktorov ovplyvňujúcich hladinu 

systolického a diastolického tlaku krvi a vzťahu k subjektívnemu hodnoteniu expozície 

dopravnému hluku (noise annoyance) sme požili metódu mnohonásobnej lineárnej regresie 

(18). 

Výsledky 

Ekvivalentné hladiny hluku dosahovali 67±2 vs 58,7±6 dB/A (exponovaná vs 

kontrolná oblasť). 

Dopravný hluk výrazne viac obťažuje študentov v exponovanom súbore (OR MH = 

5,51; 95% IS = 4,21 – 7,88) (obr. 1). Riziká interferencie dopravného hluku s rôznymi 

aktivitami sú signifikantne vyššie v exponovanej skupine vysokoškolákov. Týka sa to hlavne 

interferencie pri počúvaní rádia a televízie, pri čítaní a duševnej práci, pri dohovore s druhou 

osobou a pri telefonickom rozhovore. 

Výsledky bivariantnej analýzy naznačili, hoci nie signifikantne, riziká pre súbor 

exponovaný dopravnému hluku týkajúce sa elevácie hladiny systolického tlaku krvi (OR = 

1,12; 95% IS = 0,71 – 1,77) a diastolického tlaku krvi (OR = 1,31; 95% IS = 0,68 – 2,53) (tab. 

1, obr. 1). 

48

Subjektívne sme posudzovali hlukovú expozíciu podľ a miery a stupňa celkovej 

rozmrzenosti (noise annoyance) v trojstupňovej škále (neruší, ruší trochu, ruší). Počet 

respondentov, ktorých neruší dopravný hluk bol signifikantne vyšší u neexponovanej skupiny 

a naopak (tab. 2) 

Tab. 1. Vybrané nesluchové účinky dopravného hluku v súbore študentov (exponovaná vs kontrolná skupina) 

Indikátor nesluchových účinkov OR (95 % IS) chí-kvadrát p-hodnota 

Hladina systolického tlaku krvi (>120 mm Hg) 1,12 (0,71-1,77) 0,27 0,6 

Hladina diastolického tlaku krvi (>80 mmHg) 1,31 (0,68-2,53) 0,72 0,4 

Skóre kardiovask. rizika (>30) 1,05 (0,71-1,55) 0,05 0,8 

Psychogénny stres 0,93 (0,63-1,37) 0,16 0,7 

Rušenie a obťažovanie dopravným hlukom (noise annoyance) 

+ 5,51 (4,21-7,88) *** 137,9 < 0,001 

Nervozita a predráždenosť (nervousness and irritability) 0,94 (0,61-1,46) 0,08 0,8 

*** 

štatisticky veľ mi vysoko významný 

+ 

Mantel-Haenszelovo vážené odds ratio 

znervó zňovanie 

rušenie, obť až ovanie 

*** 

psychogénny stres 

skó re kardiovask. rizika 

druh ú č inku 

diastol. TK 

systol. TK 

*** veľmi vysoko štat. významný 

95 % IS 

odds ratio 

0 2 4 6 8 

1 

vyjadrenie rizika 

Obr. 1. Vyjadrenie rizík nesluchových účinkov dopravného hluku (exponovaná vs kontrolná skupina) 

Tab. 2. Miera rušenia dopravným hlukom (exponovaná vs kontrolná skupina) 

Stupeň rušenia 

Exponovaní Neexponovaní Spolu Sumárne odds ratio Sumárny 

(n=220) (n=245) (n=465) (95 % IS) chí kvadrát (M-H) 

neruší 20 (9,1%) 107 (43,7%) 127 (27,3%) 

ruší trochu 75 (34,1%) 93 (38%) 168 (36,1%) 5,52 (4,21-7,89) 138,17 

ruší 125 (56,8%) 45 (18,3%) 170 (36,6%) 

M-H = Mantel-Haenszel p < 0,001 

IS = interval spoľ ahlivosti 

Mnohonásobná lineárna regresia naznačila vzťah medzi obťažovaním dopravným 

hlukom a eleváciou hladiny diastolického tlaku krvi (r 2 = 0,46, b = - 1,231, F = 4,4, p = 0,04). 

Významné skresľ ujúce faktory ako fajčenie, pohlavie a BMI sme tiež brali do úvahy. 

Jednotlivé stupne rušenia dopravným hlukom sme podrobili stratifikovanej analýze vo 

vzťahu k hladine systolického a diastolického tlaku krvi ako aj ku skóre kardiovaskulárneho 

rizika v celom súbore respondentov ako aj v exponovanej a neexponovanej skupine osobitne. 

49

Analýza ukázala marginálny, nie však signifikantný vzťah medzi obťažovaním 

hlukom v celom súbore (OR MH = 0,85 (95 % IS = 0,54 - 1,34) pre hladinu diastolického tlaku 

krvi a skóre kardiovaskulárneho rizika (OR MH = 0,84 (95 % IS = 0,63 - 1,10). Naznačený bol 

aj vzťah v exponovanom súbore medzi stupňami obťažovania dopravným hlukom a hladinou 

systolického tlaku krvi (OR MH = 0,73 (95 % IS = 0,41 - 1,16) (obr. 2). 


EXPONOVANÁ 

SKUPINA 

diastol. TK 

systol. TK 


KONTROLNÁ 

SKUPINA 

diastol. TK 

systol. TK 


95 % IS 

SPOLU 

diastol. TK 

systol. TK 

odds ratio 

0 1 1 2 3 

kvantifikácia rizika 

Obr. 2. Vyjadrenie rizík elevácie hladiny tlaku krvi a skóre kardiovaskulárneho rizika (exponovaná, kontrolná 

skupina a celý súbor) 

Diskusia a závery 

V našej práci sme sledovali vzťah medzi subjektívnym hodnotením hlukovej 

expozície a nesluchovými, nešpecifickými účinkami dopravného hluku v súbore 

vysokoškolákov. 

Subjektívne sme hodnotili hlukovú expozíciu podľ a stupňa obťažovania hlukom, 

celkovej rozmrzenosti (annoyance) a interferencie s rôznymi aktivitami. 

Stupeň celkovej rozmrzenosti (annoyance) ako najvšeobecnejšiu odpoveď 

obyvateľstva na prekročenie prípustných hladín hluku sme dávali do vzťahu k elevácií hladín 

systolického a diastolického tlaku krvi ako aj skóre kardiovaskulárneho rizika. V dostupnej 

literatúre sa stupeň celkovej rozmrzenosti ako aj citlivosť na hluk (tzv. noise sensitivity) často 

používa ako indikátor expozície hluku vo vzťahu k jeho extaraurálnym účinkom (najmä 

v oblasti kardiovaskulárneho systému) (19, 20). V pracovnom prostredí Lercher (1993) zistil 

pomocou multivariantnej analýzy vplyv celkovej rozmrzenosti (annoyance) na hodnoty 

hladiny systolického a diastolického tlaku krvi v mmHg. Vychádzalo to v priemere pre 

systolický tlak elevácia 2,1 (95% IS = (- 3,0 - 7,3) a pre diastolický tlak elevácia 3,5 (95% IS 

= (0,3 - 7,4). V životnom prostredí (21) použil stupeň subjektívneho hodnotenia celkovej 

rozmrzenosti (annoyance) ako indikátor hlukovej expozície. Výsledok bol v rozpore 

s očakávaným vzťahom (najvyššie percento probandov s hypertenziou bolo v skupine 

subjektívne najmenej rušenej dopravným hlukom). Tieto výsledky si vyžadujú dôkladnejšiu 

analýzu z psychologického hľ adiska. 

Dôležité je zjednotiť otázky týkajúce sa obťažovania hlukom v jednotlivých 

dotazníkoch použitých v rôznych krajinách. O toto sa pokúsili Fields a kol. (21, 22) pri 

50

návrhu jednotnej päťstupňovej škály obťažovania hlukom. V našej práci bola použitá 

trojstupňová škála, ktorú treba zohľ adniť pri porovnávaní výsledkov. 

V našej práci bivariantná analýza naznačila (nie však signifikantne) riziká zvýš enia 

hladín systolického a diastolického tlaku krvi a signifikantný nárast rizík interferencie 

s viacerými aktivitami v skupine objektívne exponovanej dopravnému hluku. Analýza ukázala 

marginálny, inverzný, nie však signifikantný vzťah medzi obťažovaním hlukom v celom 

súbore pre hladinu diastolického tlaku krvi a skóre kardiovaskulárneho rizika. Naznačený bol 

aj inverzný vzťah v exponovanom súbore medzi stupňami obťažovania dopravným hlukom 

a hladinou systolického tlaku krvi. Viacrozmerná lineárna regresia ukázala negatívny vzťah 

medzi stupňom obťažovania dopravným hlukom a eleváciou hladiny diastolického tlaku krvi. 

Môž me konštatovať, že naše výsledky sú v súlade s Lercherom a kol. (20). 

Tieto vzťahy naznačujú potrebu analýzy aj subjektívnych faktorov (napr. obťažovanie 

hlukom, citlivosť na hluk) pri štúdiach podobného charakteru. Stupeň subjektívneho 

obťažovania dopravným hlukom sa zatiaľ ukazuje vhodným indikátorom pre zhodnotenie 

objektívnej hlukovej expozície, nie však vo vzťahu k hypertenzii. V našom pomerne mladom 

a homogénnom súbore ťažko hovoriť o hypertenzii, preto ani výsledky nie sú jednoznačné 

a je potrebná opatrnosť pri ich interpretácií. 

Literatúra: 

1. Berglund, B., Lindvall, T., Schwela, D. H. (eds): Guidelines for Community Noise. Geneva, WHO 2000. 

159 s. 

2. Á ghová, Ľ .: Der Verkehrslärm als ein Störfaktor im schulmilieu. Z. ges. Hyg., 21, 1975, 4, s. 302-306. 

3. Á ghová, Ľ ., Voleková, J., Jurkovičová, J., Š itár, J.: Psychohygienické aspekty hlukovej záťaže v 

urbanizovanom prostredí. Psychológia v riešení ekologických problémov. Ú stav experimentálnej 

psychológie SAV, 1992, s. 63-66. 

4. Radulov, Š ., Rolný, D.: Hluk v životnom prostredí niektorých miest SSR a rušenie obyvateľ stva. Acta 

Hygien. Epidemiol. Microbiol. Príloha 3/1988, Praha 1988, s. 120-127. 

5. Sobotová, Ľ ., Jurkovičová, J., Voleková, J., Á ghová, Ľ .: Community noise annoyance risk in two surveys. 

Int. J. Occup. Med. Environ. Health, 14, 2001, 2, s. 197-200. 

6. Dietzová, Z.: Rušivé účinky a zdravotné dôsledky hluku. Ž ivotné podmienky a zdravie. Bratislava, Národné 

centrum podpory zdravia 2000, 355 s. (s. 340-344). 

7. Š išma, P.: Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku. Zdraví a životní prostředí. 1. konference Systému 

monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Praha, Státní zdravotní ústav, 

Ú středí monitoringu zdravotního stavu, 1996, 407 s. (s. 243-252). 

8. Dostál, A., Janušová, T., Szárazová, M., Brodniansky, B.: Užívanie sedatív a hypnotík - riešenie problému 

nezvládania neurotizujúceho hluku. Hygiena, 47, 2002, 4, s. 197-201. 

9. Jelínková, M., Picek, M.: Physical and psychological factors determining population responses to the 

environment. Activ. nerv. super., 26, 1984, 2, s. 144-146. 

10. Havránek, J. a kol.: Hluk a zdraví. Praha, Avicenum 1990, 278 s. 

11. Stansfeld, S. A., Sharp, D. S., Gallacher, J., Babisch, W.: Road traffic noise, noise sensitivity and 

psychological disorder. Psychol. Med., 23, 1993, s. 977-985. 

12. Babisch, W., Ising, H., Gallacher, J. E. J., Sharp, D. S., Baker, I. A.: Traffic noise and cardiovascular risk: 

The Speedwell study, first phase. Outdoor noise levels and risk factors. Arch. Environ. Health, 48, 1993a, 6, 

s. 401-405. 

13. Babisch, W., Ising, H., Elwood, P. C. , Sharp, D. S., Bainton, D.: Traffic noise and cardiovascular risk: The 

Caerphilly and Speedwell studies, second phase. Risk estimation, prevalence, and incidence of ischemic 

heart disease. Arch. Environ. Health, 48, 1993b, 6, s. 406-413. 

14. Elwood, P. C., Ising, H., Babisch, W.: Traffic noise and cardiovascular disease. The Caerphilly and 

Speedwell studies. Schriftenr Ver Wasser Boden Lufthyg., 88, 1993, s. 118-134. 

15. Babisch, W., Ising, H, Gallacher J. E., Sweetnam, P. M., Elwood, P. C.: Traffic noise and cardiovascular 

risk: the Caerphilly and Speedwell studies, third phase - 10 - year follow up. Arch. Environ. Health, 54, 

1999, s. 210-216. 

16. Nariadenie vlády SR o ochrane zdravia pred hlukom a vibráciami. Zbierka zákonov č. 40/2002, čiastka 20, 

18 s. 

17. Jurkovičová, J., Á ghová, Ľ ., Š tefániková, Z., Š evčíková, Ľ ., Nosková, T., Sekretár, S.: Cardiovascular 

disease risk in medical students. Studia psychol., 39, 1997, 4, s. 259-262. 

51

18. Szklo, M., Nieto, F. J.: Epidemiology, Beyond the Basics. Gaithersburg, Maryland, Aspen Publishers Inc. 

2000. 495 s. 

19. Lercher, P., Hortnagl, J., Kofler, W. W: Work noise annoyance and blood pressure: combined effects with 

stressful working conditions. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 65, 1993, 1, s. 23-28. 

20. Babisch, W., Ising, H., Gallacher, J. E. J.: Association between noise annoyance and incidence of ischaemic 

heart disease in the Caerphilly and Speedwell studies. Proceedings inter.noise, 29 th International Congress 

on Noise Control Engineering, Nice, France 2000. Imprimé par Jouve, Paris 2000, Vol. 4, 4 094 s. (s. 2065- 

2070). 

21. Lercher, P., Widmann U., Kofler, W.: Transportation noise and blood pressure: The importance of 

modifying factors. Proceedings inter.noise, 29 th International Congress on Noise Control Engineering, Nice, 

France 2000. Imprimé par Jouve, Paris 2000, Vol. 4, 4 094 s. (s. 2071-2075). 

22. Fields, J. M., de Jong, R. G., Brown, A. L., Flindell, I. H., Gjestland, T., Job, R. F. S., Kurra, S., Lercher, P., 

Schuemer-Kohrs, A., Vallet, M., Yano, T.: Guidelines for reporting core information from community noise 

reaction surveys. J.Sound Vib, 206, 1997, 5, s. 685-695. 

23. Fields, J. M., de Jong, R. G., Gjestland, T., Flindell, I. H., Job, R. F. S., Kurra, S., Lercher, P., Vallet, M., 

Yano, T., Guski, R., Felscher-Suhr U., Schumer, R.: Standardized general-purpose noise reaction questions 

for community noise surveys: Research and recommendation. J. Sound Vib., 242, 2001, 4, s. 641-679. 

52


PODIEL KROKOVÉ HO HLUKU NA AKUSTICKOM DISKOMFORTE V BYTOCH 

A MOŽ NÉ OPATRENIA NA JEHO ODSTRÁNENIE 

A. Dostá l, M. Szá razová , T. Janušová 

Ústav hygieny JLF UK, Martin 

prednostka: Ing. M. Szá razová , CSc. 

Medzi základné požiadavky na stavby patrí aj ochrana pred hlukom a vibrá ciami. 

Stavebný zákon, §43, d, bod 6 ustanovuje návrh a realizá ciu stavby tak, aby hluk vnímaný 

užívateľmi stavby neprekročil úroveň, ktorá ohrozuje ich zdravie a aby im umožnil spať, 

odpočívať a pracovať v uspokojivý ch podmienkach. Problémom hluku sa zaoberajú prá ce 

viacerý ch autorov (1, 2). 

Podľa našich zistení z dotazníkového prieskumu krokový hluk patrí vo viacbytový ch 

stavbá ch postavený ch nekvalitnou panelovou technológiou medzi najrušivejšie hluky. V 

bytoch, v ktorý ch neboli urobené podlahové úpravy sme namerali maximá lne hlukové hladiny 

L Amax od 34 až 36,9 dB/A. Povolená hladina pre denný čas 40 dB/A nie je prekročená . 

Napriek tomu si na tento druh hluku sťažuje viac ako tretina z 578 respondentov, pričom 

väčšina z nich bý va v jednoizbový ch bytoch (3, 4). 

V zmysle Stavebného zákona akékoľvek úpravy v bytoch, ktoré by mohli narušiť 

statiku alebo z iný ch opodstatnený ch dôvodov, podliehajú povinnosti ohlá siť uvažovaný 

zá mer. Nespadajú sem výmeny klasický ch okien za plastové, zasklievanie loggií ani 

podlahové úpravy, ku ktorý m sa chceme vyjadriť. V bytoch, kde vlastník bytu nahradil 

pôvodnú PVC podlahovinu za tzv. plá vajúcu podlahu, sa hluková situá cia nezhoršila. Pod 

podlahovinu sa ukladá 2 mm vrstva extrudovaného polyetylénu, čím by sa mala vylepšiť 

situá cia. Rozhodujúce je však sprá vne kladenie a izolá cia drevenej podlahoviny vo vzťahu k 

stená m. V prípade, keď vlastník bytu zamenil PVC podlahovinu za keramickú dlažbu, 

hluková situá cia sa výrazne zhoršila. Namerali sme hodnoty takmer 60 dB/A. Domnievame 

sa, že aj takéto úpravy by mali byť pod dohľadom zákona. Keďže toto Stavebný zákon 

neurčuje, v prípadnom novelizačnom procese zákona by bolo vhodné diskutovať tento 

problém a zvážiť zaradenie tejto ohlasovacej povinnosti vlastníkom bytov. Zaiste budú k 

tomu potrebné výsledky technický ch skúšok. V stavbá ch pre účely bývania postavený ch po 

roku 1991 sa tento problém nevyskytuje. 

Okrem technický ch opatrení na zlepšenie akustického komfortu v bytoch, sú možnosti 

v oblasti legislatívy. Občiansky zá konník, §127: "Vlastník vecí sa musí zdržať všetkého, čím 

by nad mieru primeranú pomerom obťažoval iného .... Preto nesmie nad mieru primeranú 

pomerom (?) obťažovať susedov hlukom ......" (3). (pozn.: pes je z prá vneho aspektu vec). 

Všeobecne záväzné nariadenie (VZN) o ochrane, chove a držaní zvierat bolo celoštá tne 

zrušené a vyhlášky Ministerstva pôdohospodá rstva ho v celej šírke nenahrá dzajú. VZN 

určovalo chovateľovi povinnosť dbať, aby pes brechaním a zavý janím nerušil ostatný ch 

spoluobčanov. 

Nariadenie vlá dy SR č. 40 "O ochrane zdravia ľudí pred hlukom a vibrá ciami" je 

podľa vyjadrení kompetentný ch odborníkov v oblasti hluku nevyhovujúce a zrelé pre 

dôsledné prepracovanie. 

Zá merom tohto príspevku je podieľať sa na humanizá cii našich sídlisk, ktorá je vo 

všeobecnosti nesprá vne chá paná ako exteriérové úpravy, výsadba zelene, budovanie ihrísk 

interiérové úpravy bytov a podobné aktivity. Krá sny exteriér či interiér bytu predsa ešte 

nemusí zaručovať spokojnosť s bý vaním. Byt má predovšetký m slúžiť človeku ako prostredie 

53

pre odpočinok. Základnou požiadavkou plnohodnotného odpočinku je akustický komfort. 

Ticho a pokoj. Viacbytové panelové domy sú najproblematickejšie. Spôsoby, aký mi by sme 

mohli dosiahnuť vylepšenie súčasného neuspokojivého stavu vidíme zatiaľ výlučne v 

zdravotno-osvetovej prá ci, ktorá je v ruká ch leká rov, hygienikov. Vlastne: poľudštenie sídlisk 

je v ruká ch každého z ná s. 

Literatú ra: 

1. Ághová , Ľ. a kol.: Hygiena. Martin, Osveta 1993, 267 s. 

2. Sobotová , Ľ., Jurkovičová , J., Voleková , J., Ághová , Ľ.: Psychohygienické aspekty hlukovej záťaže - 

možnosti sledovania v súbore vysokoškolá kov. Vojenské zdravotnické listy LXX, 2001, 4, s. 146 - 150. 

3. Dostá l, A., Szá razová , M., Janušová , T.: Non - specific effects of noise environment of human dwellings. In: 

Indoor climate of buildings 2001 health, comfort and productivity versus cost effective operation of HVAR- 

R. Bratislava, Slovac Soc. of Environ. Technology 2001, p. 45 - 50. 

4. Dostá l, A., Brodniansky, B., Janušová , T., Szá razová , M.: K problematike rušivého a obťažujúceho hluku v 

obytnom prostredí. Hygiena 46, 2001, 2, s. 94 - 99. 

54


SPELEOTERAPIA OČAMI HYGIENIKA 

Š. Roda, L. Klein 

Štátny zdravotný ústav, Rožňava 

riaditeľ: MUDr. L. Klein 

Úvod 

Astma a respiračné alergie patria medzi najvýznamnejšie ochorenia detského 

i dospelého veku a predstavujú celosvetovo významný problém medicínsky, sociálny 

a problém verejného zdravotníctva. Astma a respiračné alergie nie sú „moderné“ ochorenia, 

ich výskyt popisovali už starovekí Gréci. V polovici 20. storočia však prevalencia ich výskytu 

začala na celom svete rýchlo narastať a priebeh ochorení sa zhoršovať. V súčasnosti približne 

5% európskej populácie trpí astmatickým ochorením. Prevalencia astmy v SR bola začiatkom 

roku 2000 534/100 000 obyvateľov. Oproti roku 1980 incidencia astmy a respiračných 

alergických ochorení u detskej populácie do 15 rokov vzrástla o 20%. Trend nárastu je 

najvýznamnejší v detskej populácii v urbanizovaných regiónoch. Nárast prevalencie spolu so 

závažnosťou a ťažším priebehom ochorení je príčinou zvyšujúcej sa úmrtnosti, keď v roku 

1999 úmrtnosť u mužov na astmu bola o 47% a u žien o 79% vyššia oproti roku 1990. 

Astmatici v snahe zbaviť sa dýchavičnosti cestujú do hôr, k moru a hľadajú nádej aj v 

jaskyni. Jaskyne hrajú signifikantnú úlohu v histórii človeka. Prvé poznatky o vplyve 

klimatických podmienok jaskýň na človeka pochádzajú z 19. storočia, keď v roku 1871 sa v 

Taliansku v Monsumánskych jaskyniach liečili pacienti s reumatickými ochoreniami. V 40- 

tych rokoch 20. storočia sa začali na liečbu využívať šachty v Bad Gasteine v hĺbke 1600 m. 

Vychadzajúc z empirických skúseností počas vojny sa začala v 50. rokoch využívať na liečbu 

jaskyňa Klutert vo Westfálsku. Neskôr to boli jaskyne Béke v Jósvafo v Maďarsku, jaskyňa 

Gombasek a jaskyňa Bystrá v SR a iné. Špeciálne podmienky jaskynného prostredia 

predurčujú možnosť využitia jaskýň pre potreby humánnej medicíny aj v súčasnosti. 

Metodika 

Cieľom práce bolo sledovať kvalitu prostredia systémov, v ktorých sa človek nachádza 

a porovnať ich s s kvalitatívnymi ukazovateľmi jaskynného prostredia. Vypracovali sme 

diagram systému jaskynnej mikroklímy (obr. 1) a na základe teoretických podkladov 

i praktických skúseností sme hodnotili medicínske aspekty speleoterapie vo vzťahu k systému 

kvality jaskynného prostredia. Na základe analýzy výsledkov sme sa pokúsili stanoviť 

základné kritériá pre praktickú speleoterapiu z pohľadu hygienika. 

Je dokázaným faktom, že klíma je významnou časťou prostredia a je schopná 

indikovať biologické zmeny v ľudskom organizme samostatne i v interakcii s ďaľšími 

faktormi prostredia. Hľadať súvislosti medzi vývojom ochorenia a konkrétnym klimatickým 

parametrom je veľmi obtiažne. Výsledky diskusií o pozitívnom vzťahu jaskynnej mikroklímy 

ako systému zloženého z jednotlivých parametrov a biologických zmien nimi generovaných, 

môžu byť zdrojom falošných konklúzií vzhľadom na integritu systému. Ukazuje sa oveľa 

rozumnejšíe klinicky dokumentovať biologické zmeny spôsobené kratším či dlhším 

liečebným pobytom v jaskyni a pokúsiť sa hodnotiť tieto zmeny v súvislosti s kontinuálne 

sledovanými charakteristickými parametrami systému jaskynnej mikroklímy. Kontinuálne 

sledovanie zmien parametrov jaskynnej mikroklímy sme realizovali v rámci riešenia projektu 

PHARE EC (HEA) 10 SL - Ochrana prírodných zdrojov v krase, v časti: „Návrh 

monitorovacieho systému a realizácia monitoringu vybraných parametrov jaskynného 

prostredia v súvislosti so speleoterapiou“ vo vybraných jaskyniach v SR. 

55

TEMPERATURE 

WIND 

WIND TEMPERATURE GEOTH. 

HUMIDITY 

DROPWATER 

AEROSOL 

SOLID 

AEROSOL 

SOLID 

AEROSOL 

H2O 

SOIL CO2 SOIL 

AIR 

GASES 

RADON 

BEDROCK 

IONS 

/large/ 

IONS 

/small/ 

Obr. 1. Systém jaskynnej mikroklímy 

56

Výsledky 

Poznajúc mechanizmus vývoja bronchiálnej stenózy je evidentné, že niekoľko 

komponentov jaskynnej mikroklímy slúži ako zdroj pre vysvetlenie tejto skúsenosti. 

Porovnajúc parametre klímy vonkajšieho prostredia, bytu a jaskynného prostredia zisťujeme, 

že v jaskynnom prostredí nie sú prítomné faktory, ktoré provokujú astmatický atak vo 

vonkajšom prostredí (obr. 2a, 2b): biologická čistota prostredia- bez alergénov, nízke 

rýchlosti prúdenia, potlačený front efekt, vlhkosť, malá denná i ročná amplitúda teploty. 

Vplyv jaskynného prostredia zmenšuje hyperreaktivitu bronchiálneho systému astmatikov a 

biologické zmeny vyvolané touto skutočnosťou sú odozvou v neurohormonálnej regulácii. 

Túto skutočnosť potvrdzuje aj fakt, že priaznivé zmeny zaznamenané počas pobytu v jaskyni 

nie sú limitované len liečebnou kúrou. 

Rozhodujúcu úlohu v uvedenom biologickom procese hrá komplex prírodnej 

radioaktivity, ionizácie ovzdušia a jaskynného aerosólu. Je známe, že malé radioaktívne 

dávky aktivujú tkanivový metabolizmus, pozitívne vplývajú na imunitný systém a zlepšujú 

rezistenciu organizmu. Negatívne ióny dokazateľne stimulujú sympatické nervstvo v systéme 

sympatikus - parasympatikus, s priaznivým dopadom na bronchiálny systém. 

Rozhodujúcu úlohu na skutočnosti vysokého stupňa biologickej čistoty v jaskyni má 

fakt minimálneho počtu patogénnych mikroorganizmov a ich obmedzený vplyv v danom 

prostredí, čo je spôsobené najmä filtračnou schopnosťou horninového nadložia, 

elektroaerosolovým mechnizmom čistenia, teplotou, svetelnými podmienkami, atď. 

Vysoká relatívna vlhkosť sama o sebe pomáha v likvidácii hustého bronchiálneho 

sekrétu a v adícii fyzikálno-chemických charakteristík tzv. elektroaerosolu (negatívne iony, 

acidita, vysoký obsah Ca+, Mg+) má sedatívne i dezinfekčné účinky. Vysoký obsah CO 2 tiež 

priaznivo ovplyvňuje proces dýchania. 

Ako nevyhnutná požiadavka v ďaľšom posune exaktného poznania vzťahu 

biologických zmien a zmien parametrov jaskynného prostredia sa ukázala inovácia systému 

monitorovania parametrov jaskynného prostredia, ktorá viedla k vytvoreniu kontinuálneho 

meracieho systému vybraných parametrov jaskynného i vonkajšieho prostredia, a to: teploty 

vzduchu, ralatívnej vlhkosti vzduchu, tlaku vzduchu, rýchlosti prúdenia vzduchu, 

koncentrácie CO 2 vo vzduchu, EOAR, OAR, koncentrácie kladných a záporných ionov, 

chemizmu aerosólu. 

Zo sledovaných mikroklimatických parametrov predovšetkým teplota a vlhkosť 

vzduchu najcitlivejšie dokumentujú dôsledky antropogénnej činnosti v krasových objektoch. 

Návštevnosť, liečebný pobyt pacientov a s tým súvisiaca prevádzka elektrického osvetlenia 

výrazne ovplyvňujú konštantnú teplotu a vlhkosť ovzdušia a v konečnom dôsledku aj tvorbu a 

zánik sintrových útvarov. Sledovanie atmosferického tlaku reprezentuje doplňujúci parameter 

významný pre konečnú termodynamickú bilanciu v krasovom objekte. Z hľadiska 

posudzovania vplyvu antropogénnej činnosti na prírodné prostredie v krasových objektoch je 

veľmi významným parametrom chemizmus jaskynného ovzdušia. Chemizmus jaskynného 

aerosólu najlepšie dokumentuje negatívne dôsledky antropogénnej činnosti. Prítomnosť 

cudzorodých látok v jaskynnom aerosóle je dôležitým indikátorom negatívneho vplyvu na 

prírodné prostredie krasových objektov. Zvýšená koncentrácia CO 2 v jaskynnom prostredí nie 

je len dôsledkom genézy krasu a vlastností nadložia, ale je tiež indikátorom vplyvu 

antropogénnej činnosti. 

Z ďaľších parametrov jaskynného ovzdušia má svoj špecifický význam koncentrácia 

voľných iónov, ako dôsledok emanácie prírodných radionuklidov - radónu a thorónu. Štúdium 

týchto fyzikálnych parametrov umožňuje charakterizovať prírodné prostredie každého 

krasového objektu, a to hlavne z aspektu speleoterapeutického využitia. 

Vychádzajúc z poznatkov o mechanizme vývoja bronchiálnej stenózy, o 

termodynamickej rovnováhe systému jaskynného prostredia, zákonitosti fyzikálno - 

57

chemických zmien parametrov jaskynného prostredia a výsledkov terénnej aplikácie 

kontinuálneho monitorovacieho systému je potrebné z hľadiska praktickej speleoterápie 

analyzovať štyri zásadné otázky: 

1. Do akej miery ovplyvňuje pobyt pacientov v jaskyni prirodzený denný chod parametrov 

jaskynného prostredia, resp. k akým zmenám mikroklímy dochádza v liečebných 

priestoroch v dôsledku rôzneho počtu pacientov? 

2. V akých časových intervaloch je schopná termodynamická samoregulácia kompenzovať 

zmeny parametrov jaskynnej mikroklímy v súvislosti s liečebným pobytom pacientov v 

jaskyni? 

3. Ako vplýva prevádzka jaskýň pre verejnosť na možnosť ich využitia na speleoliečbu? 

4. Ako vplýva ročný chod parametrov jaskynnej mikroklímy na biologické zmeny spôsobené 

pobytom v jaskyni 

O - OUTWARD F – FLAT/ INDOOR / C - CAVE 

Obr. 2a. Porovnanie parametrov outdoor, indoor a jaskynného prostredia 

58

O - OUTWARD F – FLAT/ INDOOR / C - CAVE 

Obr. 2b. Porovnanie parametrov outdoor, indoor a jaskynného prostredia 

Diskusia 

Pre praktické posúdenie možnosti využitia jaskynných priestorov na liečbu ochorení 

dýchacích ciest ako aj hodnotenie výsledkov speleoliečby vo vzťahu k jaskynnému prostrediu 

sa vyhodnotili výsledky kontinuálneho monitoringu parametrov jaskynného prostredia (obr. 

3). 

Výsledky analýzy problematík uvedených v stanovených otázkach sú nasledovné: 

1. a/ Preukázal sa význam realizovaného kontinuálneho sledovania zmien vybraných 

parametrov jaskynného prostredia v porovnaní s metodikami bodových meraní využívanými v 

minulosti, vzhľadom na možnosť správnej interpretácie biologickej odozvy. 

59

Poukázalo sa na potrebu realizácie základného fyzikálno - chemického a 

hydrologického monitoringu v každej jaskyni, kde sa predpokladá praktická speleoliečba. 

Poznatky o dennom i ročnom chode fyzikálnych parametrov jaskynného prostredia v 

minulosti boli len obmedzené a to z dôvodov, ktoré so sebou prinášalo využívanie klasickej 

meracej techniky. Ani z teoreticky vypočítaných hodnôt zmien parametrov jaskynnej 

mikroklímy v rámci definovaných modelov nebolo možné dokázať predpokladané závislosti, 

z dôvodu zaťaženia vstupných údajov chybou, vyplývajúcou z horeuvedeného obmedzenia. 

Kontinuálny monitorovací systém umožnil prisúdiť v každom čase k nameraným hodnotám 

biologických parametrov konkrétne hodnoty parametrov jaskynnej mikroklímy a hodnotiť ich 

prípadný pozitívny účinok. Výsledky monitoringu mikroklímy v rôznych jaskyniach a na 

rôznych meracích stanovištiach v jednotlivých jaskyniach poukázali na rozdielnosti chodu 

parametrov mikroklímy v tom istom čase, ako aj na kvantitatívne rozdiely vybraných 

parametrov a potvrdili požiadavku realizovať základný fyzikálno- chemický a hydrologický 

monitoring v každej jaskyni, kde sa predpokladá realizácia speleoliečby. Výsledky 

monitoringu jednoznačne hodnotia možnosti využitia jaskýň na speleoliečbu a umožňujú 

sledovať priebeh speleoliečby z medicínskeho aspektu, ako aj z aspektu ochrany prírodných 

výtvorov. 

2. Poukázalo sa na potrebu stanovenia kvantitatívnej únosnosti praktickej 

speleoterápie v každej jaskyni z aspektu zachovania termodynamickej samoregulácie. 

Priebeh zmien parametrov jaskynnej mikroklímy počas týždennej aplikácie 

speleoliečebných pobytov v jaskyni je na obr. 2 a 3. Zmeny teploty a relatívnej vlhkosti, ktoré 

sú závislé premenné a tvoria základné veličiny pri zachovaní termodynamickej rovnováhy ako 

dôsledok bilančných zmien v súvislosti s fázovými premenami vody, nám na príklade 

obidvoch jaskýň poukazujú na rozdielnosti v termodynamickej samoregulácii a dávajú 

jednoznačnú odpoveď na únosnosť počtu pacientov vzhľadom na priestorové danosti 

speleoliečební. Významné z pohľadu speleoterápie je aj sledovanie súvislostí medzi pobytom 

rôzneho počtu pacientov a zmenami ďalších parametrov mikroklímy z dôvodu monitorovania 

kvality prostredia využívaného pre liečbu pri následných opakujúcich sa pobytoch. 

3. Poukázalo sa na potrebu vypracovania režimu celoročnej prevádzky jaskýň pre 

verejnosť z aspektu praktickej speleoterápie. 

Výsledky monitoringu potvrdili, že v priestoroch speleoliečební je ovplyvňovanie 

parametrov mikroklímy prevádzkou jaskyne pre verejnosť nepodstatné oproti zmenám v 

súvislosti s pobytom pacientov. Význam tejto otázky však potvrdzujú výsledky monitoringu v 

rôznych jaskyniach, kde vplyv návštevnosti na zmeny v jaskynnom prostredí je jednoznačne 

dokazateľný a podobne ako v prípade stanovovania únosnosti speleoterapie z hľadiska 

termodynamickej samoregulácie je potrebné vypracovať optimálny režim prevádzky jaskýň 

pre verejnosť (počet navštevníkov, časový harmonogram prehliadky navštevnej trasy). Režim 

prevádzky priamo a najmä nepriamo môže vplývať na perspektívu využívania jaskýň pre 

speleoterápiu i z dôvodu možných ireverzibilných zmien v jaskynnej mikroklíme, čo v 

samom dôsledku môže viesť k zániku prírodného výtvoru. 

4. Poukázalo sa na potrebu vyhodnotenia účinnosti biologickej odozvy vzhľadom na 

zmeny parametrov jaskynného prostredia počas roka, najmä komplex parametrov prírodnej 

rádioaktivity. 

60

Výsledky monitoringu vybraných parametrov mikroklímy poukázali na niektoré 

kvalitatívne zmeny v jaskynnom prostredí počas roka. Dochádza k významnému poklesu 

kvantitatívnych ukazovateľov prírodnej rádioaktivity a malých ionov v jaskynnom ovzduší. 

Pokles hodnôt koncentrácie Rn a počtu pozitívnych a negatívnych iónov je dôsledkom zmien 

cirkulačných pomerov v sústave vonkajšie prostredie - jaskynné prostredie (t jaskyne > 

t vonkaj.prostredia) a zmien hydrologickej aktivity. Týmto skutočnostiam je potrebné venovať 

pozornosť pri interpretácii možností celoročného využívania jaskynných priestorov pre 

speleoliečbu. 

Air pressure 

/hPa/ 

Temperature 

/° C/ 

Relative humidity 

/%/ 

Air current 

/ m.s-1/ 

CO2 

/ ppm / 

Radon – 222 and its 

Short lived solid 

Daughters 

/ Bq.m-3/ 

Small ions 

/ion.cm-3/ 

Obr. 3. Kontinuálne meranie počas speleoterapie (Jasovská jaskyňa) 

61

Záver 

Závery mnohých epidemiologických štúdií naznačujú, že vnímavosť jednotlivcov 

k vzniku a rozvoju astmy a respiračných alergií podmieňujú najmä genetické faktory a faktory 

životného prostredia a životného štýlu. V časti hodnotiacom kvalitu faktorov životného 

prostredia a životného štýlu vo vzťahu k zdraviu má významnú úlohu hygienik. Predkladaný 

príspevok je možným návodom pre hygienika, aké podklady a v akom rozsahu potrebuje pre 

objektívne zhodnotenie kvality prostredia využívaného na liečebné účely. 

62

PRÍ RODNÉ KÚPALISKO ZEMPLÍ NSKA Š ÍRAVA Z POHĽ ADU VEREJNÉ HO 

ZDRAVOTNÍ CTVA 

V. Nawková , M. Gimerová , B. Kováčová , F. Fedá k 

Štá tny zdravotný ústav, Michalovce 

riaditeľ ka: MUDr. V. Nawková , MPH 


Ú vod 

Vodná nádrž Zemplínska Šírava ( ZŠ) leží na úpätí pohoria Vihorlat severový chodne 

od Michaloviec. Patrí medzi vyhľ adá vané prírodné kúpacie lokality s osobitne priaznivý mi 

klimatický mi podmienkami. Plocha tejto viacúčelovej ná drž e je 33,6 km², max. hĺbka 14,7 m, 

priemerná hĺbka je len 3,5 m. Hlavný prítok vody, až 90 %, je z Laborca, prívodný m 

kaná lom. Okrem toho do nádrž e tečie celý rad drobný ch prítokov zo severnej strany. 

Priemerná teplota vody v lete je 20° C. Pre rekreačné účely je využívaná severná časť ná drž e, 

kde sa organizovaná rekreá cia vykoná va v 5 rekreačný ch strediská ch: Biela hora, Hôrka, 

Medvedia hora, Kamenec a Paľ kov. 

Kvalitu rekreá cie a zdravie rekreantov ovplyvňujú: Technická vybavenosť areá lov, 

úroveň poskytovaný ch služ ieb a kvalita a zdravotná neškodnosť rekreačný ch vô d. 

V programe WHO „ Zdravie pre všetký ch v 21. storočí“ v cieli č. 13 „Miesta pre zdravie“ sa 

uvá dza, ž e do roku 2015 by sa čo v najväčšej miere malo umož niť ľ udom v regióne ž iť 

v zdravom fyziká lnom a sociá lnom prostredí. Vychá dzajúc z toho, aj prírodné kúpaliská by 

mali byť zdravý mi miestami, ktoré rekreanti vyhľ adá vajú nielen pre oddych, ale aj posilnenie 

zdravia. A preto v zá ujme ochrany svojho zdravia by mali dostá vať objektívne informá cie aj o 

kvalite vody na kúpanie. 

Cieľ om prá ce bolo preto zistiť reá lne riziko ohrozenia zdravia ľ udí z kúpania sa 

v prírodný ch kúpaliská ch a to na príklade Zemplínskej Šíravy. Za tý m účelom bola: 

• vyhodnotená kvalita a zdravotná neškodnosť vody v ZŠ v ukazovateľ och 

mikrobiologický ch, biologický ch a vybraný ch fyziká lno-chemický ch za obdobie rokov 

1997-2001 na všetký ch 5 rekreačný ch strediská ch, 

• osobitná pozornosť bola venovaná siniciam-cyanobaktériá m, ktoré v posledný ch rokoch 

zhoršujú kvalitu vô d prírodný ch kúpalísk, 

• sociologický m prieskumom v lete 2001 boli dotazníkovou metódou zisť ované názory a 

postoje rekreantov na kvalitu vody, na celkovú hygienickú úroveň poskytovaný ch 

služ ieb, ich zdravotné problémy z kúpania sa atď. Dotazníkový prieskum bol vykonaný 

na prelome júla a augusta na 164 dospelý ch rekreantoch a 127 detí počas pobytu 

v letný ch tá boroch. U dospelý ch išlo o samovyplňovanie priamo na pláži, u detí za účasti 

pracovníka ŠZÚ Michalovce. 

V zá vere prá ce sme sa pokúsili navrhnúť preventívne opatrenia na zlepšenie kvality vody 

v ZŠ. 

Vý sledky a diskusia 

Za sledované obdobie rokov 1997-2001 bolo zo ZŠ v mesiacoch apríl až september 

odobratý ch, laboratórne vyšetrený ch a posúdený ch celkovo: 

- 240 vzoriek vôd na mikrobiologické ukazovatele, pričom salmonely ani iné 

patogénne mikroorganizmy neboli zistené. Len v 1 vzorke vody zo strediska Biela Hora, kde 

ústi Laborec, bola izolovaná Pseudomonas aeruginosa. V odbornej literatúre je popisovaná 

priama súvislosť medzi výskytom otitis externa a kúpaním sa v prírodný ch kúpaliská ch, kde 

bola izolovaná Pseudomonas aeruginosa. Z našich respondentov zápal uší udá valo 6 osô b (5 

detí, 1 dospelý ) čo predstavuje 2,1%. Ďalej sme zistili, ž e bakteriologická kvalita vody sa 

- 63 -

zhoršuje ku koncu letnej sezóny, hlavne v auguste. Príčinou nevyhovujúcich vzoriek bolo 

prekročenie počtu koliformný ch a termotolerantne koliformný ch baktérií, ktoré poukazujú 

skô r na čerstvé feká lne znečistenie vody. Podiely bakteriologicky nevyhovujúcich vzoriek 

vody zo Zemplínskej Šíravy v poslednom období ukazuje obr. 1. Pri našom dotazníkovom 

prieskume počas LTS 2001 gastrointestiná lne ť až kosti udalo 3,4% rekreantov. 

20,00% 

10,00% 

0,00% 

1997 1998 1999 2000 2001 

nevyh. 4,20% 4,30% 6,20% 18,50% 2,20% 

Obr. 1. Percento bakteriologicky nevyhovujúcich vzoriek vô d zo Zemplínskej Šíravy v rokoch 1997 - 2001 (18,5 

% nevyhovujúcich vzoriek v roku 2000 bolo spô sobené nadmerný mi zrážkami a jarný mi povodňami v okolí ZŠ). 

- 265 vzoriek vôd na biologické ukazovatele a to sinice (s limitom 1.10 5 buniek/ml 

vody), riasy (s limitom 10 000 jedincov/ml), sapróbny index biosestónu (menej ako 2,2) a 

chlorofyl-a (s limitom 50-70 µ g/l). 

Narastajúca koncentrá cia ž ivín v povrchový ch tokoch vedie k masívnemu rozvoju 

fytoplanktónu, hlavne siníc a rias. Eutrofizá cia sa podľ a niektorý ch odborníkov stá va 

problémom nového tisícročia. Cyanobaktérie sa počas svojho dlhého fylogenetického vývoja 

prispô sobili takmer všetký m ekologický m podmienkam. Sinicový vodný kvet je masívny 

rozvoj siníc na hladine vôd, ktorý sa vytvá ra hlavne v letný ch mesiacoch. Môže mať formu 

kašovitú, pripomínať ihličie alebo krupicu, ktorého farba môže byť zelená , modrá až červená . 

Nebezpečná je najmä pena. Sinicový vodný kvet nielenž e zhoršuje senzorickú kvalitu vody – 

zniž uje jej priehľ adnosť , sfarbuje a nepríjemne zapá cha, ale predstavuje aj vážne riziko 

ohrozenia zdravia kúpajúcich sa. 

Okrem alergizujúcich účinkov niektoré druhy siníc produkujú do okolia účinné a pre 

človeka i zvieratá nebezpečné toxíny – cyanotoxíny. V súčasnosti sa najmenej u 46 druhov 

zistilo, ž e majú toxické účinky na stavovce. Najrozšírenejšími toxický mi cyanobaktériami sú: 

Microcystis, Anabaena, Aphanizomenon, ktoré sa vyskytujú aj v ZŠ, ďalej Planktothrix, 

Nodularia, Trichodesmodium, Cylindrospermopsis, Umezakia, Oscillatoria a Nostoc. 

Ľudské zdravotné riziká z cyanobaktérií sa vyskytujú z troch expozícií: 

1. priamy kontakt – alergické a dráždivé kož né reakcie, podráždenia a zápaly očných 

spojiviek a nosa u plavcov, dermatitídy podobné kož ný m popá leniná m a pľuzgiere na 

perá ch, 

2. prehltnutie – náhodné pož itie vody intoxiká cia 

3. vdý chnutie, inhalá cia cyanotoxínmi 

Prehľ ad väčšiny významný ch cyanotoxínov v súčasnosti zná mych a ich akútnu toxicitu udá va 

tab.1. 

64

Tab.1. Cyanotoxíny a ich akútna toxicita podľ a Chorus,I. 

Cyanotoxíny Producenti toxínov Mechanizmus toxicity 

Microcystíny všeobecne 

(60 zná mych kongenérov) 

Microcystín – LR, YR, RR 

Microcystis, Planktothrix, 

Oscillatoria, Nostoc, Anabaena, 

Anabaenopsis, Hapalosyphon 

Blokujú proteín fosfatá zu kovalentnou 

väzbou a zapríčiňujú krvá canie do pečene, 

nebezpečie kumulatívneho účinku 

Neurotoxíny 

Anatoxín – a (alkaloid) 

Anatoxín a(s) 

(jednotky organofosfá tov) 

Saxitoxíny 

(alkaloidy karbamá tov) 

Cytotoxín 

Cylindrospermopsin 

(alkaloid) 

Anabaena, Oscillatoria, 

Aphanizomenon, 

Cylindrospermum 

Zná me iba u 2 druhov Anabaena 

Aphanizomenon, Anabaena, 

Lyngbya, Cylindrospermopsis 

raciborskii 

Cylindrospermopsis raciborskii 

Blokujú postsynaptickú depolarizá ciu, 

blokujú acetylcholinesterá zu, 

blokujú sodíkové kaná ly 

Blokujú syntézu proteínov, kumulatívny 

toxický účinok 

Najrozšírenejší rod tvoriaci vodný kvet nielen vo svete ale aj na Slovensku – 

Microcystis je takmer vždy toxický , aj keď sa vyskytujú aj netoxické kmene. Microcystíny 

poškodzujú hlavne pečeň a majú kumulatívny účinok. Vo vzorká ch sinicového vodného kvetu 

zo ZŠ mal prá ve Microcystis v ostatný ch 3 rokoch dominantné postavenie (obr. 2). 

100% 

80% 

60% 

40% 

20% 

Anabaena 

Woronichia 

Aphanizomenom 

Microcyst 

0% 

1999 2000 2001 

Obr. 2. Percentuá lne zastúpenie taxonomický ch skupín siníc vo vodnom kvete Zemplínskej Šíravy na stredisku 

Medvedia Hora - august 

Prvý krá t bola zistená prítomnosť cyanotoxínov vo vodnom kvete ZŠ v auguste 2001 

v sume microcystínov 607,7 mg/kg sušiny pri počte siníc 395 780 buniek/ml, chlorofylu-a 

353,4 µ g/l a teplote vody 24° C a následne toho istého roku v októbri v sume microcystínov 

1014,6 mg/kg sušiny pri počte siníc 99 460 buniek/ml, chlorofylu-a 83,6 µ g/l a teplote vody 

11°C. V obidvoch vzorká ch vody bola ekotoxikologický m testom na Thamnocephalus 

platyurus doká zaná toxicita. 

Z našich pozorovaní ďalej vyplynulo, ž e so zniž ovaním prietoku vody v nádrž i stúpa 

biologická závadnosť vody. K masívnemu premnož eniu siníc dochá dza v auguste, čo má za 

ná sledok zníž enie priehľ adnosti vody a zmenu jej organoleptický ch vlastností. Medzi počtom 

siníc a koncentrá ciou chlorofylu-a bola zistená priama úmernosť . Tvorbu sinicového vodného 

kvetu štatisticky významne ovplyvňuje teplota vody nad 20°C, ako aj výška vodnej hladiny 

65

v ná drž i. Prá ve masívny rozvoj siníc, ako vyplynulo z dotazníkovej akcie, bol príčinou, ž e 

52,5% rekreantov nebolo spokojný ch s kvalitou vody v ZŠ. 

- 244 vzoriek vô d na vybrané F-CH ukazovatele. 

9,4 

9,2 

9 

8,8 

8,6 

8,4 

8,2 

8 

7,8 

7,6 

7,4 

V. VI. VII. VIII. IX. 

2000 

2001 

Obr. 3. Priemerné hodnoty pH vo vode Zemplínskej Šíravy v sezóne 2000 a 2001 

V dô sledku intenzívnej fotosyntézy dochá dza k odčerpá vaniu CO vo vode a následne 

stúpa pH, ktoré v júli a auguste dosahuje hodnoty až 9,5, pričom za limitnú hodnotu je 

stanovené pH do 8,5. 

Pre rozvoj fytoplanktónu je dô lež itá koncentrá cia celkového dusíka a fosforu vo vode 

a preto sme v roku 2001 vykonali celoročné sledovanie tý chto ukazovateľ ov vo vodnej ná drž i 

ZŠ. 

4 

mg/l 

3,5 

3 

2,5 

2 

1,5 

1 

Biela hora 

Hô rka 

Medvedia 

Kamenec 

Paľkov 

0,5 

0 

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. 

Obr. 4. Koncentrá cia celkového N v jednotlivý ch strediská ch Zemplínskej Šíravy v roku 2001 

Ako z obr. 4 vidieť , stanovená limitná hodnota pre celkový dusík, menej ako 5 mg/l 

vody, nie je v ZŠ počas celého roka prekročená . 

Nepriaznivá situá cia je v koncentrá cii celkového fosforu v ZŠ tak, ako to vidieť aj 

z obr. 5. Celkový fosfor vysoko prekračuje nielen limit, v dô sledku čoho 46,7 % vzoriek vô d 

nevyhovovalo, ale aj hodnotu 0,01 mg/l, čo je podľ a literá rnych údajov dostatočná 

koncentrá cia pre vznik vodného kvetu. 

66

mg/l 0,12 

0,1 

0,08 

0,06 

0,04 

0,02 

Biela Hora 

Hô rka 

Med. Hora 

Kamenec 

Paľkov 

0 

I. 

II. 

III. 

IV. 

V. 

VI. 

VII. 

VIII. 

IX. 

X. 

XI. 

XII. 

Obr.5. Koncentrá cia celkového P v jednotlivý ch strediská ch Zemplínskej Šíravy v roku 2001 

Sociologický prieskum 

Z vyhodnotenia dotazníkového prieskumu 164 dospelý ch rekreantov v roku 2001 mož no, 

okrem už vyššie uvedeného, konštatovať : 

• po kúpaní sa v ZŠ zdravotné problémy uviedlo 12,2 % rekreantov, z toho 5,8% u 

dospelý ch a 6,4% u detí (podľ a odpovedí dospelý ch). Najčastejšie uvá dzaný m 

zdravotný m problémom bolo sčervenanie kož e, vyrážky, svrbenie a pá lenie kož e a zá pal 

očí. Leká rsku služ bu vyhľ adalo 2,6% rekreantov. 

• o kvalite vody na kúpanie chcelo byť informovaný ch 94,5% pričom skoro to isté 

percento opý taný ch by sa vo vode nekúpalo, ak by sa dozvedeli, ž e voda nie je zo 

zdravotný ch dô vodov vhodná na kúpanie. 

Z opý taný ch 127 detí: 

• zdravotné problémy po kúpaní uvá dzalo 27,6%, pričom najčastejšie to bolo, tak ako 

u dospelý ch sčervenanie kož e a vyrážky, 

• na otá zku, či je potrebné poslúchnuť hygienikmi zaká zané kúpanie, 92,9 % detí 

odpovedalo, ž e á no. 

Pritom väčšina ochorení u ľ udí z rekreačnej expozície, tak ako sa v literatúre uvá dza, zostá va 

nediagnostikovaná . 

Zá ver 

Sinicový vodný kvet na našich prírodný ch kúpaliská ch predstavuje reá lne riziko 

ohrozenia zdravia rekreantov pri kúpaní a vodný ch športoch. Ako z našej prá ce vyplynulo, 

zdravotné problémy po kúpaní v ZŠ počas LTS 2001 udá valo 18,5% rekreantov, najmä detí. 

V súlade s odporúčaniami WHO a vzhľ adom k tomu, ž e sinicový vodný kvet a pena môžu na 

hladine vzniknúť v priebehu hodín a dní a je len málo pravdepodobné, ž e by sa pri 

pravidelnom monitoringu zachytili, je potrebné informovať rekreantov prírodný ch kúpalísk 

napr. formou varovný ch označení, piktogramov, letá kov, prostredníctvom médií o 

zdravotnom nebezpečí z kúpania sa vo vode s cyanobaktériami. Je na rekreantovi, aby sa 

rozhodol, či sa v takejto vode bude kúpať . Ako z nášho sociologického prieskumu vyplynulo, 

94,5% dospelý ch rekreantov chce byť informovaný ch o kvalite vody na kúpanie a ak by sa 

dozvedeli, ž e voda nie je vhodná na kúpanie zo zdravotný ch dô vodov, tak by sa v nej 83,5% 

nekúpalo a 93,2% by zaká zalo kúpať sa deť om. Tieto naše zistenia dávajú predpoklad, ž e 

včas a sprá vne podá vané informá cie rekreantom môžu prispieť k ochrane ich zdravia. 

67

Literatúra: 

1. Fastner, J. et al.: Microcystis (Hepatotoxic Heptapeptides) in German Fresh Water Bodies. In: Environm. 

Toxicol., 14, 1999, s. 13-22. 

2. Havens, K. E., Schelske, C. L.: The Importance of considering biological Processes when setting total 

maximum daily loads (TMDL) for Phosphorus in shallow Lakes and Reservoirs. Environ. Pollut., 113, 

2001, 1, s. 1-9. 

3. Chorus, I. et al.: Health risks caused by freshwater Cyanopacteria in recreational Waters. Journal of 

Toxicology and Envirinmental Health, Part B, 3, 2000, s. 323-347. 

4. Maršálek, B., Keršner, V., Marvan, P.: Vodní květy sinic. Nadatio flos-aquae, Brno 2000. 

5. Pilotto, L. S., Douglas, R. M., Burch, M. D. et al.: Health effects of exposure to cyanobacteria (blue-green 

algae) due to recreational water–relat activities. Aust. N.Z.J., Public Health, 21, 1997, s. 562-566. 

6. Sivonen, K., Jones, J.: Cyanobacterial toxins. Toxic cyanobacteria in water. A guide to public health 

significance, monitoring and management. In: Chorus and Bartram. London, Spon/Chaapman and Hall, 

edes. I, 1999, s. 41-111. 

7. Štěpá nek, M., Červenka, R.: Problémy eutrofizace v praxi. Příručka pro pracovníky hygienické, 

vodohospodářské a lá zeňské služ by. Praha, Avicenum 1974, 232 s. 

8. Vyhláška MZ SR č.30/2002 Z.z. o pož iadavká ch na vodu na kúpanie, kontrolu kvality vody na kúpanie a na 

kúpaliská . 

68


POHRANIČ NÉ ŽELEZNIČ NÉ STANICE Z HĽ ADISKA OCHRANY ZDRAVIA 

I. Dubrovová 

Železničný zdravotný ústav, Bratislava 

riaditeľ ka: MUDr. Ľ . Hollá 

Ú vod 

Napriek trendu uvolňovania medziná rodný ch vzťahov, zostá va funkcia štá tnych hraníc 

stá le zachovaná (4). Tým zostá va nezmenený aj charakter pohraničný ch (prechodový ch) 

železničný ch staníc a svoje opodstatnenie má tiež výkon štá tneho zdravotného dozoru 

v tý chto a súvisiacich objektoch. Pohraničná (prechodová ) stanica – je prechodová stanica, 

v ktorej sa vykoná vajú úkony spojené s prechodom cestujúcich, zásielok, vozňov a 

prepravný ch pomôcok zo železnice jedného štá tu na železnicu susedného štá tu (3). 


Do hodnotenia úrovne pohraničný ch staníc z hľadiska ochrany zdravia bolo 

zaradený ch 6 železničný ch staníc: Bratislava-Petržalka, Devínska Nová Ves, Rusovce, Kúty, 

Skalica na Slovensku, Holíč n/Moravou. Predmetom sledovania bola úroveň dodržania 

požiadaviek na vybavenie železničný ch staníc (1, 2), s prihliadnutím na funkciu 

prechodový ch staníc. Jednotlivé požiadavky zahŕňajú ukazovatele s možný m priamym i 

sprostredkovaný m vplyvom na zdravie ľ udí ako aj na prostredie. 

Vybrané a hodnotené boli nasledovné ukazovatele : 

• stavebno-technické riešenie jednotlivý ch staníc 

• stavebno-technické riešenie prístupu k vlakom – spevnené nástupištia, podchody, 

lá vky a pod. 

• vybavenie priestorov pre cestujúcu verejnosť (čaká rne, sociá lne zariadenia, zariadenia 

spoločného stravovania) 

• zabezpečenie napojenia na verejné inžinierske siete – tečú ca pitná voda, 

odkanalizovanie, spôsob vykurovania (pevné palivo, plynofiká cia, elektrická energia) 

• spôsob zabezpečenia zhromažďovania a odvozu komuná lneho odpadu na likvidá ciu 

• spôsob zabezpečenia sanitá cie jednotlivý ch priestorov 

Ako doplňujúce boli hodnotené nasledovné činnosti: 

• vykoná vanie naklá dky a vyklá dky tovarov v areá li žst., so zameraním sa na 

manipulá ciu s lá tkami škodiacimi vodá m 

• prítomnosť a rozsah činnosti zamestnancov iný ch zložiek než ŽSR (colná a pasová 

služba, veteriná rna a fytopatologická služba, cudzinecká polícia, zamestnanci 

zahraničný ch železničný ch sprá v) 

• zabezpečenie a vybavenie priestorov súvisiacich s činnosťou horeuvedený ch zložiek 

(napr. priestory pre zadržané osoby, utečencov a pod.) 

Ďalšie doplňujúce údaje zahŕňajú dobu zdržania osobný ch a nákladný ch vlakov 

v príslušnej žst., špičkovú frekvenciu cestujúcich, priemerný počet mesačne predaný ch 

cestovný ch lístkov, čo spolu s iný mi ukazovateľ mi prevá dzkového charakteru zaraďuje žst. do 

kategórií. Táto kategorizá cia je určená podľ a osobitného železničného predpisu a nesúvisí 

s našim vyhodnotením. 

69

Vý sledky 

Na zá klade frekvencie cestujúcich sa železničné stanice delia na stanice: 

• s malou osobnou frekvenciou (špičková frekvencia je do 500 osôb) 

• so strednou osobnou frekvenciou (špičková frekvencia je do 1000 osôb) 

• s veľ kou osobnou frekvenciou (špičková frekvencia je do 1500 osôb) 

• s mimoriadnou osobnou frekvenciou (špičková frekvencia je nad 1500 osôb) 

Požiadavky na vybavenie železničný ch staníc sú v zá vislosti od frekvencie cestujúcich 

(1). 

Zo 6 hodnotený ch prechodový ch staníc sú 4 (Bratislava-Petržalka, Rusovce, Skalica 

na Slovensku, Holíčn/Moravou) zaradené medzi žst. s malou osobnou frekvenciou, 1 (Kúty) 

medzi žst. so strednou osobnou frekvenciu a 1 (Devínska Nová Ves) medzi žst. 

s mimoriadnou osobnou frekvenciou. 

Na základe zistený ch skutočností možno konštatovať, že jednotlivé vybrané 

ukazovatele sú zabezpečené, avšak dosahujú rôznu úroveň. Ide predovšetký m o spôsob 

vykurovania, spôsob odkanalizovania, typ sociá lnych zariadení, zabezpečenie vyhovujúcich 

priestorov pre neželezničné zložky, pracujúce v areá li príslušnej železničnej stanice. 

Najvyššiu úroveň z hľadiska stavebno-technického riešenia, napojenia na verejné 

inžinierske siete ako aj zabezpečenia služieb pre cestujúcu verejnosť, dosahuje v súčasnosti 

žst. Bratislava-Petržalka. To zodpovedá skutočnosti, že ide prakticky o nový účelový objekt, 

vybudovaný v polovici 90-tych rokov 20.storočia. 

V žst. Kúty prebieha etapovite stavebná činnosť, zahŕňajúca budovanie nový ch 

inžinierskych sietí, nový ch pozemný ch objektov ako aj rekonštrukciu už jestvujúcich. Tieto 

zmeny súvisia prá ve s tým, že uvedená železničná stanica sa po vzniku samostatnej 

Slovenskej republiky stala prechodovou stanicou. Väčšina vybudovaný ch a 

zrekonštruovaný ch objektov slúži potrebá m zamestnancov rôznych neželezničný ch zložiek, 

vrá tane zahraničný ch. 

V staniciach s najmenšou frekvenciou cestujúcich bola zistená najnižšia úroveň 

zabezpečenia jednotlivý ch ukazovateľ ov. Ide hlavne o vykurovanie na pevné palivo, suché 

WC a pod. 

Takisto sanitá cia priestorov v jednotlivý ch železničný ch staniciach dosahuje rôznu 

úroveň. Pritom však nie je závislá od subjektu, zabezpečujúceho tieto prá ce (súkromné 

čistiace firmy vs. priamo zamestnanci stanice). 

V areá li troch sledovaný ch staníc pracujú tiež iné zložky, nepatriace k Železniciam 

SR. Ide o pracoviská zahraničný ch železníc, cudzineckej polície, colnej a pasovej sprá vy, 

veteriná rnej sprá vy a pod. 

Z hľ adiska dodržiavania hygienicko-epidemiologického režimu súvisiaceho 

s činnosťou týchto zložiek bol zistený problém, ktorý prinieslo so sebou hlavne obdobie 90- 

tych rokov. Ide o narastajúce počty utečencov, ktorí sa často zhromažďujú prá ve 

v prechodový ch železničný ch staniciach. Táto skutočnosť nie je dostatočne zohľ adnená 

v jestvujúcich normatívach. Takisto však boli zistené aj nedostatky v režime prá ce 

zodpovedný ch pracovníkov pri vybavovaní potrebnej admistratívy. V dôsledku toho často 

prichá dza aj ku viacdňovému pobytu rôzneho počtu týchto osôb v priestoroch železničnej 

stanice. Často ide o osoby prichá dzajúce z epidemiologicky rizikový ch oblastí. 

Zá ver 

V zá vislosti od zachovania funkcie štá tnych hraníc v jednotlivý ch oblastiach, zostane 

naďalej nezmenené aj postavenie prechodový ch staníc. Tieto okrem plnenia služieb pre bežnú 

cestujúcu verejnosť a ná kladnú dopravu zabezpečujú aj ďalšie špeciá lne činnosti, vyplý vajúce 

z ich postavenia v danom regióne. Z tejto skutočnosti je potrebné vychá dzať aj pri hodnotení 

ich profesioná lnej úrovne a úrovne z hľadiska vplyvu na zdravie a prostredie. Takisto je 

70

potrebné brať do úvahy, že prá ve tieto objekty a ich areá ly sú prvý m prostredím pre 

cudzincov, po príchode na naše územie. Preto požiadavky kladené na bežné železničné 

stanice by mali v tý chto prípadoch presahovať úroveň bežného štandardu. 

Z našich sledovaní a hodnotenia 6 prechodový ch staníc na západnom Slovensku 

vyplý va, že jednotlivé vybrané ukazovatele sú zabezpečené, avšak nie na uspokojivej úrovni. 

Navyše madziná rodná politická situá cia ako aj geografické postavenie Slovenska prinieslo 

nové javy, ktoré je potrebné bezodkladne riešiť. Celkové riešenie zistený ch nedostatkov si 

vyžaduje finančné náklady, ale tiež zmeny v organizá cii prá ce a dodržiavaní uložený ch 

opatrení zo strany zamestná vateľ a ako aj iný ch zainteresovaný ch orgá nov a organizá cií. 

Literatú ra: 

1. Metodický list, rada hygienická 13/1976: Normatívy železničný ch prijímacích budov. Praha, Ú ÚŽZ 1976. 

2. Oborová norma ON 73 4955/1978: Navrhová ní veřejné čá sti výpravný ch budov ČSD. Praha, Vydavatelství 

Úřadu pro normalizaci a měření 1978. 

3. Petrovský , A.: Slovník železničnej prepravnej prevá dzky. Bratislava, Vydavateľ stvo SAV 1969, 517 s. 

4. Sobol, Z.: Problemy organizacyjne sluzb granicznych. In: Aktuaľ nyje problemy transportnoj mediciny. 

Odessa, Druk 2000, 320 s. (s. 301-302). 

71


VNÍ MÁ NÍ RIZIKA A MÍ RA ZDRAVOTNÍ HO UVĚDOMĚNÍ U ZAMĚSTNANCŮ 

RŮ ZNÝ CH PROFESÍ 

J. Š mejkalová 1 , H. Skalská 2 , K. Poláková 3 , D. Fialová 4 , L. Borská 5 

1 Ústav hygieny a preventivního lékařství Lékařské fakulty UK, Hradec Králové, 

Č eská republika 

přednostka: doc. MUDr. J. Š mejkalová, CSc. 

2 Katedra informatiky a kvantitativních metod, Universita Hradec Králové, Č eská republika 

přednostka: RNDr. H. Skalská, CSc. 

3 Okresní hygienická stanice, Hradec Králové, Č eská republika 

ředitelka: MUDr. K. Poláková 

4 Katedra tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty, Universita Hradec Králové, 


vedoucí: PaedDr. J. Ryba, CSc. 

5 Ústav patologické fyziologie Lékařské fakulty UK, Hradec Králové, Č eská republika 

přednosta: doc. MUDr. M. Kuba, CSc. 

Úvod 

Je obecně známou skutečností, že míra zdravotního uvědomění populace Č eské 

republiky je dosti nízká. Již počátkem 90. let bylo konstatováno, že jedním z faktorů, které 

ztěžují účinnou podporu a ochranu zdraví, je pasivní postoj občanů k vlastnímu zdraví. 

Chápání zdraví především jako zodpovědnosti zdravotníků vedlo postupně k nezájmu lidí o 

péči o vlastní zdraví. Přehnaný důraz na negativní vlivy zevního prostředí snižoval v 

povědomí obyvatelstva význam životního stylu jako rozhodující determinanty zdravotního 

stavu. 

Samostatným problémem je vliv pracovního prostředí na zdraví zaměstnanců. Lze se 

domnívat, že pochopení rizik vyplývajících z charakteru vykonávané práce a z konkrétního 

pracovního prostředí je nízké. Zaměstnanci jsou většinou nepoučeni a mnohdy ani sám 

provozovatel si není všech pracovních rizik vědom. Podmínky pracovní činnosti jsou přitom 

jedny z nejvýznamnějších činitelů, působících přímo i zprostředkovaně, negativně i pozitivně, 

na aktuální i dlouhodobý zdravotní stav člověka. 

Považujeme-li za potřebné dosáhnout u obyvatel Č R především změny postojů a 

chování v otázkách vlastního zdraví, musí být prvním krokem zvýš ení zdravotní 

informovanosti, které by vedlo k pochopení všech případných rizik. Výzkumem znalostí, 

postojů a chování v otázkách rizikových faktorů „civilizačních“ chorob se zabývá řada 

zahraničních i českých řešitelů. Z metodologického hlediska jsou diskutovány způsoby sběru 

dat a jejich validita. 

Nejčastěji jsou informace získávány dotazníkovým šetřením. Dotazníky jsou zasílané 

poštou nebo předávány osobně. Především v prvním případě je třeba počítat s nižší 

návratností. Č asově náročnější je forma řízeného rozhovoru, např. v rámci preventivní 

prohlídky, resp. náhodné studie (1, 2, 3). V některých zemích přichází v ú vahu i telefonické 

zjišťování dat. Diskutována bývá validita ú dajů, získaných pouze subjektivním hodnocením 

zdravotního stavu či případného rizika (4). Autoři finské prospektivní studie nicméně 

prokázali, že subjektivní hodnocení zdravotního stavu je dostatečně validním indikátorem 

zdraví u populace středního věku (3). V Holandsku je dotazníkové šetření běžnou součástí 

preventivních periodických prohlídek a získané výsledky mohou přispět k detekci osob ve 

zvýš eném riziku, kterým je třeba věnovat zvláš tní pozornost (1). 

Řada prací prokázala, že subjektivní hodnocení zdravotního stavu, vnímání rizika a 

míra informovanosti o rizikových faktorech životního, resp. pracovního prostředí, stejně jako 

72

postoje k těmto rizikům a konečně i samo chování respondentů (např. negativní návyky, účast 

na preventivních prohlídkách) jsou odvislé od takových socioekonomických indikátorů, 

jakými jsou dosažené vzdělání, příjem či pracovní zařazení. Výsledky těchto studií 

jednoznačně ukazují rozdíly mezi zaměstnanci dělnických a nedělnických profesí (5, 6, 7). V 

této souvislosti je třeba poznamenat, že některá šetření prokazují postupné stírání rozdílů ve 

zdravotním uvědomění zaměstnanců tzv. „blue collar“ a „white collar professions“, které je 

vysvětlováno jako výsledek celoplošných vzdělávacích programů (5). Dalšími faktory, které 

ovlivňují vnímání rizika a míru zdravotního uvědomění jsou např. věk, pohlaví nebo etnická 

příslušnost (1). Závěry uvedených studií nejsou samoúčelné, ale ukazují směr pro následná 

preventivní opatření. 

V Č eské republice je zjišťování percepce rizika ze životního a pracovního rizika 

užíváno např. v rámci monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu 

prostředí, který je organizován Státním zdravotním ú stavem. I v rámci tohoto šetření jsou 

vyhodnocovány pouze anamnestické ú daje a informace získané subjektivním posouzením 

zdravotního stavu a jen malá část respondentů je pozvána na preventivní prohlídku. 

Metodika 

V předložené práci uvádíme předběžné výsledky projektu IG UK v rámci jehož řešení 

jsme provedli anonymní dotazníkové šetření zaměřené na zjištění míry zdravotního 

uvědomění („self-perception“ zdravotních rizik vyplývajících z konkrétního pracovního 

zařazení, způsobu života a zdravotního stavu respondenta), zdravotní informovanosti a 

skutečných postojů a chování respondentů v otázkách vlastního zdraví u zaměstnanců 

vybraných profesí. Dosud máme vyhodnoceno 574 dotazníků od 242 učitelů všech typů škol 

(93 mužů, 149 žen), 170 dělníků převážně rizikových profesí (139 mužů, 33 žen) a 160 

zdravotníků - lékařů a sester (43 mužů, 117 žen). Naším záměrem je vyhodnotit, nakolik je v 

Č eské republice míra zdravotního uvědomění a informovanosti ovlivněná socioekonomickým 

statusem, dosaženým vzděláním, věkem, pohlavím apod. 

Výsledky: 

1. Expozice rizikovým faktorům životního stylu 

Naše dosavadní výsledky jednoznačně dokazují, že respondenti všech sledovaných 

profesí jsou exponováni řadě rizikových faktorů vyplývajících z jejich konkrétního životního 

stylu. Je to především vysoká prevalence kouření (kouří téměř jedna třetina všech 

dotázaných), dále pak nadváha a obezita, plynoucí do značné míry ze špatných stravovacích 

zvyklostí a z nedostatku pohybu. Z tabulky 1 je patrné, že nejzávažnější je tato situace v 

případě dělnických profesí (téměř 60 % dotázaných dělníků kouří, nejčastěji trpí nadváhou, 

resp. obezitou, mají nejhorší stravovací návyky). Obecně (u všech profesí) jsme zjistili velice 

nízký příjem ovoce a zeleniny, kde doporučený denní příjem činí 3 až 5 porcí. Prokázali jsme 

rovněž výrazné zneužívání léků, především u pedagogů a dále, podle očekávání, u 

zdravotníků. 

Tab. 1. Expozice rizikovým faktorům životního stylu ve sledovaných profesních skupinách 

Riziko: 

profese 

pedagog dělník Zdravotník 

celkem 

Kouření 19 % 59 % 13 % 29 % 

Nadváha (BMI 25,0 - 29,9) 26 % 42 % 23 % 30 % 

Obezita (BMI ≥ 30,0) 6 % 18 % 9 % 11 % 

Nízká pohybová aktivita 45 % 35 % 49 % 43 % 

Nepravidelné stravování 15 % 20 % 16 % 17 % 

Nedostatek ovoce a zeleniny (počet porcí/ týden) 5,2 4,2 5,2 4,9 

Uzeniny (počet porcí/ týden) 2,4 3,6 2,4 2,8 

Analgetika, hypnotika bez doporučení lékaře 45 % 31 % 42 % 42 % 

73

2. Percepce pracovních rizik 

Specifických pracovních rizik jednotlivých profesí si jsou respondenti vcelku dobře 

vědomi (odpovědi budou detailněji analyzovány v samostatném sdělení). 

Z nespecifických rizik uvádíme nadměrnou fyzickou zátěž (tab. 2.1), na kterou si 

stěžují především zástupci dělnických profesí a která souvisí s pocitem zvýšené fyzické ú navy 

po práci. Vysoká je rovněž neuropsychická zátěž (tab.2.2) našich dotázaných, přičemž 

rizikové faktory se liší podle druhu profese. U dělníků je nejzávažnější faktor monotonie, 

neuspokojení z práce a touha dělat něco jiného. Zdravotníci si nejvíce stěžují na pocit časové 

tísně a vysokou zodpovědnost, tedy na faktor přetížení. U pedagogů je vyjádřen především 

faktor stresové reakce - nervozita, psychická ú nava, ochablost a pocit, že je neú nosné 

vykonávat dlouhodobě dané povolání. 

Tab. 2.1. Subjektivní hodnocení pracovního rizika 

profese 

celkem 

pedagog dělník zdravotník 

Nadměrná fyzická zátěž (velmi těžká práce) 4 % 20 % 18 % 13 % 

Zvýšená fyzická ú nava po práci 30 % 50 % 46 % 40 % 

Zvýšená neuropsychická zátěž 26 % 42 % 23 % 30 % 

Nespokojenost se společenskou prestiží práce 82 % 48 % 56 % 65 % 

Tab. 2.2. Hodnocení pracovní psychické zátěže (Meisterův dotazník) (průměrné skóre 5 stupňové škály) 

profese 


Faktor přetížení: 

Faktor monotonie: 

- Č asový tlak 

- Zodpovědnost 

- Konflikty 

- Neuspokojení 

- Otupující práce 

- Monotonie 

Faktor stresové reakce - Nervozita 

- Přesycení (touha dělat něco jiného) 

- Únava a ochablost 

- Dlouhodobá neú nosnost 

3,69 

3,05 

2,90 

1,83 

1,53 

1,35 

2,53 

2,25 

2,97 

2,91 

3,61 

2,69 

2,63 

2,85 

2,57 

2,45 

2,27 

2,72 

2,61 

2,63 

3,85 

3,19 

2,76 

1,93 

1,65 

1,57 

3. Rizika vyplývají z osobní anamnézy 

Subjektivní hodnocení zdravotního stavu je zachyceno v tabulce 3.1. Většina našich 

respondentů se cítí dobře či vcelku dobře, přiměřeně věku, a to přesto, že v průměru 32 % 

našich dotázaných trpí chronickou chorobou (38 % pedagogů, 24 % dělníků a 33 % 

zdravotníků). Jedná se především o onemocnění pohybového, trávicího, kardiovaskulárního a 

dýchacího ú strojí (tab. 3.2). Dvacet procent respondentů užívá dlouhodobě léky (24 % 

pedagogů, 14 % dělníků a 22 % zdravotníků). 

Tab. 3.1. „Jak se celkově zdravotně cítíte?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


celkem 

Velmi dobře. 14 13 18 15 

Dobře, jsem celkem zdráv. 33 32 34 33 

Vcelku dobře, přiměřeně věku. 47 47 39 45 

Necítím se dobře, mám dlouhodobé potíže. 6 8 9 7 

Velmi špatně, cítím se vážně nemocen. 0 0 0 0 

Z dosud řečeného vyplývá, že zaměstnanci všech sledovaných profesí jsou vystaveni 

řadě zdravotně rizikových faktorů, které ovšem většinou nepůsobí jednotlivě, ale často 

2,31 

2,06 

2,50 

2,49 

74

dochází k jejich kumulaci. Naše šetření prokázalo, že rizikové vzorce chování jsou nejčastější 

u zástupců dělnických profesí. V této skupině také nalézáme největší kumulaci námi 

sledovaných rizik kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. 

Tab. 3.2. „Jestliže ano, kterých orgánů se potíže týkají?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Srdce a cév 9 4 8 7 

Dýchacího ú strojí 8 8 6 8 

Pohybového ú strojí 10 11 14 12 

Trávicího ú strojí 8 3 12 8 

Ledvin a močových cest 4 2 2 3 

Psychiky 4 2 2 3 

Jiných orgánů 8 3 5 6 

Odmítám odpovědět 0 1 2 1 

4. Informovanost o expozici rizikovým faktorům 

V rozporu s naší hypotézou se ukázalo prokázalo, že percepce pracovních rizik je 

vcelku dobrá. Osmdesát procent dotázaných všech sledovaných profesí si je vědomo 

zdravotních rizik vyplývajících z charakteru jejich práce (tab. 4.1). Většina respondentů je 

rovněž přesvědčena, že je o rizicích dané profese dobře informována (tab. 4.2). Horší situace 

je v případě rizik vyplývajících z jejich konkrétního životního stylu. Zde si je pouze 65 % 

dotázaných vědomo případných rizik vyplývajících z nevhodného životního stylu, přičemž 

nejhorší je situace právě v případě dělnických profesí (4.3). 

Tab. 4.1. „Domníváte se, že je Vaše práce spojena s určitým zdravotním rizikem?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 77 82 84 80 

Ne 23 18 16 20 

Tab. 4.2. „Myslíte si, že jste dostatečně informován o rizicích své profese?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 81 81 88 83 

Ne 19 19 12 17 

Tab. 4.3. „Domníváte se, že se ve Vašem životním stylu vyskytují zdraví škodlivé faktory?“ (výsledky jsou 

uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 71 53 68 65 

Ne 29 47 32 35 

5. Postoje a chování k vlastnímu zdraví 

Získané výsledky prokázaly, že postoje k vlastnímu zdraví nejsou v žádné ze 

sledovaných skupin ideální, přičemž zde existují výrazné socioekonomické rozdíly. Pouze 

polovina našich dotázaných se domnívá, že je v jejich silách rizikové faktory životního stylu 

ovlivnit (62 % pedagogů, 37 % dělníků, 59 % zdravotníků). Bohužel, nejhorší situace je právě 

v případě dělnických profesí. Pětina dotázaných dělníků tyto rizikové faktory dokonce ani 

ovlivnit nechce (tab. 5.1) a polovina respondentů této skupiny tvrdí, že neví jak (tab. 5.2). 

75

Tab. 5.1. „Přejete si tyto faktory ovlivnit?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 88 71 86 83 

Ne - nechci 7 19 8 11 

Ne - nepovažuji je za důležité 5 10 6 6 

Tab. 5.2. „Věděl byste jak je ovlivnit?“ (výsledky jsou uváděny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 83 50 80 73 

Ne 17 50 20 27 

Postoje a chování v otázkách vlastního zdraví lze vedle rozboru rizikových faktorů 

životního stylu dokumentovat i analýzou účasti na preventivních periodických prohlídkách 

(tab.5.3 - 5.5). Naše šetření prokázalo, že nejhorší situace je v případě preventivních prohlídek 

u praktického lékaře, na které chodí v průměru pouze 58 % dotázaných. O kvalitě těchto 

preventivních prohlídek svědčí i skutečnost, že 48 % respondentů nezná hodnotu svého 

krevního tlaku (51 % pedagogů, 72 % dělníků, 17 % zdravotníků), přičemž nejhorší situace je 

v případě dělnických profesí. Hodnotu cholesterolu pak nezná 86 % učitelů, 94 % (!) dělníků 

a 51 % dotázaných zdravotníků. Co se týče stomatologické a gynekologické prevence, je 

situace o něco lepší, i když nejhorší je opět u zástupců dělnických profesí. 

Tab. 5.3. „Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému lékaři?“ (výsledky jsou uvedeny v %) 

profese 


celkem 

Ano 49 66 68 58 

Ne 51 34 32 42 

Tab. 5.4. „Chodíte pravidelně na preventivní stomatologické prohlídky?“ (výsledky jsou uvedeny v %) 

profese 


celkem 

Ano 87 68 84 80 

Ne 13 32 16 20 

Tab. 5.5. „Chodíte pravidelně na preventivní gynekologické prohlídky?“ (262 žen) (výsledky jsou uvedeny v %) 

profese 


Celkem 

Ano 87 87 82 85 

Ne 13 13 18 15 

Závěr 

Předložené výsledky ukazují na skutečnost, že naši respondenti jsou exponováni řadě 

rizikových faktorů vyplývajících z jejich profese, především však z jejich konkrétního 

životního stylu. Mezi jednotlivými profesními skupinami ovšem existují významné rozdíly. 

Jednoznačně nejhorší je situace v případě dělnických profesí. Dělníci jsou rizikovým 

faktorům životního stylu exponováni nejvíce a dochází u nich k největší kumulaci rizik. Tuto 

situaci ovšem významně podceňují. Daných rizik si často nejsou ani vědomi a pakliže ano, 

nechtějí je řešit. Stejně tak nedoceňují význam zdravotní prevence. 

Z dosavadních výsledků vyplývá, že míra zdravotního uvědomění a informovanosti je, 

ve shodě s literárními ú daji uvedenými v návrhu projektu, i v podmínkách Č eské republiky 

ovlivněná socioekonomickým statusem. Vnímání rizika je u dělnických profesí značně 

oslabeno, takže příslušná preventivní opatření by měla být orientována právě tímto směrem. 

76

Je to především otázka aplikace vhodných druhů zdravotní výchovy od individuální, 

realizovanou zejména praktickými lékaři, přes komunitní až po celoplošnou. Stranou by 

nemělo zůstat ani průběžné doškolování lékařů, především lékařů praktických. 

Literatura: 

1. Broersen, J. P., de Zwart, B. C. et al.: Health complaints and working conditions experienced in relation to 

work and age. Occup. Environ. Med., 53, 1996, 1, s. 51-57 

2. Hladký, A. a spol.: Zdravotní aspekty zátěže a stresu. Praha, Karolinum Universita Karlova 1993, 1-173. 

3. Miilunpalo S., Vuori, I. et al.: Self-rated health status as a health measure: the predictive value of selfreported 

health status on the use of physician services and on mortality in the working-age population. J. 

Clin. Epidemiol., 50, 1997, 5, s. 517-528. 

4. Newell, S. A., Girgis, A. et al.: The accuracy of self-reported health behaviors and risk factors relating to 

cancer and cardiovascular disease in the general population: a critical review. Am. J. Prev. Med., 17, 1999, 

3, s. 211-229. 

5. Niknian, M., Linnan, L. A. et al.: Use of population-based data to assess risk factor profiles of blue and 

white collar workers. J. Occup. Med., 33, 1991, 1, s. 29-36. 

6. Nourjan, P., Wagener, D. K. et al.: Knowledge of risk factors and risk behaviors related to coronary heart 

disease among blue and white collar males. J. Public Health Policy, 15, 1994, 4, s. 443-459. 

7. Simon, J., Cajzl, L. et al.: Occupation and education in relation to risk factors of ischemic heart disease in 

the male industrial population. Cor Vasa, 28, 1986, 3, s. 167-176. 

77


PROFESIONÁ LNE RIZIKO FLUÓ RU 

A. Ž igová 1 , J. Buchancová 1 , E. Gáliková 1 , J. Fridrich 2 , H. Poláček 3 

1 Klinika pracovného lekárstva a toxikológie JLF UK a MFN, Martin 

prednostka: prof. MUDr. J. Buchancová, CSc. 

2 Oddelenie pracovného lekárstva, Ž iar n. Hronom 

3 Rádiodiagnostická klinika JLF UK a MFN, Martin 

Ú vod 

Fluór (F) je bledož ltý plyn, ostrého štipľavého zápachu, ktorý sa vyznačuje veľkou 

reaktivitou. Tvorí množ stvo anorganických a organických zlúčenín. Medzi anorganické 

zlúčeniny patria napr. fluorovodík, kyselina fluorovodíková, kyselina fluorokremičitá, 

fluorosilikáty a fluoridy. K organickým zlúčeninám zaraď ujeme fluorované nenasýtené 

alifatické uhľovodíky (fluoretylén, difluoretylén, tetrafluoretylén), fluorované nasýtené 

alifatické uhľovodíky (chlórtrifluormetán, dichlórfluormetán, trichlórtrifluoretan) ako i 

kombinovaný fluorovaný uhľovodík- Halotan. 

K profesionálnej expozícii fluóru a jeho zlúčenín môže dô jsť napr. pri elektrolytickej 

výrobe hliníka, pri výrobe fosforu, fosforečných hnojív, rodenticídov, peroxidu vodíka, 

superfosfátov, v sklárskom priemysle (leptanie a leštenie skla kyselinou fluorovodíkovou – 

HF), pri výrobe keramiky, emailov, v oceliarňach a zlievarňach pri výrobe berýlia, mangánu 

a rô znych zliatin, pri elektrickom zváraní elektródami s obsahom zlúčenín fluóru atď .(2). 

Najvyššia prípustná hodnota vystavenia (NPHV) priemerná pre fluór je 1,58 mg.m -3 , 

fluoridy 2,5 mg.m -3 , fluorovodík 1,5 mg.m -3 , fluoridy + fluorovodík pri súčasnom pôsobení 

2,5 mg.m -3 . 

Klinický obraz akútnej expozície závisí od cesty vstupu noxy do organizmu. Pri 

inhalačnej akútnej expozície je charakterizovaný dráž dením a zápalom spojiviek, nosnej 

sliznice (s mož nou epistaxou), dýchacích ciest, kašľom, dusením a vznikom pľúcneho edému. 

Môže byť prítomná kyslá chuť v ústach a vracanie. Medzi ťaž ké klinické prejavy patrí akútny 

bronchospazmus s obštrukciou horných ciest dýchacích, inokedy vzniká purulentná 

bronchitída. K poškodeniu pľúc môže dôjsť veľmi rýchlo, ale i po l2-36 hodinovej latencii 

(pneumónia, pľúcny edém). Pri perorálnom pož ití zlúčenín fluóru (napr. kyseliny 

fluorovodíkovej) dochádza k poleptaniu úst, hrdla, ezofágu, k inflamácii ž alúdka s krvácaním, 

nauzeou, vracaním, hnačkami, bolesťami brucha, s mož nosťou perforácie. Pri perorálnom či 

inhalačnom pô sobení fluóru môže dô jsť k vzniku systémových účinkov fluóru, prejavujúcich 

sa poruchou elektrolytickej rovnováhy (zníž enie kalcia a horčíka, zvýšenie kália) spojených 

s poklesom tlaku krvi, poruchami srdcového rytmu, poruchou acidobázickej rovnováhy. 

Môžu byť prítomné prejavy zo strany CNS (kŕče, svalové kontrakcie), exitus. Po kož nom 

kontakte dochádza k dráž deniu kož e, prekrveniu v mieste kontaktu, výraznej bolestivosti, 

opuchu, zblednutiu kož e, vzniku pľuzgierov až hlbokých vredov (pomaly sa hojacich). Po 

kontakte prstov s kyselinou fluorovodíkovou môže vzniknúť závaž né poškodenie koncov 

prstov spojené so zápalom nechtového lôžka, jeho deformáciou až nekrózou, ktorá sa môže 

rozšíriť až na kosť prstových článkov. Po očnom kontakte dochádza k podráž deniu očí, 

zdureniu štruktúr oka a pre poškodenie krvného zásobenia k odumieraniu buniek oka. 

Klinický obraz chronickej expozície je charakterizovaný výskytom ulcerácií nosnej 

sliznice, epistaxy, chronických zápalov dýchacích ciest, či straty čuchu a hlasu. Niektorí 

autori udávajú zmeny v krvnom obraze (zníž enie leukocytov, zvýšenie lymfocytov), poruchy 

koagulácie, proteinúriu. Ako prejav chronickej expozície môže byť prítomný pokles tlaku 

krvi, bradykardia, častejší výskyt gastritíd a dermatitíd (najmä na nekrytých miestach tela 

78

a tvári). Pri dlhoročnej chronickej inhalácii umelých hnojív (superfosfátov) boli popisované 

častejšie atrofické alebo hypertrofické zápaly nosohltana (2, 3, 4, 5). Chronická inhalačná 

expozícia fluoridom môže zapríčiniť kostnú fluorózu. Podľa Grinberga (l) je fluoróza celková 

otrava organizmu fluórom plus ochorenie kostí. Klinický obraz kostnej fluorózy je 

charakterizovaný funkčnými poruchami, celkovou slabosťou a únavnosťou, predráž denosťou, 

ž alúdočnými dyspeptickými ťaž kosťami, mož nými prejavmi toxickej hepatitídy, farebnými 

zmenami zubnej skloviny, ale najmä reumatickými bolesťami kostí a kĺbov, bolesťami 

a stuhnutím chrbta. Samotné prejavy kostnej fluorózy sa vyznačujú zvýšenou denzitou kostí, 

osteosklerotickými zmenami (chrbtice, panvových kostí, rebier, predkolení a predlaktí), 

kalcifikáciou ligament a medzikostných membrán, hyperostózou kostí (6). Podľa stupňa 

závaž nosti postihnutia kostnokĺbneho systému určujeme I.- III. stupeň kostnej fluorózy. 

Materiál a metodika 

Retrospektívne sme zo zdravotnej dokumentácie materiálov Kliniky pracovného 

lekárstva a toxikológie v Martine a Oddelení pracovného lekárstva v Žiari nad Hronom 

a Lučenci vyhodnotili prípady hlásených profesionálnych poškodení organizmu fluórom 

a jeho zlúčeninami za obdobie rokov l982 až I. polrok roku 2002. Zaznamenali sme druh 

profesionálneho poškodenia, vek, dĺžku expozície danej škodlivine, dobu hlásenia choroby 

z povolania (CHzP) od skončenia expozície. Vyhodnotili sme závody, v ktorých došlo 

k vzniku profesionálneho poškodenia organizmu, profesie, subjektívne ťaž kosti, fajčenie, 

klinické resp. röntgenové nálezy pohybového aparátu súvisiace s profesionálnym 

poškodením. Z biologických expozičných testov (BET) sme zisťovali hodnoty fluoridov 

v moči, ktoré boli robené metódou iónovej selektívnej elektródy. Miera expozície fluóru 

a jeho zlúčeninám bola v čase hlásenia vždy overená hygienickým prieskumom. Pre malý 

počet členov súboru (9), sme od štatistického spracovania upustili. 

Výsledky a diskusia 

Počet všetkých profesionálnych poškodení organizmu z fluóru a jeho zlúčenín za 

obdobie rokov l982 - I. polrok roku 2002 bol 9. Z uvedeného počtu v šiestich prípadoch 

(66,7%) išlo o poškodenie kostného aparátu t.j. kostnú fluorózu (obr. l). 

33,3% 

(n=3) 

66,7% 

(n=6) 

poš kodenie kostného 

aparátu 

poš kodenie dý chacieho 

systému 

Obr. 1. Profesionálne poškodenia z fluóru a jeho zlúčenín 

Všetci respondenti pracovali v hlinikárni - závod SNP Ž iar n. Hronom ako hutníci (4), 

resp. hutníci a zároveň čerpači kovu (2). Aj keď sa počet 6 za pomerne dlhé dvadsaťročné 

obdobie zdá malý, podľa Vidu a kol., ktorí sa v minulých rokoch venovali problematike 

kostnej fluorózy u nás, bol počet v nimi sledovanom súbore hlásených profesionálnych 

fluoróz (tiež na obdobie 20 rokov - do r. l984) osem (7). Mož nosť vzniku ď alších ochorení na 

79

kostnú fluorózu u hutníkov v hlinikárni predpokladali už spomínaní autori na základe toho, ž e 

hodnoty fluoridov v ovzduší pracovných hál hutníkov hlinikárne v 80-tych rokoch opakovane 

prekračovali stanovenú normu l,0 mg.m -3 , čo sa odrazilo i vo vyšších hodnotách fluoridov 

v moči hutníkov. Autori to pripisovali klesaniu aktivity odsávacieho zariadenia od 

elektrolyzé rov, ktoré bolo zdokonalené na cca 74% účinnosť v r. l973 (8). 

Okrem poškodenia kostného aparátu sme v troch prípadoch (33,3%) zistili 

profesionálne poškodenie dýchacieho systému. Išlo o dvoch pracovníkov zo Sklární Utekáč, 

ktorí pracovali v profesiách – fúkačskla a robotníčka pri matovaní a značení skla kyslinou 

fluorovodíkovou. Jeden pracovník bol zo Sklární Lednické Rovne, kde robil ako leptačskla. 

Priemerný vek celého súboru bol 57,3 roka (42-72), priemerná dĺžka expozície 20,7 roka (14- 

30) a priemerná doba hlásenia choroby z povolania po ukončení expozície 7,5 roka (0-l3). 

Celý súbor sme rozdelili na dve podskupiny: I.podskupinu s poškodením kostného 

aparátu a II.podskupinu s poškodením dýchacieho systému (tab. 1). 

Tab. 1. Profesionálne poškodenie organizmu fluórom a jeho zlúčeninami v r. 1982 – I. polrok 2002 (n = 9) 

I. podskupina II. podskupina 

Počet 6 3 

Vek (roky) 58,5 55 

Dĺžka expozície (roky) 22,6 17 

CHzP hlásená po 

skončení expozície 

7,2 8,3 

Závod 

ZSNP Ž iar nad Hronom 

Sklárne Utekáč 

Profesia 

Subjektívne ťaž kosti 

Fajčenie (F/N) 

Rtg nálezy (štádia 

kostnej fluorózy) 

4 x hutník 

2 x hutník a čerpačkovu 

bolesti kostnokĺbneho systému a 

chrbtice 

5 x N 

1 x F (5-6 cig./deň) 

1 x I-II. štádium 

1 x II. štádium 

3 x II-III. Štádium 

1 x III. štádium 

Klinické nálezy - 

Fluoridy v moči 

u troch zvýšené 

↑ BET > 150 µmol/l (237,8; 368,4; 410,5 µmol/l) 

koncentrácia fluoridov prekračovala 

Hygienický prieskum 

niekoľkonásobne NPK-P 

Poznámka: I. podskupina: poškodenie kostného aparátu – kostná fluoróza 

II. podskupina: poškodenie dýchacieho aparátu 

Sklárne Lednicke Rovné 

1 x robotník v matovni 

1 x fúkačskla 

1 x leptačskla 

suchý kašeľ, zachrípnutie, vysychanie 

hrdla 

dušnosť až výrazná dýchavica 

2 x N 

1 x F (10-15 cig./deň) 

- 

1 x hypertrofická laringitída a chron. 

tracheobronchitída 

1 x pľúcna fibróza 

1 x chron. suchá rinitída s defektom 

nos. septa 

u jedného zvýšené 

(326,3 µmol/l) 

koncentrácia fluoridov prekračovala 

NPK-P 

Priemerný vek i dĺžka expozície v oboch podskupinách boli porovnateľné. V oboch 

súboroch došlo k hláseniu ChzP až niekoľko rokov po prerušení expozície (s výnimkou l 

pacienta z II.podskupiny). V I.podskupine bola priemerná doba hlásenia CHzP 7,2 roka po 

ukončení expozície, v II.podskupine 8,3 roka. Tým chceme upozorniť na dôlež itosť 

dispenzarizácie pracovníkov s expozíciou fluóru a jeho zlúčeninám aj po ukončení expozície. 

Najčastejšími subjektívnymi ťaž kosťami v I.podskupine boli bolesti kostnokĺbneho 

systému (polyartralgie) kostí a kĺbov horných alebo dolných končatín a chrbtice. 

V II.podskupine dominovali ťaž kosti zo strany dýchacieho systému v zmysle kašľa, 

80

zachrípnutie, vysychanie hrdla, dýchavičnosť až výrazná dýchavica. Z hľadiska fajčenia 

v oboch podskupinách prevaž ovali nefajčiari. Vyhodnotením rtg. nálezov so zameraním na 

kostnú fluorózu (v spolupráci s röntgenológom), išlo v dvoch prípadoch o I.-II. štádium 

kostnej fluorózy a v 4 prípadoch o II.-III. štádium poškodenia kostnokĺbneho aparátu. 

V II.podskupine sme zaznamenali tieto klinické nálezy: v jednom prípade klinicky 

a fibrobronchoskopicky potvrdená hypertrofická laryngitída a chronická bronchitída, 

jedenkrát chronická suchá rinitída s defektom (eróziou) v oblasti nosového septa a jedenkrát 

bolo hlásené iné poškodenia zdravia pri práci - pľúcna fibróza s HRCT verifikovaným 

nálezom difúzneho obrazu fibróznych zmien, zhrubnutím interlobárnych sept a subpleurálnej 

línie. 

Fluoridy v moči boli nad biologický limit l50 µmol/l u troch pacientov v I.podskupine, 

u ostatných neprekračovali uvedenú hranicu biologického limitu, (boli prítomné len známky 

expozície). V II.podskupine fluoridy v moči prekračovali biologický limit v jednom prípade, 

v dvoch prípadoch boli tiež prítomné len známky expozície. Vo všetkých 9 prípadoch, 

predtým ako bola hlásená ChzP resp. iné poškodenia zdravia pri práci (pľúcna fibróza), bola 

miera expozície fluóru resp. jeho zlúčeninám (napr.HF) overená hygienickým prieskumom. 

Koncentrácie fluoridov v ovzduší v I.podskupine niekoľkonásobne prekračovali NPK-P, 

podobne ako i v II.podskupine, kde hodnoty kyseliny fluorovodíkovej, fluoridu amónneho 

atď . v pracovnom prostredí prekračovali NPK-P na uvedených pracoviskách. To bolo 

i príčinou, ž e hoci nie u všetkých exponovaných BET (fluoridy v moči), prekračovali daný 

biologický limit l50 µmol/l, pre závaž ný klinický či rtg. nález a potvrdenú nadlimitnú 

dlhoročnú expozíciu v riziku fluóru a jeho zlúčenín, im bola ChzP priznaná, berúc do úvahy 

i faktor rozdielnej vnímavosti jednotlivcov na rizikové činitele. 

Záver 

Je mnoho nejasného o účinkoch fluóru na exponovaného človeka a mnoho sa už 

i spoznalo. Aj my sa snažíme poznať, čo sa vo svete už o účinkoch fluóru vie a na úrovni 

doby chrániť zdravie našich pracovníkov (7). To bolo i naším cieľom. 

Literatúra: 

1. Grinbertg, A. V.: Röntgenodiagnostika profesionaľnych zabolevanij kostej i sustavov. Leningrad, Medzig 

l962. 

2. LaDou, J.: Occupational Environmental Medicine. Standford, Connecticat, l997, 845 s. 

3. Lum, M., Orti, D., Poindexter, P.: Medical Management Guidelines for Acute Chemical Exposures, 

California, Department of Health and Human Services, Agency for Toxic Substances and Disease Registry, 

l994, 243 s. 

4. Recommended health – based occupational exposure limits for respiratory irritans. Report of a WHO Study 

Grup. Geneva, World Health Organization l984, l54 s. 

5. Rom,W. N.: Environmental and Occupational medicine. Boston, Little, Brown 1992, 1493 s. 

6. Rouget, A.: Modifications radiologiques dans la fluorose industrielle. These, No 3.4O7. Faculte de medicine 

Universite de Geneva, l974. 

7. Vido, A., Vido, M., Nárož ná, Z.: Roentgenové nálezy na pohybovom ústrojenstve hutníkov hlinikárne po 20 

rokoch expozície. Pracov. Lék., 37, l985, 4, s. l23- l25. 

8. Vido, A., Vido, M.: Rizikové činitele pracoviska a klinické nálezy u hutníkov pri výrobe hliníka. Pracov. 

Lék., 35, l983, 6, s. 254–258. 

81


EXPOZÍ CIA Hg – NOVÁ CKE CHEMICKÉ ZÁ VODY 

E. Gá liková 1 , A. Žigová 1 , D. Meško 2 

1 Klinika pracovného leká rstva a toxikológie JLF UK a MFN, Martin 

prednostka: prof. MUDr. J. Buchancová , CSc. 

2 Klinika telový chovného leká rstva JLF UK a MFN, Martin 

prednosta: prof. MUDr. D. Meško, PhD. 

Jedovatosť ortuti poznali už starí Féničania, Gréci, Rimania a Kartá ginci. Plínius sa 

zmieňuje o otrave ortuť ou ako o chorobe otrokov, ktorí pracovali v hispá nskych baniach. 

Z histórie pracovného leká rstva sa dozvedá me, ž e klobučnícke remeslo bolo jedno 

z najstarších popri vý robe zrkadiel v Bená tkach, alchymistoch, mastičká roch a iný ch, kde sú 

popísané otravy ortuť ou. Koncom 17. storočia sa začal používať tento kov pri výrobe 

plstený ch klobúkov vo Francúzsku. Z tejto doby pochá dza aj termín „blá znivý ako 

klobučník“ . Š ialeného klobučníka, ktorý vystupuje v zná mej publiká cii „Alenka v ríši divov“ , 

popísal Lewis Carrol, čím upozornil na vážne psychické a neurologické zmeny v súvislosti 

s expozíciou ortuti. Spisovateľ uvá dza: „Do súdnej siene vchá dza roztrasený klobučník. 

V jednej ruke drží šálku čaju, v druhej krajec maslového chleba. Je popletený a namiesto 

krajca chleba odhryzne si zo šálky. Tá to mu potom padne na zem. Klobučník klesá na kolená 

a tvrdí, ž e je úbohý človek“ . 

Profesioná lne riziko 

• spracovanie rudy s obsahom ortuti 

• petrochemický priemysel 

• zá kladný chemický priemysel 

• vý roba elektrotechnický ch zariadení 

• vý roba batérií 

• obrá banie kovov 

• vý roba a oprava meracích prístrojov 

• farmaceutický priemysel 

• vý roba mydla a toaletný ch potrieb 

• vý roba elektrického osvetlenia 

• vý roba sódy 

• vý roba dentá lnych vý plní 

• vý skumno-vzdelá vacie ústavy 

• herbá riá 

• spracovanie kož ušín a plstí 

• morenie a vreckovanie namoreného osiva 

V pracovnom prostredí je najčastejšia expozícia pará m kovovej ortuti. 

Neprofesioná lna expozícia 

Zdrojom neprofesioná lnej expozície Hg môžu byť rôzne tradičné lieky a kozmetika 

používaná v určitý ch etnický ch skupiná ch kvôli jej pleť zjemňujúcim vlastnostiam, strava 

s vysoký m obsahom rý b a rybích produktov a tiež aj počet amalgá mový ch dentá lnych vý plní 

predovšetký m v kombiná cii so ž uvaním ž uvačky a škrípaním zubov, pri čom dochá dza 

k uvoľneniu Hg z amalgá mový ch vý plní. 

Dentá lne amalgá mové vý plne pozostá vajú zo 45–50% Hg, 25–30% Ag, 20-30% Cu a 

15-30% Sn. V súvislosti s konzumá ciou rý b v strave sa uvá dza, ž e v horný ch sedimentačný ch 

vrstvá ch morského alebo jazerného dna dochá dza k metylá cii elementá rnej Hg a jej iónov za 

82

vzniku metylortuti, zachytá vanou drobný mi vodný mi organizmami, ktoré sú potravou rýb 

vstupujúcich do potravinového reť azca. Na neprofesioná lnu expozíciu Hg upozorňujú 

literá rne zdroje, ktoré napr. pouká zali na prípad 45 – ročnej ž eny, ktorá mala zanedbateľnú 

profesioná lnu expozíciu Hg, ale pritom mala hladinu Hg v moči nad biologický expozičný 

limit. Hladiny Hg v moči aj v krvi boli podstatne vyššie u nej ako u jej spolupracovníčok. 

Napriek preradeniu do administratívy hladiny Hg nepoklesli pod prípustnú hranicu. Pá tralo sa 

po iný ch zdrojoch Hg. Jej strava bola normá lna a nebol ž iaden zjavný zdroj Hg zo ž ivotného 

prostredia, však pacientka mala 32 amalgá mový ch výplní. Hoci takmer 2 roky nebola 

exponovaná v prá ci Hg, hladiny Hg v moči a v krvi zostá vali signifikantne zvýšené až ký m sa 

nerozhodla, ž e amalgá mové výplne si nechá nahradiť keramický mi. Jej hladina v moči aj 

v krvi sa vrá tila do referenčného rozmedzia (9). 

Toxicita pre človeka 

• Elementá rna ortuť 

Pri akútnej expozícii vysoký m koncentrá ciá m pár elementá rnej ortuti sú kritický m 

orgá nom pľúca. Poškodené sú bronchy, bronchioly, vznikajú pneumónie. Môže byť 

poškodený aj centrá lny nervový systém, čo sa prejaví tremorom a excitabilitou. Prítomné sú 

prejavy aj gastroenteritídy s hnačkami. Vý razný m príznakom je stomatitída. 

Pri chronickej expozícií je kritický m orgá nom mozog. Počiatočné príznaky sú 

nešpecifické, pacient má neurastenický syndróm, čo sa prejavuje vý raznou slabosť ou, únavou, 

bolesť ami hlavy, závratmi, nechutenstvom, poklesom hmotnosti a poruchami trá venia. Tieto 

prejavy sa súborne označujú aj ako mikromerkurializmus. Neskôr sa objavuje tras, ktorý je 

spočiatku jemný , neskôr hrubší. Začína symetricky na prstoch horný ch končatín, perá ch, 

jazyku a mihalniciach. Typický je tras pri písaní, preto u týchto pacientov sa odporúča 

vykonať skúšku písma. Tras neskôr postihuje aj dolné končatiny s vý vojom, ktorého vzniká aj 

tzv. merkuriá lny eretizmus, ktorý je charakterizovaný výbušnosť ou, zmenou chovania, 

predráždenosť ou, alebo depresiou a stratou pamäti. V ťažký ch prípadoch sa môže objaviť aj 

delírium a haluciná cie (5). Stá le zostá va otá zkou diskusie, do akej miery sú poškodené pri 

chronickej expozícii pará m kovovej ortuti aj obličky. V literatúre sa uvá dzajú aj sprá vy o 

chromozómovom poškodení krvný ch elementov (1, 2). 

• Anorganické zlúčeniny ortuti 

Z toxikologického hľadiska sú najzná mejšie chlorid ortutnatý (HgCl 2 ), dusičnan 

ortutnatý Hg(No 3 ) 2 , kyanid ortutnatý Hg(CN) 2 . Pri akútnej intoxiká cii sú kritický m orgá nom 

obličky a trá viace ústrojenstvo. Pri použ ití majú chlorid a kyanid ortutnatý leptajúci účinok na 

sliznicu trá viaceho ústrojenstva. Dochá dza ku zvracaniu, často krvavého obsahu, ku prudký m 

brušný m koliká m a krvavý m hnačká m. Výsledkom tohto stavu môže byť dehydratá cia, 

zlyhanie kardiovaskulá rneho systému, čo v konečnom dôsledku môže viesť k zlyhaniu 

obličiek. 

Chronická otrava výhradne anorganický mi zlúčeninami Hg je málo pravdepodobná . 

Zvyčajne ide o zmiešanú expozíciu anorganickej Hg a pár elementá rnej Hg. Pri takejto 

zmiešanej expozícii bolo popísané poškodenie obličiek a u malý ch detí sa uvá dza tzv. „ruž ová 

choroba“ , ktorá je charakterizovaná vyrážkami na celom tele, zimnicou, opuchmi, 

olupovaním kož e, vypadá vaním vlasov a vredmi na tele. Pridruž uje sa nespavosť , 

podráždenosť , svetloplachosť , veľké potenie. 

• Organické zlúčeniny ortuti 

Medzi akútnou a chronickou intoxiká ciou nie sú žiadne ostré rozdiely. Vstrebaná 

toxická dávka dlho zostá va v organizme a poškodzuje ho. Ale aj jednorazová toxická dávka 

vedie ku vzniku typický ch príznakov otravy po určitej dobe latencie (1 a viac týždňov). Tieto 

83

zlúčeniny Hg môžu preniknúť aj placentá rnou bariérou a spôsobiť poškodenie plodu (mozog). 

Popísaná je hromadná otrava 23 gravidný ch matiek v Minamate, ktoré nemali klinické 

príznaky otravy, ale ich plody boli poškodené. 

Intoxiká cie, ktoré vznikli už v priebehu ž ivota, teda postnatá lne, sú charakterizované 

poruchami citlivosti, chôdze, tŕpnutím dolný ch končatín, zúž ením zorného poľa, poruchami 

sluchu, trasom a v ťažkých prípadoch aj kŕčmi. Postupne dochá dza ku redukcii mozgovej 

kôry a degenerá cii nervový ch buniek. Niektoré zlúčeniny organickej Hg (ako napr. 

fenylortuť ) môžu spôsobiť v mieste styku poškodenie kož e, slizníc. Ak je intoxiká cia 

spôsobená inhalačnou cestou, potom dochá dza k poškodeniu pľúcnej tkane (1). 

Expozícia Hg stá le aktuá lna 

O aktuá lnosti problematiky Hg v súčasnosti svedčí aj situá cia v regióne Horná Nitra, 

kde sa v Nová ckych chemický ch závodoch a.s. Nová ky v prevá dzkový ch halá ch vyrá ba 

elektrolytický m spôsobom, pomocou uhlíkový ch a ortuť ový ch elektród hydroxid sodný a 

chlór. Náplň jedného elektrolyzéra predstavuje vysoké množ stvo Hg, pričom v priebehu 

pracovného procesu dochá dza k jej stratá m. Preto pracovisko elektrolý zy predstavuje stá le 

vysoké potenciá lne riziko ochorenia. Cieľom je posúdenie toxického vplyvu Hg na ľudský 

organizmus u pracujúcich v Nová ckych chemický ch závodoch Nová ky pri výrobe lúhu 

sodného. 

Metodika 

Vyšetrili sme 52 pracovníkov-muž ov exponovaný ch Hg z CHZ Nová ky v priemernom 

veku 41,1 rokov s priemernou expozíciou voči Hg 18,36 rokov. Vykonali sme kompletné 

klinické vyšetrenie (anamnestické a objektívne fyziká lne vyšetrenie) podľa používaný ch 

konvencií. Pri vyšetrení sme sa zvlášť venovali symptomatike súvisiacej s expozíciou Hg. 

Realizovali sme odber biologického materiá lu – Hg v moči a v krvi od exponovaný ch v dvoch 

časový ch intervaloch (na začiatku a na konci smeny). Pri vyšetrení sme hodnotili aj zdroje 

neprofesioná lnej expozície Hg, napr. počet amalgá mový ch vý plní v kombiná cii so škrípaním 

zubov, ž uvaním ž uvačiek a príjem potravy s predpokladaný m obsahom Hg (konzumá cia rý b) 

a ich vplyv na hladiny Hg v moči a v krvi. 

Vý sledky 

Na tab. 1-7 poukazujeme na charakteristiku súboru, anamnestické údaje zistené pri 

terajšom ochorení v súbore vyšetrený ch, niektoré nálezy zistené pri fyziká lnom vyšetrení, 

priemerné hladiny Hg v moči a v krvi, vplyv neprofesioná lnej expozície (dentá lne 

amalgá mové výplne v kombiná cii so ž uvaním ž uvačky), vplyv neprofesioná lnej expozície 

(konzumá cia rý b), diagnostické zá very so zreteľom na expozíciu Hg. 

Tab. 1. Charakteristika súboru (n = 52) 

∅ VEK 41,1 (24 – 58) ∅ EXPOZÍCIA 18,6 (4 – 33) 

PROFESIE 

n 

Obsluha elektrolý zy 17 

Predá k vý roby 6 

Montážnik 4 

Chemik 4 

Plnič NaOH 2 

Majster 3 

Mechanik strojov a zariadení 1 

Ná hradný zmená r 1 

Pomoc. robotník 14 

84

Tab. 2. Anamnestické údaje zistené pri terajšom ochorení v súbore vyšetrený ch ( n = 52) 

SUBJEKTÍVNY ÚDAJ n % 

Slabosť , únava, malá tnosť 2 3,84 

Pocit predráždenia, vý bušnosť 3 5,77 

Zlý spá nok 1 1,92 

Zá vraty 1 1,92 

Tréma, neistota 2 3,84 

Bolesti hlavy 3 5,77 

Mravčenie v DK 1 1,92 

Zá paly podnebia 1 1,92 

Zažívacie ť až kosti 1 1,92 

Zhoršovanie sluchu 3 5,77 

Zhoršovanie zraku 3 5,77 

Bez ť až kostí 27 51,92 

Fajčenie > 10c/d 23 44,23 

Etylalkohol 45 86,53 

Dlhodobé užívanie liekov 7 13,46 

Tab. 3. Niektoré ná lezy zistené pri fyziká lnom vyšetrení v súbore vyšetrený ch (n = 52) 

OBJEKTÍVNY NÁ LEZ n % 

Tras viečok 2 3,84 

Tras HK 2 3,84 

Skúška písma: - roztrasené 

- fyziologické 

10 

42 

19,23 

80,76 

Merkuriá lny eretizmus 0 0 

Stomatitídy, šedý lem na gingíve 0 0 

Iné patolog. zmeny (nesúvisiace s expozíciou Hg) 20 38,46 

Tab. 4. Priemerné hladiny Hg v moči a v krvi v súbore vyšetrený ch (n = 52) 

PRACOVNÁ SMENA 

Začiatok 

Koniec 

MOČ (μmol/l) 0,277 0,180 

↑ BEL 3 0 

KRV (μmol/l) 0,077 2,545 

↑ BEL 3 9 

BEL= biologický expozičný limit 

Tab. 5. Vplyv neprofesioná lnej expozície (dentá lne amalgá mové vý plne v kombiná cii so ž uvaním ž uvačky) 


∅ Hg μmol/l moču Začiatok Koniec 

Celá skupina (n=52) 0,277 0,180 

Podskupina s prof. expoz. n=8, bez amalg. vý plň., bez ž uvania 0,274 0,191 

Podskupina s expoz. prof. (n=44), s amalg. vý pl., a ž uvaním 0,278 0,179 

∅ Hg μmol/l krvi 

Celá skupina (n=52) 0,077 2,545 

Podskupina s prof. expoz. (n=8), bez amalg. vý pl., bez ž uvania 0,054 0,303 

Podskupina s exp prof. (n=44), s amalg. vý pl. a ž uvaním 0,082 2,759 

Diskusia 

Za veľmi pozitívne pokladá me tú skutočnosť , ž e vyšetrenie sme vykonali priamo 

v zá vode, teda v expozícii Hg (4). V porovnaní s našimi predchá dzajúcimi výsledkami (3) 

konštatujeme, ž e klinické vyšetrenie, poukazuje na pomerne chudobný nález v súvislosti 

s expozíciou Hg, čo si vysvetľujeme zlepšenou hygienickou situá ciou v závode v porovnaní 

s rokom 1993, kedy sme vykonali retrospektívnu štúdiu v tomž e závode. Napr. merkuriá lny 

eretizmus sme nezistili ani v jednom prípade, skúška písma bola pozitívna len v 10 prípadoch. 

85

Tab. 6. Vplyv neprofesioná lnej expozície (konzumá cia rý b) 


∅ Hg μmol/l moču Začiatok Koniec 

celá skupina (n=52) 0,277 0,180 

Podsk. s prof. expoz. (n=14), bez konzumá cie rý b 0,332 0,218 

Podsk. s prof. expoz. (n=38),s konzumá ciou rý b 1-7 dní pred vyšetrením 0,259 0,172 

∅ Hg μmol/l krvi 

Celá skupina (n=52) 0,077 2,545 

Podsk. s prof. expoz. (n=14), bez konzumá cie rý b 0,053 10,620 

Podsk. s prof. expoz. (n=38),s konzumá ciou rý b 1-7 dní pred vyšetrením 0,086 0,846 

Tab. 7. Diagnostické zá very so zreteľom na expozíciu Hg v súbore vyšetrený ch (n = 52) 

n % 

Bez zná mok poškodenia organizmu Hg 33 63,47 

Zná mky zvýšenej expozície Hg 19 36,53 

Pri hodnotení hladín Hg v moči a v krvi, konštatujeme, ž e je dôlež ité vyšetrenie 

v dvoch časový ch intervaloch, čo odporúčajú aj niektorí iní autori (8, 9). Pri hodnotení vplyvu 

neprofesioná lnej expozície na hladiny Hg v biologickom materiá li sme vychá dzali 

z poznatkov zahraničný ch autorov (8, 9) a tiež zo skúseností Kimá kovej (6, 7). 

Zá ver 

• Vyšetrenie a hodnotenie hladiny Hg v krvi na konci pracovnej smeny má väčšiu 

informačnú hodnotu v porovnaní s hladinou Hg v krvi na začiatku smeny. 

• Neprofesioná lna expozícia sa podieľa na výške hladiny Hg v moči a v krvi. 

Literatú ra: 

1. Bencko, V., Cikrt, M., Lener, J.: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka, Praha, Grada 

Publishing 1995, 288 s. 

2. Cikrt, M., Má lek, B. a kol.: Pracovní lékařství 2. Díl. Praha, Civop 1996, 216 s. 

3. Gá liková , E., Buchancová , J., Žigová , A., Vrlík, M., Meško, D., Hollá , G., Kniž ková , M.: Retrospektívna 

klinická štúdia u exponovaný ch pracovníkov ortuti z NCHZ Nová ky – I. časť . Pracov. Lék., 45, 1993, 1, s. 

3-7. 

4. Gá liková , E., Tomíková , K., Kernová , M.: Prvé výsledky u exponovaný ch pracovníkov Hg z NCHZ 

Nová ky. In: Zborník abstraktov z 18. Stredoslovenský ch leká rskych dní. Martin, 2002, 41 s. 

5. Harbison, R. D.: Hamilton and Hardy´s. Industrial Toxikology. Toronto, Mosby Year Book Inc. 1998, 682 

s. 

6. Kimá ková , T.: Obsah ortuti vo vnútornostiach rôznych druhov zvierat. Infovet, 2000, 4, s. 158-160. 

7. Kimá ková , T., Andruch, V., Kaľavský , F.: Obsah ortuti v morský ch rybá ch. In: Zborník 2. medziná rodná 

konferencia Mineralurgia a environmentá lne technológie. Herľany, 2001, s. 133 – 135. 

8. LaDou, J.: Occupational and Enviromental Medicine. W.B. London, Saunders 1997, 845 s. 

9. Mason, H. J., Hindell, P., Williams, N. R.: Biological monitoring and exposure to mercury. Occup. Med., 

51, 1, 2001, s. 2-11. 

86


PROBLEMATIKA APLIKÁ CIE NV č. 247/2001 O MINIMÁ LNYCH 

BEZPEČNOSTNÝ CH A ZDRAVOTNÝ CH POŽ IADAVKÁ CH PRI PRÁ CI 

SO ZOBRAZOVACÍ MI JEDNOTKAMI 

V. Brš iak 

Štátny zdravotný ústav, Ž ilina 

riaditeľ : MUDr. M. Kapasný , MPH 

Nebolo potvrdené , že každodennápráca s obrazovkou vedie k poš kodzovaniu zraku. 

Zhorš ovanie zraku súvisí s postupujúcim vekom. Pocity diskomfortu zo strany zrakové ho 

aparátu sú spôsobované najmä nekorigovanou vadou zraku, nesprávnou korekč nou pomôckou 

alebo neprimerane veľ ký m pracovný m vypätím. Tieto faktory vyvolávajú sprostredkovane aj 

problé my pohybové ho aparátu. Nevhodné ergonomické usporiadanie môže vyvolávať 

prostredníctvom dlhodobé ho statické ho zaťaženia a nevhodnej polohy problé my zo strany 

podpornopohybové ho systé mu tiež priamo. Pocity diskomfortu spôsobené namáhaním zraku a 

podpornopohybové ho systé mu sú negatívne vnímané a zvyšujú telesnú a psychickú záťa ž . 

Existujú tri spôsoby na predchádzanie zrakový ch ťažkostí pri práci: 

• usporiadanie pracoviska podľ a zásad vizuálnej ergonómie, 

• lekárske preventívne prehliadky zraku zamestnancov, 

• organizač né opatrenia spočívajúce v č asovom obmedzení práce s obrazovkou a v 

stanovení režimu prestávok. 

Záujem zamestnávateľ a je, aby pracovník podal č o najlepší výkon, záujem pracovníka 

je, aby prácu zvládol s vynaložením č o najmenš ej námahy a záujem orgánov na ochranu 

zdravia je, aby práca bola vykonávaná v taký ch podmienkach a taký m spôsobom, aby 

pracovníka č o najmenej obťažovala a nevyvolávala vznik ochorenia. Tieto tri záujmy tvoria 

prieseč ník, ktorý m je vhodné pracovné prostredie, ktoré zabezpečí dobrý výkon, zníženú 

námahu a zachovanie zdravia. 

Nariadenie vlády SR č . 247/2001 zo dňa 20.5.2001 o minimálnych bezpeč nostný ch a 

zdravotný ch požiadavkách pri práci so zobrazovacími jednotkami ustanovuje minimálne 

požiadavky na bezpeč nosť a ochranu zdravia pri práci so zobrazovacími jednotkami. 

NV vstúpilo do platnosti 1. júla 2001 s výnimkou § 3, kde sú urč ené minimálne 

požiadavky na pracovisko. Tieto požiadavky pre jestvujúce pracoviskávstupujú do platnosti 

najneskôr 31. decembra 2003. 

Nejasnosti v legislatíve 

§2 – analý za pracovný ch podmienok spočíva v porovnaní reálnych podmienok na pracovisku 

s minimálnymi požiadavkami na zariadenia a prostredie pracovísk so zobrazovacími 

jednotkami, ktoré sú uvedené ako príloha k NV č . 247/2001 Z.z. Pri zistení rozporov 

medzi skutoč ný m a požadovaný m stavom by zamestnávateľ mal vykonať potrebné 

opatrenia. 

§4 – podstatnáč asť práce je č innosť, ktoráje dlhš ia ako polovica pracovnej doby. Pouč enie 

zamestnanca - nie je urč ené , kto a aký m spôsobom zamestnanca poučí. 

§5 – preruš ovanie práce - treba vypracovať pouč enie pre pracovníkov, zásady využívania č asu 

v prestávkach. 

§6 – skríningové vyš etrenie očí - orientač né vyšetrenie zraku zdravotníckym pracovníkom 

pomocou optotypu a J tabuľ ky. 

87

Časové intervaly preventívnych prehliadok nie sú v zákone NR SR č . 98/1995 Z.z. o 

Lieč ebnom poriadku v znení neskorších predpisov uvedené . Podľ a konzultácie s MZd SR je 

tento interval urč ený na 2 roky. 

Korekč ný prostriedok sa pokladá za OOPP a podľ a zákona o daniach z príjmov 

vydané ho v Z.z. č .366/1999, § 24, ods.2, písm. i, sa také to náklady považujú za úč elne 

vynaložené na bezpeč nosť a ochranu zdravia pri práci. Ak lekár predpíš e zamestnancovi 

korekč né prostriedky pre danú prácu (napr. okuliare), tak náklady na túto pomôcku znáša 

zamestnávateľ . 

Ochrana zraku ako súč asť š tátneho systé mu ochrany zdravia - zatiaľ tento pojem nebol 

definovaný . 

Prestávky v práci: 

• znižujú únavu, 

• znižujú pocit monotónie, 

• stabilizujú vý kon. 

Prestávku by si mal zaraďovať pracovník sám podľ a svojich pocitov. Prestávka musí byť 

zaradenáskôr ako zač ne klesať pracovný výkon. V druhej polovici zmeny mábyť viac 

prestávok. Monotónna práca vyžaduje väčší poč et kratších prestávok. Dlhé prestávky sú 

nevý hodné - zapracovanie k optimálnemu výkonu trvádlhš ie. Regenerujúci úč inok prestávky 

je najmä v prvý ch 5 minútach. Poč as prestávky sa odporúč a: 

• aktívny odpoč inok, 

• relaxač né cvič enia pohybové ho aparátu, 

• relaxač né cvič enia zraku. Napr. pozeranie sa na vzdialené objekty, prípadne na obzor. 

• „zrakový pôst“, 

• hlboké uvoľ nené zívanie uvoľňuje svalstvo na tvári a zvlhč uje oč i, 

• vedomé č astejš ie žmurkanie poč as práce. 

Najč astejš ie nedostatky pri práci so zobrazovacími jednotkami: 

• neinformovanosť zamestnávateľ ov o NV č .247/2001, 

• absencia celostné ho prístupu k rieš eniu problematiky, 

• nevhodné typy stolov a stolič iek, 

• nevhodné ergonomické usporiadanie pracoviska, 

• staré nevhodné typy obrazoviek, 

• nevhodné svetelné podmienky na pracovisku, 

• podceňovanie zásad pre farebné usporiadanie pracovísk, 

• nevhodné pracovné návyky, 

• nevhodné korekč né pomôcky, 

• nevykonávanie vstupný ch a periodický ch lekárskych prehliadok, 

• nevypracovaný režim práce a odpoč inku, 

• nevhodnámikroklíma na pracovisku, 

• nárazovápráca dlhš ie ako 8 hodín denne. 

Pri práci so zobrazovacou jednotkou majú mať okuliare ohniskovú vzdialenosť 50 – 60 cm! 

Literatú ra: 

1. Oláh, Z.: Zrak v živote č loveka. Litera 1996, 192 s. 

2. Mayerová, M.: Stres, motivace a vý konnost. Grada Publishing 1997, 136 s. 

3. Glivický , V., Hladký , A.: Škodí počítač naš emu zdraví?. CODEX Bohemia 1995, 103 s. 

4. Hätscher – Rosenbauer, W.: Zrakové cvič enia. Ako predchádzať zrakový m poruchám a ako ich lieč iť. Ikar 

2000, 77 s. 

5. Nariadenie vlády SR č . 247/2001 zo dňa 20.5. 2001 o minimálnych bezpeč nostný ch a zdravotný ch 

požiadavkách pri práci so zobrazovacími jednotkami. 

88


VNÚ TORNÉ PROSTREDIE OPERAČNÝ CH SÁ L VYBAVENÝ CH 

KLIMATIZÁ CIOU S LAMINÁ RNYM PRÚ DENÍ M 1 

J. Voleková 1 , T. Nosková 1 , M. Kocianová 2 , Ľ. Á ghová 1 

1 Ústav hygieny Leká rskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Á ghová , CSc. 

2 NsP Ružinov, Bratislava 

riaditeľ: MUDr. A. Mayer 

Úvod 

Vzduch do priestoru operač ný ch sál vybavený ch klimatizá ciou s laminá rnym 

prúdením je po trojstupňovej filtrá cii privá dzaný pomocou koncový ch distribuč ný ch prvkov – 

laminarizá torov, na ktorý ch je osadený posledný stupeň vysokoúč innej filtrá cie. 

Laminarizá tory vytvá rajú celú plochu stropu alebo steny, odkiaľ prúdi vzduch do operač nej 

sá ly. Podľa toho, kde sú tieto umiestnené sa rozlišuje vertiká lny, alebo horizontá lny 

laminá rny systém. 

Pri vertiká lnom klimatizač nom systéme vzduch prúdi od stropu k podlahe a 

pohybujúci sa personá l nebrá ni jeho prúdeniu nad operač né pole. Pri horizontá lnom systéme 

vzduch prúdi od zvislej steny k stene protiľahlej s tý m, že najč istejší prúd vzduchu je hneď za 

filtrom a najviac zneč istený je za operač ný m stolom, ktorý je v tomto prípade zdrojom 

prašnosti. Rýchlosť prúdenia vzduchu v čistý ch priestoroch je odporúč aný pre horizontá lne 

prúdenie 0,45m.s -1 a pre vertiká lne 0,2 –0,25 m.s -1 . V kritickej pracovnej zóne sa všetky 

prekážky, ktoré brá nia laminá rnemu prúdu vzduchu majú minimalizovať (1 - 6). 

Metodika 

Vo februá ri a júni 2002 sme odobrali vzorky vzduchu na dvoch operač ný ch sálach 

vybavený ch klimatizá ciou s horizontá lnym a vertiká lnym laminá rnym prúdením. Operač ná 

sá la s horizontá lnym prúdením bola viac rokov v prevá dzke a operač ná sála s vertiká lnym 

prúdením vznikla po rekonštrukcii a v č ase odberov ešte nebola v prevá dzke. Miesta odberov 

vzoriek vzduchu sme si urč ili č o najbližšie k operač nému stolu a robili sme ich vo výške 

operač ného poľa. Odbery vzoriek vzduchu na zistenie poč tu mikroorganizmov sme robili 

aeroskopom – Air sampler RSC na mäsopeptonové stripy a poč et prachový ch č astíc sme 

zistili konimetricky na membrá nový ch filtroch. Odbery vzoriek vzduchu na prachové č astice 

sme robili pomocou aeroskopu Sartorius MD. 


Na tabuľká ch č . 1 a 2 sú uvedené vý sledky mikrobiá lnej kontaminá cie vzduchu zistené 

na dvoch operač ný ch sálach pred zač iatkom operač ného dňa, bez prítomnosti ľudí. Poč et 

prachový ch č astíc v m 3 vzduchu, zistený na operač ný ch sá lach vidíme na tabuľká ch č . 3 a 4. 

Na operač nej sále s horizontá lnym laminá rnym prúdením vzduchu sa po skonč ení 

odberov zač al operač ný program. Sála s vertiká lnym prúdením bola v čase našich odberov 

pred kolaudá ciu vzduchotechniky. 

1 Tá to prá ca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV 1/0533/33 

89

Tab. 1. Mikrobiologické vlastnosti ovzdušia v prípravovni a na operač nej sále s vertiká lnym laminá rnym 

prúdením (23. 2. 2002) 

Vzorka Poč et vyrastený ch kolónií (KTJ/50 l) KTJ/m 3 

č . 0 - prípravovňa 1 20 

č . 1 0 0 

č . 2 0 0 

č . 3 0 0 

č . 4 1 20 

č . 5 0 0 

priemer 0,2 4 

Tab. 2. Mikrobiol. vlastnosti ovzdušia v prípravovni a na operač nej sá le s horizontá lnym laminá rnym prúdením 

(23. 2. 2002) 


č . 0 - prípravovňa 22 440 

č . 1 14 280 

č . 2 18 360 

č . 3 21 420 

č . 4 17 340 

č . 5 1 20 

priemer 14,2 284 

Tab. 3. Poč et prach. č astíc v m 3 vzduchu na operač nej sá le s vertiká lnym laminá rnym prúdením (23. 2. 2002) 

Vzorka Poč et prachový ch č astíc v m 3 

č . 0 12 821,7 

č . 1 23 933,8 

č . 2 10 257,3 

č . 3 28 207,7 

č . 4 27 352,9 

priemer 20 514,68 

Tab. 4. Poč et prach. č astíc v m 3 vzduchu na operač nej sá le s horizontá lnym laminá rnym prúdením (23. 2. 2002) 

Vzorka Poč et prachový ch č astíc v m 3 

č . 5 5 128,7 

č . 6 12 821,7 

č . 7 14 531,2 

č . 8 6 838,2 

č . 9 4 273,9 

priemer 8 718,74 

Keď porovná me výsledky na prezentovaný ch tabuľká ch vidíme, že po 

mikrobiologickej strá nke sú horšie výsledky na operač nej sále, kde sa zač al plá novaný 

operač ný program, ale vyššiu prašnosť na sá le, na ktorej sa ešte neoperovalo. V operač nej sá le 

nebolo kompletné zariadenie a bola aj bez operač ný ch textílií, z ktorý ch sa pri manipulá cii 

uvoľňujú do prostredia pevné č astice. 

Nasledujúci odber na obidvoch sálach sme urobili o 4 mesiace. Na operač nej sále 

s vertiká lnym laminá rnym prúdením sme urobili odber 5 vzoriek vzduchu v prá zdnej sále 

„pred operač ný m dňom“ (tab. 5) a na operač nej sále s horizontá lnym laminá rnym prúdením, 

po 5 vzoriek za rôznych pracovný ch č inností, v polhodinový ch č asový ch intervaloch, z tý ch 

istý ch miest (podľa možností), č o najbližšie k operač nému stolu (tab. 6). 

90

Tab. 5. Mikrobiologické vlastnosti ovzdušia na operač nej sá le s vertiká lnym laminá rnym prúdením (12. 6. 2002) 


č . 1 1 20 

č . 2 0 0 

č . 3 0 0 

č . 4 0 0 

č . 5 0 0 

priemer 0,2 4 

Tab. 6. Mikrobiol. vlastnosti ovzdušia na operač nej sá le s horizontá lnym laminá rnym prúdením (12. 6. 2002) 

Činnosť Vzorka Poč et vyrastený ch kolónií (KTJ/50 l) KTJ/m 3 

č . 1 22 440 

č . 2 12 240 

príprava pacienta 

č . 3 22 440 

č . 4 7 140 

č . 5 1 20 


č . 6 16 320 

č . 7 0 0 

operač ný zá krok 

č . 8 0 0 

č . 9 0 0 

č . 10 11 220 


č . 11 10 200 

č . 12 0 0 

operač ný zá krok 

č . 13 0 0 

č . 14 0 0 

č . 15 3 60 


č . 16 8 160 

odvoz pacienta č . 17 3 60 


č . 18 6 120 

upratovanie 

č . 19 0 0 

č . 20 0 0 

priemer 2 40 

Zistené hodnoty mikrobiá lnej kontaminá cie sú v zá vislosti na č innosť v operač nej sá le 

rozdielne. Najvyšší poč et kolónie tvoriacich jednotiek (KTJ/ m 3 ) sme zachytili pri príprave 

pacienta, keď bol na operač nej sále najväčší pohyb osôb. Poč as operač ného zákroku boli 

najvyššie poč ty KTJ zachytené v obidvoch č asový ch intervaloch na prvom a poslednom 

odberovom mieste, č o boli miesta pri nohá ch pacienta z pravej i ľavej strany. Priaznivé 

nulové hodnoty sú zachytené bokom od úrovne operač ného poľa. Odber vzorky vzduchu 

v mieste operač ného poľa je v čase operač ného zákroku technicky neuskutoč niteľný a 

najvyššie hodnoty zachytené pri nohá ch pacienta boli zo vzduchu, ktorý smeroval od 

operač ného poľa. Priamemu smerovaniu vzduchu od laminarizá tora ponad operač né pole však 

brá nil anestéziologický prístroj a rúško oddeľujúce dýchaciu zónu pacienta od priestoru 

operač ného poľa. V čase odvozu pacienta po vykonanom operač nom zákroku boli hodnoty 

vyššie. Nulové hodnoty sme zistili poč as upratovania v mieste operač ného stola t.j. v mieste 

operač ného poľa pri operač nom výkone po odstrá není rúšok spred anestéziologického 

prístroja a tý m aj prekážky prúdenia vzduchu ponad operač né pole. 

91

Zá ver 

Odbery vzoriek vzduchu poč as operač ný ch výkonov sú nároč nejšie a vyžadujú si 

nevyhnutnú spoluprá cu a porozumenie celého operač ného personá lu. Vý sledky takto získané 

však v prirodzený ch podmienkach dokazujú teoreticky podložené tvrdenia, že pri 

horizontá lnom laminá rnom prúdení je veľmi dôležité nestavať prúdeniu vzduchu do cesty 

ž iadne prekážky, ktoré sú navyše aj zdrojom prachový ch č astí a mikroorganizmov v ovzduší 

operač ný ch sá l. 

Literatúra: 

1. Á ghová , Ľ. a kol.: Hygiena. Martin, Osveta 1993, 268 s. 

2. Hlaváč, J.: Klimatizace č istý ch prostorů. In: Seminá r „Operač né sá ly“, Bratislava 2001, 24 s (s. 15-23). 

3. Székyová , M., Ihradský , J.: Progresívne vertiká lne laminá rne systémy pri riešení vnútornej klímy 

v operač ný ch sá lach. TZB haustechnik, 2001, č . 6, s. 11-14. 

4. Š rá mová , H. a kol.: Nozokomiá lní ná kazy II. Praha, Maxdorf 2001. 303 s. 

5. Š tefkovič ová , M., Zverbíková , S.: Možnosti ovplyvnenia kontaminá cie rán z pohľadu epidemiológa. In: 

Seminá r „Operač né sá ly“, Bratislava 2001, 24 s. (s. 9–14). 

6. Voleková , J., Nosková , T., Sobotová , Ľ., Kociá nová , M., Á ghová , Ľ.: Š túdia vnútorného prostredia 

operač nej sály s klimatizá ciou s laminá rnym prúdením. In.: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, Š ZÚ 

SR 2002. 364 s. (s. 291-294). 

92


OCHRANA ZDRAVIA PRI PRÁ CI Z HĽ ADISKA PREVENCIE CHORÔ B 

PODPORNO-POHYBOVÉ HO SYSTÉ MU (CHOROBY Z DLHODOBÉ HO 

NADMERNÉ HO JEDNOSTRANNÉ HO ZAŤ AŽ ENIA) 

L. Hubač ová, M. Janoušek 

Š tátny fakultný zdravotný ú stav SR, Bratislava 

riaditeľ : MUDr. I. Rovný, PhD., MPH 

Ú vod 

V posledných rokoch sa u zamestnanej populácie v SR dostáva do popredia pracovnolekárskej 

problematiky výskyt chorôb podporno-pohybového ú strojenstva. Tieto ochorenia 

predstavujú problém nielen zdravotnícky, ale aj ekonomický - v súvislosti s finanč nou 

kompenzáciou pracovnej neschopnosti, prípadne priznanej choroby z povolania 

zamestnancov. 

Od r. 1999 riešia vybrané štátne zdravotné ú stavy v SR pod gestorstvom Š tátneho 

fakultného zdravotného ú stavu SR projekt zameraný na sledovanie výskytu ochorení 

z dlhodobého nadmerného jednostranného zaťaženia (DNJZ) u zamestnancov. Ide o 

ochorenia postihujú ce rôzne tkanivá podporno-pohybovej sústavy najmä na horných 

konč atinách v dôsledku nadmerného lokalizovaného zaťaženia a poškodenia periférnych 

nervov, taktiež na horných konč atinách, najmä v dôsledku ich kompresie na kritických 

miestach. 


Z databázy poskytnutej Ú stavom zdravotníckych informácií a štatistiky v Bratislave, 

sa spracovali ú daje, týkajú ce sa chorôb z povolania (CHzP) za roky 1996 – 2001, s osobitným 

zreteľ om na položku 29 Zoznamu chorôb z povolania (Zoznamu) „choroby z DNJZ“(5). 

Spracovali sa ú daje o prešetrených prípadoch podozrení na chorobu z povolania z dôvodu 

položky 29 Zoznamu v rokoch 1995–2001, ktoré nám poskytli Š tátne zdravotné ú stavy v SR. 

Z registra „Automatické triedenie rizík“sa získali informácie o expozícii zamestnancov v SR 

vystavených riziku práce z DNJZ. 

Použila sa informácia Ú ZIŠ o ukonč ených prípadoch pracovnej neschopnosti (PN) 

zamestnancov v SR v rokoch 1986–2001 (4). 

Výsledky 

Na obr. 1 je prezentovaný poč et všetkých priznaných chorôb z povolania za roky 

1990–2001 v SR. Celkový poč et chorôb z povolania v SR preukazuje klesajú ci trend, zatiaľ 

č o poč et chorôb z DNJZ má vzostupný trend. V r. 1990 bolo v SR priznaných celkom 1194 

všetkých chorôb z povolania, v r. 1995 celkom 601 chorôb z povolania, v r. 2000 celkom 660 

prípadov a v r. 2001 celkom 577 prípadov. Poč et priznaných chorôb z povolania z DNJZ v r. 

1990 bol 84 prípadov, v r. 1995 bolo 95 prípadov, v r. 2000 bolo 158 prípadov a v 2001 bolo 

priznaných 145 prípadov. V r. 1996 sa priznané choroby povolania z DNJZ vyskytli na 3. 

mieste všetkých CHzP, od r. 1997 sú tieto choroby na 1. mieste v poradí zo všetkých chorôb 

z povolania. 

Na obr. 2 je prezentovaný poč et ukonč ených prípadov pracovnej neschopnosti (PN) na 

100 000 zamestnancov za roky 1986–2001 v SR z dôvodu chorôb svalovej a kostrovej 

sú stavy a spojivového tkaniva. Tieto vykazujú v poslednom desaťročí narastajú ci trend. V r. 

1986 sa v SR vyskytlo 11318 ukonč ených prípadov PN, v r. 1990 13721 prípadov, v r. 1995 

14222 prípadov, v r. 2000 došlo k poklesu na 13287 prípadov a v r. 2001 na 12873 prípadov 

93

PN. V r. 2001 sú tieto choroby na 2. mieste v poradí a predstavujú 19,2 % všetkých PN (na 1. 

mieste v poradí sú choroby dýchacej sú stavy 43,9 % všetkých PN). 

1400 

1200 

Všetky CHzP 

DNJZ 

1000 

poč et prípadov CHzP 

800 

600 

400 

200 

0 

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 

ROKY 

Obr. 1. Poč et priznaných prípadov chorôb z povolania (CHzP) všetkých a chorôb z dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia (DNJZ) v rámci položky 29 "Zoznamu CHzP" v rokoch 1990-2001 v SR 

17000 

16000 

PN/100 000 zamestnancov 

15000 

14000 

13000 

12000 

11000 

10000 

1986 

1987 

1988 

1989 

1990 

1991 

1992 

1993 

1994 

1995 

1996 

1997 

1998 

1999 

2000 

2001 

Obr. 2. Poč et ukonč ených prípadov pracovnej neschopnosti (PN) na 100 000 zamestnancov v rokoch 1986-2001 

v SR z dôvodu chorôb svalovej a kostrovej sú stavy a spojivového tkaniva 

V tab. 1 je uvedený poč et hlásených chorôb z povolania podľ a hlavných oddielov 

odvetvovej klasifikácie ekonomických č inností (OKEČ) - (3) v položke 29 „Zoznamu CHzP“ 

v rokoch 1996–2001. Na 1. mieste v poradí bola priemyselná výroba: 456 prípadov, na 2. 

mieste ťažba nerastných surovín: 305 prípadov a na mieste 3. bolo poľ nohospodárstvo, 

poľ ovníctvo a lesné hospodárstvo: 120 chorôb z povolania. 

Na obr. 3 je prezentovaný poč et chorôb z povolania a poč et podozrení na choroby 

z povolania v rámci položky 29 „Zoznamu CHzP“ v SR v r. 2001 podľ a pohlavia 

zamestnancov, a to pre položku 29-2 (choroby šliach, šľachových pošiev a svalových ú ponov 

z nadmerného preťaženia) a pre položku 29-4 (obrna nervov - vrátane lakťového - z trvalého 

miestneho tlaku). 

Ako priznané CHzP, tak aj podozrenia na CHzP, vykazovali vyšší výskyt u mužov 

v porovnaní so ženami v obidvoch položkách „Zoznamu“. Priznané choroby z povolania: 

položka 29-2: muži 60 prípadov, ženy 30 prípadov, položka 29-4: muži 30 prípadov, ženy 25 

94

prípadov. Podozrenie na chorobu z povolania: položka 29 –2: muži 32 prípadov, ženy 12 

prípadov, položka 29-4: muži 20 prípadov, ženy 6 prípadov. 

Tab. 1. Poč et hlásených chorôb z povolania podľ a oddielov odvetvia klasifikácie ekonomických č inností 

(OKEČ) v položke 29 "Zoznamu chorôb z povolania" v SR v rokoch 1996 - 2001 

Rok 

OKEČ 

A C D F Iné 

spolu 

1996 15 31 50 6 5 107 

1997 19 42 88 9 6 164 

1998 33 51 98 2 7 191 

1999 16 63 85 6 4 174 

2000 23 62 71 1 1 158 

2001 14 56 64 7 4 145 

spolu 120 305 456 31 27 939 

A: Poľ nohospodárstvo, poľ ovníctvo a lesné hospodárstvo 

C: Ťažba nerastných surovín 

D: Priemyselná výroba 

F: Stavebníctvo 

60 

muži 

ženy 

50 

poč et zamestnancov 

40 

30 

20 

10 

0 

29-2 29-4 29-2 29-4 

priznané CHzP 

podozrenie na CHzP 

Obr. 3. Poč et priznaných chorôb z povolania (CHzP) a poč et podozrení na chorobu z povolania v rámci položky 

29 "Zoznamu CHzP" v SR v roku 2001 

Na obr. 4 je vyjadrený priemerný vek zamestnancov, ktorým bola priznaná choroba 

z povolania a u ktorých bolo hlásené podozrenie na chorobu z povolania v rámci položky 29 

„Zoznamu CHzP“v r. 2001: u priznaných CHzP v položke 29-2 i 29-4 je u mužov nižší vek 

v porovnaní so ženami (položka 29-2: muži 45,9 roka, ženy 47,2 roka, položka 29-4: muži 

46,0 roka, ženy 46,7 roka). U podozrení na CHzP je v položke 29-2 vek mužov vyšší, 

v položke 29–4 nižší v porovnaní so ženami (položka 29–2: muži 45,6 roka, ženy 44,3 roka, 

položka 29-4: muži 42,3 roka, ženy 43,5 roka). 

Na obr. 5 je vyjadrená priemerná doba expozície zamestnancov, ktorým bola priznaná 

choroba z povolania alebo u ktorých vzniklo podozrenie na vznik choroby z povolania 

v rámci položky 29 „Zoznamu“v r. 2001. V priemere sa u žien zistila nižšia doba expozície 

v porovnaní s mužmi. Priznané CHzP: položka 29-2: muži 21,7 roka, ženy 20,0 roka, položka 

29-4: muži 24,2 roka, ženy 16,3 roka. Podozrenia na CHzP: položka 29-2: muži 19,3 roka, 

ženy 18,8 roka, položka 29-4: muži 19,4 roka, ženy 12,2 roka. 

95

50 

48 

muži 

ženy 

VEK (roky) 

46 

44 

42 

40 

29-2 29-4 29-2 29-4 



Obr. 4. Priemerný vek pracovníkov ktorým boli priznané choroby z povolania (CHzP) u ktorých bolo hlásené 

podozrenie na chorobu z povolania v rámci položky 29 "Zoznamu CHzP" v SR v roku 2001 

DOBA EXPOZÍCIE (roky) 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

muži 

29-2 29-4 29-2 29-4 

ženy 



Obr. 5. Priemerná doba expozície pracovníkov ktorým boli priznané choroby z povolania (CHzP) a u ktorých 

bolo hlásené podozrenie na chorobu z povolania v rámci položky 29 "Zoznamu CHzP" v SR v roku 2001 

V rámci položky 29-2 Chorôb z povolania boli najč astejšie priznané choroby 

z povolania, ako aj podozrenia na choroby z povolania u mužov v rámci OKEČ: ťažba 

hnedého uhlia, a to v profesiách baníci, lámač i v uhoľ ných baniach (diagnózy podľ a 

Medzinárodnej klasifikácie chorôb MKCH – 10. revízia) (2): M70 – choroby mäkkého 

tkaniva súvisiace s používaním, nadmerným používaním a tlakom a M77: iné entezopatie. 

V rámci položky 29-2 sa u žien zistili najč astejšie priznané CHzP v OKEČ: výroba tehál, 

pálenej krytiny – a v profesiách montážni robotníci montujú ci elektrické zariadenia. 

Najč astejšie podozrenia na CHzP sa zistili v OKEČ výroba tehál, pálenej krytiny a 

v profesiách obsluha zariadení pri hutníckej výrobe (diagnózy podľ a MKCH - M77: iné 

entezopatie). 

V rámci položky 29–4 Chorôb z povolania boli najč astejšie priznané choroby 

z povolania, ako aj podozrenia na choroby z povolania u mužov v rámci OKEČ: ťažba 

hnedého uhlia a lignitu, a to v profesiách baníci, lámač i v uholných baniach: MKCH: G56- 

96

mononeuropatia hornej konč atiny (priznané CHzP) a G55- kompresia nervových koreňov. 

V rámci položky 29–4 sa u žien zistili najč astejšie priznané choroby z povolania v OKEČ: 

chov dobytka, produkcia mlieka, a v profesiách chovatelia hospodárskych zvierat (diagnózy 

podľ a MKCH: G55- kompresia nervových koreňov). Najč astejšie podozrenia na CHzP u žien 

sa zistili v OKEČ výroba ostatného textilného tovaru, v profesiách: dámski a pánski krajčíri, 

klobuč níci, vrátane opravárov odevov: MKCH: G55 – kompresia nervových koreňov. 

V r. 2001 bolo zaradených v prácach s rizikom dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia celkove 4110 zamestnancov, z toho 1151 žien. Najviac 

zamestnancov v uvedenom riziku pracovalo v kraji Trenčín: 2407, z toho 640 žien. 

V tab. 2 je uvedené rozdelenie zamestnancov v SR exponovaných dlhodobému 

nadmernému jednostrannému zaťaženiu podľ a okresov. Najviac zamestnancov v uvedenom 

riziku pracovalo v okrese Prievidza: 2196, z toho žien: 640. 

Tab. 2. Zamestnanci v SR zaradení v prácach s rizikom dlhodobého nadmerného jednostranného zaťaženia v 

roku 2001 (rozdelenie podľ a okresov) 

Poradie Okres Zamestnancov celkom Z toho žien 

1. miesto Prievidza 2196 640 

2. miesto Brezno 329 71 

3. miesto Košice 300 1 

4. miesto Michalovce 208 207 

V tab. 3 sú zamestnanci v SR zaradení v riziku dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia v r. 2001 rozdelení podľ a príslušného odvetvia ekonomických 

č inností (na 1. mieste priemyselná výroba: 2089 zamestnancov, z toho 1091 žien). 


roku 2001 (rozdelenie podľ a odvetvovej klasifikácie ekonomických č inností) 

Poradie OKEČ Názov Zamestnancov celkom Z toho žien 

1 D Priemyselná výroba 2089 1091 

2 C Ťažba nerastných surovín 1811 4 

3 A Poľ nohospodárstvo, poľ ovníctvo, lesné hospodárstvo 85 0 

4 N Zdravotníctvo a sociálna starostlivosť 66 56 

5 F Stavebníctvo 57 0 

6 Ostatné 2 0 

Spolu 4110 1151 

V tab. 4 sú zamestnanci v SR zaradení v riziku dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia v r. 2001 rozdelení podľ a profesie (na 1. mieste uhoľ ní baníci: 1336 

mužov). Profesie uvedené v tabuľ ke sú číslované podľ a Jednotnej sústavy sociálnoekonomických 

klasifikácií (1). 


roku 2001 (rozdelenie podľ a profesie) 

Por. Profesia Názov Zamestnancov celkom Z toho žien 

1 7111 Baníci, lámač i v uhoľ ných baniach 1336 0 

2 8282 Montážni robotníci montujú ci elektrické zariadenia 692 677 

3 7121 Murári, kamenári,omietkari 240 1 

4 8125 Obsluha zariadení na ťahanie a pretláč anie kovov 224 42 

5 7436 Krajčírky, vyšívač i a pracovníci v príbuzných odboroch 213 212 

6 7322 

Robotníci pri výrobe skla, sklári, brusič i, leštič i a 

odlievač i sklenených šošoviek 

200 0 

Záver 

Výsledky sledovania výskytu chorôb z povolania z dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia v SR, ako aj prešetrení podozrenia na chorobu z povolania 

97

z dlhodobého nadmerného jednostranného zaťaženia, ktoré boli vykonané pracovníkmi Š ZÚ 

v SR, boli podkladom pre vypracovanie metodického usmernenia hlavného hygienika SR, 

ktoré má slú žiť ako podklad pre prešetrovanie a hodnotenie pracovných podmienok 

z hľ adiska položky 29 Zoznamu chorôb z povolania „Choroby z dlhodobého jednostranného 

nadmerného zaťaženia“pracovníkmi Š ZÚ v SR. 

Pripravil sa návrh metodického usmernenia hlavného hygienika SR na zabezpeč enie 

jednotného postupu orgánov na ochranu zdravia a Š ZÚ v SR pri výkone štátneho zdravotného 

dozoru na pracoviskách, kde sa manipuluje s bremenami, a to v nadvä znosti na nové 

nariadenie vlády SR (č. 204/2001 o minimálnych bezpeč nostných a zdravotných 

požiadavkách pri práci s bremenami). 

Nedostatky zistené pri výkone štátneho zdravotného dozoru pri práci s bremenami 

budú podkladom pre orgány na ochranu zdravia na nariadenie opatrení na predchádzanie 

ochoreniam sú visiacich s prácou, vrátane ochorení podporno-pohybového systému. 

Z výsledkov riešenia projektu vyplýva potreba venovať zvýšenú pozornosť prevencii 

vzniku chorôb podporno-pohybovej sú stavy, predovšetkým chorôb z dlhodobého nadmerného 

jednostranného zaťaženia (cielené preventívne lekárske prehliadky, rekondič né pobyty u 

vybraných profesií, ergonomické uspôsobenie pracovného miesta, zníženie, prípadne 

odstránenie nadmernej fyzickej záťaže mechanizáciou). 

Literatú ra: 

1. Jednotná sú stava sociálno-ekonomických klasifikácií, č asť 7, Klasifikácia zamestnaní, I. zvä zok, 1. vydanie, 

Federálny štatistický ú rad, 1992. 

2. Medzinárodná štatistická klasifikácia chorôb a príbuzných problémov, 10. revízia, Vydavateľ stvo Obzor, 

1993, 171 s. 

3. Odvetvová klasifikácia ekonomických č inností, Š tatistický ú rad SR, Š EVT Bratislava, 1994. 

4. Ukonč ené prípady pracovnej neschopnosti pre chorobu a ú raz v SR 2001. Zdravotnícka štatistika, roč . 2002, 

Ú ZIŠ , Bratislava, 49 s. 

5. Vyhláška FMPSV č . 149/1988 Zb., ktorou sa vykonáva zákon č . 100/1988 Zb. o sociálnom zabezpeč ení. 

Príloha č . 1: Zoznam chorôb z povolania. 

98


METABOLITY POLYCYKLICKÝ CH AROMATICKÝ CH UHLOVODÍKŮJAKO 

UKAZATELE EXPOZICE 

Z. Fiala 1 , A. Vyskoč il 2 , J. Šmejkalová 1 , V. Kraják 3 , L. Borská 4 , I. Kuč era 5 

1 Ú stav hygieny a preventivního lé kařství Lé kařské fakulty UK, Hradec Králové , 

Č eskárepublika 

přednostka: doc. MUDr. J. Šmejkalová, CSc. 

2 Department of Occupational and Environmental Health, University of Montreal, Kanada 

chairman: Professor C. Viau, D.Sc. 

3 Krajskáhygienickástanice, Pardubice, Č eskárepublika 

ředitel: MUDr. J. Vykydal 

4 Ú stav patologické fyziologie Lé kařské fakulty UK, Hradec Králové , Č eskárepublika 

přednosta: doc. MUDr. M. Kuba, CSc. 

5 Okresní hygienickástanice, Hradec Králové , Č eskárepublika 

ředitelka: MUDr. K. Poláková 

Ú vod 

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) reprezentují jednu z největších skupin 

nebezpeč ných organických polutantů. Jak vyplýváz obrázku 1, základním charakteristickým 

strukturním prvkem těchto slouč enin je kondenzovaný systé m benzenových jader. 

Obr. 1. Příklady typických struktur PAU (fenanthren, pyren, indeno[1,2,3-c,d]pyren, fluoranten) 

Do souč asné doby bylo identifikováno té měř 500 chemických izomerů PAU (1). V našem 

ž ivotním prostředí se tyto látky obecně vyskytují ve formě komplexních směsí, zřídka jako 

jednotlivé uhlovodíky. Z hlediska šíř e expozice lidské populace je PAU mož no označ it jako 

škodliviny všudypřítomné . Mezi jejich hlavní zdroje v mimopracovním prostředí patří spalování 

fosilních a ropných paliv a odpadů, automobilová doprava (zejmé na emise z dieselových 

motorů), tabákový kouř a méně vhodné způsoby úpravy potravin (např. smaž enáa grilovaná 

jídla). V pracovním prostředí dominují, z hlediska úrovně expozice, technologie zpracování ropy 

99

a uhlí, výroby a užití koksu, dehtu, paliv, olejů a hliníku. Závaž né expozice PAU se vyskytují 

také v provozech, kde jsou prováděny opravy spalovacích motorů. Nezanedbatelným expozicím 

PAU jsou vystaveni i požárníci, horníci a dopravní policisté (2, 3). 

Účinky PAU 

Převáž n á část údajů o úč incích expozice PAU na lidskou populaci má původ v 

případových a longitudinálních studiích z pracovního prostředí. Dostupnádata indikují zvýšený 

výskyt rakoviny plic a kůž e a zvýšený výskyt nekarcinogenních dermálních onemocnění (2, 4, 5) 

Pokusy s orálními a dermálními aplikacemi poměrně vysokých dávek PAU 

experimentálním zvíř atům prokázaly schopnost některých PAU indukovat jak karcinogenní 

(nádory kůž e, plic a ž aludku), tak i nekarcinogenní formy poškození rychle proliferujících tkání 

jako je kostní dřeň, kůž e, lymfoidní orgány, gonády a intestinální epitel. Pokusy dále potvrdily, 

ž e benz[a]anthracen, benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, 

benzo[k]fluoranthen, chrysen, dibenz[a,h]anthracen a indeno[1,2,3-c,d]pyren jsou karcinogenní 

při dermální expozici. Z výsledků je přitom patrné , ž e uvedené PAU mohou v procesu 

karcinogeneze působit jako iniciátory i jako promotory. Z experimentů rovněž plyne, ž e 

inhalač ní expozice benzo[a]pyrenu indukuje vznik nádorů respirač ního traktu. Benz[a]anthracen, 

benzo[a]pyren a dibenz[a,h]anthracen) mohou vyvolávat různé formy rakoviny po podání 

orálním (nádory jater, mléčné žlázy, respirač ního traktu a gastrointestinálního traktu) (2, 4, 5, 6). 

Z experimentálních prací „in vitro“a „in vivo“vyplynula řada závaž ných důkazů o 

genotoxické m potenciálu řady PAU. 

V oblasti reprodukč ní toxicity zatím nemáme dostateč né množ ství informací o úč incích 

PAU na lidskou populaci. Ú daje získané z pokusů na zvíř atech jsou poněkud rozporné a 

v naprosté většině případů se týkají pouze benzo[a]pyrenu. Ani v oblasti vývojové toxicity 

nejsou zatím k dispozici přesnější údaje o úč incích PAU na exponované osoby. Ú daje z „in 

vitro“studií však indikují, ž e placentární endokrinní a hormonální funkce můž e být u lidí 

ovlivněna expozicí benzo[a]pyrenu. Rovněž údaje z pokusů na zvíř atech naznač ují, ž e PAU 

(zejmé na benzo[a]pyren) by mohly představovat vývojové toxikanty, neboť enterálně i 

parenterálně podávané PAU způsobovaly v potomstvu malformace, sterilitu, testikulární změny, 

imunosupresi a indukci nádorů. 

Z dostupných studií na pokusných zvíř atech vyplynulo, ž e expozice PAU můž e indukovat 

supresi humorální i buněč né imunity. Obecně se předpokládá, ž e stupeň imunosuprese by mohl 

do jisté míry korelovat s karcinogenním potenciálem jednotlivých PAU (2, 4, 5, 6). 

I když existuje množ ství důkazů o karcinogenních úč incích PAU na zvíř ata, informač ní 

databáze o úč incích PAU na lidskou populaci je stále ještě nedostač ující a žádný z PAU nebyl 

dosud jednoznač ně klasifikován jako „lidský karcinogen“. Řada z nich byla ovšem klasifikována 

jako „pravděpodobné karcinogeny“, tedy jako látky které s největší pravděpodobností u lidí 

rakovinu způsobují. Americká EPA například označ ila jako „pravděpodobné karcinogeny“ 

(skupina B2) tyto PAU: benz[a]anthracen, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, 

benzo[a]pyren, chrysen, dibenz[a,h]anthracen a indeno[1,2,3-c,d]pyren (7). Mezinárodní 

agentura pro výzkum rakoviny IARC (International Agency for Research on Cancer, Lyon) 

zařadila do skupiny „pravděpodobných lidských karcinogenů“(skupina 2A) benz[a]anthracen, 

benzo[a]pyren a dibenz[a,h]anthracen. Do skupiny „mož ných lidských karcinogenů“(skupina 

2B) zařadila benzo[b]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, indeno[1,2,3- 

c,d]pyren, dibenzo[a,e]pyren, dibenzo[a,h]pyren, dibenzo[a,i]pyren, dibenzo[a,l]pyren a 5- 

methylchrysen (8). 

Monitorování prostředí 

Vzhledem k různorodosti zdravotních úč inků jednotlivých PAU, je pro potřeby 

hygienicko-toxikologické ho monitorování slož ek prostředí poměrně obtíž né sestavit 

100

eprezentativní skupinu PAU. Jako příklad takovýchto snah lze uvé st návrh ATSDR (Agency 

for Toxic Substances and Disease Registry), ve které m byla vybrána skupina 17 PAU zahrnující 

acenaften, acenaftylen, anthracen, benz[a]anthracen, benzo[a]pyren, benzo[e]pyren, 

benzo[b]fluoranthen, benzo[j]fluoranthen, benzo[g,h,i]perylen, benzo[k]fluoranthen, chrysen, 

dibenz[a,h]anthracen, fluoranthen, fluoren, indeno[1,2,3-c,d]pyren, fenanthren a pyren (2). O 

uvedených PAU existuje znač né množ ství analytických, toxikologických i epidemiologických 

informací. ATSDR předpokládá, ž e vybrané PAU jsou i potenciálně toxič tější než ostatní PAU a 

ž e jejich škodlivé úč inky jsou pro skupinu polycyklických aromatických uhlovodíků 

charakteristické . Dále předpokládá i větší pravděpodobnost humánní expozice právě těmto 

látkám. Předpoklad se přitom opíráo výsledky monitorování slož ek ž ivotního prostředí (2). 

V Č eské republice je v rámci „Systé mu monitorování zdravotního stavu obyvatelstva 

Č eské republiky ve vztahu k životnímu prostředí“ sledováno 11 PAU: anthracen, 

benz[a]anthracen, chrysen, benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[g,h,i]perylen, 

benzo[k]fluoranthen, dibenz[a,h]anthracen, fluoranthen, indeno[1,2,3-c,d]pyren a pyren (9). 

Biologické monitorování 

Pro vnitřní kvantifikaci expozice osob (biologické monitorování expozice) existují v 

souč asnosti citlivé analytické metody a PAU nebo jejich metabolity mohou být kvalitativně i 

kvantitativně stanovovány v různých tělních tkáních a tekutinách. Nicmé ně však, z důvodu 

všudypřítomné ho charakteru PAU v ž ivotním prostředí, nemůž eme tyto biologické ukazatele 

považ ovat za ukazatele specifické pro urč itý zdroj expozice. Po analytické stránce bývápro 

stanovení biologických ukazatelů využíváno většinou vysokoúč inné kapalinové chromatografie 

(HPLC) s fluorescenč ní detekcí, plynové chromatografie s plamenovou nebo hmotnostní detekcí 

(GC/FID, GC/MS) a chromatografie na tenké vrstvě (TLC) (2, 4). 

PAU (lé pe řeč eno jejich reaktivní metabolity) jsou schopny tvořit addukty s DNA a 

proteiny. Takto vzniklé komplexy jsou stanovitelné ve tkáních a v krvi. Pro jejich kvalitativní i 

kvantitativní analýzu jsou nejč astěji využívána imunologická stanovení (ELISA, USERIA), 

stanovení pomocí znač ené ho fosforu ( 32 P) a znač ené síry ( 35 S), Comet Assay, synchronní 

fluorescenč ní spektroskopie (SFS) a HPLC s fluorescenč ní č i hmotnostní detekcí. Uvedené 

metody jsou dostateč ně citlivé a přesné pro měření pozadí hladiny adduktů u neexponované 

populace a pro její odlišení od hladin, při kterých se mohou objevovat biologické úč inky. S 

výjimkou některých ukazatelů genotoxicity a karcinogenity není bohuž el většina dostupných 

biologických ukazatelů úč inku specifickápro expozici PAU. 

Jak bylo uvedeno výše, reaktivní metabolity některých PAU jsou schopny napadat důlež ité 

endogenní substance a tvořit s nimi tzv. addukty. Hladiny DNA adduktů jsou dávány do 

souvislosti s mutagenními a karcinogenními úč inky těchto uhlovodíků a mohly by tedy, do urč ité 

míry, slouž it jako biologické ukazatele PAU indukované mutageneze a karcinogeneze. Na 

základě výsledků experimentů s benzo[a]pyrenem by jako biologické ukazatele úč inků, 

souvisejících s mutagenezí a karcinogenezí, mohly být rovněž uvaž ovány i chromozómové 

aberace, výměna sesterských chromatid a test na přítomnost mikrojader (mikronukleus test). Ani 

u jednoho z uvedených cytogenetických ukazatelů však zatím nebyla nalezena korelace mezi 

potenciálním ukazatelem a koncentrací PAU v ovzduší (2, 4, 10). 

V souč asnosti je pro úč ely biologické ho monitorování expozice osob PAU č asto 

využíváno stanovení jejich metabolitů. Poměr nemetabolizovaných PAU k odpovídajícím 

metabolizovaným formám se v moč i pohybuje zhruba v rozmezí 1:20 až 1:5, v závislosti na 

metabolismu dané ho uhlovodíku (11). Pomineme-li mnohdy závaž né problé my analytické , 

vyvstávázde hned v počátku problé m výběru vhodných metabolitů, pocházejících z vhodných 

PAU. Zásadními dvěma krité rii pro výběr vhodných PAU je 1) jejich dostateč né a pokud mož no 

stabilní zastoupení ve směsích a 2) toxikologickázávaž nost. 

101

Směsi PAU mohou obsahovat řádově stovky jednotlivých uhlovodíkových individuí. 

Směsi PAU pocházející z přirozených fosilních směsí je mož no poměrně snadno odlišit od směsí 

PAU pocházejících ze spalovacích procesů. Na expozice z přirozených fosilních směsí (uhlí, 

ropa, ž ivice) ukazují zvýšené koncentrace nízkomolekulárních PAU (např. naftalen, acenaftylen, 

fluoren), na rozdíl od expozic ze spalovacích procesů, kde dominují PAU vysokomolekulární 

(např. fenantren, fluoranten, pyren). Při spalování paliv (bez ohledu na typ paliva) se č asto 

objevují výrazné série vysokomolekulárních PAU označ ované jako suma COMB, 

reprezentované fenanthrenem, fluoranthenem, pyrenem, chrysenem, benz[a]anthracenem, 

benzo[b]fluoranthenem, benzo[k]fluoranthenem, benzo[a]pyrenem, indeno[1,2,3-c,d]pyrenem a 

benzo[g,h,i]perylenem (1). Ve výfukových plynech dominují většinou fenanthren, pyren, 

fluoranten, benzo[g,h,i]perylen a koronen. Udáváse, ž e pro spalování pohonných hmot, na rozdíl 

od spalování paliv, je charakteristický vyšší obsah pyrenu v porovnání s obsahem fluorantenu 

(1). Je velmi pravděpodobné , ž e řada PAU, uvedených v tomto odstavci, disponuje výrazným 

karcinogenním potenciálem pro č lověka (např. benz[a]anthracen, benzo[a]pyren, 

benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, indeno[1,2,3-c,d]pyren a chrysen). Zdáse tedy, ž e 

výše uvedené PAU by mohly být vhodnými „kandidáty“pro úč ely biologické ho monitorování 

expozice osob. 

Biotransformace PAU probíháobecně ve dvou fázích, jichž se úč astní znač né množ ství 

enzymů. Velmi významnou úlohu mezi nimi zastávají enzymy mikrosomálního 

monooxygenázové ho systé mu cytochrómu P-450, zejmé na pak rodiny CYP 1, 2 a 3, jmenovitě 

izoenzymy CYP 1A1, 1A2, 2A1, 3A4 a 3A5. V prvé konjugač ní fázi tak vznikají (za 

spolupůsobení epoxid-hydolázy) fenoly, dihydrodioly, dihydrodiolepoxydy, trioly, tetroly a 

chinony, které jsou v následné druhé fázi konjugovány za vzniku odpovídajících sulfátů, 

glukuronátů a merkapturátů. Tabulka 1 uvádí orientač ní přehled metabolitů PAU, které byly 

stanovovány v souvislosti s biologickým monitorováním expozice PAU. 

Tab. 1. Stanovované metabolity PAU 

1-hydroxynaftalen Hansen 1992 (12) 

1-hydroxyfenantren Jacob 1996 (13) 





6-hydroxyfluoranten Jacob 1996 (13) 



1,2-dihydroxy-1,2-dihydrofenantren Grimmer 1997 (14) 



1-hydroxypyren Jongeneelen 1988 (15) 

1,2-dihydroxy-1,2-dihydropyren Grimmer 1993 (27) 

1-hydroxychrysen Jacob 1996 (13) 



1,2-dihydroxy-1,2-dihydrochrysen Grimmer 1997 (14) 

3,4-dihydroxy-3,4-dihydrochrysen Grimmer 1997 (14) 

3-hydroxybenz(a)antracen Jongeneelen 1987 (16) 

3-hydroxybenzo(a)pyren Jongeneelen 1985 (17) 

7,8,9,10-tetrahydroxy-7,8,9,10-tetrahydrobenzo(a)pyren Weston 1993 (18) 

Do souč asné doby byl 1-hydroxypyren (1-OHP) nejč astěji užívaným metabolitem při 

biologické m monitorování expozice PAU. Pro lepší představu o vztazích mezi koncentrací 

celkových PAU (reprezentovanými nejč astěji souč tem 11-17 uhlovodíků), koncentracemi pyrenu 

102

a exkrecí 1-OHP v různých prostředích uvádíme přehledy v tabulkách 2 a 3. V tabulce 2 jsou 

příklady expozic v mimopracovní sféře, v tabulce 3 příklady expozic ze sfé ry pracovní. 

Expozič ní data (rozsahy, průměry) byla v obou tabulkách z důvodů přehlednosti zaokrouhlena a 

jejich význam je pouze orientač ní. Rovněž charakteristiky populač ních skupin a expozič ních 

prostředí jsou zjednodušené , bez bližší specifikace. Pro přesnádata odkazujeme č tenáře na 

citované původní práce. 

Tab. 2. Porovnání údajů o exkreci 1-OHP (mimopracovní sfé ra) 

PAU 

Pyren 

1-OHP (typ populace) 

(ng/m 3 ) (ng/m 3 ) 

(μg/g kreatininu) 

odkaz 

- - 0,150 (dospělí) Gundel et al. 1996 (19) 

- - 0,107 (dospělí) Seiwert et al. 1998 (20) 

- - 0,06-0,17 (dospělí) Viau et al. 1995 (21) 

19-220 2-7 0,06-0,28 (dospělí) Vyskocil, Fiala et al. 1997 (22) 

- - 0,34-0,48 (děti) Van Wijnen et al. 1996 (23) 

5-25 0,4-2,5 0,12-0,19 (děti) Fiala, Vyskocil et al. 2000 (24) 

Tab. 3. Porovnání údajů o exkreci 1-OHP (pracovní sfé ra) 

PAU 

Pyren 

1-OHP (typ expozice) 

(ng/m 3 ) (ng/m 3 ) 

(μg/g kreatininu) 

odkaz 

- - 1,5 (ž ivič né výpary při stavbě silnic) Burgaz et al. 1992 (25) 

5 000 1 900 23 (výroba uhlíkových elektrod) Angerer et al. 1997 (26) 

27 000 2 200 28 (výroba koksu) Grimmer 1993 (27) 

650 17 0,1-2,1 (sváře čské dýmy) Fiala et al. (připravuje se) 

1 060 23 0,4-4,8 (ž ivič né výpary při stavbě silnic) Fiala et al. (připravuje se) 

470 14 1,4-3,1 (sváření dehtových lepenek) Fiala et al. (připravuje se) 

Souhrn 

Jak vyplývá z tabulky 1, mezi nejč astěji používané č i diskutované PAU (pro úč ely 

biologické ho monitorování) patří mono a dihydroxylované metabolity pyrenu, mono a 

dihydroxylované metabolity fenantrenu, fluorantenu a chrysenu a mono č i tetrahydroxylované 

metabolity benzo(a)pyrenu. 

1-hydroxypyren představuje v souč asné době nejč astěji užívaný metabolit pro úč ely 

biologické ho monitorování expozice PAU. Pyren vykazuje ve směsích PAU významné a 

relativně stálé zastoupení. Byly popsány korelace mezi sumou koncentrací celkových PAU č i 

benzo(a)pyrenu v ovzduší a hladinami 1-OHP v moč i. Nutno však doplnit, ž e uvedené korelace 

byly nalezeny při vysokých expozič ních hladinách. Vzhledem k tomu, ž e PAU představují 

škodliviny všudypřítomné , sílí snahy o definování hranič ního intervalu pro odlišení pracovních a 

mimopracovních úrovní expozice. Byly navrž eny například hodnoty 0,1-3 μg/litr moč i (28); 2,7- 

4,4 μg/g kreatininu (29) č i 0,965 μg/g kreatininu (30). 

Mono a dihydroxylované metabolity fenantrenu, fluorantenu a chrysenu představují velmi 

slibné indikátory expozice PAU, jimž zatím nebyla věnována dostateč nápozornost. Použ ití 

těchto ukazatelů by výrazně zvýšilo validitu odhadu expozič ní dávky celkových PAU, neboť 

odpovídající uhlovodíky jsou ve směsích PAU bohatě zastoupeny. Byly také již popsány 

korelace sumy výše uvedených metabolitů se sumou celkových PAU č i benzo(a)pyrenu v 

ovzduší. Stanovení poměrů uvedených metabolitů navíc vypovídá o interindividuálních 

rozdílech v metabolismu exponovaných osob. Tyto rozdíly mohou souviset s rozdílnou 

vnímavostí exponovaných osob k biologickým úč inkům PAU. 

Metabolity benzo(a)pyrenu mají pro biologické monitorování expozice PAU zatím jen 

omezený význam. Benzo(a)pyren je ve směsích PAU zastoupen poměrně slabě a při jeho 

biotransformaci dochází k tvorbě více než 22 zatím známých metabolitů (fenolů, diolů, triolů, 

tetrolů a chinonů). Tyto skuteč nosti výrazně komplikují analytické stanovení vhodné ho ukazatele 

103

a zvyšují pravděpodobnost a význam expozič ních a metabolických interakcí. Zatím nebyla 

nalezena korelace mezi sledovanými metabolity benzo(a)pyrenu a sumou celkových PAU nebo 

benzo(a)pyrenu v ovzduší. 

Literatura: 

1. Holoubek, I.: Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) v prostředí. Praha, Č eský ekologický ústav a 

Odbor ekologických rizik a monitoringu MŽP Č R 1996, 134 s. 

2. Toxicological profile for polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs). Atlanta, Georgia, U.S. Department of 

Health and Human Services, Public Health Service, Agency for Toxic Substances and Disease Registry 

(ATSDR) 1995, 470 p. 

3. Fiala, Z., Vyskoč il, A., Kraják, V., et al.: Polycyklické aromatické uhlovodíky I. Kontaminace prostředí a 

osob. Acta Med (Hradec Králové ) Suppl, 42, 1999, č . 2, s. 77-89. 

4. OMEE. Scientific criteria document for multimedia standards development polycyclic aromatic 

hydrocarbons (PAH). Part 1. Hazard identification and dose-response assessment. Muller P, Leece B, Raha 

D, Li-Muller A (eds.). Ontario, Canada, Ontario Ministry of Environment and Energy, Standards 

Development Branch, 1997, 576 p. 

5. IARC monographs on the evaluation of the carcinogenic risk of chemical to humans: Polynuclear aromatic 

compounds. Part 1. Chemical, environmental and experimental data. Vol. 32. Lyon, France, WHO, 

International Agency for Research on Cancer 1983, 237 p. 

6. Fiala, Z., Borská, L., Vyskoč il, A., et al.: Polycyklické aromatické uhlovodíky II. Toxické úč inky. Acta 

Med (Hradec Králové ) Suppl, 43, 2000a, č . 3, s. 37-61. 

7. Data base IRIS (Integrated Risk Information Systé m). Office of Research and Development, National 

Center for Environmental Assessment U.S.EPA 1998. 

8. IARC monographs on the evaluation of the carcinogenic risks to humans: Summary of Data Reported and 

Evaluation. Vol. 63. Lyon, France, WHO, International Agency for Research on Cancer 1995, 426 p. 

9. Systé m monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k ž ivotnímu prostředí. Souhrnnázpráva za 

rok 2001. Praha, Státní zdravotní ústav 2002, 135 s. 

10. Fiala, Z., Vyskoč il, A., Borská, L., et al.: Polycyklické aromatické uhlovodíky III. Biologické ukazatele 

expozice a mož nosti prevence. Acta Med (Hradec Králové ) Suppl, 43, 2000b, č . 3, s. 63-72. 

11. Barek, J., Mejstřík, V., Švagrová, I., et al.: Měření expozice polycyklickým aromatickým uhlovodíkům na 

základě monitorování jejich metabolitů v tělních tekutinách. Chem Listy, 88, 1994, s. 341-352. 

12. Hansen, A. M., Poulsen, O. M., Christensen, J. M., Hansen, S. H.: Determination of alpha-naphtol in 

human urine by high performance liquid chromatography. J. Liquid Chrom., 15, 1992, č . 3, s. 479-499. 

13. Jacob, J., Grimmer, G.: Metabolism and excretion of polycyclic aromatic hydrocarbons in rat and in 

human. Centr. Eur. J. Publ. Hlth. Suppl, 4, 1996, s. 33-39. 

14. Grimmer, G., Jacob, J., Dettbarn, G., Naujack, K. W.: Determination of urinary metabolites of polycyclic 

aromatic hydrocarbons for the risk assessment of PAH exposed workers. Int. Arch. Occup. Environ. 

Health, 69, 1997, p. 231-239. 

15. Jongeneelen, F. J., Anzion, B. M., Scheepers, P. T. J. et al.: 1-Hydroxypyrene in urine as a biological 

indicator of exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons in evironments. Am. J. Ind. Hyg., 32, 1988, p. 

35-43. 

16. Jongeneelen, F. J., Anzion, R. B. M., Henderson, P. T.: Determination of hydroxylated metabolites of 

polycyclic aromatic hydrocarbons in urine. J. Chromatogr., 413, 1987, p. 227-232. 

17. Jongeneelen, F. J., Leijdekkers, C. M., Bos, R. P. et al.: Excretion of 3-hydroxy-benzo(a)pyrene and 

mutagenicity in rat urine after exposure to benzo(a)pyrene. J. Appl. Toxicol., 5, 1985, p. 277-282. 

18. Weston, A., Bowman, E. D., Carr, P. et al.: Detection of metabolites of polycyclic aromatic hydrocarbons 

in human urine. Carcinogenesis 14, 1993, No. 5, p. 1053-1055. 

19. Gundel, J., Mannschreck, C., Buttner, K. et al.: Urinary levels of 1-hydroxypyrene, 1-, 2-, 3- and 4- 

hydroxyphenanthrene in females living in an industrial area of Germany. Arch. Environ. Contam. Toxicol., 

31, 1996, p. 585-590. 

20. Seiwert, M., Becker, K., Kaus, S. et al.: PAH in the urine of adults and children. German Environmental 

Survey (GerES III). Berlin, German Federal Environmental Agency 1998. 

21. Viau, C., Vyskoč il, A., Martel, L.: Background urinary 1-hydroxypyrene levels in non-occupationally 

exposed individuals in the Province of Quebec, Canada, and comparison with its excretion in workers acute 

exposed to PAH mixtures. Sci Total Environ, 163, 1995, No.1-3, p. 191-194. 

22. Vyskoč il, A., Fiala, Z., Fialová, D. et al.: Environmental exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons in 

Czech Republic. Human Exp. Toxicol., 16, 1997, p. 589-595. 

23. van Wijnen, J. H., Slob, R., Jongmans-Liedekerken, G. et al.: Exposure to polycyclic aromatic 

hydrocarbons among Dutch children. Environ Health Perspect, 104, 1996, No. 5, p. 530-534. 

104

24. Fiala, Z., Vyskocil, A., Kraják, V. et al.: Environmental exposure of small children to polycyclic aromatic 

hydrocarbons. Int. Arch. Occup. Env. Health, 74, 2000c, No. 6, p. 411-420. 

25. Burgaz, S., Borm, P. J. A., Jongeneelen, F. J.: Evaluation of urinary excretion of 1-hydroxypyrene and 

thioethers in workers exposed to bitumen fumes. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 63, 1992, p. 397-401. 

26. Angerer, J., Mannschreck, C., Gundel, J.: Occupational exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons in a 

graphite-electrode producing plant: biological monitoring of 1-hydroxypyrene and monohydroxylated 

metabolites of phenanthrene. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 69, 1997, No. 5, p. 323-331. 

27. Grimmer, G., Dettbarn, G., Jacob, J.: Biomonitoring of polycyclic aromatic hydrocarbons in highly 

exposed coke plant workers by measurement of urinary phenanthrene and pyrene metabolites. Int. Arch. 

Occup. Environ. Health, 65, 1993, p. 189-199. 

28. Schaller, K. H., Angerer, J., Hausmann, N.: Polycyclic aromatic compounds-synthesis, properties, 

analytical measurements, occurence and biological effects. In: Proc. 13 th Int Symp on Polynuclear 

Aromatic Compounds. Garrigues P, Lamotte N, (eds.). Bordeaux, Gordon and Breach Science Publishers 

1993, 1023 p. 

29. Apostoli, P., Cassano, F., Clonfero, E. et al.: The toxicology and prevention of the risk of occupational 

exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons. II. Toxicology. Exposure assessment. Environmental and 

biological monitoring. G Ital Med Lav Ergon, 19, 1997, No. 4, p. 137-151. 

30. Ché nier, V., Viau, C.: Mesure des variations de léxcré tion urinaire du 1-hydroxypyré ne chez des individus 

sans exposition profesionelle aux hydrocarbures aromatiques polycycliques. Travail et Santé , 13, 1997, No. 

4, S21-S24. 

105


MONITOROVANIE GENOTOXICKÝ CH ÚČINKOV PRACOVNÉ HO 

PROSTREDIA U ZDRAVOTNÍCKYCH PRACOVNÍKOV 

K. Rimá rová 1 , D. Gajdošová 2 , A. Gajdoš 2 , D. Tarabčá ková 2 , Z. Justová 2 

1 Ú stav hygieny LF UPJŠ, Košice 

prednostka: prof. MUDr. K. Bernasovská , CSc. 

2 Štá tny zdravotný ú stav, Košice 

riaditeľ: MUDr. P. Slezá k 

Podstatou geneticky podmienený ch patologický ch stavov je zmena – mutá cia 

genetickej informá cie DNA. Mutá cie delíme na spontá nne, pri ktorý ch nemožno doterajšími 

možnosťami odhaliť kauzá lnu súvislosť s exogénnymi faktormi a indukované. Indukované 

mutá cie majú príčinnú súvislosť s faktormi vonkajšieho prostredia. Indukované mutá cie sú 

vyvolá vaná faktormi fyziká lnymi, chemický mi a biologický mi (3). Č astou príčinou 

indukovaný ch mutá cií je environmentá lna alebo profesioná lna expozícia. 

Systém hodnotenia rizika (2) „ risk assessment“ poskytuje možnosti využitia 

biomarkerov v každom kroku tohto postupu. Pri identifiká cii nebezpečný ch vlastností 

a faktorov vhodne zvolený biomarker potvrdzuje existenciu, povahu a stupeň nežiaduceho 

biologického ú činku lá tky. 

Zatiaľ čo dôkaz mutagenity moču je schopný zachytiť iba aktuá lne cca 24 hodinovú 

expozíciu, molekulá rna dozimetria sprostredkovaná adduktami DNA reflektuje podľa 

sú časnej ú rovne znalostí expozícii lá tkam schopný m reagovať s nukleofilný mi miestami DNA 

zhruba za posledný ch 10 dní. Prítomnosť adduktov s proteínmi je daná ich životnosťou, čo 

v prípade hemoglobínu znamená 3-4 mesiace. Addukty s albumínom v sére odrážajú 20-25 

dňovú expozíciu. Zmeny chromozómov, ktoré odráža cytogenetická analý za periférnych 

lymfocytov CALP, zachytá vajú expozíciu látkam s klastogénnym účinkom (klastogenita je 

schopnosť faktorov indukovať chromozómové zlomy) za obdobie niekoľký ch mesiacov (1). 

Materiá l a metodika: 

Štyri exponované skupiny zdravotníckych pracovníkov (63 osôb) boli porovnané so 4 

kontrolný mi skupinami (42 osôb). Exponovanú skupinu E 1 bola z košickej FN Luisa Pasteura 

z Onkologickej kliniky tvorilo 22 pracovníkov, E 2 skupina zahŕňala 13 osôb z Popradu, 

z oddelenia invazívnej chirurgie. Pracovnú skupinu E 3 tvorilo 11 zdravotníkov zo Spišskej 

Novej Vsi z oddelení, kde sa používa invazívna chirurgia. Skupina E 4 z Prešova pozostá vala 

zo 16 pracovníkov z ARO oddelenia exponovaný ch anestetiká m. Tieto štyri exponované 

skupiny boli porovnané so 4 kontrolný mi súbormi z tej istej nemocničnej lokality, ale 

z oddelení, ktoré genotoxickému riziku nie sú vystavení (dermatológia, interné, očné, 

pediatria, psychiatria). Zo štyroch exponovaný ch a zo 4 kontrolný ch skupín sa vytvorila 

nakoniec jedna skupina exponovaná a jedna kontrolná a výsledky medzi nimi sa tiež 

porovnali. Ako základná norma pre hodnoty cytogenetickej analý zy boli použité štandardy 

z ná rodnej environmentá lnej genotoxickej survey. 

Parametre hodnotenia v cytogenetickej analý ze periférnych lymfocytov zahŕňajú 

zá kladné ú daje o počte aberantný ch buniek (AB.B), frekvencii vý meny sesterský ch chromatíd 

(SCE), mikronukleolového testu (MN test) a ATU - mutagénnej aktivite moča (tab. 1). 

V tabuľke sú uvedené normatívne hodnoty ako priemery z celoná rodnej survey 

neexponovanej populá cie. Tvorba databá zy a štatistická analý za boli prevedené v softwaroch 

STATA a Epi-Info. 

Parametre cytogenetického rizika boli porovnané tak pre každú exponovanú skupinu 

zvlášť so zodpovedajú cou skupinou kontrolnou, ako aj celkovo ako jedna súborná 

106

exponovaná a jedna kontrolná skupina. Riziko vzniku javu bolo vyhodnotené ako tzv. 

adjustované OR (Odds ratio). OR bolo adjustované na nasledovné konfoundery: pohlavie, 

vek, fajčenie, dĺžka pracovnej expozície, rodinný stav. 

Diskusia a vý sledky: 

V rá mci hodnotenia vplyvu prá ce a pracovný ch podmienok na pracoviská ch boli 

zaradené aj vyšetrenia umožňujú ce odhad vplyvu mutagénnych a genotoxický ch faktorov na 

zdravotníckych pracoviská ch. 

U vyšetrovaný ch osôb boli z cytogenetický ch parametrov klasickou metódou 

mikroskopicky odčítané chromozómové aberá cie v jadrá ch lymfocytov periférnej krvi 

vyjadrené ako AB.B - počet aberantný ch buniek v 100 odčítaný ch lymfocytoch. Ďalším 

parametrom bola frekvencia vnú trochromozómový ch vý men identický ch ú sekov sesterský ch 

chromatíd (SCE), frekvencia mikronukleov a prítomnosť mutagénnych lá tok v moči pomocou 

Amesovho testu na bakteriá lnom testovacom systéme Salmonella typhimurium (tab. 1). 

Tab. 1. Charakteristika parametrov cytogenetickej survey 

AB.B 

aberantné bunky 

CALPL 

cytogenetická analý za periférnych lymfocytov 

SCE 

vý mena sesterský ch chromatidov 

MN test 

mikronukleový test 

ATU 

Amesov močový test 

Štandardy z ná rodnej environmentá lnej genotoxickej survey 

CALPL 

maximum 2% z aberantný ch buniek AB.B 

SCE 

5 – 10 / na bunku 

MN test 8,8 ± 2,6 

ATU 

RT/TC ≥ 2 n 60 % n/skup. 

Rozdelenie jednotlivý ch exponovaný ch a kontrolný ch skupín (tab. 2) poukazuje 

jednak na výber zdravotníckych pracovníkov z jednotlivý ch lokalít východoslovenského 

kraja, na výber porovná vacej kontrolnej skupiny a tiež aj na počty vyšetrený ch 

zdravotníckych pracovníkov. Exponovaný ch pracovníkov bolo vyšetrený ch 62, kontrolný ch 

subjektov 43, spolu 105 probandov. 

Tab. 2. Charakteristika rizikový ch zdravotníckych pracovísk a lokalít 

Exponovaná skupina – Počet 

Kontrolná Počet 

Riziko 

lokalita 

n 

skupina - lokalita n 

Oddelenie 

E 1 –Košice 22 ionizujú ce žiar. + cytostatiká C 1 16 Dermatológia 

E 2 –Poprad 13 invazívna chirurgia C 2 10 Interné, Očné 

E 3 -Spišská Nová Ves 11 invazívna chirurgia C 3 7 Pediatria 

E 4 –Prešov 16 anestetiká C 4 10 Psychiatria 

Ú daje z roku 1998 

Priemerný vek exponovaný ch jedincov sa pohybuje medzi 22-55 rokov, dĺžka pracovnej 

expozície kolísala od 1 do 28 rokov, prevalencia fajčenia je 25-36% (tab. 3). 

Tab. 3. Charakteristika exponovaný ch skupín 

Skupina Vek Vek x Dĺžka pracovnej expozície - roky Fajčenie (%) 

E 1 27 – 53 34.7 6 – 28 25 

E 2 22 – 52 38.5 1 – 23 32 

E 3 24 – 47 39.8 4 – 25 36 

E 4 21 – 55 35.6 1 – 28 25 


107

Z porovnania jednotlivý ch parametrov cytogenetického rizika (tab. 4) vyplý va, že 

rozdiely v adjustovanom OR pre jednotlivé exponované skupiny sú štatisticky 

nesignifikantné, ale riziko vzniku aberá cií a mutá cií je v skupiná ch exponovaný ch mierne 

vyššie. Najviac citlivý m parametrom čo sa týka rozdielov medzi kontrolný mi 

a exponovaný mi skupinami je vý mena sesterský ch chromatíd SCE. 

Tab. 4. OR pre jednotlivé parametre cytologickej analý zy – exponované vs. kontrolné sú bory 

OR 

AB.B SCE MN ATU 

exp. vs. 

kontrola 

OR 95%CI OR p OR 95%CI OR p OR 95%CI OR p OR 95%CI OR p 

E 1 1.38 0.55 - 1.99 n.s. 1.38 0.41 - 2.15 n.s. 1.82 0.44 - 3.29 n.s. 1.51 0.48 - 3.22 n.s. 

E 2 1.02 0.62 -2.41 n.s. 1.98 0.39 - 3.22 n.s. 0.79 0.12 - 1.75 n.s. 1.06 0.60 - 2.55 n.s. 

E 3 1.79 0.20 - 3.05 n.s. 1.93 0.44 - 2.79 n.s. 0.93 0.19 - 3.55 n.s. 1.32 0.16 - 2.35 n.s. 

E 4 1.61 0.50 - 2.99 n.s. 1.89 0.40 - 2.37 n.s. 1.06 0.22 - 1.89 n.s. 0.83 0.31 - 1.75 n.s. 

Spolu 1.43 0.65 - 1.85 n.s. 1.82 0.51 - 2.17 n.s. 1.09 0.16 - 2.83 n.s. 1.20 0.19 - 2.07 n.s. 

* OR sú adjustované na pohlavie, vek, rodinný stav, fajčenie, dĺžku pracovnej expozície 


Exponovaná skupina E 1 bola vyšetrená dvakrá t po sebe (tab. 5) a porovnané vý sledky 

vyšetrenia exponovanej skupiny E 1 v rokoch 1995 a 1998 poukazujú síce na vyššie riziko pre 

pracovníkov z roku 1995, ale štatisticky nevý znamné. 

Tab. 5. OR pre rizikovú skupinu E 1 rok 1995 vs. 1998 


Rok n 


E 1-95 55 

1.32 0.42 -2.22 n.s. 0.87 0.17 -1.57 n.s. 0.89 0.29 - 1.49 n.s. 1.44 0.04 -2.84 n.s. 

E 1-98 22 


E 1-95 vs. E 1-98 

Vý sledky porovnaní v tej istej exponovanej skupine v dvoch vyšetrovaný ch obdobiach 

nie sú štatisticky vý znamné. 

Skupina E 1 bola spracovaná aj podľa zaznamenanej expozičnej záťaže, pričom za 

nízku expozíciu sa pokladali NPD 0-25 mSv za rok a za expozíciu vyššiu dávky NPD 25-50 

mSv za rok. 

Vý sledky podľa expozície poukazujú na vyššiu genotoxickú a mutagénnu záťaž 

pracovníkov, ktorí boli vystavení vyšším dá vkam mutagénnych faktorov, t.j. žiarenia, ale nie 

štatisticky vý znamnú , len parameter SCE je štat. vý znamný (tab. 6). 

Tab. 6. OR pre rizikovú skupinu E 1 vzhľadom na hodnoty expozície vysoké vs. nízke 


Exp. n 


nízka 37 

1.05 0.02 -4.55 n.s. 1.72 0.23 - 5.22 * 0.96 0.13 -2.15 n.s. 1.07 0.05 - 4.42 n.s. 

veľká 40 


* nízka expozícia = 0 – 25 mSv za rok 

vysoká expozícia = 25 – 50 mSv za rok 

* NPD - najvyššia prípustná dá vka za rok 50 mSv 

Vyššie riziko u exponovaný ch skupín pri použitý ch testoch môžu byť výsledkom 

mierneho vplyvu mutagénnych faktorov pracovného prostredia v kombiná cii s negatívnymi 

faktormi osobnej životosprá vy, hlavne fajčenia. Uvedené hodnoty ani v kontrolný ch ani 

v exponovaný ch skupiná ch neprekračujú limity rizika neexponovanej populá cie. 

108

Pri porovnaní vý sledkov exponovaný ch skupín s konkrétnymi kontrolami možno 

konštatovať, že nesporne existujú ce rizikové faktory na vyšetrovaný ch pracoviská ch 

(ionizujú ce žiarenie a prá ca s chemický mi karcinogénmi) pri súčasnej ú rovni ochrany 

a technického vybavenia nevytvá rajú zvýšené riziko pre exponovaný ch pracovníkov. 

Získané ú daje môžu poslú žiť ako podklady pre ď alšie prijímanie opatrení na zníženie 

nesporne existujú ceho rizika pre exponovanú populá ciu až na ú roveň bežnej referenčnej 

populá cie. 

Literatú ra: 

1. Henderson, R. F., Bechtold, W. E., Bond, J. A., Sun, J. D.: The use of biological markers in toxicology. Crit. 

Rev. Toxicol., 20, 1989, 2, s. 165-182. 

2. Mercier, M. J., Robinson, A. E.: Use of biologic markers for toxic end-points in assessment of risk from 

exposure to chemicals. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 65, 1993, s. 7-10. 

3. Sršeň, Š., Sršňová , K.: Zá klady klinickej genetiky. Druhé prepracované a rozšírené vydanie, Martin, Osveta 

1995, 259 s. 

109


NOVÉ DRUHY POTRAVÍN –ZDRAVOTNÉ RIZIKÁ A Ú ŽITOK 

I. Trusková , A. Szokolay 

Štá tny fakultnýzdravotnýú stav SR, Bratislava 

riaditeľ: MUDr. I. Rovný, MPH 

Zdravotné riziko sa definuje všeobecne ako pravdepodobnosť možného poškodenia 

zdravia človeka z expozície rizikovému abiogénnemu faktoru. Na poli výživy odhad 

pravdepodobnosti možného poškodenia zdravia z takýchto faktorov z nesprá vnej výživy sa 

realizuje tradične z medicínskych odporúčaní skladby stravy. Následkom nesprá vnych 

interpretá cii pojmu škodlivosti sa v laickej, ale čiastočne aj odbornej verejnosti sprofanizovala 

otá zka škodlivosti a úžitku. Príčinou je absolutizovanie pojmu škodlivosti a nedocenenie 

princípu „dosa facit .......“. V prípade posudzovania nových druhov potravín ide aj o zváženie 

otá zky potrebnosti príslušnej zmeny, resp. novej lá tky s nezná mymi účinkami. 

O zdravotnej bezpečnosti nových druhov potravín možno teda hovoriť vtedy, ak sme 

zvažovali na základe výsledkov doká zaných vedeckých poznatkov, rozsahu expozície 

a všetkých dostupných informá cií o úžitku, resp. rizikovosti. 

Za nové druhy potravín možno považovať tie, pri výrobe ktorých sa uplatnili doteraz 

nezná me technologické postupy, používali sa rozhodujú ce zásahy z hľadiska ich zloženia, 

vrá tane zá sahov na molekulá rnej ú rovni. 

Podľa zákona č. 23 z 18. 12. 2001, ktorým sa dopĺň a zákon NR SR č.152/1995 Z.z. 

o potraviná ch sa zaviedol pre tieto potraviny výraz „potraviny alebo zložky potravín nového 

typu“. Zákon sem zaraďuje potraviny pozostá vajú ce alebo obsahujú ce geneticky 

modifikované organizmy, ich časti, derivá ty a metabolity, ďalej potraviny, ktoré boli 

vyrobené z geneticky modifikovaných organizmov, ale potravina ich už neobsahuje. 

V ďalších charakteristiká ch nových potravín sa ako limitujú ce kritéria používajú v zákone 

zá sady alebo technológie, ktoré vedú k významným zmená m štruktú ry alebo zloženia, ktoré 

napr. ovplyvň ujú ich výživovú hodnotu. 

Legislatívne sa riešilo aj označovanie geneticky modifikovaných organizmov (GMO) 

slovami „výrobok obsahuje modifikované organizmy“. Pritom sa nemusia označovať 

potraviny, ktoré neobsahujú bielkoviny ani deoxyribonukleovú kyselinu (DNA) pochá dzajú ce 

z genetickej modifiká cie; u sójových bôbov a kukurice, ktoré boli geneticky modifikované nie 

je povinnosť deklarovať pokiaľ nepresahujú 1 % ako zložky. 

Naša legislatíva v súlade s európskou striktne rozlišuje modifikované a 

nemodifikované potraviná rske suroviny. Musia sa označovať a musí sa zaobchá dzať s nimi 

ako so špecifickými aj keď sa nedoká zala ich odlišnosť voči pôvodným potraviná m. Systém 

používanýv USA a Kanade je založenýna striktne vedeckých argumentoch a je flexibilnejší 

ako európsky. Na základe toho v USA schvá lili príslušné orgá ny používanie geneticky 

modifikovanú sóju a kukuricu do potravín. 

Nové druhy potravín, vyrá bané zo surovín, pripravených na báze genetických 

modifiká cií (GM) rekombinantnej DNA sa okrem postupov klasickej toxikológie hodnotia aj 

postupom, ktorý porovná va nové potraviny s pôvodnými. Na pôde FAO/WHO skupina 

expertov vypracovala ná vrh takého hodnotenia už v roku 1990 a v rá mci toho sa skú ma: 

• prítomnosť nového génu, resp. jeho produktu tak z pohľadu nutričného, ako aj 

toxikologického, vrá tane prítomnosti alergénov 

• zvýš enie hladiny génu pri dupliká cií génu už prítomného v organizme 

• zmeny metabolizmu, teda zmeny hladín pôvodných metabolitov, resp. vznik nových 

v dôsledku GMO 

110

• mutačné zmeny GM, teda ich aktivá cia- aktivá cia latentných génov 

• dôsledky pre gastrointestiná lnu mikroflóru z hľadiska možnosti interakcie s GMO 

Z hľadiska odhadu zdravotného rizika je potrebné ešte brať do ú vahy tieto skutočnosti: 

• pôvod hostiteľa, jeho taxonomické zaradenie a príbuznosť s inými organizmami, 

historickú skú senosť potraviná rskeho použitia, možnú produkciu toxínov, infekčnosť v 

prípade mikroorganizmov, prítomnosť fyziologicky aktívnych látok (aj v blízko 

príbuzných druhoch), prítomnosť významných nutrientov, 

• typ genetickej modifiká cie a druh DNA inzertu (vektor/génovýkonštrukt), popis DNA 

komponentu vrá tane zdroja, použitú transformačnú metódu, aktivitu promótor, 

• modifikovanýorganizmus a selekčnú metódu, fenotypickú charakteristiku v porovnaní 

s hostiteľom, charakteristiku vneseného génu (úroveň expresie, stabilita, regulá cia), 

počet kópií génu, potenciá lnu mobilizá ciu génu, resp. konštruktu, funkčnosť vneseného 

génu, a charakteristika inzertu, 

• fenotyp rastliny – morfológiu, rast, výnos, rezistenciu voči chorobá m a škodcom, ako aj 

tie charakteristiky rastliny, ktoré sú významné a ktoré sa bežne pri šľachtení sledujú , 

• u mikroorganizmov ich taxonomickú charakteristiku, kolonizačný potenciá l, 

infekciozitu, rozsah hostiteľov, prítomnosť plazmidov, rezistenciu voči antibiotiká m 

a toxigénnosť , 

• u živočíchov morfológiu, rast, fyziológiu, plodnosť , zdravotnýstav a úžitkovosť . 

Porovnanie zloženia je dôležité aj z hľadiska možných ná hodných, a teda nechcených 

zmien zloženia. Pre posudzovanie je dôležitá analýza rozhodujú cich toxikantov, 

vyskytujú cich sa v hostiteľovi i v pôvodnom darcovi DNA, a analýza rozhodujú cich 

nutrientov. 

Pri hodnotení zdravotnej neškodnosti s využitím princípu zásadnej rovnocennosti 

môžu nastať tri situá cie, keď nové potraviny: 

1. v zá sade sú rovnocenné, a teda zdraviu neškodné, a nie je potrebné ich ďalej skú mať 

2. v zá sade sú rovnocenné, avšak s výnimkou definovaných rozdielov, pričom sa skú majú 

zdravotné aspekty zistených rozdielov, 

3. nie sú rovnocenné, a teda je potrebné určiť ich zdravotné parametre. 

Európska aj naša legislatíva zatiaľ nerieši posudzovanie enzýmov pripravených 

metódami molekulá rnej biológie tzv. rekombinantných enzýmov. Získavajú sa z geneticky 

modifikovaných mikroorganizmov, sú však ú plne identické s kontrolnými enzýmami. Pre 

tieto platia tie isté požiadavky ako pre GMO potraviny a ešte jedna požiadavka navyše: dôkaz 

o tom, že mikroorganizmy neaktivujú klinicky používané antibiotiká , resp. s nimi 

neinterferujú a nezapríčiň ujú rezistenciu mikroorganizmov. Označovanie potravín po použití 

takýchto enzýmov alebo samotných enzýmových prepará tov sa v európskej legislatíve 

neriešilo, hoci sa vypracovali podklady na pôde Codex Alimentarius. 

Z pohľadu odhadu úžitku z GMO podľa niektorých vedeckých prognóz je 

v budú cnosti ť ažko predstaviteľné uživiť ľudstvo bez GMO potravín ak súčasne chceme 

dosahovať zvýš enie rozšírenosti ekologického poľnohospodá rstva. Preto je pravdepodobné, 

že tak ako sa presadili nové formy šľachtenia, presadia sa aj geneticky zmenené plodiny ako 

suroviny pre výrobu potravín. Napokon možno, že aj ekologické poľnohospodá rstvo využije 

poznatky z GMO. 

Podľa dostupných informá cií v EÚ už roku 2000 bolo 11 poľnohospodá rskych 

produktov notifikovaných ako „rovnocenné“ s existujú cimi produktmi. Ďalšie významné 

poľnohospodá rske produkty, najmäovocie a zelenina sú v štá diu poľných pokusov. 

Napriek týmto priaznivým víziam o budú cnosti GMO je sprá vna zdržanlivosť 

z hľadiska odhadu rizika a užitočnosti pri zavá dzaní GMO do výroby potravín. 

111

Podobným ú vahá m sa podrobujú aj iné nové zásahy do potravín aj keď legislatívne 

všetky nové potraviny nepatria do skupiny „potravín alebo zložiek potravín nového typu“. 

Tak napr. pri používaní náhradných sladidiel miesto sacharózy je sprá vne zvažovať odhady 

rizika pri používaní syntetických náhradných sladidiel a úžitok z ich používania v rámci 

prevencie obezity. Aj v tomto prípade sprá vnou deklará ciou na obale prenechá me 

rozhodovanie na konzumenta. Z hľadiska odhadu rizika a úžitku posudzujeme aj potraviny na 

osobitné výživové účely, z ktorých najmä výživové doplnky možno považovať za „nové“ 

druhy potravín u ná s. Tu sa dostá va do popredia označovanie sprá vneho dá vkovania podobne 

ako je to u liekov. Podobne bolo treba podrobiť zvažovaniu rizika zo sodíka pri nadbytku 

solenia potravín a stravy človeka. 

Zdravotné riziká a úžitok ako princíp posudzovania je teda jediným sprá vnym 

prístupom preventívnej toxikológie ako minimalizá cie rizika v rá mci hygieny výživy. Inak sa 

dostaneme do slepej uličky dramatizá cie škodlivosti tak pri odporúčaní konzumentom v 

oblasti sprá vnej výživy ako aj v oblasti ekotoxikológie potravinového reť azca. 

Literatú ra: 

1. Zá kon č. 23/2002 v znení zá kona NR SR č.152/1995 Z.z. o potraviná ch. 

2. Výnos MP SR a MZ SR č.1865/2001-100, ktorým sa dopĺň a a mení výnos MP SR a MZ SR č. 981/1996- 

100 z 20. má ja 1996 Potravinovýkódex SR. 

3. Regulation (EC) No 25/97 of the European Parliament and of the Council of 27 January 1997 concerning 

Novel foods and novel food ingredients (official Journal of the European Communities, N L 43/1). 

4. Safety aspects of genetically modified foods of plant origin. Report of a Joint FAO/WHO Expert 

Consultation on foods derived from biotechnology, WHO Headgnarters, Geneva, Switzerland 29 May – 2 

June 2000. 

112


IMPLEMENTÁ CIA LEGISLATÍVY EÚV OBLASTI CUDZORODÝ CH LÁ TOK 

V POTRAVINÁ CH 

A. Szokolay, I. Trusková 

Štá tny fakultnýzdravotnýú stav SR, Bratislava 

riaditeľ: MUDr. I. Rovný, MPH 

Po šiestich rokoch sa prikročilo k novelizá cii časti Potravinové ho kódexu o 

cudzorodých látkach v potraviná ch. Touto novelizá ciou sa zabezpečuje aj implementá cia 

príslušných smerníc EÚ tak, aby sme k 1. 1. 2003 boli konformní s EÚ . 

Z hľadiska štruktú ry sme zachovali rovnakýprístup ako bol doteraz v našom kódexe, 

iba poradie oddielov sa zmenilo tak, že prv sú v paragrafovej aj v prílohovej časti zaradené 

kontaminujú ce lá tky a v nadväznosti prídavné a technologické pomocné lá tky. 

Z hľadiska koncepcie sa v novele uplatnila väčšina z paragrafových ustanovení 

s príslušnými doplneniami smerníc EÚ. Tak u kontaminantov sa spresnilo vyjadrenie 

výsledkov, a to v mg.kg -1 jedlej časti alebo konzumnej formy potraviny, kým u prídavných 

lá tok sa umožň uje vyjadrovať obsah aj na konzumnú formu potraviny, pripravenú podľa 

ná vodu na použitie alebo na spotrebiteľské balenie. Pre kontaminanty, najmä pre výskyt 

aflatoxínov, sa uplatň uje nová požiadavka EÚ, že sa zakazuje miešanie potravín 

(poľnohospodá rskych výrobkov) s prekročeným limitom kontaminantov s tými, v ktorých sa 

neprekračuje najvyššie prípustné množstvo, resp. maximá lny limit ich rezíduí. Ak ide o 

potraviny, ktoré sa sušia, riedia, spracú vajú alebo sú zložené z viac ako jednej zložky, 

spresň ujú sa tiež podmienky prepočtu podľa zmien spôsobených počas ich spracovania (na 

sušinu, riedenie alebo na tuk). U aditív sa podľa EÚ vymedzili lá tky, ktoré sa nepovažujú za 

prídavné látky. Ďalej sa definoval pojem „neopracované potraviny“. Rozšíril sa tiež zoznam 

pojmov na skupinové označenie prídavných látok. V paragrafovej časti sme ponechali 

principiá lnu formulá ciu o prenose (carry over) aditív, čo sa potom pre jednotlivé časti 

osobitne špeciá lne rozpracovalo v jednotlivých častiach aditív (farbivá , sladidlá a iné aditíva) 

systé mom „zloženia“ zložených potravín podľa koncepcií EÚ. Pričom prenos musí byť 

ú merný k podielu zložky v novozloženej potravine, resp. u aditív musí ísť o povolenú 

prídavnú látku v tej potravine, z ktorej sa prenos uskutoční. Z uvedené ho vyplýva, že prenos 

sa nemôže uskutočniť z neopracovaných alebo zo zá kladných potravín. Z hľadiska zložených 

potravín podľa EÚ prídavné látky sú prípustné aj v tom prípade, ak je potravina určená 

výlučne na prípravu zloženej potraviny a táto zložená potravina je v súlade s požiadavkami 

príslušnej časti výnosu o prídavných lá tkach. 

Na základe uvedené ho sa vypustili z teraz platnej tretej hlavy Potravinové ho kódexu 

odseky 9a a 9b § 148. Ďalej sa doterajšie odseky, týkajú ce sa prá vomoci Ministerstva 

zdravotníctva SR zhrnuli do jedné ho spoločné ho odseku. 

Arómy, ako prídavné látky, sa do konca tohto roku v rozšírenej forme budú 

implementovať podľa aktuá lneho stavu legislatívy EÚ. Taktiež sa doplnia enzýmové 

prepará ty v časti o technologických pomocných lá tkach. 

Nakoľko u kontaminantov (okrem rezíduí pesticídov a veteriná rnych liečiv) ide o 

oveľa menšie zmeny oproti terajšiemu stavu ako je to u aditív, uvedieme stav novelizá cie 

v tomto oddiele aj v prílohovej časti. Ide o časť A o chemických prvkoch, časť B o 

dusičnanoch, časť C o polyaromatických uhľovodíkoch, časť D o polychlórovaných 

bifenyloch (vrá tane dioxínov). V časti G o tzv. endogé nnych cudzorodých lá tkach sú uvedené 

nitrozamíny, estery kyseliny ftá lovej, mykotoxíny a iné endogé nne cudzorodé lá tky. 

113

U chemických prvkov sa vynechal antimón a fluór, u arzé nu a chrómu sa vynechal 

sušenýchmeľ a u chrómu sa zaradilo kakao s limitom 3,0 mg.kg -1 , u medi sa zreá lnil limit pre 

dojčenské a detské prípravky a pre čaj. U niklu sa zreá lnili limity pre stužené tuky, 

strukoviny, čaj a ká vu. Pre želatínu sa upravil limit železa a arzé nu. Najväčšie zmeny nastali 

v rá mci implementá cii u kadmia, olova a ortuti. U kadmia sa zaradilo 14 limitov podľa EÚ , 

kým 13 sa ponechalo podľa doterajších požiadaviek. Pre olovo sa zaradilo 18 limitov podľa 

EÚ , z doterajších sa ponechalo 16 limitov. Pre ortuť sa zaradili iba 2 limity z EÚ a ponechalo 

sa 11 limitov. U chemických prvkov sú, okrem limitov pre ortuť, skoro všetky nové limity 

z EÚ prísnejšie ako naše doterajšie. Prichodí tiež konštatovať, že v rámci implementá cii sa 

mimoriadne rozšírili komodity rýb, hlavne dravých. Čo sa týka selekcie našich doteraz 

platných limitov a prípadne ich zmien, vykonali sa na zá klade výsledkov monitoringu u ná s. 

Čo sa týka dusičnanov, zaradil sa podľa EÚ detailnýpopis pre špená t a šalá t podľa 

spôsobu a termínov výroby; najvyššie prípustné množstvá však ostali v hladiná ch ako to 

má me u nás teraz. Pre ostatné komodity sa spresnilo a detailizovalo ďalších 14 limitov 

(hlavne podľa výsledkov monitoringu u ná s ). 

Nasledujú ca časť C o polyaromatických uhľovodíkoch ostala prakticky nezmenená . 

V časti D o polychlórovaných bifenyloch sa uplatnila nová koncepcia, podľa ktorej sa tu 

zapracovala aj regulá cia dioxínov. Pritom sa tá to časť doplnila o najvyššie prípustné množstvá 

dioxínov a dioxínom príbuzných PCB. Všetky hodnoty sú vyjadrené ako hmotnostnýzlomok 

nanogramov toxické ho ekvivalentu (WHO-TEQ) v 1 kg vzorky. 

Časť E a F tvorí dva veľmi rozsiahle materiá ly o rezíduá ch pesticídov a veteriná rnych 

liečiv, ktoré budú prezentované samostatne. 

Časť G o endogé nnych cudzorodých látkach neprezentuje nové ú daje v problematike 

N-nitrozamínov a esterov kyseliny ftá lovej voči doteraz platným ustanoveniam. 

Väčšie zmeny nastali následkom implementá cie legislatívy EÚ v otá zkach 

mykotoxínov. Tu sa doplnili položky tak pre aflatoxín B 1 ako aj pre sumu B 1 + B 2 + G 1 + G 2 

o 5 nových limitov pre rôzne rastlinné produkty. Všetky sú oveľa prísnejšie ako tie, ktoré 

doteraz platia u nás, čo však osobitne platí pre aflatoxín M 1 pre mlieko, pre ktoré EÚ 

vyžaduje 5 stotisícinovú hodnotu v mg.l -1 , čo znamená desaťná sobné sprísnenie. Prísne sú 

limity na rezídua aflatoxínov aj pre koreniny. 

Pre ochratoxín A sa ponechali dva limity z doterajších, avšak pre cereá lie, hrozienka a 

niektoré ná poje sa preberajú limity EÚ . U patulínu sa ponechali hodnoty limitov, iba hodnota 

pre ostatné potraviny sa sprísnila na hodnotu pre potraviny živočíšneho pôvodu. U 

sterigmatocystínu a 1 – 2 toxínu (trichotecenes) sa ustanovil iba jeden limit. 

V poslednej skupine látok v časti G sa ponechali limity, okrem smerných limitov pre 

Histamín a Tyramín. Sem sa zaradila látka 3 – monochlórpropá n – 1,2 diol (3MCPD) 

s limitom 0,02 mg.kg -1 pre hydrolyzované sójové a iné rastlinné bielkoviny a hodnotou 0,05 

pre sójovú omáčku. 

V novom návrhu pre prídavné látky a technologicky pomocné látky sú samostatne 

spracované farbivá , náhradné sladidlá , arómy a iné aditíva. Každá skupina má svoju textovú 

časť, v ktorej sa rozpracovali zásady uvedené v paragrafovej časti pre špecifické potreby. 

V tabuľká ch sú uvedené jednotlivé prídavné lá tky a ich najvyššie prípustné množstvá (NPM) 

v mg.kg -1 (l -1 ), alebo pre príslušnú potravinu sú limitované nečíselne ako nevyhnutné 

množstvo (NM) v EÚ „quantum satis“, podľa sprá vnej výrobnej praxe. Celkový počet 

tabuliek je 20, z toho 5 pre farbivá , jedna pre sladidlá , 9 pre iné prídavné lá tky a 4 pre arómy. 

Pre potraviná rske farbivá sa na rozdiel voči doterajšiemu stavu zostavil zoznam 

povolených farbív v celkovom počte 43, na túto tabuľku nadväzuje zoznam potravín, do 

ktorých sa nesmú pridá vať žiadne farbivá . V ďalších 4 tabuľká ch sa uvá dzajú čiastočné 

obmedzenia, resp. výnimky týkajú ce sa prvých dvoch tabuliek (potraviny, do ktorých možno 

pridá vať len určité z povolených farbív, alebo sú limitované ich množstvá .). Všeobecne platí 

114

aj pre farbivá zásada sprá vnej výrobnej praxe vyjadrená výrazom nevyhnutné ho množstva 

prídavku. V textovej časti k tabuľká m pre farbivá sú tiež ďalšie požiadavky: 

• niektoré farbivá je povolené používať len pre určité potraviny a za stanovených 

podmienok, 

• najvyššie prípustné množstvo sa vzťahuje na množstvo čisté ho farbiva v prípravku a 

vzťahuje sa na konzumnú formu podľa ná vodu k výrobe. 

Napokon sa uvá dza aj negatívne vymedzenie podľa EÚ (čo sa nepovažuje za potraviná rske 

farbivá a kde sa tieto nesmú používať). 

Zoznam náhradných sladidiel a ich najvyššie prípustné množstvá prezentuje ďalšia 

tabuľka. V nej sú uvedené tie isté sladidlá ako v súčasnej tretej hlave druhej časti 

potravinové ho kódexu v aktualizovanej forme podľa legislatívy EÚ . 

V textovej časti k tabuľká m sú všetky požiadavky z paragrafovej časti špecifikované 

pre ná hradné sladidlá ako napr.: 

• negatívne vymedzenie čo sa nepovažuje za ná hradné sladidlá a kde sa nesmú používať, 

• definícia pojmov „bez pridania cukru“ a „so zníženou energetickou hodnotou“, 

• prenos ná hradných sladidiel v zložených potraviná ch sa rieši ú merne k podielu zložky. 

Pre tzv. iné prídavné látky a technologické pomocné látky, ktoré sú uvedené v 9 

tabuľká ch, platí v prevažnej väčšine zá sada, že limity sa vzťahujú na potraviny v takom stave 

ako sa uvá dzajú do obehu. Podobne ako u farbív, aj tu sa v prvej tabuľke uvádzajú aditíva, 

ktoré sú všeobecne povolené . Toto sa však nevzťahuje na neopracované a iné základné 

potraviny, ďalej na potraviny pre dojčatá a malé deti a v osobitnej tabuľke uvá dzané 

potraviny, ktoré môžu obsahovať iba niektoré z nich za obmedzených podmienok. Negatívne 

vymedzenie sa týka potravín na výživu dojčiat a malých detí a tiež potravín na osobitné 

výživové účely ako aj neopracovaných potravín a iných tzv. zá kladných potravín. Napokon sa 

podobne ako u farbív rieši aj prenos (okrem neopracovaných a základných potravín, ako aj 

pre dojčatá a malé deti). 

U konzervačných látok a antioxidantov sa používa pojem „podmienečne povolené“, na 

rozdiel od iných aditív. Nakoľko konzervačné látky sú predmetom všeobecné ho záujmu, 

uvedieme o ich novej legislatíve aj niektoré detaily. Sorbany, benzoany a p-hydroxybenzoany 

sú prezentované s limitovaním dá vkovania v potraviná ch v samostatnej tabuľke. Nemožno ich 

však pridá vať do potravín označených ako „č erstvé“ alebo „prírodné“. Prirodzený výskyt 

kyseliny benzoovej v bobuľovom ovocí a vo fermentovaných mliečnych výrobkoch sa 

nepovažuje za konzervačnú látku pridá vanú alebo prenesenú . Samostatne je spracované 

používanie oxidu siričité ho a siričitanov. Z hľadiska označovania prítomnosti oxidu siričité ho 

nižším množstvom ako 10 mg.kg -1 je podľa EÚ zanedbateľné . Pre dusitany a dusičnany sa 

zostavila tabuľka, v ktorej sa uvá dza ich najvyššie povolené dávkovanie ako aj ich najvyššie 

prípustné množstvo rezíduí vo výrobkoch živočíšneho pôvodu. 

Napokon sa v návrhu legislatívy uvádzajú aj niektoré ďalšie konzervačné látky pre 

špecifické účely (difenyl a o-fenylfenol, nizín, hexametylé ntetraamín, dimetyldikarboná t, 

kyselina boritá a tetraboritan sodný, kyselina propionová a jej soli a lyzozým). Tieto sa smú 

používať len do vymenovaných potravín. 

Antioxidanty sa môžu používať približne v tom rozsahu a v množstvá ch ako doteraz. 

Pri ich kombiná cii je potrebné ú merne znížiť množstvo každej lá tky. 

V osobitnej tabuľke je prezentovaných 101 organických a anorganických lá tok. Ide napr. 

o fosforečnany, kyselinu fumarovú , adipovú , jantá rovú a ich soli, EDTA, propá n 1,2-diol 

alginá t, gumu karaya, polysorbá ty, sacharózové estery mastných kyselín a glycerolu, 

sorbitany mastných kyselín, ferokyanidy, oxid kremičitýa kremičitany, kyselinu glutamovú a 

glutamany, kyselinu guanylovú a guanylany a ďalšie. Aj tu platí, že najvyššie prípustné 

množstvá sa vzťahujú na potraviny v konzumnej forme podľa ná vodu výrobcov. 

115

V poslednej tabuľke sú uvedené nosiče a rozpúšťadlá pre farbivá , emulgá tory, 

protipeniace lá tky, antioxidanty a ich kombiná cie, ktoré sú aktualizované podľa EÚ . 

V samostatnej časti sa pojedná va o arómach do potravín. K doteraz uvedeným látkam 

v PK sa doplnili novšie ú daje o arómach overených EÚ . V textovej časti sa najprv definovali 

pojmy ako aróma, aromatická látka (prírodná , prírodne identická ), ako aj rôzne aromatické 

prípravky. Negatívne sa vymedzili lá tky, ktoré nie sú arómami ako prídavné lá tky, hoci môžu 

mať vlastnú prirodzenú vôň u. 

V rozsiahlych 5 prílohá ch sa uvá dza viac ako 1 000 chemických zlúčenín, ktoré sú 

overené ako arómy do potravín, zaradené podľa medziná rodných kódov (CAS, FEMA, 

EINECS a CoE). 

Ako chuťové ingrediencie sa uvá dzajú a vymedzujú aminokyseliny, ktoré môžu byť 

súčasťou aromatických prípravkov a ich obsah v potraviná ch nesmie byť vyšší ako 300 

mg.kg -1 jednotlivo a celkovo nie viac ako 500 mg.kg -1 . Osobitne sú prezentované požiadavky 

označovania výrobkov tak pre priemyselné ako aj malospotrebiteľské použitie. 

Terajší stav implementá cie legislatívy EÚ tak na ú rovni kontaminujú cich lá tok ako aj na 

ú rovni aditív umožň uje a pomá ha našim výrobcom dosiahnuť kvalitu a zdravotnú bezpečnosť 

potraviná rskych výrobkov na ú rovni Európskej ú nie a ich voľnýpohyb na trhu. 

Pre legislatívu kontaminantov a prídavných lá tok možno však očaká vať ešte veľa nových 

doplnení a zmien, čo bude znamenať pre implementá ciu u nás ešte veľa prá ce, najmä ak 

berieme do ú vahy, že doteraz platná legislatíva neumožň uje zmeny realizovať na odbornej 

ú rovni, iba po schvá lení legislatívnou radou vlá dy SR. 

116


TRENDY SPOTREBY A Š TRUKTÚ RA TUKOV U OBYVATEĽOV SR 

I. Kajaba 1 , J. Kaláč 2 

1 Ústav preventívnej a klinickej medicíny, Bratislava 


2 Slovenská zdravotnícka univerzita, Bratislava 

rektor: prof. MUDr. J. Štencl, CSc. 

V spojitosti so spotrebou a štruktú rou tukov sa aj v Slovenskej republike vyvolal 

zá ujem a diskusie o tieto základné zložky potravín. Zásady diétnych opatrení a sprá vnej 

výživy boli postupne sformované do hlavných pravidiel. Jednou z hlavných ú loh bolo 

ozdravenie výživy prestavbou spotreby tukov, a to v smere k nižšej konzumá cii živočíšnych 

tukov a k vyššej spotrebe rastlinných olejov. Tento cieľ sa podarilo presadiť, nakoľko 

napríklad v druhej polovine 60-tich rokov bol podiel masti a ostatných živočíšnych tukov až 

66 % z celkovej spotreby tukov, podiel masla a rastlinných olejov bol 17 %. Ku koncu 90-tich 

rokov spotreba živočíšnych tukov poklesla 30 % a spotreba rastlinných olejov vzrá stla o 60 

%. Hodnotenie spotreby hlavných zdrojov tukov uvá dza tab. 1. 

Tab. 1. Spotreba hlavných zdrojov tukov v SR (kg/ob./rok) 

Potravina 1950 1970 1990 1999 ODP EÚ 

Mäso (okrem hydiny) 46,2 69,6 84,0 66,0 55,5 (57,3) 91,3 

Mlieko a mliečne výrobky 222,7 197,1 211,8 162,5 220 240 

Hydina 2,4 7,7 15,2 16,0 10,2 (15,0) 20,7 

Vajcia (ks) 181 289 348 279 238 (11,2) 13 kg 

Ryby 3,5 6,0 4,4 4,6 6,0 24,5 

Tuky (celk.) 16,8 29,5 25,3 25,1 18,0 (22,0) - 

Je potrebné zdô razniť, že prijatím nových fyziologických odporúčaných výživových 

dá vok v roku 1998 a následným vyhlá sením odporú čaných dávok potravín pre priemerného 

spotrebiteľa-obyvateľa SR došlo k niektorým korekciá m odporúčaných množstiev potravín. 

Dovoľte však, aby sme informovali o hlavných rozdieloch medzi odporúčanými výživovými 

dá vkami v roku 1989 a 1998. Hlavné zmeny sú v odporúčaných množstvá ch bielkovín 

(pokles), tukoch (vzostup) a kyseliny linolovej (taktiež vzostup). Taktiež je potrebné 

spomenúť, že k výživovým faktorom bola zaradená aj kyselina linolénová ako zástupca 

polynenasýtených mastných kyselín, a to v množstvá ch 2,0-2,8 g / obyvateľa a deň. Tieto 

hodnoty platia pre pracovne najaktívnejšiu skupinu obyvateľov. 

Hodnoty odporúčanej spotreby jednotlivých druhov potravín boli vypočítané zo 

štatistických ú dajov o vekovom a pracovnom zložení obyvateľov v roku 1999. Na zá klade 

týchto ú dajov a prepočítaním odporúčaných dávok sa vytvorilo viac (osem) variantov 

odporúčaných dávok potravín pre priemerného spotrebiteľa SR. Z týchto variantov sme 

ponú kli ministerstvu pôdohospodá rstva dva varianty, ktoré zodpovedali pásmam sprá vnej 

výživy a zohľadňovali aj ekonomickú situá ciu v krajine. Na zá klade týchto podkladov, ako aj 

podkladov z krajín EÚ minister pôdohospodá rstva vyhlá sil základný model odporúčaných 

dá vok spotreby potravín v kg na obyvateľa za rok platný od roku 2000. Z tab. 2 vidno, že 

celková spotreba mäsa sa zvyšuje na 57,3 kg oproti doteraz platnej odporúčanej dávke 55,5 

kg. Mlieko a mliečne výrobky, ako ď alší zdroj tuku zostá va na pôvodnej ú rovni 22O kg. 

Spotreba hydiny sa odporúča zvýšiť na 15 kg, oproti doterajším 10,2 kg. U rýb sa situá cia 

nemení (6,O kg). U vajec sa udá va hodnota ako v krajiná ch EÚ, t.j. v kg a je to 11,2. U tukov 

sa celková spotreba odporúča 22,0 - doteraz 18,8, ale u masla zníženie z pô vodných 5,3 kg na 

117

2,8 kg. Masť znížiť na 3,0 kg oproti 3,5 kg a spotrebu jedlých rastlinných olejov zvýšiť na 

16,2 kg (doteraz 9,2 kg). Uvá dzané rozsahy odporúčaných dávok zodpovedajú minimá m a 

maximá m v rá mci racioná lnej spotreby. 

Tab. 2. Zá kladný model odporúčaných dá vok spotreby potravín v kg na obyvateľa za rok platný od roku 2000 

Potravinová skupina ODP Pá smo racioná lnej spotreby 

Mäso celkom (v hodnote na kosti) 57,3 51,6 - 63,0 

v tom: hovädzie + teľacie 17,4 

bravčové 22,2 

ostatné mäso 2,7 

hydina 15,0 

Ryby celkom 6,0 

Mlieko a mliečne výrobky (v hodnote mlieka bez masla) 220,0 206,0 - 240,0 

z toho: mlieko konzumné 91,0 

syry celkom 6,9 

v tom: topené 2,1 

ostatné 4,8 

sušené mlieka 0,8 

zahustené mlieka 1,3 

ostatné mliečne výrobky 16,0 

tvarohy 3,2 

Vajcia 11,2 

Tuky celkom (v trhovej hmotnosti) 22,0 19,8 - 23,1 

z toho: maslo 2,8 

masť (v hodnote surovej) 3,0 

rastlinné jedlé tuky a oleje 16,2 

Cukor a cukrá rske výrobky 30,9 

z toho: cukor rafinovaný 21,0 

kakaové výrobky 1,5 

nečokolá dové cukrovinky 1,5 

cukrá renské výrobky 1,5 

Obilniny celkom (v hodnote mú ky vrá tane ryže) 98,5 94,0 - 103,0 

z toho: pšeničná mú ka 30,0 

chlieb 54,0 

pšeničné pečivo 24,5 

cestoviny 5,0 

ryža lú paná 4,5 

Zemiaky celkom 80,6 76,3 - 84,9 

v tom: skoré 12,0 

ostatné 68,6 

Strukoviny celkom 2,6 2,1 - 3,2 

v tom: fazuľa 0,6 

hrach 1,0 

šošovica 1,0 

Zelenina celkom (v hodnote čerstvej) 127,9 116,9 - 138,9 

Ovocie celkom (v hodnote čerstvého) 96,7 86,7 - 106,7 

v tom: čerstvé mierneho pá sma 57,7 

južné ovocie 34,0 

Situá ciu v štruktú re spotreby tukov zná zorňuje tab. 3, z ktorej je vidieť k akým 

zmená m došlo v spotrebe jednotlivých druhov tukov (maslo, bravčová masť, rastlinné oleje). 

Dô ležitým sprievodným znakom zmien v štruktú re spotreby tukov je spotreba jednotlivých 

mastných kyselín. Pokles príjmu nasýtených mastných kyselín zo začiatku 70-tich rokov je z 

58,1 na 51,0 g/deň v súčasnosti. Je to v dôsledku zvýšenia spotreby rastlinných tukov. 

Uspokojivá situá cia je v spotrebe mono- a polynenasýtených mastných kyselín, ktorých 

spotreba sa plynule zvyšuje (tab. 4). Napriek tomu, že fyziologické účinky n-3, n-6 a n-9 

118

nenasýtených mastných kyselín sa líšia, ich odporúčaný vzá jomný pomer je 5-2 : 1 (platí pre 

pomer n-6 : n-3), zatiaľ nedosahujeme. Navyše, posledné výskumy venujú veľkú pozornosť 

fyziologickým účinkom kyseliny olejovej, ako jedinému zástupcovi n-9 monoénových 

mastných kyselín. Uká zalo sa, že v krajiná ch, kde tuková zložka potravy obsahuje prevahu 

kyseliny olejovej je najnižší výskyt srdcovocievnych ochorení. Moderné technológie 

tukového priemyslu sa prispô sobili týmto poznatkom a dokážu z našich klasických surovín 

(repka, slnečnica) vyrobiť oleje s obsahom až 76,0 % kyseliny olejovej, čím sa približujú ku 

klasickému olivovému oleju, ktorý je pre naše podmienky ekonomicky ťažko dostupný. 

Samozrejme, že týmito technologickými postupmi dochá dza aj k zmene spektra mastných 

kyselín predovšetkým na ú kor oxilabilných kyselín, akými sú kyselina linolová a linolénová . 

Tab. 3. Trendy spotreby tukov u obyvateľov SR 

Druh (kg/obyv.) 

Rok 

1990 1991 1992 1993 1994 ODP 1999 

Maslo 6,4 6,3 4,6 4,1 3,6 5,3 4,0 

Bravčová masť 6,9 6,8 6,4 6,6 5,1 3,5 5,0 

Rastlinné oleje 11,9 11,6 12,9 13,5 14,5 9,2 16,0 

Ostatné 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 

spolu 25,3 24,8 24,0 24,3 23,3 18,0 25,1 

Tab. 4. Spotreba mastných kyselín (g/deň) 

Mastná kyselina 1950 1970 1990 1999 

Nasýtené 45,1 58,1 66,0 51,0 

Cis-monoénové 37,9 50,8 59,2 56,2 

Trans-monoénové 6,4 9,3 9,7 5,8 

n-6 polyénové 7,8 10,4 13,7 22,3 

n-3 polyénové 0,6 1,2 1,3 2,8 

Celkove 97,8 129,8 149,9 138,1 

Pomer n-6/n-3 13 : 1 8,7 : 1 10,5 : 1 8 : 1 

Ďalším pozitívnym javom je zníženie spotreby trans-mastných kyselín, ktoré vznikali 

najmä pri hydrogená cii rastlinných olejov, t.j. pri výrobe margarínov. K tomu prispeli 

technológie interesterifiká cie alebo randomizá cie, príp. ď alšie (špecifická hydrogená cia a 

izomerizá cia dvojitých väzieb alebo frakcioná cia). 

Na zá ver treba spomenúť, že tukový priemysel predstavuje jedno z ú spešných odvetví, 

kde sa darí realizovať poznatky o sprá vnej výžive nielen čo do kvantity, ale aj kvality 

výrobkov, ktoré si môže každý spotrebiteľ dovoliť. Pozitívom je aj maximá lne využívanie 

domá cich surovín, z ktorých apliká ciou modernej technológie je možné vyrobiť produkty 

zodpovedajú ce sprá vnej výžive čo do zloženia, ale aj energetickej hodnoty. 

Literatú ra: 

1. Kaláč, J.: Aktuá lne otá zky o význame tukov vo výžive. Lek. Obzor, 38, 1989, 3, s. 172-187. 

2. Kaláč, J.: Kyselina linolová a jej význam vo výžive. Čs. Hyg., 23, 1978, 9, s. 427-434. 

3. Kaláč, J.: Produkty oxidá cie jedlých tukov ako cudzorodé lá tky. Čs. Hyg., 30, 1985, 9, s. 488-492. 

4. Kaláč, J., Bírová , A., Marčoková , H., Rajniaková , A.: Sledovanie zmien v tukovej zložke lahô dkarenských 

výrobkov počas skladovania. Čs. Hyg., 30, 1985, 7, s. 389-395. 

5. Kaláč, J.: Dynamika zmien tukov počas spracovania potravín. Habilitačný spis. Chem-potrav. fak. STÚ, 

Bratislava, 1995, 109 s. 

6. Dostá lová , J., Brá t, J.: Trendy ve spotřeběa výrobětuků a složení rostlinných tuků na trhu. Združenie pre 

zdravú výživu, Bratislava, 2001, s. 23-28. 

119

VÝ ZNAM MASTNÝ CH KYSELIN VE VÝ ŽIVĚ 

J. Brá t 

Unilever PTZ, Nelahozeves, Č eská republika 


Mezi hlavnípříč iny ú mrtív západních zemích patříkardiovaskulá rníchoroby. Ze 

statistiky Svě tové zdravotnické organizace z roku 1998 vyplývá , že mortalita z tohoto důvodu 

se blížíhodnotě 50%. Procentuá lnízastoupeníjednotlivých příč in ú mrtíukazuje obr. 1. 

v % 

50 

%Mortality 

40 

30 

20 

10 

0 

Příč ina ú mrtí 

Ostatn í 

Nehody 

HIV 

Infekce 

Rakovina 

Srdeč něcévní 

choroby 

Obr. 1. Mortalita v zá padních zemích v % (WHO 1998) 

Výskyt srdečně zevních onemocně nípodmiňujírůzné rizikové faktory. Ty souvisejíse 

zdravotním stavem nebo životním stylem. Do prvnískupiny je možno zařadit např. zvýšenou 

hladinu cholesterolu v krvi, zvýšený pomě r LDL/HDL cholesterolu, vyšší krevnítlak, 

obezitu, cukrovku, genetické dispozice apod. Do druhé skupiny patřístrava s vysokým 

podílem nasycených tuků, kouření, nedostatek pohybu, stres. Zhruba 70 % dospě lé populace v 

Č R má hladinu cholesterolu v krvi vyšší, než je doporučená hodnota 5,0 mmol/l nebo méně . 

Vysoká hladina cholesterolu je společně s vysokým TK a kouřením jedním ze tří 

hlavních rizikových faktorů, které se dajívíce či méně ovlivnit. Jako primá rníprevence 

kardiovaskulá rních chorob se převážně používá změ na životního stylu a ú prava stravy. V 

tomto smě ru existuje celá řada výživových doporučení. Hlavníz nich jsou shrnuta v tab. 1. 

Tab. 1. Vybraná výživová doporučení(Eurodiet, 2000) 

Parametr Hodnota Průkaznost 

PAL (hladina fyzické aktivity) >1,75 ++ 

BMI (body mass index) 21-22 ++ 

Příjem sacharidů > 55% energie +++ 

Skladba stravy 

Příjem tuků 

- nasycené 

- trans 

- vícenenasycené n-6 

- vícenenasycené n-3 

< 30% energie 

< 10% energie 

< 2% energie 

4-8% energie 

2g C18:3 denně 

200mg C20+:X denně 

++ 

++++ 

++ 

+++ 

++ 

Příjem ovoce a zeleniny > 400g denně ++ 

120

Z tabulky 1 je zřejmé, že výživová doporučení týkající se tuků jsou dvojího 

charakteru. Celkový obsah tuků, konzumace nasycených tuků, stejně jako transizomerů 

mastných kyselin jsou omezová ny. Spotřeba vícenenasycených mastných kyselin má 

doporučujícícharakter. Poslednísloupek v tabulce 1 vpravo ukazuje do jaké míry je příslušné 

doporučenípodloženo množstvím informacíz uskutečně ných odborných studií. 

Naprostá shoda odborníků panuje v případě nutnosti omezovat přísun nasycených 

mastných kyselin. Druhým nejdůležitě jším parametrem je příjem vícenenasycených mastných 

kyselin, hlavně n-6 skupiny prezentované kyselinou linolovou. Studie z poslednídoby rovněž 

ukazujína nutnost konzumace vícenenasycených mastných kyselin ze skupiny n-3. Hlavní 

zá stupce je kyselina linolenová , vyskytujícíse převážně v některých rostlinných olejích, a 

vícenenasycené mastné kyseliny s prodlouženým uhlovodíkovým řetě zcem, které se vyskytují 

hlavníměrou v rybá ch. Nejzná mě jšímastné kyseliny z této skupiny jsou dokosahexaénová 

(DHA) a eikosapentaénová (EPA). 

Zajímavý je vývoj výživových doporučenítýkajícíse transizomerů mastných kyselin. 

Zatímco v 80-tých letech se tvrdilo, že konzumace transizomerů mastných kyselin je z 

hlediska zdravotního srovnatelná s monoénovými mastnými kyselinami, v polovině 90-tých 

let byl fyziologický účinek srovná vá n s mastnými kyselinami nasycenými. Dnes odborníci 

poukazujína to, že transizomery mastných kyselin ovlivňujíně které rizikové faktory více než 

mastné kyseliny nasycené (např. hladinu LDL-cholesterolu). 

Obr. 2. schématicky zná zorňuje působenímastných kyselin na hladinu jednotlivých 

krevních lipidů. Ukazuje se, že kromě zá mě ny nasycených tuků za nenasycené je nutno vzít v 

ú vahu i vzá jemnou zastupitelnost tuků a sacharidů jakožto zdroje energie z pohledu vlivu na 

jednotlivé rizikové faktory. Tato skutečnost je dobře demonstrovatelná na vlivu monoénových 

mastných kyselin. Nahradí-li monoénové mastné kyseliny nasycené, dochá zí např. ke 

snižová ní hladiny cholesterolu. Pokud však je příjem monoénových mastných kyselin 

zamě ně n za sacharidy na stejné energetické hladině , je obdobný ú činek zhruba neutrá lní. 

Nahrazenísach. 

NahrazeníSAFA 

SAFA MUFA TFA n-3 

PUFA 

n-6 

PUFA 

MUFA TFA n-3 

PUFA 

n-6 

PUFA 

TC 

⇑ ⇔ ⇑ ? ⇓ ⇓ ⇔ ⇓ ⇓ 

LDL 

⇑ 

⇔ 

⇓ 

⇑ ? ⇓ ⇓ ⇔ ⇓ ⇓ 

HDL ⇑ ⇑ ⇓ ⇑ ⇑ 

⇔ 

⇓ 

⇓ ⇔ ⇓ 

TG 

⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇔ ⇑ ⇔ ⇓ 

Obr. 2. Působenímastných kyselin na krevnílipidy 

Do jaké míry jsou výživová doporučenídodržová na ukazujíobr. 3 až 5. Na těchto 

obrá zcích jsou zná zorně ny modelové jídelníč ky. Levý sloupek ukazuje na skladbu stravy 

včetně množstvíjednotlivých složek v gramech. Grafy vpravo v obr. 3 až 5 ukazují, jaké je 

⇔ 

⇓ 

⇔ 

⇓ 

121

složenípotravin z hlediska celkového příjmu tuků, případně jeho jednotlivých složek. V 

jednotlivých sloupcích jsou vždy uvá dě ny hodnoty doporučené (tab. 1) a skutečné 

odpovídajícípříslušné skladbě stravy. Nasycené mastné kyseliny a transizomery mastných 

kyselin jsou pro lepšíná zornost uvá dě ny společně v rá mci jednoho sloupce. 

Obr. 3 představuje jídelníč ek, kdy nejsou konzumová ny žá dné viditelné tuky. Při 

sestavová nískladby stravy nebyly záměrně použity tučně jšípotraviny jako např. měkké 

salá my, tučné vepřové maso apod. Přesto je vidě t, že energetická hodnota celkového příjmu 

tuků v potraviná ch se u tohoto jídelníč ku pohybuje okolo doporučovaného limitu 30 

energetických procent. Překročena je maximá lníhodnota cíleného množstvínasycených tuků 

na jedné straně , na druhé straně nejsou dodrženy doporučené hodnoty příjmu 

vícenenasycených mastných kyselin. 

• chléb, šunka 

– 150/80 

• kuře, brambory 

– 250/250 

• ovocný jogurt smetanový, 

jablko, pečivo 

– 150/150/80 

• rýže, zelenina, sýr, libové 

vepřové 

– 80/50/10/60 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Tuk v % 

SA&trFA 

MUFA 

PUFA 

Doporuč . 

Skuteč . 

Obr. 3. Příkladný jídelníč ek obsahujícípouze skryté tuky 

• chléb, šunka, má slo 

– 150/80/20 

• kuře, brambory 

– 250/250 

• ovocný jogurt smetanový, 


– 150/150/80 


vepřové, má slo 

– 80/50/10/60 /20 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Tuk v % 

SA&trFA 

MUFA 

PUFA 

Doporuč . 

Skuteč . 

Obr. 4. Příkladný jídelníč ek obsahujícískryté tuky a dvě porce má sla po 20 gramech 

122

Obr. 4 ukazuje obdobný jídelníč ek, kdy ke snídani a večeři je přidá na vždy jedna 

porce másla (20g). Ukazatel celkové spotřeby tuků a nasycených mastných kyselin je ještě 

výrazně ji překročen a spotřeba vícenenasycených mastných kyselin zaznamenala opě t propad 

v energetických procentech oproti hodnotá m doporučovaným. 

Obr. 5 demonstruje řešení, jak upravit skladbu stravy. Za prvé je nutno omezit přísun 

skrytých tuků ve stravě . Kuře v jídelníč ku nahradila méně tučná kuřecíprsa a smetanový 

jogurt je zamě ně n za jogurt s obsahem tuku 2%. Na druhé straně je nutno skryté tuky 

kompenzovat tuky rostlinnými za účelem splně nívýživových doporučenípro jednotlivé 

skupiny mastných kyselin. Přitom je nutno upřednostňovat ty výrobky, které majínízký obsah 

nasycených masných kyselin, neobsahující transizomery a mající vyšší obsah 

vícenenasycených mastných kyselin. Typickým příkladem je rostlinný tuk Flora, který byl 

použit v rámci vstupních dat pro tvorbu grafu v obr. 5. Opě t byly kalkulová ny dvě porce po 

20 gramech výrobku. 

• chléb, šunka, Flora 

– 150/80/20 

• kuřecíprsa, brambory 

– 250/250 

• ovocný jogurt s 2% tuku, 


– 150/150/80 


vepřové, Flora 

– 80/50/10/60 /20 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Tuk v % 

SA&trFA 

MUFA 

PUFA 

Doporuč . 

Skuteč . 

Obr. 5. Příkladný jídelníč ek obsahujícísníž ené množstvískrytých tuků a dvě porce Flory po 20 gramech 

Tab. 2 až 5 uvá dě jísloženívýrobků z pohledu zastoupeníjednotlivých mastných 

kyselin. Složeníproduktů je do jisté míry předurčeno hlavním ú čelem použití. Tuky určené k 

přímé spotřebě majíobecně nižšíobsah nasycených mastných kyselin než tuky určené na 

pečenínebo smažení. U tuků určených na dlouhodobé smaženíje cíleně sníž en obsah 

vícenenasycených mastných kyselin za účelem zvýšenístability produktu vůči oxidaci za 

vysokých teplot v rámci procesu smažení. Proto je sprá vné srovná vat vždy výrobky v rámci 

jednotlivých kategoriídle ú čelu použití. 

Tab. 2 ukazuje složenítuků převážně určených k přímé spotřebě . Z tabulky vyplývá , 

že obsah nasycených mastných kyselin a transizomerů se pohybuje mezi 20-30%. Obsah 

vícenenasycených mastných kyselin mezi 20-50%. Z hlediska kompenzace skrytých tuků ve 

stravě za ú čelem vyváženého zastoupeníjednotlivých mastných kyselin je možno doporučit 

výrobky Flora, Sá ga Vita a Alfa Plus. V tabulce 2 je pro srovná níuvedeno i máslo, které se 

velmi často rovněž používá k přímé spotřebě . Z číselných charakteristik je zřejmý výrazně 

vyššíobsah nasycených tuků. Na tomto místě je vhodné připomenout, že i máslo obsahuje 

nízký obsah transizomerů mastných kyselin, které vznikajíenzymatickou hydrogenacív 

trá vícím traktu přežvýkavců. Smě sné emulgované tuky (AB máslo, Zlatá Haná ) majíkromě 

123

vyššího obsahu nasycených tuků i vyššíobsah transizomerů mastných kyselin, které se 

výživová doporučenísnažíminimalizovat. Je zřejmé, že tyto výrobky používajív tukové 

ná sadě dnes již technologicky zastaralé čá stečně ztužené tuky. 

Tab. 2. Složenívýrobků z hlediska obsahu jednotlivých mastných kyselin 

Pomazá nkové tuky s 

vyšším obsahem tuku 

SAFA MUFA PUFA TRANS Tuk Výrobce 

Rama 33,79 45,01 20,83 0,17 70% Unilever 

Rama má slová 33,53 45,81 20,29 0,18 70% Unilever 

Flora 24,71 23,56 51,48 0,08 70% Unilever 

Alfa 28,65 23,15 45,36 2,78 70% Setuza 

Alfa plus 24,63 21,40 50,22 3,65 60% Setuza 

Saga Vita 22,02 27,83 48,37 1,69 60% Palma 

Clever 60% 29,56 24,43 44,74 1,26 60% Beluša Foods 

Finea mix 22,32 38,19 25,89 13,51 65% Raisio PL 

Easy 29,15 46,05 15,86 8,89 75% Olma 

Č erstvé má slo 66,56 27,74 2,90 2,60 80% Polabské mléká rny 

AB má slo 57,41 28,57 5,09 8,68 80% Jihočeské mléká rny 

Zlatá Haná 38,37 40,15 6,44 14,99 77% Olma 

Podobné charakteristiky majíi pomazá nkové tuky s nižším obsahem tuku (tab. 3). Z 

hlediska výživových doporučeníke kompenzaci nasycených mastných kyselin lze nejvíce 

doporučit výrobek Flora light, který jako jediný z uvedeného přehledu obsahuje více než 

polovinu vícenenasycených mastných kyselin při nízkém obsahu masných kyselin 

nasycených a téměř nulovém obsahu transizomerů masných kyselin. 


Pomazá nkové tuky s nižším 

obsahem tuku 

SAFA MUFA PUFA TRANS Tuk Výrobce 

Rama Harmonia 32,08 46,07 21,54 0,17 48% Unilever 

Adéla 19,71 45,55 17,19 17,38 45% Raisio PL 

Finea light 19,99 47,97 18,17 13,78 55% Raisio PL 

Perla kelímek 29,97 48,86 20,50 0,43 40% Unilever 

Flora light 21,94 24,69 52,93 0,27 40% Unilever 

Perla tip 23,53 52,75 23,30 0,19 25% Unilever 

Rama Créme Bonjour 32,13 44,97 22,63 0,11 27% Unilever 

Diana veto 22,17 26,57 36,09 14,97 40% Setuza 

Veto 22,49 51,94 22,35 2,94 40% Palma 

Veto fit 18,02 54,92 23,91 2,81 25% Palma 

Sá ga top 22,59 49,43 25,52 2,21 35% Palma 

Linco light 29,22 24,86 44,40 1,40 40% Beluša Foods 

Solemio 29,50 25,41 43,68 1,33 40% Beluša Foods 

Dr. Halíř 29,56 23,60 45,08 1,51 25% Beluša Foods 

Tesco light 29,20 24,83 44,39 1,40 40% Beluša Foods 

Clever 40% 29,41 23,07 46,57 0,93 40% Beluša Foods 

Tuky na pečení (tab. 4) obsahují okolo 50% nasycených mastných kyselin a 

transizomerů. V této skupině je podstatně více výrobků používajících v tukové násadě 

čá stečně ztužené tuky. Důsledkem toho je i vyššíobsah transizomerů v těchto výrobcích. 

Nutričně zanedbatelný obsah transizomerů majínapř. Hera a Perla a sníž ený obsah rovněž 

Palmarin a Helia. 

Podobná situace je i u tuků na smažení, případně na fritová ní(tab. 5). Obsah 

nasycených mastných kyselin je zhruba 55-60%. Množstvívícenenasycených mastných 

kyselin je sníž eno. Mezi tuky neobsahujícítransizomery mastných kyselin patříPlanta, nízký 

obsah má rovněž Cera. 

124


Tuky na pečení SAFA MUFA PUFA TRANS Tuk Výrobce 

Perla kostka 47,52 38,07 14,06 0,12 70% Unilever 

Hera 49,71 35,43 14,51 0,15 74% Unilever 

Stella 20,70 40,14 12,59 26,14 80% Setuza 

Lukana cukrářská 28,43 34,51 12,94 23,97 80% Setuza 

Palmarin 46,07 30,68 19,50 3,70 75% Palma 

Helia 43,34 25,18 26,94 4,17 78% Palma 

Linco na pečení 34,94 30,26 14,78 19,84 70% Beluša Foods 

Tesco na pečení 32,13 29,81 20,77 17,03 70% Beluša Foods 

Clever kostka 33,14 29,20 20,27 17,37 70% Beluša Foods 

Lev-ně na pečení 26,31 38,98 9,43 24,88 80% Setuza 

Koruna 33,54 28,86 20,55 17,02 70% Beluša Foods 


Tuky na smaženía fritová ní SAFA MUFA PUFA TRANS Tuk Výrobce 

Planta 56,15 32,21 11,09 0,22 100% Unilever 

Cera 51,6 34,65 10,81 2,93 100% Palma 

Omega 29,14 34,87 5,81 29,79 100% Setuza 

Ceres soft 20,56 41,44 2,93 34,48 100% Setuza 

Lukana 100% 29,91 29,05 8,11 32,45 100% Setuza 

Zá vě rem je možno konstatovat, že současná situace na trhu nabízíširoký sortiment 

výrobků. Potěšitelné je rovněž, že složenívýrobků z hlediska nutričního se neustá le zlepšuje. 

Nejvíce je to patrné na poklesu obsahu transizomerů mastných kyselin ve výrobcích. V 

posledních letech vzrostl výrazně počet výrobků obsahujícípouze malé, nutričně nevýznamné 

množstvítě chto mastných kyselin. 

Zdravotníhledisko jistě hraje nezanedbatelnou roli při výběru daného typu produktu. 

Přehledové tabulky v této prá ci mohou být v tomto smě ru vodítkem pro ty, kteřívěnují 

skladbě stravy zvýšenou pozornost a snažíse realizovat výživová doporučenípředních 

odborníků. 

V rámci výživy je nutno nepodceňovat skryté tuky v potraviná ch. Ty se velmi často 

významnou měrou podílejína celkovém příjmu tuků. Živočišné tuky obsahujípřevážně 

nasycené mastné kyseliny. Konzumace rostlinných tuků, hlavně tě ch s převažujícím obsahem 

vícenenasycených mastných kyselin, přispívá ke kompenzaci skrytých tuků živočišného 

původu. Tímto způsobem lze dodržovat příslušná výživová doporučenítýkajícíse spotřeby 

tuků. 

125


VÝ ŽIVOVÉ ASPEKTY OXIDÁ CIE TUKOV 

S. Sekretá r 1 , Š. Schmidt 1 , I. Niklová 1 , Z. Štefá niková 2 

1 Katedra potraviná rskej technológie FCHPT STU, Bratislava 

prednosta: doc. Ing. Š. Schmidt, CSc. 

2 Ú stav hygieny LF UK, Bratislava 


Ú vod 

Jedlé tuky a oleje sú počas výroby, skladovania a spotreby vystavené mnohým 

nepriaznivým faktorom, ktoré vplývajú na ich oxidá ciu (tab. 1.) Oxidá ciou tukov vznikajú 

hydroperoxidy, ktoré pri rozklade generujú voľné radiká ly. Tieto potom spôsobujú v tukoch 

nežiadú ce chemické i senzorické zmeny. Konzumá cia zoxidovaných tukov predstavuje 

zdravotné riziko (oxidá cia sérových lipoproteínov, mutagénne zmeny v organizme). Ú činok 

týchto nepriaznivých faktorov sa eliminuje v poslednej dobe najčastejšie prídavkom 

prírodných antioxidantov [1-6], ktoré nahrá dzajú doteraz používané syntetické antioxidanty 

BHT, BHA. 

Tab. 1. Faktory vplývajú ce na oxidá ciu tukov a olejov 

Nepriaznivý faktor 

Spôsob riešenia 

Polynenasýtené mastné kyseliny v tukoch a olejoch Parciá lna hydrogená cia na mononenasýtené mastné k. 

Kyslík a jeho aktívne formy 

Balenie - vá kuové, pod inertným plynom 

Ióny ťažkých kovov 

Odstrá nenie alebo viazanie do neúčinných komplexov 

Svetlo a farbivá schopné vytvá rať singletový kyslík Chrá nenie pred svetlom, odstrá nenie farbív 

Ž iarenie (svetelné, mikrovlnné, gama a pod.) 

Lapač radiká lov 

Peroxidy, voľné radiká ly 

Antioxidant 

Teplota 

Skladovanie na chladnom mieste 

Vlhkosť 

Skladovanie v suchom prostredí, sušidlá 

Lipoxygená za 

Dezaktivá cia enzýmu 

Metodika a materiá l 

• Preskú mali sme možnosť stabilizá cie oxidačne namá haných jedlých tukov a olejov 

prídavkom prírodných antioxidantov (etanolické extrakty z rastlín a korenín): rozmarín 

(Rosmarinus officinalis), šalvia (Salvia officinalis), čaj - zelený i čierny (Thea), tymian 

(Thymus vulgaris), zázvor (Zingiber officinale), repík (Agrimonia eupatoria), šrot z 

ríbezlí (Ribes sp.), šrot z pupalky (Oenothera biennis), šrot z repky (Brassica napus), 

saturejka (Satureja hortensis), oregano (Origanum vulgare) a iné. 

• Antioxidačné vlastnosti etanolických extraktov z vybraných materiá lov boli skú mané s 

použitím zrýchlených metód (Rancimat, Oxidograph) pri testovaní oxidačnej stability 

bežných jedlých tukov a olejov. Extrakty s najvyššou antioxidačnou aktivitou boli 

frakcionované, aby sa zvýšila ich aktivita. 

• Antimikrobiá lne vlastnosti extraktov boli testované agarovou metódou. 

Výsledky 

Tuky sa pri tepelnom namá haní v prítomnosti kyslíka pomerne rýchlo degradujú (obr. 

1). Vzniknuté rozkladné produkty predstavujú pre konzumenta určité zdravotné riziko. Tento 

proces sa dá čiastočne spomaliť prídavkom vhodných (najlepšie prírodných) antioxidantov 

(obr. 2). 

126

HO 

o 

OH 

HO 

HOOC 

OH 

HO 

o 

OH 

o 

o 

Nenasýtené MK 

OH 

karnozol 

R1 

kyselina karnozová 

rozmanol 

Stú pajú ca hodnota 

Peroxidy 

Prchavé 

zlú č. 

Polymé ry 

Voľné MK 

Farba a viskozita 

Penenie 

Polárne látky 

HO 

R2 

R3 

o 

tokoferol 

karoté n 

Čas 

Obr. 1. Zmeny v tukoch pri smažení 

lykopé n 

Obr. 2. Štruktú ry prírodných antioxidantov 

Rastlinné oleje obsahujú prírodné antioxidanty (tokoferoly, tokotrienoly, karotenoidy) 

v dostatočnom množstve a prídavkom ďalších antioxidantov sa ich oxidačná stabilita výrazne 

nezlepší. Bravčová masť neobsahuje prírodné antioxidanty a prídavkom antioxidantov sa jej 

oxidačná stabilita výrazne zlepší. Na obr. 3 je zná zornený vplyv niektorých faktorov (tma, 

svetlo, singletový kyslík) na oxidá ciu bravčovej masti v prítomnosti antioxidantov pri teplote 

120 °C (Rancimat metóda). Pri tejto metóde sa meria vodivosť destilovanej vody, do ktorej sa 

strhá vajú splodiny oxidá cie vzorky (vzduchom prebublá vajú cim vzorkou). 

Vodivosť (µS) 

30 

25 

20 

1 O 2 

15 

10 

5 

0 

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 

Kontrola Šalvia 0,005 % Rozmarín 0,005 % BHT 0,025 % 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 

35 

30 

25 

20 

Kontrola Šalvia 0,005 % 

tma 

Kontrola 

Rozmarín 0,005 % 

Šalvia 

0,01 % 

Rozmarín 

0,01 % 

BHT 0,025 % 

15 

10 

5 

0 

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 

Čas (h) 

BHT 0,025 % 

svetlo 

Obr. 3. Oxidačná stabilita bravčovej masti v prítomnosti antioxidantov (Rancimat, 120 °C). 

Pri mikrovlnnom ohreve je oxidá cia bravčovej masti (vyjadrená peroxidovým číslom 

PČ) rýchlejšia než pri konvenčnom ohreve (obr. 4). Oxidá cia začína už po 6 min ohrevu a ani 

pomerne vysoký prídavok antioxidantov (0,1 %) ju dostatočne nezabrzdí 

127

55 

PČ (mekv O 2 

.kg -1 ) 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

Mikrovlnný ohrev - kontrola 

Rozmarín 

Askorbylpalmitát 

BHT 

Konv.ohrev bez antioxidantu 

10 

5 

0 

0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 

Čas (min) 

Obr. 4. Oxidačná stabilita bravčovej masti pri mikrovlnnom ohreve v prítomnosti antioxidantov (0,1 %). 

Okrem antioxidačných účinkov majú niektoré prírodné antioxidanty i antimikrobiá lne 

účinky. Na obr. 5 sú zná zornené kombinované antioxidačné (v bravčovej masti) 

a antimikrobiá lne účinky niektorých rastlinných extraktov a ich chromatografických frakcií. 

Mierou oxidá cie je v tomto prípade protekčný faktor daného antioxidantu (indukčná perióda 

oxidá cie tuku s antioxidantom/indukčná perióda oxidá cie samotného tuku). Antimikrobiá lny 

účinok je vyjadrený veľkosťou inhibičnej zóny po apliká cii 5 % etanolového roztoku 

antioxidantu (agarová metóda, vybrané mikroorganizmy). 

Protekčný faktor IP/IP 0 

pri konc. 0.025 % hm. 

80 

60 

40 

20 

0 

tymian 

myší ch. 

čierne ríb. 

Prot.faktor 

B.Subtilis 

S.Aureus 

červené ríb. 

alchemilka 

zá zvor 

hloh 

medovka 

repík 

praslička 

rumanček 

žihľava 

čierny čaj 

ká va 

nechtík 

rozmarín 

šalvia 

rozm. 1.fr. 

rozm. 2.fr. 

rozm. 3.fr. 

rozm. 4.fr. 

šalvia 1.fr. 

šalvia 2.fr. 

šalvia 3.fr. 

šalvia 4.fr. 

6 

4 

2 

0 

-2 

Inhibičná zóna pri konc. 5% [mm] 

Obr. 5. Antioxidačné a antimikrobiá lne účinky rastlinných extraktov 

Dôsledky 

Konzumá ciou zoxidovaných tukov sa do organizmu dostá vajú voľné radiká ly, ktoré 

v ňom v súčinnosti s inými oxidačne pôsobiacimi faktormi (lipoxygená za, superoxid, kovové 

ióny) spôsobujú nežiadú ce zmeny: 

• oxidá cia polynenasýtených mastných kyselín v tukoch a fosfolipidoch – generovanie 

radiká lových častíc, mutagénne zmeny. 

128

• oxidá cia lipoproteínov - vznik aterosklerózy, vysoký krvný tlak. 

• oxidá cia iných zložiek (bielkoviny, vitamíny, DNK a pod.) – nevratné zmeny. 

• degradá cia antioxidantov (vitamín C, vitamín E, karotenoidy, koenzým Q10 a pod.) – 

zníženie obranyschopnosti organizmu. 

Zá very 

Zá kladným predpokladom je zdravotná bezchybnosť a dobrá antioxidačná stabilizá cia 

tukových výrobkov určených na konzumá ciu. Dôležité je aj sprá vne používanie a skladovanie 

týchto výrobkov. Vhodnou prevenciou je aj dostatočný príjem antioxidantov v strave. Je to 

aktuá lne najmä v posledných rokoch, lebo vďaka kampani v médiá ch sa zvyšuje príjem 

polynenasýtených tukov. Poukazuje sa na to, že ich konzumá ciou sa znižuje obsah LDL 

v krvi. Takéto tuky však ľahšie oxidujú in vitro, preto potrebujú intenzívnejšiu antioxidačnú 

stabilizá ciu. Vhodnými stabilizá tormi sú antioxidanty už obsiahnuté v pôvodných tukoch 

doplnené o niektoré účinné prírodné antioxidanty získané z rastlín (rozmarín, šalvia, čaj 

a iné). Antioxidačné účinky rozmarínu a šalvie sú obecne porovnateľné s účinkami 

syntetických antioxidantov (BHT, BHA). V niektorých apliká ciá ch ich aj ú spešne nahrá dzajú . 

Okrem toho majú i dobré antimikrobiá lne účinky, ktoré sa uplatnia pri emulgovaných 

tukových výrobkoch, kde je možnosť mikrobiá lnej kontaminá cie. Určitým obmedzením je 

bylinná aróma extraktov. Túto však možno ľahko odstrá niť dezodorizá ciou. K hlavným 

výhodá m patrí zdravotná nezá vadnosť a dostupnosť východiskových surovín. 

Literatúra: 

1. Niklová , I., Schmidt, Š., Habalová , K., Sekretá r, S.: Effect of evening primrose extracts on oxidative 

stability of sunflower and rapeseed oils. Eur. J. Lipid Sci. Technol. 103 (5), 2001, p. 299 -306. 

2. Niklová , I., Schmidt, Š., Sekretá r, S.: Antioxidative activities of evening primrose and rapeseed extracts in 

rapeseed oil. Czech J. Food Sci. 18, 2000, p. 157-158. 

3. Sekretá r, S., Schmidt, Š., Niklová , I., Kováč, M.: Degradation effect of microwave heating on fats. Czech J. 

Food Sci. 18, 2000, p. 127-128. 

4. Niklová , I., Schmidt, Š., Sekretá r, S.: Antioxidačne účinné látky v olejniná ch. Bulletin potraviná rskeho 

výskumu 39 (2), 2000, s. 101-116. 

5. Sekretá r, S., Zelenka, M., Schmidt, Š.: Effects of natural antioxidants on light and microwave accelerated 

oxidation of lard. Chemické Listy 91 (9), 1997, s. 711-712. 

6. Sekretá r, S., Schmidt, Š., Niklová , I., Kováč, M.: Influence of microwave heating on oxidation stability of 

edible fats. Olaj, Szapan, Kozmetika, 48, 1999, p. 262-263. 

129


ZMENY V TUKOCH PRI TEPELNOM SPRACOVANÍ POKRMOV Z POHĽ ADU 

ZDRAVOTNÉ HO RIZIKA 

J. Kaláč 1 , I. Kajaba 2 


rektor: prof. MUDr. J. Š tencl, CSc. 


riaditeľ : doc. MUDr. Š . Nyulassy, DrSc. 

Tuky sú výdatný m zdrojom energie pre organizmus, výdatnejším ako bielkoviny a 

sacharidy, zvý razňujú chuť a vôňu stravy a pocit sý tosti. Smaženie potravín na tukoch je taký 

proces prípravy pokrmov, pri ktorom prenos tepla k potravine sprostredkuje tuk. Navyše, 

smaženie patrík veľ mi obľúbený m spôsobom ú pravy potravín, najmä pre jeho rýchlosť a 

jednoduchosť. K tomuto pristupuje aj príjemná vôňa a chuť smažený ch pokrmov. 

Najzná mejšie sú dva spôsoby smaženia, a to: 

• na tenkej vrstve tuku alebo 

• v hlbokej vrstve tuku (fritovanie). 

V prvom prípade ide o tradičný postup: tuk sa v hrú bke 2-6 mm predhreje na teplotu 

do 180 º C a smaženie potom trvá 5-10 minú t. Použitý tuk sa použije buď na omastenie 

pokrmov alebo sa vyhodí. Druhý spôsob, t.j. fritovanie sa rozšíril u nás najmä v posledný ch 

rokoch, keď fritovacie zariadenia sú dostupnépre každú domá cnosť, hoci v potraviná rskom 

priemysle sa používal už dá vnejšie. Vrstva tuku je 20-150 mm a viac, teplota podobne ako pri 

smaženína panviciach do 180 º C. Podľ a druhu smaženej potraviny je doba smaženia 2-10 

min. Smažiaci tuk sa používa viackrá t. Najnovšídruh smaženia je smaženie bez tuku. Ide o 

špeciá lne panvice, ale nie je to smaženie, ale praženie. Tento spôsob je obľúbený u osôb 

dbajú cich na svoju hmotnosť. Z fyziká lnych zmien je najdôležitejšia výmena tuku medzi 

smažiacim médiom a potravinou. Potraviny s vysoký m obsahom tuku absorbujú veľ ké 

množstvo smažiaceho média, u potravín s nižším obsahom môže dochá dzať k poklesu obsahu 

tuku alebo k výmene so smažiacim tukom. Taký to tuk môže potom obsahovať cholesterol 

alebo lipidy, ktorémôžu zhoršovať vlastnosti pokrmov smažený ch v tom istom tuku. 

Z chemický ch reakciísú najdôležitejšie (tab. 1): 

Tab. 1. Hlavnéreakcie prebiehajú ce pri smaženípotravín (1) 

Typ 

Reaguje 

reakcie Zložka oleja Potravinová zložka 

Hlavný produkt reakcie 

Hydrolý za Esterovéskupiny Vodná para z potraviny Mastnékyseliny a glycerol 

Oxidá cia 

Polyénovémastné 

kyseliny 

Rozpustený kyslík 

Polá rne zložky a aromatickézložky 

Pyrolý za 

Polá rne oxidačnéprodukty 

- Polá rne zložky 

- Sacharidy a bielkoviny 

smaženej potraviny 

Polymérne zložky 

Neprchavézložky 

Aromatickélá tky 

• Hydrolý za. Táto prebieha v oveľ a širšom rozsahu ako sa doteraz predpokladalo. 

Spôsobujú ju vodnépary uvoľňovanézo smaženej potraviny. Katalyzuje ju polá rna 

frakcia prítomná v oleji. Rozklad triacylglycerolu na diacylglycerol je pomalší, ale 

rozklad tý chto na monoacylglycerol a voľ némastnékyseliny už prebieha rý chlo. 

• Ďalšou skupinou reakciísú oxidačnéreakcie. Vznikajú pôsobením vzdušného kyslíka a 

prítomnosťou polá rnych látok. Medzi najzná mejšie oxidačné reakcie patrí tvorba 

130

hydroxyperoxidov. Zatiaľ čo v skladovaný ch tukoch podliehajú oxidačný m zmená m 

diénovéa triénovémastnékyseliny, pri smaženídochá dza k oxidá cii monoénový ch a 

nasý tený ch mastný ch kyselín. Hydroperoxidy sú veľ mi reaktívne a rýchlo sa rozkladajú 

za vzniku prchavý ch a neprchavý ch produktov. 

Prchavéprodukty ovplyvňujú senzorickú kvalitu produktov, ale sčasti sa dostá vajú do 

ovzdušia smažiarní. Z neprchavý ch produktov sú to najmä hydroxylové, epoxidové, 

karbonylovéa karboxylovézlúčeniny. Majú polá rny charakter a podľ a súčasnej európskej 

legislatívy platí, že ak hodnota polá rnych prekročí25 %, olej sa má vymeniť. Ďalšími 

reakciami polá rnych látok vznikajú estery a étery - všetko látky s vysokou molekulovou 

hmotnosťou, ktoré sú zaraď ované už medzi polymérne látky. Ich hodnota by nemala 

presiahnuť 10 %. 

V priebehu smaženia nedochá dza len k zmená m smažiaceho oleja, ale aj samotnej 

potraviny. Tieto zmeny sú z hľadiska zdravotného rizika taktiež vý znamné, hoci sa im venuje 

menšia pozornosť. K typický m zmená m patríneenzymatickéhnednutie, ktorévyvolá va 

farebnézmeny na potraviná ch v dôsledku reakcie aminokyselín a sacharidov. Vznikajú aj 

dusíkatéprodukty, ako: pyrazíny, pyroly, furá novéderivá ty, furanopyroly a furanopyrozíny. 

Rý chlo sa rozkladá kyselina askorbová , vitamín E, karotény a ď alšie biologicky aktívne lá tky 

(minerá lne látky a ď alšie). Za vyslovene toxicképrodukty môžeme považovať polycyklické 

heterocyklickézlúčeniny, ktorévznikajú reakciou bielkovín a aminokyselín. Ich výskyt sa 

viaže na nedodržiavanie teploty smaženia (nad 200 º C). Obsahujú ich predovšetký m spá lené 

zvyšky usadenín v smažiacom oleji. 

Zmeny ku ktorý m dochá dza v smažiacich tukoch nie je možnéautomaticky považovať 

za znaky neželaného alebo škodlivého poškodenia pokrmu. Niektorézmeny, ktorénastanú pri 

smaženívšak dodá vajú pokrmom typickú senzorickú kvalitu. Na druhej strane rozklad 

smažiaceho tuku, ku ktorému dochá dza pri nedodržiavanízásad sprá vnej výrobnej praxe a 

dôslednej kontroly môžu spôsobiť poškodenie nielen senzorickej kvality, ale aj biologickej 

hodnoty a zvýšenie zdravotného rizika pre spotrebiteľ a. 

Rozsah a hĺbka chemický ch a fyziká lnych zmien, ako aj typ rozkladný ch produktov 

zá visíod zloženia tuku a spracová vanej potraviny. Ovplyvňujú ich ď alej teplota smažiaceho 

tuku, prítomnosť kontaminantov a druh smažiaceho zariadenia. 

Sprá vna vý robná prax zahrňuje tieto parametre: 

1. vý ber kvalitného tuku na smaženie, 

2. sprá vne technologickézariadenie, 

3. dodržiavanie optimá lnej teploty, 

4. vý mena tuku, 

5. vyškolenie personá lu, 

6. pravidelná kontrola. 

Zá verom možno konštatovať, že smaženie potravín je významnou obchodnou a 

priemyselnou činnosťou a veľ mi často sa využíva v domá cnostiach. Ak sa dodržiavajú všetky 

vyššie uvedenézá sady, nehrozívznik toxický ch produktov a ohrozenie zdravia spotrebiteľ ov. 

Literatúra: 

1. Pokorný , J., Parká nyová , L.: Smaženípotravin z pohledu chemika. Chem. Listy, 95, 2001, s. 616-620. 

2. Salková , Z.: Vplyv tepelný ch procesov na kvalitu tukov. Združenie pre zdravú výživu, Bratislava, 2001, s. 

18-21. 

3. Chang, S. S., Peterson, R. J., Chi-Tang, Ho.: Chemical reactions involved in the deep-fat frying of foods. J. 

Am. Oil Chem. Soc., 55, 1978, s. 718. 

4. Kaláč, J., Uhná k, J., Rupčíková , P.: Hoddnotenie zmien v jedlý ch tukoch po tepelný ch zásahoch v 

modelovom pokuse a v experimetne. Čs. Hyg., 33, 1988, 5, s. 316-322. 

131


SLOŽ ENÍ MASTNÝCH KYSELIN TUKU TRVANLIVÉ HO PEČ IVA Z TRŽ NÍ SÍTĚ 

Č ESKÉ REPUBLIKY 

J. Dostá lová 1 , J. Brá t 2 

1 Ú stav chemie a analýzy potravin VŠ CHT, Praha, Č eská republika 

vedoucí: prof. Ing. J. Velíšek, CSc. 

2 UNILEVER Č R, Nelahozeves, Č eská republika 

Trvanlivé pečivo 

Trvanlivé pečivo jsou podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 333/1997 Sb. ve 

znění platných předpisů výrobky vyrobené zejména z mouky, popřípadě dalších surovin, 

přídatných látek a látek určených k aromatizaci, s obsahem vody nejvýše 10 %, s výjimkou 

perníků, preclíků a trvanlivých tyčinek s obsahem vody nejvýše 16 %; popřípadě plněné 

různými náplněmi, máčené, potahované nebo povrchově upravené. Mezi druh pekařských 

výrobků označovanýjako trvanlivé pečivo řadíme ná sledující skupiny výrobků: 

• suš enky - výrobky získané upečením těsta, zejména chemicky kypřeného 

• trvanlivé pečivo ze š lehaných hmot - výrobky kypřené výhradně mechanicky, jejichž 

zá kladními surovinami jsou vaječnýobsah a cukr 

• oplatky - výrobky získané upečením tenké vrstvy těsta nebo hmoty kontaktním 

způsobem ve formá ch 

• perník - pečený výrobek z chemicky kypřeného těsta s přídavkem koření a 

neutralizovaného invertovaného cukerného roztoku nebo invertního cukru nebo medu 

• suchary - výrobky z těsta kypřeného chemicky nebo biologicky, po upečení krá jené na 

plá tky a restované 

• preclíky a trvanlivé tyčinky - výrobky z těsta, kypřeného chemicky nebo biologicky, 

které musí být při pečení prosuš eny v celém objemu 

• crackerové pečivo - výrobky z laminovaných (několikrá t překlá daných) těst kypřených 

chemicky nebo biologicky 

• knäckebrot - plochý, křupavýchléb s minimá lním množ stvím vody, vyrá běnývětšinou 

ze ž itné nebo pš eničné celozrnné mouky 

• extrudované výrobky - výrobky vyrobené stlačením a zahřá tím navlhčené suroviny 

(větš inou různých typů mouk) v extrudéru a ná sledným vytlačením do okolní atmosféry, 

čímž se dosá hne jejich nakypření 

• pufované výrobky - obilná zrna jejichž křehké struktury bylo dosaž eno propařením, 

stlačením v pufovacím dělu a ná sledným vystřelením do okolní atmosféry 

• macesy - nekynuté, křehké chleby v podobě placky z pš eničné celozrnné mouky 

• piš koty - výrobky z naš lehané vaječné hmoty, pš eničné mouky a cukru 

Pozn. U skupin trvanlivého pečiva knäckebrot, extrudované výrobky, pufované výrobky, 

macesy a piš koty nejsou ve vyhlášce uvedeny definice, a proto byly formulová ny podle jiných 

zdrojů. 

Spotřeba trvanlivého pečiva v Č eské republice 

První údaj o spotřebě trvanlivého pečiva v Č R je z roku 1953 a to 3,4 kg na obyvatele 

za rok. Od té doby spotřeba s malými výkyvy neustá le stoupala a v roce 2000 dosá hla roční 

spotřeba na jednoho obyvatele 7,8 kg, přičemž v roce 1999 byla 7,2 kg, tj. meziroční přírůstek 

činí 0,6 kg (index 2000/1999 = 108,3). V současnosti je u nás spotřeba téměř 2,5 krá t vyšší 

než byla spotřeba v roce 1953 (tab.1). 

Ú daje o vývoji zastoupení jednotlivých druhů trvanlivého pečiva na spotřebě nemá me 

k disposici, ale je jisté, ž e v padesá tých letech byly zastoupeny převážně výrobky s nižším 

132

obsahem tuku, zejména suš enky s obsahem tuku 10 - 15 %. V současné době se významně 

rozšířila nabídka senzoricky atraktivních výrobků. U řady z nich, např. plněných oplatek, je 

vyšší obsah tuku, někdy i přes 30 %. 

Tab. 1. Vývoj spotřeby trvanlivého pečiva v Č eské republice (kg/obyvatele/rok) 

rok 1953 1960 1970 1980 1990 1998 1999 2000 Index 2000/1999 

spotřeba 3,4 5,3 4,4 5,5 6,7 7,1 7,2 7,8 108,3 

Začá tkem devadesá tých let minulého století začala klesat spotřeba tuku v Č R v 

důsledku klesající spotřeby masa a masných výrobků a konzumace mléka a mléčných 

výrobků s nižším obsahem tuku. Rostoucí spotřeba trvanlivého pečiva spolu s rostoucí 

spotřebou výrobků typu "snack", zejména smaž ených bramborových lupínků (chipsů) a oříšků 

však spotřebu tuku zvyš uje a tak tento trend negativně ovlivňuje. Podle naš ich výpočtů se 

během posledních deseti let zvýšila roční spotřeba tuku z pečiva, zejména trvanlivého, téměř 

o 1 kg na jednoho obyvatele. I když se v případě tuku používaného pro výrobu trvanlivého 

pečiva a snacků jedná o tuky rostlinné, nemusí být slož ení mastných kyselin tohoto tuku pro 

výž ivu vždy optimá lní. Z toho důvodu jsme v naší trž ní síti zakoupili 21 výrobků, jejichž 

slož ení mastných kyselin jsme stanovili v podnikové laboratoři Unilever PTZ Nelehozeves. 

Pro stanovení obsahu jednotlivých mastných kyselin, včetně jejich transizomerů, byla použ ita 

metoda plynové chromatografie. Analýzy byly prová děny na přístroji HP6890, firmy Hewlett 

Packard, na kapilá rní koloně 100m x 0,25mm s nánosem stacioná rní fáze SP-2560 0,2 

mikrometru od firmy Supelco Inc. Bellefonte PA, USA. Výrobky jsme vybrali tak, aby byly 

zastoupeny různé druhy trvanlivého pečiva a také různí výrobci (tab. 2, 3). Jednalo se pouze o 

výrobky, které měly deklarovanýobsah tuku na obalu. Vzorky byly zakoupeny v prvním 

čtvrtletí 2002. 

Zhodnocení trvanlivého pečiva z hlediska obsahu tuku a slož ení mastných kyselin 

Některé výrobky, zejména ze skupin trvanlivého pečiva jako jsou oplatky, suš enky a 

crackerové pečivo, jsou významným zdrojem tuku, neboť jeho obsah dosahuje někdy i více 

než 30 %. Při konzumaci 50 g (např. jedno balení Tatranek, obsah tuku 30,2 %) těchto 

výrobků přijmeme kolem 15 g tuku, což představuje 20 % doporučené denní dá vky tuku pro 

průměrného spotřebitele. Příjem tuku prostřednictvím trvanlivého pečiva je nebezpečný 

hlavně z toho důvodu, ž e se tyto výrobky konzumují většinou mezi pravidelnými jídly nebo 

jako zákusek a spotřebitel si jejich konzumaci s denní stravou ani neuvědomuje a navíc je 

spojuje spíše s příjmem cukru než tuku. Ješ tě nepříznivější je situace smaž ených 

bramborových lupínků, protož e ty se konzumují téměř výhradně mezi jídly, např. při posezení 

u vína a obsahují ješ tě více tuku než oplatky. U obou sledovaných výrobků byl obsah tuku 

podle údaje na etiketě 49,3 % (podle vyhlášky č.332/1997 Sb smí být obsah tuku v 

bramborových lupíncích smaž ených nejvíce 42 %). 

Obsah trans nenasycených mastných kyselin byl u většiny výrobků velmi nízký(do 5 

%, větš inou pouze několik desetin procenta), což svědčí o tom, ž e se čá stečně hydrogenované 

tuky používají již v menší míře. Ve výrobcích je nahrazují rostlinné tuky (kokosovýtuk a 

palmojá drovýtuk), případně rostlinné oleje. Tyto tuky a oleje mohou být i přeesterifiková ny. 

Vysoký podíl trans nenasycených mastných kyselin (56, 35 a 32 %) měly tři výrobky, 

vš echny tři od slovenských výrobců. Vyšší obsah (19 a 14 %) měly ješ tě dva výrobky, první z 

firmy Opavia a druhýopět ze Slovenska. 

Z hlediska výž ivového nehodnotíme příznivě vedle obsahu trans kyselin ješ tě 

nasycené mastné kyseliny. Obsah nasycených mastných kyselin je u většiny výrobků vysoký. 

Nasycené mastné kyseliny se nechovají z hlediska vývoje kardivaskulá rních onemocnění 

stejně. Nejméně příznivé jsou kyseliny myristová - C14, laurová - C12 a palmitová - C16. 

Tyto kyseliny jsou ve větším množ ství obsaž eny v kokosovém a palmojá drovém tuku, které 

se při výrobě trvanlivého pečiva někdy používají, protož e jsou relativně levné. To znamená , 

133

ž e i výrobky s nízkým obsahem trans kyselin, ale vysokým obsahem jmenovaných kyselin 

jsou z hlediska výž ivového méně příznivé, zejména pro osoby se zvýšeným rizikem 

kardiovaskulá rních onemocnění. 

Tab. 2. Obsah tuku a slož ení mastných kyselin trvanlivého pečiva v % z celkových mastných kyselin 

Výrobek Obsah tuku * (g/100 g) SAFA MUFA PUFA TRANS 

Ká venky 30,1 16,3 22,5 4,6 55,6 

Klember 32 29,6 29,8 8,2 31,9 

Lusette 20 57,3 29,5 10,7 2,2 

Tatry 29,1 57,3 28,4 5,4 8,8 

Salzletten original 6 46,1 36,0 16,8 0,8 

Graham tyčinky 7,6 53,4 29,6 16,4 0,5 

Princezky 18,3 52,0 32,7 12,9 2,0 

Telka 29 47,9 41,5 9,6 0,8 

Sachr mléčný 31 57,7 23,2 4,9 13,8 

Zlaté dez.piš koty 13,6 52,2 38,0 9,4 0,2 

Loacker 26,8 88,6 7,5 3,4 0,0 

Disko 20,4 56,0 32.9 10,2 0,8 

Kakaové řezy 29,5 36,9 25,0 2,2 35,2 

BeBe 13,3 44,8 37,0 17,4 0,6 

Dalida 31,4 50,0 24,8 6,3 18,5 

Vitalinea 5,8 50,8 37,8 10,4 0,8 

Club 20,4 58,3 31,5 8,7 1,3 

Trvanlivé tyčinky 3,6 17,2 20,6 60,3 1,2 

Vaječné věnečky 20,4 49,3 33,6 14,0 2,3 

Perri Crips Snacks 49,3 45,9 42,1 11,0 0,8 

Albert 49,3 46,4 41,4 11,1 1,1 

* podle údajů na obale 

SAFA - nasycené mastné kyseliny, MUFA - monoenové mastné kyseliny, PUFA - polyenové mastné kyseliny, 

Tab. 3. Charakterizace jednotlivých výrobků a výrobce 

Ná zev výrobku Charakterizace výrobku Výrobce 

Ká venky oplatkové řezy s ká vovou ná plní Pečivá rne Sereď 

Klember oplatkové řezy s lískooříšk. ná plní Nová Osada, D.Streda 

Lusette trubičky s ká vovou ná plní Pečivá rne Sereď 

Tatry oplatky s lískooříškovou ná plní Pečivá rne Lipt.Hrá dok 

Salzletten original slané tyčinky Lorenz, Poznaň 

Graham tyčinky tyčinky z celozrnné mouky Peká rna Krá l 

Princezky s ká vovou ná plní Pečivá rne Sereď 

Telka bylinková příchuť Opavia-LU 

Sachr mléčný oplatky s čokolá dovou polevou Lipt.Hrá dok s.r.o. 

Zlaté dez.piš koty s příchutí pomeranče Opavia-LU 

Loacker milk-vanilka Auna di Sotto, Itá lie 

Disko suš enky s lískooříškovou příchutí Opavia-LU 

Kakaové řezy oplatky Sereď 

BeBe s cereá liemi Opavia-LU 

Dalida s příchutí mléka Opavia-LU 

Vitalinea křupavé citronové pokuš ení Opavia-LU 

Club kokosové suš enky Opavia-LU 

Trvanlivé tyčinky s posypem sůl, má k Turek, Vlaš im 

Vaječné věnečky obalované Pečivá rně Lipt.Hrá dok 

Perri Crips Snacks chipsy solené Třemoš ná 

Albert chipsy sýrové AHOLD, Nupaky 

134

Obsah polyenových mastných kyselin, které jsou z hlediska výž ivového nejpříznivější, 

byl u všech výrobků nízký, většinou pouze do 10 % z celkových mastných kyselin. Výjimku 

tvoří tyčinky a suš enky BeBe, kde většinu tuku tvoří tuk z obilovin s vysokým obsahem 

polyenových mastných kyselin, ale zde je obsah tuku nízký, takž e celkový příjem 

polyenových kyselin je také nízký. 

Zá věr 

Z hlediska výž ivového nemůž eme hodnotit sledované druhy trvanlivého pečiva příliš 

pozitivně. Řada výrobků obsahovala vysoké množ ství tuku (kolem 30 %). Obsah 

polyenových mastných kyselin byl nízký a naopak nasycených mastných kyselin vysoký 

(větš inou kolem 50 %). Naproti tomu obsah trans nenasycených mastných kyselin byl ve 

větš ině případů velmi nízký(do 5 %), což svědčí o snaze výrobců nepoužívat tuky obsahující 

trans kyseliny. Vzhledem k tomu, ž e mnoho výrobků má i vysokýobsah cukru a v případě 

slaných výrobků soli, měli bychom zařazovat tyto výrobky do svého jídelníčku uváženě, 

abychom příliš nezvýšili svoji celkovou spotřebu tuku, cukru a soli a samozřejmě i příjem 

energie. 

135


OCHRANNÝ ÚČINOK OBALOV PRI SKLADOVANÍ JEDLÝ CH OLEJOV 

S. Sekretá r 1 , Š. Schmidt 1 , I. Niklová 1 , Z. Štefá niková 2 

1 Katedra potraviná rskej technológie FCHPT STU, Bratislava 




Ú vod 

Ú lohou obalov je chrá niť zabalený tovar pri transporte a skladovaní pred 

mechanický mi, fyziká lnymi, chemický mi a biologický mi vplyvmi. Pri balení jedlý ch tukov a 

olejov sa používajú najčastejšie sklo, kov a plasty. Tieto materiá ly majú odlišné barié rové 

vlastnosti voči svetlu, kyslíku a vodnej pare, teda činiteľom, ktoré najviac ovplyvňujú kvalitu 

zabalený ch tukov a olejov. Jedlé oleje sa v súčasnosti zväčša expedujú balené pod dusíkom, 

ktorý ich dostatočne chrá ni pred oxidá ciou i pri skladovaní na svetle. Pri absencii kyslíka 

obalový materiá l nehrá takmer žiadnu úlohu. Po prvom otvorení sa do obalu dostane kyslík 

a kvalitu oleja začnú okamžite ovplyvňovať rôzne faktory: teplota, svetlo, spôsob 

skladovania, druh obalové ho materiá lu a jeho priepustnosť pre svetlo. Bolo zistené , že sklo 

(1) aj kovový obal (2-4) sú vhodnejšie materiá ly než plasty. Farebné sklo je zase lepšie, než 

číre (5, 6). Polynenasý tené oleje (rybie a pod.) sa pre potraviná rske účely balia spolu s 

antioxidantmi mikroenkapsulá ciou do karboxymetylcelulózy alebo cyklodextrínu (7). V tejto 

prá ci sme preskúmali vplyv obalové ho materiá lu (zelené sklo, číry PET, zelený PET) a 

spôsobu skladovania (tma, svetlo) na oxidačnú stabilitu komerčný ch rastlinný ch olejov 

(Raciol, Heliol – vý robca Palma-Tumys). 

Suroviny a materiá l 

• Raciol - repkový olej (RO): JČ = 105 [g I 2 /100 g], ČK = 0,21 [mg KOH/g], PČ = 0,82 

[0,5 mmol O 2 /kg] 

• Heliol - slnečnicový olej (SO): JČ = 122 [g I 2 /100 g], ČK = 0,25 [mg KOH/g], PČ = 0,76 

[0,5 mmol O 2 /kg] 

• Obaly - 0,5 l zelená a číra PET fľaša s hrúbkou steny 0,05 mm, zelená sklená fľaša od 

oleja Raciol 

• Luxmeter - prístroj PU 150, Metra Blansko, Praha. 

Metóda 

Vzorky olejov (100 g) v príslušný ch obaloch boli skladované 49 dní na polici 

prístupnej pre rozptý lené (cca do 13.00 h) a priame (13.00-17.00 h) svetlo. Intenzita 

osvetlenia kolísala v priebehu dňa od 200 lux po 800 lux pri rozptý lenom svetle a od 5000 lux 

do 20000 lux pri priamom svetle podľa počasia. Simulovalo sa tak nevhodné skladovanie 

olejov v domá cnosti. Kontrolou boli neotvorené vzorky v pôvodný ch obaloch (zelená sklená 

fľaša, číra PET fľaša) vystavené na rovnakom mieste. Analogická sada vzoriek bola 

skladovaná v tme. Priebeh oxidá cie bol monitorovaný meraním peroxidové ho a p- 

anizidínové ho čísla. 

Skladovanie na svetle 

Pri skladovaní na svetle má priepustnosť obalu pre svetlo (obr. 1) rozhodujúci vplyv 

na oxidačnú stabilitu skladovaný ch olejov. Číra PET je úplne priehľadná , zelená PET má 

136

veľmi slabú absorpciu. Stabilitu olejov pri skladovaní v obaloch na svetle zná zorňujú obr.2 a 

obr. 3. V zelenej sklenej fľaši je Heliol (obr. 2) približne rovnako stabilný ako Raciol (obr. 3), 

ale v PET fľašiach je Raciol (PČ < 140) podstatne stabilnejší než Heliol (PČ > 240). Pri 

takomto spôsobe skladovania je zelené sklo pre Heliol vhodnejším obalový m materiá lom než 

PET. Stabilitu Raciolu typ obalu vý raznejšie neovplyvňuje. 

3,0 

2,5 

Absorbancia 

2,0 

1,5 

1,0 

zelené sklo 

zelená PET 

0,5 

0,0 

300 400 500 600 700 800 

λ (nm) 

Obr. 1. Priepustnosť obalov pre svetlo 

280 

260 

240 

220 

číra PET 

zelená PET 

zelené sklo 

140 

120 

číra PET 

zelené sklo 

zelená PET 

PČ (1/2mmolO 2 

,kg -1 ) 

200 

180 

160 

140 

120 

100 

80 

60 


,kg -1 ) 

100 

80 

60 

40 

40 

20 

20 

0 

0 7 14 21 28 35 42 49 

Č as (deň ) 

0 

0 7 14 21 28 35 42 49 

Č as (deň ) 

Obr. 2. Vplyv obalov na stabilitu Heliolu na svetle 

Obr. 3. Vplyv obalov na stabilitu Raciolu na svetle 

Kontrolné vzorky olejov (v pôvodnom neotvorenom balení) pri skladovaní za 

rovnaký ch podmienok majú hodnotu PČ menšiu ako 3 (tab. 1) v oboch typoch obalov. 

Dusíková atmosfé ra ich dostatočne chrá ni i pri nevhodnom skladovaní a obal tu nemá 

podstatnejší vplyv. 

Tab. 1. Hodnoty PČ (0,5 mmol O2.kg-1) olejov po 49 dňoch skladovania v pôvodnom neotvorenom balení 

Druh 

Heliol 

Raciol 

balenia tma svetlo tma svetlo 

Číra PET fľaša 0,90 2,24 0,91 1,85 

Zelená sklená fľaša 0,95 2,76 0,92 2,40 

Vplyv obalov na rozpad hydroperoxidov a tvorbu sekundá rnych produktov oxidá cie je 

uvedený v tab. 2. Hodnoty p-anizidínové ho čísla sú v priemere najväčšie pre číru PET a 

najmenšie pre zelenú sklenú fľašu pre oba oleje. 

137

Tab. 2. Hodnoty p-anizidínové ho čísla pri skladovaní Heliolu a Raciolu v rôznych obaloch na svetle 

Doba (deň) 

Heliol 

Raciol 

ČP ZP ZF ČP ZP ZF 

0 4,1 4,1 4,1 3,5 3,5 3,5 

7 4,9 4,8 4,8 5,1 4,6 4,5 

14 6,8 5,9 5,7 7,2 6,5 5,9 

21 9,6 7,8 7,4 10,1 8,6 8,3 

28 10,8 8,9 8,7 12,3 11,7 11,2 

35 17,1 11,5 10,2 15,3 13,6 16,3 

42 20 13,2 10,8 20,4 15,1 17,1 

49 27,3 17 11,8 26,9 17,1 19,1 

Legenda: ČP = číra PET, ZP = zelená PET, ZF = zelená sklená fľaša 

Skladovanie v tme 

Pri skladovaní v tme sa zdajú byť PET obaly vhodnejšie (obr. 4 a obr. 5) než zelené 

sklo pre oba typy olejov. Pri Heliole je tento efekt vý raznejší. Možno je to spôsobené tý m, že 

PET obaly sú stabilizované antioxidantmi (BHA 170 ppm + BHT 350 ppm) (1). Vo všetký ch 

typoch obalov je Raciol podstatne stabilnejší než Heliol a jeho stabilita sa približuje stabilite 

oleja v pôvodnom neotvorenom balení (tab. 1). 


,kg -1 ) 

30 

28 

26 

24 

22 

20 

18 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

zelené sklo 

číra PET 

zelená PET 

0 

0 7 14 21 28 35 42 49 

Č as (deň ) 


,kg -1 ) 

2,8 

2,6 

2,4 

2,2 

2,0 

1,8 

1,6 

1,4 

1,2 

1,0 

0,8 

číra PET 

zelené sklo 

zelená PET 

0,6 

0 7 14 21 28 35 42 49 

Č as (deň ) 

Obr. 4. Vplyv obalov na stabilitu Heliolu v tme 

Obr. 5. Vplyv obalov na stabilitu Raciolu v tme 

Zá verom možno konštatovať, že vplyv obalov na oxidačnú stabilitu v nich zabalený ch 

olejov sa prejaví až po otvorení originá lneho balenia. Oleje potom treba skladovať v tme. 

Literatúra: 

1. Tawfik, M. S., Huyghebaert, A.: Interaction of packaging materials and vegetable oils: oil stability. Food 

Chem. 64, 1999, s. 451-459. 

2. Kiritsakis, A. K.: Effect of selected storage conditions and packaging materials on olive oil quality. J. Am. 

Oil Chem. Soc. 61, 1984, s. 1868-1870. 

3. El-Shattory, Y., Saadia, M. A., Said, F. H.: Chemical characteristics and fatty acid compositions on oils and 

fats stored in different packaging materials. Grasas y Aceites, 47, 1996, s. 388-391. 

4. El-Shattory, Y., Saadia, M. A., Said, F. H.: Flavor changes due to effect of different packaging materials on 

storing of cottonseed oil, hydrogenated oil and margarine. Grasas y Aceites, 48, 1997, s. 61-67. 

5. Nkpa, N. N., Osanu, F. C., Arowolo, T. A.: Effect of packaging materials on storage stability of crude palm 

oil. J. Am. Oil Chem. Soc. 67, 1990, s. 259-263. 

6. Nkpa, N. N., Arowolo, T. A., Osanu, F. C.: Effect of various packaging materials on storage stability of 

refined, bleached, deodorized palm oil. J. Am. Oil Chem. Soc. 69, 1992, s. 854-857. 

7. Frankel, E. N.: Lipid oxidation. The Oily Press, Dundee 1998, 303 s. 

138


K TRVANLIVOSTI A HYGIENICKEJ BEZCHYBNOSTI 

PASTERIZOVANÉ HO MLIEKA 

Ľ . Valík 1 , F. Görner 2 

1 Katedra vý živy a hodnotenia potravín FCHPT STU, Bratislava 

prednosta: doc. Ing. V. Frank, CSc. 

2 Katedra potraviná rskej technoló gie FCHPT STU, Bratislava 

prednosta: doc. Ing. Š . Schmidt, CSc. 

Ú vod 

Pasterizované mlieko je produkt, ktorého hygienická bezchybnosť je síce primá rnou 

úlohou výrobcu, ale udržanie jeho mikrobiologickej akosti je aj záležitosťou obchodný ch 

zariadení a samotného konzumenta. 

Mikrobiologická akosť pasterizovaného mlieka je v praxi prirodzene odvodená od 

mikrobiologickej akosti surového mlieka dodaného prvový robou. Š etrné teplotné ošetrenie 

mlieka, pasterizá cia, devitalizuje všetky potenciá lne v ňom prítomné vegetatívne 

choroboplodné baktérie a do značnej miery aj saprofytické baktérie. Trvanlivosť 

pasterizovaného mlieka je určovaná prevažne saprofytický mi baktériami, ktoré sa doň dostali 

po pasterizá cii, cestou tzv. postpasterizačnej kontaminá cie. V menšej miere je určovaná 

termorezistentný mi baktériami, ktoré za daný ch podmienok mohli prekonať pasterizá ciu. Rast 

a rozmnožovanie tý chto mikroorganizmov, a tý m aj akosť pasterizovaného mlieka sú závislé 

od teplotný ch podmienok uchová vania pasterizovaného mlieka. V súčasnosti sa u mlieka 

požaduje ochladenie ihneď po pasterizá cii na menej ako 6 °C. Na jeho ceste od vý robcu ku 

konzumentovi jeho teplota nemá prekročiť 8 °C (Smernica 92/46 EWG, 1992). Vzhľadom na 

možnú prítomnosť spó r toxinogénneho organizmu B. cereus, ktoré prežívajú pasterizá ciu, je 

predĺženie ich klíčenia a následne spomalenie rastu vegetatívnych buniek B. cereus 

vý znamný m prostriedkom udržania zdravotnej neškodnosti a hygienickej bezchybnosti 

pasterizovaného mlieka. 

Pracovníci Š ZÚ sa v súčasnosti s pasterizovaný m mliekom stretá vajú zväčša až ako 

s finá lnym produktom alebo polotovarom v prevá dzkach spoločného stravovania, nakoľko 

dozor nad jeho výrobou vykoná va Š tá tna veteriná rna a potravinová sprá va. Cieľom tohto 

príspevku je preto pouká zať na snahu výrobcov pasterizovaného mlieka systematicky 

zabezpečovať a verifikovať jeho hygienickú bezchybnosť. 

Prirodzenou otá zkou vý skumníkov ako aj mliekarenský ch praktikov je, aké množstvá 

baktérií B. cereus bývajú v surovom mlieku získanom v poľnohospodá rskych závodoch? 

Molska a kol. (1995) cituje poľskú prá cu, v ktorej uvá dza, že v surovom mlieku stanovili 

priemerne 80 KTJ/ml aeró bnych spó r. My sme v r. 1997 v lete stanovili aeró bne spó ry v 153 

vzorká ch surového mlieka dodaného do mliekarenského zá vodu < 20 KTJ/ml v 16 % vzoriek, 

21 - 70 KTJ/ml v 68 % vzoriek a viac ako 70 KTJ/ml zo 16 % vzoriek. V zime sme v 194 

vzorká ch stanovili nasledovné obsahy: < 20 KTJ/ml v 20 % vzoriek, 21 - 70 KTJ/ml v 78 % 

vzoriek a > 70 KTJ/ml v 2 % vzoriek (Valík a kol., 1997). Porovnaním našich hodnôt 

s hodnotami z Poľska je možné obidve skupiny ná lezov považovať za podobné. 

V Indii našli Rajarathinam a kol. (1985) na rôznych farmá ch priemerne 138 až 187 

KTJ/ml mezofilný ch aeró bnych spó r (n = 120). Slaghuis a kol. (1997) stanovili v Holandsku 

pri dojení pasený ch krá v (n = 91) v prvý ch 10 ml mlieka 2 až 10 KTJ aeró bnych spó r, z čoho 

bolo identifikovaný ch ako B. cereus 21 %. Z celého nadojeného mlieka od jednej kravy (n = 

139

60) taktiež z 10 ml 2 až 10 KTJ aeró bnych spó r, z čoho ako B. cereus bolo identifikovaný ch 

15 % a zo zmiešaného mlieka z pôdoja všetký ch krá v (n = 288) bolo zo stanovený ch 

aeró bnych spó r identifikovaný ch ako B. cereus 5 %. 

Osud Bacillus cereus v mlieku 

Ď alší osud aeró bnych spó r a rovnako aj spó r B. cereus na ceste mlieka od vý robcu až 

po konzumenta je zaujímavý . Rönner a Husmark (1992) zistili, že počet spó r B. cereus 

v riadne chladenom surovom mlieku, riadne pasterizovanom a bez vý znamnej rekontaminá cie 

uchová vanom a zabalenom pasterizovanom mlieku klesal. Tento pokles je zná zornený na obr. 

1. 

Vysvetlenie tohto úkazu je možné dvojaké. Nakoľko boli stanovované spó ry B. 

cereus, je prijateľná teó ria, že spó ry za čas, ktorý uplynul medzi získaním mlieka 

v poľnohospodá rskom zá vode až po jeho zabalenie v mliekarskom zá vode čiastočne vyklíčili 

a pri stanovení spó r obvyklou metó dou (inaktivá cia vegetatívnych foriem záhrevom) sa 

dosiahli nižšie hodnoty. 

30 

KTJ spó r B. cereus v 100 ml mlieka 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Surové mlieko 

Uchovávané 

surové mlieko 

Po pasterizácii 

Zabalené 

pasterizované 

mlieko 

Obr. 1: Počet KTJ B. cereus/100 ml mlieka na ceste od získania surového mlieka po jeho zabalenie do 

spotrebiteľský ch obalov (geom. priemer z n = 8; Andersonová a kol., 1995) 

Druhé vysvetlenie poklesu počtov B. cereus v mlieku od jeho získania po zabalenie 

v mliekarenskom zá vode vidia autori Rönner a kol. (1990) v adhézii spó r B. cereus na povrch 

ná radia a zariadenia. Predchá dzajúce vysvetlenie sa autorom (Anderssonovej a kol., 1995) 

nezdalo byť vierohodné, lebo teplota mlieka bola na vyklíčenie spó r prinízka a potrebný čas 

prikrá tky. 

Je všeobecne zná me, že riadna pasterizá cia surového mlieka zníž i v ňom celkový 

počet baktérií (CPB) o 3 až 4 log poriadky, čiže z 10 6 až 10 7 KTJ/ml ostane v ňom 

nedevitalizovaný ch asi 10 3 KTJ/ml. Táto logaritmická redukcia býva vyššia u surového 

mlieka s pokročilý m rozmnožovaním baktérií v ňom. Súvisí to s fázou rastu baktérií. 

140

V logaritmickej fáze, kedy sa baktérie intenzívne množia, sú mladé bakteriá lne bunky voči 

nepriaznivý m vplyvom prostredia citlivejšie ako v predchá dzajúcej lag-fá ze. 

Ako už bolo uvedené, aeró bne spó rotvorné baktérie, najmä ich spó ry sa v mlieku 

nachá dzajú v množstvá ch do 2.10 2 KTJ/ml. Zvyšok z 10 2 až 10 3 KTJ/ml, teda väčšinu, tvoria 

termorezistentné baktérie, ktoré prežívajú pasterizá ciu. Termorezistentné baktérie bývajú 

obyčajne aj termofilné, a preto sa v pasterizovanom mlieku po jeho ochladení ani nerozmnožujú 

a pasterizované mlieko, ak nepodľahlo rekontaminá cii, má istú, spravidla 

dostatočnú trvanlivosť. 

Bacillus cereus je grampozitívna, fakultatívne anaeró bna palička vyskytujúca sa v 

pôde, na trá vach, v krmivá ch a v hnoji (1, 2). Za nepriaznivý ch podmienok tvorí spó ry odolné 

voči zvý šený m teplotá m (napr. D 121 = 2 až 4 s; 3). Niektoré kmene B. cereus sa vyznačujú 

psychrotrofný mi vlastnosťami a boli uznané za samostatný bakteriologický druh s 

pomenovaním taxonó mu Bacillus weihenstephanensis (4). 

B. cereus produkuje viaceré typy toxínov alebo toxický ch enzý mov, prostredníctvom 

ktorý ch môž e vyvolať alimentá rne intoxiká cie (5). Prvý typ alimentá rnej intoxiká cie 

spôsobuje diarhogénny toxín. Symptó my tohto ochorenia sa obyčajne prejavia po 8 až 16 h od 

konzumá cie kontaminovanej potraviny a pretrvá vajú 12 až 24 h. Minimá lna infekčná dávka 

sa v tomto prípade pohybuje v rozmedzí od 10 5 až 10 7 KTJ.g -1 B. cereus (3, 6). Druhý typ 

ochorenia spôsobuje emetický toxín, ktorý je termorezistentný , odolný voči pepsínu a 

trypsínu ako aj extrémnym hodnotá m pH. Minimá lna infekčná dávka predstavuje v tomto 

prípade 10 5 až 10 8 KTJ.g -1 (3). Príznaky sa prejavia od 1 do 5 hodín po konzumá cii 

kontaminovanej potraviny nevoľnosťou a zvracaním a netrvajú dlhšie ako 24 h (7). 

Intoxiká cie spôsobené B. cereus boli u ná s prvý krá t popísané Heralom v roku 1963 a neskôr 

aj Kušnierovou (8). 


Predpovede časov potrebný ch pre dosiahnutie hygienického limitu 10 4 KTJ.ml -1 pre 

B. cereus a 5.10 4 KTJ.ml -1 vychá dzajú z vý sledkov sledovania dynamiky obsahu B. cereus 

v šetrne pasterizovanom mlieku v závislosti od teploty, pričom vzorky pasterizované mlieka 

sa uchová vali v termostate pri teplotá ch 5, 7, 9, 11 a 13 °C s presnosťou ± 0,5 °C (16). 

Vý sledky paralelne vykonaný ch experimentov (n = 2 až 3) sme podrobili matematickému 

modelovaniu podľa horeuvedený ch postupov. Trvanie lag-fá zy (λ) rastu B. cereus sme 

popísali modifikovaný m Arrheniovym vzťahom λ = 1035,3.1/T – 45,667; R 2 = 0,9437). 

Š pecifická rastová rý chlosť µ sa podľa Ratkowského modelu zvyšovala úmerne so štvorcom 

rozdielu teploty inkubá cie a minimá lnej teploty rastu B. cereus (√µ = 0,0259.(T-T min ) - 

0.0004; R 2 = 0.9321), (12). 

Vý sledky predpovedí časov potrebný ch pre dosiahnutie hygienického limitu 10 4 

KTJ.ml -1 pre B. cereus a akostného limitu 5.10 4 KTJ.ml -1 pre celkový počet mikroorganizmov 

(CPM) v pasterizovanom mlieku boli vypočítané na základe tý chto modelov (obr. 2). Z nich 

vyplynulo, že pri jednotlivý ch teplotá ch uchová vania pasterizovaného mlieka boli časy 

potrebné pre dosiahnutie limitu EÚ 5.10 4 KTJ.ml -1 pre CPM kratšie ako časy pre dosiahnutie 

limitu B. cereus (10 4 KTJ.ml -1 ). Touto skutočnosťou sa potvrdilo, že hodnoty limitov EÚ boli 

sprá vne zvolené, pretože k prekročeniu limitu CPM, ktorý ako ukazovateľindikuje zhoršenie 

mikrobiologickej akosti pasterizovaného mlieka, prípadne jeho kazenie, dochá dza skôr ako 

k prekročeniu limitu toxinogénneho organizmu B. cereus. Tento mikroorganizmus 

predstavuje v pasterizovanom mlieku už nie akostné, ale hygienické a pri ešte vyšších 

141

koncentrá ciá ch ako 10 4 KTJ.ml -1 , aj zdravotné nebezpečenstvo. Konzumá cia požívatín 

s obsahom B. cereus vyšším ako 10 5 až 10 7 KTJ.ml -1 môž e s vysokou pravdepodobnosťou 

(v zá vislosti od viacerý ch faktorov) spôsobiť ochorenie (intoxiká ciu) konzumentov (5). 

č as [d] potrebný pre dosiahnutie 5x10 4 pre CPM 

a 10 4 KTJ.ml -1 pre B. cereus 

28 

26 

24 

22 

20 

18 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

time to_5*10^4 cfu/mL (PC) 

pred_values_R 

obs_values 

time_to_10^4 (Bc) pred_values_R 

obs_val 

4 6 8 10 12 14 

T [°C] 

Obr. 2. Predpovedané a zistené časy pre dosiahnutie limitov pre B. cereus (10 4 KTJ.ml -1 ) a CPM (5x10 4 

KTJ.ml -1 ) v pasterizovanom mlieku 

Zá ver 

V štúdii sa potvrdilo, že B. cereus vrá tane jeho psychrotrofný ch kmeň ov sa môž e v 

dobrom pasterizovanom mlieku vyskytovať v nízkych počtoch, pričom v našich vzorká ch sa 

zistil v oblasti 1,2 alebo 0,5 KTJ/ml. 

Vychá dzajúc z princípov systému hygienickej bezchybnosti a zdravotnej neškodnosti 

HACCP je možné nebezpečenstvo, B. cereus v pasterizovaného mlieka úspešne 

minimalizovať, ak sa prvový roba, spracovatelia, obchodné zariadenia a v konečnom dôsledku 

aj spotrebitelia zamerajú preventívne na minimalizá ciu kontaminá cie surového mlieka (CPM 

< 100 000 KTJ.ml -1 ) na dosiahnutie nízkych počtov psychrotrofný ch baktérií vrá tane spó r 

spó rotvorný ch baktérií (B. cereus

5. Granum, P. E., Tomas, J. M., Alouf, J. E.: A survey of bacterial toxins involved in food poisoning: a 

suggestion for bacterial food poisoning toxin nomenclature. International Journal of Food Microbiology, 28, 

1995, s. 129-144. 

6. Kušnierová , M.: Bacillus cereus ako pôvodca alimentá rnych ochorení. In: Sborník přednášek Čs. 

společnosti mikrobiologické “Zkušenosti s nový mi laboratorními přístupy v mikrobiologii potravin“, Praha 

1988, s. 172-175. 

7. Larsen, H. D., Jørgensen, K.: The occurrence of Bacillus cereus in Danish pasteurized milk. International 

Journal of Food Microbiology, 34, 1997, s. 179-186. 

8. Marth, E. H., Steele, J. L.: Applied dairy microbiology. New York, Marcel Dekker Inc. 1998, 516 s. 

9. Mayr, R., Eppert, I., Scherer, S.: Incidence and identification of psychrotrophic (7 °C-tolerant) Bacillus spp. 

in German HTST pasteurized milk. Milchwissenschaft, 54, 1999, s. 26-30. 

10. Notermans, S., Dufrenne, J., Teunis, P., Beumer, R., Te Giffel, M., Weem, P. P.: A risk assessment study of 

Bacillus cereus present in pasteurized milk. Food Microbiology, 14, 1997, s. 143-151. 

11. Notermans, S., Batt, C. A.: A risk assessment approach for food- borne Bacillus cereus and its toxins. 

Journal of Applied Microbiology, symposium Suplement, 84, 1998, s. 51-61. 

12. Ratkowsky, D. A., Olley, J., Mc Meekin, T. A., Ball, A.: Relatiohship between temperature and growth rate 

of bacterial cultures. Journal of Bacteriology, 149, 1982, s. 1-5. 

13. STN ISO 4833 Všeobecné pokyny na stanovenie celkového počtu mikroorganizmov. Ú NMS SR Bratislava 

1997, 9 s. 

14. STN ISO 7932 (5600830) Mikrobioló gia. Všeobecné pokyny na stanovenie počtu baktérií Bacillus cereus. 

Metó da počítania koló nií kultivovaný ch pri 30 °C. Ú rad pre normalizá ciu, metroló giu a skúšobníctvo SR, 


15. Te Giffel, M. C., Beumer, R. R., Granum, P. E., Rombouts, F. M.: Isolation and characterisation of Bacillus 

cereus from pasteurised milkl in household refrigerators in the Netherlands. International Journal of Food 

Microbiology, 34, 1997, s. 307-318. 

16. Valík, Ľ ., Görner, F.: Predikcia trvanlivosti pasterizovaného mlieka na základe skladovacích testov pri 

teplotá ch 5 až 13 °C. In: Celostá tní přehlídky sý rů 2001. Vý sledky přehlídek a sborník přednášek semináře 

Mléko a sý ry 2001. Ed.: Š tětina a kol., Česká společnost chemická , Praha 2001, s. 92-95. 

17. Valík, Ľ ., Lauková , D., Görner, F.: Obsah Bacillus cereus a celkový počet mikroorganizmov v 

pasterizovanej smotane. Bulletin potraviná rskeho vý skumu, 40, 2001, s. 209-219. 

143


VPLYV TEPLOTY NA DYNAMIKU RASTU BACILLUS CEREUS V MLIEKU A 

SMOTANE 

D. Lauková 1 , Ľ. Valík 2 , F. Görner 1 



2 Katedra výživy a hodnotenia potravín FCHPT STU, Bratislava 

prednosta: doc. Ing. V. Frank, CSc. 

Ú vod 

Bacillus cereus je grampozitívna, fakultatívne anaeró bna palička vyskytujúca sa v 

pôde, na trá vach, v krmivá ch a v hnoji (1, 2). Za nepriaznivý ch podmienok tvorí spó ry odolné 

voči zvýšený m teplotá m (napr. D 121 = 2 až 4 s; 3). Niektoré kmene B. cereus sa vyznačujú 

psychrotrofný mi vlastnosťami a boli uznané za samostatný bakteriologický druh s 

pomenovaním taxonó mu Bacillus weihenstephanensis (4). 

B. cereus produkuje viaceré typy toxínov alebo toxický ch enzý mov, prostredníctvom 

ktorý ch môž e vyvolať alimentá rne intoxiká cie (5). Prvý typ alimentá rnej intoxiká cie 

spôsobuje diarhogénny toxín. Symptó my tohto ochorenia sa obyčajne prejavia po 8 až 16 h od 

konzumá cie kontaminovanej potraviny a pretrvá vajú 12 až 24 h. Minimá lna infekčná dávka 

sa v tomto prípade pohybuje v rozmedzí od 10 5 až 10 7 KTJ.g -1 B. cereus (3, 6). Druhý typ 

ochorenia spôsobuje emetický toxín, ktorý je termorezistentný , odolný voči pepsínu a 

trypsínu ako aj extrémnym hodnotá m pH. Minimá lna infekčná dávka predstavuje v tomto 

prípade 10 5 až 10 8 KTJ.g -1 (3). Príznaky sa prejavia od 1 do 5 hodín po konzumá cii 

kontaminovanej potraviny nevoľnosťou a zvracaním a netrvajú dlhšie ako 24 h (7). 

Intoxiká cie spôsobené B. cereus boli u ná s prvý krá t popísané Heralom v roku 1963 a neskôr 

aj Kušnierovou (8). 

Príspevok nadväzuje na naše predchá dzajúce experimentá lne prá ce, v ktorý ch sme 

hodnotili trvanlivosť pasterizovaného mlieka a smotany z hľadiska obsahu Bacillus cereus a 

celkového počtu mikroorganizmov (2,5). 

Materiá l a metó dy 

Izolá cia a identifiká cia kmeňa Bacillus cereus 

Kmeň Bacillus cereus bol izolovaný z pasterizovaného mlieka zakúpeného v 

obchodnej sieti na agare s manitolom, polymyxinom a vaječný m žĺtkom (MYP - manitol-egg 

yolk-polymyxin agar; Merck, Nemecko) a následne identifikovaný podľa normy STN ISO 

7932 (9). 

Príprava suspenzie a inokulá cia mlieka a smotany 

Čistá kultúra B. cereus bola udrž iavaná na šikmom GTK agare pri teplote 6 °C. Na 

prípravu suspenzie B. cereus sa použ il sterilný fyziologický roztok, ktorý sa za aseptický ch 

podmienok pridal ku 24 h kultúre vyrastenej na povrchu GTK agarový ch stĺpcov. 

Desiatkový m riedením základnej suspenzie sme získali suspenziu potrebnú približ ne na 1 % 

inokulá ciu paralelný ch vzoriek UHT mlieka a smotany tak, aby sa dosiahol štandardný 

počiatočný obsah B. cereus ≤ 10 2 KTJ.ml -1 . 

Stanovenie obsahu B. cereus 

Obsah B. cereus sme stanovili vyočkovaním vzorky v pravidelný ch časový ch 

intervaloch na povrch selektívne-diagnostickej pôdy podľa Mossela. Naočkované Petriho 

misky sa aeró bne kultivovali pri teplote 30 °C 24 h. 

144

Matematické spracovanie vý sledkov 

Vý sledky obsahu B. cereus v trvanlivom mlieku a smotane získané v priebehu 

experimentov sme pri kaž dej teplote analyzovali podľa D-modelu (10). Získané rastové 

parametre sme následne zosumarizovali v závislosti od teplôt, pri ktorý ch boli inokulované 

vzorky ultravysoko pasterizovaný ch mliek a smotá n uchová vané. 


Dynamika rastu kultúry B. cereus zámerne inokulovanej do vzoriek trvanlivého 

mlieka a smotany v závislosti od teploty uchová vania je graficky zná zornená na obr. 1 a 2. 

Rastové parametre B. cereus sú v závislosti od teploty a druhu substrá tu zosumarizované 

v tab. 1. 

Tab. 1. Priemerné hodnota rastovej rý chlosti, resp. času zdvojenia Bacillus cereus v inokulovaný ch vzorká ch 

UHT mlieka a smotany v zá vislosti od teploty ich inkubá cie 

Teplota 

inkubá cie 

Rastová rý chlosť 

[h -1 ] 

Čas zdvojenia 

[h] 

[°C] v mlieku v smotane v mlieku v smotane 

8 0,010 0,010 30,7 31,5 

9 0,032 0,025 9,3 12,1 

11 0,051 0,053 5,9 5,7 

13 0,096 0,104 3,1 2,9 

8 

7 

8 °C 

8 °C 

8 

7 

8 ° C 

8 ° C 

log KTJ.ml -1 

6 

5 

4 

3 

8 °C 

9 °C 

9 °C 

11 °C 

11 °C 

11 °C 

13 °C 

log KTJ.ml -1 

6 

5 

4 

3 

8 ° C 

9 ° C 

9 ° C 

11 °C 

11 °C 

11 °C 

13 °C 

2 

1 

0 100 200 300 400 

Č as [h] 

13 °C 

13 °C 

2 

1 

0 100 200 300 400 

Č as [h] 

13 °C 

13 °C 

Obr.1. Dynamika rastu B. cereus v UHT 

mlieku v zá vislosti od teploty uchová vania 

Obr.2. Dynamika rastu B. cereus v UHT 

smotane v zá vislosti od teploty uchová vania 

V paralelný ch pokusoch s ultrapasterizovaný m mliekom s obsahom tuku 1,5 % a 

ultrapasterizovanou smotanou (33 %) pri teplote 6 °C sme rast vyšetrovaného kmeňa B. 

cereus nezaznamenali. Na zá klade toho sa môž eme prikloniť k ná zoru, ž e použ itá koló nia B. 

cereus nebola psychrotrofná . 

Ako mož no vidieť z obr. 2 a 3, trvanie lag-fá zy B. cereus sa so zvyšujúcou sa teplotou 

skracovalo a rastová rý chlosť sa zvyšovala. 

Maximá lne priemerné hodnoty rastovej rýchlosti B. cereus boli v UHT mlieku a 

smotane pri teplote 8 °C prakticky rovnaké, v mlieku 0,009 až 0,010 h -1 a v smotane 0,008 až 

0,011 h -1 , čo znamenalo, ž e generačný čas bol v rozmedzí 29 až 32 h a 26 až 40 h v poradí. 

Naproti tomu pri 13 °C bola rý chlosť rastu približ ne až 10-ná sobne vyššia ako pri teplote 8 °C 

145

v UHT mlieku i smotane (0,09 až 0,1 h -1 a 0,10 až 0,11 h -1 v poradí), pričom generačný čas B. 

cereus bol v mlieku 3,0 až 3,2 h a v smotane 2,84 až 2,96 h. 

KmeňB. cereus rá stol pri 11 °C a 13 °C v UHT mlieku bez lag-fá zy. Jeho rast sa aj v 

smotane pri 11 °C prejavil bez lag-fá zy (n=3). Pri 13 °C sme však v dvoch paralelný ch 

pokusoch, (n = 3), zaznamenali krá tku lag-fá zu trvajúcu 2,9 h. 

Na základe týchto výsledkov môž eme konštatovať, ž e vplyv substrá tu na rastovú 

rý chlosť B. cereus nebol vý znamný . 

Väčší vplyv substrá tu sa dal pozorovať pri porovná vaní trvania lag-fá zy B. cereus v 

ultrapasterizovanom mlieku a smotane. Túto skutočnosť je mož né vidieť na obr. 4, kde 

zá vislosť trvania lag-fá zy od teploty vykazuje strmší priebeh v prípade trvanlivej smotany. 

√µ [h-1] 

0,35 

0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

y m = 0,0432x - 0,2414 

R 2 = 0,9447 

y s = 0,0396x - 0,2056 

R 2 = 0,934 

0,05 

8 9 10 11 12 13 

Smotana 

Mlieko 

T [°C] 

Obr.3. Grafické zná zornenie zá vislosti rastovej 

rý chlosti B. cereus od teploty v naočkovanom 

mlieku a smotane 

lag-fá za [h] 

100 

90 

80 

70 

60 

50 

40 

30 

20 

10 

y s = -14,495x + 194,5 

R 2 = 0,8304 

y m = -7,6408x + 104,53 

R 2 = 0,9706 

0 

8 9 10 11 12 13 

Mlieko 

T [°C] 

Smotana 

Obr.4. Grafické zná zornenie zá vislosti trvania 

lag- fá zy B. cereus od teploty v naočkovanom 

mlieku a smotane 

Zá ver 

V prá ci sú prezentované výsledky vyšetrovania rastu Bacillus cereus v zámerne 

inokulovanom trvanlivom mlieku a smotane pri teplotá ch 6, 8, 9, 11 a 13 °C. 

Vý sledky pouká zali na skutočnosť, ž e mlieko, resp. smotana, ako ž ivné prostredie nemali 

vý znamný vplyv na rastovú rýchlosť B. cereus. Ovplyvnili však trvanie jeho lag-fá zy, ktorá 

pri tý ch istý ch teplotá ch bola opakovane v smotane dlhšia ako v mlieku. 

Rastové parametre, rastová rýchlosť a trvanie lag- fázy, sa následne môž u použ iť na 

predikcie časov, po ktorý ch by ak by sa tento toxinogénny kmeňB. cereus v nich nachá dzal, 

dosiahol hygienický limit 1.10 4 KTJ.ml -1 alebo na predpovede koncentrá cie buniek B. cereus 

na konci doby trvanlivosti. 

Literatú ra: 

1. Marth, E. H., Steele, J. L.: Applied dairy microbiology. New York, Marcel Dekker Inc. 1998, 516 s. 

2. Valík, Ľ., Görner, F.: Predikcia trvanlivosti pasterizovaného mlieka na základe skladovacích testov pri 

teplotá ch 5 až 13 °C. In.: Celostá tní přehlídky sýrů 2001, Sborník přednášek semináře Mléko a sýry 2001, 

Ed.: Štětina a kol., Praha, Česká společnost mikrobiologická 2001, 158 s. (s. 92-95). 

3. Te Giffel, M.: Isolation, identification and charcterization of Bacillus cereus from the dairy environment. 

Dissertation thesis, 1997, 150 s. 

4. Mayr, R., Eppert, I., Scherer, S.: Incidence and identification of psychrotrophic (7 °C-tolerant) Bacillus 

spp. in German HTST pasteurized milk. Milchwissenschaft, 54, 1999, s. 26-30. 

146

5. Valík, Ľ., Lauková , D., Görner, F.: Obsah Bacillus cereus a celkový počet mikroorganizmov v 

pasterizovanej smotane. Bulletin potraviná rskeho vý skumu, 40, 2001, s. 209-219. 

6. Notermans, S., Batt, C. A.: A risk assessment approach for food- borne Bacillus cereus and its toxins. 

Journal of Applied Microbiology, symposium Suplement, 84, 1998, s. 51-61. 

7. Adams, M. R., Moss, M. O.: Food Microbiology. Cambridge, The Royal Society of Chemistry 2000, 

479 s. 

8. Kušnierová , M.: Bacillus cereus ako pôvodca alimentá rnych ochorení. In: Sborník přednášek Čs. 

společnosti mikrobiologické “Zkušenosti s nový mi laboratorními přístupy v mikrobiologii potravin“, 

Praha 1988, s. 172-175. 

9. STN ISO 7932 (5600830) Mikrobioló gia. Všeobecné pokyny na stanovenie počtu baktérií Bacillus cereus. 

Metó da počítania koló nií kultivovaný ch pri 30 °C. Ú rad pre normalizá ciu, metroló giu a skúšobníctvo SR, 


10. Baranyi, J., Roberts, T. A., McClure, P.: A non- autonomous differential equation to model bacterial 

growth. Food Microbiology, 10, 1993, s. 43-59. 

147


HLIVA USTRICOVITÁ – VÝ ZNAMNÝ ZDROJ 

IMUNOMODULAČNÉ HO b-(1fi3)-D-GLUKÁ NU 

S. Sekretá r 1 , Ľ. Kuniak 1 , Š. Schmidt 1 , Z. Štefá niková 2 





Hliva ustricovitá (Pleurotus ostreatus) je jedlá huba v vysokou nutričnou hodnotou. 

Obsahuje uhľ ohydrá ty (50-60 %), proteíny (19-30 %), esenciá lne aminokyseliny (okrem 

tryptofá nu), vitamíny (B 1 , B 2 , B 3 , B 5 , B 7 , C) a minerá ly (Ca, Fe, Mg, P, K, Se. Na, Zn). 

Významnou je vďaka tomu, že obsahuje polysacharid β-(1→3)-D-gluká n (Pleuran), ktorý sa 

už od roku 1950 intenzívne skúma pre svoje protiná dorové a imunostimulačné vlastnosti. 

Tieto jeho účinky sú založené na stimulá cii činnosti makrofá gov. Klinické skúšky potvrdili aj 

jeho antioxidačný ochranný efekt na sérové lipidy a hypolipemický efekt pri liečení 

hyperlipoproteinémie. Pleuran je prírodný polysacharid nachá dzajúci sa v jedlej hube hlive 

ustricovitej (Pleurotus ostreatus) v množstve až 60-65 % na sušinu plodníc (obr. 1). 

Vzhľ adom na vysoký obsah tohto polysacharidu ako i jeho vysokú čistotu a ekonomickú 

nená ročnosť izolá cie a purifiká cie (1, 2), môže cenovo úspešne konkurovať zná mym 

gluká novým polysacharidom (Lentinan, Schizophilan, Krestin, Pachymaran a i.) 

vyznačujúcich sa imunostimulačnými účinkami na ľ udský organizmus. 

Chemická štruktúra 

Pleuran je po chemickej strá nke (3) homopolymérny β-(1→3)-D-gluká n, ktorý je 

substituovaný v polohe -O-6 na každej štvrtej anhydroglukó zovej jednotke glukó zou alebo 

disacharidmi, ktoré obsahujú väzbu (1→6) alebo (1→4). Pomer glukó zy k disacharidu v 

bočných vetveniach je 2 : 1. 

Molekulová hmotnosť Pleuranu je okolo 750 000 Da, závisí od spôsobu izolá cie a 

stupňa zrelosti plodníc. 

Chemická čistota 

Pleuran je možné pripraviť veľ mi čistý podľ a potreby jeho ď alšieho použitia. 

Štandardne je možno pripraviť a dodať Pleuran s nasledujúcimi parametrami: obsah dusíka 

(0,4 - 0,9 %), obsah popola (1,0 - 2,0 %), vlhkosť (max. 6 %), veľ kosť častíc (max. 0,5 mm), 

počet mikroorganizmov (nepatogénnych) do 100/g. 

148

Imunofarmakologické vlastnosti 

Pleuran ako polysacharid obsahujúci β-(1→3)-D- glykozidickú väzbu v hlavnom 

reťazci polyméru sa vyznačuje predovšetkým imunostimulačným účinkom na živý 

organizmus (4). Stimuluje aktívne látky pôsobiace na základné obranné systémy hostiteľ a. 

Môže ovplyvniť počet, funkčnú aktivitu a interakcie makrofá gov, T a B lymfocytov, 

leukocytov, NK buniek. Pleuran teda významne zvyšuje odolnosť hostiteľ a proti rôznym 

bakteriá lnym, vírusovým a hubovým infekciá m, resp. má i protiná dorový účinok. 

Zdá sa, že β-(1→3) gluká n, môže byť jedným z primá rnych a zá kladných vyvolá vačov 

imunitnej odpovede, alebo obranných mechanizmov hostiteľ a tak v rastlinnej ako i v 

živočíš nej ríš i (5). Vysoké imunostimulačné vlastnosti Pleuranu potvrdila napr. CIBA- 

GEIGY (6). 

Obr. 1. Hliva ustricovitá (Pleurotus ostreatus) 

Možnosti využitia 

• Pleuran nachá dza uplatnenie v rôznych oblastiach spoločenskej praxe: 

• v humá nnej a veteriná rnej medicíne pri výrobe liekových foriem pre dermatologické 

apliká cie 

• v kozmetike pri príprave novej generá cie tzv. liečebnej kozmetiky 

• v potraviná rskom priemysle pri výrobe potravinových výrobkov s obsahom 

imunostimulačného gluká nu, vhodných na liečbu najmäonkologických ochorení 

Literatúra: 

1. Kuniak, Ľ. et al.: CS. 274 918. 

2. Kuniak, Ľ. et al.: CS. 276 192. 

3. Karaczonyi, Š., Kuniak, Ľ.: Carbohydrate Polymers, 24, 1994, 107-111. 

4. Chihara, G.: EOS Riv. Immunol. Immunofar. 4, 1984, 85. 

5. Trnovec, T. et al..: Farm. Obzor, LVI, 1987, 271-276. 

6. CIBA-GEIGY Ltd.: Biology Report No 84/91 „Evaluation of β-(1 →3) glucan immunomodulator „Pleuran“ 

using experimental bacterial infections“ 1991, 14 s. 

149


MOŽ NOSTI VZNIKU ALIMENTÁ RNYCH NÁ KAZ PRI NEDODRŽ IAVANÍZÁ SAD 

SPRÁ VNEJ VÝ ROBNEJ PRAXE 

H. Hudeč ková, T. Červeň ová 

Štátny zdravotný ú stav, Martin 

riaditeľka: MUDr. D. Ševč ovič ová, MPH 

Ú vod 

Alimentárne nákazy patria spolu s akú tnymi respirač ný mi nákazami k najč astejším 

infekč ný m ochoreniam. V posledný ch 15 rokoch pozorujeme vysokú incidenciu 

u salmonelóz, ktoré sa stali celosvetový m problémom (3). Najvyššiu chorobnosť 

zaznamenávame v najnižších vekový ch skupinách, ale závažný problém predstavujú i vo 

vyššom veku. Významnú ú lohu pri výskyte alimentárnych ochorení zohráva hromadné 

stravovanie, i keď v posledný ch 20 rokoch sa najviac ochorení zaznamenalo v rámci 

rodinný ch výskytov menšieho alebo väčšieho rozsahu. Menej významnú ú lohu zohráva pri 

tý chto ochoreniach konzum priemyselne pripravený ch potravinárskych vý robkov. 

Prevencia epidemický ch výskytov alimentárnych ochorení spočíva v zásobovaní 

obyvateľstva nezávadný mi potravinami a nezávadnou pitnou vodou, ktorý ch kvalitu môže 

vý znamne ovplyvniť životné prostredie, ale i podmienky v pracovnom prostredí. Cielená 

prevencia, represia, prípadne lieč ba sú neoddeliteľnou súčasť ou účinného zdravotníckeho 

systému. 

Cieľom našej práce bolo zhodnotiť kritické body pri príprave, skladovaní a distribú cii 

stravy v rámci závodného stravovania a posú diť podmienky pre vznik epidémií alimentárnych 

ochorení. 


Retrospektívne sme analyzovali epidemiologické ú daje z ISPO a EPIS 

(epidemiologický informač ný systém v SR) týkajú ce sa alimentárnych ochorení v regióne 

Turiec a na Slovensku za roky 1977-2001 (1, 6). 

Primárne ú daje o chorý ch osobách a o manipulácii, transporte, príprave, distribú cii 

a konzumácii rizikovej požívatiny sme získali v ohniskách nákazy dvoch alimentárnych 

epidemický ch vý skytov, ktoré sme zaznamenali v regióne Turiec v prvej polovici roku 2002. 

Z exponovaný ch 1930 osôb ochorelo 252. V prvom prípade sa jednalo o epidemický vý skyt 

stafylokokovej intoxikácie, v druhom o epidémiu salmonelózy. 

Spolu s analý zou epidemiologický ch ú dajov sme analyzovali aj rizikové (kritické) 

body pri príprave stravy v dvoch prevádzkach závodného stravovania. 

Vý sledky 

Najväčší podiel na hlásený ch alimentárnych ochoreniach v regióne Turiec za roky 

1977-2001 predstavovala salmonelóza – obr. 1. 

V prvý ch desiatich rokoch mala na hlásený ch prípadoch 50% zastú penie bacilárna 

dyzentéria, ale od polovice 80-tý ch rokov 20. storoč ia jednoznač ne dominovali ochorenia na 

salmonelózu. Podobná situácia bola zaznamenaná na celom Slovensku. 

Analý za najč astejšie sa vyskytujú ceho alimentárneho ochorenia salmonelózy vo 

vzť ahu k miestu vzniku je graficky znázornená na obr. 2. Rozdelenie salmonelózy podľa 

miesta vzniku v našom regióne sa mení. V období rokov 1977-1986 rodinné výskyty 

predstavovali 60% epidemický ch výskytov. V ďalšom období (roky 1987-1996) sa podiel 

rodinný ch epidémií zvýšil na 80% a v posledný ch 5 rokoch (roky 1997-2001) až na 96%. 

150

100% 

80% 

60% 

40% 

20% 

0% 

1977-1986 1987-1996 1997-2001 1977-1986 1987-1996 1997-2001 

okr. 

Slov 

A 02 A 03 A 04 A 05 A 09 

Obr. 1. Podiel jednotlivý ch diagnóz na hlásený ch alimentárnych ochoreniach v regióne Turiec, roky 1977-2001 

100% 

80% 

60% 

40% 

20% 

0% 

1977-1986 1987-1996 R 

1997-2001 

Rodina Obec Š kol. a predškol. zariadenia Iné 

Obr. 2. Rozdelenie epidemický ch vý skytov salmonelózy podľa miesta vzniku, región Turiec, roky 1977-2001 

Základné epidemiologické ú daje o epidémiách sú zaznamenané v tabuľke 1. 

Oba epidemické výskyty sa vyskytli v mesiaci máj roku 2002. V prvom prípade 

závodná reštaurácia zabezpeč ovala stravovanie pracovníkov 8 firiem, v druhom prípade 15 

firiem. 

Pôvodca nákazy bol potvrdený v epidémii stafylokokovej enterotoxikózy v odloženej 

vzorke stravy podávanej na obed (studená ovocná polievka) a vo vzorke šalátu 

pripravovaného v inkriminovanej kuchyni a urč eného pre bufetový predaj vo vý dajni stravy. 

Salmonelóza stravníkov ďalšej závodnej reštaurácie vznikla po konzume obedu. Z 

biologického materiálu chorý ch (vý tery z rekta) a vzoriek podávanej stravy (halušky – 

151

príloha, dusená kapusta, syrovo-tvarohová nátierka) bola zachytená Salmonella enteritidis 

fágotyp 13a. 

Tab. 1. Charakteristiky epidemický ch vý skytov alimentárnych ochorení, región Turiec, rok 2002 

Charakteristika Stafylokoková enterotoxikóza Salmonelóza 

Dĺžka trvania ohniska 14. – 17.5.2002 28.5. – 30.2002 

Poč et exponovaný ch osôb 960 970 

Poč et chorý ch osôb 86 166 

Attack rate 8,95% 17,11% 

Pôvodca nákazy Staphylococcus aureus Salmonella enteritidis fágotyp 13a 

Faktor prenosu obed (závodné stravovanie) obed (závodné stravovanie) 

V oboch prípadoch boli zistené veľké nedostatky pri technologickej príprave, 

manipulácii, distribú cii, transporte a uskladnení požívatín. Veľmi závažnou skutoč nosť ou 

bolo zistenie zásobovania závodný ch reštaurácii len ú žitkovou vodou z nevyšetrený ch zdrojov 

patriacich organizáciám, v priestoroch ktorý ch boli umiestnené kuchyne. 

RIZIKOVÉ POTRAVINY 

MRAZENĖ KURČATÁ 

TECHNOLOGICKÁ PRÍPRAVA 

MANIPULÁ CIA 

DISTRIBÚ CIA, TRANSPORT 

USKLADNENIE 

Ď ALŠIA MANIPULÁ CIA 

VODA 

VLASTNÝ ZDROJ – LEN Ú ŽITKOVÁ VODA 

Obr. 3. Zistené nedostatky tý kajú ce sa faktora prenosu nákazy alimentárnych epidémií 

Z rizikový ch potravín (vytypovaný ch pred zač iatkom epidemiologického 

vyšetrovania) boli v prípade stafylokokovej enterotoxikózy lahôdkarské výrobky (šaláty) 

a vý robky pripravené z neprevarenej vody (studená ovocná polievka) nevhodne 

transportované a uskladnené. 

V epidémii salmonelózy zohrala najdôležitejšiu ú lohu nevhodná manipulácia 

s mrazený mi kurč atami, ich nevhodný transport a rozmrazovanie bez následnej vhodnej 

dekontaminácie použitý ch nádob, pracovný ch plôch, pracovný ch nástrojov a pracovný ch 

vozíkov. Tieto pracovné predmety a pracovné plochy boli po umytí teplou vodou bez 

akejkoľvek dezinfekcie používané pre ďalšie spracovanie, manipuláciu a transport iný ch 

požívatín (obr. 3). 

Diskusia 

Doterajšie spôsoby kontroly nezávadnosti požívatín boli v posledný ch rokoch 

rozšírené o účinný spôsob hodnotenia rizík zdravotnej škodlivosti spočívajú ci v urč ení 

konkrétneho rizika potraviny a kontrolný ch opatrení, ktorý mi sa zabezpeč uje jej zdravotná 

nezávadnosť . Ide o systém HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points System) 

charakterizovaný ako racionálny, bezprostredný a komplexný . Jeho racionálnosť spočíva 

152

v analý ze systematicky zozbieraný ch ú dajov o príč inách a podmienkach vedú cich 

k ochoreniam. Problémy, ktoré odhaľuje v priebehu vý roby a spracovania požívatín, je možné 

ihneď odstrániť , č o potvrdzuje jeho bezprostrednosť . Komplexnosť je zdôraznená tým, že 

zahŕň a všetky základné postupy spracovania alebo ú pravy, ako aj ďalšiu manipuláciu 

s požívatinami (2). 

Systém HACCP má široké uplatnenie vo vý robe, spracovaní, skladovaní, manipulácii, 

a distribú cii potravín. Veľmi dôležitú ú lohu zohráva aj v spoloč nom stravovaní. Možno ho 

aplikovať na rôzne odchý lky akosti požívatín, ale hlavne predstavuje ochranu pred 

bakteriálnymi alimentárnymi nákazami (4). 

V oboch závodný ch reštauráciách, v ktorý ch došlo k epidemický m výskytom 

alimentárnych ochorení, bol kontrolný systém HACCP vypracovaný , avšak jeho odborná 

ú roveň bola nízka. Kontrolné rizikové body neboli identifikované. Z hľadiska zdravotný ch 

následkov na zdravie ľudí nebolo kvantifikované nebezpeč enstvo ani analyzované nedostatky 

pri príprave a manipulácii s požívatinami. Zodpovední pracovníci nepoznali riziká 

ovplyvň ujú ce zdravotnú a hygienickú nezávadnosť potravín, s ktorý mi prichádzali do styku. 

Epidemiologický m vyšetrovaním vo vyššie spomínaný ch ohniskách nákazy sme 

jednoznač ne dokázali nefunkč nosť tohto systému v týchto stravovacích zariadeniach 

(v kuchyniach a jednotlivý ch výdajniach stravy), ktorá spočívala v jeho nedostatoč nej 

a nedokonalej príprave, ale i nepripravenosti vedú cich pracovníkov prakticky ho využívať . 

Záver 

Systém HACCP predstavuje multidisciplinárny prístup a je ho možné aplikovať na 

celý potravinový reť azec. Táto vysokodborná č innosť si vyžaduje tímovú spoluprácu 

pracovníkov s dobrý mi znalosť ami o rizikách, nebezpeč enstve a epidemiológii alimentárnych 

ochorení. Jeho najväčší význam a prínos spočíva vo vnú tornej kontrole zdravotnej 

nezávadnosti a akosti požívatín priamo výrobcami potravín a predstavuje jedno z 

najdôležitejších opatrení v prevencii alimentárnych ochorení (5). 

Literatúra: 

1. Analý za epidemiologickej situácie v SR za roky 1996-2001. Vypracované pracovníkmi ŠZÚ Banská 

Bystrica z podkladov jednotlivý ch ŠZÚ v SR. 

2. Kerekréty, J.: HACCP – nástroj na zabezpeč enie zdravotnej neškodnosti požívatín. Bratislava, 

Potravinokonzult 2000, 216 s. 

3. Matyáš, Z.: Aktuální problematika salmonelóz u nás i v zahraničí. Průmysl potravin, 44, 1993, 1, s. 10-14. 

4. Ondrejka, J.: Podklady pre zavedenie HACCP v zariadeniach spoloč ného stravovania. Bratislava, Slovenská 

technická univerzita 2000, 284 s. 

5. Rosický , B., Sixl, W. a spol.: Salmonelózy. Praha, Scienta Medica 1994, 200 s. 

6. Vý roč né správy odboru epidemiológie ŠZÚ Martin za roky 1977-2001. 

153


RODINNÝ VÝ SKYT OCHORENÍ VYVOLANÝ CH E. COLI O157 

E. Kraková 

Štá tny zdravotnýú stav, Poprad 

riaditeľ: MUDr. J. Krak, MPH 

E.coli je nesporulujú ca gramnegatívna tyčinka, ktorú ničíteplota 60 0 C po dobu 30 

minú t. E.coli je normá lnou súčasť ou bakteriá lneho obsahu čreva ľudí a zvierat. Patogénne 

kmene E.coli zahrňujú predovšetkým štyri hlavné skupiny, ktoré spôsobujú rozdielne klinické 

syndrómy. 

Zo skupiny enterohemorhagických kmeňov E.coli. najmä sérotyp O157:H7 je 

najvýznamnejším pôvodcom hemoragickej kolitídy a hemolyticko – uremického syndrómu – 

HUS. Produkuje viacero toxínov, z nich najdôležitejší je verotoxín 1 a 2. Prá ve ten 

poškodzuje endotelové bunky a môže u niektorých pacientov spôsobiť HUS. Patrído skupiny 

šigatoxínov, má podobné zloženie ako šigatoxín. V súčasnosti je HUS najčastejšou príč inou 

akú tneho rená lneho zlyhania u detí a mladých ľudí. Vyskytuje sa v dvoch formá ch: ako 

hnačkový– epidemickýHUS – v etiológii je infekcia E. coli O157:H7 a až 90 % prípadov 

HUS je spojených s hnačkou. Druhá forma je nehnačkový, atypický, sporadický HUS. 

Vyskytuje sa asi v 10 %. V etiológii nehnačkového HUS sú genetické faktory. 

Etiológia a výskyt 

Celková incidencia HUS za 1 rok je 33 - 217/milión obyvateľov. Sú zná me epidémie 

v USA, Kanade, V. Britá nii, Holandsku, Japonsku i v Č echá ch. 80 % prípadov sa vyskytuje u 

detído veku 3 rokov. U 1/3 – 3/4 sa zistípredchá dzajú ca infekcia E. coli O157:H7 s tvorbou 

verotoxínu. Vyskytuje sa sezónne od apríla do októbra, maximum v letných mesiacoch. 

HnačkovýHUS sa vyskytuje aj po infekcii inými kmeňmi E.coli. Príč inou môžu byť aj 

iné enteropatogénne baktérie, baktérie tvoriace neuraminidá zu a vírusy. 

Choroba je zriedkavá , časť prípadov sa vyskytuje familiá rne. Do organizmu sa 

infekcia dostá va potravou nedostatočne tepelne opracovanou, napr. po požitíhamburgerov a 

iných výrobkov z hovä dzieho mä sa, nedostatočne sterilizovanými ovocnými šť avami z jabĺk a 

zeleniny, ktoré boli feká lne kontaminované, nepasterizovaným kravským, resp. kozím 

mliekom, pitnou vodou, pri kú paníz vody a priamym stykom medzi ľuďmi. 

E.coli O157:H7 sa môže nachá dzať v črevnom trakte hospodá rskych zvierat – u 

zdravých krá v, kôz, oviec a tiež u hydiny a ich trusom vylučovať do vonkajšieho prostredia. 

Vektorom a rezervoá rom infekcii v maštaliach hospodá rskych zvierat sú najmä potkany a z 

vtá kov holuby. Ku kontaminá ciímä sových výrobkov dochá dza na bitú nkoch. 

Hemolyticko-uremický syndróm – HUS charakterizuje triá da: akú tna rená lna 

insuficiencia, mikroangiopatická hemolytická anémia, trombocytopénia a rôzny stupeň 

poškodenia iných orgá nov. 

V novembri 2001 sme zaznamenali rodinnývýskyt v okrese Kežmarok 

Dňa 20.11.2001 hlá silo detské oddelenie NsP MUDr. V. Alexandra Kežmarok výskyt 

troch ochorení vyvolaných E.coli O157 s dg. hemolyticko-uremický syndróm. 

Epidemiologickým vyšetrovaním bolo zistené, že ochorenia vznikli u troch detí r. nar. 2x 

1999, 1x 2000, ktoré boli v príbuzenskom vzť ahu a žili v jednom dome v obci Ľubica, okres 

Kežmarok. 

Deti boli hospitalizované postupne 8., 14. a 15. 11. 2001 na uvedenom detskom 

oddelení. U všetkých detíbol zhodnýklinickýobraz: stolice s prímesou hlienu a krvi, bolesti 

154

ucha, v jednom prípade aj zvracanie, bez zvýšenej teploty. Dg. susp. dyzentérie nebola 

potvrdená ani opakovaným mikrobiologickým vyšetrením. Klinickýstav detísa na prechodnú 

dobu upravil – stolice boli kašovité bez prímesi krvi. Za 2-3 dni sa objavili opä tovne krvavé 

stolice, krv v moči, deti boli nápadne bledé, polihovali. Jedno z detí prestalo močiť . U 

všetkých troch detíbol pozitívny krvnýnález na schistocyty, pozitívny ná lez v moči svedčil 

pre akú tne rená lne zlyhanie. Oddelenie klinickej mikrobiológie NsP Poprad vykonalo cielené 

mikrobiologické vyšetrenie na prítomnosť E.coli O157 s negatívnym výsledkom. Všetky tri 

deti boli s dg. susp. HUS preložené na JIS Detskej kliniky FNsP Košice, kde bola dg. 

potvrdená . Dve deti boli dialyzované. U všetkých troch detíbola zo stolice izolovaná E.coli 

O157, produkujú ca toxín Stx 2 . 

Ďalšie štvrté ochorenie vzniklo u 5-ročného dieť ať a, ktoré bolo hospitalizované 

9.11.2001 (15.11.) s úporným zvracaním, bez hnačiek. HUS sa u neho nevyvinul, išlo o HC. 

Zo stolice izolovaná E. coli O157 produkujú ca Stx 2 . 

Epidemiologickým vyšetrením v rodine bolo zistené, že išlo o rodinnývýskyt ochorení 

vyvolaných E.coli O157 u obyvateľov 4 rodín, ktoré sú v úzkom príbuzenskom vzť ahu, 

z toho 3 rodiny žili v jednom dome. Spolu bolo exponovaných 14 osôb z toho 5 detí. Vzniklo 

6 ochorení, 4 u detí– u 3 detís ťažkým klinickým priebehom, ktorývyú stil do klinických 

prejavov hemolyticko – uremického syndrómu. Všetky 4 deti boli hospitalizované a 2 z nich 

dialyzované. Ďalšie 2 ochorenia prebehli u dospelých osôb s veľmi ľahkým klinickým 

priebehom, ako prvé v rodine. Bezpríznakové vylučovanie E.coli O157 produkujú cej toxín 

Stx 2 bolo zistené u štyroch ďalších rodinných príslušníkov. Celkom bola E. coli O157 

izolovaná zo stolice 9 osôb (5 chorí+ 4 vylučovania) produkujú ca zhodnýtoxín Stx 2 (obr. 1). 

3 

počet prípadov 

2 

1 

O 

O-HUS O-HC O-HUS O-HUS 

BV 

BV 

0 

20.10. 8.11. 9.11. 13.11. 14.11. 20.11. 26.11. 

deň ochorenia 

Obr. 1. Rodinnývýskyt ochorenía bezpríznakových vylučovanívyvolaných E. coli O157 v obci Ľubica v r. 

2001 

Podľa udania rodiny sa v rodine konzumovalo kozie a kravské mlieko. Kozie mlieko 

bolo negatívne. Rodiny konzumovali kravské mlieko z dvoch zdrojov (1x sú kromnýchov, 1x 

PD). Z obidvoch zdrojov boli vyšetrené vzorky mlieka aj vzorky kravského trusu. Spolu bolo 

cielene vyšetrených 7 vzoriek mlieka – v troch rôznych mikrobiologických laboratóriá ch. 

Z jednej vzorky (sú kromnýchov) bola izolovaná E. coli O157 produkujú ca zhodnýtoxín Stx 2, 

čo bolo potvrdené génovými a fenotypovými testami. Ďalej boli vyšetrené z obidvoch zdrojov 

155

vzorky trusu od krá v v počte 5, z toho 4 vzorky boli pozitívne. Vyšetrenie trusu a mlieka 

vykonal a odbery zabezpečil Ústav leká rskej mikrobiológie LF UPJŠ, Košice (obr. 2). 

25 

20 

21 

21 

vyluč ovanie v dňoch 

15 

10 

5 

5 5 

9 

11 

15 15 

7 

0 

O HUS 1 HUS2 HUS3 HC BV1 BV2 BV3 BV4 

Pozitívni č lenovia rodiny 

Obr. 2. Pozitívny ná lez E. coli O157 u členov rodiny v obci Ľubica v r. 2001 

Konzumá ciu nedostatočne tepelne spracovaných výrobkov (zabíjačkové špeciality) 

ako aj nedostatočne tepelne spracovanú detskú výživu z jabĺk rodina popierala. Rodina udala 

opakovanú konzumá ciu pudingov pripravovaných z kravského mlieka z uvedených zdrojov a 

u dospelých osôb aj konzumá ciu surového mlieka. 

V rodiná ch bolo nariadené vykonať dezinfekciu a tiež dôsledne dodržiavanie zásad 

osobnej hygieny, najmä u detí. 

Na základe zistených skutočnostía pozitívnych laboratórnych nálezov, ŠZÚ Poprad 

požiadal prípisom Regioná lnu veteriná rnu sprá vu v Poprade o epizootické prešetrenie chovov 

zvierat a vykonanie ďalších protiepidemických opatreníu zvierat a pri prvovýrobe potravín. 

Podľa ozná menia riaditeľa RVS v Poprade boli v chovoch nariadené sprísnené 

epizootologické opatrenia, nariadenýhygienickýdozor v prvovýrobe mlieka a u sú kromného 

chovu aj zákaz predaja mlieka až do výsledkov vyšetrenia. V rá mci tohto vyšetrenia boli 

odobraté vzorky mlieka a trusu v obidvoch chovoch. Vzorky vyšetril ŠVÚ Prešov. Išlo o 

cielené vyšetrenie. Všetky vzorky boli negatívne. Na základe negatívnych výsledkov 

vyšetrenia v chovoch (mlieko, trus) boli opatrenia, ktoré nariadila RVS v Poprade zrušené. 

Zá ver 

Faktorom prenosu bolo kravské mlieko zo súkromného chovu. Dôležitú ú lohu 

v prenose infekcie zohral aj veľmi ú zky kontakt medzi členmi rodiny. 

156


VITAMÍ N B 6 OVPLYVŇ UJE METABOLIZMUS MASTNÝCH KYSELÍ N 

J. Klvanová 1 , M. Kudláčková 1 , P. Blažíček 2 


riaditeľ : doc. MUDr. Š . Nyulassy, DrSc. 

2 Nemocnica Ministerstva obrany, Bratislava 

riaditeľ : plk. MUDr. J. Mistrík 

Relatívne málo je zná me o interakciá ch medzi vitamínom B 6 a metabolizmom 

mastný ch kyselín. Niektoré experimentá lne štúdie zistili nižšiu aktivitu ∆ 6 -desaturá zy a acyl- 

CoA oxidá zy u zvierat s deficitom vitamínu B 6 oproti zvieratá m s normá lnou hodnotou tohto 

vitamínu (4, 10). ∆ 6 -desaturá za je rýchlosť limitujúci enzý m pri biosyntéze dlhoreťazcový ch 

polynenasý tený ch mastný ch kyselín (LC PUFA) z esenciá lnych mastný ch kyselín (kyseliny 

linolovej, 18:2n-6 a α-linolénovej, 18:3n-3) (5). Biologicky najcennejšími metabolitmi 

esenciá lnych mastný ch kyselín sú kyselina arachidonová (20:4n-6), kyselina ikozapentaénová 

(20:5n-3) a dokozahexaénová (22:6n-3) (obr. 1). Syntéza 22:6n-3 je podstatne zložitejšia ako 

syntéza 20:5n-3 a 20:4n-6, navyše obsahuje dve reťazové elongá cie, ∆ 6 -desaturá ciu a β- 

oxidá ciu v peroxizómoch. K biosyntéze 22:6n-3 z 18:3n-3 sú potrebné dve rýchlosť 

limitujúce ∆ 6 -desaturá zy, zatiaľ čo pri biosyntéze 20:5n-3 len jedna (6). Acyl-CoA oxidá za 

je pravdepodobne iniciačný m enzý mom peroxizomá lnej β-oxidačnej cesty pri konverzii 

24:6n-3 na 22:6n-3 (10). Z uvedeného možno predpokladať, že nedostatok vitamínu B 6 môže 

zhoršiť konverziu esenciá lnych mastný ch kyselín na LC PUFA, pričom redukcia produkcie 

22:6n-3 by mala byť najvý znamnejšia. Vý znam dlhoreťazcový ch mastný ch kyselín n-3 radu 

(20:5n-3 a 22:6n-3) je dobre zdokumentovaný . Majú hypolipidemické, antitrombotické 

a protizá palové účinky, pô sobia ochranne aj v prípade arytmie (6). V našej strave by mali byť 

obsiahnuté v množstve 200 mg/deň vo forme rybích olejov. 

Cieľ om prá ce bolo zhodnotiť zloženie polynenasý tený ch mastný ch kyselín (PUFA) v 

spojitosti s koncentrá ciou vitamínu B 6 v plazme dospelý ch vegetariá nov. 

Charakteristika súboru a metodický prístup 

Skupina jedincov (muži aj ženy) s nízkou hodnotou vitamínu B 6 v plazme (VN; 

vitamín B 6 : 1,7 - 3,8 µg/l) bola vybraná zo vzorky dobrovoľ níkov vyšetrený ch v rá mci štúdie 

zameranej na výskum zdravotno-nutričného stavu vegetariá nskej populá cie. Jedinci zaradení 

do kontrolnej skupiny (VK) mali normá lnu hodnotu vitamínu B 6 (>4 µg/l) (tab. 1). Všetci 

probandi pochá dzali z Bratislavy a blízkeho okolia. 

Tab. 1. Charakteristika súboru vegetariá nov 

Parameter VN VK 

n (muži+ženy) 10 (7+3) 12 (7+5) 

vek (r) 37,1 ± 14,1 43,5 ± 12,1 

BMI (kg/m 2 ) 22,0 ± 4,7 22,0 ± 2,3 

doba vegetarianizmu (r) 7,0 ± 3,3 8,8 ± 5,0 

vitamín B 6 (µg/l) 2,9 ± 0,7 9,4 ± 6,3** 

železo (µmol/l) 18,1 ± 6,3 16,4 ± 7,0 

Pozná mka: priemer ± SD; ** p

v sére sa stanovovala metódou kvapalinovej chromatografie (HPLC). Aktivita ∆ 6 -desaturá zy 

sa počítala ako podiel produktu mastnej kyseliny a prekurzoru (5). Na štatistické spracovanie 

bol použitý Studentov t-test a lineá rna regresná analý za. 

POTRAVA 

↓ 

LINOLOVÁ 

18:2n-6 

↓ 

a-LINOLÉ NOVÁ 

18:3n-3 

g-LINOLÉ NOVÁ 

18:3n-6 

↓ D6 desaturá za ↓ 

18:4n-3 

↓ elongá cia ↓ 

DIHOMO-g-LINOLÉ NOVÁ 

20:3n-6 

20:4n-3 


ARACHIDONOVÁ 

20:4n-6 

IKOZAPENTAÉ NOVÁ 

20:5n-3 


22:4n-6 

22:5n-3 


24:4n-6 

24:5n-3 


24:5n-6 

24:6n-3 

↓ peroxizomá lna b-oxidá cia ↓ 

DOKOZAPENTAÉ NOVÁ 

22:5n-6 

DOKOZAHEXAÉ NOVÁ 

22:6n-3 

Obr. 1. Konverzia esenciá lnych mastný ch kyselín na 20:4n-6 a 22:6n-3 


V našich predchá dzajúcich prá cach sme zistili, že nedostatok železa negatívne 

ovplyvňuje aktivitu ∆ 6 -desaturá zy a následne metabolizmus esenciá lnych mastný ch kyselín 

a zastúpenie ich metabolitov v krvi vegetariá nov (1). U vegá nov chý ba potravinový zdroj 

dlhoreťazcový ch mastný ch kyselín s C20 a viac, u laktoovovegetariá nov môže ísť o nepatrné 

exogénne ovplyvnenie 20:4n-6 a 22:6n-3 konzumá ciou vajec a mliečneho tuku. 

158

V predkladanej prá ci kvô li vylúčeniu vplyvu železa na zloženie PUFA všetci 

dobrovoľ níci mali fyziologickú hodnotu železa v sére (tab. 1) a nulový príjem 

dlhoreťazcový ch mastný ch kyselín n-3 radu (20:5n-3 a 22:6n-3). 

Tabuľ ka 2 prezentuje zloženie PUFA a hodnoty ∆ 5 - a ∆ 6 -desaturá z v plazme 

vegetariá nov. Zistili sme, že vegetariá ni s nízkou hodnotou vitamínu B 6 majú významne 

nižší percentuá lny obsah 22:6n-3 v plazme v porovnaní s kontrolnou skupinou. Nízke 

hodnoty vitamínu B6 neovplyvnili metabolizmus n-6 mastný ch kyselín a ani percentuá lny 

obsah 20:5n-3. Aktivita ∆ 6 -desaturá zy pre vznik 22:6n-3 (počítaná ako podiel produktu a 

prekurzoru; 22:6n-3/20:5n-3 a 22:6n-3/22:5n-3) bola významne redukovaná . ∆ 6 + ∆ 5 

desaturá zová aktivita tvorby 20:5n-3 (20:5n-3/18:3n-3) a 20:4n-6 (20:4n-6/18:2n-6) bola 

vyrovnaná pre obe alternatívne skupiny. 

Tab. 2. Zloženie polynenasý tený ch mastný ch kyselín (PUFA) a hodnoty desaturá z v plazme vegetariá nov. 

PUFA (% z celk. MK) VN VK 

18:2n6 37,4 (6,0) 32,8 (4,7) 

18:3n3 1,0 (0,6) 1,0 (0,5) 

20:4n6 7,4 (1,3) 6,4 (1,3) 

20:5n3 0,5 (0,2) 0,5 (0,2) 

22:5n3 0,5 (0,2) 0,5 (0,1) 

22:6n3 1,1 (0,3) 1,5 (0,3)* 

∆ 6 + ∆ 5 (20:4n6/18:2n6) 0,2 (0,0) 0,2 (0,0) 

∆ 6 + ∆ 5 (20:5n3/18:3n3) 0,6 (0,2) 0,6 (0,3) 

∆ 6 (22:6n3/20:5n3) 2,3 (0,8) 3,3 (1,2)* 

∆ 6 (22:6n3/22:5n3) 2,2 (0,4) 3,1 (1,0)* 

Pozná mka: priemer (SD); * p

podľ a novších údajov, sprá va sa aj ako antioxidant pôsobiaci na singletový kyslík počas 

oxidačného stresu (3) a spolu s vitamínom B 12 a kyselinou listovou je priamym nutričný m 

determinantom homocysteinémie (7). 

Tab. 3. Obsah vitamínu B 6 vo vybraný ch potraviná ch (9) 

Odporúčaná výživová dá vka 

1,80 mg/deň 

Potravina 

Vitamín B 6 (mg/100 g jedlého podielu) 

hovädzie mäso chudé 0,58 

hovädzia pečeň 0,72 

kuracie mäso, priemer 0,48 

ryby morské, priemer 0,59 

šošovica jedlá 1,43 

sója jedlá 1,12 

pšenica, klíčky 3,30 

pšeničná múka celozrnná 0,81 

ovsené vločky 0,51 

orechy vlašské 0,68 

sezam, semená 0,79 

slnečnica, semená 1,25 

baná ny 0,53 

paprika 0,72 

Zá ver 

Konštatujeme, že nízke koncentrá cie vitamínu B 6 v plazme vegetariá nov môžu byť 

dô ležitý m faktorom zníženej konverzie 20:5n-3 na 22:6n-3. Výsledkom je znížený 

percentuá lny obsah 22:6n-3 v plazme. Vzhľ adom na veľ mi nízku konzumá ciu rýb na 

Slovensku, ako aj značný deficit vitamínu B 6 , podobná situá cia môže nastať aj u bežnej 

populá cie so zmiešaný m stravovaním. 

Literatú ra: 

1. Krajčovičová -Kudláčková , M., Š imončič, R., Béderová , A., Klvanová , J., Magálová , T.: Essential fatty 

acids and iron values in alternative nutrition groups. Cor. Vasa, 40, 1998, s. 285-289. 

2. Bergami, R., Maranesi, M., Marchetti, M., Sangiorgi, Z., Tolomelli, B.: Influence of dietary n-3 

polyunsaturated fatty acids on plasma lipemic effect of vitamin B6 deficieny. Vitam. Nutr. Res., 69, 1999, 

s. 315-321. 

3. Bilski, P., Li, M. Y., Ehrenshaft, M., Daub, M. E., Chignell, C. F.: Vitamin B6 (pyridoxine) and its 

derivates are efficient singlet oxigen quenchers and potencial fungal antioxidants. Photochem. Photobiol., 

71, 2000, s. 129-134. 

4. Bordoni, A., Hrelia, S., Lorenzini, A., Bergami, R., Carbini, L., Biagi, Pl. B.: Dual influence of aging and 

vitamin B6 deficiency on delta-6-desaturation of essential fatty acids in rat liver microsomes. Prostag. 

Leukotr. Ess., 58, 1998, s. 417-420. 

5. Brown, J. E., Lindsay, R. M., Riemersma, R. A.: Linoleic acid metabolism in the spontaneously diabetic 

rat: delta-6-desaturase activity vs. product/precursor ratios. Lipids, 35, 2000, s. 1319-1323. 

6. Crawford, M. A.: Placental delivery of arachidonic and docosahexaenoic acids: implications for the lipid 

nutrition of preterm infants. Am. J. Clin. Nutr., 71(S), 2000, s. 275S-284S. 

7. Krajčovičová -Kudláčková , M., Blažíček, P., Babinská , K., Kopčová , J., Klvanová , J., Béderová , A., 

Magá lová , T.: Traditional and alternative nutrition - levels of homocysteine and lipid parameters in adults. 

Scan. J. Clin. Lab. Inv., 60, 2000, s. 657-664. 

8. Pregnolato, P., Maranesi, M., Marchetti, M., Barzanti, V., Bergami, R., Tolomelli, B.: Interaction among 

dietary vitamin B 6 , proteins and lipids: effects on liver lipids in rats. Int. J. Vitam. Nutr. Res., 64, 1994, s. 

263-269. 

9. Strmiska, F., Holčíková , K., Simonová , E. a kol.: Požívatinové tabuľ ky. Bratislava, SSV a VÚ P, 1992. 

10. Tsuge, H., Hotta, N., Hayakawa, T.: Effects of vitamin B-6 on (n-3) polyunsaturated fatty acid metabolism. 

J. Nutr., 130, 2000, s. 333S-334S. 

160

HODNOTENIE VÝŽIVOVEJ SPOTREBY A REŽIM STRAVOVANIA 

U KOŠICKÝCH MEDIKOV 

G. Holéczyová, K. Rimárová, K. Bernasovská 

Ústav hygieny Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednostka: prof. MUDr. K. Bernasovská, CSc. 


Výsledky štúdií, ktoré sa zaoberali rizikovými faktormi pôsobiacimi na 

vysokoškolákov, upozorňujú, že ich zdravotný stav nie je uspokojivý už pri príchode na 

vysokú školu. Navyše mnohí študenti zdravotné problémy podceňujú. Medzi najdôležitejšie 

činitele, ktoré môžu negatívne ovplyvniť zdravie patria aj nepravidelný denný a stravovací 

režim a nevhodná výživa (3). Keďže úroveň zdravej, racionálnej výživy závisí okrem iných 

faktorov aj od stupňa rozvoja poznatkov o výžive, venuje sa tejto problematike pri výučbe 

hygieny značná pozornosť (1, 2, 6, 7). Preto sa počas výučby zapojili poslucháči do plnenia 

programu CINDI aj pomocou dotazníkových metód. Cieľom práce bolo zhodnotenie 

výživovej spotreby a spôsobu stravovania medikov v priebehu ôsmich rokov. 

Materiál a metodika 

Do štúdie bolo zahrnutých 767 osôb, z toho 284 mužov a 483 žien. Výživové zvyklosti 

boli zisťované dotazníkmi, vychádzajúcimi z metodiky CINDI programu. Priemerná denná 

spotreba potravín sa určovala na základe údajov z trojdňového jedálnička (2 bežné a 1 

víkendový deň). Pri hodnotení sa využíval výživový program PROGANA (r. 1996), 

ALIMENTA (r. 2002) a model dennej spotreby potravín - Potravinová pyramída (r. 2000) (4). 

Súčasťou štúdie bolo aj stanovenie biochemických a somatometrických ukazovateľov (8-11). 

Zo štatistických metód sa použil Studentov t-test, lineárna regresia. 


Porovnaním spôsobu stravovania študentov možno konštatovať, že v roku 2002 oproti 

roku 1994 narástol počet poslucháčov, konzumujúcich desiatu, u mužov o 23,9 %, u žien 

o 37,3 %. U žien sa zvýšila aj pravidelná konzumácia obedu (100%) a druhej večere. Naopak 

u mužov sa zvýšila pravidelná konzumácia prvej večere (100%). Pravidelná konzumácia 

jedál počas dňa za jednotlivé roky je graficky znázornená na obr. 1 a 2. Väčší príjem jedla je 

v dopoludňajších hodinách, u žien i mužov. 

večera 2 

večera 1 

olovrant 

obed 

desiata 

raňajky 

% 

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 

1994 1996 1998 2000 2002 

Obr. 1. Pravidelná konzumácia jedál počas dňa za jednotlivé roky – ženy 

161

večera 2 

večera 1 

olovrant 

obed 

desiata 

raňajky 

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 

% 

1994 1996 1998 2000 2002 

Obr. 2. Pravidelná konzumácia jedál počas dňa za jednotlivé roky – muži 

Pri hodnotení výživových zvyklostí, týkajúcich sa obmedzovania konzumu vybraných 

druhov jedál lepšie výsledky sú u poslucháčov V. ročníkov v porovnaní s I. ročníkom a tiež 

v porovnaní s poslucháčmi V. ročníka LF MU Brno, z ktorých síce takmer 80 % konzumuje 

denne ovocie a zeleninu, ale len 4,1 % z nich obmedzuje konzum vyprážaných jedál (5). 

Prehľad o výživových zvyklostiach poslucháčov je v tabuľke 1 a 2. 

Tab. 1. Obmedzený konzum vybraných druhov jedál (%) 

Druh jedla Hodnotenie I.roč. 1999 V.roč. 1999 V.roč. 2000 V.roč. 2001 V.roč. 2002 

Áno 38,5 61,8 63,0 54,8 63,0 

Mastné Občas 52,1 29,9 24,6 35,9 18,5 

Nie 9,4 8,3 12,4 9,3 18,5 

Áno 23,9 39,6 43,5 28,1 37,0 

Vyprážané Občas 47,9 37,5 37,0 50,3 29,7 

Údené a 

konzervované 

Sladkosti 

Nie 28,2 22,9 19,5 21,6 33,3 

Áno 37,6 43,8 53,0 41,1 40,8 

Občas 44,4 35,4 29,0 41,1 22,2 

Nie 18,0 20,8 18,0 17,8 37,0 

Áno 21,4 22,2 33,3 20,9 22,2 

Občas 47,0 47,9 37,7 52,2 51,9 

Nie 31,6 29,9 29,0 26,9 25,9 

Tab. 2. Každodenný konzum čerstvého ovocia a zeleniny (%) 

Hodnotenie I. roč. 1999 V. roč. 1999 V. roč. 2000 V. roč. 2001 V. roč.2002 

Áno 65,8 56,9 69,6 62,6 66,7 

Občas 33,3 39,6 27,5 35,9 29,6 

Nie 0,9 3,5 2,9 1,5 3,7 

Pri plnení výživových odporúčaní sa muži často odlišujú od žien (6, 12, 13). Zatiaľ čo 

v roku 1996 mali muži vyšší príjem všetkých ochranných a rizikových nutrientov (okrem 

vitamínu C) než ženy, v roku 2002 vyšší príjem ochranných nutrientov mali ženy, až na nižší 

príjem Fe a Ca. Nedostatočný je príjem vitamínu E u mužov. Pri porovnaní rokov 1996 

a 2002 došlo u žien i u mužov ku znižovaniu konzumácie živočíšnych bielkovín, tukov a tým 

i potravinového cholesterolu. Energetický príjem sa u mužov znížil o 8 %, u žien o 5,9 %. 

Percentuálne plnenie príjmu niektorých výživových faktorov u sledovaných súborov nad 

OVD je znázornené na obr. 3 a 4. 

162

cholesterol 

vit. C 

vit. E 

energia 

bielk. zivocisne 

bielk. rastlinne 

tuky rastlinne 

tuky zivocisne 

hruba vlaknina 

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 

Muži 

Ženy 

Obr. 3. Percentuálne plnenie príjmu jednotlivých výživových faktorov nad OVD v roku 1996 

NaCl 

cholesterol 

vápnik 

vit. C 

vit. E 

energia 

bielk. živočíšne 

bielk. rastlinné 

lipidy 

potrav. vláknina 

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 

Muži 

Ženy 

Obr. 4. Percentuálne plnenie príjmu jednotlivých výživových faktorov nad OVD v roku 2002 

U sledovaného súboru respondentov sa hodnotil aj vzťah výživy k ich zdravotnému 

stavu. Zatiaľ čo pre sledovaný súbor v roku 1996 sa zistil štatisticky významný vzťah medzi 

výživovými faktormi a faktormi kardiovaskulárneho rizika (1), pre súbor v roku 2002 sa 

štatistická významnosť nepotvrdila (tab.3). 

163

Tab. 3. Parametrická korelácia u sledovaného súboru v roku 2002 

Parameter 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 

1 Energia 1 

2 Lipidy 0,941 1 

3 Soľ 0,695 0,755 1 

4 Vápnik 0,805 0,650 0,355 1 

Cholesterol 

5 potrav. 0,656 0,764 0,581 0,380 1 

Cholesterol 

6 sérový 0,030 0,092 -0,086 0,028 0,028 1 

7 TKs 0,123 0,126 0,104 0,116 0,144 0,110 1 

8 Tkd -0,024 -0,042 -0,139 -0,130 -0,139 -0,139 -0,137 1 

Vitamín C 

9 v krvi 0,105 0,050 0,238 -0,008 0,014 -0,107 -0,675 -0,703 1 

Vit. C v 

10 potrave 0,462 0,444 0,664 0,113 0,322 -0,163 -0,353 -0,478 0,728 1 

11 BMI 0,090 0,003 -0,009 0,265 0,059 -0,132 0,225 0,260 -0,457 -0,252 1 

Potrav. 

12 vláknina 0,406 0,391 0,425 0,130 0,361 -0,126 -0,325 -0,534 0,679 0,780 -0,197 1 

Štatistická významnosť: n.s. 

Záver 

Na základe získaných výsledkov možno konštatovať, že v spôsobe stravovania 

študentov došlo k pozitívnej zmene. U žien i u mužov je väčší príjem jedla v dopoludňajších 

hodinách. Strava je rozdelená do 5-6 dávok počas dňa. V roku 2002 oproti roku 1994 vzrástol 

počet žien konzumujúcich pravidelne raňajky, desiatu, obed a druhú večeru. Vzrástol tiež 

počet mužov konzumujúcich pravidelne raňajky, desiatu a prvú večeru. 

Výsledky hodnotenia výživovej spotreby svedčia stále o nedostatkoch vo výžive, 

týkajúcich sa vyššej spotreby rizikových nutrientov a nedostatočnom príjme ochranných 

faktorov. Pre zlepšenie tohto stavu je preto nevyhnutné venovať aj naďalej veľkú pozornosť 

nutričnej edukácii mládeže. 

Literatúra: 

1. Bernasovská, K., Petriľáková, T., Holéczyová, G., Rimárová, K., Petrášová, D.: Výživa vysokoškolákov 

ako etiologický faktor kardiovaskulárneho rizika. In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, SLS, 

LFUK 2001,s. 202-205. 

2. Bernasovská, K., Petriľáková, T., Rimárová, K., Holéczyová, G.: Aktuálny nutričný stav poslucháčov 5. 

roč. LF UPJŠ a jeho analýza vo vzťahu k životným podmienkam. In: Životné podmienky a zdravie, 

Bratislava, SLS, LFUK 1999, s. 53–56. 

3. Čečetková, B., Provazníková, H.: Životní podmínky studntů vysokých škol. Hygiena, 45, 2000, Suppl., s. 

47S–50S. 

4. Fiala, J., Brázdová, Z., Kozina, V.: Nová metóda hodnocení výživových zvyklostí. Hygiena, 44, 1999, 1, 

s. 15–23. 

5. Hrubá, D.: Jak žijeme ? Hygiena, 39, 1994, 2, s. 87–91. 

6. Pertiľáková, T., Rimárová, K., Bernasovská, K., Černák, J., Šangalová, M., Blažeková, E., Holéczyová, 

G.: Energetické a biologické zloženie celodennej stravy a režim stravovania u poslucháčov Lekárskej 

fakulty UPJŠ v Košiciach. In: Životné podmienky a zdravie II, Bratislava, SLS, LFUK 1995, s. 244–247. 

7. Petriľáková, T, Rimárová, K., Bernasovská, K., Holéczyová, G.: Nutritional trends and mode of eating 

habits in the group of medical students 1994–1998. Česko-slovenská pediatrie, ČLS, JEP, 54, 1999, s. 26. 

164

8. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holéczyová, G.: Intersexual differences in cardiovaskular risk factors in 

the group of medical studens. Programme and Abstracts, ISEE – 492, 2001, s. A102. 

9. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holéczyová, G., Petrášová, D.: Časové trendy výskytu rizikových 

faktorov kardiovaskulárnych ochorení v skupine košických medikov. In: Životné podmienky a zdravie, 

Bratislava, SLS, LFUK 2001,s. 76–79. 

10. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holéczyová, G., Strmenská, K.: Intersexuálne rozdiely vo vybraných 

ukazovateľoch kardiovaskulárneho rizika. In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, SLS, LFUK 2001, 

s. 80–83. 

11. Rimárová, K., Bernasovská, K., Petriľáková, T.: Vplyv rizikových faktorov na hladinu krvného 

cholesterolu v skupine medikov v rámci CINDI programu. In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, 

SLS, LFUK 1998, s. 50–52. 

12. Szárazová, M., Janušová, T., Dostál, A.: Obsahuje výživa poslucháčov 5. ročníka JLF UK v Martine 

nutričné rizikové faktory? In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, SLS, LFUK 2000, s. 292–296. 

13. Štefániková, Z., Jurkovičová, J., Ševčíková, Ľ., Ághová, Ľ., Sekretár, S.: Semilongitudinálna štúdia 

výživy a výživového stavu vybranej populácie. In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, SLS, LFUK 

1998, s. 26–32. 

165


DEFICIT JÓ DU – RIZIKO ALTERNATÍVNEHO STRAVOVANIA 

V. Kovač ic, M. Kudláč ková, E. Ginter, M. Valachovič ová 

Ústav preventívnej a klinickej medicíny, Bratislava 


Úvod 

Jó d je esenciálny stopový prvok pre syntézu hormó nov štítnej žľazy. Veľmi senzitívni 

na jódový deficit sú novorodenci, deti a ženy poč as gravidity a laktácie (1). Deficit jódu 

v populácii zapríč iňuje zvýšenú prevalenciu strumy a dôležité je, že môže zvyšovať riziko 

mentálnych, psychomotorický ch a rastový ch abnormalít (3). 

Literatúra uvádza, že rastlinné zdroje potravy majú nízky obsah jódu z dôvodu jeho 

nízkych koncentrácií v pô de (okrem pô dy v prímorský ch oblastiach, ktorá je na jód bohatšia 

než pôda vo vnútrozemí). Preto vegáni-striktní vegetariáni tým, že nekonzumujú ryby 

a morské výrobky, vajíč ka, mlieč ne výrobky a ani sa nesuplementujú farmaceutický mi 

prípravkami s obsahom jódu, sú vystavení neadekvátnemu príjmu jódu (14, 16). Navyše 

alternatívne sa stravujúci u nás s obľubou konzumujú morskú soľ, ktorá má č asto nižší obsah 

jó du než naša kuchynská soľ. Týka sa to morskej soli dovážanej z tých prímorský ch oblastí, 

kde hodnota jódu v soli je cielene nižšia, aby sa v populácii nezvyšoval i tak už dosť vysoký 

príjem jó du, ktorý je zabezpeč ený konzumáciou morský ch produktov (5). 

V práci hodnotíme jodúriu v troch nutrič ný ch skupinách dospelej populácie. 

Alternatívne sa stravujúcich (vegetariánov a vegánov) porovnávame so skupinou na 

tradič nom stravovaní. 

Materiál a metó dy 

Skupinu tradič ného stravovania tvorilo 24 náhodne vybraný ch pracovníkov ústavu. 

Skupina 21 alternatívne sa stravujúcich bola vybraná náhodne z poč tu 63 vegetariánov v 

rámci nutrič nej štúdie sledovania zdravotno-nutrič ného stavu vegetariánskej populácie na 

Slovensku. Zo súboru bolo osobitne vyč lenený ch 6 vegánov (len rastlinná strava). 

Alternatívnu skupinu vegetariánov tvorilo 10 laktoovovegetariánov (rastlinná strava + 

mlieč ne výrobky + vajíč ka), jeden laktovegetarián (rastlinná strava + mlieč ne výrobky) a 4 

semivegetariáni (rastlinná strava + mlieč ne vý robky + vajíč ka + biele mäso). Charakteristika 

skupín je uvedená v tab. 1. 

Hodnota jódu bola stanovená v priemernej vzorke 24 hodinového moč u modifikáciou 

Sandell-Kolthoff reakcie spektrofotometrickou metó dou (18). Jodúria je marker saturácie 

organizmu jódom. Jodúria >100µg J/l /priemerná vzorka 24 h moč a/ znamená dostatoč ný 

obsah jódu v organizme. Vzorky boli analyzované v Laborató riu diabetu a výživy ÚEE SAV 

na úseku jódu. Štatistické hodnotenie sa robilo neparametrický m Mann –Whitney U – 

testom v programe Statistica. 


Hodnoty jodúrie u probandov alternatívneho stravovania sú nižšie v porovnaní 

s tradič ný m stravovaním. Takmer polovica vegetariánov a všetci vegáni vykazujú deficit jó du 

(tab. 1). Rastlinné zdroje výživy sú chudobnejšie na obsah jódu, č o súvisí s nízkou 

koncentráciou jódu v pôde. Priaznivejšie vyznievajú vegetariáni v porovnaní s vegánmi, 

pretože obohacujú rastlinnú stravu o mlieč ne výrobky, vajíč ka a ryby. Koncentrácia jódu 

v mlieč nych výrobkoch je síce nižšia než v morský ch produktoch, ale mlieko je základnou 

požívatinou, denne konzumovanou v rô znej forme aj u vegetariánov. Konzumácia vajíč ok je 

166

sporadická, ale hodnota jó du v nich sa vyrovná morský m rybám. Naše sladkovodné ryby sú 

chudobné na jód. Z potravinový ch komodít pre populáciu tradič ne sa stravujúcu je potrebné 

spomenúť mäso. Mäso všeobecne, okrem vnútorností sa zúč astňuje na plnení odporúč anej 

výživovej dávky jódu (150 µg/deň u dospelý ch –(15)) malý m podielom. Zníženú jódovú 

exkréciu zistili tiež autori Remer a spol. (17) u 6 probandov s aplikáciou laktovegetariánskej 

diéty. 

Tab. 1.Charakteristika skupín a hodnoty jó du v moč i 

Tradič né stravovanie Vegetariáni Vegáni 

n (m+ž) 24 (8+16) 15 (7+8) 6 (2+4) 

vekové rozpätie (r) 21-71 24-53 25-56 

priemerný vek (r) 43,2±3,1 36,4±2,7 46,5±4,7 

body mass index (kg/m 2 ) 25,4±0,8 22,1±0,6 ∗∗ 21,8±1,0 ∗∗ 

doba vegetariánstva (r) 9,8±1,2 6,8±1,0 

jó d (µg/l) 169,2±23,1 131,0±26,4∗∗ 59,6±12,0 ∗∗∗ 

>100 µg/l 79% 54% 0% 

51-100 µg/l 21% 33% 83% 

pokroč ilej glykácie proteínov (6, 8, 9). K rizikám sa podľa výsledkov predkladanej práce 

zaraďuje aj deficit jó du. 

Literatúra: 

1. Beaufrere, B., Bresson, J. L., Bried, A., Ghisolfi, J., Goulet, O., Navarra, J., Putet, G., Ricour, C., Rieu, D., 

Turck, D., Vidalhet, M.: Iodine nutrition in the infant. Arch. Pediatr., 7, 2000, s. 66-74 . 

2. Delange, F.: Thyromobil project standardizes iodine deficiency evaluation in Europe. In: Iodine deficiency 

disorders –Newsletter, 11, 1995, s. 33-34. 

3. Delange, F,: The disorders induced by iodine deficiency. Thyroid, 4, 1994, s. 107 -128. 

4. Key, J. T., Davey, G. K., Appleby, P. N.: Health benefits of vegetarian diet. Proc. Nutr. Soc., 58, 1999, s. 

271-275. 

5. Kociánová, L., Ryšavá, S.: Problematika přísunu jódu kuchyňskou solí a mlékem. Výživa a potraviny, 52, 

1997, s. 27-29. 

6. Krajč ovič ová –Kudláč ková, M., Ginter, E., Blažíč ek, P., Klvanová, J., Babinská, K.: Nutrič ný status 

dospelý ch na alternatívnom vs tradič nom stravovaní. Čas. Lék. Čes., 140, 2001, s.142–147. 

7. Krajč ovič ová –Kudláč ková, M., Béderová, A., Babinská, K., Klvanová, J., Magálová, T., Pauková, V., 

Brtková, A.: Tradič né a alternatívne stravovanie – príjem mastný ch kyselín a lipidové parametre u 

dospelý ch. Ateroskleró za, 4, 2000, s. 85-90. 

8. Krajč ovič ová – Kudláč ková, M., Blažíč ek, P., Béderová, A., Babinská, K.: Homocysteine levels in 

vegetarians versus omnivores. Ann. Nutr. Metab., 44, 2000, s. 135-138. 

9. Krajč ovič ová –Kudláč ková, M., Šimonč ič , R., Béderová, A., Babinská, K.: Correlation of carnitine levels 

to methionine and lysine intake. Physiol. Res., 49, 2000, s. 135-138. 

10. Krajč ovič ová –Kudláč ková, M., Béderová, A., Klvanová, J., Magálová, T., Granč ič ová, E.: Efect of fat 

composition on plasma fatty acid profile. Biologia, 53, 1998, s. 271-275. 

11. Krajč ovič ová –Kudláč ková, M., Šimonč ič , R., Béderová, A., Magálová, T., Granč ič ová, E., Klvanová, J.: 

Antioxidative levels in two nutritional population groups. Oncol. Rep., 3, 1996, s. 1119–1123. 

12. Krull, F., Ohlendorf, K.: Hypothyroid iodine deficiency struma in 2 siblinks as a sequela of alternative 

nutrition. Monatsschr. Kinder Heilkd., 141, 1993, s. 181-482. 

13. Lightowler, H. J., Davies, G. J.: Iodine intake and iodine deficiency in vegans as assessed by the duplicateportion 

technique and urinary iodine excretion. Brit. J. Nutr., 80, 1998, s. 529-535. 

14. Lightowler, H. J., Davies, G. J.: Sources of iodine in the vegan diet. Proc. Nutr. Soc., 55, 1996, s. 13 A. 

15. Odporúč ané výživové dávky pre obyvateľstvo SR. Vestník MZ SR, 45,1997, s. 58. 

16. Rauma, A. L., Tornala, M. L., Nenonen, M., Hanninen, O.: Iodine status in vegans consuming a living foot 

diet. Nutr. Res., 14, 1994, s. 1789-1795. 

17. Remer, T., Neubert, A., Manz, F.: Increased risk of iodine deficiency with vegetarian nutrition. Brit. J. 

Nutr., 81, 1999, s. 45-49. 

18. Sandell, E. B., Kolthoff, I. M.: Micro determination of iodine by a catalytic method. Microchemica Acta, 1, 

1997, s. 9-25. 

19. Šuhaj, M., Kováč , M.: Prírodné toxikanty a antinutrič né látky v potravinách. Bratislava, Ústav 

vedeckotechnický ch informácií pre poľnohospodárstvo. 1996, 123 s. 

168


HYPERHOMOCYSTEINÉ MIA A ALTERNATÍVNE STRAVOVANIE 

M. Kudláčková 1 , P. Blažíček 2 , K. Šebeková 1 , M. Valachovičová 1 


riaditeľ : doc. MUDr. Š. Nyulassy, DrSc. 

2 Nemocnica Ministerstva obrany, Bratislava 

riaditeľ : plk. MUDr. J. Mistrík 

Ú vod 

V podmienkach nízkeho príjmu esenciá lnej aminokyseliny metionínu (alternatívne 

stravovanie – redukovaný obsah aminokyseliny v rastlinných proteínoch (1)) dominuje 

remetylačná cesta metabolizmu homocysteínu (Hcy) a súčasne obnovy metionínu, závislá na 

priamych nutričných determinantoch – kyseline listovej a vitamíne B 12 (2). Hladiny kyseliny 

listovej sú u vegetariá nov vysoké (3). Rizikom alternatívneho stravovania môže byť deficit 

vitamínu B 12 , pretože tento vitamín chýba v rastlinnej potrave (4). Jediným jeho zdrojom 

u vegá nov (konzumá cia len rastlinnej potravy) sú baktérie v dolnej časti tenkého čreva. 

S ubúdaním jednostrannosti alternatívnych diét sa zmenšuje tiežriziko deficitu vitamínu B 12 . 

Kým u vegá nov bol zistený 78 % ná lez jeho deficitných hladín (5), u vegetariá nov (rastlinná 

potrava, mliečne výrobky, vajíčka) 26 % a u semivegetariá nov (vegetariá ni + biele mäso) už 

len 8 % (6). Následkom deficitných hladín vitamínu B 12 je vyšší výskyt miernej 

hyperhomocysteinémie (53 % - vegá ni, 29 % vegetariá ni, 8 % semivegetariá ni (3, 5, 6)). 

V tradičnom stravovaní je nález vyšších hladín Hcy u 5-6 % populá cie; na rozdiel od 

alternatívneho stravovania príčinou je deficit kyseliny listovej (3, 5, 6). 

Dobrovoľ níci, dlhšiu dobu na alternatívnej výžive, deficitní vo vitamíne B 12 a s miernou 

hyperhomocysteinémiou sa podrobili v klinickej štúdii vitamínovej terapii 

cyanokobalamínom s cieľ om úpravy patologických hodnôt oboch parametrov. 


Štúdia bola vykonaná v súlade s Helsinskou deklará ciou, po schvá lení etickou 

komisiou ústavu a po podpísaní informovaného súhlasu. Podá vaným liekom bol vitamín B 12 

firmy Léčiva (ČR), ampulky á 1 ml s obsahom 1000 µg cyanokobalamínu. Vitamín sa 

podá val i.m. v prvej dávke 1000 µg, v ďalších štyroch dávkach po 300 µg v priebehu dvoch 

týždňov. Kontrola hladín Hcy bola vykonaná dva týždne po skončení vitamínovej terapie 

a efektívnosť terapie z hľadiska udržania normohomocysteinémie bola zisťovaná o 6 

mesiacov. Ako indiká tor nezmeneného stravovacieho režimu boli považované rovnaké 

hladiny kyseliny listovej pred a po ukončení klinickej štúdie. Nebola zaradená placebo 

skupina. Dôvody: v alternatívnom stravovaní sa Hcy jednoznačne reguluje remetylá ciou. 

Charakteristika súboru je uvedená v tabuľ ke 1. 

Krv bola odoberaná nalačno štandardným spôsobom. Ako antikoagulant bol použitý 

EDTA. Celkový Hcy v plazme bol stanovený metódou HPLC s fluorescenčnou detekciou 

a derivatizačným činidlom SBD-F (7). Vitamín B 12 a kyselina listová v sére boli merané 

testami Elecsys-immunoassay (Boehringer). Príjem ostatných vitamínov a príjem 

minerá lnych a stopových látok bol u všetkých probandov len v prirodzenej forme. Na 

štatistické spracovanie bol použitý pá rový t-test. 


Deficit kyseliny listovej, ako uvá dzajú experimentá lne prá ce, vyvolal stredný stupeň 

hyperhomocysteinémie (60 µmol/l), deficit vitamínu B 12 mierny stupeň (23 µmol/l) a deficit 

169

vitamínu B 6 nezmenil významne hladinu Hcy oproti kontrolnej skupine, dostatočne 

saturovanej všetkými troma vitamínmi (8). Nízka účinnosť vitamínu B 6 súvisí 

s transsulfuračnou cestou metabolizmu Hcy (premena Hcy na cysteín), ktorá je aktivovaná len 

pri excesívnom príjme metionínu (hypernutrícia s prevahou živočíš nych zdrojov potravy) (2). 

Deficit vitamínu B 12 spôsobuje v zhode s experimentá lnymi údajmi miernu 

hyperhomocysteinémiu tiežu vegetariá nov a vegá nov (3, 5, 6). Všetci probandi sa napriek 

viacročnému alternatívnemu stravovaniu nachá dzali zatiaľ v treťom stupni negatívnej 

bilancie vitamínu B 12 (9), ktorý znamená metabolické poruchy vrá tane vyšších hladín Hcy, 

zatiaľ bez megaloblastického krvného obrazu. 

Tab. 1. Charakteristika súboru, hladiny homocysteínu, vitamínu B 12 a kyseliny listovej v skupine vegá nov pred 

podá vaním vitamínu B 12 , po podá vaní a 6 mesiacov po podá vaní 

Alternatívne stravovanie vegá ni, lakto+laktoovovegetariá ni (Hcy 12-30 µmol/l, B 12 9,5 100 % 100 % 100 % 

± - stredná chyba priemeru 

xxx P

Tab. 2. Hladiny homocysteínu, vitamínu B 12 a kyseliny listovej v skupine lakto a laktoovo vegetariá nov pred 

podá vaním vitamínu B 12 , po podá vaní a 6 mesiacov po podá vaní a príjem živočíš nych zdrojov potravy 

LAKTO+LAKTO-OVO- 

VEGETARIÁNI /n=5 (3+2)/ 

pred podá vaním po podá vaní 6 mesiacov po 

podá vaní 

homocysteín (µmol/l) 18,9±1,5 10,1±1,1 xxx 8,5±0,6 xxx 

220 0 % 100 % 100 % 

kyselina listová (nmol/l) 28,4±2,2 28,7±1,6 28,3±1,7 

>9,5 100 % 100 % 100 % 

príjem 

mliečne výrobky (g/deň) 215±17 - 306±23 x 

vajíčka (ks/týždeň), n=3 1,67±0,19 - 2,50±0,29 x 

x P


Ú LOHA ANTIOXIDANCIÍ –VITAMÍNOV 

T. Kimá ková 

Ú stav histológie a embryológie Leká rskej fakulty UPJŠ , Košice 

prednosta: prof. MVDr. M. Pomfy, CSc. 

Vyše 50 rokov je zná ma skutoč nosť , ž e väčšina chorôb je spôsobená reaktívnymi 

kyslíkovými radiká lmi (ROS – reactive oxygen species). V súčasnosti záujem o voľné 

kyslíkové radiká ly stú pa, pretož e ich nadmerná produkcia zohrá va významnú ú lohu pri 

mnohých ochoreniach. 

V organizme sú voľné kyslíkové radiká ly sú č asť ou metabolických pochodov. Vznikajú 

v organizme ako bež né metabolity. Podieľajú sa na ochrane organizmu pred cudzorodými 

č asticami, na reprodukč nom procese a aktivujú celý rad enzýmov. Okrem tohto pozitívneho 

pôsobenia však môž u byť voľné radiká ly veľmi reaktívne a toxické, takž e ich fyziologické 

a funkč né hladiny a ich distribú cia musia byť prísne riadené. Sú „zodpovedné“za mnohé 

patologické stavy, za poškodenie buniek biologicky významných molekú l. Porušenie 

rovnová hy medzi vznikom a kontrolou voľných radiká lov je súčasť ou širokého spektra 

patologických procesov. Trvalá nerovnová ha v dvojici prooxidant – antioxidant v prospech 

prooxidantov sa volá oxidač ný stres. Na vzniku voľných radiká lov sa v rôznej miere 

podieľajú endogénne i exogénne faktory (tab. 1). 

Tab.1. Vnú torné a vonkajšie zdroje voľných radiká lov (Ďurač ková a kol. 1999). 

Vnú torné zdroje 

Vonkajšie zdroje 

Fagocyty 

Cigaretový dym 

Mitochondrie 

Zneč istenie ž ivotného prostredia 

Peroxizómy 

Radiá cia 

Xantínoxidá za 

Chemoterapeutiká 

Kaská da kyseliny arachidónovej 

Ultrafialové svetlo 

Reakcie zahŕňa jú ce ióny prechodných prvkov 

Ozón 

Zá pal Niektoré lieky, pesticídy, anestetiká , 

Ischemicko-reperfú zne stavy 

organické rozpúšť adlá 

Aterogenéza 

Hemodialýza 

Antioxidanty sú látky, ktoré deaktivujú – redukujú (sú donory elektrónov). Ako 

antioxidanty sú označ ované akékoľvek látky, ktoré v porovnaní s oxidovaným substrá tom – 

pre ž ivot dôlež itou látkou – sú prítomné v malej koncentrá cii a zabraňujú oxidá cii tohto 

substrá tu tak, ž e sa samé oxidujú . 

Z biologického hľadiska významný antioxidant je taká zlúčenina, ktorá v malej 

koncentrá cii v reakcii s reaktívnym metabolitom tvorí relatívne stabilné a netoxické produkty. 

Tým zabrá ni oxidá cii cieľovej molekuly. Produkt reakcie oxidanta s antioxidantom by nemal 

spúšť ať ďalšie radiká lové reakcie. 

Podľa inej definície je „dietetický antioxidant“ látka v potrave, ktorá zniž uje 

nepriaznivý vplyv ROS (reactive oxygen species), reaktívnych foriem kyslíka. 

Antioxidanty prítomné v dostatoč nom množ stve v potrave (vitamíny C, E, flavonoidy 

a iné) udrž ujú nutrič nú hodnotu potravín a tiež chrá nia telo pred škodlivým účinkom 

radiká lov. Pre ľudské telo sú hlavnými zdrojmi antioxidantov zlož ky potravy, najmä ovocie 

a zelenina, ktoré obsahujú vedľa iných antioxidantov i flavonoidy niekedy i v stovká ch 

miligramov na kg. Prírodné antioxidanty z potravy môž u chrá niť tkanivá ľudského tela od 

172

chorôb, spôsobených atakom reaktívnych radiká lov na dôlež ité molekuly (lipidy, RNK, 

bielkoviny) a a zabraňovať tak ich oxidatívnemu poškodeniu (tab. 2.). 

Tab. 2. Príklady prírodných antioxidantov, ich rozdelenie a hlavný detoxikač ný účinok (Ďurač ková , 1998). 

Antioxidanty 

Detoxikač ný účinok na: 

Enzýmové antioxidanty: 

Cytochrómoxidá za 

Superoxiddismutá za 

Katalá za 

Glutatiónperoxidá za 

Peroxidá zy 

Neenzýmové vysokomolekulové antioxidanty: 

Ceruloplazmín 

Albumín 

Feritín 

Nízkomolekulové hydrofilné antioxidanty: 

Glutatión 

Kyselina askorbová 

Kyselina moč ová 

Tioly (cysteín) 

Bilirubín (viazaný na proteíny) 

Nízkomolekulové lipofilné antioxidanty: 

Tokoferoly 

Karotenoidy 

Ubichinol 

95-99 % O 2 v bunká ch 

superoxid 

peroxid vodíka 

peroxid vodíka 

peroxidy 

superoxid, oxiduje Fe 2+ , inaktivuje Cu 2+ 

hydroperoxidy 

chelá tor Fe 3+ 

- 

OH a 1 O 2 

O 2 - , - O , 1 O 2 , organické radiká ly 

O 2 - , - OH , 1 O 2 , chelá tor iónov kovov 

O 2 - , 1 O 2 

peroxylový radiká l 

- O , ROO - 

- OH , 1 O 2 

peroxylový radiká l 

Antioxidač ný ochranný systém organizmu pozostá va z troch mož ných typov ochrany: 

1. mechanizmy, ktoré zabraňujú tvorbe voľných radiká lov 

2. systémy, ktoré vychytá vajú už vytvorené radiká ly 

3. reparač né systémy, ktoré odstraňujú poškodené molekuly z organizmu 

1. Mechanizmy, ktoré zabraňujú tvorbe voľných radiká lov. Do tejto skupiny patria 

ochranné systémy označ ované ako antioxidanty v širšom slova zmysle, ktoré zabraňujú 

tvorbe radiká lov: 

• eliminá ciou voľných iónov Fe alebo Cu rôznymi chelatač nými č inidlami ako sú napr. 

transferín, albumín, desferoxamín; 

• inhibíciou enzýmov, ktoré katalyzujú tvorbu voľných radiká lov alebo reaktívnych 

metabolitov. Napr. xantínoxidá zu, ktorá katalyzuje tvorbu superoxidu z xantínu alebo 

hypoxantínu, inhibuje alopurinol; 

• odstrá nením peroxidov enzýmami katalá zou alebo peroxidá zou. Peroxidy v prítomnosti 

niektorých iónov kovov tvoria vysokoreaktívny hydroxylový radiká l. 

2. Systémy, ktoré vychytá vajú už vytvorené radiká ly. Tieto látky sa označ ujú ako 

antioxidanty v užšom slova zmysle. Rozdeľujú sa podľa mechanizmu eliminá cie voľných 

radiká lov na: 

• vychytá vač e (scavengers) – napr. SOD vychytá O 2 (superoxidový anión) a premení ho 

na neradiká lové molekuly O 2 a H 2 O 2 ; 

• lapač e (trappers) – napr. vitamín E lapá hydroxylový radiká l a premení ho na relatívne 

stabilný radiká l; 

• zhášače (quenchers) – napr. β – karotén zháša singletový kyslík; 

173

3. Reparač né systémy, ktoré odstraňujú reaktívnymi molekulami kyslíka poškodené 

molekuly. Sú to napríklad: 

• lipofilné enzýmy (napr. fosfolipá za A 2 ), ktoré odštiepia oxidač ne poškodené vyššie 

karboxylové kyseliny; 

• proteolytické enzýmy, ktoré rozlož ia poškodené proteíny; 

• regenerač né systémy pre opravu oxidač ne poškodenej DNA (reparač né endonukleá zy). 

Nielen voľné radiká ly hrajú v organizme dvojakú ú lohu. Podobne i antioxidanty 

nemusia mať vždy pozitívnu funkciu v organizme, pretož e za urč itých podmienok môž u 

pôsobiť prooxidač ne. 

Kyselina askorbová (vitamín C) 

Vitamín C je silný prírodný antioxidant. Kyselina askorbová vystupuje v plazme ako 

vychytá vač voľných radiká lov, rozptýli ich predtým, než môž u reagovať s biologickými 

membrá nami a lipoproteínmi. Š tú die na zvieratá ch uká zali, ž e č iastoč ný deficit askorbá tu 

indukovaný diétou vedie ku myokardiá lnemu poškodeniu, zrejme pomocou lipidovej 

peroxidá cie; tomuto poškodeniu sa predišlo suplementovaním kyseliny askorbovej. Kyselina 

askorbová má tiež schopnosť regenerovať aktivitu antioxidantov rozpustných v lipidoch ako 

je gama tokoferol a beta karotén, pomocou interakcií s biologickými membrá nami v interfá ze 

voda - lipidy. Výskumné prá ce poukazujú na skutoč nosť , ž e askorbá t môž e mať duá lnu 

antioxidač nú funkciu v biologických systémoch: inaktivuje nič iace radiká ly v plazme 

a zachová va aktivitu lipofilných antioxidantov. 

Tokoferoly (vitamín E) 

Vitamín E je najefektívnejším antioxidantom pre redukciu peroxidá cie lipidov. 

V porovnaní s inými lipofilnými antioxidantmi je α – tokoferol pravdepodobne najúčinnejší 

antioxidant (Giessauf a kol., 1995). Experimentá lne sa uká zalo, ž e vitamín E môž e zlepšiť 

vývoj spontá nnej aterosklerózy vo výž ivových modeloch kardiovaskulá rnej choroby. 

Antioxidač ná aktivita vitamínu E závisí na prítomnosti kyseliny askorbovej. Alfa 

tokoferolový radiká l je potom redukovaný pomocou kyseliny askorbovej, č o vedie ku 

regenerá cii metabolicky aktívnej formy vitamínu E. Selén je ďalším antioxidantom, ktorý je 

zahrnutý do funkcie vitamínu E. Tento stopový prvok je nevyhnutnou súčasť ou enzýmu 

glutatiónperoxidá zy (GSH). Tokoferoly sú najefektívnejšie antioxidanty, ale ich aktivita 

zá visí na prítomnosti kyseliny askorbovej a selénu. 

Karotenoidy 

Podobne ako vitamín E aj karotenoidy, zahŕňajú ce β-karotén, γ-karotén a lykopén, sú 

lipofilné a preto sú prenášané lipoproteínovými č asticami. Karotenoidy sa pokladajú za 

vysoko efektívne „vychytá vač e“singletového kyslíka, 1 O 2 a peroxylového radiká lu. 

Užívanie syntetického β-karoténu sa nevyrovná účinkom prírodných karotenoidov, 

obsiahnutých v zelenine a ovocí. 

Zá ver 

Takmer kaž dý biologický proces v živých organizmoch si vyž aduje vitamíny. 

Vitamíny účinkujú najefektívnejšie v prirodzenej forme. Nepriaznivé teploty, pH, svetlo, 

kyslík a kovy zniž ujú ich účinnosť . Čerstvá , tepelne a chemicky neupravená strava (najmä 

zelenina, ovocie, orechy, semená , obilniny) obsahuje aktívne vitamíny, ktoré slúžia v tele 

lepšie ako vitamíny syntetické. Dlhodobo užívané nadmerné dávky syntetických vitamínov 

môž u byť škodlivé, vitamíny rozpustné v tukoch môž u byť zvlášť toxické. Dlhodobé užívanie 

syntetických vitamínov by mal sledovať leká r. 

174


OXIDAČ NÝ STRES, VÝŽIVA A CIVILIZAČ NÉ OCHORENIA 

T. Kimá ková 1 , K. Bernasovská 2 , M. Pomfy 1 

1 Ú stav histológie a embryológie Leká rskej fakulty UPJŠ , Košice 

prednosta: prof. MVDr. M. Pomfy, CSc. 

2 Ú stav hygieny Leká rskej fakulty UPJŠ , Košice 


Kyslík je pre č loveka a jeho život nevyhnutným prvkom. Avšak i on, ako všetky iné 

chemické prvky i látky, môže byť nielen dobrým sluhom, ale i zlým pánom. Kyslík je 

nenahraditeľný pre množstvo dôležitých telesných funkcií, za urč itých okolností však z neho 

môžu v organizme vznikať látky, nazývané voľné radiká ly. S pojmami voľné radiká ly a 

voľné kyslíkové radiká ly sa v poslednom období stretá vame č asto v literatú re. 

Voľné radiká ly sú nestabilné č astice, ktoré majú aspoň jeden nepá rový elektrón vo 

svojom vonkajšom obale. Môžu vznikať kdekoľvek v prírode, napríklad pôsobením žiarenia. 

Sú vysoko reaktívne a poškodzujú mnoho cieľových látok v organizme (lipidy, bielkoviny 

a DNK). Jedná sa o tzv. ROS – reactive oxygen species – reaktívne kyslíkové radiká ly (6). 

Nadbytoč né voľné radiká ly v organizme majú rozmanitý pôvod. Väčšinou vznikajú priamo 

v tkanivá ch, a to v dôsledku ich nedostatoč nej antioxidač nej výbavy. K tej môže dochá dzať 

ako za patologických, tak i za quasi fyziologických podmienok, ako napríklad pri bežných 

stresových situá ciá ch, spôsobených najrozmanitejšími civilizač nými vplyvmi, alebo 

i psychickou labilitou daného jedinca. Významným stimulom je obvykle i pokles imunity (3). 

Voľné kyslíkové radiká ly sa zúčastňujú metabolických pochodov v organizme. 

Vznikajú v organizme ako bežné metabolity. Podieľajú sa na ochrane organizmu pred 

cudzorodými č asticami, na reprodukč nom procese a aktivujú celý rad enzýmov. Okrem tohto 

pozitívneho pôsobenia sú voľné radiká ly veľmi reaktívne a toxické, takže ich fyziologické 

a funkč né hladiny a ich distribú cia musia byť prísne riadené. Sú „zodpovedné“ za mnohé 

patologické stavy, za poškodenie buniek biologicky významných molekú l. Voľné radiká ly 

pôsobia negatívne, ak nastane porušenie rovnová hy dvojice fenoménov oxidant a antioxidant 

v prospech oxidantov. Tento stav sa označ uje ako oxidač ný stres (5). 

Oxidač ný stres je významným mechanizmom poškodenia buniek. Reaktívne 

metabolity kyslíka (RMO) č i voľné kyslíkové radiká ly sa tvoria v lipidovej dvojvrstve 

všetkých bunkových membrá n, v mitochondriá ch a v ďalších organelá ch aeróbnych buniek. 

Za normá lnych okolností sa degradujú antioxidač nými obrannými systémami organizmu. 

V patologických podmienkach pri zápaloch, pri ischemicko - reperfú znych procesoch, pri 

aktivá cii fagocytov a pri pôsobení rozlič ných exogénnych prooxidač ných chemických nox 

alebo fyziká lnych vplyvoch nastá va nadmerná tvorba RMO. Voľné kyslíkové radiká ly 

vyvolá vajú aktivá ciu buniek a bunkovú proliferá ciu, pri vyšších koncentrá ciá ch spôsobujú 

smrť bunky apoptózou alebo nekrózou. Majú rozlič né nepriaznivé účinky, ako je 

lipoperoxidá cia, inaktivá cia proteínov, poškodzovanie DNA. Peroxidá cia lipidov 

v lipidových dvojvrstvá ch spôsobuje stratu fluidity membrá n, stratu ich funkcie a zánik 

bunky. Inaktivá cia a denaturá cia proteínov paralyzuje enzýmové systémy a narúša štruktú ru 

buniek. 

Voľné kyslíkové radiká ly štiepia dvojzá vitnicu DNA, pôsobia mutagénne a menia 

sekvencie aminokyselín pri proteosyntéze. Môžu narúšať oxidač no-redukč nú rovnová hu 

a meniť signá lové cesty v bunká ch. Oxidač ný stres hrá dôležitú ú lohu v patogenéze 

alkoholového a toxického poškodenia peč ene, pri hepatitídach, hemochromatóze a pri ďalších 

chorobá ch peč ene (4). 

175

Mnohé endogénne a exogénne faktory majú vplyv na vyššiu alebo nižšiu intenzitu 

oxidač ného stresu a tak môžu pozitívne alebo negatívne ovplyvniť stav organizmu. (2). 

Voľné radiká ly a oxidač ný stres sa priamo č i nepriamo zúčastňujú na chorobných 

procesoch nielen civilizač ných ochorení (kardiovaskulá rne ochorenia, malígne ochorenia, 

diabetes mellitus, obezita, osteoporóza, hepatopatie, pankreatitída, rená lne ochorenia, 

neurodegeneratívne ochorenia, ochorenia kože, gastrointestiná lne ochorenia a iné), ale i pri 

viac ako 100 ďalších ochoreniach (Downov syndróm, schizofrénia, mániodepresívna 

psychóza, katarakta, ateroskleróza, infarkt myokardu, ischemická choroba srdca, cystická 

fibróza pľú c, hepatitída, reumatoidná artritída). V tab. 1 sme uviedli niektoré klinické 

podmienky, na ktorých sa voľné radiká ly podieľajú . 

Tab. 1. Klinické podmienky, na ktorých sa podieľajú voľné radiká ly a iné reaktívne metabolity kyslíka (2). 

MOZOG 

PĽÚ CA 

Parkinsova choroba 

Bronchopulmoná rna dysplá zia 

Neurotoxíny 

Pneumokoniózia spôsobená minerá lnym prachom 

Nedostatoč nosť vitamínu E 

Toxickosť bleomycínu 

Hyperoxia 

Hypoxia 

Hypertenzné cerebrovaskulá rne poškodenia 

Účinok cigaretového dymu 

Hyperaluminémia 

Emfyzém 

Alergické encefalomyelitídy 

Traumatické poškodenia 

IMUNOPATIE 

Reumatoidná artritída 

OČI 

Glomerulonefritída 

Fotónové retinopatie 

Autoimunitné ochorenia (HIV / AIDS) 

Oč né krvá canie 

Kataraktogenéza 

ISCHÉMA-REPERFÚ ZIA 

Degeneratívne poškodenia retiny 

Infarkt myokardu 

Retinopatie nezrelých novorodencov 

Transplantá cia orgá nov 

Vírusová B-hepatitída 

SRDCE A KARDIOVASKULÁ RNY 

SYSTÉM 

NEFYZIOLOGICKÝ OBSAH IÓNOV ŽELEZA 

Ateroskleróza 

Nedostatoč nosť železa 

Adriamycínom spôsobená kardiotoxicita 

Talasémia a iné chronické anémie vyžadujú ce 

Keshanova choroba 

opakované tranfú zie 

Alkoholová kardiomyopatia 

Dietetický nadmerný príjem iónov železa 

Idiopatická hemochromatóza 

OBLIČKY 

Iónmi kovov indukovaná nefrotoxickosť 

STARNUTIE 

Aminoglykozidová nefrotoxickosť 

Svalové degenerá cie spojené so starnutím 

Autoimunitný nefrotoxický syndróm 

SYNDRÓM RESPIRAČNEJ TIESNE 

ERYTROCYTY 

DOSPELÝCH (ARDS) 

Fankoniho anémia 

Oxidanty životného prostredia 

Kosáčiková anémia (O 3 , SO 2 , NO 2 ) 

Favizmus 

Malá ria 

RAKOVINA 

Fotooxidá cia protoporfyrínu 

ALKOHOLIZMUS 

ZAŽÍVACÍ TRAKT /GIT/ 

Poškodenia GIT spôsobené nesteroidnými 

RADIAČNÉ POŠ KODENIA 

protizá palovými liekmi 

Toxickosť železa užívaného per os 

AMYOTROFICKÁ LATERÁ LNA 

Poškodenia peč ene endotoxínmi 

SKLERÓZA 

Poškodenia peč ene halogenovanými uhľovodíkmi 

Diabetogénny účinok aloxanu 

Pankreatidíty indukované voľnými vyššími 

karboxylovými kyselinami 

176

Ak hovoríme o prevencii civilizač ných chorôb a ich minimalizá cii, máme na mysli 

okrem iných faktorov predovšetkým sprá vnu životosprá vu, dostatok pohybu a v nemalej 

miere i sprá vne stravovanie. Tieto skutoč nosti sa významne podieľajú na zvýšenej, resp. 

zníženej antioxidač nej kapacite organizmu a následne na vývoji alebo predchá dzaní 

chorobného stavu. 

Jedným z možných faktorov v prevencii a v lieč be niektorých ochorení je zdravá 

výživa. V zá ujme svojho zdravia je treba sa riadiť zásadami racioná lnej výživy, napr. ak by 

sme zvýšili spotrebu vlá kniny na 20 – 30 g denne, predišli by sme mnohým prípadom 

rakoviny hrubého č reva a koneč níka, ktoré sú na druhom mieste vo výskyte karcinómov u 

mužov našej populá cie. Celkove k prevencii chorôb a k udržiavaniu zdravia vedie 

dodržiavanie nasledovných odporúčaní: 

• svoju hmotnosť optimalizovať a udržiavať 

• znížiť spotrebu tukov pod 30 % denného energetického príjmu a cholesterolu pod 300 

mg denne, s vyšším podielom nenasýtených mastných kyselín 

• znížiť spotrebu bielkovín na priemernú hodnotu (0,8 g bielkovín/kg hmotnosti/deň) 

a obmedzovať hlavne bielkoviny živočíšneho pôvodu 

• obmedziť spotrebu soli a chemicky upravovaných požívatín 

• zvýšiť spotrebu polysacharidov, najmä vlá kniny a škrobovín 

• konzumovať denne najmä tmavozelenú listovú zeleninu a citrusové ovocie 

• prijímať dostatok tekutín (voda, minerá lna voda, bylinkové č aje, ovocné a zeleninové 

šťavy) 

• obmedziť spotrebu alkoholických ná pojov na umiernené dá vky 

• absolvovať pravidelné a primerané telesné zaťaženie (minimá lne 4-krá t týždenne 45 

minú t) 

• vyhýbať sa zbytoč ným stresom a sprá vne využívať pozitívny stres (motivá cia, 

rozhodovanie, zmena životných hodnôt) 

• dopriať si dostatoč ný spá nok a oddych na regenerá ciu telesných a duševných síl 

Pred nadbytkom voľných radiká lov chrá ni organizmus jeho vnú torný systém enzýmov 

(superoxid dizmutá za, glutatión peroxidá za a katalá za), niektoré bielkoviny a látky v krvi 

(ceruloplazmín, ubichinón, heptaglobín, transferín, albumín, kyselina moč ová a pod.) a rôzne 

antioxidanty - vitamín E, C, beta-karotén a iné karotenoidy, flavonoidy (v plodoch, listoch 

a kvetoch rastlín, č ervené víno, zelený a čierny č aj), rastlinné farbivá , rastlinné arómy 

a množstvo ďalších tzv. fytochemiká lií (1, 6). Vysoký obsah poč etných fytochemiká lií 

s antioxidač nými vlastnosťami obsahuje č erstvá , tepelne a chemicky neupravená strava 

(najmä zelenina, ovocie, orechy, semená , obilniny). Účinok v našom tele závisí od ich 

dostatoč ného príjmu a naopak, nedostatok antioxidantov v organizme napomá ha ku 

zvýšenému riziku výskytu civilizač ných ochorení. 

Literatúra: 

1. Bukovský, I.: Hľadá sa zdravý č lovek. Vrú tky, Advent Orion s.r.o. 1998, 158 s. 

2. Ďurač ková , Z. a kol.: Voľné radiká ly a antioxidanty v medicíne (II). Bratislava, SAP 1999, 315 s. 

3. Hrbková , M. a kol.: Nová metoda na stanovení volných radiká lu v moč i. Klin. Biochem. Metab., 10 (31), 

1, 2002, s. 51–53. 

4. Hrušovský, Š ., Gočár, E.: Mechanizmy poškodenia peč ene. Lek. Obz., 48, 1999, 11, s. 352–328. 

5. Š típek, S. a kol.: Antioxidanty a volné radiká ly ve zdraví a v nemoci. Praha, Grada Publishing 2000, 326 s. 

6. Volk, K.: Flavonoidy jako antioxidanty. Prakt. Lék., 82, 2002, 7, s. 379-384. 

177

PRIMÁRNÍ PREVENCE V PRENATÁLNÍCH PORADNÁCH 

E. Malíková 1 , H. Matějová 2 , D. Hrubá 2 

1 Institut dalšího vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, Brno, Česká republika 

přednostka: Mgr. J. Mikulková 

2 Ústav preventivního lékařství Lékařské fakulty MU, Brno, Česká republika 


Úvod 

Správná výživa v těhotenství, přiměřený pohyb na čerstvém vzduchu, absolutní 

abstinence alkoholu, cigaret, drog, užívání léků jen po poradě s lékařem - to jsou hlavní 

zásady podpory a ochrany zdraví a vývoje plodu v těhotenství (1, 2). 

Metodika 

Speciálně vypracovaný dotazník (3) vyplnilo anonymně 215 rodiček v 6 porodnicích 

Jihomoravského kraje. Byly zjišťovány: 

• znalosti žen o následcích expozice rizikovým faktorům (alkohol, kouření, drogy, léky, 

stres) během těhotenství 

• zdroje informací o těchto rizicích 

• výskyt rizikového chování žen během těhotenství 

• znalosti žen o významu správné výživy a aktivního pohybu v těhotenství 

• znalosti o významu a délce kojení 

• zdroje informací o těchto protektivních faktorech 

• aktivní akceptování protektivního chování žen během těhotenství. 

Výsledky 

Jen v průměru čtvrtina oslovených žen měla velmi dobré znalosti o možných 

následcích zkoumaných rizikových faktorů pro vývoj plodu a zdraví dítěte, takže mohly uvést 

nejen to, že jsou přesvědčeny o významu daného rizika, ale věděly i typ možných poškození. 

Dalších 65% až 73% žen věděly o rizicích orientačně, a zbylých 5% až 10% měly znalosti v 

tomto smyslu zcela nedostatečné (obr. 1). 

Obr. 1: Znalosti matek o možném poškození plodu následkem 

expozice: 

velm i dobé orientační nedostatečné 


100,0% 

75,0% 

procento 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

alkoholu kouření drogám stresu 

Obr. 1. Znalosti matek o možném poškození plodu následkem expozice 

178

V poradnách dostalo informace o škodlivosti konzumace alkoholických nápojů cca 

18% žen, přičemž 20% matek konzumovalo pivo či víno i během těhotenství, další 1% žen 

pilo v těhotenství likéry a destiláty (obr. 2). 

před otěhotněním 

v těhotenství 

60,0% 

40,0% 

procento 

20,0% 

0,0% 

pivo víno likéky destiláty 

Obr. 2. Konzumace alkoholických nápojů (% osob) 

alkoholický nápoj 

před otěhotněním 

v těhotenství 

30,0% 

30,0% 

20,0% 

20,0% 

10,0% 

10,0% 

0,0% 

příležitostně 

denně 

0,0% 

stějně 

denně 

Obr. 3. Kouření (% osob) 

Přibližně stejný počet matek byl v poradně poučen o škodlivosti kouření (20%), 

během těhotenství kouřilo kolem 10% žen, z toho cca 6% stejně jako před otěhotněním, další 

4% méně než před otěhotněním (obr. 3). 

Téměř všechny ženy uvedly, že byly lékařem v prenatální poradně poučeny o 

nebezpečí spojeném se samovolným užíváním léků a bez rady s lékařem žádné léky 

neužívaly. 

Znalosti o zásadách zdravé výživy jsou v populaci těhotných žen špatné: jen asi 35% 

jich slyšelo pojem "potravinová pyramida", ani jedna však neznala doporučovaný denní počet 

179

porcí mléka a mléčných výrobků, ovoce a zeleniny. Čtvrtina respondentek se domnívala, že je 

správné jíst vše, na co je chuť a více než třetina zastávala názor, že těhotná žena potřebuje 

významně více energeticky bohaté stravy, protože "živí dvě osoby" (obr. 4). 

správné 

odpovědí 

tradiční 

omyly 

*) žádná z dotazovaných žen neznala počet porcí 

100,0% 

100,0% 

75,0% 

75,0% 

50,0% 

50,0% 

25,0% 

25,0% 

0,0% 

potravinová 

pyramida 

denně mléko *) 

denně ovoce a 

zeleninu *) 

0,0% 

více energie 

vše co chutná 

Obr. 4. Znalosti o výživě v těhotenství 

Rada lékaře 

Chování těhotných 

80,0% 

60,0% 

procento 

40,0% 

20,0% 

0,0% 

omezení od začátku 

těhotenství 

omezení na konci 

těhotenství 

Obr. 5. Tělesná aktivita v těhotenství (% osob) 

tělesná aktivita 

více pohybu na čerstvém 

vzduchu 

speciální cvičení 

Pětina žen omezovala tělesný pohyb hned po zjištění těhotenství, dalších 10% ke 

konci těhotenství. Radu lékaře, aby trávily více času pohybem na čerstvém vzduchu dostalo 

180

60% žen, ale uposlechlo jen méně než 40% žen, speciální cvičení v prenatálních kurzech 

absolvovalo jen přes 10% žen (obr. 5). 

Závěr 

Lékaři v prenatálních poradnách věnují vysokou pozornost propagaci 

farmakologických vitaminových a minerálových suplementů, ale také varování před 

nekontrolovaným užíváním léků a propagaci pohybu na čerstvém vzduchu. Naopak, jen 

nedostatečně varují před kouřením, požíváním alkoholu a propagaci výživových doporučení, 

zejména ve smyslu konzumace mléka a mléčných výrobků, ovoce a zeleniny. 

V souladu se zahraničními (4) metodickými doporučeními pro náplň prenatální péče o 

matku a dítě je třeba i v českých metodických materiálech (5) významně zlepšit oblast 

primárně preventivního poradenství. Jasně formulovaná opatření pro životosprávu těhotných 

jsou: 

• absolutní abstinence alkoholu, cigaret a jiných tabákových výrobků, drog 

• denní konzum 3 až 4 porcí mléka a mléčných výrobků 

• denní konzum 7 až 9 porcí ovoce a zeleniny 

• varování před silně solenými potravinami 

• každodenní pohyb na čerstvém vzduchu 

• časté přestávky při sedavé práci vyplněné pohybem 

• farmakologická suplementace kyselinou listovou (nejlépe při plánovaném otěhotnění už 

4 týdny před oplodněním) (6) 

• klinicky indikovaná suplementace železem (7) 

• příprava na porod a péči o dítě ve speciálních kurzech. 

Literatura: 

1. Substance abuse in pregnancy: A bigger problem than you think. Postgraduate Medicine, 102, 1997, s. 135- 

170. 

2. Brázdová, Z., Fiala, J., Hrubá, D. a kol.: Výsledky intervence zaměřené na zlepšení výživy českých 

těhotných a kojících žen. Slov gynekol porod, 7, 2000, s. 140-143. 

3. Malíková, E.: Primární prevence v těhotenství. Bakalářská disertační práce, 2000, 83 s. 

4. Sable, M. R., Herman, A. A.: The relationship between prenatal health behavior advice and low birth 

weight. Publ Health Report, 112, 1997, s. 332-339. 

5. Štembera, Z.: Všeobecné zásady prenatální a intrapartální péče. Čs gynekol. Porod. Spol, ČLS JEP, 1992. 

6. Sajjad, A. A., Economides, D. L.: Follic acid supplemetation. Curr Opin Obstet Gynecol, 12, 2000, s. 507- 

512. 

7. Mára, M., Živný, J.: Anémie v těhotenství. Diagnóza, 2000, s. 11-13. 

181


VÝ CHOVA KE KOJENÍ U BRNĚNSKÝ CH STŘ EDOŠKOLÁ KŮ 

A. Klimová , H. Matějová 

Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno, Č eská republika 

vedoucí: prof. MUDr. Z. Brá zdová , CSc. 

Náš stanovený cíl tj.výchova ke kojení u brněnských středoškolá ků byl realizová n 

v rá mci projektu podpory zdraví MZ. Obecným cílem projektu bylo uskutečňová ní programu 

„ Ochrana, prosazová ní a podpora kojení“, který vyhlá sily začá tkem devadesá tých let Světová 

zdravotnická organizace a Unicef. Ve společném prohlášení těchto organizací je zdůrazněn 

význam kojení pro zdravý růst a vývoj dítěte a rovněž pro zdraví matky. 

Výž iva kojenců se u ná s od začá tku 90. let zlepšuje, přesto Č eská republika stá le patří 

mezi země s nízkým procentem kojených dětí. Jak uká zala multicentrická studie, v letech 

1998-99, na konci 6.měsíce bylo plně kojeno 23% dětí a kojeno s příkrmem 30% dětí. 41 % 

dětí dostá valo nemléčné příkrmy před ukončeným 4. měsícem ž ivota. 

Pro výž ivu kojením by měla být budoucí matka rozhodnuta již při plá nová ní 

rodičovství. Při svém příchodu do porodnice by měla věřit ve sprá vnost svého rozhodnutí a 

nevzdá vat se při prvních obtížích, které se mohou zpočá tku vyskytnout. 

Rozhodující úlohu v podpoře kojení mají především zdravotníci, důlež itá je ale také 

podpora rodiny i celé společnosti. Význam včasného rozhodnutí matky jsme proká zali ve 

vlastním tříletém šetření (1996-98) u souboru těhotných ž en a ž en po porodu. Pozitivní 

postoje ke kojení lze vytvářet kromě jiného výchovou mladých lidí – budoucích rodičů. 

Metoda a materiá l 

Cílovou skupinou byli studenti a učni středních škol a učilišť nezdravotnického 

zaměření. Ve sledovaném souboru bylo zastoupeno celkem 7 škol a učilišť s rozdílným 

zaměřením. Byly to: 

• Rodinná škola pro dívky i chlapce Morava, 

• Rodinná škola pro tělesně postiž ené Gemini, 

• Rodinná škola Vesna, 

• Střední pedagogická škola, 

• Střední knihovnická škola, 

• Gymná zium, 

• Střední učiliště obchodní, potravinářské a služ eb. 

Protož e před intervencí bylo v souboru 222 dívek a jen 54 chlapců, celkem 276, 

hodnotili jsme odpovědi obou pohlaví společně. Šlo o 2. a 3. ročníky z těchto zařízení 

s průměrným věkem 18 roků. 

V první fázi projektu bylo provedeno anonymní dotazníkové šetření zaměřené na 

zjišťová ní znalostí a postojů ke kojení. Vlastní intervence probíhala postupně v jednotlivých 

školá ch formou seminářů s použ itím folií na zpětný projektor a doplněné filmem o kojení, 

navíc kaž dý účastník semináře obdrž el příručku o kojení. 

První dotazníkové šetření probíhalo v měsíci červnu. Vlastní intervence byla zahá jena 

v měsíci září. Po uskutečněné intervenci bylo za čtyři měsíce provedeno druhé dotazníkové 

šetření, kterým jsme si chtěli ověřit vliv krá tkodobé intervence na znalosti o kojení. 

Výsledky intervence 

Za kritérium úspěš nosti projektu jsme považ ovali pozitivní posun ve znalostech a 

postojích u intervenovaného souboru. 

182

Pro první kontakt s respondenty byl vypracová n Dotazník o kojení I. s 13 otá zkami. 

Ve druhém dotazníku – Dotazník o kojení II , byly některé otá zky logicky vynechá ny. Na tyto 

otá zky většina volila sprá vnou odpověď již v prvním dotazníku. Otá zka 13 zjišťovala 

jednorá zově zdroje informací o kojení. 

V otá zce první dotazníku II o názoru na kojení se rozhodlo pro sprá vnou odpověď 

76%, po druhé 96%. Rozdíl je statisticky významný (obr. 1). V prvním dotazníku 21% 

respondentů vyjá dřilo nesprá vný a dosud tradovaný názor, ž e důvodem k ukončení kojení je 

nedostatek mateřského mléka. Po intervenci tento názor zastá valo pouze 3%, což lze také 

považ ovat za pozitivní posun ve znalostech. 

120 

60 

56,8 

100 

96,2 

50 

80 

76,4 

40 

procenta 

60 

procenta 

30 

40 

20 

19,2 

20 

10 

0 

0 

před intervencí 

po intervenci 


po intervenci 

Obr. 1. Ná zor na kojení - nejlepší výž iva dítěte 

Obr. 2. Délka kojení 6 měsíců 

Otá zka č. 2 byla otevřená , bez nabízených mož ností významu kojení. Odpovědi byly 

rozděleny do pěti skupin (tab. 1) 

Tab. 1. Odpovědi studentů na otá zku č. 2 

% odpovědí Dotazník I. Dotazník II. 

význam pro psychický vývoj dítěte 34,1 59,8 

význam pro posílení imunity 16,7 26,9 

nejlepší výž iva dítěte 64,1 51,7 

výhoda snadné dostupnosti 8,0 9,8 

význam pro zdraví matky 4,3 30,8 

Za pozornost stojí význam pro psychiku, imunitu a zdraví matky(obr.3). Zjištěné 

rozdíly jsou v uvedených třech odpovědích statisticky významné ve prospěch odpovědí po 

intervenci. Zvlášť lze vyzvednout skutečnost, ž e si respondenti uvědomili, ž e kojení je 

důlež ité i pro zdraví matky, což bývá opomíjeno, jak vyplynulo z našich dřívějších šetření, i 

studenty zdravotnických škol i lékařských fakult. 

Otá zka č. 3 zjišťuje ná zor na vhodnou délku výlučného kojení, což je 6 měsíců. Patrný 

významný posun v odpovědích ukazuje obr. 2. 

Pro úspěš né zahá jení kojení je nutné poprvé přilož it dítě k prsu matky co nejdříve po 

porodu, tj. do 30 min. resp. do 2 hodin (obr. 4). Rozdíl v odpovědích není statisticky 

významný. 

Otá zka č. 5 se dotazuje na častost kojení. Z nabídky mož ných odpovědí je sprá vná 

pouze odpověď – neomezeně, podle potřeby dítěte Odpovědi studentů (obr. 5). 

183

V odpovědích na otá zku č.6 se sprá vně rozhodlo pro neomezová ní délky jednotlivého 

kojení v prvém dotazníku 48,9% a ve druhém 82,1% (obr. 6). 

70 

60 

59,8 

50 

procenta 

40 

30 

34,1 

26,9 

30,8 


po intervenci 

20 

16,7 

10 

4,3 

Obr. 3. Výhody kojení 

0 

psychika imunita zdraví matky 

90 

80 

78,3 

84,6 

80 

70 

74,4 

90 

80 

82,1 

procenta 

70 

60 

50 

40 

procenta 

60 

50 

40 

45,3 

procenta 

70 

60 

50 

40 

48,9 

30 

30 

30 

20 

20 

20 

10 

10 

10 

0 

0 

0 


po intervenci 


po intervenci 


po intervenci 

Obr. 4. Začá tek kojení Obr. 5. Kojení dle potřeby dítěte Obr. 6. Neomezovat délku 

do 2 hodin po porodu 

jednotlivých kojení 

Na odpověď otá zky č.7- jak lze podpořit tvorbu mateřského mléka - existuje dosud 

řada nesprá vných ná zorů až pověr. Pro jedině sprá vnou odpověď, což je časté a sprá vné 

přiklá dá ní dítěte k prsu, bylo opět zaznamená no výrazné zlepšení znalostí (obr. 7). 

Zajímalo ná s také, odkud získali respondenti dosavadní informace o kojení. Výsledky 

jsou zná zorněny na obr. 8. Rodina jako zdroj informací figuruje na prvním místě, zá kladní a 

střední škola velmi má lo (biologie, rodinná výchova a zdravověda). Pro opravdový zá jem této 

věkové kategorie o problematiku kojení i rodičovství svědčí uvá děná literatura: 

• Velká kniha o matce a dítěti, 

• Matka a dítě, 

• Encyklopedie, 

• Kniha pro nastá vající rodiče apod. 

184

80 

70 

68,4 

60 

60 

55,1 

50 

50 

procenta 

40 

30 

20 

10 

20,3 

procenta 

40 

30 

20 

10 

12 

10,5 9,8 

7,6 

16,7 

8,3 

0 

0 


po intervenci 

rodina ZŠ SŠ známí literatura rozhlas, TV jinde 

Obr. 7. Podpora tvorby MM častým přiklá dá ním 

Obr. 8. Zdroje informací o kojení 

Bohuž el v celé řadě publikací s touto tématikou - péče o dítě - jsou stá le uvá děna 

doporučení, která mohou kojení ovlivnit negativně, např. první přiklá daní ke kojení po 

porodu za 6-10 hod., délka kojení, častost kojení apod. 

Zá věr 

Z výsledků naší intervence u středoškolské mlá dež e lze uzavřít, ž e došlo 

k pozitivnímu posunu ve znalostech a postojích ke kojení, a to většinou velmi výrazně. Jsme 

si však vědomi, ž e jednorá zová intervence má většinou jen krá tkodobý vliv. Výchova ke 

kojení by měla být soustavná a dlouhodobá , aby výž iva kojením byla skutečně příspěvkem 

k ozdravění výž ivy naší populace. Je opakovaně proká zá no, ž e kojením se upevňuje sociá lní 

interakce mezi matkou a dítětem, což přispívá také k upevnění celé rodiny a zvyšuje se tak 

rovněž zodpovědnost rodičů za zdraví vlastních dětí . 

Výchova k podpoře kojení by se měla ve větší míře stá t nedílnou součá stí výuky 

vybraných předmětů resp. diskusních seminářů na zá kladních i středních školá ch. 

185


VÝ ŽIVA BATOLAT V PLZEŇSKÉ M A Č ESKOBUDĚ JOVICKÉ M REGIONU 1 

J. Č elakovský, D. Müllerová, A. Aujezdská 

Ú stav hygieny Lékařské fakulty UK, Plzeň, Č eská republika 

vedoucí: doc. Ing. Z. Zloch, CSc. 

Ú vod 

Strava batolat je nejen kvantitativně, ale zejména kvalitativně odlišná od stravy 

dospělých či stravy starších dětí. Batolecí věk představuje období, kdy dozrávají funkce a 

integrita gastrointestinálního traktu dítěte. Děti přecházejí pozvolnou adaptací z plného kojení 

do konce 6. měsíce na výž ivu kvality dospělých. Tento přechod by měl být ukončen okolo 

počá tku třetího roku ž ivota (4). 

Sledování výž ivy populačních skupin je základem pro mož nost aplikace intervenčních 

opatření s cílem zkvalitnění a ozdravění výž ivy. Ta se pak můž e podílet na prevenci 

chronických neinfekčních onemocnění s hromadným výskytem. Tzv. „časná výž iva“, tj. 

výž iva v novorozeneckém, kojeneckém a batolecím věku, má vliv na mož ný rozvoj těchto 

nemocí v dospělosti. Proto byla za cílovou populační skupinu v našem šetření vybrána 

mnohdy opomíjená skupina batolat. Naše šetření si kladlo za cíl sledovat nutriční skladbu 

jídelníčku batolat a jejich výž ivové zvyklosti. 

Sledovaný soubor 

Šetření bylo provedeno v roce 2000 na náhodně vybraném souboru 200 dětí 

v batolecím věku (stáří se pohybovalo v rozmezí 14 - 25 měsíců, s průměrem 19,2 ± 2,7 

měsíce). Matky dětí byly požádány o spolupráci při šetření kvality výž ivy potravinovým 

frekvenčním dotazníkem (Food Frequency Questionnaire: FFQ). Kaž dá druhá matka byla 

navíc požádána o zápis váženého 24-hodinového průběž ně zapisovaného jídelníčku (24-hour 

dietary record: 24-h DR) svého batolete. Respondence FFQ byla 98 % (196 dětí z 200), 24-h 

DR 68% (68 dětí ze 100). 

Metodika 

Pro zhodnocení výž ivových zvyklostí jsme použ ily metod FFQ a průběž ně 

zapisovaných 24-h DR. 

Výsledkem FFQ jsou semikvantitativní data, odhalující obvyklou denní frekvenci 

konzumace porcí v jednotlivých potravinových skupinách, nikoli tedy gramové množ ství 

snědených potravin, ale frekvenci jejich zařazování do denního jídelníčku. Podstatou je pak 

srovnání výž ivových zvyklostí na úrovni hlavních potravinových skupin s výž ivovými 

doporučeními ve formě tzv. potravinové pyramidy. 

Pro tyto účely byl vyvinut vlastní dotazník, zjišťující frekvence konzumace 

následujících hlavních potravinových skupin (v závorkách uvedeny počty vyšetřovaných 

potravinových skupin v rámci konkrétní hlavní potravinové skupiny): 

• obiloviny (5), 

• zelenina (4), 

• ovoce (4), 

• mléko a mléčné výrobky (6), 

• maso, vejce a luštěniny (5), 

• sladkosti (1). 

1 podporová no grantem Institutu DANONE 

186

Všem vyšetřovaným potravinovým skupinám byla přiřazena frekvenční škála 

konzumace porcí v rozmezí 7 kategorií od „téměř nikdy“ až do „4 a vícekrát denně“. Matky 

byly požádány, aby hodnotily stravování dítěte za poslední měsíc. Vyhodnocení spočívalo ve 

výpočtu absolutního počtu průměrné denní frekvence příjmu hlavních potravinových skupin a 

vyjádření relativních četností jednotlivých skupin v rámci hlavní skupiny. 

Metoda vyhodnocování mnohočetných 24-h DR je považ ována konsensem 

amerických odborníků pro výž ivu za zlatý standard vyšetřování nutriční hodnoty přijímané 

stravy (1). Ve studii byla zvolena průběž ně zapisovaná forma s váženými porcemi 24- 

hodinového jídelníčku. Způsob vyhodnocení 24-h DR spočívá v inventorní metodě, tj. na 

podkladě dat energetického a nutričního slož ení jednotlivých potravin se vypočítá vá 

celodenní příjem energie a jednotlivých nutrientů. Rozhodující pro tento výpočet je jak 

přesnost a pravdivost dat v jídelníčku, tak kvalita databáze slož ení potravin, tj. zejména počet 

vyhodnocovaných nutrientů, míra přesnosti odpovídající skutečné nutriční hodnotě potravin 

dostupných na současném trhu. Stávající databázi nutričního slož ení bylo třeba rozšíř it o 

druhy kojenecké a dětské výž ivy. Šlo především o mléčnou výž ivu pro děti od 1 do 3 let věku, 

cereální, zeleninové a masozeleninové příkrmy. 

Výsledky 

Souhrnné zpracování výsledků denní energetické a makronutrientní skladby jídelníčků 

batolat ve srovnání s českými výž ivovými doporučenými dávkami (VDD) z roku 1993 (2) a 

současnými pediatrickými doporučeními vzájemného energetického trojpoměru hlavních 

ž ivin uvádí tabulka 1. 

Tab. 1. Denní energetická a makronutrientní skladba jídelníčků batolat 

Batolata (n = 68) Energie (MJ) Bílkoviny (g) Tuk (g) Sacharidy (g) 

Průměr ± SD 4,9 ± 1,6 41,7 ± 17,4 45,7 ± 22,6 138,7 ± 49,0 

VDD 5,5 45 (16*) 40 193 

% Celkové energie – výsledky 100 15 35 50 

% Celkové energie - doporučení 100 10-12 35-40 48-55 

(SD směrodatná odchylka, VDD-výž ivová doporučená dávka, *hodnoty amerických doporučení podle RDA (5)) 

Průměrný denní příjem batolete činil 4 900 kJ, což je v porovnání s českou VDD o 

600 kJ nižší. V makronutrientní skladbě byl tento energetický schodek patrný zejména 

v nižším zastoupení sacharidů, kdy průměrný příjem tvořil pouze 71,5 % doporučované denní 

sacharidové dávky. 

Trojpoměr ž ivin odpovídal současným pediatrickým doporučením až na vyšší 

zastoupení bílkovin. Optimální dávka bílkovin v batolecím věku je neustále diskutována. 

Jednotlivé instituce se ve svých doporučení výrazně liší. Např. americké výž ivové dávky 

doporučují pouze 16 g bílkovin denně, což představuje 5 % celkově přijaté energie (5). Tyto 

výž ivové normy jsou v rozporu se skutečnou konzumací bílkovin (47 g denně podle šetření 

„Third National Health and Nutrition Examination Survay“ (6)). Naopak další autoři 

doporučují, aby proteiny tvořily minimálně 10 % celkově přijaté energie (3, 7). 

Na základě výše uvedených předpokladů a zjištěných výsledků by ozdravné 

doporučení pro současnou výž ivu batolat spočívalo v mírném sníž ení bílkovin o 1-4 % 

celkově přijaté energie při současném zvýšení podílu sacharidů. To by přispělo i k polož ení 

dobrých základů stravovacích stereotypů s podporou sacharidové komponenty stravy v 

dospělosti. 

Tabulka 2 uvádí výsledky průměrného denního příjmu mikronutrientů ve sledovaném 

souboru v porovnání s českými VDD. Z pohledu amerických výž ivových doporučení z r. 

1989 (5), které uvádějí dávky vyšší, by se mohly jako problematické jevit námi zjišťované 

nižší hodnoty příjmu zinku, ž eleza, jódu, vitaminu D, kyseliny listové a fluoridů. V porovnání 

187

s doporučeními Evropské unie (Population Reference Intake) je však problematický pouze 

příjem jódu. 

Tab. 2. Výsledky průměrného denního příjmu mikronutrientů ve sledovaném souboru 

Batolata (n=68) Průměr ± SD VDD 

Vápník (mg) 837,1 ± 308,7 900 (800*) 

Železo (mg) 9,2 ± 4,6 10 

Zinek (mg) 5,9 ± 2,6 (10*) 

Jód (µg) 67,9 ± 37,1 (70*) 

Sodík (mg) 1832 ± 1181 

Draslík (mg) 2480 ± 1178 

Hořčík (mg) 216 ± 68,6 

Fosfor(mg) 1069 ± 434 

Vitamin C (mg) 123,3 ± 92,7 50 

Vitamin B 1 (mg) 1 ± 0,7 0,5 

Vitamin B 2 (mg) 1,4 ± 0,6 0,8 

Kys. listová (µg) 138,2 ± 71 150* 

Vitamin E (mg) 8,1 ± 4,5 6 

Retinol (µg) 541 ± 394 400 

Fluoridy (µg) 562,3 ± 385,5 700* 

Vitamin D (µg) 3,6 10* 

(SD směrodatná odchylka, VDD-výž ivová doporučená dávka, *hodnoty amerických doporučení podle RDA (5)) 

Data charakterizující výž ivové zvyklosti pomocí frekvencí příjmu hlavních a 

vedlejších potravinových skupin jsou uvedena v tabulce 3. Byla odhalena nižší frekvence 

konzumace obilovin, v denním příjmu batolat převaž ují mléčné výrobky, ovoce a zelenina. 

Tab. 3. Vyjádření výž ivových zvyklostí pomocí průměrných frekvencí příjmu porcí jednotlivých potravinových 

komodit připadající na 1 batole a jeden den. U hlavních komodit je v závorce uvedeno jejich vzájemné relativní 

zastoupení 

Potravinová 

Podskupiny 

skupina 

Obiloviny 

2,4 porce (21%) 

Zelenina 

2 porce (17%) 

Ovoce 

2,3 porce (20%) 

Mléčné výrobky 

3,5 porce (30%) 

Maso a luštěniny 

1 porce (9%) 

Sladkosti 

0,4 porce (3%) 

Bílé pečivo 

0,8 

Brambory 

0,4 

Syrové ovoce 

1,2 

Tvaroh 

0,5 

Luštěniny 

0,1 

Tmavé pečivo 

0,6 

Jogurty 

0,9 

Zeleninové polévky 

0,7 

Ryby 

0,1 

Ovocné šťá vy 

0,6 

Sýry 

0,6 

Sladké pečivo 

0,4 

Maso 

0,4 

Sladkosti 

0,4 

Rýž e, těstoviny 

0,3 

Vařená zelenina 

0,3 

Ovocné přesnídávky 

0,3 

Ml. kravské 

0,5 

Ml. mateřské 

0,3 

Uzeniny 

0,2 

Kaše 

0,1 

Syrová zelenina 

0,7 

Kompotované ovoce 

0,1 

Umělá ml. 

výž iva 0,7 

Vejce 

0,2 

Diskuse: 

Při zjišťování kvality výž ivy v populaci je problémem zejména validita výsledků. Ta 

je závislá na použ ité metodice a jejích mož nostech. Kromě metodiky chemické analýzy 

dvojité porce je kaž dá v současnosti používaná metodika zatíž ena chybou. V případě 

inventorní analýzy jídelníčku je validita ohrož ena jak ze strany vyšetřovaného (pravdivost, 

váhová přesnost i detailnost popisu snědeného jídla), tak ze strany vyhodnocování, jehož 

přesnost je závislá na databázi energetického a nutričního slož ení potravin. Do konečného 

188

výsledku můž e zasáhnout také nemož nost zjišťovat přesné množ ství nesnědených zbytků 

jídla. 

Pro tyto problémy a finanční nákladnost udrž ovat databázi slož ení potravin tak, aby 

odpovídala současnému potravinovému trhu, řada pracovišť zabývající se nutričním stavem 

obyvatel dává přednost metodě frekvenčního potravinového dotazníku. Tato metoda má však 

jinou vypovídající hodnotu, neboť v zásadě informuje o stravovacím vzorci, nikoli nutriční 

skladbě. 

Ve studii jsme použ ili kombinaci obou metodik. Vzájemně se potvrzující výsledky 

obou užitých metodik zvyšují pravděpodobnost reálnosti výsledných tvrzení. Diskutabilní 

můž e být zejména námi zjištěný nižší energetický příjem. Je ovšem v souladu s literárními 

údaji nižších výsledných hodnot energie získaných inventorní metodou v porovnání s realitou. 

Příjem bílkovin by bylo zřejmě vhodné sníž it asi o 1–4 % celkově přijaté energie a naopak 

nahradit je zvýšeným příjmem polysacharidů. 

Literatura: 

1. U.S. Department of Agriculture and the U.S. Department of Health and Human Services. Ten - year plan 

for the National nutrition Monitoring and Related Research Program. Federal Register 58 (111): 32752- 

32806. June11, 1993. 

2. Č eské výž ivové doporučené dávky. In: Společnost pro výž ivu:Potravinové tabulky II. díl. Praha, Ú stav 

zemědělských a potravinářských informací 1993. 

3. Zásady správné výž ivy dítěte v 1. roce ž ivota. Sborník přednášek praktickým lékařům pro děti a dorost. 

Č eský výbor pro UNICEF 2000. 

4. Urbanová, Z.: Výž iva starších dětí. In: Fruhauf, P. a kol: Fyziologie a patologie dětské výž ivy, Praha 2000. 

5. Recommended Dietary Allowances 10 th Edition. National Research Council. National Academy Press. 

Washington, D.C. 1989. 

6. McDowell, M. A., Briefel, R. R., Alaimo, K. et al: Third National Health and Nutrition Examination 

Survay, 1988-91: U.S. Department of Health and Human Services. Centers for Disease Control and 

Prevention. National Center for Health Statistics. DHHS Publication No (PHS) 95-1250. 

7. Milla, P: Paediatric nutrition requirements In: Payne - James, J., Grimble, G., Silk, D.: Artificial Nutrition 

Support in Clinical Practice. Cornwall 2001. 

8. U.S. Department of Agriculture Center for Nutrition Policy and Promotion. January 2000, (Program Aid 

1651). 

189


BILANCE CELODENNÍ HO STRAVOVÁ NÍ DĚTÍ PŘ EDŠKOLNÍ HO VĚKU 

V PLZNI 1 

D. Mü llerová 1 , A. Aujezdská 1 , J. Čelakovský 1 , L. Mü ller 2 

1 Ú stav hygieny Lékařské fakulty UK, Plzeň, Česká republika 

vedoucí: doc. Ing. Z. Zloch, CSc. 

2 Katedra kybernetiky Fakulty aplikovaný ch věd Západočeské univerzity, Plzeň, 

Česká republika 

vedoucí: P. Žampa 

Ú vod 

Předškolní období je v České republice charakteristické zařazováním většiny dětí do 

MŠ. Do stravovacích návyků rodiny tak zasahuje další činitel. Výsledný denní jídelníček 

dítěte během pracovního týdne by měl být v případě klasické docházky do MŠ v průměru 

pokryt ze 60 % stravováním v mateřské škole (15 % připadá na přesnídávku, 35 % na oběd a 

10 % na svačinu) a zbylý mi 40 % z domova. Předpokládá se při tom, že snídaně by měla 

tvořit 18 % a večeře 22 %. Dávky pro dopolední svačinu, oběd i přesnídávku nebo dávky pro 

celodenní stravování jak v mateřský ch školách, tak v dalších sociálních zařízení jsou v České 

republice normovány zákonem č. 48/1993 Sb. a to jak nutriční dávkou, tak formou 

spotřebního koše. 

Nutričně je předškolní věk oproti batolícímu období charakterizován dalším 

snižováním relativního zastoupení tuků vzhledem k sacharidům a bílkovinám. Tuky by již, 

stejně jako v dalších životních obdobích s výjimkou enormní fyzické zátěže, neměly 

přesahovat 30 % celkově přijaté energie. Sacharidy, tvořené převážně polysacharidy a 

oligosacharidy, přijímané formou obilovin, zeleniny, včetně brambor a ovoce, mléčných 

vý robků by měly tvořit energetický základ stravy. O velikosti dávky bílkovin se v současné 

době vedou diskuse. Ukazuje se, že jak nízký , tak nadbytečný příjem bílkovin má svá rizika. 

Proto se neustále hledá co neoptimálnější dávka bílkovin. Ta se pro tento věk pravděpodobně 

pohybuje mezi 1-1,5 g/kg tělesné hmotnosti. (PRI Evropské unie udává 1 g/kg denně, USA 

RDA-recommended dietary allowances, pak udávají celkovou denní proteinovou dávku 

rovnou 24 g) (1, 2). Celkově by měly bílkoviny pokrý vat 12-15 % celkově přijaté energie. 

Sledovaný soubor 

Soubor tvořilo 200 náhodně vybraný ch dětí z 85 % plzeňský ch mateřský ch škol. 

Respondence byla pouze 65 %, tj. od 200 oslovený ch matek vyšetřovaný ch dětí bylo získáno 

130 dvoudenních domácích jídelníčků dětí, z nichž19 nebylo možno pro neúplnost (chybění 

velikosti porcí apod.) vyhodnotit. Celkem bylo vyhodnoceno 111 dvoudenních jídelníčků (tj. 

respondence oslovený ch matek =55,5 %). 

Metodika a způsob provedení 

Výživové zvyklosti (dietary habit) byly analyzovány pomocí metody inventorní 

analý zy dvoudenního, průběžně zapisovaného jídelníčku (2-days dietary records). Ten 

sestával z části, kterou vyplňovaly matky doma a z části, kterou předložila MŠ - tj. kalkulace 

průměrné porce, kterou dítě snědlo, na podkladě použitý ch potravin a počtu dětský ch 

strávníků. Technicky nebylo možno zohledňovat zbytky nedojedeného jídla v MŠ. 

Metoda vyhodnocování mnohočetný ch 24-hodinový ch jídelníčků je považována 

konsensem americký ch odborníků pro výživu za zlatý standard vyšetřování nutriční hodnoty 

1 podporová no grantem Institutu DANONE 

190

přijímané stravy (3). Ve studii byla zvolena průběžně zapisovaná forma s vážený mi porcemi 

dvoudenního jídelníčku doma, doplněného o průměrnou porci jídla, kterou dítě dostalo v MŠ. 

Hodnoceny byly pouze pracovní dny. Způsob vyhodnocení jídelníčku spočíval v inventorní 

metodě, kdy na podkladě dat energetického a nutrientního složení jednotlivý ch potravin byl 

vypočítán podle údajů jídelníčku a údajů z MŠ průměrný celodenní příjem energie a 

jednotlivý ch nutrientů. Rozhodující pro tento výpočet je jak přesnost a pravdivost dat 

v jídelníčku, tak kvalita databáze složení potravin, tj. zejména počet vyhodnocovaný ch 

nutrientů, míra přesnosti odpovídající skutečné nutriční hodnotě potravin dostupný ch na 

současném trhu. Pro zpracovávání jídelníčků a jejich vyhodnocování bylo použito software 

„BAToral“(4). 

Způsob provedení: Standardně provedený m způsobem ve formě dopisu byly matky 

instruovány o způsobu zápisu jídelníčku a zaznamenání tělesné hmotnosti a výšky svý ch dětí. 

Ú daje z MŠ byly získány na podkladě výpisu použitý ch potravin a jejich množství a počtu a 

kategorie strávníků. 

Vý sledky 

Průměrný body mass index (BMI) dětí v souboru činil 15,5 ± 2,2 kg/m 2 . To 

koresponduje s výsledky 50 percentilu V. Celostátního antropologického výzkumu z roku 

1991 (5). MŠ se na celkovém denním příjmu energie podílela 54 %, na celkovém příjmu 

bílkovin 57 %. V celkovém energetickém trojpoměru jsou bílkoviny na horním okraji 

doporučovaného rozmezí (15,2 % celkové energie), sacharidy představují 54,8 % a tuky 30 % 

celkově přijaté energie. Bílkoviny ve svém průměrném denním příjmu zcela odpovídají a 

naplňují doporučené dávky stanovené pro Českou republiku vyhláš kou č. 48/1993 Sb. 

Vzhledem k zahraničním doporučením jsou však české doporučované dávky vysoké. 

Sumarizace výsledků příjmu energie, makronutrientů a vlákniny ve formě průměrů a jejich 

směrodatný ch odchylek, jak z domova, tak z MŠ bez zhodnocení ztrát nedojedeného jídla, 

uvádí tab. 1. 

Tab. 1. Zastoupení makronutrientů a vlákniny ve stravě doma, v mateřské škole a celkově za jeden den. x= 

průměr, smo = směrodatná odchylka od průměru 

N=111 jednotky Doma [x±smo] MŠ [x±smo] Celkem [x] 

Energie kJ 3409±1153 4029±678 7438± 800 

Proteiny g 28,7±12,8 37,6±7,1 66,3± 9.5 

Tuk g 28,1±13,0 34,6±10,6 62,8± 9.7 

SMK g 11,3±5,9 13,1±4,3 24,4± 4.4 

MMK g 8,2±4,3 10,5±3,6 18,7± 3.6 

PMK g 5,3±4,5 7,9±3,8 13,2± 3.7 

Cholesterol mg 124,2±108,9 166,7±94,8 291,0± 77.6 

Sacharidy g 111,3±44,1 128,6±20,3 239,9± 31.5 

Mono, Disach. g 51,4±27,4 37,8±15,2 89,2± 21.3 

Laktóza g 8,3±7,8 11,3±4,5 19,6± 5.9 

Vláknina g 7,2±3,4 9,8±3,4 17,0± 3.0 

SMK = saturované mastné kyseliny, MMK = monoenové mastné kyseliny, PMK = polyenové mastné kyseliny 

MŠ se podílí na celkovém denním příjmu tuku pouze 54 %. V jeho složení převažují 

nasycené tuky. Celkový denní příjem cholesterolu byl 291 mg. Jednoduché cukry tvořily 37 

% celkový ch sacharidů. Přičemžpodle SZO by neměly převýšit 25 % celkový ch sacharidů. 

Vyjádření příjmu jednotlivý ch makronutrientů v MŠ opět bez zhodnocení ztrát nedojedeného 

jídla ve srovnání s uzákoněný mi hodnotami VDD (podle Sbírky zákonů č. 48/1993), které 

připadají na přesnídávku, oběd a odpolední svačinu v MŠ uvádí tab.2. Ukazuje splnění všech 

uzákoněný ch dávek mikronutrientů, nižší plnění vykazují pouze obsah tuků, sacharidů a 

celkové energie. 

191

Tab. 2. Srovnání VDD pro předškolní věk pro přesnídávku, oběd a svačinu (podle Sbírky zákonů č. 48/1993), se 

zjištěný mi hodnotami, x = průměr, smo = směrodatná odchylka od průměru, RE = retinolový ekvivalent 

Nutrient jednotky Doporučená hodnota Zjištěná hodnota (x±smo) 

Energie kJ 4,4 4,0 ± 0,7 

Bílkoviny g 24(Ž)+15(R) 37,6 ± 7,1 

Tuky g 37 34,6 ± 10,6 

Sacharidy g 140 128,6 ± 20,3 

Vápník mg 600 909,4 ± 177,1 

Vitamin A µg RE 400 935,0 ± 3733,0 

Vitamin B 1 mg 0,5 0,8 ± 0,3 

Vitamin B 2 mg 0,8 1,0 ± 0,4 

Vitamin C mg 24 85,6 ± 61,0 

Železo mg 7 7,2 ± 2,3 

V tab. 3 je uveden přehled průměrného denního příjmu mikronutrientů včetně uvedení 

celkové energie a proteinů ve sledovaném souboru s vyjádřením podílu MŠ a uvedením 

celodenních doporučený ch dávek jak Evropské unie ve formě populačního referenčního 

příjmu (1), tak VDD celodenního stravování předškolních dětí podle Sb.zákonů České rep. 

(48/93). 

Tab. 3. Výsledky průměrného denního příjmu mikronutrientů včetně uvedení celkové energie a proteinů ve 

sledovaném souboru 111 dětí předškolního věku, s vyjádřením %, který m se MŠ podílely na celkovém denním 

příjmu dětí. Pro porovnání jsou uvedeny celodenní doporučené dávky Evropské unie: EU: všechny neoznačené 

hodnoty jsou PRI (Population Reference Intake), g AR (Acceptable range) (1) 

Vyšetřovaný soubor (N=111) 

EU (PRI) Sb.z ČR. 

celkový denní příjem % plnění MŠ* 4-6 let 

48/93** 

Energie MJ 7,4 ± 0.9 54 7,2 

Protein g 66,3 ± 9.9 57 1g/kg 66 

Vitamin A µg RE 1193,0 ± 2500 78 400 640 

Vitamin D µg 2,8 ± 2.3 71 0-10 g 

Vitamin E mg 11,2 ± 3.1 57 8,0 

Thiamin mg 1,4 ± 0.4 57 100 µg/MJ 0,8 

Riboflavin mg 1,9 ± 0.5 53 1,0 1,2 

Niacin mg NE 25,4 ± 5.3 57 1,6 mg/MJ 

Vitamin B 6 mg 1,8 ± 0.6 56 15 µg/g proteinu 

Vitamin B 12 µg 6,3 ± 3.8 59 0,9 

Kyselina listová µg 238 ± 70.8 55 130 

Vitamin C mg 180,06 ± 71.5 47 25 42 

Vápník mg 1076,0 ± 181.5 52 450 930 

Fosfor mg 1606,0 ± 214.0 56 350 

Draslík mg 3552,0 ± 732.7 54 1100 

Sodík mg 3342,0 ± 942.5 46 575-3500 

Hořčík mg 332,7 ± 47.1 54 

Železo mg 12,5 ± 2.3 58 4 11 

Zinek mg 8,7 ± 1.6 56 6 

Jód µg 85,0 ± 19.8 56 90 

Selen µg 72,7 ± 20.5 61 15 

Fluoridy µg 674,7 ± 133.2 56 

* Relativní podíl příjmu stravy v mateřské škole na celkovém denním příjmu bez zohlednění nedojedeného jídla 

v mateřský ch školách. 

** Sb.zákonů České rep. (48/93) doporučení jsou uvedena pro celodenní stravování 

Rozložení příjmu vitaminů A, E, D, B 12 , železa a zinku nevykazuje normální rozložení 

192

Ze sledovaný ch mikronutrientů byl v nesouladu s doporučený mi dávkami pouze 

příjem fluoridů a to vzhledem k přijatelnému rozmezí (AI =acceptable intake) USA z roku 

1989 (1100 µg), dále lehce nižší byl příjem jódu 85 vůči 90 µg, doporučovaný m jak EU tak 

SZO i USA RDA (1, 2, 6). Průměrná hodnota vyšetřovaného souboru však není nižší než66 

% doporučované hodnoty PRI, aby mohla bý t klasifikována jako nutriční deficit. Příjem zinku 

byl nižší pouze k doporučované dávce RDA USA (10 mg), odpovídal však nižším 

doporučený m hodnotám EU. Vzhledem k vyhodnocované skupině batolat je v tomto souboru 

vyšší příjem zinku a železa současně s vyšším příjmem bílkovin (7). Hrazení vitamínu D 

odpovídá pouze doporučení EU od 0-10 µg (1), ve srovnání s dávkami USA RDA i SZO je 

nízké (2, 8). 

Diskuse 

Studie neodhalila významnější problémy ve stravovacích zvyklostech předškolních 

dětí plzeňský ch MŠ. Validita studie je ale zatížena chybou, vyplý vající přímo z použité 

metodiky, která je založena na zápisu stravovacích zvyklostí. Tento zápis je dán 

motivovaností zapisovatele sdělit pravdu, ev. ji záměrný m způsobem zkreslit. V případě 

malý ch dětí a zaznamenávání jejich stravy rodiči lze patrně předpokládat promítání se znalostí 

osvěty zdravé výživy do záznamů jídelníčků, které nemusí odpovídat skutečné realitě. Na 

druhé straně je metoda ale zatížena chybou vyplý vající z prostého opomenutí zapsání 

snědený ch jídel. Vyhodnocování nutriční hodnoty stravy z MŠ je zatíženo chybou vyplý vající 

v naší studii z technické neproveditelnosti kontroly zbytků nedojedeného jídla dítětem. 

Rovněžje třeba mít na paměti i možnou diskrepanci mezi skutečnou velikostí porce a porcí 

náležející dítěti na základě vykazovaný ch potravin a celkového počtu porcí. Se zřetelem na 

nedojedené zbytky, které mohou činit až10 % celkové nutriční hodnoty jídla, se lze 

domnívat, že strava v MŠ se podílí na celkovém příjmu dítěte nižšími hodnotami, nežjsou 

naše výsledky, t.j. např. v případě celkové energie méně než54 %. Přičemžpodle zákonný ch 

nařízení by měla hodnota nabízeného jídla dítěti tvořit 60 % jeho celkového denního příjmu 

[přesnídávka, oběd, svačina]. I přes to, že průměrný příjem energie v MŠ byl o 0,4 MJ nižší, 

nežje zákonná VDD, průměrný energetický příjem předškolních dětí odpovídá mezinárodním 

i český m doporučením a ve srovnání s literárními údaji měřeného energetického výdeje 

věkově odpovídajících dětí navíc minimálně o 8 % vyšší (9). 

Dále současné práce poukazují na to, že metody inventorní analý zy na podkladě 

vyhodnocování stravovacích záznamů jsou schopny nejlépe podchytit obsah proteinů ve 

stravě, zatímco nutriční hodnoty tuků a sacharidů bývají vůči skutečné hodnotě 

podhodnocovány (10). Tím je dále dáno také podhodnocení celkového příjmu energie. 

Zjištění mírně nižšího průměrného příjmu jódu, které však není nižší než66 % doporučované 

hodnoty PRI, aby mohlo být klasifikováno jako nutriční deficit, však ukazuje na 

pravděpodobnost existence části dětí, jejichžpříjem není optimální. To koresponduje i 

s vý sledky šetření jodurie v jiném regionu České republiky, kde v této věkové skupině bylo 

shledáno 15,3 % dětí, které měly snížené hodnoty jodurie pod 100 µg (11). 

Literatura: 

1. Commission of the European Communities 1993. Nutrient and energy intakes for the European 

Community. Reports of the Scientific Committee for Food [Thirsty–first series] Commission of the 

European Communities, Directorate-General Industry, Luxembourg. 

2. National Research Council [U.S.] Subcommittee on the Tenth Editidon of the RDAs, Food and Nutrition 

Board, Commission on Life Sciences Recommended Dietary allowances, 10 th edition. National Academy 

of Sciences, Published by the National Academy Press. 1989. 

3. Buzzard, I. M, Sievert, Z. A.: Research priorities and recommendation for dietary assesment methodology 

A J Clin Nutr, 1994, 59, s. 275S-289S. 

193

4. Mü ller, L., Mü llerová, D., Kreuzbergová, J., Čelakovský , J., Aujezdská, A.: software inventorní analý zy 

jídelníčků pro batolata BAToral, Plzeň 2000. 

5. Lhotská, L., Bláha, P., Vignerová J., Roth Z., Prokopec, M.: Celostátní antropologický výzkum dětí a 

mládeže 1991 (České země). Praha, SZÚ 1993. 

6. WHO/FAO/IAEA. 1996. Trace elements in human nutrition and health, World Health Organisation 

Ženeva. 

7. Mü llerová, D., Čelakovský , J., Aujezdská, A.: Sledování kvality výživy dětí batolecího věku v plzeňském a 

českobudějovickém regionu. Sborník konference XXX. Ostravské dny dětí a dorostu. Rožnov p. 

Radhoštěm, 2002, s. 124-133. 

8. SZO: FAO/WHO 1970. Requirements of ascorbic acid, vitamin D, vitamin B 12 , folate, and iron. Report. 

9. Davis P. S. W., Gregory, J., White, A.: Energy expenditure in children aged 1,5-4,5 years: a comparison 

with current recommendations for energy intake. Eur.J Clin. Nutr., 49; 1995, 5, p. 360-365. 

10. Heitmann, B. L.: Reporting of fat and carbohydrate. Int.J.Obes. and Rel. Met. Dis. 26, 2002, s. 167. 

11. Nováček, J.: Stav zásobení jódem novorozenců, dětí a kojících matek v reginu jihozápadní Moravy. In: 

Zásady správné výživy dítěte v 1. roce života. NV pro podporu kojení při českém výboru pro UNICEF. 

Praha 2000. 

194


VPLYV FAKTOROV Ž IVOTNÉ HO PROSTREDIA NA FUNKCIU ŠTÍTNEJ Ž ĽAZY 

U DETÍ 

Z. Semanová 1 , M. Tajtá ková 1 , D. Petrášová 2 

1 I. interná klinika FNsP a Leká rskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednosta: doc. MUDr. T. Hildebrand, CSc. 

2 Ú stav experimentá lnej medicíny Leká rskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednosta: doc. MUDr. M. Kuchta, CSc. 

Ú vod 

Choroby štítnej žľazy sa donedá vna vzhľ adom na vysoký výskyt endemickej strumy 

na Slovensku považ ovali za závaž ný zdravotnícky problém. Po ústupe endemickej strumy 

vď aka účinnej jodá cii kuchynskej soli je najčastejšou tyreopatiou (aj endokrinopatiou) u ná s, 

ale aj v iný ch krajiná ch s dostatočný m príjmom jódu chronická autoimunitná tyreoiditída AIT. 

Je to multifaktoriá lne ochorenie, na vzniku ktorého sa podieľ ajú faktory genetické v interakcii 

s faktormi prostredia. Z faktorov prostredia sa v etiológii AIT uplatň ujú príjem jódu, infekcie, 

ročné obdobie, stres, fajčenie, znečistenie ž ivotného prostredia chemický mi lá tkami (8, 4). 

V našej prá ci sa venujeme mož nému vplyvu znečistenia ž ivotného prostredia 

polychlorovaný mi bifenylmi a nitrá tmi. Uvedené zlúčeniny patria medzi tzv. endokrinné 

disruptory a zdravotné riziko predstavuje predovšetký m dlhodobá expozícia tý mto lá tkam. 

Polychlorované bifenyly patria do skupiny polycyklický ch halogenovaný ch 

uhľ ovodíkov. Existuje 209 mož ný ch kongenérov polychlorovaný ch bifenylov, z nich sa v 

priemyselnej výrobe v rozmedzí rokov 1930-1978 používalo približ ne 130 (2). Priemyselne 

vyrá bané PCB a ich zvyšky, ktoré sú prítomné v prostredí, sú zmesi jednotlivý ch kongenérov 

(3). V prostredí sú mimoriadne stabilné, sú vysoko lipofilné, veľ mi pomaly sa metabolizujú a 

sú prakticky rezistentné voči degradá cii v ž ivotnom prostredí (3). Priemyselná výroba PCB 

bola v USA v r. 1977 a v ostatný ch krajiná ch v r. 1979 zaká zaná , pričom na Slovensku 

pokračovala až do r. 1984. Polychlorované bifenyly a ich kongenéry majú rôzny biologický 

účinok a toxicitu v zá vislosti od počtu a pozície atómov chlóru v molekule. Najtoxickejšie sú 

koplaná rne non-orthosubstituované kongenéry PCB, avšak biologické účinky majú 

predovšetký m non-koplaná rne ortho substituované kongenéry. V literatúre (v experimente aj 

in vivo) sú popísané viaceré toxické účinky PCB. 

Vo vzťahu k štítnej žľaze majú význam predovšetký m non-koplaná rne ortho 

substituované kongenéry PCB. Pri dlhodobej expozícii aj malý m dávkam PCB dochá dza k 

histologický m zmená m a zmená m v ultraštruktúre štítnej žľazy. Vzniká hypertrofia a 

hyperplá zia folikulá rnych buniek (3). Priamy vplyv PCB na štítnu žľazu je daný zmenou v 

metabolizme T4 (dochá dza k vytesň ovaniu T4 z väzby na plazmatické bielkoviny, k inhibícii 

dejodá zy tyroxínu v tkanivá ch, k zvýšeniu konjugá cie T4 v pečeni v dôsledku ovplyvnenia 

aktivity UDP - glukuronyltransferá zy). PCB sa kompetitívne viaž u s T3 na jadrový receptor, 

čím dochá dza k narušeniu štruktúry membrá ny tyreocytu. Vý sledkom je pokles celkového T4 

v sére, vzostup TSH, hypertrofia a hyperplá zia tyreocytov a zväčšenie objemu štítnej žľazy. 

Chemizá cia poľ nohospodá rstva vedie k zvýšeniu koncentrá cie nitrá tov v pôde aj v 

pitnej vode. Problémom je kontaminá cia pitnej vody z domá cich studní. Nitrá ty sú prirodzene 

sa vyskytujúce ióny, ktoré sú relatívne neškodné. Ich toxicita sa zvyšuje keď sa redukujú na 

nitrity. Tejto redukcii napomá hajú črevné baktérie (1, 7). Hladina nitrá tov v pitnej vode sa 

nemení ani po jej spracovaní (prevarení) (1) a taká to voda predstavuje zdravotný problém 

predovšetký m pre deti a tehotné ž eny. Vysoká hladina nitrá tov spôsobuje u detí vznik 

methemoglobinémie - blue baby syndróm, je rizikový m faktorom vzniku rakoviny ž alúdka, v 

195

neposlednom rade ovplyvň uje funkciu štítnej žľazy. Nitrá ty ovplyvň ujú hormonogenézu v 

štítnej žľaze, predpokladá sa interakcia medzi nitrá tmi a jódom na úrovni ná trium - jódového 

symportéra - transportnej bielkoviny zodpovednej za aktívny transmembrá nový prenos jódu 

do bunky. Okrem uvedeného dochá dza aj k poklesu aktivity Na+k+ATP-á zy, ktorá je zdrojom 

energie pre aktívny transport jódu. Nitrá ty majú negatívny vplyv na pečeň ovú 5´monodejodá 

zu, čím je potlačená extratyroidá lna konverzia T4 na T3. Vý sledkom dlhodobého 

znečisťovania ž ivotného prostredia nitrá tmi je pokles koncentrá cie jódu v štítnej žľaze, 

vzostup TSH a hypertrofia a hyperplá zia tyreocytov, čo sa v konečnom dôsledku prejaví 

zväčšením štítnej žľazy a častejším výskytom tyreopatií. Aby sa ale taký to vplyv na štítnu 

žľazu prejavil, musí byť obsah nitrá tov v pitnej vode vyšší ako 50 mg/l (6). V prípade 

jódového deficitu má taký to účinok na štítnu žľazu už aj obsah nitrá tov nižší ako 50 mg/l (8). 

Zvýšením príjmu jódu sa môž e zvýšiť aspoň pasívna transmembrá nová difúzia jódu. 


Cieľ om našej prá ce bolo zistiť veľ kosť a funkčný stav štítnej žľazy u mlá dež e ž ijúcej v 

2 kontaminovaný ch oblastiach vý chodného Slovenska. Prvú oblasť predstavoval región, kde v 

minulosti prebiehala vý roba na bá ze PCB (tieto sledovania boli robené v druhej polovici 90- 

tych rokov, t.j. cca 10 - 15 rokov po ukončení výroby v podniku Chemko Strážske), druhú 

skupinu predstavovala poľ nohospodá rska oblasť v blízkosti Košíc, kde obyvatelia ešte 

používajú pitnú vodu z domá cich studní. Kontrolnú skupinu tvorili deti z Bardejova, ktorá sa 

považ uje za najčistejšiu oblasť východného Slovenska a požívali pitnú vodu z mestského 

vodovodu. Určovali sme u nich veľ kosť objemu ŠŽ, pomocou USG SANOLINE LS 1 s 

použ itím 7,5 MHz sondy, echogenitu ŠŽ, funkčný stav stanovením hladiny TSH metódou 

RIA, hladiny anti TPO protilá tok metódou IRMA. Hladiny nitrá tov sme stanovovali metódou 

kvapalinovej chromatografie s UV detektorom pri vlnovej dĺžke 215 nm, koncentrá cia vo 

vzorke vody sa vypočítala z kalibračného grafu. 

Vý sledky 

Objem štítnej žľazy 

V obidvoch znečistený ch oblastiach boli objemy štítnych ž liaz v porovnaní s 

kontrolnou lokalitou signifikantne väčšie. V oblasti kontaminovanej nitrá tmi mali deti 

veľ kosť ŠŽ 9,3 ml ± 4,08, v oblasti kontaminovanej PCB mali deti veľ kosť ŠŽ 9,9 ± 3,9. V 

kontrolnej oblasti 7,5 ml ± 2. 

Echogenita štítnej žľazy 

Hypoechogenita sonografického obrazu štítnej žľazy sa považ uje za jeden z prvý ch prejavov 

autoimunitnej tyreoiditíty, a to už aj v subklinickom štá diu, kedy ešte hormoná lne ukazovatele 

a klinický stav môž u byť v norme. Zníž enú echogenitu malo v nitrá tovej oblasti 13,1% a v 

oblasti kontaminovanej PCB 16,3% vyšetrený ch. V kontrolnej skupine malo echogenitu 

zníž enú iba 9,6% vyšetrený ch. 

Pozitivita titra anti TPO protilá tok 

Ná lez pozitívnych anti TPO protilá tok je na rozdiel od echogenity objektívnym 

znakom prítomnosti autoimunitnej tyreoiditíty (8). Pozitívny titer anti TPO protilá tok malo v 

nitrá tovej oblasti 2,6% vyšetrený ch, oblasti znečistenej PCB 7,7%. V kontrolnej skupine malo 

pozitívny titer anti TPO protilá tok 1,1% vyšetrený ch adolescentov. 

Hladiny TSH v pásme hypotyreózy malo v oblasti kontaminovanej nitrá tmi 6,7% 

vyšetrený ch, rovnaké percento vyšetrený ch malo TSH v pásme subklinickej hypotyreózy. V 

oblasti znečistenej PCB malo TSH v pásme hypotyreózy 2,5% vyšetrený ch a v kontrolnej 

skupine TSH bolo v pá sme hypotyreózy 1,1% vyšetrený ch. 

196

Hladiny nitrá tov 

Zo 69 vzoriek pitnej vody z nitrá tovej oblasti malo 47 vzoriek (68,1%) obsah nitrá tov 

nad 50 mg/l. V 33 vzorká ch bol obsah nitrá tov až v rozpätí 100-200 mg/l. Taký to obsah 

nitrá tov (135,7 mg/l) mala i vzorka vody zo školského vodovodu napojeného na školskú 

studň u. V 14 vzorká ch obsah nitrá tov prevýšil 200 mg/l. Iba u 22 vzoriek z domá cich studní 

malo obsah nitrá tov pod 50 mg/l a z nich iba 2 vzorky pod odporúčanú hodnotu 15 mg/l. V 

kontrolnej oblasti ani v jednej z 19 vzoriek vody z vodovodu nebol prekročený obsah nitrá tov 

nad prípustnú normu 50 mg/l a 14 vzoriek (73,7%) malo obsah nitrá tov do 15 mg/l. V tejto 

oblasti sa vyšetrilo tiež 15 vzoriek vody z vôbec nepoužívaný ch domá cich studní. Aj v tý chto 

vzorká ch bol prekročený obsah nitrá tov nad 50 mg/l a 7 z nich malo obsah vyšší ako 100 mg/l 

(6). 

Zá ver 

V obidvoch znečistený ch oblastiach boli objemy štítnych ž liaz u vyšetrený ch detí 

signifikantne vyššie oproti kontrolnej oblasti, pričom najväčšie objemy štítnych ž liaz mali deti 

v oblasti v minulosti znečistenej PCB. V znečistený ch oblastiach sme zistili aj zvýšený vý skyt 

hypoechogenity a pozitivity titra anti TPO protilá tok, pričom aj tento bol signifikantne vyšší v 

oblasti znečistenej PCB. Hodnoty TSH v pásme hypotyreózy resp. subklinickej hypotyreózy 

mali v najvyššom percente deti z oblasti znečistenej nitrá tmi. 

Literatúra: 

1. Bruning-Fann, C., Kaneene, J.: The effects of nitrate, nitrite and N-nitroso compounds of animal health. Vet. 

Hum. Toxicol., 35, 1993, s. 237-253. 

2. Korytko, P. J., Cassey, A. C., Bush, B., Quimby, F. W.: Induction of hepatic cytochromes P 450 in dogs 

exposed to a chronic low dose of polychlorinated bifenyls. Toxicological Sciences, 47, 1999, s. 52-61. 

3. Langer, P.: Polychlorinated biphenyls and the thyroid gland - minireview. Endocrine regulations, 32, 1998, 

s. 193-203. 

4. Podoba, J.: Aktuá lna epidemiológia, diagnostika a liečba ochorení štítnej žľazy. Interná medicína, 2002, 2, 

s. 106-112. 

5. Schestel, R. H., Aubrecht, J., Yap, W. Y., Kandikonda, S., Sidhom, S.: Polychlorinated biphenyls and 

2,3,7,8 - tetrachlordibenzo-p-dioxin induce intrachromosamal recombination in vitro and in vivo. Cancer 

Research, 57, 1997, 19, s. 4378-4383. 

6. Tajtá ková , M., a spol.: Nitrá tmi kontaminovaná pitná voda z domá cich studní ovplyvň uje veľ kosť a funkčný 

stav štítnej žľazy u školopovinný ch detí. Vnitř. Lék., 46, 2000, 11, s. 764-767. 

7. Vermeer, M. T. I., Pachen, A. F. M. D., Dallingga, W. J. et al.: Volatile N-Nitrosamine Formation after 

Intake of Nitrate at the ADI Level in Combination with an Amine-rich Diet. Environ. Health. Perspect., 106, 

1998, s. 459-463. 

8. Van Maanen, J. M., Van Dijk, A., Mulder, K. et al.: Comsumption of drinking Water with high nitrate level 

causes hypertrophy of the thyroid. Toxicol. Lett., 72, 1994, s. 365-374 

9. Weetman, P. A.: Autoimunity and endocrinology. Exp. Clin. Endocrinol Diabetes, 107, 1999, suppl. 3, s. 45. 

197


VPLYV SOCIÁ LNYCH FAKTOROV NA RAST, VÝ VOJ A KRVNÝ TLAK DETÍ 

K. Rimá rová 1 , K. Bernasovská 1 , G. Holéczyová 1 , I. Koupilová 2 

1 Ústav hygieny Leká rskej fakulty UPJŠ , Košice 


2 ECOHOST Centre, LSHTM, London, Veľ ká Britá nia 

Úvod 

Rast detí je významne ovplyvňovaný geneticky na jednej strane a na strane druhej 

prostredím, do ktorého je možné zahrnúť dôležité rodinné faktory. Cieľ om štúdie bolo 

sledovanie možného vplyvu sociá lnych, rodinný ch, anamnestický ch faktorov a pohybovej 

aktivity na rast, vý voj a krvný tlak detí. 

Existencia neopodstatnený ch rozdielov v zdravotnom stave je Svetovou zdravotníckou 

organizá ciou považovaná za jednu zo základný ch prekážok na ceste k dosiahnutiu cieľ ov 

programu Zdravie pre všetký ch HFA (8 ). 

Socioekonomické faktory majú významný vplyv na zdravotný stav, odrážajú sa v 

dojč enskej úmrtnosti a v novorodeneckej hmotnosti (4, 5), významne ovplyvňujú incidenciu 

infekč ný ch ale aj neinfekč ný ch ochorení. Socioekonomické, rodinné a anamnestické faktory 

môžu ovplyvňovať krvný tlak a hodnoty rastu a vývoja detí vyjadrené ako antropometrické 

hodnoty detskej výšky, hmotnosti a iný ch rozmerov (2, 3). 

Cieľ om našej štúdie bolo posúdiť veľ kosť socioekonomický ch rozdielov a ich 

možného vplyvu na výšku, hmotnosť, percento tuku, krvný tlak a iné antropometrické indexy 

u detí. 

Materiá l a metodika 

Prierezová štúdia zahŕňala 761 detí (382 chlapcov a 379 dievč at vo veku 6 – 14 

rokov). Všetky školské deti boli z mestskej košickej aglomerá cie. Dotazníky pre rodič ov 

zahŕňali údaje o sociá lnych faktoroch, finanč nom príjme, o ekonomickej aktivite rodič ov, 

vzdelaní rodič ov, fyzickej aktivite detí. Antropometrické merania zahŕňali výšku, vá hu, BMI, 

obvody hrudníka, pása a bokov. Percento tuku bolo hodnotené zo 4 kožný ch rias, krvný tlak 

bol meraný ortuťový m tonometrom. Hodnoty krvného tlaku vychá dzali z priemeru troch 

pokojový ch meraní. Š tatistická analý za bola vykonaná v programoch SPSS a EPI INFO. 

Vý sledky boli spracované na základe prierezovej štúdie etnický ch rozdielov zdravotného 

stavu detskej populá cie v rá mci grantu VEGA MŠ č . 1/9310/02 a grantu ECOHOST. 


Regresné koeficienty sú vyššie pre systolický než pre diastolický tlak a tiež sú vyššie 

v skupine chlapcov než v skupine dievč at. Najlepšími prediktormi upravený mi pre vek 

a pohlavie pre krvný tlak v školskom veku detí sú v nasledovnom poradí: 1.vá ha (r pre 

systolický TK 0,381, pre diastolický TK 0,251), 2. Body Mass Index BMI a 3. výška. Úzke 

štatistické korelá cie medzi antropometrický mi hodnotami potvrdzujú aj iní autori, prič om 

najč astejšie uvá dzaný m parametrom, ktorý najužšie koreluje s krvný m tlakom je hmotnosť 

dieťaťa (1, 6, 7). Vysoké korelá cie sú nachá dzané aj pri sledovaní percenta tuku a krvného 

tlaku (3). 

Multilogistická regresia vplyvu rodinný ch a sociá lnych faktorov (údaje adjustované na 

pohlavie, vek a hmotnosť) poukazuje na veľ mi limitovaný štatistický vplyv tý chto faktorov na 

krvný tlak detí. Sociá lne faktory sa ale vý znamne podieľ ajú na rastový ch a antropometrický ch 

hodnotá ch detí. 

198

Zo sociá lnych faktorov má na diastolický TK štatisticky vý znamný vplyv vzdelanie otca 

(obr. 1), vzdelanie matky (obr. 2) nie je štatisticky vý znamné. Na systolický krvný tlak vplyv 

ekonomická aktivita matky (obr. 3). 

Percento tuku 

BMI 

Výška 

Hmotnosť 

Diastolický tlak 

*** 

*** 

** 

** 

n.s. 

* 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

vysokoškolské 

Systolický tlak 

n.s. 

n.s. 

-5 -4 -3 -2 -1 0 1 2 3 

zá kladné 

stredné 

Obr. 1. Vplyv vzdelania otca na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

Percento tuku 

n.s. 

BMI 

Výška 

** 

Hmotnosť 


** 

* 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

n.s. 

vysokoškolské 


n.s. 

n.s. 

-3,5 -3 -2,5 -2 -1,5 -1 -0,5 0 0,5 

zá kladné 

stredné 

Obr. 2. Vplyv vzdelania matky na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

199

2,5 

2,0 

1,5 

* 

** 

*** 

1,0 

0,5 

0,0 


n.s. 

Diastolický 

tlak 

n.s. 

n.s. 

Hmotnosť Výška BMI Percento tuku 

nezamestnaný 

Obr. 3. Vplyv ekonomickej aktivity matky na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

Krvný tlak tak systolický ako aj diastolický je najvý znamnejšie ovplyvňovaný obezitou 

detí. Na obrá zku 4 je zná zornený rozdiel v krvnom tlaku detí, ktoré sú nad 90 percentil BMI 

v skupine v porovnaní s deťmi s normá lnou váhou. Z obrá zku vyplý va, že systolický krvný 

tlak je vyšší u obéznych detí o 6 mg Hg a diastolický o 3 mm Hg. Percentilové rozdelenie 

skupiny pre urč enie miery obezity využili aj iní autori (6), ktorí u detí obdobne zistili 

najvý znamnejší vplyv obezity na krvný tlak. Pri percentilovom rozdelení nami vyšetrenej 

skupiny školský ch detí je obéznych 10% detí (t.j. nad 90 percentil hmotnosti). 

0,0 

-1,0 



deti obé zne 

(BMI > 90 percentil) 

-2,0 

-3,0 

** 

-4,0 

-5,0 

-6,0 

*** 

-7,0 

Obr. 4. Vplyv obezity na TK (adjustované B diferencie) 

Sociá lne, rodinné, anamnestické faktory a pohybová aktivita na strane druhej veľ mi 

vý znamne ovplyvňujú antropometrické parametre detí (adjustované na vek a pohlavie) 

Vzdelanie matky a otca významne ovplyvňuje antropometrické parametre. Deti v rodiná ch 

s nižším vzdelaním (obr. 1, 2) majú nižšiu hmotnosť a výšku. Pre BMI a percento tuku je 

vzdelanie rodič ov štatisticky nevý znamný m faktorom. Literá rne údaje potvrdzujú (1, 3) 

vý znam vzdelania a sociá lnych faktorov pre krvný tlak detí, niektoré tento vzťah popierajú 

(2). 

200

Deti v rodiná ch matiek a otcov s vyšším BMI sú štatisticky významne vyššie, ťažšie 

a zá roveň majú vyšší BMI a percento tuku (obr. 5). Korelá cie medzi antropometrický mi 

hodnotami rodič ov a detí potvrdzujú aj familiá rny vý skyt obezity. 

0,0 

-0,2 

-0,4 

-0,6 

Systolický 

tlak 

Diastolický 

tlak Hmotnosť Výška BMI 

n.s. 

** 

Percento 

tuku 

obé zny otec 

BMI ‡25 

-0,8 

-1,0 

-1,2 

n.s. 

* 

** 

-1,4 

-1,6 

** 

-1,8 

Obr. 5. Vplyv BMI otca na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

Poradie narodenia dieťaťa (obr. 6) tiež vplý va na antropometrické ukazovatele, 

prvorodené deti sú vyššie, ťažšie a majú vyšší BMI a percento tuku. 

1,8 

1,6 

1,4 

** 

1,2 

1,0 

0,8 

0,6 

n.s. 

** 

* 

0,4 

0,2 

0,0 

n.s. 

Systolický 

tlak 

Diastolický 

tlak 

Hmotnosť Výška BMI Percento 

tuku 

* 

druhé a ďalšie 

narodené dieťa 

Obr. 6. Vplyv poradia narodenia na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

Príjem v rodine na jednu osobu tiež predstavuje významný socioekonomický faktor. V 

rodiná ch s nižším príjmami majú deti nižšiu výšku, hmotnosťou, BMI index (obr. 7). 

201

0,0 

Systolický 

tlak 

Diastolický 

tlak Hmotnosť Výška BMI 

Percento 

tuku 

vyšší príjem 

-0,5 

n.s. 

n.s. 

* n.s. 

-1,0 

-1,5 

-2,0 

** 

** 

Obr. 7. Vplyv rodinného príjmu „per capita “na TK a antropometrické faktory (adjustované B diferencie) 

Deti s vyššou fyzickou aktivitou a aktívne športujúce majú nižšie percento tuku, ale 

žiadne zmeny v BMI. Ako nevý znamné pre krvný tlak a antropometrické ukazovatele sú 

nasledujúce faktory: kojenie, fajč enie rodič ov, ekonomická aktivita otca, pozeranie TV 

a počítač e, športové aktivity. Fyzická aktivita, rodinné a sociá lne faktory majú štatisticky 

vý znamný vplyv na BMI, výšku a vá hu. 

Zá ver 

Pri sledovaní vplyvu sociá lnych, anamnestický ch a rodinný ch faktorov na systolický a 

diastolický krvný tlak je najvý znamnejším faktorom obezita detí. Systolický tlak je 

ovplyvňovaný č iastoč ne aj vzdelaním otca a ekonomickou aktivitou matky. Všeobecne 

možno povedať, že deti z rodín vzdelanejších, bohatších a ekonomicky aktívnych majú 

štatisticky signifikantne vyššie hmotnosti, výšky, BMI indexy. 

Literatú ra: 

1. Brandon, L. J., Fillingin, J.: Body composition and blood pressure in children based age, race and sex. Am. 

J. Prev. Med., 9, 1993, č . 1, s. 34-38. 

2. Dwyer, T., Coonan, W., Worsley, A., Leitch, D.: Sex, social status and ethnic origin in relation to coronary 

heart disease risk factors in Adelaide schoolchildren. Med. J. Austr., 20, 1980, č . 2, s. 331-334. 

3. Esposito-Del Puente, A., Scalfi, L., De Filipo, E., Peri, M. R., Caldara, A., Cas, G., Contaldo, F., Valerio, 

G., Franzese, A., Di Mario, S.: Familiar and environmental influences on body composition and body fat 

distribution in childhood in southern Italy. Int. J. Obes. Relat. Metab. Disord., 1994, 9, s. 596-601. 

4. Kuopilová , I., Holčík, J., Bobá k, M., Pikhart, H., Vägerö, D., Leon, D. A.: Socioekonomické rozdíly 

v porodní hmotnosti, délce gestace a ponovorozenecké úmrtnosti I. Česká republika a Š védsko. Čs. Pediat., 

54, 1999, č . 3, s. 155-161. 

5. Leon, D. A.: Influence of birthweight on differences in infant mortality by social class and legitimacy. Brit. 

Med. J., 303, 1991, s. 963-967. 

6. Moussa, M. A., Shaik, M. B., Selvanes, S. B., Yaghy, O. Y., Bin-Othman, S. A.: Contribution of body fat 

and fat pattern to blood pressure level in schoolchildren. Eur. J. Clin. Nutr., 48, 1994, č . 8., s. 587-590. 

7. Š evčíková , Ľ., Ághová , Ľ., Š tefá niková , Z., Jurkovič ová , J., Ružanská , S., Sabolová , M., Macháčová , E.: 

Cardiovascular diesease risk factors in Slovak schoolchildren. Epidemiology, 12, 2001, č .4, s. 76S. 

8. WHO, Regional Office for Europe. Targets for health for all. Targets support of the European regional 

strategy for health for all. WHO, Copenhagen, 1985. 

202


PROBIOTIKÁ A ICH MIESTO V PREVENCII OCHORENÍ DETÍ A 

MLADISTVÝCH 

M. Kuchta 1,2 , D. Petrášová 1 , G. Mojžišová 1 , N. Kuchtová 3 , E. Hijová 1 

1 Ústav experimentálnej medicíny Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 


2 Klinika detí a dorastu Lekárskej fakulty UPJŠ a FNsP, Košice 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Podracká, CSc. 

3 Detská nemocnica, Košice 

vedúca: MUDr. I. Marinová, MPH. 

Úvod 

Už I. I. Mečnikov, nositeľ Nobelovej ceny za medicínu, vo svojej knihe Predĺženie 

života, (vydanej v roku 1907) píše, že prítomnosť črevných baktérií v prijatej potrave 

umožňuje upraviť flóru nášho čreva a nahradiť škodlivé mikróby užitočnými. 

Probiotiká sú živé mikroorganizmy humánneho pôvodu, podľa niektorých i ich neživé 

súčasti, schopné po kolonizácii čreva bez vedľajších negatívnych následkov pozitívne 

ovplyvňovať funkcie makroorganizmu a dokázateľne zlepšovať jeho zdravotný stav (14). 

Prebiotiká sú vlastne rastové faktory probiotík a termínom synbiotiká označujeme také 

potraviny, ktoré súčasne obsahujú prebiotiká s prebiotikami. 

Cieľ 

V nasledujúcom príspevku chceme upozorniť na význam prebiotík pre ľudský 

organizmus a najmä poukázať na novšie vedecké informácie v súvislosti s preventívnymi 

účinkami probiotík na zdravie detí a dorastu. 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

Bacteroides, Eubaktérie, 

P 

Clostridium 

k k 

perfringens 

E.coli,Streptokoky 

Bifidobaktérie 

Lactobacily 

15 

10 

5 

0 

po narodení dojča dieťa dospelý geront 

Obr. 1. Schematické znázornenie vývoja mikrobiálnej kolonizácie čreva človeka 

Na obr. 1 je schematicky znázornený vývoj kolonizácie hlavnými mikrobiálnymi 

kmeňmi u človeka. Zjavná je dynamika zastúpenia a vzájomných pomerov jednotlivých 

203

kmeňov počas života človeka. Z toho nepriamo vyplýva, že aj probiotický efekt určitých 

mikróbov je závislý na veku človeka. 

A. 

B. 

C. 

E. 

F. 

G. 

H. 

I. 

J. 

K. 

Priaznivé účinky probiotík sú dosahované najmä ich schopnosťou: 

dehydroxidovať a dekonjugovať žlčové kyseliny, čím sa nepriamo podieľajú na znižovaní 

výskytu nádorov najmä hrubého čreva, 

skvasovať cukry (obmedzujú ich dodávku patogénnym mikróbom, znižujú dyskomfort 

a zabraňujú vstrebávaniu vedľajších produktov), 

inhibovať rast a množenie patogénov v dutine ústnej (pozitívne ovplyvňujú dentálne 

zdravie), produkovať vitamín K (B 12 ), 

inhibovať rast a množenie patogénnych mikroorganizmov v črevnom trakte, 

imunomodulačným efektom (stimuláciou tvorby IgA, aktiváciou fagocytózy, T- 

lymfocytov a ovplyvnením produkcie cytokínov), 

pozitívnym vplyvom na vznik antigénnej tolerancie (znižujú alergizáciu a jej prejavy), 

konkurovať patogénom v boji o povrch „životný priestor“ a potravu, 

produkovať kyselinu mliečnu a peroxidy (antibakteriálne substancie), 

produkovať bakteriocíny, 

ochraňovať pred urogenitálnymi zápalmi. 

Pomocou týchto schopností probiotiká pozitívne ovplyvňujú zdravie „hostiteľa“, čo sa 

prejaví pozitívne: 

• Znížením výskytu hnačiek a porúch trávenia 

• Znížením možnosti výskytu nádorov 

• Pozitívnym vplyvom na vznik antigénnej tolerancie 

• Znížením alergizácie a jej prejavov 

• Úpravou hmotnosti človeka 

Vychádzajúc z literárnych údajov môžeme rozdeliť účinky probiotík na dokázané 

a potenciálne. Medzi dokázané účinky probiotík zaraďujeme: 

• ovplyvnenie prejavov laktózovej intolerancie 

• skrátenie trvania hnačky (rotavírusy, enterotoxické coli, Clostridium diff.) 

• prevenciu hnačky pri liečbe antibiotikami 

• imunomodulačný účinok 

• redukciu bakteriálnych enzýmov (β-glukuronidáza, nitroreduktáza, azoreduktáza) 

• redukciu výskytu črevných infekcií spôsobených Salmonellou 

• redukciu recidivujúcich hnačiek spôsobených Salmonellami a Clostridium difficile. 

Ako potenciálne účinky probiotík sú uvádzané: 

• zníženie koncentrácie LDL-cholesterolu 

• kompetitívne vytesnenie enteropatogénov v čreve 

• prevencia rakoviny (najmä hrubého čreva) 

• prevencia alergických ochorení u detí 

• prevencia infekčných, najmä hnačkových ochorení u detí 

• pri liečbe chronických zápalových črevných chorôb (IBD) 

• pri liečbe kolitíd po ožarovaní 

• pri liečbe hepatálnej encefalopatie 

• adjuvantná liečba rakoviny hrubého čreva 

Každá účinná substancia by mala mať i niektoré nepriaznivé účinky. Avšak z definície 

probiotík vyplýva, že majú byť „bezpečné pre človeka“. Napriek tomu existujú potenciálne 

204

iziká podávania probiotík, ktoré ak poznáme a rešpektujeme, definícia probiotík ohľadne 

„bezpečnosti“ je naplnená. Potenciálnymi rizikami môže byť: 

• Prenos vankomycínovej rezistencie kmeňmi Enterococcus faecium 

• Podávanie u pacientov s prejavmi autoimunity 

• Podávanie dojčatám 

• Podávanie u pacientov s nezrelým imunitným systémom 

Jeden z významných a dobre dokumentovaných pozitívnych vplyvov probiotík je pri 

hnačke spojenej s podávaním antibiotík. Vzniká kvalitatívnou a kvantitatívnou zmenou 

mikrobiálnej flóry vo viacerých častiach tráviaceho traktu, s následnou poruchou v 

metabolizme sacharidov a osmoticky aktívnych substancií. Empiricky je už dlhšiu dobu 

využívaný pozitívny vplyv podávania probiotík už počas podávania antibiotika, 

chemoterapeutika (jogurty pri liečbe tetracyklínmi). Významný efekt vykazujú najmä kmene 

Saccharomyces boulardi a Lactobacillus GG (16), ktorý dokazujú štatisticky menej častým 

výskytom hnačky počas liečby antibiotikami za súčasného podávania konkrétnych probiotík. 

Probiotické kmene boli efektívne i v prevencii a liečbe klostrídiovej kolitídy (13). 

Probiotiká používané pri liečbe infekčnej hnačky boli najčastejšie kmene 

Lactobacillus GG, Saccharomyces boulardi (12), či kombinácia Bifidobacterium bifidum so 

Streptococcus termophillus (3, 4). Významnejší pozitívny efekt probiotík sa pritom prejavil 

viac v prevencii infekčnej hnačky najmä u dystrofikov (11). Lactobacillus GG bol efektívny 

i v prevencii infekčnej hnačky v kolektívoch malých detí (12). Juntenen a spol. (5) a Majama 

a spol. (8) referovali opakovane o pozitívnom efekte probiotík v liečbe rotavírusovej hnačky 

u detí. Probiotiká boli efektívne i pri liečbe hnačiek cestovateľov. Kmeň Saccharomyces 

boulardi bol významne účinný pri bakteriálnej hnačke. Lactobacillus GG bol účinný skôr pri 

vírusových hnačkách. Podľa Oksanena (10) bol Lactobacillus acidophillus v liečbe 

a prevencii uvedených hnačiek neúčinný. 

Významným medicínskym i zdravotnícko-ekonomickým problémom sú v posledných 

desaťročiach aj alergické ochorenia. Podkladom pre vznik alergických prejavov je genetická 

vloha „chybnej“ bariérovej funkcie epitelov (koža, tráviaci a dýchací trakt) a následná 

dysregulácia imunitnej odpovede na antigény prostredia. Medzi faktory, ktoré môžu 

významne ovplyvniť epitelovú funkciu patrí hygiena, výživa a „westernizácia prostredia“ 

(prehnaná čistota až sterilita, aditíva v potravinách, trvanlivé potraviny, chemizácia a 

globalizácia...) 

Črevná mikroflóra sa aj u človeka vytvára v závislosti na zložení stravy a dodávke 

„mikróbov“. Z preventívneho hľadiska je dokázané, že je vhodné ju ovplyvniť čo najskôr 

a cielene efektívne v závislosti od veku, špecifických kmeňov probiotík, dodávky prebiotík). 

Nezastupiteľné miesto tu má dojčenie aspoň do 4–6 mesiacov veku dieťaťa. Vplyv na 

zloženie črevnej mikroflóry u dojčaťa má spôsob pôrodu, matkina intestinálna flóra, jeho 

genetické vlohy, výživa (čo?), spôsob výživy (ako?), prostredie domácnosti, užívanie 

antibiotík (ktoré a ako často), či iných liekov, hygiena a spôsob ošetrovania, vek. Črevná 

mikroflóra môže regulovať T-helpery typu 2, či produkciu IgA. V poslednej dobe sa používa 

termín „Bakterioterapia“ a prevencia alergie u dojčiat probiotikami (6). 

Pozitívny efekt probiotík pri ovplyvnení alergie je dosahovaný: 

1. alteráciou imunogénnosti alergénu (proteolýza), 

2. redukciou série zápalových mediátorov, 

3. reverziou zvýšenej črevnej permeability, 

4. zvýšením degradácie črevných antigénov, 

5. normalizáciou zloženia črevnej mikroflóry, 

6. stimuláciou produkcie slizničného IgA. 

205

A. 

B. 

C. 

D. 

Probiotiká je možné podávať vo forme: 

fortifikovaných fermentovaných mliečnych výrobkov (probiotické nefermentované 

mlieká, probiotické potraviny, medikamentózne prípravky, či tzv. „turboprobiotiká“). 

kmene v monokultúrach (Lactobacillus GG, Streptococcus boulardi, Lactobacillus 

acidophillus) 

kmene v zmiešaných kultúrach (Laktobacily + bifidobaktérie + peptokoky) 

synbiotické kombinácie (bifidobaktérie + fruktooligosacharidy, laktobacilus + laktitol). 

V súvislosti s komerčným využitím probiotík je potrebné upozorniť na predponu 

„bio…“ na jogurtoch či iných potravinách, ktorá neznamená, že obsahujú probiotiká. Toto 

označenie znamená, že ide o produkty pestované podľa zvláštneho predpisu a režimu kontroly 

pre ekologické poľnohospodárstvo. 

Dostupnosť výrobkov s obsahom probiotík a prebiotík na Slovensku a vo svete. 

Na Slovensku nie sú bežné ani cenovo prístupné preparáty obsahujúce Lactobacillus 

GG, Saccharomyces boulardi (Perenterol). Bacillus cereus obsahoval liečebný preparát 

Bactisubtil, ktorý má už teraz inovované zloženie. Preparáty s monokultúrami a zmesami 

laktobacilov sú už častejšie k dispozícii. Ide o jogurty s probiotickou kultúrou, LC1 (Nestlé), 

Lacteol pulv., Bioactiv a iné. Na trhu sú i probiotické fermentované mliečne produkty (napr. 

Actimel, Danone), či probiotická mliečna výživa (Junior mlieko bifidus), alebo pokračovacie 

hypoalergénové mlieko Beba H.A. 2. Prebiotiká obsahujú pokračovacie mlieka Milumil 2, 

Premilon 2, ale aj rastlinné margaríny (Sága). 

Záver 

Podávanie probiotík pri infekčných hnačkách dojčiat je efektívne. Taktiež podávanie 

probiotík pri antibiotikami indukovanej hnačke u detí je efektívne a tiež pri hnačkách 

cestovateľov. Významný preventívny vplyv má používanie probiotík od najnižších vekových 

skupín v prevencii rozvoja alergických ochorení. Dokázaný imunomodulačný vplyv probiotík 

ich zaraďuje do palety prirodzených prostriedkov prevencie niektorých nádorových ochorení 

a tiež neinfekčných kardiovaskulárnych chorôb. Výhodnejšie a efektívnejšie je v týchto 

prípadoch použitie zmiešaných kultúr probiotických kmeňov. Doposiaľ nie je úplne doriešená 

otázka komerčného použitia probiotickej mliečnej výživy u dojčiat. 

Vzhľadom na významný pozitívny efekt, ktorý majú probiotiká na zdravie a vývoj detí 

a dospievajúcich, no i ostatných vekových skupín, je nutné aj zdravotnou výchovou 

stimulovať obyvateľstvo k používaniu probiotických potravín. Je preto žiaduce 

z celospoločenského hľadiska vedieť o funkčných potravinách a aktívne poukazovať na 

význam probiotík v primárnej prevencii, ale i ako na adjuvans pri liečbe ochorení tráviaceho 

traktu (akútne bakteriálne hnačky, hnačky po antibiotikách a chemoterapeutikách, pri 

postgastroenteritických syndrómoch, pri liečbe H. pylori, nešpecifických chronických 

črevných zápalových ochoreniach a podobne). Keďže probiotiká sú živé množiace sa 

organizmy, potrebujú „stravu“, teda prebiotiká a zároveň sú to subtílne mikroorganizmy (na 

ktoré negatívne vplýva viacero faktorov), potrebujú pre svoju existenciu, rast či množenie 

dodávku nových kolónií a prebiotík. Pre zachovanie ich pozitívnych vplyvov na ľudský 

organizmus by mal byť zabezpečený ich denný a opakovaný príjem. 

Literatúra: 

1. Alander, M., Korpela, R., Saxelin, M.: Recovery of Lactobacillus rhamnosus GG from human colonic 

biopsies. Lett. Appl. Microb., 24, 1997, s. 361-364. 

2. Goldin, B. R., Gorbach, S. L., Saxelin, M. a spol.: Survival of Lactobacillus species (strain GG) in human 

gastrointestinal tract. Dig. Dis. Sci., 37, 1992, s. 121-128. 

206

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 

10. 

11. 

12. 

13. 

14. 

15. 

16. 

Gorbach, S. L.: Efficacy of Lactobacillus in treatment of acute diarrhea. Nutrition Today, 31, 1996 suppl. 

Nov/Dec, s. 19S-23S. 

Hatakka, K., Savilahti, E., Pink, A. a spol.: Effect of long term consumption of a probiotic milk on the 

infections in children attending day care centres: double-blind, randomised trial. B.M.J., 322, 2001, s. 

1327-1329. 

Juntunen, J., Kirjavainen, R. J., Ouwehand, W. a spol.: Adherence of Probiotic Bacteria to Human 

Intestinal Mucus in Healthy Infants and during Rotavirus Infection. Clin. Diagnost. Lab. Immunol., 8, 

2001, 3, s. 293–296. 

Kirjavainen, L., Gibson, N.: Healthy gut microflora and allergy. Ann. Med., 31, 1999, 4, s. 288-292. 

Majamaa, H., Isolauri, E.: Probiotics: a novel approach in the management of food allergy. J. Allergy Clin. 

Immunol., 99, 1997, s. 179-185. 

Majamaa, H., Isolaurt, E., Saxelin, M., Vesikari, Y.: Lactic acid bacteria in the treatment of acute rotavirus 

gastroenteritis. J. Pediatr. Gastroenterol. Nutr., 20, 1995, s. 333-338. 

Marteau, P. R., de Vrese, M., Cellier, J. Ch., Schrezenmeir, J.: Protection from gastrointestinal diseases 

with the use of probiotics. Am. J. Clin. Nutr., 73, 2001, suppl. s. 430S–436S. 

Oksanen, P. J., Salminen, S., Saxelin, M., Hamalainen, P. a spol.: Prevention of travellers' diarrhoea by 

Lactobacillus GG. Ann. Med., 22, 1990, s. 53-56. 

Oberhelman, R. A., Gilman, R. H., Sheen, P. a spol.: A placebo-controlled trial of Lactobacillus GG to 

prevent diarrhea in undernourished Peruvian children. J. Pediatr., 134, 1999, s. 15-20. 

Saavedra, J. M.: Clinical applications of probiotic agents. Am. J. Clin. Nutr., 73, 2001, suppl. s. 1147S– 

1151S. 

Saxelin, M., Pessi, T., Salminen, S.: Fecal recovery following oral administration of Lactobacillus strain 

GG (ATCC 53103) in gelatine capsules to healthy volunteers. Int. J. Food Microb., 25, 1995, s. 199-203. 

Siitonen, S., Vapaatalo, H., Salminen, S. a spol.: Effect of Lactobacillus GG yoghurt in prevention of 

antibiotic associated diarrhoea. Ann. Med., 22, 1990, s. 57-59. 

Schrezenmeir, J., de Vrese, M.: Probiotics, prebiotics, and synbiotics—approaching a definition. Am. J. 

Clin. Nutr., 73, 2001, suppl. s. 361S–364S. 

Vanderhoof, J. A., Young, R. J.: Allergic disorders of the gastrointestinal tract. Curr. Opin. Clin. Nutr. 

Metab. Care, 6, 2001, s. 553-556. 

207


NIEKTORÉ MARKERY NUTRIČ NÉ HO STAVU DETÍRÓ MSKEHO ETNIKA 

VO VZŤ AHU K ICH VÝ ŽIVE 1 

D. Petrášová 1 , M. Kuchta 1 , N. Kuchtová 2 , E. Hijová 1 

1 Ústav experimentá lnej medicíny Leká rskej fakulty UPJŠ, Košice 


2 Detská nemocnica Košice 

riaditeľ ka: MUDr. I. Marinová , MHP 

Úvod 

Výživa patrí k najvý znamnejším faktorom ovplyvňujúcim vývoj človeka, jeho rast, 

imunitu, ná sledne i chorobnosť, zá važ nosť ochorenia a vý voj kompliká cii. Aj tý mto podstatne 

ovplyvňuje vývoj celej ľ udskej spoločnosti a vplý va na vývoj zdravotného stavu a kvality 

ž ivota ľ udí. Nesprá vna alebo deficitná výživa môže podporovať vznik určitý ch ochorení, ich 

priebeh a kompliká cie, no platí to aj opačne. 

Určenie kvantitatívneho a kvalitatívneho stavu výživy má za úlohu identifikovať u 

pacientov s nesprá vnou, karenčnou alebo nadmernou výživou jej stupeň a charakter. Stupeň 

podvýživy je potrebné vziať do úvahy pri kaž dom liečebnom postupe najmä u dystrofický ch 

pacientov. Dôsledky malnutrície u chronicky chorého sú sprevá dzané imunodeficienciou, 

zvýšenou transloká ciou baktérií črevom, dehiscenciou rá n, gastroparézou a hnačkami. Príčiny 

nedostatočnej výživy chronicky chorý ch pacientov sú: 

• hyperkatabolizmus (pre zvýšené metabolické potreby) 

• porucha vedomia (rô zna kvantitatívna) 

• febrilný stav (s nechutenstvom) 

• porucha motility najmä v črevnom trakte 

• mykotické postihnutie najmä dutiny ústnej a ostatný ch častí GITu 

• poruchy trofiky a regenerá cie ektodermu (ná sledné ulcerá cie, erózie...) 

• zníž ená aktivita viacerý ch enzý mový ch systémov. 

Navyše u detí pristupuje aj aspekt vý vojový , ktorý zakladá prirodzene vyššie (ale aj 

kvalitatívne odlišné) nároky na výživu. To ešte viac komplikuje zabezpečenie adekvá tnej 

výživy detského pacienta, jeho energetickej a biologickej potreby ž ivín, ktorá sa mení 

s vekom. Taký to pacient má nedostatočné rezervy, u dojčiat sa vyž aduje výlučne mliečna 

výživa, vyž aduje sa termá lna pohoda, sú obmedzené cievne prístupy a ťažšia spoluprá ca. 

Uvedené faktory komplikujú priebeh akútnych a chronický ch chorô b, ich závaž nosť a vývoj 

kompliká cií u dystrofický ch detí, čo má aj ekonomický (dnes citlivo vnímaný ) rozmer. 

Najväčší podiel dystrofikov v detskej populá cii je v našom regióne v rómskej populá cii. V 

súčasnej dobe prebieha viacero štúdií, ktoré sa snaž ia zhodnotiť vývoj zdravotného stavu 

Rómov v rô znych lokalitá ch Slovenska (2, 3, 4). 

Cieľ om prá ce bolo zistiť: 

1. Mož ný vplyv nutričného stavu na ich chorobnosť a na priebeh akútnych ochorení 

u rómskych detí. 

2. Perspektívne na základe zistený ch výsledkov navrhnúť vhodné markery pre hodnotenie 

nutričného stavu chronicky chorý ch detí. 

3. Ná sledne spolupracovať na ná vrhu intervenčný ch opatrení, ktoré by mali viesť k zlepšeniu 

doposiaľ nepriaznivej situá cie. 

1 Práca je podporovaná grantom Vega č. 1/ 8002 / 01 

208

V ďalšom uvá dzame výsledky, získané pri riešení sub 1, ktorý je súčasťou 

komplexnejšieho projektu grantu VEGA č. 1/8002/01. 


Do záverečného hodnotenia sme vybrali súbor detí vo veku 0–12 rokov, 

hospitalizovaný ch na Jednotke intenzívnej starostlivosti Detskej kliniky v Košiciach v roku 

2000. Celkovo bolo hospitalizovaný ch 335 detí, z toho bolo 156 (47 %) z rómskej populá cie a 

179 (53 %) boli deti nerómske. Pre toxickú dyspepsiu bolo hospitalizovaný ch spolu 43 detí, z 

toho bolo 38 rómskych detí (88 %) a 5 nerómskych (12 %). 

Vstupné nutričné vyšetrenie pacientov boli zamerané na hmotnosť, výšku, klinické 

zná mky malnutrície, biochemické parametre vrá tene sérovej urey, vá pnika, fosforu, glykémie, 

triacylglycerolov, minerá lov, diferenciá lneho krvného obrazu, acidobá zickej rovnová hy, 

vitamínov A, E, C a albumínu (ten až po zvlá dnutí toxického stavu). Navyše bol náš záujem 

sústredený na sledovanie zmien koncentrá cií prealbumínu a transferínu. 


Dĺž ka hospitalizá cie pacientov na JIS za sledované obdobie sa pohybovala v rozsahu 

3,5 dňa až 12 dní. Deti s dyspepsiou bez deficitu hmotnosti (< -2SD) boli hospitalizované v 

priemere 3,6 dňa, malnutriční pacienti priemerne 5,99 dňa. Deti hospitalizované so sepsou bez 

deficitu hmotnosti (< -2SD) boli hospitalizované priemerne 7,5 dňa, ale malnutriční pacienti 

až 12,1 dňa. 

V tab. 1 sú uvedené priemerné hmotnostné deficity u pacientov s toxickou dyspepsiou 

bez sepsy a s enteropatogénnou sepsou spô sobenou Shigellou a E. coli (EPEC), v kombiná cii 

s etnickou príslušnosťou. Z tabuľ ky vyplý va, ž e rómske deti s toxickou dyspepsiou majú 

vý razný hmotnostný deficit oproti nerómskym deťom a enteropatogénnu sepsu (spô sobenú 

Shigellou aj EPEC) mali iba rómske deti s vý raznou dystrofizá ciou. 

Tab. 1. Nutričný stav pacientov s dyspepsiou a ná slednou sepsou 

Diagnóza Nerómovia (hmotnosť/vek) Rómovia (hmotnosť/vek) 

Dyspepsie (bez sepsy) -0,83 SD -2,43 SD 

Enterogénna sepsa (Shigella) - -1,61 SD 

Enterogénna sepsa (EPEC) - -3,16 SD 

Stanovenie prealbumínu a transferínu môže viesť (v kontexte s ostatný mi 

vyšetreniami) k včasnej identifiká cii rizikový ch malnutričný ch a dystrofický ch pacientov a 

k ná slednej aktívnejšej intervencii. Použ itie takéhoto monitorovania zefektívňuje nutričnú 

terapiu, keďž e prealbumín a transferín sú významne senzitívne na zmeny v nutričnom statuse. 

Obidva proteíny sa v nutričný ch štúdiá ch uprednostňujú pred albumínom, pretož e citlivejšie 

reagujú na nutričné zmeny ako albumín. Patria medzi proteíny akútnej fázy zápalu a sú 

syntetizované v hepatocytoch. Transferín sa navyše syntetizuje aj v kostnej dreni, slezine a v 

lymfatický ch uzliná ch. 

Pokles koncentrá cie transferínu na 1,5-2,5 g/l signalizuje miernu bielkovinovú 

karenciu, avšak zníž enie pod hranicu 1,5 g/l je prejavom ťaž kej proteínovej malnutrície. 

Koncentrá cia prealbumínu v rozmedzí 0,10-0,15 g/l ukazuje miernu proteínovú karenciu. 

Pokles pod 0,10 g/l je prejavom bielkovinovej malnutrície (5, 6, 7). Transferín a prealbumín 

navyše nevykazujú rozdielne koncentrá cie u muž ov a ž ien (5). Viaceré štúdie, najmä 

zahraničný ch autorov (1, 8, 9) nás nabá dajú k sledovaniu uvedený ch parametrov, ktoré by 

mohli nielen pomô cť identifikovať rizikový ch pacientov pre prechod do sepsy, ale aj 

predpovedať úspech ná slednej nutričnej replécie. 

Vybrané, nami sledované biochemické parametre u detí s malnutríciou a toxickou 

dyspepsiou evtl. sepsou sú uvedené v tab. 2. 

209

Tab.2. Hodnoty vybraný ch biochemický ch parametrov u dystrofický ch rómskych detí. 

vek 

Prealbumín (g/l) Transferín (g/l) Vit. A (µmol/l) Vit. E (µmol/l) Vit. C (µmol/l) 

Dystrof. KS Dystrof. KS Dystrof. KS Dystrof. KS Dystrof. KS 

5-9r. (n=30) 0,11 0,20 2,45 3,70 2,96 Do 6,5 7,38 14,7-29,5 29,46 34-68 

10-14r. (n=60) 0,12 0,26 1,85 3,70 4,03 Do 6,5 17,25 14,7-29,5 39,74 34-68 

Dystrof. - súbor dystrofický ch rómskych detí; KS - kontrolný súbor 

Zá very 

Malnutrícia negatívne vplý va na priebeh chronický ch chorô b u detský ch pacientov, 

môže sa spolupodieľ ať na závaž ný ch (niekedy až fatá lnych) kompliká ciá ch, predlž uje 

hospitalizá ciu pacientov, najmä na intenzívnych lôžkach, čo má aj ekonomické dopady. 

Prevaž ný podiel hospitalizovaný ch z uvedený ch príčin (toxická dyspepsia evtl. sepsa 

s malnutríciou a dystrofizá ciou) je tvorený rómskou populá ciou. Malnutrícia a infekcia sú 

navzá jom späté a potencujú sa. U väčšiny detí nie je jedinou príčinou malnutrície nedostatok 

potravy, ale aj rôzne infekcie a kvalitatívne nesprá vna výživa v kombiná cii s ostatný mi 

rizikami, ktorý m sú vystavené rómske deti. 

Literatúra: 

1. Ajzen, I.: From intention to actions: A theory of planned behavior. In: Kuhl, J., Beckman, J. (eds): Actioncontrol: 

From cognition to behavior. Heidelberg, Springer 1985, s. 11-39. 

2. Bernasovský , I., Bernasovská , K.: Anthropology of Romanies (Gypsies). Brno, NAUMA and Universitas 

Masarykiana 1999, 197 s. 

3. Biroš, I., Bernasovský , I., Stollá rová , N., Bernasovská , K., Juríčková , J.: Porovnanie telesného rastu 

školský ch detí z detský ch domovov a rodín so zameraním na rómske etnikum. Čs. Pediat., 46, 1991, 5, s. 

270-274. 

4. Brá zdová , Z., Fiala, J., Hrstková , H.: Potravinové preference romský ch dětí v odrazu jejich skutečné 

vý ž ivové spotřeby. Čs. Pediat., 53, 1998, 7, s. 424-429. 

5. Keller, V., Meier, R., Bertoli, J.: Klinická výživa. Weinheim, 1992, 236 s. 

6. Nagyová , M., Bernasovská , J., Kádasi, Ľ ., Polá ková , H., Ferá ková , E., Petrášová , D., Štefá niková , G., 

Marcinková , J., Bernasovský , I.: VNTR polymorfizmus lokusu ApoB u vybraný ch skupín Rómov z 

vý chodného Slovenska. Bull. slov. antropol. Spoloč., 4, 2001, s. 162-165. 

7. Petrášová , D., Kuchta, M., Spišá k, B., Hijová , E.: Vplyv ž ivotného prostredia na hladiny vitamínu C u detí. 

Folia Fac. Med. Univ. Šaf. Cass., 52, 1995, s. 235-236. 

8. Sollid, L. M., Thorsby, E.: HLA susceptibility genes in celiac disease. Genetic mapping and role in 

pathogenesis. Gastroentorol., 105, 1993, s. 910-922. 

9. Walker-Smith, J. A., Guandalini, S., Schmitz, J., Shmerling, D. H., Visacorpi, J. K.: Revisited criteria for 

diagnosis of coeliac disease. Arch. Dis. Child., 65, 1990, s. 909-911. 

210


SÉ ROVÉ HLADINY ESENCIÁ LNYCH MASTNÝCH KYSELÍN A Ž ELEZA 

U VEGETARIÁ NSKYCH A NEVEGETARIÁ NSKYCH DETÍ 

A. Bé derová 1 , M. Kudláčková 2 , J. Klvanová 2 , K. Babinská 3 , I. Bé der 3 

1 Š tátny zdravotný ú stav hl. m. SR, Bratislava 

riaditeľ ka: MUDr. E. Haladová, CSc., MPH 


riaditeľ : prof. MUDr. Š . Nyulassy, DrSc. 

3 Fyziologický ú stav Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednosta: doc. MUDr. I. Bé der, CSc. 

Ú vod 

Experimentálne a klinické štú die potvrdzujú , že deficit železa negatívne ovplyvňuje 

metabolizmus esenciálnych mastných kyselín (1). U detí s proteín-energetickou malnutríciou 

a miernou ané miou boli namerané nízke hodnoty celkových esenciálnych mastných kyselín 

v sé re (2). Ú loha železa v metabolizme dlhoreťazcových mastných kyselín spočíva v 

ovplyvnení aktivity delta6 desaturázy (3). Deficit železa je rizikom vegetariánskeho a 

vegánskeko stravovania detí, dospievajú cich a žien v gravidite a počas laktácie (4, 5). 

Materiál a metó dy 

Sú bor tvorilo 15 laktoovovegetariánov, 9 vegánov vo veku 11-14 rokov s priemernou 

dobou vegetarianizmu 3,4 a 3,2 rokov. Kontrolná skupina 19 detí na zmiešanej strave bola 

vybraná náhodným výberom zo súboru vyšetrených žiakov ZŠ, identické ho vekové ho 

rozpätia a z rovnakej lokality (tab. 1). Z venó znej krvi stabilizovanej pomocou EDTA 

(1mg/1ml) sme stanovili sérové železo pomocou Bio-La testu a vitamín C 

spektrofotometricky. Plazmaticky profil mastných kyselín sme stanovili plynovou 

chromatografiou po 1-stupňovej transesterifikácii ako metylestery (6) a porovnaním 

retenčných časov štandardných mastných kyselín. Príjem tukov, železa a vitamínu C stravou 

sme sledovali dotazníkovou formou zvyčajné ho stravovania. Na štatistické spracovanie sme 

použili Studentov t-test a program Výživa. 

Tab. 1. Charakteristika sú borov 

omnivori vegetariáni vegáni 

N (chlapci + dievčatá) 19 (9 + 10) 15 (7 + 8) 9 (4 + 5) 

Vekové rozpätie (r) 11 - 14 12 - 14 

Priemerný vek (r) 13,2 ± 0,2 13,2 ± 0,2 12,8 ± 0,4 

Hmotnosť (kg) 48,4 ± 1,9 46,8 ± 1,2 39,8 ± 2,8 * ° 

Výška (cm) 160,5 ± 2,3 164,2 ± 1,3 154,2 ± 4,7 

Doba vegetariánstva (r) -- 3,4 ± 0,5 3,2 ± 0,8 

*vegetariáni a vegáni vs omnivori 

°vegáni vs vegetariáni 


Zistili sme významne nižšiu telesnú hmotnosť u vegánov (39,8 kg) v porovnaní s 

omnivormi (48,4 kg), ale aj vegetariánmi (46,8 kg). Priemerná hodnota sé rové ho železa bola 

u vegánov (14,4 µmol/l) a vegetariánov (17,7 µmol/l) významne nižšia oproti omnivorom 

(21,4 µmol/l). Hyposideriné mia (

Prevalencia nadprahových, ochranných hladín vitamínu C (>50 µmol/l) bola vyššia u vegánov 

89% a vegetariánov 93%, oproti deťom na zmiešanej strave - 53%. 

Príjem železa u alternatívnych nutričných skupín bol vysoký, avšak u 

laktoovovegetariánov prevažne a u vegánov výlučne len z rastlinných zdrojov. Je potvrdené , 

že využiteľ nosť železa z rastlinných produktov je len 3%-ná , čo napriek vysoké mu príjmu 

vitamínu C, ktorý absorpciu železa zvyšuje, nestačilo na zabezpečenie optimálnej hladiny v 

sé re (tab. 2). Celkový príjem tukov u vegetariánskych detí bol primeraný - 92% odporú čanej 

dávky (VOD), z toho 60% bol podiel rastlinných tukov. U vegánov bolo plnenie VOD 73% 

pri výlučnom zastú pení rastlinných zdrojov (tab. 3). 

Tab. 2. Hladiny železa a vitamínu C 

omnivori vegetariáni vegáni 

Železo (μmol/l) 21,4 ± 0,5 17,7 ± 0,6*** 14,4 ± 0,9***°° 

< 18 μmol/l 11% 33% 78% 

Vitamín C (μmol/l) 54,7 ± 2,7 80,0 ± 3,7*** 80,9 ± 8,7*** 

< 39,7 μmol/l 26% 0% 0% 

< 50 μmol/l 53% 93% 89% 

*vegetariáni a vegáni vs omnivori 

°vegáni vs vegetariáni 

°°** p

vegánov - 0,188, v porovnaní s laktoovovegetariánmi - 0,205. Pokles aktivity oboch desaturáz 

pre tvorbu n-6 mastných kyselín bol u vegánov vs vegetariáni 8%. Pokles aktivít delta6 + 

delta5 + delta4 desaturáz pre vznik n-3 mastných kyselín bol u vegánov vs vegetariáni 31% 

(tab. 4). 

Záver 

Nedostatok železa negatívne ovplyvnil metabolizmus esenciálnych mastných kyselín u 

detí na alternatívnej výžive. Pre deficit potravinové ho zdroja, je jediná cesta vzniku vyšších 

polynenasýtených mastných kyselín desaturáciou a elongáciou z kyseliny linolovej a alfalinolé 

novej. Železo je teda rizikom vegetariánskeho a vegánskeho stravovania detí aj z 

pohľ adu vzniku vyšších polynenasýtených mastných kyselín. 

Literatú ra: 

1. Smuts, C. M., Tichelaar, H. Y., Van Jaarsveld, P. J.: The effect of iron fortofication on the fatty acid 

composition of plasma and erythrocyte membranes in primary school children with and without iron 

deficiency. Prostaglandins Leukot. Essent. Fatty Acids, 52, 1995, s. 59-67. 

2. Chen, S. C. H., Dickerman, S.: Iron thyreoid hormone and essential fatty acid status of Honduran preschoolers. 

Nutr. Res., 5, 1985, s. 21-30. 

3. Rao, G. A., Larkin, E. C.: Role of dietary iron in lipid metabolism. Nutr. Res., 4, 1984, s. 145-151. 

4. Krajčovičová-Kudláčková, M., Š imončič, R., Béderová, A., Grančičová, E., Magálová, T.: Influence of 

vegetarian and mixed nutrition on selected heamatological and biochemical parameters in children. 

Nahrung, 41, 1997, s. 311-314. 

5. Krajčovičová-Kudláčková, M., Béderová, A., Š imončič, R., Babinská, K., Magálová, T., Brtková, A.: 

vybrané biochemické parametre v krvi dospievajú cich vegetariánov. Čs. Pediat., 50, 1995, s. 579-583. 

6. Lapage, G., Roy, C. C.: Direct transesterification of all classes of lipids in one step reaction. J. Lipid Res., 

28, 1986, s. 114-120. 

213


ANTIOXIDANTY U DETÍ RÓ MSKEHO ETNIKA A ICH VZŤAH K FAKTOROM 

Ž IVOTNÉ HO PROSTREDIA 1 

D. Petrášová 1 , E. Hijová 1 , M. Kuchta 1 , K. Rimá rová 2 

1 Ústav experimentá lnej medicíny Leká rskej fakulty UPJŠ, Košice 


2 Ústav hygieny Leká rskej fakulty UPJŠ, Košice 


Úvod 

Proti toxické mu pôsobeniu voľných radiká lov (VR) a reaktívnych metabolitov 

kyslíka (RMO) má organizmus vybudované ochranné mechanizmy, ktorými môže 

znemožňovať tvorbu VR alebo, ak sa už vytvorili, znižuje s ich pomocou negatívne dô sledky 

úč inku VR. Ochranné systé my, ktoré znižujú negatívny vplyv voľných radiká lov v organizme 

sa označ ujú ako antioxidanty. Z chemické ho hľadiska za antioxidant sa môže považovať 

vlastne každá látka, ktorá zabrá ni oxidá cii inej zlúč eniny reaktívnym metabolitom 

(oxidantom) tým, že sa sama oxiduje. Z biologické ho pohľadu významný antioxidant je taká 

zlúč enina, ktorá v malej koncentrá cii v reakcii s reaktívnym metabolitom (prooxidantom) 

tvorí relatívne stabilné a netoxické produkty. Tým zabrá ni oxidá cii cieľovej molekuly. 

Produkt reakcie oxidanta s antioxidantom by nemal spúšťať ď alšie radiká lové reakcie, pri 

ktorých by sa tvorili nové VR alebo RMO a oxidované substrá ty. Výsledok aktivity 

antioxidanta je ochrana biologicky dô ležitých molekúl a tým v koneč nom dô sledku buniek, 

tkanív a celé ho organizmu pred oxidač ným poškodením voľnými radiká lmi (1, 3). Oxidač né 

poškodenie proteínov, lipidov, sacharidov a DNA je podstatnou príč inou celulá rnych a 

subcelulá rnych zmien spojených s chronickými degeneratívnymi ochoreniami, napr. 

poruchami imunity, kardiovaskulá rnymi č i onkologickými chorobami (2). Stanovenie 

koncentrá cií antioxidač ných látok poskytuje dôležitú informá ciu o ochrane organizmu v 

zdraví a chorobe (5). 

Cieľom štúdie bolo zistiť č i existujú zmeny v koncentrá ciá ch neenzýmových 

vysokomolekulových antioxidantov (ceruloplazmín, transferín ) a nízkomolekulových 

antioxidantov (vitamíny A, C a E) u rómskych detí žijúcich v zlých sociá lnych a 

hygienických podmienkach, a ktoré sú vystavené nepriaznivým vplyvom životné ho 

prostredia. 


V rámci štúdie boli vyšetrené rómske deti (N=90) školské ho veku v obci Jarovnice, 

okres Sabinov, kde podľa údajov obecné ho úradu k 1. 1. 2002 tvorili Rómovia 84,6% 

všetkých obyvateľov obce. Deti sme zaradili do jednotlivých vekových skupín (7-9 r., 10-14 

r.) a zistené výsledky sme hodnotili aj v závislosti od sezónnosti. Kontrolnú skupinu tvorili 

nerómske deti žijúce vo vhodnejších sociá lno-ekonomických podmienkach. Vybrané 

parametre boli stanovené z centrifugovanej venóznej krvi setmi SEVAPHARMA-CZ a 

koncentrá cie vitamínov stanovené kvapalinovou chromatografiou (HPLC). 


Pre štatistické porovnanie výsledkov bol použitý test analýzy rozptylu (one-way 

ANOVA), prič om štatistické rozdiely výsledkov sledovaných parametrov medzi jednotlivými 

skupinami boli vyhodnotené pomocou Tukey-Kramerovho testu. 

1 Prá ca je podporovaná grantom Vega č . 1/ 8002 / 01 

214

Hodnoty ceruloplazmínu (Cp) a transferínu (Tf) u rómskych detí boli nižšie u Cp- 

22,4% a Tf-57,6% oproti fyziologickým hodnotá m. Zisťovaním koncentrá cii Cp a Tf na 

prelome jari a leta poč as troch mesiacov u rómskeho etnika v porovnaní s kontrolnou 

skupinou sme zistili nižšie hodnoty ceruloplazmínu (p

3. Mojžiš, J., Mojžišová , G.: Flavonoidy a ich biologické úč inky. Košice, Vienala 2001, s. 45-58. 

4. Petrášová , D., Kuchta, M., Hijová , E., Podracká , Ľ., Michalová , A.: Observation of some biological 

parameters of school-age romany children. Physiol. Res., 50, 2001, 5, p. 22. 

5. Šipulová , A., Lová sová , E., Rácz, O., Derzsiová , K.: Antioxidant defense in hemodialyzed patients. 

Physiol. Res., 48, 1999, 4, p. 22. 

216


VYBRANÉ ANTROPOMETRICKÉ A FYZIOLOGICKÉ UKAZOVATELE 

VO VZŤAHU K TELESNEJ AKTIVITE ŠKOLSKÝCH DETÍ 1 

Ľ. Ševčíková, J. Jurkovičová, Z. Štefániková, S. Botlíková, M. Sabolová, 

K. Hanulová, Ľ. Ághová 

Ústav hygieny Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Ághová, CSc. 

Úvod 

Pohyb je prirodzeným životným prejavom a znakom zdravia detí od narodenia. 

Obmedzenie pohybových aktivít sa môže v rôznom rozsahu negatívne premietnuť v celkovom 

funkčnom stave organizmu, ale aj v telesnom a duševnom vývine dieťaťa (1, 2). 

Ukázalo sa, že telesné cvičenia pravidelne zaraďované v režime týždňa školákov 

významne pozitívne ovplyvňujú funkčnú zdatnosť, telesnú proporcionalitu a obsah tuku 

v tele, majú psychorelaxačný efekt - schopnosť vyrovnávať sa so stresovými situáciami v 

škole, navodzovať pocity pohody, dobrej fyzickej výkonnosti a zdravia (3, 4). 

Hypoaktivita predstavuje významný rizikový a pritom preventabilný faktor pri vzniku 

kardiovaskulárnych ochorení a celého radu porúch v oblasti telesného, ale aj psychického 

zdravia (5). 

V predloženej práci sú výsledky analýzy vzťahov medzi úrovňou pohybovej aktivity u 

detí staršieho školského veku a vybranými somatometrickými a funkčnými ukazovateľmi. 

Súbor a metódy 

V prierezovej štúdii v súbore 275 slovenských školákov vo veku 10 – 14 rokov (169 

chlapcov a 106 dievčat) z 3 lokalít Slovenska sme sledovali úroveň týždennej pohybovej a 

športovej aktivity vyjadrenej vo forme FIT skóre (súčin frekvencie aktivít v týždni, času ich 

trvania a ich intenzity, stanovenej na základe tabuľkových hodnôt energetického výdaja pri 

daných aktivitách). 

Z antropometrických parametrov hodnotíme BMI (kg/m 2 ) a obsah telesného tuku NIR 

metódou (6). Nadváha je definovaná ako BMI (hmotnosť/výška 2 ) > 90. percentil, obezita ako 

BMI ≥ 97. percentil referenčných údajov (4) pre daný vek a pohlavie a súčasne podľa 

porovnania % telesného tuku s tabuľkovými hodnotami uvedenými v manuáli prístroja Futrex 

(6). 

Z fyziologických ukazovateľov sme merali tlak krvi a úsilnú vitálnu kapacitu pľúc 

(FVC). Meranie tlaku krvi sa uskutočnilo digitálnym tlakomerom Omron M4 firmy 

Matsusaka Co., Ltd, ktorý zodpovedá kritériám európskeho štandardu EN 1060. 

Na stanovenie vitálnej kapacity pľúc bol použitý Ventilometer VM1 firmy Clement Clarke. 

Údaje boli spracované pomocou štatistických programov Microsoft Excel a EPI6. 


Z hodnotenia týždennej pohybovej aktivity školákov pri zohľadnení jej frekvencie, 

intenzity a trvania vyplýva, že úroveň pohybových a športových aktivít je u značného počtu 

dievčat i chlapcov nízka až veľmi nízka. Optimálnu úroveň telesnej aktivity sme zistili u 56 % 

chlapcov a u významne menšieho počtu dievčat (10,4 %). Do skupiny s nízkou úrovňou 

aktivity sa zaradilo 33 % chlapcov a 58 % dievčat a do skupiny s veľmi nízkou úrovňou 

pohybovej aktivity sa zaradilo 11 % chlapcov a až 32 % dievčat (obr.1). 

1 Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV č. 1/0541/03 

217

[%] 

70 

60 

56,2 

58 

chlapci dievčatá spolu 

50 

40 

30 

38,5 

33 

42,6 

31,6 

40,2 

27,3 

20 

18,9 

10 

10,4 

11 

6,6 

0 

optimálne nízke veľmi nízke športuje 

F I T 

organizovane 

Obr. 1. Úroveň týždenných športových aktivít starších školských detí - FIT (n=275) 

Vyššiu účasť chlapcov na športových aktivitách uvádzajú aj ďalší autori (7). 

Nedostatok pohybových aktivít u detí je v tesnej spojitosti s narastaním denného času 

venovaného sedavým zamestnaniam s vysokým podielom statickej záťaže (vyučovanie, 

sledovanie televízie, videa, práca a hra s počítačom...) (8). 

Ako je ďalej uvedené na obr.1, pravidelne športuje v kluboch a krúžkoch 40 % 

chlapcov ale iba 7 % dievčat. Tu môže zohrávať úlohu, že kluby a športové organizácie sa 

zaoberajú iba pohybovo nadanými deťmi a ostatné sú na okraji záujmu. A tak vzniká určitý 

začarovaný kruh, keď deti, ktoré by veľmi potrebovali motiváciu pre športovanie sú odsúvané 

a ich pasivita sa prehlbuje. 

V dôvodoch, prečo deti pravidelne nešportujú, opakovane dominuje nedostatok času 

(40% školákov) a to najmä u chlapcov (71%). Nezáujem o šport uviedlo 17 % nešportujúcich 

chlapcov a až 29 % nešportujúcich dievčat (obr.2). 

CHLAPCI 

DIEVČATÁ 

6% 6% 

7% 

17% 

29% 

zdravotné 

nezáujem 

29% 

nemá čas 

podmienky 

71% 

35% 

Obr. 2. Dôvody nešportovania školákov 

218

Výsledky ukázali, že školáci s vyšším FIT – skóre mali nižšie BMI a naopak u 

chlapcov a dievčat, ktoré mali pohybovú aktivitu veľmi nízku a nízku, sme zistili významne 

vyššie priemerné hodnoty BMI a tiež vyšší obsah telesného tuku, avšak bez potvrdenia 

štatistickej významnosti (obr.3). 

19,5 

BMI 

25 

% tuku 

19 

* 

20 

18,5 

18 

15 

17,5 

10 

17 

5 

16,5 

veľmi nízke nízke optimálne 

0 


F I T 

*p≤0,05 

Chlapci 

Dievčatá 

Obr. 3. Priemerné hodnoty BMI a percenta tuku podľa úrovne telesnej aktivity - F I T 

I keď sú somatometrické ukazovatele detí významnou mierou determinované 

geneticky, zohrávajú tu významnú úlohu taktiež životné podmienky, z ktorých psychosociálne 

a ekonomické faktory sú určujúce ((9, 10, 11). 

Vcelku sa preukázal vysoký výskyt nadváhy a obezity u sledovaných chlapcov i 

dievčat (25 % chlapcov a 17 % dievčat) a to ako podľa BMI, tak aj podľa % telesného tuku. 

Práve obezita vo veku okolo 13. roku sa považuje za vysoké riziko, že títo jedinci 

budú obézni aj v dospelosti (12). 

Rizikové faktory detskej obezity sú multifaktoriálne a údaje v iných krajinách sa 

pohybujú v závislosti od kritérií hodnotenia v rozsahu od 10 do 20 % (13, 14, 15). 

Rozdielne je prijímanie a vnímanie telesných cvičení u obéznych a štíhlych detí. 

Obézne deti hodnotia vytrvalostné aktivity oveľa negatívnejšie a naopak činnosti vyžadujúce 

flexibilitu a koordináciu pozitívnejšie ako štíhle deti (16). 

Ide o poznatok, ktorý by sa mal využívať v individuálnom prístupe pri telesných 

cvičeniach detí. 

Vzťahy medzi úrovňou pohybovej aktivity a systolickým a diastolickým tlakom detí sa 

nepreukázali jednoznačne (obr. 4). Kým u chlapcov s optimálnym FIT skóre sme zistili 

významne vyšší systolický tlak krvi, u dievčat bola táto tendencia opačná. Korelačné vzťahy 

medzi telesnou aktivitou a systolickým a diastolickým tlakom krvi sa nepotvrdili ako 

signifikantné ani u chlapcov ani u dievčat (r = 0,05; 0,03). 

Rovnako v ďalších prácach sa preukázali tieto vzťahy ako nevýznamné (17). 

219

120 

115 

110 

105 

100 

95 

90 

TK -S 

* 

veľmi nízke optimálne 

nízke 

TK - D 

Obr. 4. Priemerné hodnoty tlaku krvi podľa úrovne telesnej aktivity F I T 

75 

72 

69 

66 

63 

veľmi 

nízke 

Chlapci 

nízke 

Dievčatá 

optimálne 

FIT 

Napriek tomu, že výsledky potvrdili významný nárast hodnôt funkčného stavu 

organizmu (úsilnej vitálnej kapacity pľúc) so zvyšujúcou sa hodnotou pohybovej a športovej 

aktivity u chlapcov, aj dievčat, priemerná hodnota FVC v skupine s optimálnou FIT hodnotou bola 

ešte hlboko pod uvádzanými normovými hodnotami pre sledovaný súbor chlapcov a dievčatá. (obr.5). 

FVC [% normovej hodnoty] 

100 

90 

80 

70 

60 

Chlapci 

Dievčatá 

* 


F I T 

Obr. 5. Priemerné hodnoty úsilnej vitálnej kapacity pľúc - FVC [% normovej hodnoty] podľa úrovne telesnej 

aktivity - F I T 

220

Záver 

Možno zhodnotiť, že pohybové a športové aktivity, veľmi významné pre zdravý vývoj 

detí, majú celkovo v týždennom režime žiakov nedostatočné zastúpenie. 

Ukázali sa tesné súvislosti medzi stavbou tela, funkčnou pľúcnou kapacitou a 

pohybovou a športovou aktivitou školákov. 

Zistené výsledky sú silným argumentom pre posilňovanie pohybu a športových aktivít. 

Skúsenosti zo zahraničných intervenčných programov zameraných na zintenzívnenie 

pohybovej aktivity školských detí potvrdzujú opodstatnenosť a účinnosť takýchto postupov 

(18, 19). 

Poskytnúť deťom viac možností pre intenzívnejšie formy pohybu v rámci vyučovania 

a zdravotne efektívnejšie využívanie voľného času detí s výrazne väčším podielom 

pravidelných telovýchovných a športových aktivít. 

Potrebné sú nielen priestorové podmienky pre pohyb, ale aj vytváranie podnetov zo 

strany školy, rodiny a komunity, ktoré by viedli deti k aktívnemu oddychu, relaxácii a ku 

kompenzácii statickej a psychickej záťaže v škole. 

Literatúra: 

1. Myers, L., Strikmiller, P.K., Webber, L.S., Berenson, G.S.: Physical and sedentary activity in school 

children grades 5-8: the Bogalusa Heart Study. Med. Sci. Sports Exerc., 28, 1996, č. 7, s. 852-859. 

2. Kučera, M.: Význam pohybu. In: Sportovní medicína. Praha, Grada 1999, 284 s. 

3. Gutin B, Barbeau P, Owens S, Lemmon CR, Bauman M, Allison J, Kang HS, Litaker MS: Effects of 

exercise intensity on cardiovascular fitness, total body composition, and visceral adiposity of obese 

adolescents. Am J Clin Nutr 2002 May;75(5):818-26. 

4. Ševčíkova, Ľ., Štefániková, Z., Jurkovičová, J., Ružanská, S., Sabolová, M., Ághová, Ľ.: Stress and healthrelated 

behaviour, personality characteristics and blood pressure in older school children. Bratisl. Lek. 

Listy 2001, 102, 9, s. 420-423. 

5. Kučera, M., Kolář, P., Máček, M.: Kritéria a funkce racionální pohybové aktivity v prevenci a terapii. Čas. 

Lék. čes., 135, 1996, č. 24, s. 783-785. 

6. Ševčíková, Ľ., Ághová, Ľ., Štefániková, Z., Jurkovičová, J.: Metodické možnosti stanovenia depotného 

telesného tuku. Hygiena, 39, 1994, č. 6, s. 345 - 351. 

7. Simons-Morton, B.G. et al.: Physical activity in a multiethnic population of third grades in four states. Am. 

J. Public Health., 87, 1997, č. 1, s. 45-50. 

8. Gupta, R. K., Saini, D. P., Acharya, U., Miglani, N.: Impact of television on children. Indian J. Pediatr., 61, 

1994, č. 2, s. 153-159. 

9. Bernasovská, K., Rimárová, K., Petriľaková, T., Holéczyová, G.: Faktory ovplyvňujúce rast a vývoj 

vybranej skupiny košických detí školského veku. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, ÚH 

LFUK, SLS 1998. 184 s. (s.64 - 69). 

10. Berkey, C.S., Rockett, H.R., Field, A.E., Gillman, M.W., Frazier, A.L., Camargo, C.A. Jr, Colditz. G.A.: 

Activity, dietary intake, and weight changes in a longitudinal study of preadolescent and adolescent boys 

and girls. Pediatrics, 105, 2000, 4, E56. 

11. Krak, J., Valluš, E.: Výskyt rizikových faktorov kardiovaskulárnych chorôb u detí. In: Životné podmienky 

a zdravie. Bratislava, ŠZÚ SR 2002. 354 s. (s. 229-236). 

12. Wright, C.M., Parker, L., Lamont, D., Craft, A.W.: Implications of childhood obesity for adult health: 

findings from thousand families cohort study. BMJ, 323,2001, Dec 1, 7324 p.1280-1284. 

13. Goran, M.I.: Metabolic precursors and effects of obesity in children: a decade of progress, 1990-1999. Am 

J Clin Nutr 73, 2001, 2, p. 158-171. 

14. Murata, M.: Secular trends in growth and changes in eating patterns of Japanese children. Am J Clin Nutr 

72, 2000, Nov, 5 Suppl: 1379S-1383S. 

15. Kytnárová, J., Čapková, M., Moravcová, A., Zeman J.: Obezita v dětském věku. In: Sborník XXIX. 

Ostravské dny dětí a dorostu. Praha, SZÚ 2001, s. 59-61. 

16. Worsley, A., Coonan, W., Leitch, D., Crawford, D.: Slim and obese children's perceptions of physical 

activities. Int. J. Obes., 8, 1984, č. 3, s. 201-211. 

17. Andersen, L.B.: Blood pressure, physical fitness and physical activity in 17-year old Danish adolescents. J. 

Intern. Med., 236, 1994, č. 3, s. 323-329. 

221

18. Luepker, R.V., Perry, C.L., McKinlay, S.M., Nader, P.R., Parcel, G.S., Stone, E.J., Webber, L.S., Elder, 

J.P., Feldman, H.A., Johnson, C.C., et al.: Outcomes of a field trial to improve children's dietary patterns 

and physical activity. The Child and Adolescent Trial for Cardiovascular Health. CATCH collaborative 

group. JAMA, 275, 1996, č. 10, s. 768-776. 148. 

19. Nader, P.R., Stone, E.J., Lytle, L.A., Perry, C.L., Osganian, S.K., Kelder, S., Webber, L.S., Elder, J.P., 

Montgomery, D., Feldman, H.A., Wu, M., Johnson, C., Parcel, G.S., Luepker, R.V.: Three-year 

maintenance of improved diet and physical activity: the CATCH cohort. Child and Adolescent Trial for 

Cardiovascular Health. Arch. Pediatr. Adolesc. Med., 153, 1999, č. 7, s. 695-704. 

222


DETI A Ú RAZY - AKTUÁ LNY PROBLÉM DNEŠ KA 

E. Haladová 1 , E. Mihalská 2 

1 Štá tny zdravotnýú stav hl. m. SR, Bratislava 

riaditeľka: MUDr. E. Haladová , CSc., MPH 



Ú vod 

Problematika detskej ú razovosti sa dostá va do popredia pozornosti všetkých 

priemyselne vyspelých zemí, a to ako z hľadiska medicínskeho tak i ekonomického. 

Ekonomické hodnotenie prevencie ú razovosti zhromažď uje stá le viac argumentov 

zdôrazňujú cich význam prevencie, ktorá je nielen humá nnejšia lebo môže ušetriť veľa bolesti 

a utrpenia v živote postihnutého jedinca a jeho rodiny, ale súčasne môže vzhľadom 

k ná kladom spojeným s ú razmi znamenať i významnú finančnú ú sporu pre spoločnosť . 

Ú razy ohrozujú na zdravía živote predovšetkým deti a dospievajú cich a sú u nich tiež 

hlavnou príčinou ú razovej mortality a morbidity. 

Ú razová štatistika 

Prieskumy detskej ú razovosti, ktoré sa na Slovensku uskutočnili dotazníkovú formou, 

kde na anketové otá zky odpovedali jednak rodičia a tiež deti, neboli potešujú ce. Naopak, 

výsledky prieskumu varujú ! 91 % rodičov je presvedčených, že ich domov je pre dieť a 

bezpečný napriek tomu, že: 

• 42 % zo všetkých ú razov sa stalo v domá cnostiach 

• viac ako 20% detído 15 rokov utrpelo ú raz, t.j. každé štvrté dieť a... 

• 3/4 ú razov si vyžiadalo leká rske ošetrenie 

• najviac ú razov bolo spôsobených p á d o m - 65 % 

• kuchynským ná radím sa poranilo 29 % detí 

• popá leniny 11 % 

• 31 % ú razov sa stá va na ulici a ihrisku 

• druhou najčastejšou príčinou ú razov u detíje nedostatočnýdozor osôb zodpovedných za 

deti, prvenstvo držínedostatok cviku u dieť ať a v rá mci jeho motorického vývoja 

Aj akú tne intoxiká cie u detí patria medzi časté ná hle príhody, ktoré vyžadujú rýchlu a 

odbornú liečbu. Podľa štatistiky WHO, počet akú tnych intoxiká cií vo vyspelých krajiná ch 

neustá le stú pa. 

Skú senosti zo zahraničia 

Zá kladom prevencie detských ú razov je dlhodobosť a koncepčnosť . Zahraničné 

skú senosti potvrdzujú dôležitosť „protiú razových kampaní“. 

Š v é d s k o patrímedzi krajiny s najnižším percentom ú mrtnostídetína následky 

ú razov. V päť desiatych rokoch mali vyššiu ú mrtnosť švédske deti na následky ú razov ako 

v USA. Viac ako 25 ročná systematická činnosť „Výboru pre detské ú razy“sa zamerala na 

monitorovanie ú razov, vytvá ranie bezpečnejšieho prostredia prostredníctvom legislatívnych 

opatrenía na vzdelá vaciu kampaň. 

V S p o j e n ýc h š t á t o c h existuje program zaoberajú ci sa bezpečnosť ou detí. 

Ú razy sú v USA na prvom mieste v príčiná ch ú mrtíu detído 14 rokov. Kampani sa venuje 

223

viac ako 200 združení vo všetkých štá toch USA. Za posledných 10 rokov poklesol podiel 

detských ú razov na celkovej ú mrtnosti. 

V N e m e c k u pravidelne vydá vajú brožú ry určené rodičom, v ktorých autori 

poskytujú informá cie o ú razovosti v zmysle rizikových miest v dome či v byte, ale aj mimo. 

Na Slovensku rodičia získavajú informá cie o prevencii detských ú razov z rôznych 

zdrojov. Na zamyslenie je skutočnosť , že iba 2 % rodičov sa dozvedajú o zá sadá ch prevencie 

od gynekológov a pôrodníkov, 8 % od zdravotných sestier, 19 % od pediatrov. Pre 61 % 

rodičov sú zdrojom informá ciírôzne časopisy a tlač, pre 44 % rozhlas a televízia, informá cie 

z brožú r a letá kov získava 35 % rodičov, 27 % z kníh, 18 % z odbornej literatú ry. 

Nepriaznivý vývoj detskej ú razovosti v poslednom čase sa stá va impulzom pre 

naštartovanie účinných preventívnych aktivít. Významným predpokladom účinnej prevencie 

je znalosť ú razového procesu, mechanizmus jeho vzniku a iné dôležité charakteristiky v rá mci 

jeho šetrenia. To, čo všetci považujeme za bezpečné, je pre naše deti neraz veľkou hrozbou. 

Príčinami týchto ú razov je detská zvedavosť a nepozornosť , až nedbalosť rodičov. Rodičia 

často nevedia, čo na deti číha nielen na ulici, ale i v byte či v prostredí, v ktorom žijú . Urobme 

ho pre deti bezpečným. 

224


DĚTSKÉ ÚRAZY NA HŘIŠTÍCH – PILOTNÍ STUDIE 1 

M. Grivna, P. Nencka, V. Benešová 

Centrum epidemiologie a prevence dětských úrazů při Ústavu veřejného zdravotnictví a 

preventivního lékařství UK 2. LF, Praha, Česká republika 

přednosta: doc. MUDr. K. Dohnal, CSc. 

Úvod 

Úrazy obecně jsou považovány za největší zdravotnický problém dětského věku, 

protože hospitalizace a náklady na řešení následků dětského úrazu jsou vysoké. Máme 

k dispozici řadu kvalitních preventivních programů, ale jejich použití je omezeno 

různorodostí rizikových faktorů a nutnosti specifického přístupu k jednotlivým druhům rizik 

a typů úrazů. 

Má-li být preventivní program pro snížení úrazovosti úspěšný, musí být konstruován 

na podkladě znalosti lokální situace. Takový program je také přijímán lépe a stává se součástí 

lokální komunální správy. Základem je sběr dat o proběhlých úrazech, mechanismech, 

prostředí, závažnosti a druhu poranění i následcích. Tato data lze získat obvykle pouze 

prostřednictvím zdravotnických zařízení. 

Veřejná dětská hřiště, dětská hřiště při školních a předškolních zařízeních, při 

nákupních střediscích jsou považována za chráněné prostředí i zde však vznikají úrazy dětí 

následkem špatného vybavení hřišť, nevhodné úpravy terénu a použitých povrchů, 

nepřítomnosti dozoru a nevhodného napojení na okolní komunikace. Četností a závažností 

úrazu představují dětská hřiště natolik rizikové prostředí, že preventivní snahy zde mají své 

opodstatnění. Nedostatek informací týkajících se těchto úrazů ztěžuje prevenci v oblasti 

výchovy dětí, rodičů, pedagogických pracovníků, ale také v oblasti technologické. 

Hřiště by mělo být bezpečnější než jiná prostředí, např. ulice, metro, staveniště. Mělo 

by být zároveň tak atraktivní, aby si je dítě vybralo jako místo pro trávení svého volného času. 

Děti mají právo zažívat napínavou a stimulující hru bez zjevných i skrytých rizik. Rodičům 

by hřiště mělo poskytovat jistotu, že se jejich děti pohybují v bezpečném prostředí. 

V roce 1999 došlo k zásadní změně, co se týče vybavení dětských hřišť, jejich 

kontroly, údržby a provozu. Od 1. ledna 1999 platí v ČR dvě evropské normy: ČSN – EN 

1176 pro zařízení dětských hřišť a ČSN – EN 1177 pro povrchy hřiště tlumící náraz. 

Tyto normy by měly přinést nejen ujasnění pravidel a odpovědností, ale i ulehčit výběr 

při zřizování dětských hřišť. Hřiště, která se v současné době v ČR vyrábějí různými firmami 

či jednotlivci, často těmto normám neodpovídají. Jejich výhodou na rozdíl od zahraničních 

jsou zpravidla nižší náklady, nevýhodou nižší kvalita, malá trvanlivost, ale především 

naprostá ignorance zásad bezpečnosti. Různé sestavy z kovových trubek, jako např. 

všudypřítomné zeměkoule, jsou nejen přímo nebezpečné a esteticky nepřitažlivé, ale 

poskytují velice omezené spektrum pro dětské aktivity. 

Soubor a metodika 

Pilotní studie úrazů dětí na hřištích byla provedena ve dvou regionálních nemocnicích, 

v Havlíčkově Brodě a Litoměřicích, retrospektivně pro období 1999 až 2001. Záznamní list 

úrazu dítěte na dětském hřišti byl konstruován tak, aby v minimálním čase umožnil 

zaznamenat údaje použitelné pro další zpracování. Obsahuje základní údaje o 

1 Tato práce vznikla za finanční podpory grantu IGA MZ ČR č. NE/6443-3 a Výzkumného záměru VZ č. 

111300003/18.2. 

225

hospitalizovaném dítěti, údaje o místě a mechanismu úrazu, stručnou deskripci úrazového 

děje, druhu úrazu a jeho závažnosti (podle zkráceného úrazového skóre AIS), diagnóze a 

následcích. Informace o poskytnuté zdravotní péči je doplněna údajem o úrazovém pojištění. 

Záznamní list byl vyplněn ošetřujícím personálem. 

Výsledky 

Celkem bylo hospitalizováno 89 případů dětí od 1 do 14 let s věkovým průměrem 7,4 

let s převahou chlapců 60,7 % a dívek 39,3 %. Závažnost poranění ukazuje obr. 1. V 3,4% 

zanechal úraz následky. 

těžké 

3% 

vážné 

35% 

lehké 

44% 

střední 

18% 

Obr. 1. Závažnost poranění (dle AIS - Abbreviate Injury Scale) 

Další obrázky popisují mechanismus úrazu a zraněnou část těla dítěte. 

nezjištěno 

10% 

úder 

10% 

kolize 

1% 

skok 

1% 

dolní 

končetiny 

14% 

trup 

14% 

hlava 

38% 

pád 

78% 

horní 

končetiny 

34% 

Obr. 2. Mechanismus úrazu 

Obr. 3. Zraněná část těla 

V 19% byla zaznamenána účast druhé osoby. V souboru nebylo zaznamenáno žádné 

polytrauma nebo poranění hrudníku. Tato zranění jsou ošetřovány v dětských traumacentrech 

a tím se do našeho souboru nedostaly. 

Sledovali jsme spojení vybavení hřiště s úrazovým dějem (viz obr. 4). 

226

ostatní 

(lavička, traverza, 

strom) 

18% 

kolotoč 

10% 

prolézačka 

34% 

skluzavka 

10% 

houpačka 

28% 

Obr. 4. Vybavení hřiště spojené s úrazem 

Diskuse a závěr 

Hlavní příčina úrazů na hřišti je pád na tvrdý povrch, proto nové normy požadují 

v místech dopadu použití materiálu tlumícího náraz. Hlavním záměrem prevence je zabránit 

těžkým úrazům hlavy, aniž by se zhoršila využitelnost hřiště pro hrací aktivity. Technické 

vybavení starších hřišť většinou naprosto nevyhovuje současné normě nejen z hlediska 

bezpečnosti, ale i co do atraktivity a využitelnosti ke hře. Nejrizikovějším vybavením jsou 

v našich poměrech prolézačky, houpačky a skluzavky. 

Vzhledem k celkovému počtu dětských úrazů je náš soubor ze dvou nemocnic a 

období tří let poměrně malý. Jde však o úrazy hospitalizované, dobře dokumentované a 

prokazatelně vzniklé na hřišti. U řady hospitalizovaných úrazu chybí potřebné údaje 

(především o místě a způsobu úrazu), a proto nemohly být do studie zařazeny. Systematický 

sběr údajů je pro preventivní snahy klíčový. Odhaduje se, že na jednoho hospitalizovaného 

pacienta připadá asi 30 ambulantně ošetřených a drobná poranění se do statistik vůbec 

nedostanou. Statistika dětských úrazů na hřištích není v ČR k dispozici. Námi získané 

zdravotnické informace mohou sloužit k identifikaci rizika, návrhu preventivního opatření a 

jako přesvědčivý argument pro místní správu. 

Hlavní zásady bezpečnosti dětského hřiště: 

• hřiště musí být ve vhodném prostředí odděleno od dopravy 

• vybavení hřiště musí být bezpečné a odpovídat normám 

• vybavení hřiště musí být dostatečně solidní a správně ukotveno 

• děti se musí naučit používat zařízení s pomocí dospělého 

• je vhodné omezit výšku zařízení přiměřeně věku 

• rozbité vybavení musí být okamžitě odstraněno 

• hřiště by mělo být tak velké, aby poskytlo dostatek prostoru pro volnou hru 

• i když je hřiště bezpečné, nesmí chybět dohled dospělého 

227

Poděkování 

Chtěli bychom poděkovat prim. MUDr. V. Miláčkovi, primáři dětského oddělení 

Nemocnice v Havlíčkově Brodě a prim. MUDr. V.Rambouskovi, primáři dětského oddělení 

Nemocnice v Litoměřicích za významnou spolupráci při sběru dat. 

Literatura: 

1. Nencka, P., Grivna, M., Benešová, V.: Úrazy dětí na hřištích. Čes.-slov. Pediat., 57, 2002, 5, s. 264-266. 

2. Coppens, N. M., Koziara, D. M.: Children´s perceptions concerning school injuries. J. School Nursing, 13, 

1997, 3, s. 14-19. 

3. Miller, T. R., Spicer, R. S.: How safe are our schools. Amer. J. Publ. Hlth, 88, 1998, 3, s. 413-418. 

4. Mayr, J., Russe, O., Spitzer, P. et al.: Playground accidents. Acta Paediatr., 84, 1995, s. 573-576. 

5. Český normalizační institut: Zařízení dětských hřišť, ČSN EN 1176-7, 1998. 

228


MONITOROVÁNÍ ÚRAZŮ V DĚTSKÉM TRAUMACENTRU MOTOL 1 

V. Benešová, M. Grivna, M. Pelíšek 

Centrum epidemiologie a prevence dětských úrazů při Ústavu veřejného zdravotnictví a 

preventivního lékařství UK 2. LF, Praha, Česká republika 


Úvod 

Úrazy představují závažný veřejně zdravotnický problém, který je hoden pozornosti 

zdravotnictví nejen z hlediska řešení nastalé poruchy zdraví a jejích následků, ale také 

možnosti zasahovat preventivně, působit nejen v rovině odborné, ale i občanské. Má li lékař 

informace o tom, jaké úrazy ošetří a jak se stávají, pak je i jeho povinností takovou informaci 

použít k zabránění vzniku úrazu, k primární prevenci. Máme za to, že zvláště pak 

zdravotnictví, které se specializuje na prevenci by tyto informace mělo dostat a mělo by umět 

je použít. Dosavadní systém sběru dat je v tomto smyslu zatím nedostatečný a informační 

toky nejsou vytvořené. 

Poslední oficiální statistika Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) je 

z roku 2000. Uvádí že v ČR bylo ošetřeno pro úraz 456 000 dětí do 14 let, z toho 31 000 bylo 

hospitalizováno a 3 900 operováno. Úrazy si vyžádaly 168 úmrtí. V posledních letech se 

podstatně zvýšil počet dopravních, školních a sportovních úrazů a zároveň se snížil počet dětí, 

proto je zátěž, kterou úrazy představují o to výraznější. Z celkové populace dětí se zranilo 

během roku 27%, z toho 2% byly hospitalizováno a 0,2% operováno (1, 2). 

Metodika 

Během ledna až prosince 2001 uskutečnilo Centrum epidemiologie a prevence 

dětských úrazů (CEPDÚ) při Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství sběr 

dat o hospitalizovaných dětech v rámci traumacentra Motol, (oficiální název je CDT, Centrum 

dětské traumatologie). Jedná se o organizačně a funkčně propojený systém, zahrnující 

všechny kliniky a oddělení FN Motol pečující o zraněné děti. Soustřeďuje specializovanou 

péči jak personální tak i po stránce technického a materiálního vybavení. V ČR je celkem 6 

takových statutárních center. 

Data byla průběžně sbírána a zanášena do databáze CEPDÚ s cílem nejen získat 

validní informace o úrazu, ale také zhodnotit efektivitu málo zatěžujícího, ale přitom 

výtěžného registru. Sjednocení systémů sběru a zpracování dat v Centrech dětské 

traumatologie by umožnilo získávat pravidelně podklady pro cílené preventivní aktivity. 

Informace sbírané se týkají data, místa, času, mechanismu a okolnostech úrazového 

děje, druhu zranění a délce hospitalizace. Toto sdělení rozebírá mechanismy úrazů, místa 

vzniku a některé další okolnosti. Třídění je přizpůsobeno oficiálním statistikám, aby bylo 

možno data srovnávat. Využíváme však toho, že získáváme více podrobností. 


Celkem bylo zaregistrováno 771 úrazů dětí do 19 let, z toho 485 chlapců a 286 dívek 

hospitalizovaných pro úraz. Nejvyšší počet ošetření probíhá na chirurgických pracovištích - 

28%, následuje ortopedie s 25%, ORL s 20%, ARK se 7%, pediatrie se 7% a stomatologie se 

3%. 

1 Tato práce vznikla za finanční podpory grantu IGA MZ ČR č. NE/6443-3 a Výzkumného záměru VZ č. 

111300003/18.2. 

229

domov 

34% 

komunikace 

25% 

škola 

10% 

volná příroda 

22% 

hřiště 

9% 

Obr. 1. Úrazy podle místa vzniku 

Podle místa vzniku je nejčastějším prostředím domov, kde se přihodí 34% všech 

úrazů, následuje komunikace s 25% a volná příroda s 22%. Počet hospitalizovaných domácích 

úrazů dětí (247) je ukazatelem, že dosavadní preventivní aktivity zaměřené na zvýšení 

bezpečnosti domova jako místa, které by mělo poskytovat maximální bezpečí, jsou zatím 

málo akceptované a informací o domácích rizicích je zřejmě málo. Komunikace, jako tradiční 

místo dopravních nehod je rozebráno dále. Zarážející je postavení škol, kde je předpokládán 

soustavný dozor. Přesto většina úrazů vzniká při organizované tělesné výchově, nebo jako 

důsledek střetu mezi žáky. Úrazy spojené s pobytem na hřišti byly zachyceny v 68 případech, 

18 z nich vzniklo při používání vybavení hřiště, hlavně prolézaček a houpaček. 

úder předmětem 

7% 

cizí těleso 

10% 

poleptání, napadení zvířetem 

popálení, otrava 1% 

13% 

jiný typ úrazu 

1% 

úraz při sportu 

18% 

dopravní nehoda 

20% 

fyzické napadení 

6% 

pád z výšky 

13% 

úraz při hře, při 

chůzi 

11% 

Obr. 2. Mechanismus úrazu 

Dopravní nehoda byla příčinou úrazu ve 20%. Z toho vedou úrazy dítěte jako 

spolujezdce, následují cyklisté a chodci. Také zde se zdá, že ani dopravní výchova ve školách 

ani soustavný tlak na rodiče a propagace bezpečnostních prvků a dopravních omezení nemá 

očekávaný dopad. Používání cyklistických přileb se sice rozšiřuje, ale dosud je nedostatečné, 

230

kvalita komunikací a dopravních opatření s ohledem na bezpečnost chodce a cyklisty je stále 

nízká. 

chodec 

27% 

auto - moto 

39% 

kolo 

34% 

Obr. 3. Dopravní úrazy 

Pád z výšky byl příčinou hospitalizace ve 107 případech. Nejčastěji jsme našli pád ze 

stromu a skály, ze schodů a z postele. 

Kategorie poleptání, popálení a otravy zahrnuje velmi různorodé úrazy. Obvykle úraz 

chemikáliemi probíhá jako otrava resorbovanou látkou, tak i jako poleptání. Popáleniny 

bývají spojeny s otravou plyny, a proto jsou tyto úrazy řazeny do jedné skupiny, aby nedošlo 

ke zdvojení v databázi. Zvláštní graf uvádí úrazy způsobené domácí chemií (43 případů) a 

obvykle jde o projevy otravy i přímé poškození tkání, otravy léky a drogami (20 případů) a 

otravu alkoholem, náhodným, či úmyslným požitím. 

léky a drogy 

29% 

domácí 

chemie 

62% 

alkohol 

9% 

Obr. 4. Poleptání, popálení a otravy 

Úrazy při sportu (18% všech zachycených) vznikají nejvíce ve volné přírodě, 

následuje hřiště a škola. Dosud vysoký počet školních úrazů je zarážející vzhledem k relativní 

snadnosti a vysoké účinnosti preventivních zásahů. Sportovní úrazy na komunikacích jsou 

většinou u bruslařů a skateboardistů, kde nedostatek vhodných ploch a speciálních hřišť pro 

provozování těchto populárních sportů nutí děti používat veřejné komunikace. Sportovní 

úrazy na hřištích byly většinou úrazy při kolektivních hrách. 

231

volná příroda 

45% 

domov 

1% 

komunikace 

8% 

hřiště 

31% 

škola 

15% 

Obr. 5. Úrazy při sportu 

Fyzické napadení bylo zaznamenáno ve 45 případech. 33 dětí bylo napadeno úmyslně 

(buď dospělým, nebo jiným dítětem) a úraz byl natolik těžký, že si vyžádal hospitalizaci. 

Protože můžeme usuzovat, že drobných úrazů způsobených násilím je nesrovnatelně více, je 

tedy zřejmě úroveň agresivity směřované na děti i mezi dětmi navzájem vysoká. 

neúmyslný střet 

25% 

úmyslné 

napadení 

75% 

Obr. 6. Fyzické napadení 

Závěr 

Ze zpracovaných dat již jasně vystupují některé podněty pro preventivní aktivity, 

zaměřené na závažné úrazy dětí, které vyžadují hospitalizaci. Ve srovnání se státy s nejnižší 

dětskou úrazovostí má ČR 2,5 krát vyšší počet zraněných dětí (3,4). I když v posledních 

letech úmrtnost na úrazy u dětí klesá, což svědčí o stále se zlepšujícím systému záchranné 

péče i kvality léčení úrazů, celkový počet úrazů jak hospitalizovaných, tak ambulantně 

ošetřených vzrůstá. Ve výsledcích této studie ovšem chybí velké množství drobných úrazů, 

které byly ošetřeny v ambulancích anebo nebyly odborně ošetřeny vůbec. 

Naše závěry pro prevenci jsou zaměřené na domácí úrazy, školní a dopravní. 

Zdravotnictví musí soustavně působit na správní orgány, aby se staraly o zvýšení bezpečnosti 

232

prostředí, ve kterém se děti pohybují, a to prostřednictvím nejen medií, ale i osobními 

intervencemi u zastupitelů, občanských sdružení apod. 

Uváděné výsledky jsou zpracování databáze za rok 2001. Prozatím nemůžeme 

srovnávat s oficiální statistikou, kterou dosud nemáme k dispozici, ale zajímavé jistě bude 

posouzení podílu motolského traumacentra na celostátní zdravotní péči o zraněné děti. 

Poděkování 

Sběr dat bylo možno uskutečnit díky spolupráci s přednosty a personálem 

následujících klinik FN v Motole: ARK, Klinika dětské chirurgie, Ortopedická klinika, ORL, 

stomatologie, oční, I. dětská klinika. 

Literatura: 

1. Zemřelí 2000, Zdravotnická statistika, Praha, ÚZIS 2000. 

2. Hospitalizovaní 2000, Zdravotnická statistika, Praha, ÚZIS 2000. 

3. Injury. A Leading Cause of the Global Burden of Disease, WHO, 1999. 

4. Injury Survellance Guidelines, WHO, 2001. 

233


EPIDEMIOLOGICKÁ PROBLEMATIKA DETSKÝ CH ÚRAZOV 

M. Kunderová 

Fakulta zdravotníctva a sociá lnej prá ce TU, Trnava 

dekan: prof. MUDr. V. Krčméry, DrSc. 

Ú vod 

Ročne zomiera vo svete na následky ú razov viac ako 250 000 ľ udí (1). U nás 

v Slovenskej Republike v rokoch 1990-1995 zomrelo na následky ú razov 1,3-1,1 muž ov 

/1000 obyvateľ ov (t. j. 8,9-7,9% zo všetkých ú mrtí) a 0,4-0,3 ž ien /1000 obyvateľ ov (t. j. 5,0- 

4,6 zo všetkých ú mrtí) (2). Detská ú razovosť je oproti dospelej závaž nejšia o to, ž e 

nasledujú ce roky dieťaťa, ktoré sa stalo v dôsledku ú razu invalidom, sú poznačené zhoršenou 

kvalitou ž ivota. Ú mrtím jedného mladého človeka v dôsledku ú razu strá ca spoločnosť 

približ ne 6 mil. Sk. Liečenie ú razov a ich ná sledkov stojí našu spoločnosť približ ne 6 miliá rd 

SK. Nie vždy si uvedomujeme závaž nosť ú razovosti, jej ekonomické, sociá lne a 

psychologické dôsledky (3). 

Epidemiologické sledovanie detských ú razov je v našich podmienkach ojedinelé. 

Zmeny v zdravotníckej starostlivosti spôsobené transformá ciou a súčasná absencia 

štandardnej klasifiká cie a sledovania ú razov sú príčinou neú plnosti ú dajov potrebných pre 

epidemiologickú analýzu. 

Cieľ om našej prá ce bola analýza ú razov u detí vo veku 0-14 rokov v okrese Trnava a 

vyhodnotenie prioritných príčin detských ú razov v okrese Trnava. 

Materiá l a metodika 

Pre účely tejto štú die boli ako materiá l použ ité ú razy, ktoré nájdeme v MKCH - 10 

pod symbolom S00 - T98: Poranenia, otravy a niektoré iné ná sledky vonkajších príčin a pod 

symbolom V00 - Y98: Vonkajšie príčiny chorobnosti a ú mrtnosti. 

V roku 1998 sa sledovala ú razovosť u detí vo vekových kategóriá ch 0-4, 5-9, 10-14 

rokov v novom okrese Trnava, ktorý bol zriadený podľ a ú zemného a sprá vneho usporiadania 

1. 7. 1996. V tejto štú dii nie sú kompletné ú daje za celý okres. Boli sledované len ú daje 

z chorobopisov Traumatologického oddelenia NsP v Trnave. Na týchto oddeleniach sú 

zaevidované iba ú razy, ktoré potrebovali ošetrenie. Informá cie o príčiná ch, mechanizme 

vzniku a poranení ú razov sú dostupné iba v chorobopisoch traumatologických oddelení. 


Výskyt a incidencia ú razov 

V okrese Trnava bolo zistených spolu 186 ú razov detí vo veku 0-14 rokov za rok 

1998. Z toho 133 ú razov u chlapcov a 53 u dievčat. U chlapcov bola v tomto období najvyššia 

ú razovosť vo veku 10-14 r. (42,5%) a u dievčat vo veku 0-4 r. (39,6%) (tab. 1). 

Podľ a ú dajov Ministerstva školstva SR, ú razy u školopovinných detí vo veku 11-16 

rokov sa častejšie stá vajú chlapcom než dievčatá m, najmä opakované (4). 

Tab.1. Počet ú razov podľ a pohlavia a veku u detí v okr. Trnava v r. 1998 

Pohlavie 

0-4 rokov 5-9 rokov 10-14 rokov Spolu 

Abs. % Abs. % Abs. % Abs. % 

Chlapci 27 20,3 49 36,8 57 42,9 133 100,0 

Dievčatá 21 39,6 15 28,3 17 32,1 53 100,0 

Spolu 48 25,8 64 34,4 74 39,8 186 100,0 

234

Incidencia ú razov u chlapcov vo veku 0-4 r. je 1,2 x vyššia ako u dievčat; u chlapcov 

vo veku 5-9 r. je 2,9 x vyššia ako u dievčat; u chlapcov vo veku 10-14 r. je 3,2 x vyššia ako u 

dievčat (tab.2). Významný rozdiel (0,010,05) vyšší pri domá cich a dopravných ú razoch u dievčat v 

porovnaní s chlapcami. Podiel ú razov športových a nešpecifikovaných bol nevýznamne 

(P>0,05) vyšší u chlapcov v porovnaní s dievčatami (obr. 1). Najviac ú razov detí 

zapríčinených pá dom bolo v domá com prostredí (46,4%) a pri športe (36,2%) (obr. 2). 

Podľ a ú dajov MŠ SR u chlapcov dominujú ú razy na športoviská ch (26,6% všetkých ). 

S vekom pribú da podiel ú razov na športoviská ch (u narodených v roku 1982 - 20,3%, u 

narodených v roku 1977 - 46,7%) a ubú da ú razov na ulici. U dievčat dominujú ú razy 

v domá cnosti (25,4%) (4). 

40,00% 

30,00% 

20,00% 

10,00% 

Muži 

Ž eny 

0,00% 

Dom. Dopr. Š port. Nešpec. 

Obr. 1. Ú razy podľ a mechanizmu vzniku u detí vo veku 0-14 r. v okr. Trnava v r. 1998 

16% 

34% 

43% 

Dom. 

Dopr. 

Š port. 

Nešpec. 

7% 

Obr. 2. Počet pá dov podľ a mechanizmu vzniku u detí vo veku od 0-14 r. v okr. Trnava v r. 1998 

235

Rozdelenie ú razov podľ a diagnózy 

Počet diagnóz sa nezhoduje s počtom osôb, pretož e u niektorých detí ú raz znamenal 

viac ako jednu diagnózu. U detí vo veku 0-14 rokov boli zo všetkých 209 registrovaných 

ú razov najčastejšie vonkajšie poranenia (45,9%), z toho u chlapcov 44,3% a u dievčat 50,0% 

(obr. 3). Zo všetkých 33 registrovaných polytraum najviac (36,4%) vzniklo pri športových 

ú razoch (obr. 4). 

50,00% 

40,00% 

30,00% 

20,00% 

10,00% 

0,00% 

Zlom. Vyvrt. Popá l. Vnú t.por. Vonk.por. 

Obr. 3. Ú razy podľ a diagnózy u detí vo veku 0-14 r. v okr. Trnava v r. 1998 

Muži 

Ž eny 

15% 

37% 

27% 

Dom. 

Dopr. 

Š port. 

Nešpec. 

21% 

Obr. 4. Počet polytraum podľ a mechanizmu vzniku u detí vo veku 0-14 r. v okr. Trnava v r. 1998 v % 

Rozdelenie ú razov podľ a miesta poranenia. 

Počet poranených miest sa nezhoduje s počtom osôb, pretož e niektoré deti boli 

postihnuté polytraumou. U detí bola zo všetkých 215 registrovaných ú razov najčastejšie 

poranená hlava (47,0%) (obr. 5). 

44% 6% 

2% 1% 

47% 

Hlava 

Konč at. 

Chrbt. 

Brucho 

Hrud. 

Obr. 5. Ú razy podľ a miesta poranenia u detí vo veku 0-14 r. v okr. Trnava v r.1998 

Pickett a kol. vo svojej štú dii uvá dzajú , ž e v rokoch 1994 - 95 bolo v Kingstone 

hospitalizovaných pre zlomeniny: hlavy a krku (2,7/10000 muž ov a 1,4/10000 ž ien), horných 

236

končatín (3,8/10000 muž ov a 4,0/10000 ž ien), dolných končatín (6,5/10000 muž ov a 

3,8/10000 ž ien), pre poranenia 3,8/10000 muž ov a 1,9/10000 ž ien (5). 

Výskyt ú razov podľ a času 

Výskyt ú razov u detí 0-14 ročných podľ a mesiaca výskytu bol najvyšší v jú li - 14,5%. 

Približ ne polovica ú razov (41,3%) sa vyskytla v troch mesiacoch - jú l, august a september. 

Podľ a štú die z Kingstonu bol najväčší výskyt ú razov u muž ov v najmladšej vekovej kategórii 

(0-19 roční) vo februá ri, jú ni a jú li (5) 

Výskyt ú razov u detí podľ a dňa výskytu bol najvyšší v sobotu - 19,9%. Polovica 

ú razov (50,6%) sa vyskytla v troch dňoch - piatok, sobota a nedeľ a. Výskyt ú razov u detí 

podľ a hodiny výskytu bol najvyšší v čase od 17.00 do 18.00 hod. - 13,9%. Približ ne štvrtina 

ú razov (24,1%) sa vyskytla v dvoch hodiná ch - od 17.00 do 19.00 hod. 

Zavinenie ú razu 

Až 80,6% ú razov si spôsobili deti samé. Iným človekom alebo iným spôsobom bolo 

zavinených spolu 15,6% ú razov, z nich 10,8% bolo zavinených autom. Ú razov z nezná mych 

dôvodov ú razu bolo 3,8%. U detí sa nevyskytol ž iaden ú raz v dôsledku pož itia alkoholu. 

Diagnostika a liečba ú razov 

U detí postihnutých ú razom bolo najčastejšie pre diagnostiku ú razu používané RTG 

vyšetrenia - 84,4% zo všetkých sledovaných ú razov a to najmä pri zlomeniná ch končatín 

(92,3%) a pri vonkajšom poranení hlavy (83,7%). U detí sa pre diagnostiku ú razu používalo 

aj CT vyšetrenie a to pri vonkajšom poranení hlavy (1,6%), USG vyšetrenie pri vonkajšom 

poranení brucha (1,6%) a EEG vyšetrenie pri vonkajšom poranení hlavy (2,2%). U detí bolo 

zo všetkých operá cii v celkovej anestéze pre ú raz vykonaných najviac operá cií zlomenín 

(94,5%). 

Dĺžka hospitalizá cie a finančné ná klady 

Deti so zlomeninami a hospitalizované pre ú raz končatín vyž adovali najdlhšiu 

hospitalizá ciu a najvyššie náklady: s diagnózou - zlomenina (v priemere 7,1 dní) a pre ú raz 

končatín (v priemere 5,4 dni). Finančné ná klady na zdravotnícku starostlivosť pri ú razoch detí 

boli najvyššie pri zlomeniná ch a pri ú razoch končatín (tab. 3). 

Tab.3. Dĺžka hospitalizá cie dieťaťa v okr. Trnava v r. 1998, v zá vislosti od diagnózy a miesta poranenia ú razom 

Celkové 

Priemerné 

Dĺžka hospital. 

Priemerná dĺžka 

Ná klady (Sk) 

(v dňoch) 

hospital. (v dňoch) 

Ná klady (Sk) 

Diagnóza 

Zlomeniny 551 826 500 7,1 10 650 

Vyvrtnutia 81 121 500 5,4 8 100 

Popá leniny 15 22 500 3,8 5 700 

Vnú torné poranenia 55 82 500 3,4 5 100 

Vonkajšie poranenia 349 523 500 3,6 5 400 

Miesto poranenia 

Hlava 344 516 000 3,4 5 100 

Končatiny 607 910 500 5,4 8 100 

Chrbtica 59 88 500 4,5 6 750 

Brucho 13 19 500 2,6 3 900 

Hrudník 6 9 000 3,0 4 500 

Dĺžka hospital. na ú razy v r. 1998 935 1 402 500 5,0 7 500 

Pozn.: Jeden lôž ko/deň na Traumatologickom oddelení v Trnave je cca 1 500 Sk. 

237

Poú razová starostlivosť 

Do domá cej starostlivosti bola po hospitalizá cii pre ú raz prepustená väčšina (97,3%) 

detí. Päť detí bolo prelož ených do iného zdravotníckeho zariadenia a najčastejšou príčinou 

ďalšej zdravotníckej starostlivosti boli vonkajšie poranenia hlavy. Per primam sa po liečbe 

zhojili všetky detské ú razy. 

Zá ver 

• Najväčšia ú razovosť v okr. Trnava za rok 1998 bola u detí vo veku 10-14 rokov. 

• Incidencia ú razov u detí so zvyšujú cim sa vekom stú pa. 

• Na ná sledky ú razu nezomrelo ani jedno dieťa. 

• Pá d bol najčastejší v domá com prostredí ako príčina ú razu u detí. 

• V domá cnosti bolo najviac ú razov v celej sledovanej skupine detí 0-14 rokov. 

• Vonkajšie poranenie bolo najčastejšou diagnózou u obidvoch pohlaví 

• Výskyt polytraum u detí bol najčastejší pri športových ú razoch. 

• Hlava bola najčastejším miestom poranenia u detí.. 

• V mesiaci jú l sa stalo najviac detských ú razov. 

• V sobotu sa stalo najviac detských ú razov. 

• V čase od 17.00-18.00 hod. sa zaznamenalo najviac detských ú razov. 

• Samé deti si spôsobili väčšinu ú razov. 

• V dôsledku pož itia alkoholu sa nezaznamenal ani jeden detský ú raz. 

• Rtg. vyšetrenie sa pre diagnostiku ú razov u 0-14 ročných používalo najčastejšie. 

• Deti so zlomeninami a pre ú razy končatín boli hospitalizované najdlhšie. 

• Hospitalizá cie detí so zlomeninami a ú razmi končatín si vyž iadali najvyššie finančné 

ná klady . 

• Per primam sa zhojili všetky ú razy 0-14 ročných detí. 

Literatú ra: 

1. Mc Cain, D., Sutherland, S.: Skin Grafts for Patients with Burns. AJN, 98, 1998, 7, s. 34-38. 

2. Ú ZIŠ: Ú mrtnosť na Slovensku v rokoch 1991 - 1995. Leká rsky obzor, 46, 1997, 5, s. 115-119. 

3. Lá tal, J.: Súčasný stav a perspektívy rozvoja traumatológie v Slovenskej Republike. Zdravotné noviny, 45, 

1996, č. 24, s. 1- 2. 

4. Broniš, M.: Zdravotné sprá vanie školských detí. Bratislava, Ná rodné centrum podpory zdravia 1998, s. 15- 

18. 

5. Pickett, W., Hartling, L., Brison, R. J.: A Population - based Study of Hospitalized Injuries in Kingston, 

Ontario. Identifird via the Canadian Hospitals. Chronic diseases in Canada, 18, 1997, 2, s. 61-70. 

6. Morrison, A., Stone, D. H. a kol.: Trend analysis of socioeconomic differentials in deaths from injury in 

childhood in Scotland. BMJ, 318, 1999, 2, s. 567-568. 

7. Annegers, J. F. a kol.: A Population - based study of seizures after traumatic brain injuries. The New 

England Journal of Medizine, 1998, 1, s. 20. 

238


MOBILY A MLÁ DEŽ –NUTNOSŤ LEGISLATÍVY 

M. Szá razová 1 , V. Jakušová 2 , J. Jakuš 3 

1 Ústav hygieny JLF UK, Martin 

prednostka: Ing. M. Szá razová , CSc. 

2 Ústav ošetrovateľstva JLF UK, Martin 

prednostka: doc. MUDr. Ž . Fetisovová , PhD. 

3 Ústav biofyziky JLF UK, Martin 

prednosta: prof. MUDr. A. Strá nsky, CSc. 

Úvod 

Ukazuje sa, že nové tisícročie prináša do nášho každodenného života, okrem zná mych 

nežiaducich civilizačných faktorov životného prostredia, ď alší rušivý moment – málo 

prebá dané elektromagnetické žiarenie pochá dzajúce z mobilných telefónov (MT). 

V súčasnosti MT vlastní na Slovensku cca 40% obyvateľov nad 15 rokov. Je viac než 

pravdepodobné, že na prelome rokov 2002 – 2003 bude vlastniť MT každý druhý Slová k vo 

veku nad 15 rokov. Vo vyspelých západoeurópskych krajiná ch MT vlastní od 65 - 80% 

obyvateľov, v ČR menej ako 60% (5). 

Pri telefonovaní z MT vzniká elektromagnetické žiarenie, ktoré je tým vyššie, čím je 

prijímaný signá l slabší, preto je používanie MT v tienených priestoroch (autá , stavby zo 

železobetónu, a i.) nevhodné. Časť vyžarovanej energie je absorbovaná do hĺbky 2-3 cm 

v blízkom tkanive, najmäna povrchu hlavy, krku a ruky držiacej telefón (5). 

Z preventívnych dôvodov sa dnes vo svete používajú limity tzv. špecifickej miery 

absorpcie SAR (SAR- Specific Absorption Rate) v hlave. Ide o priemernú hustotu energie, 

ktorá je absorbovaná v 1 kg tkaniva a udá va sa v jednotká ch W/kg (6). Prípustný limit SAR 

v Českej republike je 2W/kg, čo zodpovedá aj odporúčaniam členských krajín EU (4). 

V Slovenskej republike limit nie je zatiaľ legislatívne upravený. 

Výrobcovia MT majú tendenciu bagatelizovať , spochybňovať výsledky dostupných 

výskumov o škodlivom vplyve elektromagnetických polí na človeka. Z doterajších sledovaní 

vplyvu elektromagnetického žiarenia z MT, ktoré sa uskutočnili v Austrá lii a v USA však 

vyplynulo, že u majiteľov sa zvýšil počet ochorení mozgu , neuróz, depresií, bolestí hlavy, 

ochorení krčnej chrbtice, zhoršenie zrakovej ostrosti, oslabenie sluchu a ď alších symptómov 

funkčného až organického poškodenia organizmu. Avšak podľa vyjadrenia National Council 

on Radiation Protection and Measuremants (NCRP): „Zatiaľ neexistuje nezvratný dôkaz, 

napr. o vzniku nádorových ochorení v akejkoľvek forme, v dôsledku pôsobenia extrémne 

nízkych či vysokých elektromagnetických polí“(1-3). 

Cieľ prá ce 

Napriek kontroverzným tvrdeniam o škodlivosti MT sme sa v prezentovanej prá ci 

zamerali na najviac ohrozenú populačnú skupinu – mlá dež, s cieľom zistiť u stredoškolskej 

i vysokoškolskej mlá deže počet užívateľov mobilných telefónov (typ používaného prístroja), 

dĺžku hovorov za 24 hodín (pretelefonovaný čas v min/24 hod) a subjektívne ť ažkosti – 

funkčné zmeny, ktoré pozorovali študenti pri používaní mobilných telefónov. 

Metóda a vyšetrené súbory 

Prieskum bol realizovaný na dvoch súboroch respondentov, u stredoškolskej mlá deže 

na súbore n = 38 študentov IV. ročníka gymná zia v Martine (chlapci n = 20, dievčatá n = 18). 

U vysokoškolá kov na súbore n = 76 poslucháčov I.-IV. ročníka magisterského štúdia 

239

ošetrovateľstva na JLF UK v Martine (21 poslucháčov I. ročník, 18 poslucháčov II. ročník, 17 

poslucháčov III. ročník a 20 poslucháčov IV. ročník). 

Dotazník, ktorý bol predložený študentom v písomnej forme, bol anonymný 

a dobrovoľný. Obsahoval niekoľko informatívnych otá zok zameraných na zistenie typu 

a frekvenciu používania mobilného telefónu a na nežiaduce zdravotné prejavy, ktoré 

zaznamenali pri používaní MT. 


Výsledky dotazníkového miniprieskumu, odpovede študentov IV. ročníka gymná zia 

uvá dzame v tab.1. Prehľad odpovedí poslucháčov ošetrovateľstva prezentuje tab. 2. 

Tab. 1. Prehľad odpovedí študentov IV. ročníka gymná zia (n=38) na informatívne otá zky 

Typ mobilného telefónu 

Pretelefonovaný čas za 24 hod 

starší novší žiadny 6 min 10 min 0 min 

Chlapci (% študentov) 25 75 0 25 75 0 

Dievčatá (% študentiek) 50 50 0 67 33 0 

Ø 37,5 62,5 0 46 54 0 

Tab. 2. Prehľad odpovedí študentov I.– IV. ročníka ošetrovateľstva (n=76) na informatívne otá zky 

% odpovedí 

študentov 

Typ mobilného 

telefónu 

starší 

novší 

nie 

Mobilná sieť operá tora 

Orange 

Eurotel 

obe 

nie 

6min 

Dĺžka hovoru 

za 24 hod 

10min 

0min 

Prejavy : 

a - nespavosť , pamäť 

b- teplo, sluch 

c - žiadne 

a b c 

I.roč. 19 38 43 43 9 5 43 52 5 43 10 14 76 57 

II. roč. 33,3 27,7 39 50 5,5 5,5 39 44,3 16,7 39 16,7 16,7 66,6 61 

III. roč. 29 47 24 35 35 6 24 59 17 24 17 24 59 76 

IV. roč. 45 45 10 50 35 5 10 85 5 10 30 10 60 90 

Ø I.-IV 31,6 39,4 29 44,5 21,1 5,4 29 60 11 29 18,4 16,2 65,4 71 

Počet užívateľov 

(%) 

Problematika účinkov elektromagnetického žiarenia a najmäžiarenia z mobilných 

telefónov je v súčasnosti vysoko aktuá lna. Počet mobilov rýchlo narastá , pritom nie každý si 

uvedomuje možnosť zdravotného rizika pri ich neúmernom používaní. 

Výsledky dotazníkového prieskumu u náhodne vybranej vzorky stredoškolá kov bol 

prekvapivý. 100% respondentov, čiže všetci vlastnia a denne využívajú MT. Chlapci udá vajú, 

že v 75%-á ch používajú novší typ MT (Nokia, Siemens, a i.). Pritom 25% chlapcov telefonuje 

do 6 min denne a až 75% chlapcov pretelefonuje viac ako 10 min denne. Dievčatá podľa 

našich predbežných zistení sa sprá vajú triezvejšie pri používaní MT. 50% z nich používa 

novší typ MT a telefonujú kratší čas. 67% dievčat telefonuje denne do 6 min a iba 33% 

dievčat nad 10 min. 

Dotazníkový prieskum u vysokoškolá kov, poslucháčov I. – IV. ročníka 

ošetrovateľstva uká zal, že v priemere 71% študentov vlastní MT, pričom počet užívateľov sa 

zvyšuje od I. po IV. ročník. Obdobne ako stredoškolá ci aj poslucháči ošetrovateľstva vlastnia 

najmänovšie typy mobilných telefónov a využívajú najviac mobilnú sieť operá tora Orange. 

Z hodnotenia vyplynulo, že v priemere 60% študentov pretelefonuje denne do 6 min, nad 10 

min telefonuje iba 11% respondentov. 

Výskyt zdravotných problémov ako bolesť hlavy a s tým spojenú nespavosť , pocity 

tepla vo zvukovode, poruchy pamäte a koncentrá cie uviedlo v priemere 34,6% 

vysokoškolá kov. Ž iadne funkčné poškodenia organizmu uviedlo 65,4% poslucháčov. Naše 

240

ná lezy, týkajúce sa zdravotných rizík z mobilnej komuniká cie dobre korešpondujú s údajmi 

v písomníctve (3-5). 

Zá ver 

Zá kladným ochranným opatrením pred negatívnym pôsobením elektromagnetických 

vĺn je stanovenie noriem, ktorých dodržiavanie vylúči, príp. zníži možnosť poškodenia 

ľudského organizmu. 

V SR platí vyhláška č. 123/1993 MZSR (Z.z., č. 123/1993), kde sú vymedzené 

hodnoty vonkajšieho elektromagnetického ožiarenia. Najvyššie prípustná hodnota ožiarenia 

pre obyvateľstvo za 24 hod v rádiofrekvenčnom pásme veľmi vysokých frekvencií má 

hodnotu 0,12 mW/cm 2 . V štá toch Európskej únie, okrem národných noriem platí tzv. norma 

CENELEC ENV 50166 (Comite European de Normalisation Electrotechnique), ktorá limity 

ožiarenia uvá dza ako hodnoty špecifickej absorpcie SAR (Specific Absorption Rate). 

Najvyššia hodnota SAR prepočítaná na 10 g tkaniva organizmu počas 6 min neprerušovanej 

expozície u obyvateľstva nesmie presiahnuť hodnotu 2 W/kg (6). 

Na Slovensku doposiaľ neexistuje obdobné legislatívne opatrenie (norma) limitujúce 

dá vku elektromagnetického žiarenia z mobilných telefónov. 

Naše výsledky dotazníkového prieskumu medzi stredoškolskou a vysokoškolskou 

mlá dežou nie sú potešujúce, vzhľadom na možné zdravotné riziko. Používanie MT má 

stúpajúci trend a ich používanie sa presúva do nižších vekových skupín. Mobil v ruká ch 

žiakov zá kladných škôl nie je vzá cnosť ou. 

Pokiaľ nebudú k dispozícii výsledky dlhoročných štúdii o zdravotných riziká ch 

mobilných telefónov, mali by užívatelia mobilných telefónov dodržiavať nasledovné 

preventívne odporúčania: 

• Keď telefonujete, snažte sa, nepritláčať telefón tesne k uchu ani na hlavu, 

• Pokiaľ to nie je nevyhnutné, netelefonujte na miestach so slabým signá lom, 

• Radšej používajte hand-free súpravu, budete mať voľné ruky, nebudete ožarovať hlavu, 

• Tehotné ženy, deti, starší ľ udia, ľudia s kardiostimulá torom - používajte mobilný telefón 

v obmedzenej miere. 

Literatúra: 

1. FCC: Federal Communications Commision. Questions and Answers about Biological Effects and 

Potential Hazards of Radiofrequency Electromagnetic Fields. OET Bulletin 564, Washington D.S., 

1999, p. 20-21. 

2. Hatala, R.: Jednoznačná škodlivosť mobilov sa zatiaľ nepotvrdila. Infotrendy, 1997, 1, s. 34. 

3. Jakušová , V.: Účinky UV žiarenia na ľudský organizmus. Kvalifikačná prá ca. Bratislava, SPAM 2001, 

29s. 

4. Musil, J., Pafková , H.: Mobilní síte a telefóny. Bezpečnost a hygiena prá ce, 2000, 5/6, s. 18-19. 

5. Osina, O.: Účinky elektromagnetických polí na organizmus človeka a štúdium zdravotných efektov vo 

frekvenčných pá smach mobilných telefónov. Písomná prá ca doktorandskej skúšky. Ružomberok, 2001, 

s. 1-34. 

6. Thuile, CH.: Gefährliche Strahlen. Wien , Molden Verlag 2000, 112 s. 

241


ŽIVOTNÍ STYL A ZNALOSTI ŽÁKŮ 9. TŘÍD ZÁKLADNÍCH ŠKOL 

Š. Andělová, A. Trlíková 

Krajská hygienická stanice, Ostrava, Česká republika 

ředitel: MUDr. J. Volf 

Byl proveden průzkum na 18 základních školách v Ostravě, osloveno bylo celkem 923 

žáků 9. tříd průměrného věku 14,8 let (480 chlapců a 443 dívek). 

Dotazník byl zaměřen na životní styl a jedna z jeho součástí se týkala stravování a znalostí 

o výživě. Dotazník byl převzatý ze Štátného zdravotného ústavu ve Spišské Nové Vsi, pomocí 

kterého byl prováděn výzkum na Slovensku. 

Výsledky 

Životní styl dospívající mládeže je neuspokojující. Velkou část dne věnují adolescenti 

sledování televize, práci u počítače či hře počítačových her. Nedostatečná je pohybová aktivita 

(obr. 1, tab. 1 - 4). 

30% 

25% 

20% 

15% 

10% 

5% 

0% 

26,87 26,49 

17,49 

13,54 11,56 11,62 

12,93 

9,54 

sport 

hudba 

počítač 

studuji 

dom. práce 

čtu 

zvířata 

kroužky 

Obr. 1. Jak trávíš svůj volný čas? 

Tab. 1. Kolik času denně trávíš u televize? 

čas 

% žáků 9. tříd 

4 a více hodin 12,39 

3 hodiny 24,55 


1 hodinu 19,09 

0,5 hodiny 9,66 

vůbec 3,98 

242

Tab. 2. Kolik času denně trávíš u počítače? 

čas 



3 hodiny 4,02 



0,5 hodiny 21,47 

vůbec 35,13 

Tab. 3. Kolik času denně trávíš u počítačových her? 

čas 



3 hodiny 6,61 



0,5 hodiny 14,48 

vůbec 44,58 

60% 

50% 

40% 

30% 

20% 

10% 

31,0 

12,0 

3,1 

11,5 12,9 51,0 

pro sport 

studentská kavarna 

čítarna 

pro tvořivost 

čajovna 

jsem spokojený 

0% 

Obr. 2. Jaký typ zařízení Ti chybí k Tvému volnému času? 

Mladiství v České republice v porovnání s výsledky slovenského průzkumu tráví méně 

času u televize (18,5 vs. 24,25%), více u počítače (7,8 vs. 3,1%), více hodin u počítačových her 

(6,0 vs. 3,2%), více se věnují sportu (26,9 vs. 12,9%) a více navštěvují kroužky (9,5 vs. 0,7%). 

Negativní návyky 

Nejrozšířenější je mezi dospívající mládeží kouření. Stoupá kouření u dívek (obr. 3). 

243

40% 

30% 

20% 

10% 

0% 

27,42 

39,65 

5,18 3,52 

11,12 

5,62 4,85 

nikdy 

zkusil jsem 

ne, více než rok 

ne, méně než rok 

občas 

denně 5 ks 

denně 6-10 ks 

Obr. 3. Kouříš? 

Mladiství v České republice v porovnání s výsledky slovenského průzkumu méně kouří: 

nad 10 cigaret denně 2,6 vs. 5,9%, nad 20 cigaret denně 0,2 vs. 0,5% žáků 9.tříd. Rozdíly jsou v 

důvodech kouření (tab. 4). 

Tab. 4. Důvody kouření u žáků 9.tříd 

% žáků v ČR % žáků v SR 

Z nudy 3,7 20,1 

Musím 1,6 6,0 

Uklidňuje mě to 15,5 31,3 

Cítím se dospěle 0,7 3,9 

Chutná mi to 10,1 20,0 

Nemám co dělat s rukama 1,8 5,5 

Chci zapadnout do party 1,4 5,3 

Povzbuzuje mě to 5,8 4,7 

Chci být zajímavý 0,7 1,5 

Drogy 

• Pouze 65,5% dotázaných nechce vyzkoušet žádnou drogu. 

• Drogu užilo 22,8% dotázaných a 3,96% drogu užívá dále. 

• Průměrný věk prvního užití je 13,72 let. 

• Pomoc vyhledalo 1% těch, kteří drogy užívali. 

Je nutné zamyšlení nad způsobem informovanosti o drogách (obr. 4 - 6). Mladiství v 

České republice v porovnání s výsledky slovenského průzkumu mají více zkušeností s drogami 

(tab. 5, 6). 

Tab. 5. Významné rozdíly mezi žáky 9.tříd v ČR a SR 


Nabídnuta droga 42,2 32,9 

Užili drogu 22,8 19,0 

Užívají drogu 4,0 4,3 

Průměrný věk (roky) 13,7 15,2 

244

Tab. 6. Proč jsi užil drogu 


Z nudy 2,0 2,8 

Vlivem kamarádů 2,9 10,0 

Uvolňuje zábrany 4,6 8,2 

Protože jsem chtěl (a) 5,9 21,9 

Současný trend 1,2 1,6 

Změněný stav vědomí 2,9 9,6 

Ze zvědavosti 11,9 20,8 

6,1% ano 

6,4% touze 

vyskoušet 

13,4% ne 

80,5% 

neberu 

drogy 

44,1% mě 

neovlivňuje 

49,5% 

odporu k 

drogám 

Obr. 4. Přispělo Vám užívání drog i k něčemu Obr. 5. Více informací o drogách vede u Vás k ..... 

dobrému? 

45 

40,3 40,1 

31,3 

infomovat následcích 

30 

20,5 

19,3 

podmínky pro využití 

volného času 

volná prac.místa 

15 

besedy se závislými 

zaškolit mladé pro práci 

s mládeží 

0 

Obr. 6. Jak si představujete nejúčinnější prevenci pro předcházení drogových závislostí 

245

Alarmující je zjištění o konzumaci alkoholu (tab. 7). To, že alkohol škodí zdraví, žáci vědí 

(obr. 7). Důvody, proč mladiství konzumují alkohol jsou různé. Mladiství v České republice v 

porovnání s výsledky slovenského průzkumu uvedli nižší konzumaci alkoholu: vůbec nepije 25% 

dotázaných v ČR a 13,2% v SR (tab. 8). 

Tab. 7. Konzumace piva, vína a lihovin u žáků 9.tříd 

% žáků konzumuje pravidelně příležitostně nekonzumuje 

Pivo 4,12 53,73 42,16 

Víno 1,56 62,29 33,15 

Lihoviny 1,56 46,76 51,67 

Tab. 8. Proč konzumuji alkohol 


Povzbuzuje mě to 6,3 5,3 

Uklidňuje mě to 3,7 3,6 

Chci být zábavný 2,1 4,8 

Kvůli uvolnění zábran 14,5 12,5 

Cítím se dospěle 1,1 1,2 

90% 

87,8 

nemocemi žaludku a ten. 

střeva 

rakovinou moč. měchýře 

80% 

70% 

poškozením jater 

60% 

50% 

40% 

47,9 

zánětem slin. břišní 

rakovinou plic 

30% 

20% 

10% 

13,0 

6,0 

7,2 

2,1 

9,8 

4,9 

zvýšeným pocením 

poškozením mozku, nervů 

0% 

nevím 

Obr. 7. Dlouhodobé užívání alkoholu se projevuje........ 

Znalosti o výživě by měly děti získávat nejen od rodičů, ale v rámci výchovy již od 

mateřské školy. V základní škole by pak základy správné výživy měly být zařazovány nejen v 

hodinách rodinné výchovy, ale také v hodinách biologie a souvisejících předmětech. 

Stravovací režim sledované skupiny je neuspokojivý a potvrzuje výsledky našich 

předchozích studií: 

• 4-5x denně jí 52,6% dotázaných 

• Alespoň 1x denně má vařenou (teplou) stravu 86% 

• Ovoce denně konzumuje 49,7% mladistvých 

• Zeleninu konzumuje denně 37% 

• Mléko nebo mléčné výrobky denně konzumuje 58,8% 

• Celozrnné výrobky nekonzumuje 20,8% 

• Ryby nejí 21,8% 

246

• Nedostatečný přísun tekutin má 41% dotázaných 

• Pro 85% žáků je občerstvení fast foods oblíbené 

• Místo oběda si je kupuje 50% dotázaných 

Informace získané ve škole a sdělovacích prostředcích o vlivu některých složek potravy na 

zdraví je u žáků 9. tříd základních škol průměrný: 

• 55,2% ví, že nadměrná spotřeba tuků způsobuje kornatění tepen 

• 44,5% ví, že nedostatek vlákniny způsobuje zácpu 

• 74,0% ví, že nedostatek vody vede k poruchám látkové výměny 

• 44,0% ví, že nadměrná spotřeba soli může způsobit vysoký krevní tlak 

• 84,0% ví, že nadměrná spotřeba cukru vede k nadváze 

• 74,8% ví, že nedostatek vitamínu C vede ke snížení odolnosti proti infekcím 

• 59,2% ví, že nedostatek železa se může projevit chudokrevností 

• 86,0% ví, že nedostatek vápníku vede k osteoporóze 

Získané informace budou podkladem pro přípravu následného cyklu přednášek pro 

pedagogy a žáky. 

247


FAJČIARSKE NÁVYKY ŠTUDENTOV RÔZNYCH VYSOKÝCH ŠKÔL 

M. Kuchta 1,2 , D. Hrehová, D 3 . Petrášová 1 , A. Pavúk 4 

1 Ústav experimentálnej medicíny LF UPJŠ, Košice 


2 Klinika detí a dorastu LF UPJŠ a FNsP, Košice 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Podracká, CSc. 

3 Katedra spoločenských vied Technickej univerzity, Košice 

vedúca: doc. PhDr. E. Kačmaríková, CSc. 

4 Centrum pre štúdium etnických minorít FHPV Prešovskej univerzity 

riaditeľ: prof. RNDr. I. Bernasovský, DrSc. 

Úvod 

Základné princípy primárnej prevencie zahŕňajú aj opatrenia na znižovanie vplyvu 

najzávažnejších rizikových faktorov v spôsobe života. Vychádzajú z exaktných 

multicentrických kontrolovaných štúdií a opakovane overených údajov, prezentovaných vo 

vedeckej literatúre. Sú všeobecne prijaté a definované a sú odporúčané i WHO – SZO. 

Rizikové faktory pre vznik najzávažnejších neinfekčných „civilizačných“ ochorení sú viaceré 

a možno ich rozdeliť z viacerých hľadísk. Napríklad na základe možnosti účinnosti 

preventívnych zásahov. 

V 1. kategórii sú rizikové faktory, ktorých ovplyvnením sa preukázalo zníženie 

výskytu kardiovaskulárnych chorôb. Patria tu: 

a, fajčenie, 

b, strava, 

c, koncentrácia LDL cholesterolu, 

d, hypertenzia, 

e, trombogénne faktory 

V 2. kategórii sú faktory, ktorých ovplyvnenie vysoko pravdepodobne znižuje výskyt 

závažných kardiovaskulárnych chorôb a ich následkov. Sú to: 

a, diabetes, 

b, inaktivita, 

c, obezita, 

d, postmenopauza. 

3. kategória obsahuje faktory, ktorých ovplyvnením je možné znížiť riziko výskytu 

kardiovaskulárnych ochorení. Sú to: 

a, psychosociálne faktory, 

b, homocysteín, 

c, oxidačný stres. 

4. kategória obsahuje faktory, ktoré nie je možné zásadne zmeniť, hoci sú významne 

rizikové. Sú to: 

a, vek, 

b, mužské pohlavie, 

c, pozitívna rodinná anamnéza, 

d, zlé spoločensko-ekonomické podmienky (napr. nízky plat). 

Pre efektivitu celospoločenských preventívnych opatrení je okrem iného nutný široký 

záber, dlhodobosť pôsobenia, spolupráca rezortov a opakované vyhodnocovanie výsledkov. 

V tomto systéme ma významnú a nezastupiteľnú úlohu i rezort zdravotníctva a školstva. 

Určite tu majú neoddeliteľnú a pomerne významnú úlohu aj lekárske fakulty a ostatné vysoké 

školy a stredné zdravotné školy. 

248

Avšak, aká je realita fajčiarskych návykov medzi mládežou na Slovensku, ukazuje 

aspoň približne správa TASR vydaná 12. augusta 2002: „Slovenská republika patrí medzi 

krajiny s najvyšším počtom mladistvých fajčiarov v Európe. Vo vekovej kategórii 15 až 19- 

ročných je 12 % pravidelných a 27% občasných fajčiarov. Vyplynulo to z najnovšieho 

prieskumu agentúry pre marketingový a sociologický prieskum Markant, s.r.o., ktorý sa 

uskutočnil na reprezentatívnej vzorke 1334 respondentov 13. až 24. júna 2002“. Zaujímalo 

nás v tomto kontexte aká je situácia na fakultách, na ktorých pôsobíme a aké sú dôvody tohto 

stavu, evtl. či je ich možné ovplyvniť. 

Cieľ 

Dali sme si za úlohu zistiť: 

1. Aké sú fajčiarske návyky u študentov na rôznych odboroch vysokých škôl 

2. Dynamiku týchto zmien na lekárskych fakultách počas štúdia 

3. Vedomosti študentov o rizikách fajčenia 

4. Niektoré iné doplňujúce informácie 


Do záverečného hodnotenia sme zaradili dotazníky vyplnené študentkami Lekárskej 

fakulty, Fakulty humanitných a prírodných vied a Technickej univerzity. Používali sme 

modifikovaný štandardizovaný dotazník WHO o fajčiarskych návykoch. Spracovali sme 

údaje z dotazníkov od 446 študentov LF Košice, 275 študentov FHPV PU Prešov a 198 

študentov TU Košice. Spolu sme hodnotili dotazníky 919 študentov vysokých škôl. 


Na obrázku 1 je graficky znázornené percentuálne zastúpenie pravidelných fajčiarov, 

príležitostných fajčiarov a nefajčiarov v skúmanom súbore. Najmenej nefajčiarov je medzi 

študentmi technických smerov. 

90 

80 

70 

60 

50 

40 

LF 

TU 

FHPV 

30 

20 

10 

0 

nefajčí % príležitostne % pravidelne % 

Obr. 1. Zastúpenie fajčiarov, príležitostných fajčiarov a nefajčiarov u študentov na rôznych typoch fakúlt 

Pri hodnotení vzťahu fajčenia k niektorým parametrom, ktoré sú v literatúre udávané 

s určitým vzťahom k fajčiarskym návykom sme nezistili signifikantnú závislosť medzi 

nasledujúcimi faktormi: 

249

• Výškou probandov a počtom rokov fajčenia 

• Hmotnosťou probandov a počtom vyfajčených cigariet 

• BMI a počtom vyfajčených cigariet 

• Výškou krvného tlaku a dĺžkou fajčenia 

Môže to byť spôsobené aj tým, že fajčia mladí ľudia, relatívne krátky čas, kedy sa ešte 

významné negatívne vplyvy nedokázali prejaviť signifikantne. Títo mladí ľudia sú aj väčšinou 

zdraví a ešte majú kapacitu na kompenzáciu začínajúcich negatívnych vplyvov fajčenia.Pri 

sledovaní vzťahu blízkych osôb k začiatkom fajčiarskych návykov sme zistili, že významný 

vplyv na fajčiarske začiatky a ich pravidelnosť mal „otec fajčiar“ v tom zmysle, že: študent je 

fajčiarom od nižšieho veku (priemerne od 11 rokov), je to častý vzor pre dlhodobé fajčenie. 

Ak je „matka fajčiarka“, tak študent bol fajčiarom od vyššieho veku (14 rokov), mal vyššiu 

spotrebu cigariet/deň. Ak bol „súrodenec fajčiar“, študent sa stával pravidelným fajčiarom od 

nižšieho veku (priemerne od 12 rokov). Ak bol v rodine „starý rodič fajčiar“, malo to 

minimálny vplyv na fajčiarske začiatky. Z iných blízkych osôb sa ukázal výrazný vplyv 

kamarátov, spolužiakov a tzv. „party“. Na obr. 2 je graficky znázornený vzťah fajčiarskych 

návykov k úspešnosti na skúškach za posledný rok, vyjadrenej v priemernej hodnote 

získaných známok. Horší priemer dosahovali vo všeobecnosti fajčiari, s výnimkou 

nefajčiarok, ktoré mali horší prospech. 

2,25 

2,2 

2,15 

2,1 

2,05 

2 

1,95 

1,9 

1,85 

1,8 

1,75 

fajčiar 

nefajčiar 

Obr. 2. Prospech na skúškach v závislosti od fajčenia 

muži 

ženy 

všetci 

180 

160 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

fajčiari 

nefajčiari 

Ovocie 

alkohol 

cigarety 

Obr. 3. Vzťah fajčiarskych návykov k výdavkom na ovocie, cigarety a alkohol/týždeň 

250

Na obr. 3 sú zobrazené výdavky na cigarety, alkohol a ovocie v prepočte na týždeň. 

Fajčiari, okrem toho, že mesačne vydajú v priemere vyše 600 Sk za cigarety, majú vyššiu 

spotrebu alkoholu ako nefajčiari a zároveň vydávajú za ovocie (zdroj vitamínov, 

antioxidantov a vlákniny) menej financií ako nefajčiari. Čiastočne aj týmto (kombináciou 

fajčenia so zvýšeným konzumom alkoholu a zníženým prívodom „ochranných faktorov“) sa 

zvyšujú riziká chronického zdravotného postihnutia u fajčiarov. 

30 

25 

20 

15 

10 

Pravidelne 

Príležitostne 

Spolu 

5 

0 

1. Ročník 4. Ročník 5. Ročník 

Obr. 4. Dynamika fajčenia u medikov počas štúdia sumárne 

Chceli sme získať informácie o dynamike fajčiarskych návykov u študentov 1., 4. a 5. 

ročníka lekárskej fakulty, pretože sme predpokladali aj pozitívny vplyv získavaných 

odborných informácií. No v súvislosti predovšetkým s internátnym prostredím a kolektívnym 

životom študentov, kde je možné vzájomné ovplyvňovanie sa, ale i náročnosť štúdia, 

pravdepodobne modifikovali nami predpokladaný efekt v tom zmysle, že počet príležitostne 

fajčiacich prechodne (vo 4. ročníku) významne stúpol, no neskôr poklesol, ale bol 

nesignifikantne vyšší ako v 1. ročníku. Podiel pravidelne fajčiacich bol v 1. a 5. ročníku 

približne zhodný s prechodným zvýšením vo 4. ročníku (obr. 4). 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

Muži pravidelní 

Muži príležitostní 

Ženy pravidelné 

Ženy príležitostné 

0 

1. Ročník 4. Ročník 5. Ročník 

Obr. 5. Dynamika fajčiarskych návykov u medikov počas štúdia podľa pohlavia 

251

Pri stratifikácii skúmaného súboru medikov podľa pohlavia z obr. 5 vyplýva, že 

s postupom do vyššieho ročníka postupne klesá počet pravidelne fajčiacich žien temer k nule, 

stúpa počet príležitostne fajčiacich mužov a naopak klesá počet príležitostne fajčiacich 

mužov, pravdepodobne na úkor pravidelných fajčiarov. 

Tab. 1. Percentuálny podiel fajčiarov v kategóriách zdravotníckych pracovníkov 

Zdravotnícky pracovníci Z toho fajčiari Lekári podľa odborov Z toho fajčiari 

Lekári 38% Gynekológia a pôrodníctvo 50% 

Lekárky 26% chirurgia 46% 

Spolu lekári a lekárky 33% Interná 30% 

Sestry 49% ORL 26% 

Ostatní zdrav. pracovníci 42% Pediatria 22% 

Tabuľka 1 však ukazuje, že bez ohľadu na dĺžku trvania praxe, pravidelne fajčí u nás 

cca 26% lekárok a 38% lekárov. Je to dané zrejme aj náročnosťou povolania, nočných 

služieb, stresov a pod. Zarážajúci je vysoký (temer 50%) podiel pravidelne fajčiacich sestier. 

Vedomosti študentov o rizikách fajčenia u študentov LF, pri porovnaní 1. a 5. ročníka 

poukazuje na to, že ich vedomosti sa jednoznačne zlepšujú, avšak stále badať podceňovanie 

rizika najmä u fajčiacich mužov. Zvyšuje sa radikálnosť názorov na použitie protifajčiarskych 

opatrení v spoločnosti a v rezorte. Študenti pociťujú nedostatok komplexných informácií 

o problematike fajčenia, čo považujeme za pozitívny motivačný prvok, ktorý je potrebné viac 

využívať, keďže pretrváva vysoké (93,6%) odhodlanie presviedčať pacientov o negatívach 

fajčenia. Za zaujímavé považujeme údaje hovoriace o dôvodoch zanechania fajčenia 

a dôvodoch, pre ktoré študent nezačal a myslí si, že ani nezačne fajčiť. 

Tab. 2. Percentuálne zastúpenie dôvodov pre zanechanie fajčenia a dôvodov nefajčenia u študentov LF 

Ochrana vlastného zdravia 87% 

Dyskomfort 66% 

Byť dobrým príkladom pre svoje deti 65% 

Sebadisciplína 56% 

Prítomnosť zdravotných ťažkostí 51% 

Byť dobrým príkladom pre pacientov 48% 

Ušetriť peniaze 19% 

Vyhnúť sa tlaku profesionálov a okolia 17% 

Z tabuľky 2 je zrejme, že potreba a presvedčenie „ochraňovať“ svoje zdravie je 

významným motivujúcim faktorom nefajčiarstva. No údaj o 66% podiele dyskomfortu a vyše 

50% výskyte vlastných zdravotných ťažkostí je alarmujúcim zistením aj preto, lebo poukazuje 

na fakt, že juvenilní fajčiari majú často zdravotné ťažkosti v súvislosti s fajčením, no bežne 

ich nepriznávajú ani nezvýrazňujú a na druhej strane nie je pre nich motivačným vplyvom 

k nefajčiarstvu ekonomická problematika a minimálny vplyv má i rešpekt pred zdravotníkmi 

a najbližším okolím. 

Na základe viacerých prieskumov a zhodnotením dynamiky výsledkov možno 

predpokladať, že situácia vo výskyte fajčenia mládeže u nás sa zhoršuje (stúpa počet 

fajčiarov, klesá vek fajčiarskych začiatkov), zvyšujú sa počty fajčiarov najmä u dievčat. 

Nepriaznivá situácia je najmä v mestských aglomeráciách (Bratislava 41% podiel fajčiarov 

adolescentov, Košice 39%). V porovnaní s vyspelým zahraničím a najbližším okolím je 

situácia u nás nepriaznivejšia. Tolerancia k fajčeniu zvyšuje toleranciu k iným drogám a vedie 

tak ľahšie k drogovej závislosti. 

Aké riešenia by bolo možné prijať i na základe uvedených výsledkov? Predovšetkým 

bude potrebné zmeniť a cielenejšie viesť kampane a zavádzať celospoločenské, koordinované, 

komplexné a dlhodobé opatrenia (napr. podľa vzoru Francúzka – agresívna a emocionálna 

252

kampaň, USA – celospoločenské kampane a programy s výsledkom „nefajčiť je moderné“). 

Je veľkou škodou, že z rôznych dôvodov nepokračovala pomerne dobre sa rozvíjajúca 

kampaň z konca 80-tych rokov „Šanca pre 3 milióny“. 

Pre zvýšenie podielu nefajčiarov v spoločnosti, je potrebná edukácia už u detí a to 

prístupnou formou na všetkých stupňoch vzdelávania (emocionálne-racionálne). Je potrebné 

zvýšiť vplyv na študentov vysokých škôl (ktorí sú budúcimi autoritami a vhodnými 

príkladmi). Je možné napr. v kreditnom systéme štúdia umožniť vysokoškolákom 

oboznámenie sa aj s problematikou fajčenia a inej drogovej závislosti širšie a komplexnejšie. 

Bolo by žiaduce pokúsiť sa definovať prínos „protifajčiarskeho zákona“ a zároveň publikovať 

s komentármi aj odpočet zdrojov investovaných do problematiky primárnej prevencie fajčenia 

(cost/benefit). Opakovane vyhodnocovať situáciu v oblasti fajčiarstva v spoločnosti 

a o výsledkoch informovať aj štátnu správu, ktorá môže iniciovať a organizačne i inak 

zabezpečiť prípravu, priebeh a modifikáciu preventívnych opatrení. Dôležité miesto tu má 

i medzinárodná spolupráca a preberanie princípov efektívnych modelov zo zahraničia. 

Záver 

Z pohľadu učiteľov vysokých škôl vidíme rezervy a hlavné smery pôsobenia okrem 

iného v zdravotnej výchove študentov, v nefajčiarstve zdravotníkov ako pozitívnom vzore 

správania sa a životného štýlu, v presadzovaní vnímania fajčiarstva ako diagnózy, 

v radikálnejšom motivovaní k odvykaniu fajčenia, vo vytvorení špecializovaného poradenstva 

(spoločné centrá pre viaceré fakulty či vysoké školy), vo vyššej účasti na realizácii projektov 

podpory zdravia a tiež v pregraduálnom a postgraduálnom vzdelávaní, kde by aj v curricule 

jednotlivých predmetov mali byť inkorporované informácie o problematike fajčenia a iných 

drogových závislostí. 

Literatúra: 

1. Burns, D., Froines, J. R., Jarvik, M. E.: Biologic interactions between smoking and occupational exposures. 

Am. J. Industr. Med., 13, 1988, s. 169-179. 

2. Henningfield, J. E., Nemeth-Coslett, R.: Nicotine dependence, interactive between tobacco and tobacorelated 

disease. Chest, 93, 1988, Suppl. s. 37S-55S. 

3. Kavcová, E.: Nikotínová závislosť a jej liečba. Martin, JLF UK 2002, 115 s. 

4. Králiková, E., Kozák, J.: Kouření jako chování a závislost, prevence a léčba. Amireport, 1996, 2, s. 52-56. 

5. Kuchta, M., Spišáková, E., Spišák, B., Petrášová, D.: Pasívne fajčenie ako rizikový faktor vzniku 

alergických ochorení u detí. Čs. Pediat., 44, 1989, 12, s. 714-715. 

6. Nosáľ, S., Szépeová, R., Murgaš, D., Dragula, M., Hyrdelová, E., Mikler, J.: Spontánny pneumotorax 

u detí. In: Zibolen, M. a spol.: Diagnostika a terapia v pediatrii IV. Martin, JLF UK 1996, s. 46-48. 

7. Pavúk., A., Kuchta, M.: Fajčiarske návyky, vedomosti o zdravotných následkoch fajčenia a postoje 

k protifajčiarskym aktivitám u študentov Lekárskej fakulty UPJŠ v Košiciach, Stud. Pneumol. Phtiseol. 

cechoslov., 56, 1996, 5, s. 195-201. 

8. Pershagen, G.: Review of epidemiology in relation to passive smoking. Arch. Toxicol., 1986, suppl. 9, s. 63- 

73. 

9. Peto, P., Lopez, A., Chollat-Traquet, C.: Tabák a úmrtí ve východní Evropě. Stud. Pneumol. Phtiseol. 

Cechoslov., 52, 1992, 5, s. 325-330. 

10. Petrášová, D., Kuchta, M., Hijová, E., Spišák, B.: Pasívne fajčenie a jeho vplyv na vybrané antioxidanty 

u detí. Stud. Pneumol. Phtiseol., 61, 2001, 3, s. 134-135. 

11. Rylander, R., Peterson, Y., Snekka, M. C.: Environmental tobaco smoke. Eur. J. Resp. Dis., 65, 1984, suppl. 

133, 147 s. 

12. Satková, V.: Vztah kouření k dětským neurózám. Protialk. Obzor, 18, 1983, s. 305-310. 

13. Svobodová, A.: Zkušenosti dětí školního věku s kouřením cigaret. Čs. Pediat., 36, 1981, 7, s. 400-402. 

14. Toschke, A. M., Koletzko, B., Slikker, W., Jr. Hermann, M., von Kries, R.: Childhood obesity is associated 

with maternal smoking in pregnancy. Eur. J. Pediatr., 161, 2002, 8, s. 445-448. 

253


FAKTORY OVLIVŇ UJÍCÍ KUŘÁ CTVÍ U STUDENTŮ UK PRAHA, 2. LÉ KAŘSKÉ 

FAKULTY 1 

K. Dohnal, V. Beneš ová 

Ústav veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství UK 2. LF, Praha, Č eská republika 


Od počátku 90.let jsme na naší fakultě začali sledovat prevalenci kuřáctví a do výuky 

preventivního lékařství jsme zařadili kapitoly věnované problematice kouření. Domnívali 

jsme se, že zvyš ování znalostí studentů o vlivu kouření na zdraví a žádoucí změny postojů ke 

kouření a k aktivitám s kouřením spojených (reklama, legislativa, ekonomika), které byly 

objektivizovány dotazníkem WHO (IUATLD) povedou automaticky i ke snížení počtu 

kuřáků mezi naš imi absolventy (7, 8). 

Kromě výukových aktivit zapojujeme studenty kuřáky do akce Přestaň a vyhraj. 

Kuřákům nabízíme pomoc v poradně pro odvykání kouření (bez větší odezvy). Určitým 

úspěchem skončila studie, ve které se sledovala antioxidační kapacita kuřáků. Před druhým 

odběrem část studentů pokračovala v kouření a druhá polovina kouření na několik týdnů 

přeruš ila. I když výsledky jednoznačně nepodpořily předpoklad, že kuřáci budou mít 

jednoznačně horší hodnoty oproti nekuřákům, úspěchem bylo, že se čtyři studenti rozhodli 

pod vlivem nepříznivých výsledků kouření zanechat. Dále se studenti zapojili do sledování 

prevalence kouření mezi zdravotnickým personálem 2.LF a FN Motol. Mezi studenty byla 

distribuována i petice za zákaz tabákové reklamy. 

Po opakovaném zjiš tění, že počty kuřáků mezi studenty 1.ročníku a posléze ročníku 6. 

neklesají, často spíše naopak (tab. 1-4), připravili jsme dotazník, kterým zjišťujeme některé 

okolnosti kouření naš ich studentů. 

Tab. 1. Prevalence kouření v 1. ročníku na 2.LF UK Praha 

nástup na LF Pohlaví n Kuřáci (%) Pravidelní (%) Příležitostní (%) 

2000/2001 

ženy 59 32 7 25 

muži 37 33 3 30 

1999/2000 

ženy 90 32 8 24 

muži 51 31 6 25 

1998/1999 

ženy 72 26 4 22 

muži 48 21 6 15 

1997/1998 

ženy 84 11 0 11 

muži 50 22 4 18 

1996/1997 

ženy 46 13 2 11 

muži 38 32 8 24 

1995/1996 

ženy 41 27 7 20 

muži 35 35 9 26 

1994/1995 

ženy 47 19 2 17 

muži 42 15 10 5 

1993/1994 

ženy 23 13 9 4 

muži 33 21 9 12 

Bylo osloveno na 60 kuřáků vyšších ročníků podle údajů získaných z dotazníků 

hodnotících riziko ICHS a z databáze výzkumného projektu na sledování antioxidační 

kapacity. Celkem odpovědělo 29 studentů. 

Uvádíme rovněž některé aktuální příklady stavu legislativních opatření v České 

1 Prá ce byla podpořena grantem VZ 111300003 – 7.3 

254

epublice a jejich aplikace na pracoviš tích UK, 2.LF a Fakultní nemocnice Motol. 

Tab. 2. Prevalence kouření v 6.ročníku na 2.LF UK Praha 

Školní rok Pohlaví n Kuřáci (%) Pravidelní (%) Příležitostní (%) 

2001/2002 

ženy 26 19 8 11 

muži 12 8 0 8 

2000/2001 

ženy 21 43 14 29 

muži 25 36 8 28 

1999/2000 

ženy 26 20 8 12 

muži 25 20 8 12 

1998/1999 

ženy 31 20 10 10 

muži 27 33 11 22 

1997/1998 

ženy 29 24 10 14 

muži 34 35 9 26 

1996/1997 

ženy 33 18 3 15 

muži 20 40 5 35 

1995/1996 

ženy 80 13 2 11 

muži 34 29 3 26 

1994/1995 

ženy 61 16 0 16 

muži 15 33 13 20 

1993/1994 

ženy 40 32 0 32 

muži 15 34 7 27 

1992/1993 

ženy 20 20 15 5 

muži 12 16 8 8 

V roce 1999 (10 let od doby platnosti zákona Č NR č. 37/1989 Sb. O ochraně před 

alkoholismem a jinými toxikomaniemi) vydala ředitelka Fakultní nemocnice Motol ve 

spolupráci s vedením 2. LF UK nařízení, které odráží požadavky tohoto zákona, týkající se 

zákazu kouření ve š kolských a zdravotnických zařízeních. Až příkaz nového ředitele (nyní již 

bez spolupráce s fakultou) konkretizoval podmínky zákazu kouření v prostorách nemocnice: 

„Zakazuji kouřit v prostorách Fakultní nemocnice v Motole s výjimkou prostor k tomu 

určených a písemně označených informační tabulkou: Prostor vyhrazený pro kouření. 

Vedoucí zaměstnanci všech pracovišť přejímají písemně odpovědnost za bezpečný provoz 

v prostoru vyhrazeném pro kouření. Prostor vyhrazený pro kouření nelze zřídit v místnostech, 

které využívají i nekuřáci (šatny, velíny, kanceláře, sesterny, denní místnosti zaměstnanců, 

čajové kuchyň ky, lékařské pokoje apod.). Nerespektování tohoto zákazu bude považováno za 

poruš ení pracovní kázně a vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni postihovat zaměstnance, který 

tento zákaz poruší, snížením osobního hodnocení. Při opakovaném poruš ení tohoto zákazu je 

možné se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí.“ 

Tab. 3. Prevalence kouření na 2.LF UK a ve FNM 

Kuřáci (%) 

lékaři 23 

lékařky 33 

lékaři a lékařky 27 

sestry 42 

studenti 28 

studentky 21 

studenti celkem 25 

celkem 31 

Ze zákona 138/2002 Sb. ze dne 15. března 2002 (Změna zákona o regulaci reklamy) 

vybíráme nejdůležitější části: 

§ 2c - reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let 

a) podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj 

255

§ 3 tabákové výrobky, reklama na tabákové výrobky nesmí 

a) být zaměřena na osoby mladší 18 let zejména použitím prvků, motivů, prostředků 

nebo akcí, které jsou takovým osobám převážně určené anebo volnou distribuci předmětů 

spojených s užíváním tabákových výrobků, které by byly přitažlivé pro osoby mladší 18 let, 

b) znázorň ovat osoby mladší 18 let; v reklamě na tyto výrobky mohou být znázorněny 

pouze osoby, které jsou nebo se zdají být starší 25 let, 

c) být umístěna v tiskových médiích určených osobám mladším 18 let, 

d) být umístěna na velkoploš ných plakátech ve vzdálenosti menší než 300 m od š kol, 

dětských hřišť a podobných zařízeních, která jsou určena především nezletilým; 

velkoploš nými plakáty se pro účely tohoto zákona rozumějí plakáty, jejichž plocha je větší 

než 10 m², 

e) nabádat ke kouření slovy v imperativním tvaru nebo tím, že zobrazují scény, kde 

lidé kouří nebo drží cigarety, balíčky cigaret nebo jiné tabákové výrobky nebo kuřácké 

potřeby. 

Reklama na tabákové výrobky musí obsahovat zřetelné varování tohoto znění: 

„Ministerstvo zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu“. Text varování musí být 

uveden na bílém podkladu uspořádaném podél spodního okraje reklamní plochy v rozsahu 

nejméně 20 % plochy. Text musí být vytiš těn černým velkým tučným písmem tak, aby dosáhl 

celkovou výš ku nejméně 80 % výš ky bílého podkladu. Výš ka písma zdravotního varování 

musí být nejméně stejná jako výš ka písma úvodní věty. 

Paradoxem je, že povinnost uvádět na reklamě varovný nápis, neplatí pro cigaretové 

krabičky – nejsou reklamou, nýbrž obalem a vztahuje se na ně jiná legislativa.Velkoploš né 

plakáty – pouze nad 10 m², na menší se zákon nevztahuje. 

Novela zákona (tzv. Janečkův zákon) byla schválena poslanci parlamentu. Senátoři 

novelu neschválili v navrhovaném znění a jejich zmírněný návrh pak neschválila ani 

Poslanecká sněmovna. Vzhledem k novému složení Poslanecké sněmovny lze očekávat, že při 

opětovném projednávání bude novela zákona schválena. (Poslanec Janeček je podepsán i pod 

novelou zákona č. 37/1989, která se týkala zvýš ení hranice pro prodej tabákových výrobků 

osobám mladším 18 let, dříve 16 let). V novele zákona je např.: 

• Reklama na tabákové výrobky může být pouze v prodejnách tabákových výrobků. 

• Zákaz sponzorování jehož účelem je propagace tabákových výrobků. 

• Televizní pořady nesmí sponzorovat firmy ani lidé, kteří se zabývají výrobou cigaret. 

• Reklama nesmí nabádat ke kouření a zaměřovat se na nezletilé. 

Tab. 4. Porovnání prevalence kouření v 1 a 6. ročníku 

Ročník Pohlaví n Kuřáci (%) Pravidelní (%) Příležitostní (%) 

1. nástup 

Ženy 23 13 9 4 

1993/1994 Muži 33 21 9 12 

6. nástup 

Ženy 31 20 10 10 

1993/1994 Muži 27 33 11 22 

1. nástup 

Ženy 47 19 2 17 

1994/1995 Muži 42 15 10 5 

6. nástup 

Ženy 26 20 8 12 

1994/1995 Muži 25 20 8 12 

1. nástup 

Ženy 41 27 7 20 

1995/1996 Muži 35 35 9 26 

6. nástup 

Ženy 21 43 14 29 

1995/1996 Muži 25 36 8 28 

1. nástup 

Ženy 46 13 2 11 

1996/1997 Muži 38 32 8 24 

6. nástup 

Ženy 26 19 8 11 

1996/1997 Muži 12 0 8 8 

256

Výsledky 

Uvádíme některé údaje získané z dotazníků. Průměrný věk, kdy naš i studenti poprvé 

kouřili je 14,5 let, nejnižší udaný věk bylo 12 let. Pouze dvě osoby uvedly, že začaly až na 

VŠ. S pravidelným kouřením začínají mezi 17 a 18 rokem. 

Vš ichni kouří cigarety, jeden kouří ješ tě navíc doutník a dýmku. Č ím dříve začínají 

kouřit, tím větší množství denně kouří. Přes 70% dívek si vybírá cigarety „light“. Většina 

mužů kouří běžné druhy cigaret. 

Ráno si musí do jedné hodiny (interval 15-60 minut) zapálit téměř polovina mužů a 

jedna pětina žen. Prakticky všichni zúčastnění š lukují. Největší počet vykouřených cigaret 

během dne bylo 40 u mužů, nejčastěji 20, v průměru 18. Největší počet vykouřených cigaret 

během dne u dívek bylo 60 cigaret, nejčastější údaj byl 20, v průměru 15. V současnosti je 

průměrný počet denně vykouřených cigaret u mužů 11, u žen 8. V době sběru dat nekouřili 4 

muži a 4 ženy. Přes 80% žen a 70% mužů si zapaluje ve společnosti. Při kávě 70% mužů a 

35% žen. Přes 40% kuřáků pochází z nekuřáckých rodin. 

Nejčastěji uváděnými důvody pro kouření jsou: 50% mužů a 40% žen uvádí jako 

hlavní důvod pocit uklidnění. 14% nevidí kolem sebe jednoznačné příklady nekuřáckého 

š kolství a zdravotnictví (někteří jmenovali konkrétní příklady kuřáků v nejvyšších fakultních 

institucích). 

Více jak 70% mužů i žen se pokusilo zanechat kouření. Pokud někdy přeruš ili či 

dokonce zanechali kouření, bylo to nejčastěji ze zdravotních důvodů, muži 30%, ženy 50%. 

Pouze jedna osoba uvedla nedostatek peněz, asi 10% začalo vnímat nekuřáctví jako 

nezbytnou součást obrazu budoucího lékaře a dva studenty příznivě motivovalo nekuřácké 

prostředí na fakultě a v nemocnici. Nikdo neuvedl, že by ho motivoval příklad některé 

osobnosti na fakultě nebo nemocnici. 

V průběhu abstinence se projevovaly abstinenční příznaky převážně ve formě touhy 

nebo chuti po cigaretě (50% u mužů i žen), 40% žen a pouze 6% mužů uvedlo touhu po 

některých potravinách nebo nápojích. Tři ženy přibraly na váze, jeden muž přibral 9 kg. 

Pokud studenti začali opět kouřit, důvodem byla u mužů v 20% touha po cigaretě, u žen téměř 

v 50%. Jedna třetina mužů uvedla jako důvod pro opětovné kouření vliv kamarádů. Stres ve 

zkouš kovém období uvedlo jako důvod pro opětovné kouření shodně 20% mužů i žen. 

Diskuse a závěr 

Při opakovaném hodnocení pomocí modifikovaného dotazníku WHO (IUATLD), 

kterým můžeme hodnotit kromě prevalence i úroveň znalostí naš ich studentů o problematice 

kouření a postoje ke kouření a k aktivitám, které mají s kouřením nějakou souvislost – 

reklama, legislativa, ekonomika musíme konstatovat, že znalosti naš ich studentů jsou na 

úrovni ostatních fakult. V prevalenci kouření však naš i studenti patří k těm horším. Při 

hledání příčin tohoto jevu se zabýváme i prostředím, ve kterém naš i studenti studují a pracují. 

Fichtenberg (1) vyhodnotil 26 studií, týkajících se zákazu kouření na pracoviš tích. 

Úplný zákaz kouření byl spojen s poklesem prevalence kuřáků o 3,8 % a snížením počtu 

vykouřených cigaret u ostatních kuřáků o 3,1 cigarety za den. Nekuřácká pracoviš tě chrání 

nekuřáky před účinky tabákového kouře a povzbuzuje kuřáky k omezení nebo zanechání 

kouření (2, 3, 6). Toho jsou si vědomi i tabákoví výrobci, v roce 1992 Phillip Morris Tobacco 

Company uvedla, že zavedení nekuřáckých pracovišť vede k celkovému poklesu spotřeby 

cigaret u přísluš ných pracovníků o 10% jak snížením počtu vykouřených cigaret, tak úplným 

zanecháním kouření. V článku se dále konstatuje, na pracoviš tích s úplným zákazem kouření 

jsou výsledky týkající se poklesu prevalence a snížení počtu vykouřených cigaret dvojnásobně 

větší, než je tomu u pracovišť s mírnějším režimem, kde jsou vyčleněna místa pro kuřáky. 

Etter (4) hodnotil nekuřácký program na Univerzitě v Ženevě v roce 1996. Program 

zahrnoval zákaz kouření v budovách, s výjimkou míst pro kouření určených a poradenskou 

257

činnost. Po čtyřech měsících po zavedení nekuřáckého režimu nebyla nalezena změna 

v prevalenci kouření. Úspěš nější byl program zákazu kouření na Johns Hopkins Children 

Center (5). Po š esti měsících od vydání zákazu doš lo ke snížení prevalence kuřáků z 15 % na 

13,8 %. Z původních 82 % kuřáků, kteří kouřili v zaměstnání zůstalo 43 %. Významným 

přínosem bylo i zlepš ení kvality ovzduší, koncentrace nikotinu klesla z 13µg/m³ na 

0,51µg/m³. 

Z výsledků dotazníkového š etření nás zaujal vysoký počet dívek (70 %) 

upřednostň ujících tzv. light cigarety. Potvrzuje se, že se jedná o velice úspěš ný reklamní tah 

tabákových výrobců, kteří slibují snížení zdravotních rizik. Č ástečně lze s výrobci souhlasit 

v situaci, kdy se jedná o příležitostné kuřáky nezávislé na nikotinu, kteří při přechodu na tento 

typ cigaret nezvýš ili jejich počet nebo způsob kouření. To se však netýká většiny naš ich 

kuřaček, kde denní průměr vykouřených cigaret je osm. Zneklidň ující údaje se týkají 

zvyš ujícího se počtu kouřících dívek. V posledních třech letech přichází do prvního ročníku 

více kuřaček než kuřáků, ten samý trend je i v ročníku š estém, kde v posledních dvou letech 

převažují kuřačky. 

Pouze dva studenti uvedli v dotazníku, že je příznivě ovlivnilo nekuřácké prostředí na 

fakultě a v nemocnici. Nikdo ale neuvedl, že by byl příznivě motivován příkladem některé 

osobnosti, naopak 14 % kuřáků uvedlo, že jedním z důvodů proč kouří jsou i kuřáci ve 

vedení fakulty. Studenti a část zdravotnických i pedagogických pracovníků si zřejmě 

neuvědomují, jakou morální autoritou jsou pro své okolí a podceň ují v tomto bodě sílu 

osobního příkladu. Naprostý nezájem projevují studenti o pomoc při odvykání kouření, i když 

70 % se pokusilo přestat. 

Literatura: 

1. Fichtenberg, C. J., Glantz, S. A.: Effect on smoke – free workplaces on smoking behavior: systematic 

review. BMJ, 2002, 325, s. 188. 

2. West, R.: Banning smoking in the workplace. BMJ, 2002, 325, 174-175. 

3. Stillman, F. A., Becker, D.M. et al.: Ending smoking at the Johns Hopkins Medical Institutions. An 

evaluation of smoking prevalence and indoor pollution. JAMA, 1990, 254, s. 1565-1569. 

4. Etter, J. F., Ronchi, H. F. et al.: Short term impact of a university based smoke-free campaign. J. Epid. 

Community Health, 1999, 53, 710-715. 

5. Becker, D. M., Conner, H. F. et al.: The impact of total ban on smoking in the Johns Hopkins Children‘s 

Center. JAMA, 1989, 262, s. 799-802. 

6. Offord, K. P., Hurt, R. D. et al.: Effects of the implementation of a smoke-free policy in a medical center. 

Chest, 1992, 102, s. 1531-1536. 

7. Crofton, J.: Medical schools: Facing up to the challenge of tobacco. European medical newsletter on 

smoking cessation. 1997, s. 18. 

8. Richmond, R.: Educating medical students about tobacco: planing and implementation. Paris. International 

union against tuberculosis and lung disease 1996, ISBN 0.643.314971. 

258


PRVNÍ POKUSY S KOUŘENÍM U MLADISTVÝCH KUŘÁKŮ A NEKUŘÁKŮ 

L. Zachovalová 1 , H. Matějová 1 , D. Hrubá 1 , M. Kyasová 2 



2 Klinika geriatrie, ošetřovatelství a praktického lékařství Lékařské fakulty MU, Brno, 


přednostka: doc. MUDr. H. Kubešová, CSc. 

Úvod 

Trendy vývoje kuřáctví u českých dětí a mládeže ukazují alarmující nárůst počtu 

pravidelných kuřáků mezi adolescenty a posun začátků kouření do stále mladších věkových 

skupin. I když tento trend lze pozorovat v mnoha rozvinutých i transformujících se zemí, patří 

Česká republika k zemím s největší dynamikou šíření epidemie tabakismu. Přestože jsou dnes 

obecně uznávány některé rizikové faktory, které kouření dětí a mladých lidí stimulují, je třeba 

opakovaně zkoumat okolnosti prvních pokusů a postupného rozvoje pravidelného kuřáctví a 

závislosti na nikotinu, neboť mohou být modifikovány společenskými tradicemi a normami. 

Materiál a metody 

Vypracovali jsme speciální dotazník, kterým jsme vyšetřili 646 studentů 1. až 3. 

ročníků několika brněnských středních škol a učilišť. Dvě třetiny našeho souboru tvořily 

dívky, studenti gymnázií a učilišť byli zastoupeni rovnoměrně (tab. 1). V souboru bylo cca 

14% studentů, kteří ještě nikdy nezkoušeli kouřit. Dalších 35% respondentů byli nekuřáci 

s jedním či několika pokusy v anamnéze, téměř 51% mladých lidí kouřilo (tab. 2). Rozdíly 

mezi dívkami a chlapci byly vesměs statisticky nevýznamné. Ve sdělení se zaměřujeme na 

rozdíly mezi nekuřáky, občasnými a pravidelnými(denními) kuřáky. 

Tab.1. Procentuální zastoupení studentů z jednotlivých brněnských škol 

Typ školy 

Procentuální zastoupení 

Gymnázium 45,7 % 

Učiliště 43,7 % 

Odborná škola 10,6 % 

Tab. 2. Rozdělení studentů do skupin podle kuřáckého chování 

Hoši Dívky Celkem 

Počet 191 455 646 

Nezkoušeli kouřit – NK1 12% 15% 14,1% 

Nekuřáci s pokusem – NK2 40% 33% 35,1% 

Občasní kuřáci – OK 14% 23% 20,4% 

Každodenní kuřáci – DK 34% 29% 30,4% 


Občasní i pravidelní každodenní kuřáci mají častěji kouřící rodiče a sourozence (obr. 

1). Kuřáctví nejbližších příbuzných je pokládáno za důležitý rizikový faktor, působící 

zejména v prvním stádiu, tj. při formování představ a postojů. Vzor rodičů tyto postoje dětí 

ovlivňuje od útlého dětství. Děti kouření pokládají za normu dospělého chování a přirozeně 

se je snaží napodobit, a to dříve než děti z rodin nekuřáků. 

259

nekuřáci 1 nekuřáci 2 občasní kuřáci denní kuřáci 

60,0% 

Děti, které mají: 

procento 

40,0% 

20,0% 

0,0% 

matku - kuřačku otce - kuřáka sourozence - kuřáka 

Obr. 1. Rodinné prostředí studentů 

Nabídku prvního kuřiva obvykle obstará kouřící kamarád, u pozdějších kuřáků 

dochází častěji k prvním pokusům v partě. Zdá se, že budoucí kuřáci jsou více motivováni a 

ochotnější obstarat si první cigaretu i za vlastní kapesné. Více než desetina našich 

respondentů dostala první cigaretu od rodičů, prarodičů či jiných blízkých příbuzných, někteří 

dokonce v předškolním věku (obr. 2). 

nekuřáci 2 občasní kuřáci denní kuřáci 

100,0% 

procento 

75,0% 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

** 

* 

doma kamarád parta koupil 

kde ? 

Obr. 2. Získání první cigarety 

Okolnosti prvního kouření byly ovlivněny dojmem dětí, že “kouří přece všichni“ a 

zvědavostí, “co na tom lidé mají“. Budoucí pravidelní kuřáci častěji než ostatní 

nadhodnocovali počet kuřáků a méně jich muselo být k pokusu přemlouváno. Zato se u nich 

častěji projevily obavy, že by první pokus mohl být neúspěšný a jejich úmysl stát se kuřákem 

by tak byl alespoň dočasně ohrožen (obr. 3). 

260

K první cigaretě přistupovala většina dětí obezřetně, ovšem budoucí pravidelní kuřáci 

častěji riskovali větší dávku: téměř polovina vykouřila první cigaretu celou a kouř vdechovala 

do plic (obr. 4). 


100,0% 

procento 

75,0% 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

** 

jako všichni 

* 

byli 

přemluveni 

zvědavost 

* 

strach z 

neúspěchu 

situace 

Obr. 3. Situace při prvním kouření 


procento 

60,0% 

50,0% 

40,0% 

30,0% 

20,0% 

10,0% 

0,0% 

* 

* 

celou cigaretu 

vdechoval do plic 

dávka 

Obr. 4. Dávka při prvním pokuse 

Je pravděpodobné, že prevalence zdravotních potíží (bolestí hlavy, nevolnosti, kašle), 

která byla vyšší mezi pozdějšími kuřáky, souvisela skutečně s jejich vyšší expozicí dávce. Na 

kterou nebyli ještě adaptováni. Kuřáci častěji než nekuřáci či občasní kuřáci hodnotí 

261

etrospektivně bezprostřední pocity z první cigarety výrazem “prima“ a naopak jen u jedinců 

této skupiny byl dojem z první cigarety “hnusný“(obr. 5). 

100,0% 


75,0% 

procento 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

* 

* 

nic moc prima zdravotní 

potíže 

* 

* 

nepříjemný 

zápach 

* 

hnusné 

dojem 

Obr. 5. Dojmy z prvního pokusu 

Budoucí pravidelní kuřáci významně častěji svůj pokus s kouřením opakovali ještě 

tentýž nebo následující den (téměř 47%) a mají jasno v tom, že chtějí v kouření pokračovat i 

v nejbližší budoucnosti. Více než třetina každodenních a téměř polovina občasných kuřáků se 

ke svému kuřáckému chování v příštích pěti letech nedokáže vyjádřit a je tedy spolu se 

zhruba pětinou dosud váhajících nekuřáků významnou cílovou skupinou pro primárně 

preventivní programy (obr. 6). 

100,0% 


procento 

75,0% 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

žádný další 

pokus 

* ** 

za dlouho brzy bude kouřit 

za 5 let 

* 

** 

** 

neví, bude-li 

kouřit 

pokračování kouření 

Obr. 6. Další pokračování kouření 

262

Respondenti byli vyzváni, aby pomocí pětistupňové škály vyjádřili významnost osmi 

nabídnutých důvodů pro nekouření: vyšší význam byl spojen s vyšší hodnotou známky. 

Pokud byl uvedený důvod pokládán za zcela bezvýznamný, dostal známku nula. Respondenti 

mohli přidat ještě další, 9. důvod, který sami pojmenovali a přidělili mu významové 

ohodnocení. Podotýkám, že záměrně nebyly mezi vyjmenovanými důvody uvedeny pozdní 

závažné zdravotní následky kouření a rovněž záměrně byla uvedena nepřesná formulace u 

důvodu “kouření je nezákonné“. 

Respondenti všech skupin uvedli shodně jako nejzávažnější důvod pro nekouření cenu 

kuřiva. Naopak důvody “kouření není moderní“ a “kouření je nezákonné“ byly pro většinu 

studentů bezvýznamné. Obavy z poškození zdraví uvedli jako přídatný důvod jen někteří 

respondenti ze všech skupin kuřáckého chování (obr. 7). 


5,0 

4,0 

3,0 

2,0 

1,0 

0,0 

nákladné nemoderní nezákonné obavy z pozdních 

následků 

důvod 

Obr. 7. Významnost důvodů pro nekouření - shoda 


5,0 

4,0 

3,0 

2,0 

1,0 

0,0 

odporné hloupé jsou lepší věci obavy z následků 

důvod 

Obr. 8. Významné důvody pro nekouření - rozdíly 

Velké rozdíly bylo možno pozorovat při hodnocení sociálních aspektů kuřáctví, 

kterým přikládali vysoký význam nekuřáci, ať už kouřit nezkoušeli nebo zkoušeli, a naopak 

byly bezvýznamné pro většinu pravidelných kuřáků. Obavy z akutních následků kouření jsou 

263

většinou malé, o něco významnější u těch, kteří nemají s cigaretami dosud žádné zkušenosti 

(obr. 8). 

Na závěr se ještě jednou vrátím k trendu kuřáctví. Pražský Státní zdravotní ústav 

participoval na několika mezinárodních studiích, a proto máme poznatky o prevalenci 

pravidelných denních kuřáků mezi nejmladšími středoškoláky (15-16 letými): každé čtyři 

roky se jejich počet zdvojnásobí (obr. 9). 

procento 

30,0% 

20,0% 

10,0% 

0,0% 

1994 (ESPAD) 1998 (ESPAD) 2002 

rok 

Obr. 9. Prevalence denních kuřáků ve věku 15 až 16 let (%) 

Také věk prvních pokusů vykazuje nepříznivý vývoj: pro srovnání lze uvést, že před 

sedmi lety zkoušely kouřit ve věku 12,6 let děti, z nichž se stali postupně slabí pravidelní 

kuřáci a v našem souboru ve stejném věku zkoušeli kouřit nekuřáci. Všichni naši každodenní 

kuřáci měli své první pokusy ve stejném věku jako jejich předchůdci, kteří jsou pokládáni za 

silné kuřáky, protože kouří více než 10 cigaret za den (obr. 10). 

průměrný věk 

13 

12 

11 

kuřáci slabí 

(ESPAD) 

Obr. 10. Průměrný věk prvních pokusů (let) 

kuřáci silní nekuřáci 

(ESPAD) 

1995 2002 

skupina a rok 

kuřáci 

Závěr 

Kouření je nežádoucí forma sociálního chování, které má v dospívání svůj specifický 

sociální význam a funkci. Je to forma vítězící epidemie, při níž dochází k přejímání nových 

způsobů života, používá specifické komunikační kanály a mění dosavadní kulturní a tradiční 

systémy hodnot. 

Dospělí jsou za šíření této epidemie zodpovědní: vytvářejí vhodné prostředí svým 

chováním, které mladiství kopírují. Usnadňují dostupnost legálních drog dětem. Svým 

vzorem přispívají ke snížení vnímání rizika, takže kouření, konzum alkoholu a i užívání 

264

dosud nelegálních drog, je pokládáno za progresivní, hodné následování. Pokud naše 

společnost bude i nadále tyto aspekty bagatelizovat a politici je budou ignorovat, mají naše 

děti jen malou šanci. 

Literatura: 

1. Benowitz, N. L.: Nicotine Pharmacology and Addiction. In: Benowitz, N. L.: Nicotine Safety and Toxicity. 

New York, Oxford University Press 1998, 203 s. (s. 3-16). 

2. Benowitz, N. L.: Biomarkers of environmental tobacco smoke exposure. Environmental Health 

Perspectives, 107, 1999, Suppl.2, s. 349–355. 

3. Eissenberg, T., Valster, R. L.: Initial tobacco use episodes in children and adolescents: Drug and Alcohol 

Depend., 59, 2000, Suppl.1, s. S41-S60. 

4. Frank, E., Wikleby, M. A.: Predictors of physicians´smoking cessation advice. JAMA, 266, 1991, 2, s. 

3139–3144. 

5. Gecková, A., Pudelský, M.: Výskyt so zdravim súvisiaceho správania u adolescentov. Hygiena, 46, 2001, 1, 

s. 10–23. 

6. Golub, A. et al.: Variation in youthful risks of progression from alcohol and tobacco to mariujana and to 

hard drugs across generations. American Journal of Public Health, 91, 2001, 2, s. 225–232. 

7. Hrubá, D., Kyasová, M.: Závislost dětí a mládeže na nikotinu. Česko–slov. Pediat., 56, 2001, 3, s. 174– 

178. 

8. Hrubá, D., Matějová, H.: Závislost na nikotinu. Hygiena, 46, 21001, 2, s. 100–107. 

9. Jarvis, M. J., Tunstall–Pedoe, H., Feyerabend, C. et al.: Biochemical markers of smoke absorption and self 

reported exposure to passive smoking. J. Epidem. Comm. Hlth, 38, 1984, s. 335–339. 

10. Kiefe, C. I., Williamsw, O. D. et al.: Ten–year changes in smoking among young adults: Are racial 

differences explained by socioeconomic factors in the Cardia study? American Journal of Public Health, 91, 

2001, 2, s. 213–218. 

11. Kozák, J. T.: Závislost na nikotinu. Hygiena, 46, 2001, 2, s. 100–107. 

12. Kozák, J. T.: Rizikový faktor kouření. Praha, KPK 1993, 242 s. 

13. Škodová, Z., Cífková, R. a kol.: Vývoj kuřáckých zvyklostí obyvatelstva České republiky v období 1985– 

1997/98. Čas. Lék. Čes., 139, 2000, 5, s. 143–147. 

14. Thun, M., Glynn, T. J.: Improving the treatment of tobacco dependence. BMJ, 321, 2000, 7257, s. 311–312. 

15. Zachovalová, L.: Problematika kouření u středoškolské mládeže. Závěrečná práce DPS. Brno, 2001, 62 s. 

16. Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. 

265


KUŘÁCTVÍ MATEK OVLIVŇUJE KOJENÍ A ZDRAVÍ DĚTÍ 

D. Hrubá 1 , L. Kukla 2 , M. Tyrlík 3 



2 Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty MU, Brno, 


přednosta: prof. MUDr. J. Holčík, DrSc. 

3 Ústav psychologie Filosofické fakulty MU, Brno, Česká republika 

přednosta: prof. PhDr. M. Svoboda, CSc. 

Úvod 

Kojení je nejvhodnější forma výživy dítěte po narození. Jedním z prioritních cílů 

WHO je podpora výhradného kojení minimálně po dobu 6 měsíců po narození (1). Ke splnění 

tohoto cíle je třeba ženy: 

• informovat o významu kojení 

• motivovat ke kojení 

• naučit správné technice kojení 

• stimulovat tvorbu mléka přikládáním dítěte k prsu v prvních hodinách po narození (2). 

Metodika 

V mezinárodně koordinované studii ELSPAC (European Longitudinal Study of 

Pregnancy and Childhood) bylo sledováno 4883 žen z Brna a Znojma, těhotných v letech 

1991-1992, jejich kuřácké chování během těhotenství a po porodu, výživa dětí v prvních 7 

týdnech po porodu a jejich zdravotní stav. Studie je podporována granty IGA MZ ČR. 

Výsledky 

Na začátku 90. let byla v uvedených lokalitách, ale patrně i v ostatních oblastech ČR, 

významně zanedbávána fyziologická stimulace kojení. Jen necelých 7% novorozenců bylo 

přikládáno k prsu matek do 3 hodin po narození (obr. 1). Z porodnice bylo propouštěno jen 

cca 50% dětí plně kojených, naopak, téměř 10% dětí bylo v prvním týdnu života krmeno 

výhradně umělou výživou z láhve (obr. 2). 

50,0% 

40,0% 

procento 

30,0% 

20,0% 

10,0% 

0,0% 

hned po 

porodu 

do 1 hodiny do 3 hodin do 11 hodin po 12 

hodinách 

vůbec 

doba přiložení 

Obr. 1. Doba přiložení novorozence k prsu (%) Rozdíly mezi kuřačkami a nekuřačkami byly nevýznamné 

266

Obr. 2: Výživa dětí po narození - výhradně kojení (%) 

děti nekuřaček 

děti kuřaček 

100,0% 

75,0% 

procento 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

1. den 1. týden 2. týden 3. týden 4. - 6. týden 6. - 7. týden 

období 

Obr. 2. Výživa dětí po narození - výhradně kojení (%) 



100,0% 

75,0% 

procento 

50,0% 

25,0% 

0,0% 

1. den 1. týden 2. týden 3. týden 4. - 6. týden 6. - 7. týden 

období 

Obr. 3. Výživa dětí po narození - výhradně umělou výživou (%) 

Už od prvního týdne po porodu se projevily statisticky významné rozdíly ve způsobu 

krmení dětí mezi nekuřačkami a kuřačkami: nekouřící matky častěji výhradně své děti kojily 

(obr. 3). Alimentárními a respiračními onemocněními byly častěji postiženy děti kuřaček (obr. 

4). Plně kojené děti nekouřících i kouřících matek byly méně často nemocné, než děti živené 

umělou stravou. Nejvyšší četnost onemocnění v prvních 7 týdnech života byla ve skupině 

uměle živených dětí, jejichž matky kouřily (obr. 5). 

267



50,0% 

40,0% 

30,0% 

procento 

20,0% 

10,0% 

0,0% 

průjem rýma kašel často dost nemocné 

zdravotní stav 

Obr. 4. Zdravotní stav v prvních 6 týdnech života (%) 

Obr. 5: Vliv kouření matek a způsob výživy na zdravotní stav dětí (OR) 

nekuřačky kojení kuřačky kojení nekuřačky umělá výživa kuřačky umělá výživa 

5,0 

4,0 

3,0 

OR 

2,0 

1,0 

0,0 

průjem rýma kašel horečka 

zdravotní stav 

Obr. 5. Vplyv kouření a způsob výživy na zdravotní stav dětí (OR) 

Diskuse 

Vyšší respirační nemocnost dětí exponovaných prenatálně a postnatálně cigaretovému 

kouři dokumentovaly četné epidemiologické a klinické studie (3, 4). Řada prací rovněž 

prokázala, že malé děti mohou ve stejném prostředí s kontaminovaným ovzduším přijmout 

268

vyšší vnitřní dávku respirabilních škodlivin a jsou k jejich biologickým účinkům vnímavější 

než dospělí (5). 

Kojené děti jsou ve srovnání s uměle živenými vrstevníky méně často hospitalizovány, 

bývají méně často postiženy respiračními a alimentárními onemocněními a atopickými 

kožními lézemi (6), byl dokonce nalezen i vztah dávky a účinku (7). U kojených dětí byl 

rovněž nalezen statisticky významný pokles rizika leukémie (8). 

Mechanismus ochranného vlivu kojení na výskyt respiračních a alimentárních 

onemocnění se uplatňuje různými účinky: zábranou alimentárního přenosu infekce (7), 

stimulací imunitního systému kojenců (8), pasivní imunizací kojenců protilátkami 

přecházejícími s mateřským mlékem (9). 

Nepříznivý vliv kouření na kojení má přímé i nepřímé příčiny: nikotin inhibuje 

produkci prolaktinu, kojící matky bývají ženy s vyšším vzděláním, lepší životosprávou a 

silnější motivací kojit. Lze rovněž předpokládat, že obecně rozšířené zdravotní povědomí o 

škodlivosti kouření ovlivní názor kuřačky na lepší kvalitu přípravků umělé výživy v 

porovnání s jejím mateřským mlékem (10). 

Závěr 

Studie ELSPAC prokázala, že začátkem 90. let byly v ČR závažné nedostatky v 

neonatologické péči, konkrétně v malé podpoře kojení a nedostatečné ochraně dětí před 

pasivním kouřením. Podle zahraničních vzorů se i v ČR postupně rozvíjejí programy podpory 

kojení a programy pro odvykání kouření v těhotenství a po porodu. Jsou zahrnuty do 

Národního programu podpory zdraví MZ ČR. 

Na Lékařské fakultě MU v Brně je problematika podpory kojení a odvykání kouření 

zahrnuta do povinné teoretické i praktické výuky mediků a bakalářů (obory ošetřovatelství, 

porodní asistentka, výživa člověka). 

Literatura: 

1. WLD HLTH Org.: Health for all in 21st Century. Europ. Health for All Series, 6, Copenhagen, WHO 1999, 

224 s. 

2. Kolektiv autorů: Kojit? A jak? Brno, 2000, 59 s. 

3. US EPA: Respiratory health effects of passive smoking: lung cancer and other disorders. EPA/600/6- 

90/006F, Washington, D.C. 1992. 

4. US DHHS: The health consequences of involuntary smoking. A Report of Surgeon General. DHHS Publ. 

No.(PHHS) 87-8398, 1986. 

5. Snodgrass, W. R.: Physiological and biochemical differences between children and adults as determinants of 

toxic response to environmental pollutants. In: Guzelian,P. S. aj. (ed): Similarities and differences between 

children and adults: implications for risk assessment. ILSI Press, Washington, D.C. 1992, s. 35-42. 

6. Cunningham, A. S., Jelliffe, D. B., Jelliffe, E. F.: Breast feeding and health in the 1980´s: A global 

epidemiological review. J Pediatr., 118, 1991, s. 659-666. 

7. Raisler, J., Alexander, Ch., OĆampo, P.: Breast-feeding and infant illness: a dose-response relationship? 

Am J Publ Health, 89, 1999, s. 25-30. 

8. Shu, X. O., Linet, M. S., Steinbuch, M.: Breastfeeding and risk of childhood acute leukemia. JNCI, 91, 

1999, s. 1765-1772. 

9. Wagner, C. M., Anderson, D. M., Pittard, W. B.: Special properties of human milk. Clin Pediatr, 35, 1996, s. 

283-293. 

10. Hrubá, D., Kachlík, P., Klimová, A.: Poporodní výživa dětí kouřících a nekouřících matek. Hygiena, 44, 

1999, s. 204-213. 

269


PREVENCIA ZNEUŽÍVANIA ALKOHOLU A INÝCH PSYCHOTROPNÝCH 

LÁTOK U ADOLESCENTOV 

I. Dóci 1 , M. Kovářová 2 , A. Bérešová 2 

1 Psychiatrická klinika Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednosta: prof. MUDr. J. Kafka, DrSc. 

2 Ústav sociálnej medicíny Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednosta: doc. MUDr. M. Kovářová, PhD. 

Históriu zneužívania alkoholu a iných psychotropných látok adolescentmi na 

Slovensku od druhej svetovej vojny opísal podrobne v súbornom článku Kondáš (10). Autor 

načrtol vývin a činitele drogovej závislosti u mládeže z aspektu prevencie formou syntetizácie 

záverov z vyše 100 štúdií z viac ako 20 minulých ročníkov časopisu Protialkoholický obzor. 

Drogovú scénu na Slovensku po 2. svetovej vojne charakterizovala tzv. mikronarkománia. 

Používali sa voľne dostupné lieky obsahujúce kodeín alebo efedrín. Dominantnými drogami 

mládeže sa stali psychostimulancia (Psychoton, Fenmetrazín, Dexfenmetrazín), ale 

najrozšírenejšie bolo fetovanie (sniffing) prchavých látok ako trichlóretán a najmä toluén, 

ktorý sa zneužíva dodnes. V 70. rokoch sa šírila polytoxikománia, ktorá sa pridružovala 

k alkoholizmu ešte aj v 90. rokoch, kedy už nastal prudký nástup zneužívania heroínu. Za 

najnebezpečnejší vek pre drogové návykové aktivity sa ukázal vek medzi 13. - 15. rokom. 

Medzi 15. - 20. rokom sa vyskytovali suicídiá toxikomanov. Osobitný problém tvorí ich 

kriminalita, ktorá v rozpätí rokov 1980-1990 vzrástla až 10-násobne. V prevencii spočiatku 

dominoval reštriktívny model, neskôr sa skúšali rozličné programy aj na prevenciu relapsov, 

telefonické linky dôvery, skupinové pohovory a osvetové informácie. Chýba systematickejší 

výskum opierajúci sa o teóriu a sledovanie efektov preventívnych programov. 

Teória prevencie zneužívania alkoholu je v súčasnej dobe vo svete podrobne 

rozpracovaná. Definovaná je ako činnosť, ktorá vedie k plánovaným zmenám, ktoré dávajú 

jednotlivcom najväčšie šance zaradiť sa úspešne do spoločnosti. Prevencia obsahuje činnosti a 

stratégie, ktoré sú vytvorené tak, aby boli primerané určitej kultúre, spoločenskému a 

hodnotovému systému konkrétneho národa. Základom úspechu prevencie zneužívania 

psychotropných látok je presné definovanie zneužívanej látky, prostredia, v ktorom sa látka 

zneužíva (napríklad veľkomesto, mesto, dedina, panelákové sídliská a podobne) a cieľovej 

skupiny (napríklad učni, študenti vysokých škôl, deti z bohatých rodín a podobne). Je nutné 

určiť, aký je prevažujúci konzum látky (zneužívanie, škodlivé užívanie, závislosť od látky). 

Do prevencie sa môžu zapojiť mnohé súčasti spoločnosti (rodina, škola, médiá, náboženské 

inštitúcie, legislatívny systém, polícia, súdy, zdravotníctvo). 

Rizikové a protektívne faktory 

Dôležité je poznať rizikové faktory vzniku a rozvoja alkoholizmu a zneužívania iných 

psychotropných látok. Rizikové faktory sú definované ako faktory, ktoré sú spojené so 

zvýšenou pravdepodobnosťou zneužívania psychotropných látok. Rizikové faktory môžeme 

rozdeliť na individuálne, rodinné a spoločenské. Medzi individuálne patria (8, 9) antisociálne 

správanie sa na začiatku dospievania, stretávanie sa s priateľmi, ktorí zneužívajú alkohol a 

drogy, liberálne názory na užívanie látok a prvé požitie látky v nízkom veku. Rodinnými 

rizikovými faktormi sú výskyt syndrómu závislosti od alkoholu v rodine, problémy 

v komunikácii medzi členmi rodiny a zneužívanie psychotropných látok rodičmi a ich 

zhovievavý postoj ku konzumu alkoholu a látok a k osobám, ktoré nadmerne požívajú tieto 

látky. Medzi rizikové faktory spoločnosti sa zaraďujú ekonomická a sociálna deprivácia, 

270

prechodné obdobia vo vývoji spoločnosti, právne normy a zákony, ktoré sú menej prísne voči 

zneužívaniu alkoholu a psychotropných látok a ich dostupnosť v spoločnosti (cena, 

distribúcia, balenie). Protektívne faktory sú definované ako faktory, ktoré znižujú efekt 

pôsobenia rizikových faktorov. Sú to (7): silné puto medzi adolescentom a rodičom, dobrý 

vzťah adolescenta s otcom, pozitívne charakterové črty matky, harmonické manželstvo 

rodičov, rodina podporujúca aktivity adolescenta, akceptovanie noriem a hodnôt spoločnosti. 

Výskum zneužívania alkoholu a iných psychotropných látok adolescentmi a mladými 

ľuďmi na Slovensku 

V našej odbornej literatúre bolo v poslednom období publikovaných niekoľko 

zaujímavých článkov o problematike zneužívania alkoholu a iných psychotropných látok u 

adolescententov a mladých ľudí. Beniaková a kol. (4) overovali použiteľnosť dotazníka 

RCAST v podmienkach slovenských vysokoškolákov a porovnali výsledky práce Bennetta a 

spol. (1993) s ich výsledkami. V skupine 193 študentov UK v Bratislave použili skrátenú 15- 

položkovú verziu dotazníka RCAST. Percento pozitívnych odpovedí v súbore bolo vo väčšine 

položiek vyššie ako v kontrolnej skupine a výrazne nižšie vo všetkých položkách v porovnaní 

s klinickou skupinou amerických študentov. Poradie prvých troch najfrekventovanejších 

položiek sa u mužov a žien neodlišovalo (amnézia, výčitky a pokles výkonu), v ďalších bolo 

badať rozdiely. Dotazník identifikoval 12 problémových jedincov. Výsledky pilotnej štúdie 

podľa autorov poukazujú na možnosť použitia RCAST aj u našich študentov. 

Čaplová s kolektívom (5) pomocou vlastného 22-položkového dotazníka sledovali 

postoje poslucháčov Lekárskej fakulty UK a Právnickej fakulty UK k problematike 

drogových závislostí. Položky dotazníka tvorili výroky získané z masmédií. Výsledky štúdie 

potvrdzujú, že študentská komunita je pomerne dobre informovaná o drogových závislostiach 

a o ich dopade na jedinca, jeho rodinu a spoločnosť. Z niektorých hodnotení probandov však 

vyplýva, že v rámci pedagogického procesu je naďalej potrebné sa touto problematikou 

intenzívne zaoberať. 

Žucha a Čaplová v svojom výskume (12) sledovali konzistenciu názorov na drogy a 

drogové závislosti u poslucháčov medicíny a psychológie pomocou dvoch dotazníkov. 

Vyvinuli spôsob formalizovaného hodnotenia konzistencie (25-položkový dotazník). 

Výsledky ukazujú všeobecnú tendenciu k názorovej konzistencii probandov, ale aj 

nezanedbateľné kvantum inkonzistencie v názoroch budúcich odborníkov. 

Dimová s kolektívom (6) sledovali zmeny v konzume návykových látok v novej 

skupine pacientiek, ktoré boli hospitalizované na Psychiatrickej klinike v Bratislave v rokoch 

1996-2000. Porovnávali výskyt škodlivého užívania a závislostí od návykových látok v 

dvoch skupinách pacientiek. 

Oblasťou výskumu Bašku a kol. (1, 2) bolo zisťovanie epidemiológie a možnej 

prevencie fajčenia u univerzitných študentov na Slovensku. V ďalšej štúdii z roku 1996 (3) sa 

snažili zmapovať u adolescentov prevalenciu niektorých ukazovateľov nezdravého životného 

štýlu (konzumácia alkoholu, fajčenie, sexuálna promiskuita, abúzus drog) ako aj ich postoj 

k otázkam ohrozenia života a smrti. Vykonali dotazníkovú štúdiu u 818 študentov a učňov 

stredných škôl. Uvádzajú výsledky, z ktorých vyplýva potreba opatrení primárnej prevencie 

a celkového ozdravovania životného štýlu už vo veľmi mladom veku, nakoľko v adolescencii 

je už relatívne vysoká prevalencia rizikového správania sa. 

Okruhlica (11) opisuje stručne preventívne programy používané na predchádzanie 

vzniku závislosti u adolescentov. Podľa použitej metodiky sa tieto programy dajú rozdeliť do 

dvoch veľkých skupín. Poprvé sú to programy prevencie informačného charakteru. Ich 

zámerom je podať čo najpresnejšiu, neskreslenú informáciu o skutočných nebezpečenstvách 

užívania návykových látok. Okrem autentických výpovedí sa orientujú tiež na búranie mýtov, 

ktoré v spoločnosti kolujú o psychotropných látkach. Ich výhodou je, že sú ekonomicky 

271

nenáročné. Málo účinné sú na tých ľudí, ktorí patria k ohrozeným ľuďom už s prejavmi 

rizikového správania, napríklad experimentovania s psychotropnými látkami. Druhou 

populárnou metódou sú rovesnícke skupiny (tzv. peer programy), ktoré sú určené hlavne pre 

adolescentov, teenagerov. Vedú sa formou skupinových sedení v užšom, intímnejšom kruhu 

niekoľkých mladých ľudí, kde sa okrem informácií o návykových látkach tiež využíva 

pozitívny model ako vzor správania pre ostatných. Zvlášť na ohrozených spomedzi nich sa 

vyvíja tlak skupiny a používa sa podpora rovesníkov na korekciu správania týchto 

jednotlivcov. Nevýhodou peer programov je ich väčšia ekonomická náročnosť, menší záber 

v populácii a málo presvedčivé výsledky, čo je ale príznačné aj pre všetky ostatné prevenčné 

aktivity. Napriek tomu je však Dr. Okruhlica názoru, že prevenciu zneužívania a závislosti od 

návykových látok je potrebné vykonávať hlavne medzi mládežou a pokúšať sa o nové 

prístupy, ktoré snáď budú efektívnejšie ako tie doterajšie. Realistické prístupy sa dnes snažia 

maximalizovať vplyv známych ochranných činiteľov a minimalizovať účinky rizikových 

faktorov. 

Záver 

V poslednom období sa najmä v ekonomicky vyspelých krajinách venuje veľká 

pozornosť prevencii zneužívania alkoholu a psychotropných látok. Podľa odhadov ekonómov 

je prevencia zneužívania alkoholu a látok pre spoločnosť lacnejšia, ako priame aj nepriame 

náklady na liečbu a následky zneužívania alkoholu a psychotropných látok. Preto je prevencia 

dôležitá a bude mať aj naďalej nezastupiteľné miesto v boji proti alkoholovej a drogovej 

závislosti. 

Literatúra: 

1. Baška, T., Ballová, M., Maďar, R., Straka, Š.. Epidemiology of smoking habit in adolescent. Suggestions for 

prevention. Centr. Eur. J. Publ. Hlth, 7, 1999, 1, s. 31-34. 

2. Baška, T., Šutarík, Ľ., Straka, Š.: The roots of smoking habit in students of medicine and the ways of its 

prevenction. Centr. Eur. J. Publ. Hlth, 5, 1997, 4, s. 160-163. 

3. Baška, T., Žiaková, K., Ballová, M., Straka, Š.: Postoje adolescentov k ohrozeniu života a zdraviu 

škodlivému životnému štýlu. Psychiatria, 3, 1996, 3-4, s. 201-205. 

4. Beniaková, J., Kolibáš, E., Novotný, V., André, I.: Vysokoškoláci a návykové látky. Naše prvé skúsenosti 

s dotazníkom RAST. Alkoholizmus a drogové závislosti, 30, 1995, 4, s. 161-167. 

5. Čaplová, T., André, I., Somošová, J.: Postoje poslucháčov vysokej školy k problematike návykových látok. 

Alkoholizmus a drogové závislosti, 32, 1997, 5, s. 281-286. 

6. Dimová, N., Kolibáš, E., Novotný, V., Havlíčková, E., Pastrnková, R.: Poruchy príjmu potravy a užívanie 

psychoaktívnych látok. Alkoholizmus a drogové závislosti, 35, 2000, 4- 5, s. 207-214. 

7. Gillmore, M., Hawkins, J., Catalano, R. Jr., Day, L, Moore, M. Abbott R.: Structure of problem behaviors in 

preadolescence. J Consult Clin Psychol., 59, 1991, 4, s. 499-506. 

8. Hawkins, J., Von Cleve, E., Catalano, R. Jr.: Reducing early childhood aggression: results of a primary 

prevention program. J Am Acad Child Adolesc Psychiatry, 30, 1991, 2, s. 208- 217. 

9. Hawkins, J., Abbott, R., Catalan, R., Gillmore, M.: Assessing effectiveness of drug abuse prevention: 

implementation issues relevant to long-term effects and replication. NIDA Res Monogr. 1991, 107, s. 195- 

212. 

10. Kondáš, O.: Spätný pohľad na drogovú závislosť a jej prevenciu u mládeže. Alkoholizmus a drogové 

závislosti, 34, 1999, 3, s. 155-160. 

11. Okruhlica, Ľ. a kol.: Ako sa prakticky orientovať v závislostiach (príručka pre poradenskú činnosť). 

Bratislava, Inštitút drogových závislostí pri CPLDZ 1998, 276 s. 

12. Žucha, I., Čaplová, T.: K problému konzistencie názorov na drogy a drogové závislosti. Alkoholizmus a 

drogové závislosti, 33, 1998, 2, s. 69-73. 

272


POSÚDENIE ŽIVOTNÉHO ŠTÝLU POSLUCHÁČOV LEKÁRSKEJ FAKULTY 

UPJŠ V KOŠICIACH 

K. Bernasovská 1 , K. Rimárová 1 , M. Kovářová 2 

1 Ústav hygieny Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 

prednostka: prof. MUDr. K. Bernasovská, CSc. 


prednostka: doc. MUDr. M. Kovářová, CSc. 

Rámcové programy Európskej únie v oblasti podpory zdravia, environmentalistiky a 

trvalo udržateľného rozvoja ľudskej spoločnosti kladú špeciálny dôraz na podporu a ochranu 

zdravia mladej generácie. Na základe toho sa začali aj u nás presadzovať programy zamerané 

na propagáciu a zavedenie do praxe celoživotne vhodných aktivít správnej životosprávy, 

s cieľom zmien spôsobu života, myslenia a postojov detí a mládeže k rizikovým faktorom, 

ktoré negatívne ovplyvňujú nielen zdravý spôsob života, ale aj zdravotný stav človeka (9). 

V posledných desaťročiach výrazne vzrástla závažnosť neinfekčných 

kardiovaskulárnych a onkologických chorôb, metabolických, imunitných a neuropsychických 

porúch. Veda a výskum pokročili natoľko, že sekvenciou ľudského genómu boli 

identifikované gény, ktoré sa uplatňujú pri vývoji mnohých chorobných procesov. Práve 

kardiovaskulárne a onkologické choroby, diabetes mellitus, hypertenzia, alkoholizmus a iné, 

predstavujú ochorenia s multifaktorovou etiológiou. Poznávaním anatómie ľudského genómu 

sa medicína stáva prediktívnejšou a preventívnejšou (8). 

Determinantmi týchto ochorení sú teda genetické danosti a ich uplatnenie závisí od 

životných podmienok. Napriek tomu, že geneticky dané predispozície zohrávajú nesporne 

najdôležitejšiu úlohu pri vzniku mnohých tzv. civilizačných ochorení, nemenej významnú 

úlohu je treba pripísať vplyvom životného štýlu. Medzi najzávažnejšie faktory, ktoré sú 

v rámci prevencie ovplyvniteľné, a ktoré považujeme za rizikové, patria iracionálna výživa a 

zlý režim stravovania, fajčenie, pohybová inaktivita, stres, nepriaznivé socioekonomické 

podmienky, ale aj znížený záujem o vlastné telesné a duševné zdravie, ako aj o kondíciu. 

Dodržiavanie zásad správneho spôsobu života u jednotlivcov, rodín alebo skupín 

závisí v priebehu celého života od mnohých rôznorodých faktorov. Od najútlejšieho veku je 

to predovšetkým od rodinných pomerov a rodinných vzťahov, od výchovy doma a výchovnovzdelávacieho 

procesu na všetkých úrovniach vzdelávania, na psychosociálnych vzťahoch, 

ale zvlášť na individuálnych vlastnostiach jedinca. Závisí od toho či nadobudne pozitívny 

vzťah k vlastnému zdraviu, k celoživotnému vzdelávaniu o zdraví, a v neposlednom rade či 

získa správne názory a intoleranciu k negatívnym faktorom a javom v spoločnosti. 

Súčasná spoločnosť akoby podceňovala význam racionálnej životosprávy, avšak 

našťastie nevhodný životný štýl nie je univerzálnou charakteristikou celej spoločnosti. 

V živote mladej generácie existujú rozdiely v spôsobe života v rôznych skupinách – podľa 

veku, pohlavia, vzdelania, rodinných a sociálnych podmienok, a pod. (10). 

Mení sa aj životný štýl vysokoškolákov. Jedným z najvážnejších a najsilnejších zásahov 

v ich živote je prechod zo stredoškolského na vysokoškolské štúdium, u mnohých spojený so 

zmenou bydliska. Odchod z domáceho rodinného prostredia do nových podmienok a nového 

kolektívu, prináša so sebou oslabenie rodinných väzieb a liberalizáciu osobného života. 

Stretáva sa s novými prvkami moderného životného štýlu, s rôznymi vplyvmi okolia, 

s preberaním názorov a záujmov iných osôb často neatraktívnych vzorov. Vítanými sú 

pozitívne vplyvy a nežiaducimi negatívne, najmä autoagresívne návyky, akými sú fajčenie a 

požívanie alkoholických nápojov (2). 

273

Za posledné roky šetrenia o životnom štýle vysokoškolákov – poslucháčov Lekárskych 

fakúlt v Bratislave, Martine a v Košiciach priniesli mnohé zaujímavé, uspokojivé, ale i 

nežiaduce a znepokojujúce poznatky (1, 4, 5). 

Výsledky niekoľkých čiastkových úloh z aplikácie projektu CINDI a „Dotazníka o 

prevencii civilizačných ochorení“ sme u našich poslucháčov prezentovali na odborných 

konferenciách a tlačou. Podobne ako v predošlých prierezových šetreniach, aj v tomto ročníku 

sme zisťovali anamnestické osobné a rodinné údaje, socioekonomické podmienky, 

antropometrické, biochemické a funkčné ukazovatele, režim dňa, stravovanie, spánok, 

pohybovú aktivitu, učenie, stres, fajčenie, atď. Tým, že sme zistili niektoré zvláštnosti 

v spôsobe života našich poslucháčov v súvislosti so zmenami prostredia, upriamili sme 

pozornosť práve na vyhodnotenie tých otázok, ktoré sa týkali plnenia a dodržiavania 

základných princípov zdravého životného štýlu, v závislosti od bydliska. 

Súbor tvorilo 1104 poslucháčov s priemerným vekom 23,2 roka. Rozdelený je podľa 

bydliska na skupinu poslucháčov s trvalým bydliskom doma 37,5 % a na skupinu bývajúcu 

mimo domova, t.j. v internáte, alebo na priváte, čo tvorilo 62,5 % poslucháčov (obr. 1). 

37,5% 

62,5% 

internát 

trvalé bydlisko 

Obr. 1. Rozdelenie súboru podľa bydliska 

Po identifikácii, priorizácii a kvantifikácii faktorov životného štýlu našich poslucháčov 

uvádzame tie, ktoré sa týkajú výživových zvyklostí, telesnej aktivity, učenia a stresu. Súbor 

nebol rozdelený podľa pohlavia, vzhľadom k tomu, že neboli zistené intersexuálne rozdiely. 

Na plnení požiadaviek zdravej výživy sa „spravidla áno a občas áno“ podieľa takmer 

80% súboru, pričom vyššie percento tvoria bývajúci mimo domova – 44,68 %. Pri analýze 

zmien stravovacích návykov, viac korigované sú u poslucháčov žijúcich doma, a to 

predovšetkým v množstve a type jedla. Dôvody pri diétnych zmenách sú podobné, najviac 

pod vplyvom u nás získaných poznatkov z odboru hygieny výživy, zvlášť pri redukcii 

nadváhy a pri tráviacich problémoch u poslucháčov žijúcich, resp. stravujúcich sa mimo 

domova (obr. 2, 3, 4). 

Napriek známemu faktu hypokinézy u súčasného moderného človeka dnešnej doby 

s depriváciou záujmov o telesné aktivity, výsledky u našich poslucháčov sú uspokojivé. 

Z takmer 92,72 % nepravidelne a pravidelne cvičiacich oproti 7,28 % poslucháčov bez 

akejkoľvek telesnej aktivity, sú výsledky všetkých uvedených foriem lepšie v skupine 

bývajúcich na internáte. (obr. 5) Pripisuje sa to vzájomnej motivácii a lepšej dostupnosti, aj 

keď menej atraktívnych športových zariadení. Na vysokej škole je najväčším nedostatkom 

nepovinná telesná výchova, zvlášť vo vyšších 3. – 6. ročníkoch a tiež zvyšujúce sa finančné 

náklady na kreatívnejšie športové vyžitia. S podobnými výsledkami sme sa stretli aj 

u bratislavských a martinských poslucháčov (4, 5). 

274

Bydlisko 

Doma 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 % 

Spravidla áno Občas áno Väčšinou nie Neviem 

Spravidla áno Občas áno Väčšinou nie Neviem Spolu 

n % n % N % n % n % 

Doma 129 11,93 248 22,94 70 6,48 28 2,59 475 43,94 

Mimo 183 16,93 300 27,75 92 8,51 31 2,87 606 56,06 

Spolu 312 28,86 548 50,69 162 14,99 59 5,46 1081 100,00 

Obr. 2. Plnenie požiadaviek zdravej výživy podľa bydliska 

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 % 

Žiadna 

Množstvo jedla Typ jedla Viac tukov Menej tukov Menej soli 

Viac chleba 

Žiadna 

Množstvo 

Viac Menej 

Viac 

Typ jedla 

Menej soli 

jedla 

tukov tukov 

chleba 

Spolu 

n % n % n % n % n % n % n % n % 

Doma 265 24,13 69 6,28 69 6,28 4 0,36 55 5,01 14 1,28 4 0,36 480 43,72 

Mimo 371 33,79 79 7,19 86 7,83 6 0,55 56 5,10 15 1,37 5 0,46 618 56,28 

Spolu 636 57,92 148 13,48 155 14,12 10 0,91 111 10,11 29 2,64 9 0,82 1098 100,00 

Obr. 3. Zmena stravovacích návykov podľa bydliska 

275

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 % 

Tráviace problémy Porucha lát.premeny Nadváha 

Iné(Zdrav.informácie) 

Tráviace problémy 

Porucha látk. 

Iné (Zdrav. 

Nadváha 

premeny 

informácie) 

Spolu 

n % n % n % n % n % 

Doma 18 3,91 4 0,87 68 14,78 121 26,30 211 45,87 

Mimo 40 8,70 8 1,74 79 17,17 122 26,52 249 54,13 

Spolu 58 12,61 12 2,61 147 31,96 243 52,83 460 100,00 

Obr. 4. Dôvod zmeny diéty podľa bydliska 

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 20 40 60 80 100 % 

Iná Nepravidelne Pravidelne Závodne Žiadna 

Iná Nepravidelne Pravidelne Závodne Žiadna Spolu 

n % n % n % n % n % n % 

Doma 37 7,64 301 62,19 124 25,62 8 1,65 14 2,89 484 43,92 

Mimo 38 6,15 388 62,78 156 25,24 9 1,46 27 4,37 618 56,08 

Spolu 75 6,81 689 62,52 280 25,41 17 1,54 41 3,72 1102 100,00 

Obr. 5. Telesná aktivita podľa bydliska 

Z výsledkov výskumov o fajčení v SR vyplýva, že klesá vek mladých fajčiarov, stúpa 

počet fajčiacich dievčat, najviac je mužov fajčiarov v strednom veku, medzi fajčiarmi sa 

zistili isté sociálne a vzdelanostné rozdiely, najmenej fajčia vysokoškolsky vzdelaní ľudia (6). 

Nepriaznivé fajčiarske návyky študentov rôznych vysokých škôl popisujú autori Kuchta a kol. 

276

(7). V našom súbore je zo sledovaných 6 rokov priemerne 17 % poslucháčov, vyššie hodnoty 

boli u bratislavských študentov v roku 2001 19,2 % mužov a 9,5 % žien a tiež podobné u 

pražských medikov, u martinských v priemere 10,9 % (3,4,11). Zaujímavým je poznatok, že 

naši študenti žijúci doma fajčia viac a častejšie ako poslucháči bývajúci mimo domova 

(obr.6). Celkove klesajúci trend fajčenia v populácii je možné pripísať zvyšovaniu cien 

cigariet a zdravotnej výchove. Naši poslucháči by si mali na základe získaných vedomostí 

ešte viac uvedomovať škodlivosť fajčenia. 

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % 

Nie 

Áno 

Nie Áno Spolu 

n % n % n % 

Doma 387 79,96 97 20,04 484 43,92 

Mimo 522 84,47 96 15,53 618 56,08 

Spolu 909 82,49 193 17,51 1102 100,00 

Obr. 6. Podiel fajčiarov podľa bydliska 

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 % 

Menej ako 1 hod. Menej ako 4 hod. Do 6 hod. 

6 a viac hod. 

Menej ako 1 hod. Menej ako 4 hod. Do 6 hod. 6 a viac hod. Spolu 

n % n % n % n % n % 

Doma 385 35,52 73 6,73 18 1,66 2 0,18 478 44,10 

Mimo 467 43,08 123 11,35 14 1,29 2 0,18 606 55,90 

Spolu 852 78,60 196 18,08 32 2,95 4 0,37 1084 100,00 

Obr. 7. Štúdium počas semestra (denne) 

277

Z výsledkov dĺžky štúdia vyplýva, že počas semestra študuje menej ako 1 hodinu 

78,6% poslucháčov a 18,08 % 1- 4 hod. denne, výrazne kratšie doma bývajúci (obr. 7). 

Štúdium sprevádzané duševným napätím v škole, je u oboch skupín takmer rovnaké. Stále 

a časté napätie pociťuje 13,85 % poslucháčov, s priaznivejšou situáciou v domácom prostredí 

(obr. 8). Domáce prostredie a rodinné zázemie zrejme funguje prostredníctvom 

nárazníkového efektu pri zmierňovaní percipovaného duševného napätia v škole, ktoré sa 

zvyšuje počas skúškového obdobia. 

Doma 

Bydlisko 

Mimo 

0 10 20 30 40 50 % 

Stále Dosť často Občas Nie - zriedka 

Stále Dosť často Občas Nie – zriedka Spolu 

n % n % n % n % n % 

Doma 13 2,76 49 10,40 228 48,41 181 38,43 471 44,10 

Mimo 15 2,51 72 12,06 290 48,58 220 36,85 597 55,90 

Spolu 28 2,62 121 11,33 518 48,50 401 37,55 1068 100,00 

Obr. 8. Duševné napätie v škole 

Zlepšujúci sa trend sledovaných ukazovateľov životného štýlu sa výraznejšie prejavuje 

u poslucháčov žijúcich mimo domova. Výchova k zdraviu, vplyv spolužitia v komunite, 

masmediálna informovanosť a nadobudnuté vedomosti počas 5-ročného štúdia, kde nemalý 

podiel má výučba nášho primárne preventívneho odboru hygiena, sa odzrkadlili na plnení 

požiadaviek racionálnej výživy, správnych stravovacích návykoch, telesnej aktivite, štúdia 

počas semestra a podielu nefajčiarov. Percipované duševné napätie poslucháčov v škole, je 

naopak zmierňované domácim prostredím a rodinným zázemím. 

Z výsledkov vyplýva, „či? a ako?“ je výučba primárne preventívneho odboru hygiena 

efektívna a je len otázkou, či získané vedomosti a poznatky budú poslucháči akceptovať vo 

vlastnom živote a tiež v budúcej medicínskej praxi. 

Literatúra: 

1. Bernasovská, K., Rimárová, K., Holéczyová, G.: Racionálne prepojenie pedagogickovýchovnej a 

vedeckovýskumnej činnosti v procese výučby poslucháčov LF UPJŠ v Košiciach. Podpora zdravia, 

prevencia a hygiena v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, s. 242-245. 

2. Dóci I., Kovářová, M., Bernasovská, K.: Aktuálne názory na umiernene pitie alkoholu. Psychiatrie, 6, 2002, 

č. 2, s. 104-108. 

278

3. Dohnal, K., Benešová, V.: Kouření a studenti 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy: Znalosti, postoje, 

prevalence. Sborník z konference s medzinárodní účasti XXVIII. Ostravské dny dětí a dorostu, Praha, SZU 

2000, s.191-195. 

4. Janušová T., Szárazová M., Dostál A.: Príspevok k otázkam životného štýlu vysokoškolákov. In: Životné 

podmienky a zdravie, Bratislava, NCPZ 2000, 355 s. (s. 297-299). 

5. Jurkovičová, J., Ševčíková, Z., Štefániková, Ľ., Ághová, Ľ.: K problematike životného štýlu a zdravotného 

stavu dospievajúcej populácie v SR z hľadiska prevencie. Sborník z konference s medzinárodní účastí. 

XXX. Ostravské dny dětí a dorostu, Ostrava, SZU 2002, 306 s. (s. 49-56). 

6. Kavcová, E., Baška, T.: Návrh manuálu a karty pre fajčiarov, ktorí chcú prestať fajčiť. Podpora zdravia, 

prevencia a hygieny v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, s. 88-94. 

7. Kuchta, M., Hrehová, D., Petrášová, D., Pavúk, A.: Fajčiarske návyky študentov rôznych vysokých škôl. 

Životné podmienky a zdravie, Bratislava, ŠZÚ 2003, 382 s. (s. 248-253). 

8. McKusik, V. A.: Anatómia ľudského genómu. JAMA, 2002, č. 3, s. 189-195. 

9. Nováková, J.: Postavenie odboru hygieny detí a mládeže na Slovensku, legislatíva, hlavné smery činnosti. 

Sborník z konference s medzinárodní účastí XXX.. Ostravské dny dětí a dorostu, Ostrava, SZU 2002, 306 s. 

(s. 18-20). 

10. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holéczyová, G., Petrášová, D.: Časové trendy výskytu rizikových faktorov 

kardiovaskulárnych ochorení v skupine košických medikov. In: Životné podmienky a zdravie, Bratislava, 

ŠZÚ 2001, 389 s. (s. 76-79). 

11. Štefániková, Z., Jurkovičová, J., Ševčíková, Ľ., Sekretár, S., Ághová, Ľ.: Príspevok k monitoringu 

behaviorálnych rizikových faktorov v našej populácii. In: Životné podmienky a zdravie II, Bratislava, SLS, 

ÚH LFUK 1996, 178 s. (s. 134-139). 

279


Ž IVOTOSPRÁ VA POSLUCHÁČOV MEDICÍNY A HYPERTENZIA 

T. Januš ová, M. Szárazová, A. Dostál 

Ústav hygieny JLF UK, Martin 

prednostka: Ing. M. Szárazová, CSc. 

Úvod 

Hypertenzia je jedný m zo základný ch indikátorov nesprávneho životné ho š tý lu 

a závažný m prejavom kardiovaskulárneho ochorenia. Vzhľ adom k tomu, že životné zvyklosti 

a spô sob telesnej aktivity prispievajú k rozvoju hypertenzie, je im venovaná stále väčš ia 

pozornosť (2, 4, 5 - 10, 13, 15 - 18). Je známe, že až tretina hypertonikov o svojom ochorení 

vô bec nevie a len 20 % pacientov s hypertenziou je pod lekárskym dohľ adom. Mierne a 

prechodné zvýšenie krvné ho tlaku (vlastne už hraničnej hypertenzie) do 30 rokov môže 

neskorš ie urý chliť aterosklerotický proces a znamená vyššie riziko ICHS, cievnej mozgovej 

príhody a iný ch komplikácií (1, 10). Cieľ om náš ho príspevku, ktorý je ď alším pokračovaním 

sé rie prác s touto tematikou, bolo zistiť riziko hypertenzie v modelovej skupine 

vysokoš kolákov v rámci sledovania ich výživové ho stavu. 

Vyš etrovaný súbor a metódy 

Hodnotili sme 283 poslucháčov 5. ročníka všeobecné ho lekárstva JLF UK v Martine 

(172 žien a 111 mužov) v rokoch 1998 – 2000, s vysokou homogenitou súboru (vek, 

vzdelanie, pracovné zaradenie, zdravotný stav). Stanovením základný ch antropometrický ch 

ukazovateľ ov sme sledovali nutričný stav súbežne s retrospektívnou stravovacou anamné zou. 

Zisťovali sme vek, telesnú hmotnosť, výšku, index telesnej hmotnosti (BMI), index 

rizikovosti (WHR) a % telové ho tuku, ktoré sme stanovili NIR metódou, Futrexom 5000 A. 

Súčasne sme vyšetrili pokojové hodnoty krvné ho tlaku (11, 13, 14, 19). 

Vý sledky 

V tabuľ kách 1 - 8 uvádzame zistené hodnoty veku, telesnej hmotnosti, výšky, BMI, 

WHR a % telové ho tuku, na základe ktorý ch sme stanovili výskyt obezity ako rizikové ho 

faktora KVCH. 

Tab. 1. Vek, hmotnosť a výška š tudentiek 5. ročníka všeobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 

ŽENY 

rok 1998 (n=60) rok 1999 (n=64) rok 2000 (n=48) 

x ± s x 

Vek (roky) 22,85 ± 0,87 23,14 ± 1,30 23,00 ± 1,19 

Hmotnosť (kg) 58,40 ± 7,48 59,84 ± 7,76 57,06 ± 8,41 

Výška (cm) 167,93 ± 5,69 167,53 ± 7,13 166,89 ± 5,72 

Tab. 2. Vek, hmotnosť a výška š tudentov 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 

MUŽI 

rok 1998 (n=52) rok 1999 (n=32) rok 2000 (n=27) 

x ± s x 

Vek (roky) 23,00 ± 0,79 23,00 ± 1,08 22,96 ± 0,90 

Hmotnosť (kg) 79,00 ± 9,73 79,41 ± 11,36 74,52 ± 6,41 

Výška (cm) 181,40 ± 7,27 180,50 ± 8,50 181,00 ± 5,04 

Pri meraní tlaku krvi, priemerné hodnoty systolické ho a diastolické ho tlaku sa 

pohybovali v hraniciach normotenzie u oboch pohlaví. Avš ak podobne, ako uvádzajú 

v prácach aj kolegovia z ostatný ch slovenský ch lekárskych fakúlt, mali š tudenti s vyššou 

280

telesnou hmotnosťou aj vyšší tlak krvi (3, 20, 21). Hodnoty rozpätia tlaku krvi uvádzame 

v tab. 9 a 10. 

Tab. 3. Hodnoty BMI š tudentiek 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 

ŽENY rok 1998 (n = 60) rok 1999 (n = 64) rok 2000 (n = 48) 

BMI (kg / m 2 ) 

20,54 ± 2,77 21,34 ± 2,71 20,12 ± 2,67 

počet % počet % počet % 

< 20 (nižš ia hodnota) 28 46,7 19 29,6 29 60,4 

20 - 25 (normová hodnota) 25 41,7 39 60,9 16 33,3 

25 - 30 (ľ ahká obezita) 6 10,0 6 9,4 3 6,3 

30 - 40 (vý razná obezita) 1 1,6 0 0 0 0 

> 40 (malígna obezita) 0 0 0 0 0 0 

Tab. 4. Hodnoty BMI š tudentov 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUk v Martine 

MUŽI rok 1998 (n = 52) rok 1999 (n = 32) rok 2000 (n = 27) 

BMI (kg / m 2 ) 

23,08 ± 2,45 24,30 ± 2,65 22,52 ± 1,68 


< 20 (nižš ia hodnota) 1 1,9 0 0 2 7,4 

20 - 25 (normová hodnota) 42 80,8 20 62,5 21 77,8 

25 - 30 (ľ ahká obezita) 9 17,3 11 34,4 4 14,8 

30 - 40 (vý razná obezita) 0 0 1 3,1 0 0 

> 40 (malígna obezita) 0 0 0 0 0 0 

Tab. 5. Hodnoty WHR š tudentiek 5. ročníka všeobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 


WHR (x ± s x ) 0,73 ± 0,06 0,71 ± 0,04 0,71 ± 0,03 

> 0,85 andr.ob. 


7 11,7 3 4,7 0 0 

Tab. 6. Hodnoty WHR š tudentov 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 


WHR (x ± s x ) 0,86 ± 0,06 0,86 ± 0,10 0,85 ± 0,06 

> 0,95 andr.ob. 


5 9,6 4 1,2 1 3,7 

Tab. 7. Hodnoty % telové ho tuku š tudentiek 5. ročníka všeobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 


% tuku (x ± s x ) 19,71 ± 4,94 23,94 ± 5,56 20,52 ± 5,44 


9 - 21,9 (odpor.) 42 70,0 21 32,8 29 60,4 

< 9 2 3,3 0 0 1 2,1 

>21,9 16 26,7 43 67,0 18 37,5 

Tab. 8. Hodnoty % telové ho tuku š tudentov 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine. 


% tuku (x ± s x ) 13,21 ± 6,29 14,70 ± 7,15 11,84 ± 4,96 


6 - 14,8 (odpor.) 18 34,6 11 34,4 13 48,2 

< 6 10 19,2 5 15,6 3 11,1 

>14,8 24 46,2 16 50,0 11 40,7 

U žien v roku 1998 sme s hodnotou tlaku krvi 140/90, čo je podľ a WHO 

a Medzinárodnej spoločnosti pre hypertenziu zaradené do triedy miernej hypertenzie (13), 

zaznamenali 1 prípad. Ostatné zisťované parametre u tejto poslucháčky boli v norme, ale je 

fajčiarka. 

281

V roku 1999 sme nezachytili žiadny prípad hypertenzie. V roku 2000 opäť jedna 

poslucháčka mala zvýšený diastolický tlak (120/95). Je mierna fajčiarka, BMI, telesnú 

hmotnosť i % tuku mala v norme. Nikdy sa neliečila a ani nesleduje svoj tlak krvi. 

Tab. 9. Rozpätia hodnô t tlaku krvi š tudentiek 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 

ŽENY rok 1998 (n=60) rok 1999 (n=64) rok 2000 (n=48) 

TK systol. (mmHg) 95 - 140 90 - 130 95 - 120 

TK diastol. (mmHg) 60 - 90 55 - 90 60 - 95 

Tab. 10. Rozpätia hodnô t tlaku krvi š tudentov 5. ročníka vš eobecné ho lekárstva JLFUK v Martine 

MUŽI rok 1998 (n=52) rok 1999 (n=32) rok 2000 (n=27) 

TK systol. (mmHg) 115 - 150 105 - 130 120 - 150 

TK diastol. (mmHg) 70 - 95 65 - 85 70 - 95 

U mužov sme v roku 1998 zistili 2 prípady miernej hypertenzie. Poslucháč s tlakom 

krvi 145/90 je nefajčiar, hmotnosť aj BMI a % tuku boli v norme. Mal diagnostikovanú 

miernu hypertenziu a užíva lieky. Druhý prípad s hodnotami TK = 150/90 je silný fajčiar, 

%tuku je v norme, ale podľ a BMI je ľ ahko obé zny. Ďalších 4 poslucháčov môžeme zaradiť 

do skupiny s miernou hypertenziou a mali by si dlhší čas sledovať svoj tlak krvi. Poslucháč 

s TK = 135/95 je nefajčiar, BMI je v norme, ale % tuku je nad normou, š tudent s hodnotami 

TK = 135/90 je tiež nefajčiar s ostatný mi parametrami v norme. Ďalš ieho poslucháča s TK = 

120/95 sme zaradili do skupiny ľ ahko obé znych (% tuku = 21,6) a je silný m fajčiarom. 

Napokon je to š tudent s TK = 140/70, má % tuku 15,8; BMI je v norme a nefajčí. 

V roku 1999 sme nezaregistrovali u mužov žiadny prípad s vyšším, alebo hraničný m 

tlakom krvi. V roku 2000 sa vyskytol v naš om súbore 1 š tudent s miernou hypertenziou (TK 

= 150/95), ktorý sa lieči, je nefajčiar, % tuku mal 16,5; BMI v norme. Hraničné hodnoty TK = 

140/90 sme zaznamenali v 1 prípade, % tuku bolo 15,2; BMI je v norme, je nefajčiar a nevie 

o svojej prípadnej hypertenzii. V ď alších dvoch prípadoch sme zistili TK = 130/90 a 125/90, 

sú to nefajčiari, BMI v norme, % tuku 3,9 a 0,2; obaja sú aktívni š portovci. 

Vš etký m uvedený m š tudentom, ktorí nemali doposiaľ diagnostikovanú hypertenziu, 

odporúčame dlhodobejš iu kontrolu tlaku krvi, pretože riziko vzniku koronárnych príhod 

u hypertonikov je 3 až štyrikrát vyššie, riziko vzniku cerebrovaskulárnych príhod dokonca 7- 

krát vyššie v porovnaní s normotonikmi a so zvyš ujúcim vekom sa logicky zvyš uje (13). 

Poslucháči, u ktorý ch sme zaznamenali možnosť zvyš ovania tlaku krvi sú aj fajčiari, 

väčš inou sú mierne obé zni, prípadne so skrytou obezitou, majú nedostatočnú pohybovú 

aktivitu (okrem spomínaný ch š portovcov) a ich spô sob stravovania nezodpovedá krité riám 

správnej výživy (10, 12). 

Intersexuálne riziko obezity ako závažné ho indikátora KVCH a teda aj hypertenzie je 

vo vyššom veku vyššie u mužov (13), čo sa potvrdilo aj v naš om súbore. Všeobecne, podľ a 

vý sledkov š etrení, rizikový m š tudentom odporúčame dlhodobé sledovanie a liečbu prípadnej 

hypertenzie, zníženie telesnej hmotnosti úpravou stravovania a fyzickej aktivity a hlavne 

zanechanie fajčenia. Riziko kardiovaskulárnych ochorení u rizikový ch š tudentov je reálne so 

zvyš ujúcim sa vekom a pri nezmenenom doterajš om životnom š tý le . 

Záver 

Naš e vyšetrenia potvrdzujú, že životospráva budúcich lekárov vykazuje celý rad 

nedostatkov vo vedomostiach, návykoch a zvyklostiach aj napriek tomu, že ide o š tudentov 

medicíny, ktorý ch vedomosti o rizikách, dô sledkoch a prevencii KVCH a teda aj hypertenzie, 

sú iste rozsiahlejš ie než u ostatný ch mladý ch dospelý ch tejto vekovej kategórie. 

Vysokoš kolská mládež podľ a sociologicko-profesionálneho zaradenia nie je 

najohrozenejš ou skupinou z hľadiska výskytu civilizačný ch ochorení, ale je nevyhnutné 

282

cielene zlepš ovať jej vzdelávanie v smere zásad zdravé ho životné ho š tý lu podľ a odporúčaní 

SZO, s cieľ om prispieť k zlepš eniu zdravia celej populácie. 

Literatúra: 

1. Anděl, M., Palyzová, D.: Ovlivňování vysoké ho krevního tlaku. In: Provazník, K. a kol.: Manuál prevence 

v lé kařské praxi. Praha, SZÚ, Fortuna 1998, 622 s. (s. 32-41). 

2. Anděl, M., Rážová, J., Ošancová, K.., Šoltysová, T.: Výživa. In: Provazník, K. a kol.: Manuál prevence 

v lé kařské praxi. Praha, SZÚ, Fortuna 1998, 622 s. (s. 109-111). 

3. Bernasovská, K., Rimárová, K., Petriľáková, T., Holé czyová, G.: Rozdiely výskytu intersexuálnych 

rizikový ch kardiovaskulárnych faktorov u koš ický ch medikov. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, 

NCPZ, SLS, 2000, 355 s. (s. 283-286). 

4. Bernasovská, K., Petriľáková, T., Rimárová, K., Holé czyová, G.: Aspekty primárnej prevencie v spô sobe 

života koš ický ch medikov. In: Podpora zdravia, prevencia a hygiena v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, 

314 s. (s. 97–103). 

5. Dubová, V., Provazníková, H.: Výskyt arteriální hypertenze u studentů vysoký ch š kol. Hygiena, 43, 1998, 

Supplementum, s. 10-13. 

6. Januš ová, T., Szárazová, M., Dostál, A.: Príspevok k otázkam životné ho š tý lu vysokoš kolákov. In: Životné 

podmienky a zdravie. Bratislava, NCPZ, SLS 2000, 355 s. (s. 297-299). 

7. Januš ová, T., Szárazová, M., Dostál, A.: Sonda do spô sobu života š tudentov. In: Podpora zdravia, prevencia 

a hygiena v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, 314 s. (s. 175–179). 

8. Jurkovičová, J., Štefániková, Z., Ševčíková, Ľ., Ragan, J., Dubrovová, I., Ághová, Ľ.: Kardiovaskulárny 

rizikový profil vybraný ch subpopulácií Slovenska. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, ŠZÚ SR 

2001, 389 s. (s. 33–42). 

9. Kavcová, E.: Kontrola fajčenia a legislatíva v Slovenskej republike. In: Podpora zdravia, prevencia 

a hygiena v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, 314 s. (s. 84–87). 

10. Keller, U., Meier, R., Bertoli, S.: Klinická výživa. Scientia medica 1993, 240 s. 

11. Lhotská, L. : Antropometrické ukazatele. In: Provazník, K. a kol.: Manuál prevence v lé kařské praxi. Praha, 

SZÚ, Fortuna 1998, 622 s. (s. 230-240). 

12. Odporúčané Výživové dávky pre obyvateľ ov SR. Vestník MZ SR, 45, 1997, 8 s. 

13. Provazník, K., Komárek, L. a kol.: Prevence v primární péči. Doporučené postupy WHO. Praha, SZÚ, 

Fortuna 1997, 135 s. 

14. Rážová, J. : Pomoc při snižování hmotnosti. In: Provazník, K. a kol.: Manuál prevence v lékařské praxi. 

Praha, SZÚ, Fortuna 1998, 622 s. (s. 75-79). 

15. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holé czyová, G., Petráš ová, D.: Časové trendy výskytu rizikový ch faktorov 

kardiovaskulárnych ochorení v skupine koš ický ch medikov. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, 

ŠZÚ SR 2001, 389 s. (s. 76–79). 

16. Rimárová, K., Bernasovská, K., Holé czyová, G., Strmenská, K.: Intersexuálne rozdiely vo vybraný ch 

ukazovateľ och kardiovaskulárneho rizika. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, ŠZÚ SR 2001, 389 

s. (s. 80–83). 

17. Stejskal, P.: Zdraví a tělesné cvičení. In: Provazník, K. a kol.: Manuál prevence v lékařské praxi. Praha, 

SZÚ, Fortuna 1998, 622 s. (s. 99–108). 

18. Szárazová, M., Januš ová, T., Dostál, A.: Kardiovaskulárne riziko vyplý vajúce z výživy poslucháčov 5. 

ročníka JLFUK v Martine. In: Podpora zdravia, prevencia a hygiena v teórii a praxi. Martin, JLF UK 2001, 

314 s. (s. 157–162). 

19. Ševčíková, Ľ., Ághová, Ľ., Štefániková, Z., Jurkovičová, J.: Metodické možnosti stanovenia depotné ho 

telesné ho tuku. Hygiena, 39, 1994, 6, s. 345–351. 

20. Štefániková, Z., Jurkovičová, J., Ághová, Ľ., Ševčíková, Ľ.: Sledovanie vybraný ch nutričný ch parametrov 

vo vzťahu k riziku kardiovaskulárnych ochorení u vysokoš kolákov. Hygiena, 40, 1995, 4, s. 281 – 287. 

21. Štefániková, Z., Jurkovičová, J., Ševčíková, Ľ., Ághová, Ľ., Rapantová, H., Sekretár, S.: Telesná hmotnosť 

a proporcionalita vo vzťahu k výživový m zvyklostiam a výživovej spotrebe. In: Životné podmienky 

a zdravie. Bratislava, NCPZ, SLS 1999, 219 s. (s. 81–88). 

283


HODNOTY SÉROVÝCH LIPOPROTEÍNOV U VYSOKOŠKOLSKEJ MLÁDEŽE 

VO VEKU 18-19 ROKOV 

G. Mojžišová, D. Petrášová, J. Koprovičová, M. Kuchta 

Ústav experimentálnej medicíny Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 


Úvod 

Incidencia chronických ochorení v celosvetovom meradle má stále vzostupnú 

tendenciu. Cievne choroby s prejavmi postihnutia životne dôležitých orgánov, ako napr. 

srdca, mozgu, obličiek, ale aj končatín patria medzi najčastejšie a najzávažnejšie ochorenia 

v súčasnej dobe. Medzi hlavné faktory zvyšujúce riziko vzniku "civilizačných ochorení" patrí 

fajčenie, hypertenzia, nesprávne nutričné návyky, alkohol, psychické napätie, nízka fyzická 

aktivita, ale aj mnohé iné. Najčastejšie to býva príjem nadmerného množstva potravy 

s vysokou kalorickou hodnotou a nedostatočný pohyb, čo vedie k obezite a samozrejme 

k patologickému metabolizmu. Je všeobecne známe, že obezita zhoršuje kvalitu života a 

podieľa sa na zvýšenej chorobnosti (1). 

Úprava stravovacích návykov zameraná na prevenciu srdcovocievnych ochorení 

zahŕňa obmedzenie príjmu tých komponentov výživy, ktoré riziko kardiovaskulárnych 

ochorení zvyšujú a zároveň uprednostnenie potravín obsahujúcich látky, o ktorých je známe, 

že majú účinky protektívne (ovocie, zelenina, nízkotučné mliečne výrobky, celozrnné múčne 

výrobky atď.) (2). 

Patologické koncentrácie lipoproteínov predstavujú jednu z najvážnejších príčin 

rozvoja ochorení kardiovaskulárneho systému (KVS). Vzťah medzi rizikom 

aterosklerotického postihnutia KVS a sérovými lipoproteínmi je dobre známy. Zvýšené 

hodnoty celkového cholesterolu (TCH), LDL cholesterolu a nízke hodnoty HDL cholesterolu 

sa spájajú so zvýšeným rizikom vzniku ochorení KVS (3). 

Aj napriek pokroku v prevencii a liečbe koronárnych ochorení, ktorý viedol k zníženiu 

mortality, zostávajú aterosklerotické poškodenia srdca a mozgu najčastejšími príčinami 

úmrtia. Početné epidemiologické štúdie dokázali, že prevencia srdcovocievnych ochorení (a 

to už v mladom veku) je najefektívnejšou cestou ako minimalizovať riziko vzniku 

aterosklerotických zmien a z nich vyplývajúcich následkov (4). 

Súbory pacientov a metódy 

Bolo vyšetrených 164 študentov prvého ročníka Lekárskej fakulty UPJŠ, ktorým bola 

v rámci preventívnej prehliadky odobratá venózna krv. Jednalo sa o 102 dievčat a 62 

chlapcov vo veku 18-19 rokov. Krv bola odobratá ráno nalačno štandardným spôsobom. Krv 

na analýzy bola ihneď po odbere až do stanovenia zmrazená a uchovávaná pri teplote –20 o C. 

V našej štúdii sme sa zamerali na hodnotenie koncentrácií hlavných sérových 

lipoproteínov. Porovnávali sme koncentrácie celkového cholesterolu (TCH), triacylglycerolov 

(TAG), HDL, LDL, VLDL a subfrakcie HDL (HDL 2 a HDL 3 ) v obidvoch sledovaných 

skupinách. Koncentráciu lipidov TCH, TAG a HDL-CH sme stanovovali BIO-LACHEMAtestami 

(LACHEMA a.s., Česká republika), pričom HDL-CH sme izolovali precipitačne 

podľa Gidéza a kol. (5). 

Výsledky 

Priemerné hodnoty TAG a TCH boli u celej skupiny v rámci normy (1,11 resp. 4,53 

mmol.l -1 ), pričom u TAG neboli zistené signifikantné rozdiely medzi chlapcami a dievčatami. 

284

Čo sa týka TCH, v skupine dievčat sme zistili signifikantne vyššiu koncentráciu ako 

v skupine chlapcov 4,69 vs. 4,26 mmol.l -1 (p

3 

*** 

mmol.l -1 

2 

1 

A 

B 

C 

0 

LDL 

VLDL 

Obr. 3. Hodnoty LDL a VLDL u celého súboru (A), chlapcov (B) a dievčat (C) 

*** p

telesnej hmotnosti, krvného tlaku, hladiny cholesterolu v krvi, pravidelný pohyb, umenie 

ovládať stres, nefajčiť a striedmo piť alkohol. Predpokladom na dosiahnutie úspechu v tejto 

oblasti je trvalé informovanie verejnosti už od útleho veku, ale aj praktický výcvik a 

overovanie vedomostí v tejto oblasti u každého z nás. 

Literatúra: 

1. Rácz, O., Šipulová, A., Kuzmová, D., Lovásová, E.: Patobiochémia a patofyziológia cievnych komplikácií 

diabetes mellitus. Kardiológia, 2, 2000, K/C 5A. 

2. Mojžišová, G., Koprovičová, J., Petrášová, D.: Flavonoidy a ich význam v prevencii srdcovocievnych 

chorôb. Slov. Lek., 9-10, 2000, s. 352-354. 

3. Steinbrecher, U. P., Zhang, H., Lougheed, M.: Role of oxidatively modified LDL in atherosclerosis. Free 

Radic. Biol. Med., 9, 1990, s. 155-168. 

4. Petrášová, D., Koprovičová, J., Kuchta, M.: Výskyt rizikových faktorov u detí s familiárnou záťažou 

kardiovaskulárnych ochorení. Ateroskleróza, 3, 2001, s. 138-142. 

5. Gidéz, J. J., Miller, G. J.,Burstein, M., Seagle, S., Eder, H.: Separation and quantitation of subclasses of 

human plasma high density lipoproteins by a simple precipitation procedure. J. Lipid Res., 23, 1982, s. 

1206-1223. 

6. Caro, J., Klittich, W., McGuire, A., Ford, I., Norrie, J., Pettit, D., McMurray, J., Shepherd, J.: The West of 

Scotland Coronary Prevention Study: economic benefit analysis of primary prevention with pravastatin. 

Brit. Med. J., 315, s. 1577-1582. 

7. Hertog, M. G. L., Feskens, E. J. M., Hollmann, P. C. H., Katan, M. B., Kromhout, D.: Dietary antioxidant 

flavonoids and risk of coronary heart disease: the Zutphen Elderly Study. Lancet, 342, 1993, s. 1007-1011. 

8. Hofman, A., Grobee, D. E., de Jong, P. T., van den Ouweland, F. A.: Detection of disease and distability in 

the elderly: the Rotterdam Elderly Study. Eur. J. Clin. Nutr., 7, 1991, s. 403-422. 

9. Černay, J.: Úvaha o zdravotnej výchove, podpore zdravia-pozitívnej medicíne-psychosomatickej medicíne. 

Medicínsky monitor, 4, 2002, s. 8-12. 

287

SELECTED ASPECTS OF EVALUATION OF ORGANISM ENERGY 

K. Martiník 

Univerzita Hradec Králové, Česká republika 

rektor: doc. RNDr. J. Mikulecká, Csc. 


Preface 

Knowledge of organism energy balance is a crucial factor affecting performance not 

only in case of top sportsmen or ill patient. In literature and in practical use it is connected 

only with appropriate nutrition. Highly individual model of energy transformation is often 

omitted. Quantitatively and qualitatively precisely defined income of food mostly depends on 

the amount of physical work according to particular sport, diverse diseased.The practical use 

omits application of basic theoretical piece of knowledge from physiology of nutrition and 

physical performance. 

Theoretical view on evaluating the state of nutrition 

We often base our knowledge on experience, which is mostly extra-scientific not 

regarding various recommendations concerning nutrition. If we want to be valid in 

recommending the appropriate organism energy balance we always have to take into 

consideration whether it is positive or negative influence, whether it is short-term or longterm 

influence, we look on the development and current trends corresponding to history etc. 

We always slim from particular evaluation of the state of nutrition regarding the development 

of selected aspects in relation to present and future needs. We use clinical investigation and 

evaluation of the state of nutrition. The investigation can be divided into anthropometrical 

methods, biochemical methods and evaluation of physical composition. Other types of 

investigation like ID (isotope dilution) , NAA (neutron active analysing) or NMR (nuclear 

magnetic resonance) can only be used theoretically or in scientific research. Bioelectric 

impedance is also used frequently. On metabolic workshops we analyse selected samples of 

blood urine. Valuable are especially levels of blood albumin, concentration of transferin, 

substance of reaction acute phase (orosomukoid a C-reactive protein), concentration of 

visceral proteins (albumin, prealbumin). These are not vastly applied in sport use. In rough 

observations caliperation of skin walls and specially aimed biochemical investigation are 

used. 

Evaluation of physical composition 

a) To assess body weight there are indexes like Body Mass Index or Optimal Body Weight – 

OBW/H-100 (H-152/X0,2) for men, H-100 (IH-152) x 0,4 for women, but there also exist 

other indexes more or less precise and in most cases various kinds of sports prefer some 

indexes. 

b) Static reserve of energy is often related to the size of wall over triceps, but measuring over 

triceps, on the chest and on an abdomen is more precise. According to arm circumference 

and wall over triceps we can estimate the amount of muscle mass and lipids in organism 

with correction regarding age. 

c) Evaluation of static reserve of proteins. The amount of creatinin-secreted in wine is 

appropriate total amount of creatinin (deposited) placed in muscles, so it is also 

appropriate to muscle mass amount. Secretion of creatinin during 24 hours shows the 

amount of muscle mass in body, because one game of creatinin secreted during 24 hours 

is equal to 17-20 kg of muscle mass. Another metabolite is 3-methylhistiotin is used to 

assess amount of split body proteins. In metabolically use we also apply creatin height 

288

index and we figure out nitrogen balance 1yN=6,25 g proteins = 25 g muscle (mass) tissue 

1y of nitrogen = 2,2 g urine. 

d) To evaluate the state circulating proteins we use the detection of albumin, transferring 

levels. There proteins have 8-10 days half –life (=RP). We also observe retinol-binding 

protein (RBP) and thyroxin-binding prealbumin (T BPA), C- reactive protein (CRP). 

Evaluation of cell energetics (figure 1) 

• Fundamental aspects of energy metabolism and free radicals 

• Mitochondrial calcium metabolism and the permeability transition 

• Abnormalities in mtDNA and gDNA 

• Physiological aspects of energy metabolism 

Fig. 1. Evaluation of cell energetics 

289

Metabolites in body fluids 

• Acylcarnitine Profile (Quantitative): This test is useful for diagnosis and monitoring 

treatment of patients with strongly suspected or known metabolic disorders. The analysis, 

developed in laboratory, includes a quantitative pre-column chemical derivatization 

HPLC determination of over 12 different acylcarnitines in plasma or urine, including 

short-, medium-, and long-chain (plasma) derivatives. The acylcarnitine profile includes 

quantitation of free and total carnitine. 

• Carnitine Screening (Free and Total): This test is recommended for detection of primary 

or secondary carnitine deficiency and monitoring of patients being treated with carnitine. 

Candidates include patients with failure to thrive, cardiomyopathy, weakness, or possible 

metabolic disorders. This rapid turnaround test is a simplified version of the quantitative 

HPLC test described above, and is available for plasma, urine, and tissue samples. 

• ß-Hydroxybutyrate, Acetoacetate, Free Fatty Acids: These compounds are measured in 

plasma as parameters of lipolysis and fatty acid oxidation (e.g.: for diagnostic testing of 

fasting hypoglycemia or after an oral fat tolerance test) or to monitor efficacy of 

ketogenic diets. The ratio of ß-hydroxybutyrate/acetoacetate reflects mitochondrial 

NAD/NADH, and may be a useful parameter for diagnosis of defects of the Krebs cycle. 

• Lactate and Pyruvate: Measured enzymatically in blood or CSF as an index of impaired 

pyruvate metabolism due to defects of glucose oxidation (fed state) or gluconeogenesis 

(fasted). The ratio of lactate to pyruvate reflects the NAD/NADH ratio and is useful in 

distinguishing primary defects of pyruvate metabolism from defects of electron transport 

(or oxidation). Samples must be deproteinized immediately (in perchloric acid) to avoid 

artifacts of lactate formation in red cells or loss of pyruvate. 

• Urine Organic Acids: Semi-quantitative determination of over 50 non-volatile organic 

acids as TMS derivatives by capillary dual column gas chromatography with 

confirmation by mass spectrometry. Useful for diagnosis and monitoring of a large 

variety of metabolic disorders, including defects of pyruvate metabolism, the Krebs 

cycle, amino acid and fatty acid oxidation, and the electron transport chain. 

Enzyme assays 

• Pyruvate metabolism: Pyruvate dehydrogenase complex deficiency, typically associated 

with post-prandial lactic acidemia with a normal lactate/pyruvate ratio, can be assayed in 

freshly isolated blood lymphocytes, cultured skin fibroblasts, or frozen tissues. The most 

common defects affect the X-linked E 1 -α subunit, which may be variably expressed 

especially in females; therefore, measurement in more than one cell type or tissue is 

recommended if this is suspected. If low PDC activity is found, the activities of 

components E 1 , E 2 , and E 3 are assayed. Gluconeogenic defects of pyruvate carboxylase 

(more common) and phosphoenolpyruvate carboxykinase (rare) are associated with 

fasting hypoglycemia and lactic acidosis, and can be assayed in skin fibroblasts or liver. 

• Other Biotin Carboxylases: Assays of propionyl-CoA carboxylase and ß-methylcrotonyl- 

CoA carboxylase are available in cultured fibroblasts and/or liver. These assays are 

useful for diagnostic confirmation of specific defects of these enzymes (usually 

recognized through organic acid or acylcarnitine analyses), for distinction from general 

defects of biotin sufficiency/metabolism, or for detection of heterozygosity. These assays 

can be performed on cultured amniocytes for prenatal diagnosis. Assay of pyruvate 

carboxylase (another biotin enzyme) is included as an internal control. 

• Krebs Cycle: Defects of the Krebs cycle are usually associated with increased excretion 

of the respective intermediates in the urine and/or increased blood lactate. Activities of 

several of these enzymes are available in cultured skin fibroblasts or tissues: the a- 

290

ketoglutarate complex (including the E 3 component), succinate dehydrogenase, and 

fumarase. Citrate synthase is included with several assays of other mitochondrial 

enzymes as an internal marker of mitochondrial content. 

• Fatty Acid Oxidation: Defects of fatty acid oxidation may be suspected in non-ketotic 

fasting hypoglycemia associated with dicarboxylic aciduria or in unexplained 

cardiomyopathy or rhabdomyolysis. Certain defects (e.g.: medium-chain acyl-CoA 

dehydrogenase deficiency) in many cases (but not all) can be diagnosed directly by DNA 

mutational analysis. Chain length specific acyl-CoA dehydrogenases, enoyl-CoA 

hydratases, 3-hydroxy-acyl-CoA dehydrogenases, and 3-ketothiolases can be assayed in 

cultured skin fibroblasts or certain tissues. 

• Carnitine Metabolism: Defects of carnitine metabolism may present with many of the 

same clinical features as other disorders of fatty acid oxidation, associated with either 

increased plasma long chain acylcarnitines, and/or increased or decreased free carnitine. 

Rhabdomyolysis is commonly associated with CPT II deficiency. Carnitine 

palmitoyltransferases (CPT I and II), carnitine acetyltransferase, and carnitine 

acylcarnitine translocase can be assayed in cultured fibroblasts and/or certain tissues. 

• Electron Transport Chain: There is a large variety of clinical manifestations associated 

with defects of the electron transport ("respiratory") chain, as the components are 

encoded by many nuclear and mitochondrial DNA genes. Blood and/or CSF lactate may 

be increased with a high lactate/pyruvate ratio, and urine organic acid or acylcarnitine 

analyses may show evidence of impaired fatty acid and amino acid oxidation. Muscle 

biopsies may show proliferation and/or abnormally shaped mitochondria. Available 

assays include, initially, rotenone sensitive NADH-cytochrome c reductase (complexes I 

+ III), antimycin-sensitive succinate cytochrome c reductase (complexes II + III), and 

cytochrome c oxidase (complex IV). If these results are abnormal, follow-up testing 

includes NADH ferricyanide reductase (part of complex I), succinate dehydrogenase 

(part of complex II), and decylubiquinol cytochrome c reductase (complex III). These 

defects can, in some cases, be detected by assays in cultured skin fibroblasts (complexes 

II-IV), but assays of skeletal muscle or heart, if available, are more valuable (complexes 

I-IV). Mitochondrial DNA analysis should be considered as part of the evaluation of 

these defects. 

Mitochondrial oxidative phosphorylation 

• Isolation of fresh mitochondria: Comprehensive analysis of disorders of mitochondrial 

energy metabolism is greatly facilitated by performing a surgical muscle (and/or liver) 

biopsy, obtaining sufficient tissue for both neuropathology (histochemistry and electron 

microscopy) and isolation of intact mitochondria from the fresh specimen. This 

procedure must be done on-site and requires prior scheduling/authorization. 

• Oxidative phosphorylation: The fresh intact mitochondria are incubated with a variety of 

substrates which donate electrons at different sites along the electron transport chain. 

Oxygen uptake is measured polarographically in the presence of high/low amounts of 

ADP and in the uncoupled state. If an abnormality of rate or control is detected, 

additional appropriate assays are included. The remaining mitochondria are frozen for 

further analysis of components of the electron transport chain and assay of specific 

relevant enzymes. 

Calculation and measurement of energy needs 

In human body energy is created through oxidation of basic components of nurture or 

through oxidation of own energy substrates. Representation of utilisation of individual 

components of nurture has its precisely defined energy equivalents and their economic and 

291

faster utilisation determines top performances of sportsmen. The measurement of energy 

output in quiescent condition with the help of calorimetric is more available in practical use. 

Human body transforms about 45% of energy content of oxidation substance into work and 

remaining 55% into heat. Energy created through work can further be divided into inner work 

(respiration, wall transport, and synthetic processes etc.) and outer work (muscle work during 

moving). Considering that so called inner work is finally transformed into heat as well, it is 

possible to estimate the need of energy in quiescent condition with the help of calorimetric - 

observation of heat output. 

a) Direct calorimetric is applied in scientific use. 

b) Indired calorimetric uses observation of products of oxidation reaction. Oxidation of 

individual components of nurture is connected with specific rates of oxygen consumption 

and CO2 production. The outlet of nitrogen into urine is equal to rapidity of protein 

degradation. We figure out basal – respiratory – metabolic – utilization equivalent – 

coefficient: RQ = VCO2/VO2 (CO2 – the amount of produced CO2 in time unit, O2 – the 

amount of oxygen consumed in time unit). If the amount of nitrogen waste is known also 

no protein respiratory coefficient – NRQ can be figured out. One game of nitrogen in 

urine is equal to consumption of 5,94 l of oxygen and to production of 4,76 l of CO2. If 

we measure the output with the help of Weir´s equation the fraction of nitrogen is 

estimated at 12,5%:MR (kcal/h) ´3,941x VO2 + 1,106x VCO2 – 2,17 x UN = the amount 

of nitrogen secreted in time unit. For more precise calculations other equations can be 

used (Wilmore, 1971): oxidation of proteins (G)=6,25x(UN), oxidation of glucose (G)=- 

(2,56xUN) - [ (2,91xVO2) + (4,12xVCO2) ] oxidation of fatty, (G)= - 1,94xUN1 + 

(1,69xVO2) – (1,65xVCO2). Authentic results can be obtained after 12-14 hours of 

starvation, during body rest, mental relaxes and in thermo-neutral environment. If we 

measure only uniphase day rates of energy under other conditions these are about 10% 

higher than rates resulting from basal conditions and energy output is called quiescent 

energy output. 

c) Estimations of Energy Balance 

Harris-Benedict figure (1919) is the mostly used equation for calculation of basal 

energy output on the basis of selected anthropometrical aspects: 

EE = 66 + (13,7 x BW + 5xH) – (6,8x A) for men 

EE = 655 + (9,6 x BW) + (1,7x H) – (4,7 x A) for women 

W – body weight in kg, H – height in cm, A – age in years. 

Modifying factors of EE: energy output rises by for example body heat rise, during all kinds 

of stress, after eating (specific – dynamic influence of nurture: + 12% for proteins, + 6% for 

sugars, + 20% for lipids, + 6% for mixed diet). Energy output also rises with increased 

physical activity. 

Conclusion 

In practical use we employ methods of indirect energometric for evaluation of basic 

energy output with the help of Daltatrac – Datex, Sport 2000 or Infrahyt instruments. 

Acquired parameters are correlated with anthropometrical and biochemical indexes. The 

methods enable immediate detection of the state of energy in organism and thus makes 

possible to determine appropriate diet intervention. In selected observations we also practise 

long-term evaluation of absorbing of individual part of nutrition during oral glucose or lipid 

test with the detection of the effect on organism energy and individual supporting 

departments. Acquired rates present a base for application of individual dieted steps to secure 

extreme metabolic situations. It also enables us to predict the development of energy balance 

of organism. Typical rundown is according to particular kind of sport. Acquired rates of 

292

indirect energometric point at two basic factors informing us about metabolic state of 

organism: 

a) RQ – represent factual proportion of utilised substrate – so called metabolic level that is 

present utilisation of sustenance. 

b) We can also observe utilisation reverse in particular level that is haw is the organism able 

to energetic utilise certain proportion of sustenance – metabolic reverse. With the help of 

indirect energometric we can not only evaluate individual dietetic covering of physical 

activity, but to evaluate the proportion of individual sustenance for covering sport 

performance as well. In case of specific situations Bergman´s minimal model of kinetics 

can be employed to reach higher accuracy. 

In practical use we employ methods of indirect energometric for evaluation of basic energy 

output with the help of Daltatrac – Datex, Sport 2000 or Infralyt instruments. Acquired 

parameters are correlated with anthropometrical and biochemical indexes. The method 

enables immediate detection of the state of energy in organism and thus makes possible to 

determine appropriate diet intervention. In selected observations we also practise long-term 

evaluation of absorbing of individual part of nutrition during oral glucose or lipid test with the 

detection of the effect on organism energy and individual supporting departments. Acquired 

rates present a base for application of individual dieted steps to secure extreme metabolic 

situations. It also enables us to predict the development of energy balance of organism. 

Typical rundown is according to particular kind of sport. Acquired rates of indirect 

energometric point at two basic factors informing us about metabolic state of organism: 

c) RQ – represent factual proportion of utilised substrate – so called metabolic level that is 

present utilisation of sustenance. 

d) We can also observe utilisation reverse in particular level that is haw is the organism able 

to energetic utilise certain proportion of sustenance – metabolic reverse. With the help of 

indirect energometric we cannot only evaluate individual dietetic covering of physical 

activity, but to evaluate the proportion of individual sustenance for covering sport 

performance as well. In case of specific situations Bergman´s minimal model of kinetics 

can be employed to reach higher accuracy. 

REFERENCE: 

1. Zinn, A. B., Kerr, D. S. and Hoppel, C. L.: Fumarase deficiency: a new cause of mitochondrial 

encephalomyopathy. N Engl J Med, 315, 1986, s. 469-475. 

2. Hoppel, C. L., Kerr ,D. S., Dahms, B. and Roessmann, U.: Deficiency of the reduced nicotinamide adenine 

dinucleotide dehydrogenase component of complex I of mitochondrial electron transport. Fatal infantile 

lactic acidosis and hypermetabolism with skeletal-cardiac myopathy and encephalopathy. J Clin Invest, 80, 

1987, s. 71-77. 

3. Kerr, D. S., Ho, L., Berlin, C. M., Lanoue, K. F., Towfighi, J., Hoppel, C. L., Lusk, M. M., Gondek, C. M. 

and Patel, M. S.: Systemic deficiency of the first component of the pyruvate dehydrogenase complex. 

Pediatr Res., 22, 1987, s. 312-318. 

4. Ross, N. S. and Hoppel, C. L.: Partial muscle carnitine palmitoyltransferase-A deficiency. J Am Med 

Assoc., 257, 1987, s. 62-65. 

5. Tserng, K. Y., Jin, S. J., Kerr, D. S. and Hoppel, C. L.: Urinary 3-hydroxydicarboxylic acids in the 

pathophysiology of metabolic disorders with dicarboxylic aciduria. Metabolism, 40, 1991, s. 676-682. 

6. Kerr, D. S.: Lactic acidosis and mitochondrial disorders. Clin Biochem., 24, 1992, s. 331-336. 

7. Minkler, P. E. and Hoppel, C. L.: Quantification of free carnitine, individual short- and medium-chain 

acylcarnitines, and total carnitine in plasma by high-performance liquid chromatography. Anal Biochem., 

212, 1993, s. 510-518. 

8. Minkler, P. E. and Hoppel, C. L.: Quantification of carnitine and specific acylcarnitines by highperformance 

liquid chromatography: application to normal human urine and urine from patients with 

methylmalonic aciduria, isovaleric acidemia or medium-chain acyl-CoA dehydrogenase deficiency. J 

Chromatogr., 613, 1993, s. 203-221. 

293

9. Krahenbuhl, S., Talos, C., Wiesmann, U. and Hoppel, C. L.: Development and evaluation of a 

spectrophotometric assay for complex III in isolated mitochondria, tissues and fibroblasts from rats and 

humans. Clin Chim Acta, 230, 1994, s. 177-187. 

10. Kerr, D. S.: Treatment of lactic acidosis: A review. Int Pediatr., 10, 1995, s. 75-81. 

11. Kerr, D. S. and Zinn, A. B.: The pyruvate dehydrogenase complex and tricarboxylic acid cycle. In: 

Fernandes, J., Saudubray, J-M. and van Berghe, G. (eds), Inherited Metabolic Diseases. Diagnosis and 

Treatment. Springer-Verlag, Berlin, 2nd Ed, 1995. 

12. Minkler, P. E., Brass, E. P., Hiatt, W. R., Ingalls, S. T. and Hoppel, C. L.: Quantification of carnitine, 

acetylcarnitine, and total carnitine in tissues by high-performance liquid chromatography: the effect of 

exercise on carnitine homeostasis in man. Anal Biochem., 231, 1995, s. 315-322. 

13. North, K. N., Hoppel, C. L., De Girolami, U., Kozakewich, H. P. and Korson, M. S.: Lethal neonatal 

deficiency of carnitine palmitoyltransferase II associated with dysgenesis of the brain and kidneys. J 

Pediatr., 127, 1995, s. 414-420. 

14. Kerr, D. S., Wexler, I. D., Tripatara, A. and Patel, M. S.: Defects of the human pyruvate dehydrogenase 

complex. In: Patel, M. S., Roche, T. and Harris, D. (eds), Alpha Keto Acid Dehydrogenase Complexes. 

Birkhauser Verlag, Basel, 1996., s. 249-269. 

15. Tserng, K. Y., Griffin, R. L. and Kerr, D. S.: Evaluation of dicarboxylic aciduria from dietary mediumchain 

triglycerides: Comparison to disorders of fatty acid metabolism and fasting in children. Metabolism, 

45, 1996, s. 162-167. 

294


HLADINY NUTRIENTOV V KORELÁCII K HODNOTE BODY MASS INDEXU 

M. Valachovičová 1 , M. Kudláčková 1 , P. Blažíček 2 , V. Spustová 1 , E. Ginter 1 

1 Ústav preventívnej a klinickej medicíny, Bratislava 


2 

Nemocnica Ministerstva obrany, Bratislava 

riaditeľ: plk. MUDr. J. Mistrík 

Úvod 

Epidemiologické, klinické a metabolické štúdie potvrdili, že výživa a fyzická aktivita 

zohrávajú dôležitú úlohu v ochrane zdravia a v prevencii ochorení (1, 2). V štúdiách sa ďalej 

uvádza synergický efekt výživy a fyzickej aktivity v prevencii a terapii dyslipidémie, 

hypertenzie, diabetu, obezity a osteoporózy. V práci hodnotíme korelácie body mass indexu 

(BMI=hmotnosť/výška 2 ) a plazmatických hladín nutrientov u subjektívne zdravých osôb 

rovnakého stupňa fyzickej aktivity, ale odlišnej výživy. 


Súbor tradičného zmiešaného stravovania tvorilo 32 náhodne vybraných subjektívne 

zdravých pracovníkov Ústavu preventívnej a klinickej medicíny v Bratislave (kontrolná 

skupina v rámci štúdie nutrično-zdravotného stavu vegetariánskej populácie). Alternatívne sa 

stravujúcu skupinu tvorilo 34 dlhoročných laktoovo - vegetariánov s priemernou dobou 

vegetarianizmu 10,2 rokov. Obidve skupiny boli z rovnakého regiónu, mali rovnaký 

priemerný vek ako aj vekové rozpätie a všetci probandi boli nefajčiari. Podľa zamestnania, 

resp. mimopracovných aktivít možno všetkých zaradiť do nízkeho stupňa fyzickej aktivity 

(sedavé zamestnanie, ľahká práca). 

Hladiny celkového cholesterolu, HDL-cholesterolu, triacylglycerolov, glukózy, kyseliny 

močovej boli stanovené automatickým analyzátorom Vitros 250 (Johnson & Johnson, USA) 

štandardnými laboratórnymi metódami. LDL-cholesterol bol určený výpočtom podľa 

Friedewalda. Sérové hodnoty kyseliny listovej boli merané Elecsys immunoassay, 

Boehringer. Obsah vitamínu C (kyselina askorbová), vitamínu E (α-tokoferol) a β-karoténu 

v plazme bol určovaný HPLC metódami (3, 4). 

Všetky vitamíny, minerálne a stopové látky boli konzumované len v prirodzenej forme. 

Vyšetrenie bolo robené na jar. Na štatistické spracovanie bol použitý Studentov t-test 

a lineárna regresná analýza. 


Podľa literárnych údajov aj našich zistení BMI je u alternatívne sa stravujúcich 

v porovnaní s nevegetariánmi cca o 1 až 3 kg/m 2 nižší (5, 6, 7, 8). Miera zníženia BMI je 

závislá na type alternatívneho stravovania. Rozdiely v BMI sú rovnaké pre mužov aj ženy 

a v celej vekovej škále (9). 

Pre hodnotenie korelácií hladín plazmatických nutrientov sme zvolili dva nutričné 

súbory s odlišnou výživou, aby sme docielili širšie rozpätie hodnôt BMI (15,8-34,7 kg/m 2 ). 

Hodnoty v pásme nadváhy boli zistené u 19 % vegetariánov a 29 % kontrolnej skupiny 

a v pásme obezity (BMI nad 30 kg/m 2 ) nebol žiaden vegetarián, avšak 25 % jedincov 

zmiešano sa stravujúcich (tab.1). Vegetariáni majú významne nižší príjem energie, celkových 

tukov, cholesterolu, sacharidov a bielkovín, ako bolo zistené spracovaním dietetických 

dotazníkov frekvencie príjmu potravín prostredníctvom potravinovej databázy Alimenta (10). 

295

Tab.1. Charakteristika súborov a hladiny nutrientov 

tradičné stravovanie 

vegetariáni (laktoovo) 

n (m+ž) 32 (14+18) 34 (16+18) 

vekové rozpätie (r) 20 - 63 20 - 66 

priemerný vek (r) 38,9 ± 1,3 40,8 ± 1,4 

body mass index (kg/m 2 ) 24,2 ± 0,5 22,1 ± 0,5 xx 

nadváha 29 % 19 % 

obezita 25 % 0 % 

doba vegetarianizmu (r) - 10,2 ± 0,7 

fajčiari 0 0 

cholesterol (mmol/l) 5,09 ± 0,10 4,55 ± 0,10 xxx 

triacylglyceroly (mmol/l) 1,79 ± 0,14 1,12 ± 0,07 xxx 

LDL-cholesterol (mmol/l) 2,86 ± 0,08 2,48 ± 0,08 xx 

HDL-cholesterol (mmol/l) 1,42 ± 0,04 1,56 ± 0,04 x 

glukóza (mmol/l) 4,93 ± 0,11 4,66 ± 0,04 x 

kyselina močová (µmol/l) 266 ± 12 234 ± 9 x 

vitamín E (µmol/l) 25,9 ± 0,7 30,4 ± 0,9 xxx 

kyselina listová (nmol/l) 15,4 ± 0,7 21,9 ± 0,9 xxx 

vitamín C (µmol/l) 43,0 ± 2,2 60,3 ± 1,8 xxx 

β-karotén (µmol/l) 0,262 ± 0,028 0,363 ± 0,018 xxx 

± stredná chyba priemeru; x P

glukóza (mmol/l) 

8 

7 

6 

5 

4 

3 

r=0,512 P

nenasýtené mastné kyseliny s hypolipidemickým efektom, ktoré priaznivo ovplyvňujú LDL aj 

HDL-cholesterol (11). 

Príjem energie je u vegetariánov významne nižší vďaka konzumácii jednak 

nízkoenergetických mliečnych výrobkov, ale hlavne zeleniny a ovocia. Preukazne vyššia 

konzumácia ovocia a zeleniny sa odzrkadľuje vo významne vyššom príjme vitamínu C, β- 

karoténu a kyseliny listovej (11). Zistili sme signifikantne negatívne lineárne korelácie 

vitamínov s BMI. Hladina vitamínu E je u vegetariánov významne zvýšená ako odraz jeho 

vyššieho príjmu (11). Na vitamín E sú bohaté vegetariánmi obľúbené olejnaté semená a ďalej 

oleje slnečnicový, sézamový, repkový a sójový (12). Skreslený trend korelácie vitamínu E 

a BMI (nevýznamne pozitívny) treba pripísať trom vysokým hodnotám vitamínu E nad 

referenčné pásmo (nad 40 µmol/l) v tradičnom stravovaní pri BMI vyššom ako 25 kg/m 2 . 

Literatúra: 

1. Blair, S. N., Horton, E., Leon, A. S. et al.: Physical activity, nutrition and chronic disease. Med. Sci. Sports 

Exerc., 28, 1996, s. 335-349. 

2. Dwyer, J.: Dietary approaches for reducing cardiovascular disease risk. J. Nutr., 125, 1995, s. 656-665. 

3. Čerhata, D., Bauerová, A., Ginter, E.: Stanovenie askorbovej kyseliny v krvnom sére vysokoúčinnou 

kvapalinovou chromatografiou a jeho korelácia so spektrofotometrickým stanovením. Čes. a Slov. Farm., 

43, 1994, s. 166-168. 

4. Lee, B .L., Chua, S. C., Ong, H. Y., Ong, C.: High performance liquid chromatographic method for routine 

determination of vitamins A and E, and β-carotene in plasma. J. Chromatogr., 581, 1992, s. 41-43. 

5. Rajaram, S., Sabaté, J.: Health benefits of a vegetarian diet. Nutr., 16, 2000, s. 531-533. 

6. Key, T. J., Davey, G. K., Appleby, P. N.: Health benefits of a vegetarian diet. Proc. Nutr. Soc., 58, 1999, s. 

271-275. 

7. Krajčovičová-Kudláčková, M., Blažíček, P., Babinská, K., Kopčová, J., Klvanová, J., Béderová, A.: 

Traditional and alternative nutrition – levels of homocysteine and lipid parameters in adults. Scand. J. Clin. 

Lab. Invest., 60, 2000, s. 657-664. 

8. Krajčovičová-Kudláčková, M., Blažíček, P., Kopčová, J., Béderová, A., Babinská, K.: Homocysteine 

levels in vegetarians versus omnivores. Ann. Nutr. Metab., 44, 2000, s. 135-138. 

9. Key, T. J., Fraser, G. E., Thorogood, M. et al.: Mortality in vegetarians and nonvegetarians, a collaborative 

analysis of 8300 deaths among 76,000 men and women in five prospective studies. Public Health Nutr., 1, 

1998, s. 33-41. 

10. Krajčovičová-Kudláčková, M., Ginter, E., Blažíček, P., Klvanová, J., Babinská, K.: Nutričný status 

dospelých na alternatívnom vs tradičnom stravovaní. Čas. Lék. čes., 140, 2001, s. 142-146. 

11. Kinsella, J. E., Lokesh, B., Broughton, S., Whelan, J.: Dietary polyunsaturated fatty acids and eicosanoids, 

potential effects on the modulation of inflammatory and immune cells. Nutr., 6, 1990, s. 24-42. 

12. Vojtaššáková, A., Kováčiková, E., Simonová, E., Holčíková, K., Pastorová, J., Klvanová, J.: Tuky, 

olejniny, oleje a orechy. Bratislava,VÚP, 2000, 203 s. 

298


LIPIDOVÝ PROFIL ZDRAVEJ DOSPELEJ POPULÁCIE SLOVENSKA 1 

J. Jurkovičová, Z. Štefániková, Ľ. Ševčíková, Ľ. Ághová 

Ústav hygieny Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Ághová, CSc. 

Prevencia ochorení a podpora zdravia sú prístupy, ktorými sa moderná medicína snaží 

dosiahnuť východisko zo súčasnej nepriaznivej situácie v zdravotnom stave našej populácie, 

charakterizovanej vysokým výskytom tzv. civilizačných ochorení. Štúdie, zamerané na 

zdravotný stav populácie, výživu a celkový životný štýl významne prispeli k poznatkom o 

príčinách a prevencii týchto ochorení. 

V r. 2001 sa v SR uskutočnila skríningová preventívna akcia medzi zamestnancami 

vybraných podnikov, ktorej hlavným cieľom bolo formovať a rozširovať vedomosti, postoje a 

návyky pracovníkov zamerané na ochranu a podporu zdravia, cielenou intervenciou 

motivovať ekonomicky aktívne obyvateľstvo k záujmu a aktívnej starostlivosti a 

zodpovednosti o vlastné zdravie, k zmene nesprávnych návykov a zlepšeniu životného štýlu, 

vyhľadávať osoby v zvýšenom riziku kardiovaskulárnych ochorení: skryté i zjavné formy 

obezity, vysoký tlak a zvýšené hladiny tukových látok v krvi, telesná inaktivita, fajčenie, 

stresy atď. 

Súbor a metódy 

Projekt sa uskutočnil na 12 pracoviskách (výrobných aj nevýrobných) vybraných 

z celého územia SR v čase od júna do septembra 2001. Zamestnanci jednotlivých podnikov 

boli vyberaní tak, aby výber reprezentoval zloženie pracovných kolektívov. Vyšetrenia boli 

zamerané na výskyt rizikových faktorov neinfekčných ochorení hromadného výskytu (krvné 

lipidy - celkový cholesterol, triacylglyceroly, HDL-cholesterol), krvný tlak, antropometrické 

ukazovatele zamerané na nadhmotnosť a obezitu (BMI, % telesného tuku, WHR). Krvné 

lipidy sme vyšetrovali automatom Reflotron, % telesného tuku impedančnou metódou 

(Omron). LDL-cholesterol sme vypočítali podľa Friedewalda a vypočítali sme tiež indexy 

aterogenity (CHOL/HDL-CHOL, TG/HDL-CHOL, LDL-CHOL/HDL-CHOL). Okrem toho 

respondenti odpovedali na otázky zamerané na pracovné podmienky, životný štýl, výživové 

zvyklosti, duševné zdravie a sexuálne správanie a názory a postoje k vlastnému zdraviu. 

Zistili sme tiež celkový počet rizikových faktorov (RF) u pracovníkov (t.j. fajčenie, 

nadhmotnosť alebo obezita, zvýšené hodnoty TK alebo liečená hypertenzia a rizikové 

hodnoty biochemických ukazovateľov (t.j. CHOL, TG, LDL-CHOL, HDL-CHOL, 

CHOL/HDL-CHOL) – spolu 8 rizikových faktorov). Vypočítali sme tiež 10-ročné riziko 

koronárnej príhody v % (tzv. Framinghamské skórovanie) (1) u 1342 vyšetrených a tzv. 

chlesterol retention fraction (CRF) podľa vzorca LDL-HDL/LDL (2). 


Celkovo sa na projekte zúčastnilo 1503 pracovníkov (726 mužov a 777 žien). Pomer 

mužov a žien temer presne zodpovedá demografickému zloženiu populácie SR (48,3% mužov 

a 51,7% žien). Priemerný vek bol 41,7±9,3 rokov (muži 41,3±9,9, ženy 42,1±8,6 rokov, 

p=0,084), najčastejšie boli zastúpené vekové skupiny od 35 – 54 rokov, vekové rozpätie bolo 

18 – 65 rokov (obr. 1). 

1 Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV č. 1/0533/03 

a spoločnosti PFIZER H.C.P. 

299

Na vyšetrení sa zúčastnili najmä osoby s vyšším stupňom vzdelania – prevahu mali 

ľudia so stredným a vysokoškolským vzdelaním, vyššie bolo zastúpenie vysokoškolsky 

vzdelaných mužov (25,9%), osôb so základným vzdelaním bolo len 7,2% (obr. 2). Väčšina 

žije v partnerskom zväzku (75,2%). 

Z faktorov životného štýlu sme sa zamerali najmä na fajčenie, záťaž stresmi a fyzickú 

aktivitu (tab. 1). V našom súbore fajčí 26,9% pracovníkov (31,7% mužov a 22,5% žien), 

priemerný počet vyfajčených cigariet denne je 13,7, priemerná doba fajčenia je 17 rokov 

(muži fajčia významne viac cigariet denne a nevýznamne dlhší čas). 20,4% pracovníkov 

(významne častejšie muži) uviedlo, že ich obťažuje fajčenie spolupracovníkov. Najviac 

fajčiarov je v najmladšej vekovej skupine mužov < 25 rokov (44%). 

100% 

90% 

9,5 

2,4 

55 - 65 

100% 

25,9 

19,9 

VŠ 

80% 

70% 

32,4 

43,8 

45 - 54 

80% 

60% 

60% 

38 

45,8 

ÚSO 

50% 

40% 

30,7 

33,5 

35 - 44 

40% 

stredné 

30% 

20% 

10% 

0% 

24 

3,4 

MUŽI 

17,5 

2,8 

ŽENY 

25 - 34 

30,7 

24,1 

< 25 9,4 

4,8 

20% 

0% 

MUŽI ŽENY 

základné 

Obr. 1. Veková charakteristika súboru 

Obr. 2. Zloženie súboru podľa vzdelania 

Výsledky ukázali pomerne vysokú záťaž respondentov psychogénnymi stresmi: časté 

stresové situácie v zamestnaní uviedlo významne viac mužov; časté stresové situácie 

v súkromí uviedli vysoko významne častejšie ženy (tab. 1). Záťaž stresmi v zamestnaní stúpa 

s vekom, najvyššia je v skupine 35-44 ročných mužov a viac ako 55 ročných žien; v súkromí 

je najvyššia v najvyššej vekovej skupine u oboch pohlaví. 

Tab 1. Niektoré ukazovatele životného štýlu vo vyšetrenom súbore (n = 1503) 

muži (n = 726) ženy (n = 777) p 

Fajčenie [%] 31,7 22,5 0,0001 

Priem. počet cigariet/denne [ks] 16,9 ± 9,2 9,5 ± 5,5 0,0000 

Doba fajčenia [r.] 17,5 ± 8,6 16,3 ± 8,6 0,17 

Obťažovanie fajčením v práci [%] 25,3 15,8 0,0001 

Častá záťaž stresmi v zamestnaní [%] 45,3 39,3 0,019 

Častá záťaž stresmi v súkromí [%] 11,2 22,7 0,0000 

Nedostatočná fyzická aktivita [%] 45,5 56,6 0,0000 

V našom súbore značnú fyzickú námahu v práci musí vynakladať 29,1% pracovníkov 

(častejšie muži a osoby so základným vzdelaním/telesne pracujúci). Hlavné ťažisko fyzickej 

aktivity sa presúva na mimopracovnú aktivitu: denne, resp. viackrát týždenne sa venuje 

telesnej aktivite len 46,9% osôb (viac muži – 53,2%). Telesná aktivita klesá s vekom, 

nedostatočnú alebo žiadnu telesnú aktivitu udávajú vysoko významne častejšie ženy (tab. 1). 

Výrazne nižšiu mimopracovnú fyzickú aktivitu udávajú osoby so základným vzdelaním a 

300

telesne pracujúci. Muži sa dvojnásobne častejšie venujú športovým aktivitám v porovnaní so 

ženami. 

S nedostatočnou fyzickou aktivitou súvisí aj vysoký výskyt nadhmotnosti a obezity vo 

vyšetrenom súbore: podľa BMI bolo 60,7% osôb v pásme nadhmotnosti a obezity, podľa % 

telesného tuku 56,1%; našli sme vysoko významné rozdiely v neprospech mužov (tab. 2). 

Hodnoty BMI stúpajú s vekom, u mužov dosahujú maximum v najstaršej skupine (28,3) a u 

žien v skupine o 10 rokov mladších (45-54 ročných – 26,6). Percento tuku tiež stúpa s vekom, 

maximum dosahuje v najvyššej vekovej skupine nad 55 rokov (muži 26,6% tuku, ženy 33,7% 

tuku). Najväčší podiel osôb s nadhmotnosťou a obezitou podľa % tuku je v najstaršej skupine 

mužov – až 93,7% a v skupine 45-54 ročných žien – 71,1%. Ak porovnáme naše výsledky 

s výsledkami predchádzajúcich prác (3, 4) a veľkých projektov uskutočnených v SR 

v minulosti (5, 6), musíme konštatovať systematický nárast nadhmotnoti a obezity 

v slovenskej populácii, najmä u mužov. 

Z obéznych mužov až 54,8% má rizikové hodnoty WHR, z obéznych žien až 42,9%, 

čiže obezita je u väčšiny mužov a veľkého podielu žien abdominálneho typu. 

Tab. 2. Priemerné hodnoty BMI, % tuku a WHR a výskyt nadhmotnosti a obezity u mužov a žien 

muži ženy p 

BMI [kg.m -2 ] 26,9 ± 3,8 25,1 ± 4,7 . 

Nadhmotnosť podľa BMI [%] 49,2 35,4 0,0000 

Obezita podľa BMI [%] 18,9 18,3 0,776 

Percento telesného tuku [%] 21,7 ± 6,1 29,6 ± 7,3 . 

Nadhmotnosť podľa % tuku [%] 30,9 27,1 0,12 

Obezita podľa % tuku [%] 30,8 23,2 0,0014 

WHR – rizikové hodnoty [%] 26,8 16,7 0,0000 

Tab. 3. Priemerné hodnoty krvných lipidov, indexov aterogenity a výskyt rizikových hodnôt u mužov a žien 

muži ženy p 

CHOL celkový [mmol/l] 4,73 ± 0,98 4,82 ± 1,01 0,077 

CHOL ≥ 5,2 mmol/l [%] 30,4 32,2 0,459 

TG [mmol/l] 1,45 ± 0,88 1,17 ± 0,58 0,0000 

TG > 1,9 mmol/l [%] 21,9 9,9 0,0000 

HDL-CH [mmol/l] 1,38 ± 0,47 1,59 ± 0,43 0,0000 

HDL-CH < 1 mmol/l [%] 18,7 7,5 0,0000 

LDL-CH [mmol/l] 2,72 ± 0,94 2,67 ± 0,90 0,296 

LDL-CH ≥ 3 mmol/l [%] 35,4 32,2 0,219 

CHOL/HDL-CH (priemer) 3,79 ± 1,54 3,22 ± 1,19 0,0000 

CHOL/HDL-CH > 3,5 [%] 49,5 30,5 0,0000 

TG/HDL-CH (priemer) 1,22 ± 0,95 0,86 ± 0,64 0,0000 

TG/HDL-CH ≥ 2 [%] 15,0 5,1 0,0000 

LDL-CH/HDL-CH (priemer) 2,25 ± 1,28 1,86 ± 0,98 0,0000 

LDL-CH/HDL-CH ≥ 3 [%] 20,8 11,0 0,0000 

Z biochemických ukazovateľov (tab. 3) priemerné hodnoty krvných lipidov sú 

v pásme normálnych hodnôt. S výnimkou celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu sú však 

vysoko významné rozdiely vo výskyte nepriaznivých hodnôt v neprospech mužov. Výskyt 

zvýšených hladín celkového cholesterolu a LDL-CHOL je vyššie u mužov v prevažnej 

väčšine vekových skupín do 54 rokov; v najvyššej vekovej skupine (55-65 rokov) zastúpenie 

rizikových hladín u žien vysoko prekračuje ich zastúpenie u mužov (obr. 3). Zastúpenie 

rizikových hodnôt HDL-CHOL je vyššie u mužov vo všetkých vekových skupinách, aj keď 

v najvyššom veku je rozdiel najmenší. 

Priemerné hodnoty indexov aterogenity, aj zastúpenie rizikových hodnôt majú muži 

vysoko významne vyššie nielen v celom súbore, ale aj vo všetkých vekových skupinách 

301

s výnimkou indexov TG/HDL-CHOL a LDL/HDL-CHOL v najvyššej (> 55 rokov) vekovej 

skupine (tab. 3, obr. 4). 

% 

80 

CHOL ‡ 5,2 mmol/l 

HDL-CHOL < 1 mmol/l 

LDL-CHOL ‡ 3 mmol/l 

70 

60 

muži 

ženy 

50 

40 

30 

20 

10 

0 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 65 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 65 

< 25 25 - 34 35 - 4445 - 54 55 - 65 

muži 8 19 27,8 42,6 34,8 

ženy 13,6 11 25,8 44,5 73,7 

muži 36,8 17,7 17,4 18,9 19,4 

ženy 5,3 2,5 8,3 8,6 18,2 

muži 26,3 20,2 36,7 44,1 41,9 

ženy 15,8 11,5 28,8 43,4 63,6 

Obr. 3. Výskyt zvýšených hladín celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu a znížených hladín HDLcholesterolu 

u mužov a žien podľa veku. 

% 

60 

CHOL/HDL-CHOL > 3,5 

TG/HDL-CHOL ‡ 2 LDL-CHOL/HDL-CHOL ‡ 3 

50 

muži 

ženy 

40 

30 

20 

10 

0 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 65 

muži 47,4 37,4 47,8 58,1 56,5 

ženy 15,8 14,8 28,8 39 45,5 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 65 

muži 10,5 9,2 12,1 21,2 19,4 

ženy 0 1,6 3,9 6,9 27,3 

Obr. 4. Výskyt rizikových hodnôt aterogénnych indexov u mužov a žien podľa veku 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 55 - 65 

muži 26,3 15,3 22,2 22,5 22,6 

ženy 10,5 1,6 11,4 13,8 36,4 

Lipidový profil je vysoko významne nepriaznivejší v skupine osôb 

s nadhmotnosťou/obezitou vo všetkých sledovaných parametroch (tab. 4); osoby 

s nedostatočnou fyzickou aktivitou majú významne horšie hladiny celkového cholesterolu, 

LDL-cholesterolu, priemerný počet RF a CRF (tab. 5). Skupina fajčiarov má významne horšie 

302

všetky sledované parametre s výnimkou LDL-cholesterolu, kde je rozdiel nevýznamný (tab. 

6). 

Tab. 4. Porovnanie lipidového profilu a rizikových faktorov u osôb s normálnou hmotnosťou a 

s nadhotnosťou/obezitou 

normálna hmotnosť nadhmotnosť + obezita 

(n = 604) 

(n = 772) 

p 

CHOL [mmol/l] 4,45±0,93 4,94±0,95 0,000 

TG [mmol/l] 1,13±0,58 1,51±0,86 0,000 

HDL-CH [mmol/l] 1,56±0,44 1,43±0,47 0,000 

LDL-CH [mmol/l] 2,45±0,89 2,89±0,90 0,000 

CHOL/HDL-CH 3,07±1,04 3,85±1,55 0,000 

priem. počet RF 1,58±1,48 3,50±1,67 0,000 

Fram. riziko (%) 1,75±2,35 4,32±5,27 0,000 

CRF 1,66±1,56 2,21±3,44 0,000 

Tab. 5. Porovnanie lipidového profilu a rizikových faktorov u osôb s dostatočnou a nedostatočnou fyzickou 

aktivitou 

fyz. akt. dostatočná fyz. akt. nedostočná 

(n = 705) 

(n = 435) 

p 

CHOL [mmol/l] 4,68±1,00 4,89±1,01 0,001 

TG [mmol/l] 1,27±0,74 1,33±0,68 0,254 

HDL-CH [mmol/l] 1,47±0,45 1,49±0,48 0,476 

LDL-CH [mmol/l] 2,64±0,90 2,79±0,93 0,670 

CHOL/HDL-CH 3,46±1,28 3,62±1,59 0,062 

priem. počet RF 2,48±1,74 2,74±1,92 0,019 

Fram. riziko (%) 3,15±4,39 3,23±4,43 0,766 

CRF 1,96±1,50 2,15±1,34 0,031 

Tab. 6. Porovnanie lipidového profilu a rizikových faktorov u fajčiarov a nefajčiarov 

fajčiari 

nefajčiari 

(n = 404) 

(n = 854) 

p 

CHOL [mmol/l] 4,84±0,98 4,72±0,99 0,044 

TG [mmol/l] 1,41±0,87 1,24±0,67 0,000 

HDL-CH [mmol/l] 1,44±0,49 1,52±0,45 0,006 

LDL-CH [mmol/l] 2,75±0,93 2,64±0,88 0,054 

CHOL/HDL-CH 3,77±1,68 3,34±1,20 0,000 

priem. počet RF 2,41±1,81 2,17±1,70 0,022 

Fram. riziko (%) 5,85±6,60 1,99±2,38 0,000 

CRF 2,12±1,36 1,94±1,45 0,046 

Výskyt rizikových hodnôt krvných lipidov podľa dosiahnutého vzdelania je najvyšší 

v skupine so základným vzdelaním; u mužov sú štatisticky významné rozdiely v zastúpení 

zvýšených hladín TG, v priemernom počte RF a vo Framinghamskom riziku; u žien sú 

významné rozdiely vo všetkých sledovaných parametroch (tab. 7). 

Tab. 7. Porovnanie lipidového profilu a rizikových faktorov u mužov a žien podľa vzdelania 

muži 

ženy 

Vzdelanie 

základné stredné VŠ p základné stredné VŠ p 

(n = 35) (n = 499) (n = 188) 

(n = 73) (n = 543) (n = 155) 

CHOL ≥ 5,2 mmol/l (%) 42,9 32,5 30,3 0,347 38,4 37,4 26,6 0,036 

TG ≥ 1,9 mmol/l (%) 34,3 25,6 17,0 0,020 19,2 10,3 3,9 0,001 

HDL-CH ≤ 0,9/1,17 mmol/l (%) 5,9 13,3 8,2 0,086 26,0 18,6 10,9 0,023 

LDL-CH ≥ 3 mmol/l (%) 47,1 34,0 35,7 0,369 35,3 34,7 21,0 0,006 

CHOL/HDL-CH > 3,5 (%) 55,9 50,8 43,9 0,197 38,2 32,8 18,5 0,001 

priem. počet RF 3,46±1,85 3,00±1,78 2,70±1,74 0,030 3,11±1,87 2,30±1,83 1,64±1,39 0,000 

Fram. riziko (%) 7,59±5,00 5,00±5,59 4,23±5,38 0,005 2,03±2,70 1,44±1,55 1,18±0,70 0,002 

CRF 2,59±1,37 1,89±4,42 2,00±1,15 0,565 2,14±1,25 2,04±1,27 1,67±1,12 0,008 

303

V celom súbore sme vyhľadali osoby bez rizikových faktorov, t.j. tie, ktoré mali 

všetky objektívne vyšetrenia v norme (krvné lipidy, aterogénne indexy, TK, nemali 

nadhmotnosť ani obezitu podľa všetkých troch antropometrických ukazovateľov a súčasne 

nefajčili): našli sme spolu len 10,7% takýchto osôb – 6,3% mužov (v priemernom veku 32,6 

rokov; rozpätie 21-54 rokov) a 14,8% žien (v priemernom veku 35,8 rokov; rozpätie 19-57 

rokov); p=0,0000. Najvyššie zastúpenie takýchto osôb je v najmladších vekových skupinách, 

maximálne do 34 rokov u mužov a do 44 rokov u žien, nad týmto vekom je zastúpenie 

takýchto osôb minimálne alebo žiadne. Ide o osoby mladšie, s vyšším stupňom vzdelania, 

lepšou fyzickou aktivitou, lepšími stravovacími návykmi. 

priemerný 

počet RF 

4 

3,5 

muži (priemer: 2,94) 

ženy (priemer 2,24) 

3,57 

3,32 

3,55 

% 

13 

12 

11 

10 

muži 

ženy 

12,5 

3 

2,5 

2,16 

2,14 

2,81 

2,86 

9 

8 

7 

6 

7,4 

5 

5,1 

2 

1,99 

4 

3 

3,2 

1,5 

1,09 

1,21 

2 

1 

1,1 

1 

1,3 

1 

1,2 

1,7 

1 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 >=55 

0 

vek 

< 25 25 - 34 35 - 44 45 - 54 >=55 

Obr. 5. Priemerný počet RF u mužov a žien 

podľa veku 

Obr. 6. Priemerné 10-ročné riziko koronárnej 

príhody v % (Framinghamské skórovanie) 

Priemerný počet RF je u mužov 2,94 a u žien 2,24. Priemerný počet RF stúpa s vekom 

a vo všetkých vekových skupinách mali muži vyšší priemerný počet RF ako ženy. Ženy 

dosahujú v priemernom počte RF úroveň mužov približne o 10 rokov neskôr, až v najvyššej 

vekovej skupine dochádza k zbližovaniu oboch pohlaví (obr. 5). Ako konštatuje skupina 

odborníkov pre vyhľadávanie a liečbu hypercholesterolémie u dospelých (1), u mužov je 

riziko rozvoja ICHS vyššie ako u žien, ženy sa oneskorujú za mužmi v prvých prejavoch 

ICHS o 10-15 rokov. 

V pásme do 10% rizika podľa Framinghamského skórovania bolo 90,5% osôb (82% 

mužov – priem. vek 39,4 r. a 99% žien – priem. vek 41,8 r.; p=0,0000); v pásme od 10% - 

20% rizika bolo 8,6% osôb (16% mužov – priem. vek 50,1 r. a 1% žien – priem. vek 49,4 r.; 

p=0,0000) a v pásme nad 20% bolo 1% osôb (len muži – 1,9% - priem. vek 51,2 r.). 10-ročné 

riziko koronárnej príhody stúpa s vekom, strmšie u mužov, u žien je väčší vzostup až 

v najvyššej vekovej skupine (obr. 6). 

Výpočtom CRF (cholesterol retention fraction) získame obraz o 

aterogénnej/antiaterogénnej rovnováhe. Priemerné hodnoty u mužov boli 1,96±3,74 a u žien 

1,97±1,26; NS. Pri grafickom znázornení všetkých získaných hodnôt CRF vo vzťahu 

k systolickému TK získame obraz o riziku aterotrombotickej choroby vzhľadom na 

definovanú prahovú priamku (obr. 7). Hodnoty umiestnené nad prahom znamenajú zvýšené 

riziko vzniku aterotrombotickej choroby. 

304

CRF 

8 

7,8 

7,6 

7,4 

7,2 

7 

6,8 

6,6 

6,4 

6,2 

6 

5,8 

5,6 

5,4 

5,2 

5 

4,8 

4,6 

4,4 

4,2 

4 

3,8 

3,6 

3,4 

3,2 

3 

2,8 

2,6 

2,4 

2,2 

2 

1,8 

1,6 

1,4 

1,2 

1 

0,8 

0,6 

0,4 

0,2 

0 

-0,2 

-0,4 

-0,6 

-0,8 

-1 

-1,2 

-1,4 

-1,6 

-1,8 

-2 

80 100 120 140 160 180 200 

mmHg 

220 

Obr. 7. Prah rizika aterotrombotickej choroby 

Závery 

Z faktorov životného štýlu vystupuje do popredia vysoká záťaž stresmi v zamestnaní 

aj v súkromí, nedostatočná fyzická aktivita a niektoré nedostatky vo výžive. Závažný je najmä 

vysoký výskyt fajčenia v najmladšej vekovej skupine mužov, viac fajčia pracovníci s nižším 

vzdelaním a slobodní/-é. U pracovníkov s nižším vzdelaním sa tiež častejšie vyskytujú 

prejavy nesprávneho životného štýlu. 

Tretina mužov a žien má zvýšené/vysoké hladiny celkového cholesterolu. Podľa 

odporúčania 3. správy NCEP len polovica vyšetrených mala optimálne hodnoty LDLcholesterolu. 

Ženy majú o niečo horšie hladiny celkového cholesterolu, ale všetky ostatné lipidové 

parametre majú lepšie – najmä HDL-cholesterol a TG a tiež všetky aterogénne indexy. 

Lipidové parametre sa výrazne zhoršujú s vekom; temer vo všetkých vekových skupinách 

sú horšie u mužov s výnimkou celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu 

v postmenopauzálnom veku u žien. 

Ženy zaostávajú v riziku ICHS, resp. aterosklerózy minimálne o 10 rokov za mužmi; 

v postmenopauzálnom veku dochádza k zbližovaniu rizika mužov a žien. 

Nepriaznivý vplyv na lipidové parametre má fajčenie, telesná inaktivita, 

nadhmotnosť/obezita a sú významne závislé od stupňa vzdelania. 

Literatúra: 

1. Executive Summary of the Third Report of the National Cholesterol Education Program (NCEP) Expert 

Panel on Detection, Evaluation, and Treatment of High Blood Cholesterol in Adults (Adult Treatment 

Panel III). JAMA. 2001;285(19):2486 2496. 

305

2. Feeman, W.E. Jr.: Guidelines for diagnosis and treatment of high cholesterol. JAMA, 286, 2001, č. 19. 

3. Kajaba, I., Ondrejka, J., Kaláč, J., Nagy, L., Vokovová, K.: Vývoj prevalencie obezity u dospelých 

obyvateľov Slovenska. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, NCPZ 2000, 355 s. (s. 240-245). 

4. Gerová, Z., Panáková, I., Matušková, M.: Risk factors of cardiovascular diseases. Bratisl. lek. Listy 

1999;100(5):231-237. 

5. Riečanský I., Egnerová A.: Realizácia a výsledky Kardiovaskulárneho programu v Slovenskej republike. 

Bratislava, Ústav zdravotnej výchovy 1990. 62 s. 

6. Avdičová M. et al.: Prevalencia rizikových faktorov srdcovo-cievnych ochorení v skríningu programu 

CINDI. In: Vybrané informácie zo zdravotníckej štatistiky o vývoji ochorení obehovej sústavy v SR. 

Bratislava, ŠZÚ SR 1999. 111 s. (s. 95-108). 

306


KONCENTRÁ CIA APOLIPOPROTEÍNOV, LIPIDOV A VITAMÍNOV C, E 

U OBÉZNYCH MUŽ OV 

J. Koprovič ová, D. Petrášová, M. Kuchta 

Ú stav experimentálnej medicíny Lekárskej fakulty UPJŠ , Košice 


Ú vod 

Vý znamnú úlohu v etiopatogenéze aterosklerózy majú poč etné rizikové faktory. Narušený 

lipidový a lipoproteínový metabolizmus, č iže hyperlipidémia sa medzi nich zaraď uje ako 

vý znamné riziko. Vý sledky niekoľký ch vedecký ch štúdií dokázali, že vysoký m stupň om rizika 

a včasný m biomarkerom predč asnej aterosklerózy je z apolipoproteínov najmä zvýšená 

sérová koncentrácia apolipoproteínov B (apo B) (7, 10). 

Apo B je majoritný m apolipoproteínom lipoproteínov o nízkej hustote (LDL) a má bazálnu 

úlohu pri odbúravaní tý chto lipoproteínov z plazmy. Je zodpovedný za väzbu LDL č astíc 

na LDL receptor. Jeho 2 hlavné izoformy sú: apo B 100 , a apo B 48 . Keď urč ujeme sérovú 

koncentráciu apo B, urč ujeme vlastne koncentráciu apo B 100 , koncentrácia apo B 48 je prakticky 

zanedbateľná. Apolipoproteíny majú významnú úlohu v regulácii metabolizmu lipidov a 

apolipoproteínov. Ovplyvň ujú ho prostredníctvom aktivácie alebo inhibície veľkej enzý movej 

rodiny. Sú odkázané napr. na súč innosť s aktivitou lipoproteínovej lipázy (LPL) resp. lecitín: 

cholesterolacyltransferázy (LCAT). 

Apolipoproteíny triedy C sú nenahraditeľné pre katabolizmus ľudský ch lipoproteínov 

bohatý ch na triacylglyceroly. Taký mi č asticami sú lipoproteíny o veľmi nízkej hustote 

(VLDL) a chylomikróny. Apo C-II je kofaktorom LPL. Jeho nedostatoč ná tvorba vyvoláva 

hypertriacylglycerolémiu. Apo C-III je vý znamný glykoproteín. Je inhibítorom lipoproteínovej 

a hepatálnej lipázy. 

Vitamín C (kyselina askorbová) je dôležitý m antioxidantom, ktorého chronický nedostatok 

podporuje vznik hyperlipidémie. Má kľúč ovú úlohu v zabezpeč ení integrity arteriálneho 

endotelu. Bolo dokázané, že u ľudí s nízkou koncentráciou vitamínu C vý skyt hyperlipidémie, 

artériovej hypertenzie a aterosklerózy je veľmi č astý (2). 

V klinický ch štúdiách bol dokázaný benefič ný efekt vitamínu E (tokoferoly) v prevencii 

kardiovaskulárnych ako aj nádorový ch ochorení. V randomizovanej štúdii „CHAOS“ u 2002 

pacientov s koronarograficky preukázanou aterosklerózou dlhodobé podávanie vitamínu E 

vý znamne znížilo frekvenciu kardiovaskulárnej smrti a riziko akútneho infarktu myokardu 

(11). Účinok suplementácie vitamínu E sa vysvetľuje zvýšením koncentrácie tokoferolu 

v LDL-č asticiach a vyššou ochranou pred ich oxidač nou modifikáciou nutnou pre rozvoj aterogenézy 

(9). 

Zámerom našej štúdie bolo zistiť, aké sú sérové koncentrácie apo C-II, apo C-III a apo 

B. Zisťovali sme ich u 32 obéznych mužov stredného veku s hyperlipidémiou triedy B a C 

(skupina HL). Hyperlipidémie boli vybraté podľa kritérií expertov Európskej spoloč nosti pre 

aterosklerózu (EAS) z roku 1997. Vekový priemer vyšetrený ch mužov bol 49 ± 9 rokov 

a BMI 27-31 kg/m 2 . V kontrolnej skupine (skupina K) bolo vyšetrený ch 21 zdravý ch mužov 

zrovnateľného vekového priemeru bez obezity a hyperlipidémie. 


Sérová koncentrácia apo C-II a apo C-III sa vyšetrila metódou radiálnej imunodifúzie 

podľa Manciniovej. Koncentrácie apo B v krvnom sére sa urč ovala metódou elektroimunodifúzie 

podľa Curryho. Okrem koncentrácie apolipoproteínov sa urč ovala aj sérová koncentrá- 

307

cia vitamínov C a E i niektorý ch lipidov – TCH,TG, HDL-CH. Sérová koncentrácia vitamínu 

C sa urč ovala kolorimetricky a sérová koncentrácia vitamínu E metódou kvapalinovej chromatografie. 

Koncentrácie TCH, TG a HDL-CH sa vyšetrovali pomocou setov č eskej vý roby, 

prič om HDL-CH sa izoloval precipitač ne podľa Gidéza. Koncentrácia LDL-CH a non HDL- 

CH sa vypočítala zo známych matematický ch formúl. Výsledky sme štatisticky vyhodnotili 

Chí - testom a vý poč tom lineárnej regresie. 

Vý sledky 

U obéznych mužov s hyperlipidémiou triedy B a C sa zistila vý znamne zvýšená koncentrácia 

apo C-II (p

koncentráciu apo C-II a apo C-III. Uvedený nález vysvetľujú odlišný mi stravovacími návykmi 

probandov. Je známe, že Taliani v porovnaní so Š védmi sa stravujú zdravšie. Konzumujú 

veľa č erstvej zeleniny a ovocia s vysoký m obsahom flavonoidov a radi si popíjajú č ervené 

víno taktiež s bohatý m obsahom flavonoidov. Keďže flavonoidy sú dôležité antioxidanty, 

chránia pred kardiovaskulárnymi a nádorový mi ochoreniami (8). 

Naše vý sledky poukazujú okrem zvýšenej koncentrácie apo B aj na vý znamne zvýšené 

koncentrácie apo C-II a apo C-III u obéznych mužov s hyperlipidémiou. Z lipidov boli významne 

zvýšené koncentrácie TCH, TG, LDL-CH a non HDL-CH. Zvýšená sérová koncentrácia 

apo B je riziková aj v prípade normálnej sérovej koncentrácie TCH. Pochopiteľne riziko je 

ešte vý raznejšie, ak je zvýšená aj koncentrácia TCH a TG (1). 

Závery 

Z vý sledkov našej štúdie vyplý va, že u obéznych ľudí s hyperlipidémiou B a C vý razne 

ohrozujú ich zdravie viaceré riziká. Zaraď uje sa k nim aj vysoká sérová koncentrácia lipidový 

ch zložiek (TCH, TG, LDL-CH a non HDL-CH). V súlade s očakávaním sa zisťuje tiež 

vysoká koncentrácia apo B. Sprevádza ju aj vysoká koncentrácia apo C-II a najmä apo C-III. 

Poznamenávame, že koncentrácie tý chto apolipoproteínov sa odkláň ajú vý znamne od deklarovanej 

normy. 

U našich probandov zistená nízka koncentrácia vitamínu C v sére pravdepodobne súvisí 

s chybnou výživou a životný m štý lom. Obezita úzko súvisí s hyperlipidémiou a tiež 

s nesprávnou výživou a znamená znač né riziko z hľadiska predč asného vý voja aterosklerózy. 

Naše výsledky presvedč ujú o tom, že okrem apolipoproteínov apo B aj apolipoproteíny apo 

C-II a apo C-III sú včasný m biomarkerom s dobrou vý povednou hodnotou, ktorý ch zvýšená 

sérová koncentrácia vč as upozorň uje na číhajúce kardiovaskulárne riziko ešte pred manifestáciou 

klinický ch príznakov ochorenia. 

Literatúra: 

1. Assmann, G.: Lipid metabolism disorders and coronary heart disease. München, MMV Medizin Verlag 

1993, s. 21-27. 

2. Diaz, M. N., Frei, B., Vita, J. A.: Antioxidants and atherosclerotic heart disease. N. Engl. Med., 337, 1997, 

s. 408-416. 

3. De Backer, G., Hulstaert, F. et al.: Serum lipids and apoproteins in students whose parents suffered prematurely 

from a myocardial infarction. Am. Heart J., 112/3, 1986, s. 478-484. 

4. Fuster, V., Badimon, J.: The pathogenesis of coronary artery disease and the acute coronary syndromes. N. 

Engl. Med., 326: 244-250, 1992, s. 310-318. 

5. Kazumi, T., Yoshin, G. et al.: Effects of bezafibrate on plasma concentration and compositions of lipoproteins 

in patients with type IV hyperlipoproteinemia. Current Th. Res., 44, 1988, s. 1035-1043. 

6. Kollár, J., Koprovič ová, J. et al.: Apolipoprotein B100 in health and disease. The East Slovakia Epidemiological 

Study. Ateroskleróza, 5/1, 2001, s. 24-34. 

7. Kwiterovich, P.O., Coresh, J.: Prevalence of hyperapobetalipoproteinemia and other lipoprotein phenotypes 

in men and women with coronary artery disease. Am. J. Cardiol., 71, 1993, s. 631-639. 

8. Olsson, A., Holmquist, I. et al.: Serum apolipoproteins and fatty acids in relation to IHD in Northern and 

Southtern Europan Males. Acta Med. Scand., 5, 1998, s. 93-98. 

9. Rimm, E. B. et al.: The role of antioxidants in preventive cardiology. Curr. Opin. Cardiol., 1997, s. 188-194. 

10. Sharret, A. R., Patsch, W.: Associations of lipoprotein cholesterols, apolipoproteins A-I and B and triglycerides 

with carotid atherosclerosis and coronary heart disease. Atheroscler. Thromb., 14, 1994, 7, s. 1098- 

1104. 

11. Stephens, N. G. et al.: Randomised controlled trial of vitamin E in patients with coronary disease. Cambridge 

Heart Antioxidant Study (CHAOS). Lancet, 347, s. 781-786. 

309


ZDRAVOTNÍ STAV A POHYBOVÁ AKTIVITA VYBRANÉSKUPINY 

OBYVATELSTVA 

D. Fialová 1 , Z. Fiala 2 

1 Katedra tělesnévý chovy a sportu Pedagogickéfakulty, Univerzita Hradec Krá lové, 


přednosta: PaedDr. J. Ryba, CSc. 

2 Ú stav hygieny a preventivního lékařství Lékařskéfakulty UK, Hradec Krá lové, 


přednostka: doc. MUDr. J. Šmejkalová , CSc. 

Ú vod 

O nepříznivém zdravotním stavu obyvatelstva Č eské republiky bylo napsá no již 

mnoho a většina příčin stá vajícího stavu je poměrně dobře zná ma. Patří sem například 

převaha sedavého způsobu života, celková hypokineze, nevhodnéstravovací návyky, různé 

druhy závislostí, stres a konzumní přístup k životu. Jsou zná my i důsledky tohoto stavu, 

reprezentované nárůstem úmrtí v důsledku civilizačních chorob, sníženou střední délkou 

života, stoupající incidencí nádorový ch onemocnění, rostoucím vý skytem obezity, alergií a 

psychický ch poruch (7, 9). 

V Národním programu obnovy a podpory zdraví byly stanoveny tři základní okruhy 

faktorů, kterézdraví podmiňují (9). Jedná se o způsob života, životní prostředí a nedostatečné 

preventivní zaměření zdravotní péče. Obecně se soudí, že způsob života může modifikovat 

náš zdravotní stav z 50 – 60 %. Hypokineze představuje jeden ze zá kladních faktorů životního 

stylu, který může vý znamnou měrou ovlivňovat úroveň zdravotního stavu. Bylo proká zá no, 

že hypokineze má přímou souvislost se vznikem a rozvojem řady závažný ch 

prepatologický ch a patologický ch stavů, mj. i nadvá hy a obezity (1, 10, 11). 

Za nadvá hu je v současnédobě považová n nadbytek hmotnosti a za obezitu nadměrné 

zmnožení tukové tká ně. U obou stavů jde v 95 % o poruchu výživy s významný m 

zdravotním rizikem. Podle WHO je obezita definová na pro obě pohlaví indexem hmotnosti 

BMI větším než 30. Za normá lní hmotnost jsou považová ny hodnoty v rozmezí 18,5 – 24,9, 

zatímco vyšší hodnoty v rozpětí 25 – 29,9 charakterizují nadvá hu (13). Přibližně jedna 

čtvrtina až jedna třetina dospěléčesképopulace má BMI vyšší než 27, tedy nadvá hu (6, 7). V 

celostá tní studii HELEN (17) byla obezita konstatová na v průměru u 23,2 % osob. Bylo 

nalezeno 25,3 % obézních mužů a 21,6 % žen. V normě bylo 40 % žen a pouze 26 % mužů; 

nadvá ha byla zjištěna u 36 % žen a téměř u poloviny mužů. 

Nejčastější příčinou obezity je nerovnová ha mezi příjmem a vý dejem energie, v jejímž 

důsledku dochá zí k různý m formá m poškození zdraví. Esenciá lní vý znam v prevenci nadvá hy 

a obezity má dostatečný každodenní energetický výdej, především ve formě pravidelnéa 

vhodnépohybovéaktivity. Podle Jansy (5) nemá zhruba 67 % současnéčesképopulace ve 

věku 18 – 44 dostatečný objem pohybovéaktivity. Za dostatečný objem jsou považová ny 3,5 

hodiny sportu, cvičení nebo turistiky tý dně. Nedostatečná pohybová aktivita byla zjištěna i 

studií HELEN (17), a sice u 56 % osob ve věku 45 – 54 let. Tato studie současně proká zala 

jak vazbu mezi nepřítomností dlouhodobý ch zdravotních obtíží a optimá lní tělesnou 

hmotnosti, tak i vazbu mezi nepřítomností dlouhodobý ch zdravotních obtíží a dostatečnou 

pohybovou aktivitou (17). 

Pro zařazení pohybové aktivity jako součá sti léčby nadvá hy a obezity jsou 

determinujícími faktory především aktuá lní zdravotní stav jedince a úroveň jeho fyzické 

310

zdatnosti (12). Pohybová aktivita musí však vyhovovat i obecný m zásadá m, tj. vhodné 

struktuře, dostatečnému objemu a dostatečnéintenzitě a frekvenci (15). 

Cílem prezentovanéstudie bylo zjištění míry ovlivnění vybraný ch fyziologický ch a 

biochemický ch parametrů prostřednictvím řízenéa neřízené(individuá lní) pohybovéaktivity 

u osob s nadvá hou. 

Metodika 

Soubor tvořilo 50 žen středního věku s BMI 25 – 30, jejichž zdravotní stav umožňoval 

vykoná vat pohybovou aktivitu. Všechny ženy byly pacientkami metabolické poradny 

Gerontometabolickékliniky Fakultní nemocnice v Hradci Krá lové, který m byla doporučena 

standardní nízkoenergetická dieta s omezením tuku, se snížením denního energetického 

příjmu o 2000 kJ. Soubor byl ná sledně rozdělen na skupinu sledovanou (cvičící) a na skupinu 

kontrolní (necvičící). Každou skupinu tvořilo 25 žen. 

Harmonogram sledová ní: 

1. Vstupní vyšetření celého souboru (leden) 

2. Pětiměsíční řízená pohybová aktivita sledovanéskupiny 

3. Kontrolní vyšetření celého souboru (červen) 

4. Dvouměsíční individuá lní pohybová aktivita sledovanéskupiny 

5. Kontrolní vyšetření sledovanéskupiny (září) 

6. Desetiměsíční řízená pohybová aktivita sledovanéskupiny 

7. Kontrolní vyšetření celého souboru (červen) 

Pohybová aktivita sledovanéskupiny 

Ří zená pětiměsíční a desetiměsíční pohybová aktivita sledovanéskupiny probíhala 

dvakrá t tý dně v objemu 60 minut cvičení. Intenzita zatížení se pohybovala v rozpětí 50 – 70 

% maximá lní tepovéfrekvence (sledová no Sporttesterem). Lekce byla sestavena tak, aby 

nebyl přetěžová n pohybový apará t. Aerobní čá st zaujímala 25 – 35 minut lekce. Posilovací 

cvičení byla zaměřena především na zpevnění břišního svalstva a posílení dalších fázický ch 

svalový ch skupin. 

Neřízená , dvouměsíční pohybová aktivita probíhala podle individuá lního cvičebního 

programu. Všem žená m byla doporučena pohybová aktivita s frekvencí cvičení dvakrá t tý dně, 

v objemu minimá lně 45 minut a s intenzitou zatížení v rozpětí 50 – 70 % maximá lní tepové 

frekvence. Aerobní čá st představovala minimá lně 30 minut, posilovací cvičení bylo zaměřeno 

na břišní svalstvo. Rozcvičení a kompenzaci po posilová ní bylo doporučeno prová dět formou 

strečinku, podle naučený ch cviků. 

Lékařské vyšetření zahrnovalo základní anamnestické a antropometrické údaje, 

vybraná biochemická (celkem 17 parametrů) a fyziologická (celkem 5 parametrů) vyšetření. 

Biochemická a fyziologická vyšetření byla prová děna podle standardních metodik ve Fakultní 

nemocnici v Hradci Krá lové, na Vojenské lékařské akademii Jana Evangelisty Purkyně 

v Hradci Krá lovéa na Lékařskéfakultě University Karlovy v Hradci Krá lové. Motorickétesty 

(celkem 3 parametry) byly prová děny podle standardních metodik na Pedagogickéfakultě 

University Hradec Krá lové. 

Vý sledky a diskuse 

Tabulka 1 ukazuje statisticky vý znamné rozdíly mezi fyziologický mi a 

biochemický mi parametry sledované (cvičící) a kontrolní (necvičící) skupiny po 

pětiměsíčním a sedmná ctiměsíčním (doba celéstudie) cvičení. Tabulka 2 ukazuje statisticky 

vý znamnézměny fyziologický ch a biochemický ch parametrů mezi jednotlivý mi vyšetřeními 

sledovanéskupiny a tabulka 3 statisticky vý znamnézměny fyziologický ch a biochemický ch 

parametrů kontrolní skupiny mezi jednotlivý mi vyšetřeními. 

311

Tab. 1. Přehled změn parametrů mezi sledovanou a kontrolní skupinou po 5 a 17 měsících cvičení 

Parametr Porovná ní po 5 měsících Porovná ní po 17 měsících 

Hmotnost NS P

Porovná ní vý sledků jednotlivý ch vyšetření u sledovanéskupiny (tab. 2) 

Při hodnocení účinnosti 5 měsíčního cvičení, tj. při posuzová ní vý sledků prvního a 

druhého vyšetření sledované skupiny, jsme zaregistrovali změny některý ch parametrů. 

Bereme-li v úvahu průměrné hodnoty, bylo možné pozorovat pokles tělesné hmotnosti a 

snížení obvodů tělesný ch proporcí cvičenek (pas a boky). Došlo takék poklesu klidového 

systolického i diastolického krevního tlaku a tepovéfrekvence. Pokles jsme pozorovali rovněž 

u hladin glukózy, draselný ch iontů, bilirubinu, ALT, celkového cholesterolu a LDL 

cholesterolu. Nárůst naproti tomu zaznamenaly hladiny celkový ch bílkovin, kreatinkiná zy, 

kyseliny močové, kreatininu a močoviny. Téměř beze změn zůstaly hladiny sodný ch, 

vá penatý ch a chloridový ch iontů, AST a triacylglycerolů. Hladin statistické významnosti 

dosahovaly změny v pří padě srdeční frekvence a močoviny. Statisticky významnézlepšení 

bylo zaznamená no rovněž u síly břišního svalstva a úrovně protažení dolních končetin. 

Při hodnocení účinnosti dvouměsíční individuá lní pohybové aktivity u sledované 

skupiny, tj. při posuzová ní vý sledků druhého a třetího vyšetření, jsme zaregistrovali nárůst 

hmotnosti, klidové srdeční frekvence, celkového cholesterolu, triacylglycerolů a LDL 

cholesterolu. Současně jsme zaznamenali zhoršení vý sledků všech motorický ch testů. Došlo 

ke snížení hladin močoviny, kreatininu, kreatinkiná zy a celkový ch bílkovin. Zaznamenali 

jsem rovněž tendenci k dalšímu poklesu diastolického i systolického klidového krevního 

tlaku. Žá dná z uvedený ch změn nedosahovala hladin statistickévý znamnosti. 

Při hodnocení účinnosti následného, devítiměsíčního cvičení u sledovanéskupiny, tj. 

při posuzová ní vý sledků třetího a čtvrtého vyšetření, jsme zaznamenali snížení hmotnosti a 

srdeční frekvence. Dále jsme zaregistrovali redukci hladin sodný ch a chloridový ch iontů, 

kyseliny močové, bilirubinu, ALT, AST, kreatinkiná zy, celkového cholesterolu, 

triacyglycerolů, LDL cholesterolu. Ná růst jsme zaznamenali u hladin močoviny a HDL 

cholesterolu. Beze změn zůstaly hodnoty systolického a diastolického krevního tlaku a 

hladiny glukózy, kreatininu, celkový ch bílkovin a draselný ch a vápenatý ch iontů. Statistické 

vý znamnosti dosahovaly změny klidovésrdeční frekvence, hodnot LDL cholesterolu, AST a 

sodíkový ch iontů. Statisticky významnézlepšení jsme zaznamenali rovněž u síly břišního 

svalstva, úrovně protažení svalstva zadní strany dolních končetin a síly dolních končetin. 

Vezmeme-li v úvahu celkovézměny sledovaný ch parametrů mezi prvním a čtvrtý m 

vyšetřením, tj. budeme-li hodnotit celé17 měsíční cvičení, můžeme konstatovat, že došlo 

k celé řadě statisticky významný ch změn - k poklesu klidové srdeční frekvence, poklesu 

systolického a diastolického krevního tlaku, poklesu hladin LDL cholesterolu, hladiny AST, 

poklesu draslíkový ch iontů a k ná růstu hladiny močoviny. Kromě uvedeného jsme pozorovali 

celou řadu změn pod úrovní statistickévý znamnosti - snížení hmotnosti, glykémie, bilirubinu, 

ALT, AST, kreatinkiná zy, celkového cholesterolu a LDL cholesterolu a na druhé straně 

ná růst kreatininu, HDL cholesterolu a celkový ch bílkovin. V oblasti motorický ch testů došlo 

ke statisticky vý znamnému zlepšení síly břišního svalstva a úrovně protažení a síly svalstva 

dolních končetin. Při jednotlivý ch lékařský ch vyšetření jsme u všech sledovaný ch 

parametrů zaznamenali mezi cvičenkami velkéinterindividuá lní rozdíly. 

Tab. 3. Přehled statisticky vý znamný ch změn parametrů kontrolní skupiny mezi jednotlivý mi vyšetřeními a 

Parametr V1 vs. V2 V2 vs. V4 V1 vs. V4 

Srdeční frekvence NS P

Porovná ní vý sledků jednotlivý ch vyšetření u kontrolní skupiny (tab.3) 

Při hodnocení účinnosti 5 měsíční terapie bez začleněnépohybovéaktivity, tj. při 

posuzová ní vý sledků prvního a druhého vyšetření kontrolní skupiny, jsme rovněž 

zaregistrovali změny některý ch sledovaný ch parametrů. Bereme-li v úvahu průměrné 

hodnoty, bylo možné pozorovat nárůst systolického krevního tlaku, srdeční frekvence a 

hladiny kyseliny močové. Na druhé straně jsme pozorovali tendenci k mírnému poklesu 

diastolického krevního tlaku a k mírnému poklesu hladin bilirubinu, glukózy, LDL 

cholesterolu, celkového cholesterolu a chloridový ch a vá penatý ch iontů. Pokles chloridový ch 

iontů dosá hl hladiny statistickévý znamnosti. 

Vezmeme-li v úvahu celkovézměny sledovaný ch parametrů mezi prvním a čtvrtý m 

vyšetřením, tj. budeme-li hodnotit celou sedmná cti měsíční léčbu, můžeme konstatovat, že 

došlo ke statisticky vý znamnému snížení hladin LDL cholesterolu a vápenatý ch iontů. Na 

druhé straně došlo ke statisticky významnému nárůstu srdeční frekvence. Dále jsme 

zaregistrovaly mírný nárůst hmotnosti, systolického krevního tlaku, nárůst hladin kreatininu, 

kyseliny močovéa HDL cholesterolu. Vedle toho jsme zjistili pokles diastolického krevního 

tlaku, aktivit ALT a AST a hladiny celkového cholesterolu, bilirubinu a chloridový ch iontů. 

Takév této skupině jsme mezi pacientkami zaznamenali vý raznéinterindividuá lní rozdíly. 

Zá věr 

Hypokineze, díky svému vý raznému vlivu na zdraví jedince, se dostá vá do popředí 

zá jmů jak laickétak i odbornéveřejnosti.Vyplý vá to z celéřady studií, kterése zabý valy 

„mapová ním“ objemu pohybové aktivity obyvatelstva Č eské republiky (5, 13, 14, 17), 

sledová ním vlivu jejího nedostatku na zdravotní stav obyvatel (1, 5, 12), či jejím přínosem 

v léčb ě jednotlivý ch civilizačních onemocnění (2, 3, 4, 8, 16). Z hlediska hygieny a 

preventivního lékařství obecně má pohybová aktivita svéklasické, nezastupitelnémísto nejen 

v prevenci primá rní, ale i v prevenci sekundá rní jako doplňkový , podpůrný prostředek řady 

terapií a rovněž tak v prevenci terciá lní jako prostředek napomá hající ke stabilizaci, 

regeneraci a odolnosti organismu vůči recidivujícím patologický m stavům. Ve všech třech 

typech prevence je zcela zásadní otá zkou vhodnost aplikovanépohybovéaktivity. Z našich 

sledová ní vyplynulo, že řízená pohybová aktivita má významný vliv na námi sledované 

fyziologickéa biochemicképarametry ve smyslu zlepšení zdravotního stavu cvičících osob. 

Individuá lní pohybová aktivita, byť odborně sestavená , se mám jevila jako méně vhodná . 

Velkou úlohu zde zřejmě sehrá vá schopnost člověka vytrvat v započatém cvičení. Z hlediska 

dosažení cíle (zlepšení či udržení zdravotního stavu) se tedy pevná vůle stá vá podmínkou 

nutnou, nikoliv však dostačující. Má -li mít pohybová aktivita pozitivní zdravotní dopad, musí 

bý t ovšem nejen vhodně zaměřená , ale rovněž pravidelně a dlouhodobě, nejlépe celoživotně 

prová děná . 

Literatura : 

1. Bunc, B.: Novépohledy na minimá lní množství pohybový ch činností. Těl. Vý ch. Sport Mlad., 62 (7), 1996, 

s. 2-7. 

2. Fialová , D., Fiala, Z., Hlúbik, P., Zetocha, J.: Ří zená pohybová aktivita v léčb ě nadvá hy. In: Sborník 

konference Optimá lní působení tělesnézátěže a výživy. Gaudeamus, Universita Hradec Krá lové2001, str. 

253. 

3. Hamar, D.: Pohybová aktivita v prevencii ochorení (III), vysoký krevní tlak. In: Muscle and fitness 1996, 4, 

s. 47-48. 

4. Hošek, P.: Vhodnéindikace pohybovéaktivity u arteriá lní hypertenze. In: Plzeňský lékařský sborník supl., 

1996, 70 s. 37-38. 

5. Jansa, P, Kocourek, J.: Pohybovéaktivity u dospělépopulace v Č eskérepublice. In: Sborník konference 

Optimá lní působení tělesnézá těže a vý živy. Gaudeamus, Universita Hradec Krá lové2001, s.148–151. 

6. Kolektiv autorů: Manuá l prevence v lékařsképraxi I.: Prevence poruch a nemocí. Praha, SZÚ 1994, s. 137. 

314

7. Kříž, J. a kol.: Jak jsme na tom se zdravím. Praha, SZÚ 1997, s. 91. 

8. Matouš, M., Radvanský , J.: Využití pohybovéterapie u pacaientů s internimi civilizačními chorobami. In: 

Sborník konference Optimá lní působení tělesnézá těže a vý živy. Universita Hradec Krá lové2001, str. 152. 

9. Ná rodní program zdraví. Praha, Ministerstvo zdravotnictví Č eskérepubliky 1995, s. 58. 

10. Placheta, Z. a kol.: Zátěžová a funkční diagnostika a preskripce pohybové léčby ve vnitřním lékařství. 

Masarykova universita Brno, 1995, s. 156. 

11. Provazník, K., Komá rek, L.: Prevence v primá rní péči. Praha, Stá tní zdravotní ústav, Fortuna 1997, s. 135. 

12. Radvanský , J., Kučera, M.: Indikace a kontraindikace pohybový ch činností v povinnéa zdravotní tělesné 

vý chově. Těl. Vý ch. Sport Mlad., 65, 1999, 4, 19, s. 1- 6. 

13. Systém monitorová ní zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Subsystém 6 

Hodnocení zdravotního stavu. Odborná zprá va za rok 1999. Praha, SZÚ 2000, s. 97. 

14. Systém monitorová ní zdravotního stavu obyvatelstva Č eské republiky ve vztahu k životnímu prostředí. 

Souhrnná zprá va za rok 1999. Praha, SZÚ 2000, s.103. 

15. Teplý , Z.: Zdraví, zdatnost, pohybový režim. Ověřte si svoji kondici. Praha, Asociace SPV 1995, s. 40. 

16. Vizinová , H.: Esenciá lní hypertenze a pohybová aktivita. Prak. Lék, 79, 1999, 7, s. 104–109. 

17. Žejglicová , K., Davidová , E.: Co víme o zdravotním stavu českéměstsképopulace? Zpravodaj Ú středního 

Monitoringu a Centra hygieny životního prostředí, VIII, 2001, 4, s. 1-10. 

315


ANALÝ ZA SUBJEKTIVNĚ UDÁVANÉ HO ZDRAVÍ VE VZTAHU 

K SOCIOEKONOMICKÝ M FAKTORŮ M 1 

A. Š plíchalová, H. Tomáš ková, H. Š lachtová 

Krajskáhygienickástanice, Ostrava, Č eskárepublika 


Ú vod 

Epidemiologické studie posledních let se zabývají dílčími rizikovými faktory a jejich 

vlivem na zdravotní stav, ne jako celek, ale spíš e v souvislosti s incidencí nebo prevalencí 

jednoho nebo několika mála onemocnění. Výsledky nesčetných studií potvrzují významnou 

souvislost zdravotního stavu a vzdělání, socioekonomického statusu (SES) a zdraví, životního 

stylu a zdraví (2, 14, 32). Cílem této práce je hodnocení zdravotního stavu obyvatel velkého 

průmyslového města, jejich rozdílného přístupu ke zdraví a preventivním opatřením ve vztahu 

k faktorům životního stylu a SES. 

Metody 

Studie je koncipována jako dotazníkové šetření u náhodně vybraného vzorku 3000 

obyvatel města Ostravy ve věkovém rozmezí 25-70 let. Distribuce a sběr dotazníků byl 

realizován poštovním stykem. Z celkového množství 3 tisíc rozeslaných dotazníků bylo 

vráceno 634 kompletně vyplněných (návratnost 21,1%). Data byla vložena dvakrát, vyčištěna 

a zpracována statistickým programem STATA (30). Byla ověřena validita a reliabilita dat. 

V intervalu 6 týdnů od hlavní dotazníkové studie bylo znovu poštou rozesláno 300 dotazníků 

k opakovanému vyplnění. Zpět se vrátilo 180 dotazníků (návratnost 60,0%) a hodnocení 

reliability bylo vyjádřeno procentem shody odpovědí a Kappa indexem (6, 17). Výsledky 

studie spolehlivosti byly využity při další analýze dat a také při interpretaci výstupů celé 

studie. 

Informace o zdravotním stavu respondentů byly analyzovány ve vztahu k základním 

socioekonomickým faktorům – pohlaví, věk, vzdělání, ekonomickáaktivita, rodinný stav, 

ekonomickásituace rodiny a podmínky bydlení. Při statistickém hodnocení dat byla použita 

analýza rozptylu ANOVA, logistickáregrese, korelační tabulky byly hodnoceny χ 2 -testem. 

Na základě analýzy vztahů SES faktorů, životního stylu, přístupu k vlastnímu zdraví a 

zdravotním preventivním opatřením, a také podle charakteristik chování respondentů 

(použitím χ 2 -testu a analýzou rozptylu ANOVA) byly vytvořeny agregované proměnné pro 

pasivitu, spokojenost, psychickou pohodu a rizikové chování. Vytvořené proměnné byly 

analyzovány ve vztahu ke zdravotnímu stavu použitím logistické regrese. 

Výsledky 

Zdravotní stav respondentů 

Tři čtvrtiny respondentů (75,5%) hodnotily svůj zdravotní stav jako dobrý nebo velmi 

dobrý, 24,5% udalo dlouhodobé zdravotní potíže nebo nemoci. Subjektivní hodnocení 

zdravotního stavu pozitivně korelovalo se vzděláním – čím vyšší vzdělání, tím lepší 

hodnocení zdravotního stavu (p

asociaci k věku – čím byli lidé starší, tím hůře hodnotili svoje zdraví (p

Po adjustaci o proměnné uvedené v modelu I. se významný vztah nepotvrdil pro faktor 

podmínek bydlení (tab.1). V šetřeném souboru byla signifikantní asociace zjištěna u pohlaví – 

ženy jsou významně méně nemocné než muži, věku – nemocných přibývás rostoucím věkem; 

ve skupině respondentů nad 60 let je téměř 6krát více nemocných než v referenční kategorii, 

vzdělání – ve skupině osob se základním vzděláním je téměř 3krát více nemocných než ve 

skupině vysokoškolsky vzdělaných osob, ekonomické aktivity – ve skupině neaktivních 

respondentů bylo téměř 2krát více nemocných než u ekonomicky aktivních osob, ekonomické 

situace rodiny – ve skupině s průměrnou ekonomickou situací je významně méně nemocných 

než ve skupině respondentů, kteří hodnotili svou ekonomickou situaci jako podprůměrnou. 

Body Mass Index (BMI) a kontrola vlastního limitu hmotnosti 

BMI byl kalkulován podle standardního vzorce z udaných hodnot výšky a hmotnosti 

jednotlivých respondentů. Průměrné hodnoty BMI u mužů byly 24,0 u žen 21,1 (počet mužů 

278, žen 347). Z obr. 1 je patrné významně vyšší zastoupení mužů v kategorii s nadváhou 

(BMI 25-30) a významně nižší v kategorii s podprůměrnou hmotností (BMI pod 20). Byla 

nalezena významnáasociace mezi BMI a věkem – hodnoty BMI rostou s přibývajícím věkem 

(p

ekonomicky aktivních (p

Asi polovina respondentů (52,2%) pravidelně absolvuje preventivní prohlídky u svého 

praktického lékaře (signifikantně více muži – p

5krát častěji v psychické nepohodě než zdraví respondenti a tento vztah se potvrdil i po 

adjustaci o uvedené socioekonomické faktory (tab. 3). U nemocných lidí v našem souboru se 

zjistilo, že jsou více pasivní než zdraví jedinci a tento vztah zůstal významný i po adjustaci 

o vybrané faktory, jak je uvedeno v tab. 4. Výsledky prezentované v tab. 5 ukázaly, že 

u nemocných osob je rizikové chování významně méně časté, než u osob zdravých. 

Tab. 3. Nedostatek psychické pohody ve vztahu k zdravotnímu stavu /nedostatek psychické pohody - závažné 

problémy, problematické vztahy s ostatními lidmi, zvýšenánáchylnost ke stresům, nízkáschopnost zvládat 

stres, nespokojenost s ekonomickou situací, únava, podrážd ěnost, nespokojenost; počet v psychické pohodě - 

238, počet s nedostatkem psychické pohody – 147/ 

CRUDE OR 

MODEL I 

Kategorie proměnných N 

Zdravotní 

stav 

OR 95%CI P OR 95%CI P 

zdraví 

nemocní bez problémů 

279 

176 

1+ 

0.94 0.56-1.60 0.832 

1+ 

1.38 0.74-2.57 0.308 

nemocní 140 5.76 3.18-10.42 0.000 10.70 4.47-25.60 0.000 

1+ referenční kategorie; P - P >|z|; Model I – adjustováno o pohlaví, věk, vzdělání, ekonomickou aktivitu, 

ekonomickou situaci rodiny, rodinný stav a podmínky bydlení 

Tab. 4. Pasivita ve vztahu k zdravotnímu stavu /Pasivní jedinec – často sleduje televizi, volný čas tráví převážn ě 

četbou, neopouští město o víkendech a dovolených, zřídka se stýkás přáteli; počet pasivních – 106, počet 

aktivních 353/ 

CRUDE OR 

MODEL I 

Zdravotní 

stav 


OR 95%CI P OR 95% CI P 

zdraví 279 1+ 1+ 

nemocní bez problémů 176 1.29 0.73-2.27 0.379 1.17 0.63-2.15 0.617 

nemocní 140 3.32 1.93-5.71 0.000 2.43 1.28-4.62 0.007 



Tab. 5. Rizikové chování ve vztahu k zdravotnímu stavu /rizikové chování – minimální fyzickáaktivita – po 

vyloučení osob se zdravotními důvody, pití černé kávy – více než 3 šálků denně, kouření, nepravidelné 

stravování, vlastní strava hodnocena jako nezdravá, neabsolvuje preventivní prohlídky - lékaře navštěvuje jen v 

případě nemoci, v případě nemoci z nachlazení spojené s horečkou chodí do práce, odmítá doporučenou 

nemocenskou, konzumace nezdravých potravin; počet osob s rizikovým chováním 286, nerizikové chování 138/ 

CRUDE OR 

MODEL I 

Zdravotní 

stav 


OR 95%CI P OR 95% CI P 

zdraví 279 1+ 1+ 

nemocní bez problémů 176 0.49 0.30-0.80 0.004 1.16 0.62-2.19 0.639 

nemocní 140 0.25 0.14-0.46 0.000 0.43 0.19-098 0.044 



Diskuse 

Při sledování epidemiologických studií byl zaznamenán zvýšený zájem o analýzu 

vztahu mezi zdravím a SES (29). Výsledky mnoha prací potvrdily významnou asociaci mezi 

zdravotním stavem a vzděláním, SES a životním stylem (14, 18, 31, 3, 19). Výsledky 

hodnocení zdravotního stavu obyvatel sledovaného průmyslového regionu byly srovnávány 

především s literárními zdroji výsledků šetření zdravotního stavu v celorepublikovém 

měřítku, aby bylo možno posoudit odlišnosti zmiňované oblasti. 

Subjektivně udávaný zdravotní stav byl hodnocen podle 5-škálové stupnice od velmi 

dobrého po velmi špatný. Proporce respondentů s velmi špatným a špatným zdravím v našem 

souboru byla dvakrát vyšší (25%) ve srovnání s výsledky sledování subjektivního zdraví v 

rámci celé republiky – 12.5% (8). Další důležitou skutečností je, že sledovaný soubor byl z 

321

hlediska faktoru vzdělání nehomogenní a neodpovídal vzdělanostní struktuře šetřené oblasti - 

významně převažovali respondenti s vyšším vzděláním. Osoby s nižším vzděláním 

neprojevily zájem o účast v dotazníkovém šetření zdravotního stavu, což je zjištění, na které 

Bauman a kol. upozorňuje ve své práci (1). Lze předpokládat, že pokud by soubor odpovídal 

proporci vzdělání sledovanému regionu, zvýšil by se i počet osob, které hodnotily svůj 

zdravotní stav jako špatný, a to s ohledem na prokázanou významnou asociaci zhoršujícího se 

subjektivně udávaného zdraví s klesajícím stupněm dosaženého vzdělání. 

Ze všech sociodemografických faktorů je zdravotní stav nejvíce ovlivněn věkem a 

pohlavím (10, 11, 24, 26), což podporují i naše výsledky. V mnoha sledovaných studiích byl 

významně horší zdravotní stav zjištěn u žen (24, 26, 7). Naopak, v šetřeném souboru bylo 

hodnocení zdravotního stavu významě horší u mužů. Tato skutečnost je danácharakterem 

sledovaného regionu – intenzívně industrializovaná oblast s výrazně rozvinutým těžkým 

průmyslem, zejména metalurgickým a dobýváním uhlí, kde jsou na nejvíce rizikové práce 

zařazováni výhradně muži. I přes poměrně dobře rozvinutou pracovně lékařskou péči, dochází 

v tomto kraji dlouhodobě k nejvyšší incidenci profesionálních onemocnění v celé Č eské 

republice, které často vedou k plné invalidizaci pracovníků (9). Prevalence chronických 

onemocnění v souboru byla velice podobná ve srovnání s celorepublikovými výsledky a 

pohybovala se kolem 50% šetřených respondentů (23, 21). 

Dalšími významnými sociodemografickými faktory, které jsou v epidemiologických 

studiích zmiňovány v souvislosti se zdravotním stavem jsou vzdělání, ekonomickásituace, 

zaměstnání, rodinný stav (2, 32, 11, 10, 7, 19). Výsledky prezentované studie jsou v souladu s 

výsledky šetření populace v Č R. Byla potvrzena významná asociace ke všem uvedeným 

faktorům s výjimkou faktoru rodinného stavu, kde byly výsledky nesignifikantní (11, 10, 23, 

7). 

Koening ve své práci udávápozitivní vliv náboženství na psychické i fyzické nemoci 

(15). Výsledky této studie prokázaly, že počet věřících je významně vyšší mezi nemocnými 

osobami. Rozložení věřících v naší studii je nerovnoměrné - více věřících je mezi staršími 

lidmi, kteří zároveň udávají i více chronických nemocí a hůře hodnotí svůj zdravotní stav. 

Proto po adjustaci o základní socioekonomické faktory se vliv náboženství na subjektivně 

vnímané zdraví nepotvrdil. 

Mnoho amerických i evropských studií svými výsledky potvrdily vztah obezity k 

faktorům věku, pohlaví, SES a životního stylu (5, 13, 27, 28). V souladu s výsledky studií, 

které šetřily obyvatele v Čechách (27), tak i na Slovensku (13) byl u mužů v šetřeném 

souboru prokázán významně vyšší BMI a potvrzen trend rostoucích hodnot BMI 

s přibývajícím věkem. Ženy s vyšším BMI měly ve studii Krcha a kol. vyšší sklon 

k redukčním dietám (16), ve sledované studii se tento fakt nepotvrdil. Prezentované výsledky 

prokázaly zvýšený výskyt chronických onemocnění s rostoucím BMI, což podpoují i výstupy 

šetření souboru mladých australských žen (4). 

Bylo prokázáno, že s přibývajícím věkem roste i spotřeba pravidelně užívaných léků 

na předpis, zejména analgetik a hypnotik; u žen významně více než u mužů. Tyto výsledky 

potvrdily i závěry ze sledování zdravotního stavu české populace v rámci projektu EUROHIS 

- Health Interview Surveys in Europe (20). Výstupy některých studií upozornily na pozitivní 

asociaci mezi zdravotním stavem a kvalitou života, spokojeností a psychickou pohodou (25, 

22) - prezentované výsledky tyto výstupy potvrdily. 

Negativní vliv rizikových faktorů životního stylu na zdravotní stav byl opakovaně 

potvrzen (2, 3, 5, 27). Ve sledovaném souboru respondentů byl zjištěn opak – nemocní se 

chovají méně často rizikově než zdraví. Vzhledem k tomu, že hodnotíme výsledky 

průřezového šetření, neznáme charakter chování ve vztahu k rizikovým faktorům v době před 

onemocněním. Méně časté rizikové chování u nemocných respondentů může být až 

322

výsledkem změny přístupu k vlastnímu zdraví vlivem nemoci a vlivem intervenčních 

zdravotních preventivních opatření. 

Závěr 

Výskyt závažných chronických onemocnění ve sledované oblasti byl v souladu s 

celorepublikovými statistikami, ale rozdíl byl ve výsledcích hodnocení subjektivního zdraví - 

proporce respondentů s velmi špatným a špatným zdravím v šetřeném souboru byla dvakrát 

vyšší. 

Byl prokázán významný vztah mezi skupinou zdravých a nemocných respondentů ke 

všem sledovaným socioekonomickým faktorům (pohlaví, věk, ekonomická aktivita a 

hodnocení ekonomické situace rodiny) s výjimkou podmínek bydlení a rodinného stavu. 

Zdravotní stav se zlepšoval s rostoucím stupněm vzdělání, ekonomickou situací, lepší zdraví 

bylo u žen a osob ekonomicky aktivních, se stoupajícím věkem se zdraví zhoršovalo. U všech 

zmíněných socioekonomických faktorů ve vztahu ke zdraví byly výsledky v souladu s 

výstupy sledování zdravotního stavu v celorepublikovém měřítku kromě faktoru pohlaví. 

Významně horší zdravotní stav byl zjištěn u mužů a je v rozporu i s mnoha 

epidemiologickými studiemi, které za horší označují zdravotní charakteristiky žen. Toto 

zjištění vysvětluje charakter sledovaného průmyslového regionu, kde na velkém počtu 

rizikových prací v metalurgickém průmyslu a při dobývání uhlí pracují výhradně muži, a také 

incidence profesionálních onemocnění, která je v tomto kraji dlouhodobě nejvyšší v celé 

republice. 

Nemocní respondenti v šetřeném souboru byli významně více nespokojeni, častěji 

v psychické nepohodě a více pasivní ve srovnání se skupinou zdravých osob. Naproti tomu 

bylo u nemocných lidí zjištěno významně méně časté rizikové chování ve srovnání se 

zdravými, což může být i v důsledku změny přístupu k vlastnímu zdraví vlivem nemoci a 

pozitivního vlivu zdravotní intervence. 

Aktuální informace o průběhu celého grantového úkolu jsou přístupné na internetové 

adrese: www.khsova.cz/projekty/ses/index.htm. 

Literatura: 

1. Baumann, A., Stieber, J., Lowel, H.: Nonparticipation as a factor influencing the value of follow-up studies 

– MONICA Survey. Gesundheitswessen, 1997, 59, Suppl 1, s. 19-25. 

2. Bobak, M., Skodova, Z., Pisa, Z. et al.: Political changes and trends in cardiovascular risk factors in the 

Czech Republic, 1985-92. J Epidemiol Community Health, 1997, 51, s. 272-7. 

3. Bobák, M., Š kodová, Z., Píš a, Z.: Vztah mezi vzděláním a prevalencí kardiovaskulárních rizikových 

faktorů. Č as. Lék. čes., 133, 1994, 20, s. 627-632. 

4. Brown, W. J., Mishra, G., Kenardy, J., Dobson, A.: Relationships between body mass index and well -being 

in young Australian women. Int J Obes Relat Metab Disord., 2000, 24 (10), s. 1360-1368. 

5. Cairney, J., Wade, T. J.: Correlates of body weight in the 1994 National Population Health Survey. 

International Journal of Obesity, 1998, 22, s. 584-591. 

6. Cohen, J.: A coefficient of agreement for nominal scales. Educational and Psychological Measurement, 

1960, 20, s. 37–46. 

7. Dvořák, V.: Lidí s dobrým a špatným zdravím je přibližně stejně. Zdravotnické noviny, 48, 1998, 42, s. 12. 

8. European Communities and World Health Organization: Highlights on Health in Czech Republic. 

European Communities and World Health Organization 2001 (cited 2002 July 18). 

9. Fenclová, Z., Urban, P., Pelclová, D., Lebedová, J., Lukáš , E.: Profesionální onemocnění hláš enáv Č eské 

republice v r.2001. Č eské pracovní lékařství, 3, 2002, 2, s. 67-74. 

10. Hrkal, J.: Poštovní šetření zdraví a vstřícnost zdravotnického systému (H&HSR 2000-2001) Díl VII: Vztah 

mezi subjektivním zdravím a vybranými ukazateli. Aktuální informace Ú ZIS Č R, 2001, No 66. 

11. Hrkal, J.: Vliv sociodemografických proměnných na celkové zdraví podle šetření HIS CR 99. Aktuální 

informace Ú ZIS Č R, 2001, No 25. 

12. Hrkal, J.: Věkovástandardizace ukazatelů v šetření HIS CR 99. Aktuální informace Ú ZIS Č R, 2001, No 

17. 

323

13. Janušová, T., Szárazová, M., Dostál, A.: Výskyt obezity ako rizikového faktora kardiovaskulárných 

ochorení v modelovej skupine vysokoškolákov. Hygiena, 47, 2002, 2, s. 82-89. 

14. Kephart, G., Thomas, V. S., Mac Lean, D.R.: Socio-economic differences in the use of physician services 

in Nova Scotia. Am J Public Health, 1998, 88, s. 800-803. 

15. Koening, H. G.: Religious attitudes and practices of hospitalised medically ill older adults. Int. J. Geriat. 

Psychiatry, 1998, 13, s. 213-224. 

16. Krch, F. D., Drábková, H., Rathner, G.: Vnímání vztahu mezi nadváhou, zdravotními a psychickými 

potížemi u českých mužů a žen. Prakt. Lék., 77, 1997, 1, s. 37-41. 

17. Landis, J. R., Koch, G. G.: The measurement of observer agreement for categorical data, Biometrics, 1977, 

33, s. 159 – 174. 

18. Marmot, M. G., Fuhrer, R., Ettner, S. L. et al.: Contribution of psychosocial factors to socio-economic 

differences in health. The Milbank Quarterly, 1998, 76, 3, s. 403-48, 305. 

19. Marmot, M. G. et al.: Psychosocial factors and health: Contribution of psychosocial factors to socioeconomic 

differences and health. The Milbank Quarterly, 1998; 76, 3, s. 403-448. 

20. Matoušková, E.: Š etření zdravotního stavu české populace (EUROHIS 2001) Díl IX.: Užívání léků. 

Aktuální informace Ú ZIS Č R, 2002, No 6. 

21. Matoušková, E.: Š etření zdravotního stavu české populace (EUROHIS 2001) Díl VIII. Chronická 

nemocnost. Aktuální informace Ú ZIS Č R, 2002, No 5. 

22. Matoušková, E.: Š etření zdravotního stavu české populace (EUROHIS 2001) Díl VI. Kvalita života. 


23. Procházková, I.: Š etření zdravotního stavu obyvatel Č R (HIS Č R 1999). Chronickánemocnost. Aktuální 


24. Procházková, I.: Š etření zdravotního stavu obyvatel Č R (HIS Č R 1999). Subjektivně vnímané zdraví. 


25. Procházková, I.: Š etření zdravotního stavu obyvatel Č R (HIS Č R 1999). Emoční pohoda. Aktuální 


26. Procházková, I.: Š etření o zdravotním stavu obyvatel Č R (HIS Č R 1999). Celkové hodnocení zdraví. 


27. Procházková, I.: Š etření o zdravotním stavu obyvatel Č R (HIS Č R 1999). Životní styl – index tělesné 

hmotnosti, konzumace alkoholu a kouření (díl I). Aktuální informace Ú ZIS Č R, 2000, No 20. 

28. Ross, C. E., Mirowski, J.: Refining the association between education and health: The effects of quantity, 

credential and selectivity. Demography, 1999, 36; 4, s. 445-460. 

29. Slachtova, H., Splichalova, A.: Review of SES, life-style and life-conditions factors being investigated in 

studies presented in the ISEE Conferences 1998-2000. Epidemiology, 2001, 12, 4, s. 31. 

30. Stata Corp.: STATA Statistical Software: Release 7, College Station, Texas, STATA Corporation, 2001. 

31. Van Loon, A. J., Goldbohm, R. A, Kant, I. J. et al.: Socio-economic status and lung cancer incidence in 

men in The Netherlands: is there a role for occupational exposure? J Epidemiol Community Health, 1997; 

51, s. 24-9. 

32. Wiggers, J. H., Sanson, F. R.: Duration of general practice consultations: association with patient 

occupational and educational status. Soc Sci Med, 1997, 44, s. 925-34. 

324


ANALÝZA ŽIVOTNÍHO STYLU 

VE VZTAHU K SOCIOEKONOMICKÉMU STATUSU 1 

H. Šlachtová, H. Tomášková, A. Šplíchalová 



Úvod 

Epidemiologické studie přinášejí důkazy o prokazatelném vztahu mezi socioekonomickým 

statusem (SES) a zdravím. Pravděpodobnou příčinou rozdílů je životní styl, zvláště 

pak životní styl obyvatel žijících v průmyslovém městě, který je ovlivněn těžkým a těžebním 

průmyslem. Cílem prezentované studie bylo prokázat vztah mezi SES, demografickými charakteristikami 

a životním stylem v průmyslovém regionu. 

Metody 

Strukturovaný dotazník byl zaslán náhodnému vzorku 3000 obyvatel Ostravy ve věku 

25-70 let. Dotazníky byly rozesílány a sbírány poštou. Data byla 2x vložena, vyčištěna a analyzována 

užitím statistického softwaru STATA (26). 

Částí projektu bylo i ověření reliability dotazníku. Spolehlivost odpovědí (180 dotazníků 

bylo znovu zasláno respondentům po 6 týdenním intervalu) byla zjišťována dvěma metodami: 

procentem shody a Kappa indexem (7, 14). Míra shody kolísala od 46% do 100% a 

hodnota Kappa indexu –0,01 do 1. Shoda představovaná Kappa indexem byla rozdělena do 4 

skupin (≤0,4 – slabá; 0,41-0,6 – průměrná; 0,61–0,80 – dobrá; 0,81–1 – téměř perfektní). 

Shoda dotazníků byla nedostatečná pouze v 6,6 % otázek, průměrná v 31,1%, dobrá v 45,9% 

a téměř perfektní v 16,4% otázek. Užití otázek, u nichž shoda odpovědí byla vyhodnocena 

jako průměrná nebo slabá, bylo řešeno následujícími třemi způsoby: a) byly nahrazeny obdobnými 

otázkami s vyšší shodou, b) byly použity agregované proměnné, pokud to bylo 

možné, nebo 3) data nebyla užita v další analýze. Tyto důležité výsledky byly brány do úvahy 

v další analýze dat a při interpretaci výsledků studie. 

SES a demografické faktory byly analyzovány podle pohlaví, věku, vzdělání, rodinného 

stavu, ekonomické situace rodiny a podmínek bydlení ve vztahu s širokou škálou informací 

o životním stylu. Byly užity následující metody: χ 2 -test, analýza rozptylu ANOVA a logistická 

regrese. 

Výsledky 

Celkem bylo vráceno 634 vyplněných dotazníků (21,1% míra návratnosti). Nejnižší 

míra návratnosti byla ve skupinách se základním vzděláním. 

Charakteristika studovaného vzorku 

Složení souboru bylo homogenní podle pohlaví a věku. Vzdělanostní struktura respondentů 

nekorespondovala se vzdělanostními charakteristikami obyvatelstva města – absolutně 

a relativně nejnižší míra návratnosti ve skupinách se základním vzděláním vedla k nízkému 

zastoupení této vzdělanostní skupiny (1); relativně nejvyšší zájem o studii byl zaznamenán u 

respondentů s vysokoškolským vzděláním. 

1 Tato studie byla realizována v rámci grantového projektu IGA MZ ČR č. NJ/6139-3: Subjektivní přístup 

obyvatel Ostravy ke zdraví v závislosti na jejich životním stylu, SES a vzdělání. 

325

Signifikantní rozdíly byly nalezeny mezi vzdělanostními skupinami podle pohlaví 

(vyšší počet mužů v kategorii s učňovským a univerzitním vzděláním, vyšší počet žen se základním 

a středoškolským vzděláním), podle rodinného stavu (více žen po 51 roku věku žije 

osamoceně). Více než 47% respondentů bylo zaměstnáno, převážně pak v těžkém průmyslu 

26,6%. Více než polovina respondentů byla zaměstnána v jednom zaměstnání déle než 5 let. 

Jedna třetina respondentů již někdy byla registrována na úřadu práce (59,7% z nich méně než 

půl roku, ale čtvrtina více než jeden rok). Nezaměstnaných respondentů bylo celkem 6,6% 

(což je pod udávanou celkovou mírou nezaměstnanosti v ČR - 8,8 %). Skupina nezaměstnaných 

respondentů byla však příliš malá k vytvoření samostatné skupiny pro analýzu. Přibližně 

70% respondentů žije s partnerem a stejný podíl souboru je bez náboženského vyznání. 

Respondenti hodnotili svou životní úroveň jako průměrnou v 71,6% případů, nebyli 

s ní spokojeni (56,5%) a vnímali zhoršující se trend svého životního standardu (42,5%). 

Statisticky významné rozdíly byly zjištěny mezi příjmy mužů a žen (více žen bylo v nejnižší 

příjmové kategorii a mužů v nejvyšší). 

Životní styl 

Nejvíce respondentů neprovozovalo žádnou pravidelnou tělesnou aktivitu (61,0%) - 

jako důvod uvedli nedostatek volného času; mnoho času jim zabere péče o děti a domácnost. 

Přibližně čtvrtina respondentů neopouští město o víkendech, ale polovina tráví prázdniny 

mimo město, obvykle cestováním. Volný čas (v průměru 23 hodin), víkendy a prázdniny byly 

ve významném vztahu ke vzdělání – čím vyšší vzdělání, tím více aktivit (sport, tělovýchova, 

turistika, výlety); zatímco respondenti s nižším vzděláním preferovali trávení víkendů doma. 

Trávení aktivní dovolené bylo také statisticky významně ovlivněno věkem a ekonomickou 

situací. Respondenti ve věkové skupině 41-60 let byli více časově zaneprázdněni, měli 

signifikantně méně volného času, méně kontaktů s přáteli a méně času pro fyzickou aktivitu. 

Polovina respondentů pila pravidelně černou kávu (1-2 šálky denně), 56,5% 

respondentů uvedlo, že kouří nebo v minulosti kouřilo. Lidé mají pravidelný příjem stravy – 

nejméně jedno z jídel denně je teplé. Více než polovina respondentů označila svou stravu jako 

zdravou, signifikantně více žen (p

ací byli o polovinu méně pasivní než lidé s podprůměrnou ekonomickou situací. Vztah zůstal 

statisticky významný i po adjustaci (tab. 1). 

Tab. 1. Pasivita ve vztahu k SES faktorům /Pasivní jedinec – často sleduje televizi, volný čas tráví převážně 

četbou, neopouští město o víkendech a dovolených, zřídka se stýká s přáteli; počet pasivních – 106, počet 

aktivních 353/ 

Kategorie 

CRUDE OR 

MODEL I 

N 

proměnných 


Pohlaví 

muži 283 1+ 1+ 

ženy 352 1,11 0,72-1,72 0,639 0,99 0,60-1,64 0,982 

25-30 74 1+ 1+ 

31-40 114 0,79 0,33-1,90 0,607 0,91 0,36-2,30 0,848 

Věk 

41-50 152 1,52 0,69-3,31 0,297 1,66 0,73-3,80 0,229 

51-60 153 1,30 0,59-2,87 0,520 1,31 0,55-3,13 0,545 

>60 135 1,50 0,67-3,35 0,319 1,27 0,47-3,41 0,632 

VŠ 140 1+ 1+ 

Vzdělání 

ZŠ 76 4,54 2,13-9,67 0,000 3,74 1,59-8,80 0,000 

UŠ 211 1,66 0,87-3,17 0,125 1,60 0,81-3,20 0,178 

SŠ 207 1,51 0,79-2,87 0,211 1,59 0,81-3,12 0,176 

Zaměstnání 

Ek. aktivních 348 1+ 1+ 

Ek. neaktivních 286 1,62 1,04-2,50 0,031 1,20 0,62-2,32 0,581 

Rodinný stav 

Žije s partnerem 443 1+ 1+ 

Žije sám 190 0,95 0,59-1,55 0,846 0,96 0,53-1,75 0,899 

Ekonomická situace Podprůměrná 138 1+ 1+ 

Průměrná 444 0,46 0,28-0,76 0,002 0,54 0,31-0,93 0,026 

Nadprůměrná 38 0,40 0,12-1,26 0,116 0,62 0,17-2,19 0,456 

Bydlení Pokoje/osoby 625 0,87 0,64-1,17 0,347 0,94 0,63-1,41 0,766 

1+ referenční kategorie; P - P >|z|; Model I – adjustováno o všechny proměnné v modelu 

Definice nedostatku psychické pohody byla založena na přítomnosti 5-7 z 

následujících faktorů: závažné problémy, problematické vztahy s jinými lidmi, zvýšená 

tendence ke stresu, snížená schopnost zvládat stres, nespokojenost s ekonomickou situací, 

únava, podrážděnost, nespokojenost. Nedostatek psychické pohody byl v signifikantním 

vztahu k ekonomické situaci (p

Tab. 2. Nedostatek psychické pohody ve vztahu k SES faktorům /nedostatek psychické pohody - závažné 

problémy, problematické vztahy s ostatními lidmi, zvýšená náchylnost ke stresům, nízká schopnost zvládat 

stres, nespokojenost s ekonomickou situací, únava, podrážděnost, nespokojenost; počet v psychické pohodě - 

238, počet s nedostatkem psychické pohody – 147/ 

Kategorie 

CRUDE OR 

MODEL I 

N 

proměnných 


Pohlaví 

muži 283 1+ 1+ 

ženy 352 1,00 0,66-1,52 0,991 1,19 0,71-1,99 0,508 

25-30 74 1+ 1+ 

31-40 114 1,56 0,70-3,50 0,277 1,82 0,72-4,63 0,206 

Věk 

41-50 152 2,01 0,94-4,30 0,071 2,27 0,94-5,49 0,069 

51-60 153 0,92 0,42-1,99 0,832 1,58 0,63-4,01 0,331 

>60 135 0,60 0,26-1,37 0,226 0,89 0,31-2,55 0,822 

VŠ 140 1+ 1+ 

Vzdělání 

ZŠ 76 2,09 1,00-4,36 0,049 0,77 0,30-2,55 0,597 

UŠ 211 1,99 1,09-3,64 0,024 0,99 0,50-1,99 0,989 

SŠ 207 1,60 0,86-2,94 0,135 0,96 0,48-1,91 0,912 

Zaměstnání 



Rodinný stav 


Žije sám 190 1,62 1,03-2,52 0,034 2,09 1,16-3,78 0,014 

Podprůměrná 138 1+ 1+ 

Ekonomická situace Průměrná 444 0,16 0,09-0,27 0,000 0,16 0,09-0,30 0,000 

Nadprůměrná 38 0,04 0,01-0,16 0,000 0,04 0,07-0,18 0,000 



Tab. 3. Rizikové chování ve vztahu k SES faktorům /rizikové chování – minimální fyzická aktivita – po vyloučení 

osob se zdravotními důvody, pití černé kávy – více než 3 šálků denně, kouření, nepravidelné stravování, 

vlastní strava hodnocena jako nezdravá, neabsolvuje preventivní prohlídky - lékaře navštěvuje jen v případě 

nemoci, v případě nemoci z nachlazení spojené s horečkou chodí do práce, odmítá doporučenou nemocenskou, 

konzumace nezdravých potravin; rizikové chování - 286, nerizikové chování - 138/ 

Kategorie 

CRUDE OR 

MODEL I 

N 

proměnných 


Pohlaví 

muži 283 1+ 1+ 

ženy 352 0,59 0,39-0,89 0,012 0,67 0,39-1,13 0,133 

25-30 74 1+ 1+ 

31-40 114 0,96 0,47-1,99 0,922 0,89 0,38-0,06 0,783 

Věk 

41-50 152 0,77 0,39-1,52 0,453 0,51 0,23-1,11 0,091 

51-60 153 0,25 0,12-0,50 0,000 0,39 0,17-0,90 0,027 

>60 135 0,45 0,01-0,13 0,000 0,16 0,50-0,54 0,003 

VŠ 140 1+ 1+ 

Vzdělání 

ZŠ 76 0,65 0,30-1,40 0,272 1,06 0,36-3,13 0,915 

UŠ 211 1,15 0,65-2,02 0,628 1,01 0,50-2,05 0,982 

SŠ 207 1,14 0,63-2,04 0,665 1,01 0,48-2,11 0,975 

Zaměstnání 



Rodinný stav 


Žije sám 190 1,72 1,12-2,64 0,013 3,28 1,77-6,05 0,000 


Ekonomická situace Průměrná 444 0,78 0,48-1,29 0,335 0,73 0,38-1,40 0,343 

Nadprůměrná 38 0,23 0,06-0,83 0,025 0,15 0,36-0,64 0,010 



328

Tab. 4. Nespokojenost ve vztahu k SES faktorům /spokojenost – spokojenost s ekonomickou situací rodiny, 

pocit odpočinku po dovolené, spokojenost s režimem spánku a stravovací situací, zřídka únava a podrážděnost, 

velmi dobré subjektivní hodnocení fyzické kondice, celková spokojenost; počet spokojených - 383, počet nespokojených 

- 114/ 

Kategorie 

proměnných 

N 

CRUDE OR 

MODEL I 


Pohlaví 

muži 283 1+ 1+ 

ženy 352 0,93 0,61-1,42 0,753 0,97 0,58-1,63 0,920 

25-30 74 1+ 1+ 

31-40 114 1,50 0,71-3,16 0,287 1,76 0,73-4,20 0,207 

Věk 

41-50 152 1,84 0,91-3,73 0,090 2,23 0,98-5,07 0,057 

51-60 153 0,68 0,31-1,47 0,324 0,89 0,35-2,,15 0,777 

>60 135 0,48 0,21-1,11 0,087 0,55 0,19-1,58 0,270 

VŠ 140 1+ 

Vzdělání 

ZŠ 76 4,41 1,99-9,78 0,000 3,78 1,40-10,23 0,009 

UŠ 211 2,91 1,52-5,58 0,001 1,85 0,88-3,91 0,107 

SŠ 207 1,99 1,01-3,90 0,046 1,84 0,87-3,88 0,110 

Zaměstnání 



Rodinný stav 


Žije sám 190 1,32 0,84-2,08 0,221 1,27 0,70-2,31 0,434 


Ekonomická 

Průměrná 444 0,15 0,09-0,24 0,000 0,15 0,88-0,27 0,000 

situace 

Nadprůměrná 38 0,03 0,00-0,19 0,000 0,03 0,00-0,25 0,001 



Tab. 5. Trávení dovolené aktivním způsobem /sport, turistika, cestování a poznávání; aktivní způsob trávení 

dovolené - 210, pasivní způsob trávení dovolené - 321/ 

Kategorie 

CRUDE OR 

MODEL I 

N 

proměnných 


Pohlaví 

muži 283 1+ 1+ 

ženy 352 1,31 0,92-1,86 0,137 1,10 0,74-1,63 0,645 

25-30 74 1+ 1+ 

31-40 114 0,49 0,26-0,93 0,028 0,57 0,29-1,12 0,102 

Věk 41-50 152 0,54 0,30-0,98 0,043 0,64 0,32-1,17 0,137 

51-60 153 0,44 0,24-0,80 0,007 0,34 0,18-0,67 0,002 

>60 135 0,39 0,20-0,74 0,004 0,23 0,10-0,51 0,000 

VŠ 140 1+ 1+ 

Vzdělání 

ZŠ 76 0,32 0,15-0,67 0,002 0,34 0,15-0,78 0,011 

UŠ 211 0,50 0,32-0,80 0,004 0,63 0,38-1,05 0,078 

SŠ 207 0,76 0,48-1,21 0,248 0,86 0,52-1,40 0,533 

Zaměstnání 



Rodinný stav 

Ekonomická 

situace 


Žije sám 190 1,49 1,02-2,18 0,040 1,05 0,66-1,17 0,835 


Průměrná 444 1,90 1,17-3,07 0,009 1,94 1,14-3,33 0,016 

Nadprůměrná 38 3,35 1,52-7,36 0,003 2,41 0,99-5,86 0,052 



Aktivní trávení volného času významně klesalo s rostoucím věkem (také v adjustovaných 

datech - tab. 5). Respondenti žijící v méně zalidněných bytech a lidé žijící osaměle trávi- 

329

li dovolenou aktivním způsobem dvakrát častěji než ostatní. Významný vliv rodinného stavu 

vymizel po adjustaci v modelu. 

Aktivní způsob trávení dovolené (tab. 5) je statisticky významně ovlivněn vzděláním, 

existuje zde stupňující se trend, avšak po adjustaci signifikantní rozdíly zůstaly jen mezi skupinou 

se základním vzděláním a ostatními vzdělanostními kategoriemi (p

statek psychické pohody. Podle literárních zdrojů může vést sociální izolace ke sníženému 

zájmu o vlastní zdraví a k velmi vysoké incidenci alkoholismu (9). 

V ČR je velmi obtížné získat informace o příjmech domácností - v šetření o zdravotním 

stavu obyvatel ČR 25% dotazovaných neuvedlo výši svých příjmů (19). Výše příjmu byla 

v naší studii zjišťována dvěmi způsoby. Za prvé jako kategorie příjmů, které byly vytvořeny 

analogickým způsobem jako kategorie v šetření o zdravotním stavu obyvatel ČR (19). Hranice 

chudoby je uváděna českými občany uprostřed rozpětí příjmu specifikovaného v naší studii 

(6). Ve druhé otázce měli respondenti subjektivně zhodnotit ekonomickou situaci své rodiny. 

Při porovnání obou otázek příjmu/ekonomické situace se některé kategorie překrývaly. Navíc 

shoda (použitím Kappa indexu) byla nízká v otázce přijmu. Proto bylo pro další analýzu užito 

subjektivního hodnocení ekonomické situace respondentů. 

Ekonomická situace rodiny byla ve významně pozitivním vztahu ke spokojenosti, psychické 

pohodě a negativně korelovala s rizikovým chováním (pouze podprůměrná příjmová 

kategorie). Signifikantní rozdíly byly nalezeny mezi skupinami s podprůměrným a průměrným 

příjmem – respondenti s průměrnými příjmy 2x častěji trávili svoji dovolenou aktivním 

způsobem. 

Některé výsledky epidemiologických studií uvádějí vztah mezi zdravím a stísněnými 

bytovými podmínkami (2). Výsledky naší studie prokazují negativní korelaci mezi hustotou 

zalidnění bytu a rizikovým chováním a pozitivní asociaci mezi hustotou zalidnění bytu a trávením 

volného času. Ostatní signifikantní vztahy mezi stísněnými bytovými podmínkami 

psychickou pohodou a spokojeností ztratily po adjustaci svou statistickou významnost. 

Ve vzrůstajícím počtu studií je uváděno, že věřící lidé pociťují větší psychickou pohodu 

nebo životní uspokojení (12). Vzhledem ke skutečnosti, že většina respondentů naší studie 

(71, 6%) uvedla, že je bez vyznání, a věřící respondenti byli starší lidé, nemohl být vliv náboženství 

v naší studii analyzován. 

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav úplné fyzické, duševní 

a sociální pohody, ne jen absenci nemoci nebo postižení (11). 

Proto byly vytvořeny i agregované proměnné pro psychickou pohodu a spokojenost. 

Tyto dva faktory jsou v literatuře uváděny jako důležité faktory, které mohou ovlivnit zdraví 

(16, 17). Výsledky naší studie prokazují velmi silnou korelaci spokojenosti a psychické pohody 

s ekonomickou situací rodiny. Celkovou spokojenost vyjádřilo 77,1 % respondentů, což je 

víc než stabilní hodnota spokojenosti v ČR, která se během posledních 5 let pohybuje mezi 

51-55% (5). Nedostatek psychické pohody byl vnímán 2x častěji u respondentů žijících osaměle. 

Naše zjištění byla v souladu s celostátními údaji (15). 

V prezentované studii je životní styl determinován aktivitami ve volném čase, sociálními 

kontakty a rizikovým chováním. Více než polovina (67,2%) respondentů označilo své 

kontakty s přáteli za časté, což odpovídá závěrům výzkumu české populace (20). Pasivní způsob 

trávení volného času preferuje 23,1% respondentů. Je to optimističtější výsledek než zjištění 

šetření o zdravotním stavu obyvatel ČR, kde se pasivitou vyznačuje 34% mužů a 44% 

žen (21). V našich výsledcích aktivity volného času, víkendů a dovolené signifikantně korelovaly 

se vzděláním – preference „sedacích aktivit” zmiňovaná v literatuře (22) je v naší studii 

spojena pouze se skupinou s nižším vzděláním. Nereprezentativní zastoupení kategorie s nejnižším 

vzděláním je pravděpodobně příčinou rozdílu mezi našimi výsledky a celostátními 

údaji. 

Aktivní způsob trávení dovolené byl významně asociován s věkem, vzděláním, ekonomickou 

situací a zalidněností bytu. Ačkoli fyzická aktivita je v literatuře uváděna jako determinanta 

zdraví (8), pouze 39,6% respondentů naší studie tráví svou dovolenou aktivním 

způsobem. V souladu s literaturou je zdraví vnímáno jako prioritní hodnota také v naší studii, 

avšak na rozdíl od literárních zdrojů nestojí aktivní životní styl stranou zájmu lidí (10). 

331

Výsledky naší studie potvrdily signifikantní vztah SES faktorů (jmenovitě zaměstnání, 

rodinného stavu, ekonomické situace a stísněných bytových podmínek) s rizikovým chováním 

– tyto výsledky podporují zjištění jiných studií (27), i když existují literární zdroje, které nepotvrdily 

žádný vztah mezi SES a zdravým životním stylem (23). 

Některé práce uvádějí, že zdravotní stav je determinován úrovní vzdělání, sociální pozicí 

a kulturními hodnotami orientační rodiny (10, 13), spíše než aby byl chápán na individuální 

úrovni ve vztahu k vzorcům chování (8). 

Závěry 

Většina respondentů nepraktikuje žádnou pravidelnou fyzickou aktivitu. Aktivity volného 

času, víkendů a dovolených jsou významně ovlivněny vzděláním, věkem a ekonomickou 

situací. Pasivita je v negativní asociaci k úrovni vzdělání a ekonomické situaci. 

Více než polovina respondentů byli kuřáci, nebo v minulosti kouřili. Nadpoloviční 

většina respondentů označila svou stravu za zdravou, významně více žen a starších lidí. Rizikové 

chování bylo signifikantně negativně korelováno s věkem a je vyšší u respondentů žijících 

osaměle, žijících ve stísněných bytových podmínkách a u ekonomicky aktivních respondentů. 

Nebyl nalezen vztah mezi rizikovým chováním a vzděláním. 

Mnoho respondentů trpělo závažnými problémy, většinou rodinnými a finančními. 

Nedostatek psychické pohody byl vyšší u lidí s nepříznivou rodinnou ekonomickou situací a u 

osaměle žijících osob. Nespokojenost byla v signifikantně negativním vztahu ke vzdělání a 

ekonomické situaci. Nejvýznamnější prokázanou determinantou životního stylu byla ekonomická 

situace rodiny respondentů a jejich vzdělání. 

Z výsledků celého grantového projektu (včetně zdravotní studie- Šplíchalová A., Tomášková 

H., Šlachtová H. – článek v tomto sborníku) vyplývá, že zdravotní stav je lepší u 

skupin s vyšším vzděláním; se vzděláním významně přibývá i volnočasových aktivit, ale 

vzdělání nemá vliv na rizikové chování. Z toho se dá usuzovat, že zdravotní stav je více 

ovlivněn aktivním způsobem života, než rizikovým chováním. Zdravotní stav se zlepšoval s 

ekonomickou situací rodiny, ale pouze v nadprůměrné příjmové kategorii bylo zjištěno významně 

méně časté rizikového chování. 

Literatura: 

1. Baumann, A., Stieber, J., Lowel, H.: Nonparticipation as a factor influencing the value of follow-upstudies – 

MONIKA Survey. Gesundheitswessen, 1997, 59, Suppl 1, s. 19-25. 

2. Bobák, M., Koupilová, I., Príkazský, V., Kříž, B.: Vztah mezi socioekonomickými faktory a úmrtností 

v okresech České republiky. Čas. Lék. českých, 1996; 135, (23), s. 753-757. 

3. Bobák, M., Škodová, Z., Píša, Z.: Vztah mezi vzděláním a prevalencí kardiovaskulárních rizikových faktorů. 

Čas. Lék. českých, 1994; 133, (20), s. 623-627. 

4. Bobák, M., Pikhart, H., Hertzman, C., Rose, R., Marmot, M.: Socioeconomic factors, perceived control and 

self-reported health in Russia. A cross-sectional survey. Soc Sci Med, 1998, 47, 2, s. 269-279. 

5. Červenka, J.: Spokojenost s osobním životem a obavy veřejnosti. Centrum pro výzkum veřejného mínění. 

http://www.cvvm.cz/index.php3?rubrika=O 

6. Červenka, J.: Kde lidé vidí hranici chudoby? Centrum pro výzkum veřejného mínění. 

http://www.cvvm.cz/index.php3?display=8&rubrika=&offset=11&oblast= 

7. Cohen, J: A coefficient of agreement for nominal scales. Educational and Psychological Measurement, 

1960, 20, s. 37–46. 

8. Denton, M., Walters, V.: Gender differences in structural and behavioral determinants of health: an analysis 

of social production of health. Social Science and Medicine, 1999, 48, s. 1221-1235. 

9. Ginter, E.: Epidemic of coronary heart disease in central and Eastern Europe: the role of life style, dietary or 

environmental factors? International Symposium on Environmental Epidemiology in Central Eastern Europe. 

Proceedings 1997, p. 103-105. 

10. Huličník, S.: Význam poznávání vlivů subjektivních faktorů pro aktuální zdravotní praxi. ČS zdravotnictví, 

1980, 28, 5, s. 216-218. 

11. Kaprio, L. A.: Forty Years of WHO in Europe. Copenhagen, World Health Organization 1991, s. 2. 

332

12. Koenig, H. G.: Religious attitudes and practices of hospitalized medically ill older adults. Intl. Journal of 

Geriatric Psychiatry, 1998, 13, s. 213-224. 

13. Koivusilta, L., Rimpelä, A., Rimpelä, M.: Health related lifestyle in adolescence predicts adult educational 

level: a longitudinal study from Finland. J Epidemiol Community Health, 1998, 52, s. 794-801. 

14. Landis, J. R., Koch, G. G.: The measurement of observer agreement for categorical data, Biometrics, 1977, 

33, s. 159-174. 

15. Matoušková, E.: Šetření zdravotního stavu české populace – Projekt EUROHIS 2001 (Kvalita života). Aktuální 

informace UZIS, 2002, No 3. 

16. Matoušková,E.: Šetření zdravotního stavu české populace – Projekt EUROHIS 2001 (Duševní zdrví). Aktuální 


17. Matthews, K.: Health psychology: Why do same people get sick and some stay well?. Ann. Rev. Psych., 

1994, 45, s. 229-259. 

18. Menec, V. H., Chipperfield, J. G., Perry, R. P.: Self–perceptions of health: A prospective analysis of mortality, 

control, and health. Journal of Gerontology: Psychological sciences, 1999, 54, (2), s. 85-93. 

19. Procházková, I.: Šetření o zdravotním stavu ČR – Projekt HIS ČR 1999 (Příjem a životní podmínky ČR). 

Aktualni informace UZIS, 2000, No 53. 

20. Procházková, I.: Šetření o zdravotním stavu ČR – Projekt HIS ČR 1999 – Projekt HIS ČR 1999 (Sociální 

zdraví). Aktualni informace UZIS, 2000, No 61. 

21. Procházková, I.: Šetření o zdravotním stavu ČR – Projekt HIS ČR 1999 (Celkové hodnocení zdraví). Aktuální 


22. Procházková, I.: Šetření o zdravotním stavu ČR – Projekt HIS ČR 1999 (Životní styl – Stravovací zásady, 

tělesná aktivita). Aktualni informace UZIS, 2000, No 21. 

23. Richmond, D. E., McCracken, H., Broad ,H.: Older adults and healthy lifestyle issues: results of a community 

study. NZ Med J, 1996, 109, s. 122-125. 

24. Rose, K. M., Newman, B., Bennet, T., Tyroler, H. A.: Employment status and high blood pressure in women: 

variations by time and by sociodemographic characteristics. Ann Epidemiol, 1997, 7, s. 107-114. 

25. Šlachtová, H., Šplíchalová, A.: Review of SES, life-style and life-conditions factors being investigated in 

studies presented in the ISEE Conferences 1998-2000. Epidemiology 2001, 12, 4, s. 31. 

26. Stata Corp.: STATA Statistical Software: Release 7, College Station, Texas, STATA Corporation, 2001. 

27. Stronegger, W. J., Freidl, W., Rasky, E.: Health behavior and risk behavior:Socioeconomic differences in an 

Austrian rural county. Soc. Sci. Med., 1997, 44, (3), s. 423-426. 

28. Zima, P.:Komunita a komunikace. In: Komunita a komunikace 1992 (I), IZV UK Praha 1999, s. 149-192. 

333


METODICKÝ PŘÍSTUP KE ZPRACOVÁNÍ DAT Z DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ 

H. Tomášková, H. Šlachtová, A. Šplíchalová 



Úvod 

Při dotazníkových šetřeních je nutné dodržet obecně uznávané metody (3, 7, 11, 13, 

27), z nichž se vycházelo také při realizaci grantového projektu IGA MZ ČR č. NJ/6139-3 

„Subjektivní přístup obyvatel Ostravy ke zdraví v závislosti na životním stylu, 

socioekonomickém statusu a vzdělání“. Článek upozorňuje na metody, kterými lze zlepšit 

kvalitu a spolehlivost dat (předvýzkum, opakovací studie, dvojí vkládání dat), zdroje bias a 

jejich řešení, postupy při získávání informací, které vstupují do modelů. Dále článek uvádí 

statistické metody a počítačové programy použité při řešení zmíněné studie. 

Materiál, metody a výsledky 

Na následujícím schématu (obr. 1) jsou zachyceny jednotlivé kroky, které byly 

realizovány v rámci dotazníkového šetření. 

Obr. 1. Schéma dotazníkového šetření 

První fáze, která zahrnovala vytvoření dotazníků, byla časově náročná. Představovala 

shromáždění informací a studium literatury s obdobnou tématikou (21). V dostupných 

zdrojích nebyl nalezen dotazník, který by mohl být aplikován v rámci tohoto projektu, proto 

byl vytvořen vlastní dotazník. Dále byla určena velikost vzorku ze studované populace 

s přihlédnutím k očekávané návratnosti podle formy distribuce a sběru dotazníků. Výpočet 

velikosti reprezentativního vzorku je uváděn v mnoha literárních zdrojích, např. (3, 4, 13). Při 

stanovení velikosti vzorku populace v této studii se vycházelo z metodiky Katriaka (12), která 

doporučuje oslovení od 0,25 % obyvatel města s 1 milionem obyvatel po 1,5 % pro město do 

100 tis. obyvatel. Ostrava má 319 tisíc obyvatel. Vzhledem k předpokládané nízké návratnosti 

cca 30% při distribuci a sběru poštou (25) bylo náhodným výběrem osloveno 3.000 obyvatel. 

Při sestavování dotazníku byly otázky formulovány co nejsrozumitelněji, odpovědi 

byly škálovány a co nejvíce kategorizovány, jak doporučuje literatura (11). Také vizuální 

stránka dotazníku je velmi důležitá (5). Musí se brát ohled na to, komu je dotazník určen. 

Názory na doporučovaný počet otázek, případně stránek a délku vyplnění dotazníku se různí. 

Zatímco výsledky meta-analýzy 115 studií (26) potvrdily, že dotazník kratší než 4 stránky by 

334

měl zvýšit návratnost, jiní autoři dokazují, že délka dotazníku nemá na návratnost vliv (1). 

Dillman ve své práci (5) uvádí, že návratnost dotazníkových šetření není negativně ovlivněna 

jakoukoliv délkou dotazníku do 12 stránek a 125 otázek. 

Dotazník v této studii byl obsáhlý, protože zahrnoval širokou problematiku, obsahoval 

celkem 102 otázek. Otázky byly rozděleny do 5 oddílů podle problematiky - A. Všeobecné 

otázky, B. Zaměstnání, C. Způsob života, D. Zdravotní stav, E. Osobnost. Průměrná délka 

vyplnění dotazníku se pohybovala kolem 35 minut (19) . 

Po sestavení dotazníku proběhlo ověření jeho validity v předvýzkumu. V odborné 

literatuře se autoři liší v terminologii týkající se této části dotazníkového šetření. Kromě 

termínu předvýzkum se používá také označení pilotní studie nebo pretest. Např. Kapr (11) 

používá označení předvýzkum, od kterého se očekává ověření srozumitelnosti a 

jednoznačnosti ve formulaci otázek, ověření způsobů manipulace s dotazníkem, reakcí osob 

při rozhovorech, ověření některých dílčích hypotéz, technické zpracovatelnosti dat a pod. 

Žáček (27) naopak používá pojem pilotový průzkum (pilotáž), který představuje v menším 

rozsahu a na zkoušku provedenou sondu, jejímž účelem je získat předběžné zkušenosti ze 

všech úseků naplánované studie, ujasnit si některé okolnosti výzkumu, ověřit si předpoklady o 

použitelnosti zvolené metody, učinit si správnou představu o nákladech, možných obtížích 

atp. Schneider a Koudelka (17) předvýzkum rozdělují na pilotáž (pilot study), která 

představuje úvodní výzkum zaměřený na získání všeobecné orientace v dané oblasti problému 

a pretest, jehož cílem je především vyzkoušet spolehlivost a použitelnost zvolených technik. 

Počet případů pro pretest nemá být menší než 25. Disman (7) se přiklání k definicím 

uváděným ve většině amerických odborných publikací, kde úkolem pilotní studie je zjistit, 

zda je konkrétní výzkum v dané populaci vůbec možný, naproti tomu účelem předvýzkumu je 

odzkoušení nástrojů (dotazník), které jsou pro daný výzkum zkonstruovány. 

Na základě těchto informací se autoři prezentované studie přiklonili k používání 

termínu předvýzkum. V předvýzkumu bylo osloveno 30 osob. Jednalo se o kvótní výběr 

podle pohlaví, věku a vzdělání z celkového počtu cca 400 osob. Návratnost činila 56,7% (17 

vyplněných dotazníků). Testovalo se správné pochopení otázek, dostatečný rozsah kategorií, 

zjišťovala se celková reakce respondentů na dotazník a současně byl testován program pro 

vkládání dat. 

Po vyhodnocení výsledů předvýzkumu následovala úprava dotazníku, tak aby byly 

odstraněny všechny nesrovnalosti, např. úprava otázek, možnost více odpovědí, rozšíření 

kategorií odpovědí apod. Také byla vypracována příručka pro vkládání a čištění dat. 

V hlavní dotazníkové studii bylo rozesláno 3.000 dotazníků. S dotazníkem byl 

rozeslán také průvodní dopis s informacemi o cílech studie, řešitelích a obálky se zpáteční 

adresou s předplaceným poštovným. Během distribuce a sběru dotazníků byly 

zaznamenávány všechny reakce respondentů a byl také zaznamenáván průběh návratnosti 

(19). Celková návratnost byla 21,1%, což představuje 634 vyplněných dotazníků. Vzhledem 

k relativně nízké návratnosti bylo provedeno srovnání údajů o vzorku (ti, co odevzdali 

vyplněný dotazník) a údajů o studované populaci (obyvatelé Ostravy) ze sčítání lidu (19). 

Literatura uvádí, že mezi ne-respondenty většinou patří lidé s nižším vzděláním, ženy a 

mladší lidé (6). V našem souboru v procentuálním zastoupení podle pohlaví a věku nejsou 

rozdíly, ale jsou rozdíly ve vzdělanostní struktuře. Nejvíce se vzdělanostní struktura 

zkoumaného vzorku blíží populaci Ostravy v kategorii učňovského vzdělání. U respondentů 

se základním vzděláním je nižší zájem o zapojení se do studií, zatímco u středoškolsky a 

vysokoškolsky vzdělaných lidí je reprezentativnost nadhodnocena. Jedná se o selekční bias 

(10). S tímto údajem je třeba počítat při hodnocení výsledků a veškeré údaje je nutno 

adjustovat o vliv vzdělání (23). Nízká návratnost u poštou distribuovaného dotazníku je 

zmiňována i v odborné literatuře - méně vzdělaní lidé se mnohem raději zapojí do interview 

nebo telefonického výzkumu, který nevyžaduje nároky na čtení a psaní (6). Součástí řady 

335

dotazníkových studií s nízkou návratností jsou studie, které zjišťují informace o nerespondentech. 

Některé studie potvrdily, že nízká návratnost vede ke snížení 

reprezentativnosti vzorku (1, 7, 25), ale nemusí se jednat o všechny sledované charakteristiky. 

Např. Reijneveld a Stronks (15), kteří se zabývali vztahem mezi zdravotním stavem a 

využíváním lékařské péče v holandské populaci, studovali efekt ne-respondentů na validitu 

dat. Data o vybraném vzorku byla srovnána s informacemi ze zdravotních pojišťoven, jednalo 

se o 2.934 respondentů a 1.744 ne-respondentů. Zjistili, že v některých základních 

charakteristikách, jako je pohlaví, rodinný stav, délka trvalého bydliště, národnost apod. se 

oba soubory statisticky signifikantně nelišily, ale signifikantní byl rozdíl ve věkové struktuře. 

Existují však i práce, které dokazují, že respondenti zapojení do výzkumu po prvním kontaktu 

se neliší od respondentů, kteří se připojili k šetření až po opakovaném kontaktu. Siemiatycki a 

Campbell (16) srovnávali soubory respondentů ve dvou šetřeních při užití různých metod. V 

první studii byli účastníci šetření kontaktováni poštou, po telefonické nebo osobní upomínce 

se návratnost zvýšila o dalších 12,5%. Ve druhé studii se jednalo o telefonický výzkum, 

nezastiženým byl dotazník zaslán poštou nebo doručen osobně - návratnost se zvýšila o 

dalších 15,5%. Porovnáním vlastností obou souborů v první i druhé studii nebyly shledány 

signifikantní rozdíly. Autoři uzavírají, že další zvyšování návratnosti bylo zbytečné (16). 

Při přípravě grantového projektu řešitelé neplánovali realizaci výzkumu nerespondentů 

vzhledem k vysokým nákladům na poštovné a k okolnosti, že kontakt na 

respondenty byl možný pouze prostřednictvím adresy. Většinou se užívá pro výzkum nerespondentů 

telefonický kontakt, ale tato metoda nebyla vhodná vzhledem k tomu, že pouze 

69,6% domácností v ČR je vybaveno telefonem (údaje Českého telecomu z roku 2001). 

Návratnost byla oproti předpokladům negativně ovlivněna časovým souběhem studie se 

sčítáním lidu, provázeným mediální kampaní o nedostatečné ochraně osobních dat a 

zpochybňování oprávněnosti jakéhokoliv soustřeďování osobních dat. Byla ale realizována 

plánovaná opakovací studie, která ověřovala reliabilitu neboli spolehlivost dat. 

Opakovací studie proběhla šest týdnů po ukončení hlavní studie. Z celkového počtu 

600 respondentů, kteří odevzdali vyplněný dotazník, bylo vybráno 300. Výběr byl proveden 

tak, že respondenti byli seřazeni podle data doručení vyplněného dotazníku v hlavní studii, 

vybrán byl každý druhý. Tento způsob výběru byl použit záměrně, aby rovnoměrně zahrnul ty 

respondenty, kteří vyplnili a odeslali dotazník okamžitě po obdržení, tak i ty, kteří 

s vyplněním a odesláním váhali. Součástí zásilky byl opět vysvětlující dopis, aby se dosáhlo 

co nejvyšší návratnosti. Návratnost byla vyšší než v hlavní studii 60,3% (181 dotazníků). 

V literatuře (7, 11) se uvádí, že nemusí být prověřovány všechny otázky, ale jen vybrané, 

v této studii byl však použit dotazník v plném rozsahu. Pro vyhodnocení opakovací studie 

byla použita metoda výpočtu kappa indexu a výpočet celkového procenta shody. Výpočet 

kappa indexu navrhl poprvé Cohen (2). Dále se jeho úpravou zabývali Landis s Kochem (14) 

a Fleiss (9). Výpočet hodnoty kappa indexu je založen na celkovém poměru shody a 

očekávaném poměru shody. Interpretace shody podle hodnoty kappa indexu je rozdělena do 

čtyř skupin (≤0,4 – slabá; 0,41–0,6 – průměrná; 0,61–0,80– dobrá; 0,81 – 1 téměř perfektní). 

Celkem u 62,3 % otázek byla shoda téměř perfektní a dobrá. Otázky byly rozděleny do dvou 

skupin na faktické (pohlaví, věk, rodinný stav, ...) a na otázky obsahující motivační nebo 

hodnotící prvek, event. názor respondenta mohl být ovlivněn momentální situací (rozladění 

z nějaké události, momentální nálada, zdravotní stav apod.). U faktických otázek byly 

hodnoty procenta shody (86,8 %; 72,1%) a kappa indexu (0,73; 0,48) signifikantně vyšší než 

u otázek druhé skupiny. Otázky s nízkými hodnotami kappa indexu a procenta shody byly 

pro další zpracování: a) nahrazeny obdobnými otázkami, b) kategorie odpovědí byly 

sloučeny, c) vyloučeny. Podrobné výsledky opakovací studie jsou uvedeny v samostatném 

článku (24). 

336

Analýza dat následovala po získání čistých dat. Vycházelo se ze základních popisných 

statistik jako jsou frekvenční tabulky, aritmetický průměr, medián, směrodatné odchylky a 

intervaly spolehlivosti apod. (13, 18). Následovala agregace kategorií odpovědí v případě 

malých četností, přes analýzu vztahu mezi dvěma proměnnými pomocí kontingenčních 

tabulek, odds ratios, t-testy, regresní analýzu, až po konstrukci modelů. Dále byly vytvořeny 

nové proměnné, které byly použity v modelech. Pro hodnocení modelů byla použita logistická 

regrese (18). Všechny činnosti během těchto kroků byly velmi podrobně evidovány. 

Při interpretaci výsledků je nutné zohlednit selekční bias, ke kterému došlo v důsledku 

nízké návratnosti. Výsledky modelů jsou již adjustovány o některé socioekonomické faktory a 

také jsou již v nich zohledněny výsledky opakovací studie. 

Kvalita dat 

Důležitým úkolem je zajištění kvality vložených dat. Tato kvalita byla v rámci 

prezentované studie zajištěna dvojím vkládáním a následným čištěním dat. Osoby, které data 

vkládaly, byly předem proškoleny a postupovaly podle metodické příručky. V tabulce 1 jsou 

uvedeny příklady procenta chyb v různých studiích. V této studii se procento chyb 

pohybovalo kolem 3,3%. Procento chyb zaleží také na charakteru dat. 

Tab. 1. Procento chyb vzniklých v průběhu vkládání dat 

Studie Počet záznamů Počet položek Celkem Počet chyb % chyb 

A 50 263 13150 434 3,3 

B 287 5 1435 17 1,2 

C 46 160 7360 79 1,1 

D 46 80 3680 38 1,0 

E 55 14 770 3 0,4 

A. SES – dotazník (Všeobecné otázky, Zaměstnání, Způsob života, Zdravotní stav, Osobnost) 

B. Soubor s výsledky měření SF, VO2, energetický výdej 

C. Dotazník – Životní styl studentů 

D. Výsledky - základní interní vyšetření EKG, biochemické a hematologické vyšetření, antropometrické 

vyšetření, spirometrické vyšetření metodou průtok – objem a zátěžové vyšetření na bicyklovém ergometru 

E. Furany - Výsledky měření a číselně kódované hodnoty 

Některé chyby v kvantitativních položkách mohou být nevýznamné, např. v posledním 

desetinném čísle, ale může dojít i k chybě až o několik řádů a ta, pokud není odhalena, může 

způsobit značné zkreslení výsledku. Závažné jsou také chyby v kvalitativních položkách 

(např. pohlaví), které se bez kontroly dvojího vkládání nebo jiné kontroly vložených dat dají 

jen velmi těžce odhalit. 

V případě chyb je nutno rozlišit chyby z nepozornosti vkladače a chyb vzniklých 

nesprávným pochopením nebo nesprávným vyplněním ze strany respondenta.V případě chyb 

z nepozornosti je oprava jednoduchá, ale v druhém případě je nutné chybu vyřešit 

stanoveným postupem, který bude uplatňován ve všech obdobných případech. Řešení musí 

navrhnout řešitel ne osoba, která vkládá data. V tabulce 2 je seznam programů, které byly 

použity během řešení grantového úkolu. 

Tab. 2. Seznam programů 

Činnost 

Program 

Vkládání dat EpiInfo v.6 (EpiData v. 2.1) 

Kontrola dvojího vkládání EpiInfo v. 6 

Převod dat Stat/Transfer v. 6 

Analýza dat Stata v.7 

GIS ArcView v. 3.2 

Textové výstupy 

MS Word 

Grafické výstupy 

MS Excel 

Prezentace 

MS Power Point 

337

Pro vkládání dat byl použit program EpiInfo v.6.cz (4), na internetu je volně dostupná 

nová verze programu Enter pro vkládání dat pro Windows EpiData v.2.1 (8). Kontrola 

dvojího vkládání byla provedena opět programem EpiInfo - Validate. Pro převod dat do 

statistického systému Stata v.7 (18) byl použit program Stat/Transfer. Geografické informace 

byly zpracovány programem ArcView v.3.2. A dále byly použity programy z balíku MS 

Office. 

Nové položky 

Následující část tohoto článku obsahuje postup tvorby nových položek, které byly 

nutné pro další analýzu a konstrukci modelů. Jedná se položky, které byly vytvořeny na 

základě odpovědí na vybrané otázky. 

Podle objektivního a subjektivního hodnocení zdravotního stavu byly vytvořeny 3 

skupiny jedinců (obr. 2): a) zdraví - bez chronického onemocnění a subjektivně hodnotící svůj 

zdravotní stav jako dobrý, b) nemocní bez potíží - u nich je diagnostikováno chronické 

onemocnění, ale subjektivně hodnotí svůj zdravotní stav jako dobrý, c) nemocní - kteří trpí 

chronickým onemocněním a svůj zdravotní stav hodnotí jako špatný. 

Zdravotní stav 

Poèet 

300 

200 

100 

249 

176 

140 

0 

Zdraví 

Nemocní bez 

problémù 

Nemocní 

Obr. 2. Rozdělení respondentů podle zdravotního stavu 

Dále byli respondenti rozděleni na aktivní a pasivní. Základem této charakteristiky 

byla fyzická a společenská aktivita během volného času, víkendů a dovolené. Bylo vybráno 9 

otázek, které vypovídají o aktivitě jedince: 

1. Ve volném čase se věnuje sportu a turistice 

2. Ve volném čase vyhledává kulturní a společenský život 

3. Ve volném čase se věnuje koníčkům 

4. Víkendy tráví aktivním odpočinkem – sportem, turistikou, výlety 

5. Víkendy věnuje společenskému a kulturnímu životu 

6. Dovolenou využívá k aktivnímu odpočinku – sport, turistika, poznávání, práce na zahradě 

7. Víkendy obvykle tráví mimo Ostravu 

8. Dovolenou tráví na chatě, chalupě, cestuje po ČR i zahraničí 

9. Udržuje časté kontakty s přáteli. 

Podle počtu kladných odpovědí na tyto otázky byl jedinec zařazen do 3 kategorií - 

minimálně, průměrně a maximálně aktivní (tab. 3). 

Tab. 3. Rozdělení respondentů podle aktivity 

Kategorie 1. minimálně aktivní 2. průměrně aktivní 3. maximálně aktivní Celkem 

Počet kladných odpovědí 0 – 1 2 – 3 4 – 7 max. 9 

Počet respondentů 98 278 259 635 

Procento respondentů 15,4 43,8 40,8 100 

338

Stejný postup byl zvolen i v případě pasivního chování. Opět byla vybrána skupina 

otázek vypovídajících o pasivitě jedince: 

1. Často sleduje TV 

2. Volný čas tráví četbou 

3. Víkendy tráví četbou 

4. O víkendech se věnuje práci v souvislosti se zaměstnáním 

5. Mimo Ostravu tráví pouze jeden víkend čtvrtletně 

6. Vůbec město neopouští 

7. Dovolenou tráví doma 

8. Nevykonává vůbec domácí práce 

9. Nestýká se s přáteli. 

Podle počtu kladných odpovědí na tyto otázky byl jedinec zařazen do 3 kategorií - 

minimálně, průměrně a maximálně aktivní (tab. 4). 

Tab. 4. Rozdělení respondentů podle pasivity 

Kategorie 1. minimálně aktivní 2. průměrně aktivní 3. maximálně aktivní Celkem 




Na základě vytvořených rysů chování byly vytvořeny dvě skupiny jedinců – převážně 

pasivní a převážně aktivní jedinci. Jedinci, kteří nepatřili ani do jedné této skupiny, byli 

z další analýzy týkající se aktivity vyloučeni (tab. 5, obr. 3). 

Tab. 5. Rozdělení respondentů na výrazně pasivní a výrazně aktivní 

Kategorie pasivní Kategorie aktivní Výrazně pasivní jedinec Výrazně aktivní jedinec Celkem 

1 2 0 97 97 

1 3 0 154 154 

2 1 51 0 51 

2 3 0 102 102 

3 1 26 0 26 

3 2 29 0 29 

Celkem 106 353 459 

Počet 

400 

300 

200 

100 

0 

Aktivní a pasivní jedinci 

353 

106 

176 

Výrazně aktivní Výrazně pasivní Nezařazeno 

Obr. 3. Rozdělení respondentů podle aktivity 

Dále byli charakterizováni jedinci podle psychické pohody. Kategorie byly vytvořeny 

na základě počtu kladných odpovědí u jednotlivých respondentů (tab. 6) na otázky týkající se 

této problematiky: 

1. Musel v průběhu posledního roku řešit závažné problémy 

339

2. Má problémové vztahy ke svému okolí 

3. Je náchylný k prožívání stresů 

4. Neumí stresové situace zvládat 

5. Je nespokojen se svou ekonomickou situací 

6. Cítí se často unaven a podrážděný 

7. Celkově se cítí nespokojený 

Tab. 6. Rozdělení respondentů podle psychické pohody 

Kategorie 

Maximální Průměrná Minimální 

psych. pohoda psych. pohoda psych. pohoda 

Celkem 




Jedinec s rizikovým chováním je charakterizován nezájmem o fyzickou aktivitu, 

nesprávnou výživou, zanedbáváním zdravotních potíží: 

1. Nevěnuje se pravidelnému cvičení, sportu a turistice (po vyloučení lidí, jimž v tom brání 

zdravotní potíže) 

2. Pije 3 a více hrníčků černé kávy s kofeinem 

3. Denně kouří 

4. Nestravuje se pravidelně v průběhu dne 

5. Nemá ani jedno teplé jídlo denně 

6. Hodnotí vlastní stravu jako nezdravou nebo se tím nezabývá 

7. Při objevení zdravotních potíží jim nevěnuje pozornost nebo dbá rad rodiny a přátel a 

nevyhledá lékařské ošetření 

8. Při horečnatém onemocnění z nachlazení chodí do práce 

9. Pokud mu lékař nařídí nemocenskou, nečerpá ji 

10. Nechodí na preventivní prohlídky 

11. Neomezí příjem pokrmů, u něhož si je vědom zdravotního rizika 

Podle počtu kladných odpovědí byl určen stupeň rizikového chování (tab. 7). 

Tab. 7. Rozdělení respondentů podle stupně rizikového chování 

Kategorie 1. minimální r.ch. 2. průměrné r.ch. 3. maximální r.ch. Celkem 

Počet kladných odpovědí 0 – 2 3 - 4 5 - 7 max. 11 



Hodnocení spokojenosti respondentů bylo provedeno na základě odpovědí na otázky: 

1. Spokojený s ekonomickou situací své rodiny 

2. Cítí se odpočatý po dovolené 

3. Považuje čas věnovaný spánku za dostačující 

4. Považuje svou stravovací situaci za uspokojivou 

5. Zřídka se cítí unavený nebo podrážděný 

6. Svou fyzickou kondici hodnotí jako velmi dobrou 

7. Celkově se cítí spokojen 

V případě 4 a více kladných odpovědí byl respondent označen jako spokojený a 

v případě 4 a více záporných odpovědí byl respondent označen jako nespokojený. Ostatní 

respondenti zůstali nezařazeni (obr. 4). 

340

500 

400 

300 

383 

Spokojenost 

Počet 

200 

100 

114 

138 

0 

Spokojení Nespokojení Nezařazeno 

Obr. 4. Rozdělení respondentů na spokojené a nespokojené 

Závěry 

Dotazníkové šetření realizované v rámci uvedeného grantového úkolu se skládalo 

z těchto důležitých kroků. Přípravná fáze zahrnovala shromáždění literatury a informací na 

zkoumané téma. Dále byl vytvořen dotazník, jehož validita byla ověřena v předvýzkumu. Po 

realizaci hlavní dotazníkové studie byla provedena opakovací studie, která zjišťovala 

reliabilitu odpovědí. Kvalita dat byla zajištěna dvojím vkládáním a výběrem vhodného 

softwaru. Důraz byl kladen na evidenci všech kroků a změn, které proběhly v průběhu 

zpracování dat. Výběr dat pro komplexní analýzu vycházel z výsledků opakovací studie. Na 

základě jednotlivých informací z dotazníku byly vytvořeny nové skupiny jedinců – zdraví, 

nemocní bez problémů a nemocní; aktivní a pasivní; v psychické pohodě; s rizikovým 

chováním; spokojení a nespokojení. Tyto skupiny jedinců byly dále analyzovány ve vztahu 

ke zdraví a životnímu stylu podle socioekonomických faktorů v modelech. Výsledky 

vyhodnocení modelů jsou tématem dalších prací (20, 22). 

Literatura: 

1. Asch, D. A., Jedrziwski, M. K., Christakis, N. A.: Response Rates to Mail Surveys Published in Medical 

Journals. Journal of Clinical Epidemiology, 50, 1997, 10, s. 1129-1136. 

2. Cohen, J: A coefficient of agreement for nominal scales. Educationl and Psychological Measurement, 

1960, 20, s. 37-46. 

3. Červenka, J.: Základy štatistiky. Martin, Osveta 1975. 

4. Dean, A. G., Dean, J. A., Coulombier, D., Brendel, K. A., Smith, D. C., Burton, A. H., Dicker, R. C., 

Sullivan, K., Fagan, R. F., Arner, T. G.: Epi Info, Version 6 – a word processing, database, and statistics 

program for epidemiology on microcomputers, Atlanta, Georgia, U.S.A., 1994. 

5. Dillman, D. A.: Procedures for Conducting Government-Sponsored Establishment Surveys: Comparisons 

of the Total Design Method (TDM), A Traditional Cost- Compensation Model, and Tailored Design. 

http://survey.sesrc.wsu.edu/dillman/papers/ICESII%20TDM%20paperProceedings. pdf 

6. Dillman, D.A., Phelps, G., Tortora, R., Swift, K., Kohrell, J. and Berck, J.: Response Rate and 

Measurement Diff. in Mixed Mode Surveys Using Mail, Telephone, Interactive Voice Response and the 

Intenet.http://survey.sesrc.wsu.edu/dillman/papers/Mixed%20Mode%20ppr%20_with%20Gallup_%20PO 

Q.pdf 

7. Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost Praha, Univerzita Karlova, Karolinum 1993. 

8. Epidata, http://www.epidata.dk 

9. Fleiss, J. L.: Statistical Methods for Rates and Proportions. New York: John Wiley and Sons 1981. 

10. Janout, V.: Epidemiologické studie. Brno, IDPVZ 1996. 

11. Kapr, J., Šafář, Z.: Sociologie nebo zdravý rozum?: praxe sociologického průzkumu. Praha, Mladá fronta 

1969. 

12. Katriak, M.: Metodologické zásady sociologického výzkumu. Bratislava 1968. 

13. Kubánková, V.: Statistika pro zdravotníky. Praha, Avicenum 1986. 

14. Landis, J. R., Koch, G. G.: The measurement of observer agreement for categorical data. Biometrics, 1977, 

33, s. 159 – 174. 

15. Reijneveld, S .A., Stronks, K.: The impact of response bias on estimates of health care utilization on a 

metropolitan areas: the use of administravie data. Int. J. Epidemiol, 1999, 28, (6), s. 1134 -1140. 

16. Siemiatycki, J., Campbel, L.: Nonresponde bias and early versus all responders in mail and telephone 

surveys. American Jurnal of Epidemiology, 120, 2, s. 291-301. 

341

17. Schneider, M., Koudelka, F.: Úvod do základů sociologických výzkumů. Olomouc, Univerzita Palackého 

1993. 

18. STATA manual version 7.0, Stata Press, College Station, Texas 2001. 

19. Šlachtová, H., Máchová, T., Tomášková, H., Michalík, J.: Hodnocení návratnosti dotazníkové studie 

použitím GIS a standardních metod. Životní podmínky a zdraví. Bratislava, ŠZÚ 2002, 364 s. (s. 125-134). 

20. Šlachtová, H., Tomášková, H., Šplíchalová, A.: Analýza životního stylu ve vztahu k socioekonomickému 

statusu. Životní podmínky a zdraví. Bratislava, ŠZÚ 2003, 386 s. (s. 325-333). 

21. Šplíchalová, A., Šlachtová, H.: Faktory životního stylu a socioekonomického statusu ve vztahu ke zdraví 

jako předmět zájmu epidemiologických a sociologických studií. Životní podmínky a zdraví. Bratislava, 

ŠZÚ 2002, 364 s. (s. 119-124). 

22. Šplíchalová A, Tomášková H., Šlachtová H.: Analýza subjektivně udávaného zdraví ve vztahu 

k socioekonomickým faktorům. Vědecko-odborná konference s mezinárodní účastí Životní podmínky a 

zdraví. Životní podmínky a zdraví. Bratislava, ŠZÚ 2003, 386 s. (s. 316-324). 

23. Advanced course in epidemiology. Epidemilogy in Public Health, Cracow Summer school, 1999. London 

School of Hygeine & Tropical Medicine, Collegium Medicum, Jagiellonian University, Cracoe, World 

Health Organization European Centre for Environment a Health, Billhoven. 

24. Tomášková, H.: Ověření spolehlivosti dat z dotazníkového šetření použitím Kappa-indexu. Životní 

podmínky a zdraví. Bratislava, ŠZÚ 2002, 364 s. (s. 135-141). 

25. Vytlačil, J.: Výběrová šetření v praxi. Praha, SEVT 1969. 

26. Yammarino, F. J., Skinner, S. J., Childers, T. L.: Understanding Mail Survey Response Behavior. A metaanalysis. 

Public Opinion Quarterly, 1991, 55, s. 613-639. 

27. Žáček, A.: Metody studia zdraví a nemocí v populaci. Praha, Avicenum 1984. 

342


K PROBLEMATIKE MERANIA A HODNOTENIA DEPOTNÉ HO TELESNÉ HO 

TUKU 1 

Z. Š tefániková, J. Jurkovičová, Ľ . Š evčíková, Ľ . Sobotová, S. Sekretár, Ľ . Á ghová, 

Ú stav hygieny Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ . Á ghová, CSc. 

Ú vod 

Množ stvo depotného tuku v tele je jedným z morfologických ukazovateľov, ktorý má 

priamy vzťah k vegetatívnym, motorickým a biochemickým procesom v organizme. Pri 

hodnotení celkovej skladby tela predstavuje depotný tuk doplnkovú časť k aktívnej telesnej 

hmote. Podiel tuku na hmotnosti tela je indikátorom energetickej bilancie organizmu, odráž a 

úroveň výž ivy a intenzitu svalovej práce, je parametrom zdatnosti. Výsledky početných 

klinických a epidemiologických štúdií potvrdili tesný vzťah obezity a chronických 

neinfekčných ochorení s hromadným výskytom. 

V súčasnosti existuje celý rad špecifických fyzikálnych metód na charakterizovanie 

množ stva a distribúcie telesného tuku. Napr. metóda zisťovania špecifickej hustoty organizmu 

pomocou hydrostatického váž enia so súčasným určením objemu vzduchu v pľúcach a 

dýchacích cestách, meranie celkovej telesnej vody, telesného draslíka, ale i ď alšie metódy sa 

vzhľadom na ich technickú náročnosť a nedostupnosť využívajú zväčš a len na výskumné 

účely. V praxi sa využíva najmäsomatometria - hodnotenie pomocou antropometrických 

indexov a klasické meranie hrúbky kož ných rias kaliperom a následný výpočet percenta tuku. 

V poslednom období sa stále častejšie využívajú nové, relatívne jednoduché prístroje na 

hodnotenie telesnej skladby a tukového podielu (1 - 6). 

Cieľom našej práce bolo upozorniť na závaž né metodické problémy pri meraní a 

hodnotení telesného tuku. 

Vyšetrený súbor a metódy 

V rokoch 2001 a 2002 sme vyšetrili 508 mladých zdravých osôb (vysokoškolákov), 

muž ov bolo 180 (35,4 %) a ž ien 328 (64,6 %). Vekové rozpätie vyšetrených bolo 21-33 

rokov, priemerný vek 22,57 ± 1,35. U kaž dého člena súboru bolo určené percento tuku tromi 

metódami: 

1. Kaliperické stanovenie: čs. kaliperom SOMET sme zmerali hrúbku 4 kož ných rias 

(nad bicepsom, tricepsom, subscapulárne a supraspinálne). Merania a výpočet percenta tuku 

sme robili podľa štandardnej metodiky (7). 

2. Meranie prístrojom FUTREX - 5000A: po opakovanom prilož ení optického 

detektora na biceps dominantného ramena prístroj realizuje okamž ité spracovanie signálu a 

výtlačpož adovaných výsledkov, vrátane percenta tuku. Ide o NIR (near infrared) metódu, 

založ enú na princípe rozdielnej absorbancie svetelného lúča tkanivami tela (8). 

3. Meranie prístrojom OMRON BF 300: po uchopení elektród (dôlež itý je správny 

postoj a pozícia prstov rúk) prístroj na displeji poskytuje okamž itý výsledok (absolútne a 

relatívne množ stvo tukového tkaniva). BIA metóda (bioelektrická impedančná analýza) je 

založ ená na stanovení elektrického odporu tkanív pomocou slabých elektrických impulzov, 

ktoré sa po prechode telom odmerajú (9). 

1 Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantu VEGA MŠ SR a SAV 1/0533/33 

343

početnosť 

početnosť 

80 

60 

40 

20 

0 

180 

160 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

MUŽ I (n=180) 

kaliper 

futrex 

omron 

0 5 10 15 20 25 30 35 

triedy 

x ± SD = 8,5 - 19,7 

x ± 2SD = 2,9 - 25,2 

Ž ENY (n=328) 

kaliper 

futrex 

omron 

0 10 15 20 25 30 35 40 

triedy 

x ± SD = 15,7 - 26,2 

x ± 2SD = 10,5 - 31,4 

Obr. 1. Histogramy % tuku (Kaliper, Futrex, Omron) 

muž ov a ž ien 


V súbore muž ov sa 69,4% z 

nameraných hodnôt percenta tuku 

nachádzalo v pásme priemerných 

hodnôt, 95% v pásme normálnych 

hodnôt. V pásme nadpriemerných a 

extrémne vysokých hodnôt sa 

rovnomerne vyskytovali výsledky zo 

všetkých troch metód. V pásme 

podpriemerných a extrémne nízkych 

hodnôt sa významne častejšie 

vyskytovali hodnoty futrexové a 

omronové než kaliperické 

(p=0,0000). Z priebehu 

histogramových kriviek je zrejmé, ž e 

najväčš ia početnosť hodnôt bola v 

triede 10 až 15 percent tuku u 

všetkých troch metód (obr. 1). 

Podobne v súbore ž ien 

rozlož enie hodnôt percenta tuku 

získané tromi metódami bolo 

normálne. V pásme nadpriemerných a 

extrémne vysokých sa vyskytli 

prevaž ne kaliperické a futrexové 

hodnoty v porovnaní s omronovými 

(p=0,0000), v pásme podpriemerných 

a extrémne nízkych boli najčastejšie 

hodnoty omronového, futrexového a 

málo početné hodnoty kaliperického 

merania (p=0,0000). To sa odráž a aj v tvare histogramových kriviek, pokiaľ pre kaliper a 

Futrex je trieda s najväčš ou početnosťou 20 až 25, tak pre omronové hodnoty je to trieda 15 

až 20 percent tuku (obr. 1). 

Tab. 1. Základné charakteristiky merania percenta tuku tromi metódami v súbore vysokoškolákov 

% tuku 

Muž i (n=180) 

Ženy (n=328) 

Kaliper Futrex Omron p Kaliper Futrex Omron p 

Minimum 4,8 0,3 2,5 12 0,6 5,5 

Maximum 33 33,1 29,9 37 35,8 38,7 

Medián 13,5 13,45 14,05 22,6 21 18,75 

Modus 10,5 14,3 7,3 23 20,1 15,7 

Variačná šírka 28,2 32,8 27,4 25 35,2 33,2 

Var. koeficient 33,8 46,7 38,3 19,6 25,4 27,2 

x (arit.priem.) 14,46 13,53 14,21 22,78 20,94 19,18 

0,2642 

s x 0,36 0,47 0,40 0,25 0,29 0,29 

2,03E-18 

SD 4,88 6,32 5,44 

4,46 5,32 5,21 

V tab. 1 uvádzame porovnanie charakteristík jednotlivých metód: aritmetický priemer, 

smerodajnú odchýlku, medián, modus, variačné rozpätie, variačný koeficient. U muž ov 

najnižšie priemerné percento tuku a najvyššie ukazovatele variability sme získali z meraní 

Futrexom, naopak najvyššie bolo priemerné percento tuku získané kaliperickým meraním. 

Najvyššie priemerné percento tuku a najnižšie hodnoty ukazovateľov variability u ž ien vidíme 

344

v prípade kaliperického merania. Futrex podobne ako u muž ov vykazoval vysokú variabilitu 

nameraných hodnôt. U ž ien sme však najnižšiu priemernú hodnotu percenta tuku získali 

z meraní Omronom. Rozdiel medzi výsledkami metód u ž ien bol štatisticky vysoko 

významný. 

Overovanie reliability vyšetrovacích metód a ich komparabilita sú v poslednom 

období predmetom početných štúdií. Výsledky nie sú jednoznačné. Napríklad v niektorých 

prácach sa ukázala vysoká validita BIA metódy (6, 10, 11), v niektorých prácach vykazovala 

táto metodika tendenciu nadhodnocovať, resp. podhodnocovať percento tuku (12, 13, 14). 

NIR metóda a jej využ iteľnosť v terénnej praxi má podľa literárnych prameňov taktiež svojich 

priaznivcov aj odporcov (3, 4, 5, 14). Diferencie medzi metódami sú čiastočne závislé na 

pohlaví, veku a telesnej skladbe meraných osôb. Viacerí autori zistili väčš iu zhodu percenta 

tuku z porovnávaných metód u mladších, najmäfyzicky aktívnych osôb než u starších (9, 10, 

11, 12). V štúdii Fogelholma a spol. (14), kde autori podrobili meta-analýze výsledky z viac 

ako 50 prác o meraní telesnej skladby a percenta tuku sa zistilo, ž e v porovnaní s metódou 

hydrostatického váž enia najpresnejšie výsledky poskytuje metóda kaliperická (Durnin & 

Womersley). U ď alších 7 metód, vrátane NIR a BIA metódy bola potvrdená systematická 

tendencia nadhodnocovať či podhodnocovať percento tuku. 

V našom súbore sme 

zistili najväčš ie rozdiely 

% tuku 

% tuku 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

MUŽ I 

Ž ENY 

kaliper 

futrex 

10,1 

omron 

kaliper 

futrex 

omron 

19,6 

NS 

7,1 

p < 0,001 

16,7 

8,9 

14,6 

12,8 

p < 0,001 

22,9 

NS 

11,4 

21,5 

19,6 

18,7 

BMI < 20 BMI 20-25 BMI > 25 

31 

29,4 29,5 

BMI < 19 BMI 19-24 BMI > 24 

Obr. 2. Priemerné percento tuku (Kaliper, Futrex, Omron) muž ov a 

ž ien rozdelených do výškovo-hmotnostných kategórií podľa BMI 

12 

NS 

NS 

19 

19,6 

medzi 

výsledkami 

porovnávaných metód u 

jedincov s nízkym podielom 

tuku a so zvyšovaním podielu 

tuku sa rozdiely vo 

výsledkoch zmenšovali (obr. 

2). Z obrázka je zrejmé, ž e u 

muž ov má najväčš iu 

tendenciu podhodnocovať 

percento tuku Futrex v 

porovnaní s kaliperickým 

vyšetrením, u ž ien Omron. 

Napriek zisteným 

rozdielom v priemerných 

hodnotách a ukazovateľoch 

variability, pri vzájomných 

koreláciách, ako vidíme 

z korelačnej tabuľky (tab. 2), 

sa preukázal tesný vzťah 

nielen medzi kaliperickým, 

futrexovým a omronovým 

percentom tuku, ale aj medzi 

jednotlivými metódami a 

indexom telesnej hmotnosti, 

kož nými riasami, obvodom 

pása, bokov a W/H indexom, 

a to u muž ov aj ž ien. 

345

Tab. 2. Pearsonove korelačné koeficienty 

Muž i 

BMI 

% % % 

Ženy 

Kaliper Futrex Omron 

riasa 

biceps 

riasa 

triceps 

riasa 

lopatka 

riasa 

bok 

súčet 

rias 

obvod 

pása 

obvod 

bokov 

BMI 0,757 * 0,721 * 0,808 * 0,701 * 0,667 * 0,744 * 0,700 * 0,756 * 0,760 * 0,749 * 0,194 ● 

% 

Kaliper 

% 

Futrex 

% 

Omron 

riasa 

biceps 

riasa 

triceps 

riasa 

lopatka 

riasa 

bok 

súčet 

rias 

obvod 

pása 

obvod 

bokov 

0,761 * 0,797 * 0,837 * 0,885 * 0,870 * 0,883 * 0,897 * 0,946 * 0,761 * 0,697 * 0,264 * 

0,706 * 0,778 * 0,775 * 0,706 * 0,680 * 0,663 * 0,659 * 0,718 * 0,555 * 0,484 * 0,230 * 

0,862 * 0,778 * 0,760 * 0,705 * 0,685 * 0,704 * 0,738 * 0,760 * 0,747 * 0,690 * 0,262 * 

0,686 * 0,840 * 0,694 * 0,709 * 

0,710 * 0,884 * 0,716 * 0,725 * 

0,767 * 0,799 * 0,644 * 0,717 * 

0,734 * 0,836 * 0,652 * 0,733 * 

0,803 * 0,922 * 0,742 * 0,795 * 

0,779 * 0,610 * 0,484 * 0,711 * 

0,815 * 0,633 * 0,496 * 0,703 * 

W/H 0,229 * 0,185 * 0,146 * 0,258 * 

● p < 0,05; 

* p < 0,001 

Okrem používania rôznych metodík na hodnotenie depotného telesného tuku môž u 

komplikovať situáciu aj nejednoznačné odporúčania o primeranom množ stve depotného tuku, 

teda používanie rôznych hodnotiacich škál. 

Výsledky kaliperického merania percenta tuku hodnotíme podľa kritérií 

Kleinwachterovej a Brázdovej (15). Hranice odporúčania pre muž ov sú 12-18% tuku a pre 

ž eny 20-26% tuku. Hodnotenie súboru je nasledovné: 35,5% muž ov a 23,8% ž ien má nižšie 

percento tuku, 45,6% muž ov a 58,5% ž ien primerané percento tuku a 18,9% muž ov a 17,7% 

ž ien má vyššie percento tuku (tab. 3). 

Tab. 3. Rozdelenie súboru vysokoškolákov podľa výsledkov merania percenta tuku a používaných kritérií 

(Kaliper vs. Futrex vs. Omron ) 

pohlavie % tuku Kaliper Futrex Omron p 

nízke 35,5 13,9 24,4 < 0,001 

Muž i 

(n=180) 

Ženy 

(n=328) 

Ž eny 

Muži 

primerané 45,6 44,4 57,2 < 0,05 

vysoké 18,9 41,7 18,4 < 0,001 

nízke 23,8 1,5 59,7 < 0,001 

primerané 58,5 57,3 35,1 < 0,001 

vysoké 17,7 41,2 5,2 < 0,001 

Na hodnotenie výsledkov futrexového merania sa používajú kritéria z manuálu, ktoré 

sú vekovo špecifikované a pre náš súbor je odporúčané rozpätie 6-14,8% pre muž ov a 9- 

21,9% pre ž eny (16). I keď má Futrex tendenciu podhodnocovať množ stvo tuku, kritéria sú 

príliš prísne, vzhľadom k nameraným hodnotám sú ľavostranne excentrické. Čiž e hodnotenie 

súboru je nasledovné: 13,9% muž ov a len 1,5% ž ien má nízke percento tuku, 44,4% muž ov a 

57,3% ž ien má primerané percento tuku a 41,7% muž ov a 41,2% ž ien má vysoké percento 

tuku (tab. 3). 

Pri hodnotení výsledkov merania percenta tuku Omronom sa používa hodnotiaca škála 

z manuálu, odporúčania pre muž ov (10-19%) a ž eny (20-29%) sú bez vekovej špecifikácie, 

W/H 

346

teda pre celú dospelú populáciu (17). Pre náš súbor ž ien sú príliš benevolentné. Hodnotenie 

súboru je nasledovné: nízke percento tuku má 24,4% muž ov a až 59,7% ž ien; primerané 

percento tuku má 57,2% muž ov a len 35,5% ž ien; vysoké percento tuku má 18,4% muž ov a 

5,2% ž ien (tab. 3). 

Keď si porovnáme rozlož enie 

náš ho súboru muž ov a ž ien podľa 

poč etnosť 

početnosť 

MUŽ I 

200 

150 

100 

50 

0 

400 

300 

200 

100 

x ± SD = 9 - 20 

O = 10 - 19% 

F = 6 - 15% 

K = 12 - 18% 

spolu (K,F,O) 

0 5 10 15 20 25 30 35 

Ž ENY 

0 

x ± SD = 16 - 26 

F = 9 - 22% 

O = 20 - 29% 

K = 20 - 26% 

spolu (K,F,O) 

0 10 15 20 25 30 35 40 

Obr. 3. Distribúcia nameraných hodnôt percenta tuku 

(Kaliper, Futrex, Omron) a ich hodnotenie u 

vysokoškolských študentov 

výsledkov merania a hodnotiacich 

kritérií troch metód dostávame 

rozporuplné výsledky. Významné 

rozdiely sú pri hodnotení súboru muž ov 

aj ž ien vo všetkých troch kategóriách. 

Osobitne výrazné sú rozdiely v 

hodnotení Futrexom vs. Omronom u 

ž ien. Problematická je interpretácia 

takto rozdielnych výsledkov, či už v 

individuálnych prípadoch alebo aj pri 

skupinovom hodnotení. Našou snahou 

teda bolo použ iť lepšie vyhovujúce a 

najmä jednotné kritéria pre 

posudzovanie percenta tuku. 

Pre naše potreby sa ukázalo ako 

najvhodnejšie vytvorenie vlastnej 

klasifikácie podľa rozlož enia 

nameraných hodnôt percenta tuku. Za 

primerané pre muž ov sme považ ovali 9- 

20% tuku, pre ž eny 16-26. Odporúčané 

rozpätie percenta tuku sú zaokrúhlené 

hranice našich priemerných hodnôt u 

muž ov aj ž ien. V porovnaní so škálami 

jednotlivých metód sa táto škála 

ukazuje ako optimálna - centrálna 

pozícia, primeraný rozsah (obr. 3). 

Vyhodnotenie súboru vysokoškolákov 

podľa jednotných kritérií je v tab. 4. 

Tab. 4. Vyhodnotenie percenta tuku meraného Kaliperom, Futrexom a Omronom v súbore vysokoškolákov 

podľa jednotných kritérií (x ± SD) 

pohlavie % tuku Kaliper Futrex Omron p 

Muž i 

(n=180) 

Ženy 

(n=328) 

nízke 6,7 23,9 21,1 0,0002 

primerané 81,7 61,7 65 0,0005 

vysoké 11,7 14,4 13,9 0,7142 

nízke 5,8 17 27,4 0,0000 

primerané 76,5 66,8 64,3 0,00164 

vysoké 17,7 16,2 8,2 0,00091 

V kategóriách nízke a primerané percento tuku u muž ov sú rozdiely počtu osôb z 

kaliperického, futrexového aj omronového vyšetrenia signifikantné. Vyšší futrexový a 

čiastočne aj omronový podiel muž ov s nízkym percentom tuku potvrdzuje podhodnocovaciu 

tendenciu týchto metodík v porovnaní s kaliperickým meraním. U ž ien zostali rozdiely počtu 

osôb z kaliperického, futrexového aj omronového vyšetrenia vo všetkývh kategóriách 

významné, avšak odstránili sa pôvodné obrovské diskrepancie medzi používanými 

347

hodnoteniami. Silná tendencia podhodnocovať percento tuku u ž ien v prípade merania 

Omronom je očividná. 

Závery 

• Dynamicky sa rozširuje paleta nových prístrojov na stanovenie množ stva tuku v tele, ich 

výsledky nemusia byť úplne konzistentné s výsledkami zavedených klasických postupov. 

• Pri výbere metodiky treba pamätať na rozdielnu spoľahlivosť metodík, na mož nosť ich 

podhodnocovania, resp. nadhodnocovania skutočného množ stva telesného tuku. 

• Vzhľadom na fyziologické intersexuálne a vekové špecifiká telesnej skladby je potrebné 

pamätať pri výbere metodiky na rozdielnu validitu výsledkov pre rôzne populačné 

skupiny. 

• Hodnotenie množ stva telesného tuku a interpretácia výsledkov si vyž adujú veľkú 

opatrnosť. Hodnotiace škály, ktoré sú súčasťou manuálov k novým prístrojom na meranie 

telesného tuku môž u byť v niektorých prípadoch nereálne. Ich paušálne používanie by 

mohlo viesť k chybným záverom. 

Literatú ra: 

1. Bernasovská, K., Rimárová, K., Petriľáková, T., Holéczyová, G.: Rozdiely výskytu intersexuálnych 

rizikových kardiovaskulárnych faktorov u košických medikov. In: Životné podmienky a zdravie. Bratislava, 

NCPZ 2000, 355 s. (s. 283-286) 

2. Š tefániková, Z., Š evčíková, Ľ ., Á ghová, Ľ ., Voleková, J.: Príspevok k metodike stanovenia percenta tuku v 

organizme. In: K otázkam realizácie NPPZ v zdravotníckom teréne. Bratislava, Ú H LFUK 1993, 257 s. (s. 

156-162). 

3. Š evčíková, Ľ ., Á ghová, Ľ ., Š tefániková, Z., Jurkovičová, J.: Metodické mož nosti stanovenia depotného 

telesného tuku. Hygiena, 39, 1994, č.6, s. 345-351. 

4. Janušová, T., Szárazová, M., Dostál, A.: Príspevok k životnému štýlu vysokoškolákov. In: Životné 

podmienky a zdravie. Bratislava, NCPZ 2000, 355 s. (s. 297-299). 

5. Kalantar-Zadch, K., Block, G., Kelly, M. P., Schroepfer, C., Rodriguez, R. A., Humphreys, M. H.: Near 

infra-red interactance for longitudinal assessment of nutrition in dialysis patients. J. Ren. Nutr., 11, 2001, 1, 

s. 23-31. 

6. Cable, A., Nieman, D. C., Austin, M., Hogen, E., Utter, A. C.: Validity of leg-to-leg bioelectrical impedance 

measurement in males. J. Sports Med. Phys. Fitness, 41, 2001, 3, s. 411-414. 

7. Durnin, J. V. G. A., Womersley, J.: Body fat assessed from total body density and its estimation from 

skinfold thickness: measurements on 481 men and women aged from 16 to 72 years. Br. J. Nutr., 32, 1974, 

s. 77-97. 

8. Davis, P. O., Dotson, Ch. O., Manny, P. D.: NIR evaluation for body composition analysis. Med. Sci. Sports 

Exercise, 20, 1988, 2, s. 48. 

9. Sung, R. Y., Lau, P., Yu, C. W., Lam, P. K., Nelson, E. A.: Measurement of body fat using leg to leg 

bioimpedance. Arch. Dis. Child, 85, 2001, 3, s. 263-267. 

10. De Lorenzo, A., Bertini, I., Iacopino, L., Pagliato, E., Testolin, C., Testolin, G.: Body composition 

measurement in higly trained male athletes. A comparison of three methods. J. Sports Phys. Fitness, 40, 

2000, 2, s. 178-183. 

11. De Lorenzo, A., Bertini, I., Candeloro, N., Iacopino, L., Andreoli, A., Van Loan, M. D.: Comparison of 

different techniques to measure body composition in moderately active adolescents. Br. J. Sports Med., 32, 

1998, 3, s. 215-219. 

12. Ravaglia, G., Forti, P., Maioli, F., Boschi, F., Cicignani, A., Gasbarrini, G.: Measurement of body fat in 

healthy elderly men: a comparison of methods. J Gerontol A Biol Sci Med Sci, 54, 1999, 2, s. M70-76. 

13. Treuth, M. S., Butte, N. F., Wong, W. W., Ellis, K. J.: Body composition in prepubertal girls: comparison of 

six methods. Int. J. Obes. Relat. Metab. Disord., 25, 2001, 9, s. 1352-1359. 

14. Fogelholm, M., van Marken Lichtenbelt, W.: Comparison of body composition methods: a literature 

analysis. Eur. J. Clin. Nutr., 51, 1997, 8, s. 495-503. 

15. Kleinwächterová, H., Brázdová, Z.: Výž ivový stav člověka a způsby jeho zjišťování. Brno, Institut pro další 

vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví 1992, 119 s. 

16. Futrex, Inc.: Unser ś manual Futrex 5000 and 5000A Body Fat and fittness computer. Gaithersburg, 1987, s. 

32. 

17. Omron BF 300 - Meračtelesného tuku: Návod na použ itie. 15 s. 

348


PRÍ RODNÉ ANTIOXIDANTY - MOŽNOSTI PREVENCIE A LIEČ BY 

ATEROSKLERÓ ZY 

J. Tisoň ová 1 , Ľ. Á ghová 2 

1 Farmakologický ústav Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednosta: prof. MUDr. M. Kriška, DrSc 

2 Ú stav hygieny Lekárskej fakulty UK, Bratislava 

prednostka: prof. MUDr. Ľ. Á ghová, CSc. 

Už v minulosti sa zistilo, že jedinci s vysokou spotrebou ovocia a zeleniny majú 

sérové koncentrácie cholesterolu a najmä LDL nižšie ako porovnateľné skupiny obyvateľstva 

s nižšou spotrebou (1, 2). Samotné zníženie obsahu tukov v potrave však k prevencii 

ateroskleró zy nie je dostačujúce. V tomto smere sa veľký význam prikladá práve 

antioxidantom. V potrave, najmä rastlinnej, sa vyskytuje celý rad antioxidačne pôsobiacich 

látok. V 16-tich euró pskych populáciách sa sledovala hladina niektorý ch antioxidantov 

u zdravý ch mužov. Sledované antioxidanty vykazovali inverznú koreláciu s koronárnou 

mortalitou: vysoká úmrtnosťsa vyskytovala v oblastiach s nízkym zásobením antioxidantami 

a naopak najnižšia koronárna mortalita bola v oblastiach s ich vysoký m zásobením. 

Najvý raznejší efekt sa dokázal u vitamínu E, o niečo slabší bol u C vitamínu, beta-karoténu 

a A vitamínu (3). 

Antioxidanty môžu limitovaťklinické prejavy ischemickej choroby srdca spomalením 

progresie koronárnych aterosklerotický ch lézií. V ich pôsobení v organizme sa kladie dôraz 

najmä na inhibíciu oxidácie lipoproteínov, najmä frakcie LDL. Oxidované LDL (oxLDL) sú 

toxické voči cievnym bunkám, pričom ich cytotoxický potenciál je úmerný obsahu produktov 

lipoperoxidácie. Denudácia endotelu indukovaná oxidovaný m LDL môže byťdôležitý m 

spúšťačom koronárnej trombó zy a akútnych koronárnych príhod. Preto je predpoklad, že 

zlepšenie rezistencie LDL voči oxidácii bude znižovaťlipoperoxidáciou sprostredkovanú 

cytotoxicitu, ktorá prispieva k instabilite AS lézií, ruptúre plaku a koronárnym trombotický m 

príhodám. 

Ú prava stravovacieho režimu v zmysle zvýšenia konzumácie ovocia a zeleniny má 

viacero opodstatnení a niektoré boli detailnejšie objasnené až pomerne nedávno. Je veľmi 

perspektívna v rámci prevencie, ale aj ako súčasťliečby ateroskleró zy. Zdá sa však, že v rámci 

liečby už rozvinutého ochorenia sú potrebné vyššie dávky niektorý ch antioxidantov, ktoré nie 

je možné dodaťstravou, ale len medikamentó znou suplementáciou. 

Vitamín E predstavuje skupinu nízkomolekulárnych látok, z ktorý ch najúčinnejšou 

formou je α-tokoferol. Je najdôležitejším lipofilný m antioxidantom. V ľudskom organizme sa 

najviac nachádza v tukovom tkanive (80-90%), pečeni a svaloch. Pri transporte nemá vlastný 

nosič, je viazaný hlavne na LDL a VLDL. V antioxidačnom ”vybavení” LDL častíc α- 

tokoferol výrazne prevažuje nad ostatný mi antioxidantami, ktoré predstavujú len dvadsatinu 

až stotinu jeho množstva (4). Zastavuje radikálové reťazové reakcie alebo priamo vychytáva 

kyslíkové radikály (napríklad hydroxylový radikál). Lipidy účinkom iniciátorov peroxidácie 

tvoria lipidový radikál, ktorý reaguje s kyslíkom na peroxylový radikál, čím sa rozvíja 

radikálová reťazová reakcia. Tokoferol reaguje s peroxylový m radikálom a prerušuje túto 

reakciu vytvorením stabilného tokoferolového radikálu. 

V experimentoch získané poznatky o nepriamom vzťahu medzi príjmom α-tokoferolu 

v potrave a náhlymi kardiovaskulárnymi príhodami sa overili v prospektívnych projektoch 

Nurses Health Study na 87 245 zdravotný ch sestrách a Health Professionals Folow up Study 

349

na 39 910 mužoch - zdravotníkoch. V týchto štúdiách probandi s vyšším príjmom tokoferolu 

(100-250 mg) mali znížené riziko koronárneho ochorenia o 35-40% (5, 6). Inverzný vzťah sa 

dokázal aj medzi hladinou α-tokoferolu v plazme a kardiovaskulárnou mortalitou (5), resp. 

anginou pectoris (7, 8). V randomizovanej, dvojito slepej štúdii CHAOS vykonanej u 2002 

britský ch pacientov, mužov i žien, s ischemickou chorobou srdca potvrdenou 

koronarograficky, sa dokázala 77% redukcia rizika vzniku nefatálneho infarktu myokardu 

v porovnaní s placebom, i keď kardiovaskulárna mortalita sa významne neznížila (9). 

Podávaná dávka tokoferolu bola pomerne vysoká - 400-800 mg E vitamínu. V tomto 

rozmedzí sa podával vitamín E aj v iný ch štúdiách u pacientov s ateroskleró zou (10). V 

randomizovanej placebom kontrolovanej štúdii Cholesterol Lowering Atherosclerosis Study, 

zhodnocujúcej pozitívny vplyv colestipolu a niacínu na progresiu ischemickej choroby srdca u 

pacientov po výkone koronárneho by-passu, sa angiograficky potvrdila redukcia progresie 

aterosklerotický ch lézií v podskupine pacientov užívajúcich viac ako 100 mg E vitamínu 

denne po dvoch rokoch sledovania (11). Veľký m sklamaním boli viaceré štúdie, ktoré 

nepotvrdili priaznivý efekt podávania E vitamínu na progresiu ateroskleró zy, napríklad (12, 

13, 14). Vysvetlenie zlyhania tejto liečby je rôzne: príliš nízka dávka, nevhodná lieková forma 

- podávanie racemickej zmesi namiesto prírodného RRR-alfa-tokoferolu, súčasný relatívny 

deficit C vitamínu potrebného pre regeneráciu oxidovaného tokoferolového radikálu, nonresponderstvo 

pre alfa-tokoferol (defekt intracelulárneho transportného proteínu pre alfatokoferol 

(13). 

Nutričná potreba E vitamínu pre dospelý ch je podľa oficiálnych odporúčaní 8-10 mg 

na osobu a deň , spotrebu E vitamínu prudko zvyšuje vysoký konzum nenasý tený ch olejov, 

ktoré vyžadujú antioxidačnú ochranu, telesná záťaž, infekčné ochorenia, expozícia rôznym 

formám žiarenia. Podľa niektorý ch autorov by mala byťodporúčaná dávka 150-300 mg/deň , 

kedy sa dosahuje sérová koncentrácia okolo 30 μmol/l, pri ktorej sa dosahuje optimálny 

preventívny efekt (15). U pacientov s ateroskleró zou sú najčastejšie navrhované dávky 400- 

800 mg, pomerne vysoké dávky E vitamínu – nad 1000 mg sa krátkodobo podávajú 

v kardiochirurgii. 

Kyselina askorbová alebo vitamín C je hydrofilná nízkomolekulárna antioxidačná 

látka. Na rozhraní s lipidovou fázou umožň uje regeneráciu E vitamínu. Má neobyčajne široké 

spektrum biologický ch úloh. Z hľadiska aterogenézy je zaujímavá jeho funkcia pri degradácii 

cholesterolu. Prostredníctvom cytochró mu P-450 vnáša do sterolového jadra cholesterolu 

kyslík. Rýchlosťtejto hydroxylačnej reakcie limituje celkovú rýchlosťpremeny cholesterolu 

na žlčové kyseliny, takže pri deficite C vitamínu je táto reakcia spomalená a znižuje sa 

schopnosťpečene odbúravaťcholesterol. V rozsiahlej prospektívnej štúdii NHANES bol u 11 

349 osôb, mužov i žien sledovaný ch 10 rokov, dokázaný inverzný vzťah medzi príjmom C 

vitamínu a mortalitou vrátane kardiovaskulárnej, pričom tento vzťah sa výraznejšie prejavil 

u mužov (16). Staršie osoby s nízkym príjmom C vitamínu v tomto súbore vykazovali vý razne 

vyššiu úmrtnosťzapríčinenú cievnou mozgovou príhodou. V observačnej štúdii sa ukázalo, že 

je nepriama závislosť medzi koncentráciou vitamínu C v leukocytoch a angiograficky 

potvrdenou ischemickou chorobou srdca (17). Na druhej strane v prospektívnej štúdii Health 

Profesionals´ Follow up Study sa nenašiel vzťah medzi príjmom vitamínu C a 

kardiovaskulárnou morbiditou (18). 

Je pravdepodobné, že chronický deficit vitamínu C zvyšuje riziko patologický ch zmien 

na kardiovaskulárnom systéme a tomuto stavu sa dá jeho optimálnou suplementáciou 

zabrániť. Ukazuje sa tiež, že doteraz odporúčané dávky vitamínu C - 75-90 mg sú príliš nízke 

a optimálny príjem by mal byť100-200 mg/deň (15). Pri zvýšenej hladine lipoproteínu(a) 

(Lp(a)) by mala byťtáto dávka vyššia – 300-600 mg/deň (19). Predpokladá sa, že tento 

lipoproteín sa vyvinul v priebehu evolúcie v dobe, kedy človek stratil schopnosťsyntetizovať 

350

vitamín C, aby sa umožnila oprava defektov na stene artérie. Pôvodný reparačný 

mechanizmus sa však zvrhol na rizikový faktor ateroskleró zy. Organizmus reaguje na pokles 

zásob C vitamínu zvýšením syntézy Lp(a) a naopak, jeho hladinu možno znížiťdostatočný m 

príjmom C vitamínu (okrem iný ch látok ako nikotínamid, inzulín, ω-3 mastné kyseliny). 

Diétnym obmedzením tukov v potrave jeho hladinu znížiť nemožno. Pri extrémnom 

oxidačnom strese stúpa potreba C vitamínu u 70 kg človeka až na 15 gramov (19). 

Karotenoidy sú lipofilné nízkomolekulárne pigmenty rastlinného alebo mikrobiálneho 

pôvodu, schopnosť reagovať so singletový m kyslíkom ich radí medzi antioxidanty. 

V súčasnosti sa pozná asi 600 derivátov karotenoidov. Z celkového množstva karotenoidov 

v plazme až 90% tvorí β-karotén. Mnohé epidemiologické štúdie zistili inverznú asociáciu 

medzi koncentráciou β-karoténu, ale aj iný ch karotenoidov v sére alebo v tukovom tkanive a 

kardiovaskulárnou morbiditou (20, 21, 22). V rámci tzv. Basel Prospective Study u 2974 

mužov zvýšilo nízke zásobenie karoténom relatívne riziko smrti zapríčinenej ischemickou 

chorobou srdca o viac ako 50% a riziko zapríčinené mozgovou porážkou o viac ako 100% 

(23). Intervenčné štúdie s β-karoténom však nesplnili očakávania (9, 12). Jedný m z vysvetlení 

je, že väčšina štúdií sa upriamovala na β-karotén pre jeho majoritný podiel v sérový ch 

karotenoidoch, celkovo v organizme však tvorí len 15-30% všetký ch karotenoidov. Je možné, 

že priaznivejšie výsledky prinesú klinické štúdie s iný mi karotenoidmi. Veľké nádeje sa 

v ďalších sledovaniach vkladajú do lykopénu, ktorý v podmienkach in vitro má až 

dvojnásobne väčšiu schopnosťdetoxikovaťsingletový kyslík ako samotný β- karotén. Kým 

lykopén a β-karotén prevažujú v krvnom sére, luteín je dominantný m karotenoidom 

v erytrocytoch a mononukleárnych bunkách. Karotenoidy v subpopuláciách bielej krvnej 

zložky majú pravdepodobne veľký význam, keďže tieto bunky zohrávajú jednu z kľúčový ch 

úloh pri vzniku aterosklerotickej lézie. Nemožno však vylúčiť, že priaznivý efekt 

karotenoidov na kardiovaskulárnu morbiditu je podmienený súčinnosťou viacerý ch 

karotenoidov, resp. karotenoidov s doteraz nešpecifikovaný m rastlinný m komponentom. 

Selén je stopový prvok, ktorý je súčasťou niekoľký ch izoforiem glutatió nperoxidázy 

a selénoproteínov (v rámci selénoproteínov sa ako antioxidant uplatň uje najmä selénoproteín 

P). Jeho dostatok v organizme podmieň uje správnu rezorpciu vitamínu E. Veľká prospektívna 

štúdia u obyvateľov východného Fínska poukázala na 7-násobne vyššie riziko úmrtia 

zapríčineného ischemickou chorobou srdca u osôb so sérovou koncentráciou selénu pod 35 

µg/l oproti osobám so sérovou koncentráciou nad 35 µg/l (24). Iná štúdia dokázala, že u 

pacientov s infarktom myokardu bol prítomný deficit selénu už rok pred touto príhodou – na 

základe stanovenia obsahu selénu v nechtoch (25). Je teda pravdepodobné, že existuje určitá 

kritická hodnota sérovej koncentrácie selénu, ktorá je indikátorom rizika aterosklerotickej 

cievnej prestavby. Vzhľadom k tomu, že naša krajina patrí medzi oblasti s nízkym obsahom 

selénu v potravinový ch článkoch, je vhodná jeho suplementácia či už v medikamentó znej 

forme alebo inak. 

Flavonoidy patria medzi polyfenolické zlúčeniny, ktorý ch bolo doteraz izolovaný ch 

vyše 3000 a ich počet sa neustále rozrastá. Záujem o túto skupinu látok vzrástol po poznaní 

"francúzskeho paradoxu", ktorý spočíval v zistení nápadne nízkeho výskytu 

kardiovaskulárnych ochorení v určitej oblasti Francúzska oproti porovnateľný m skupinám 

obyvateľstva a pripisuje sa práve flavonoidom (26). Vyskytujú sa v potrave (v ovocí, 

zelenine, zelenom a čiernom čaji, červenom víne), sú jej neesenciálnou zložkou, teda ich 

neprítomnosťnevedie k známkam deficitu. Nesporne mnohí zástupcovia z tejto skupiny majú 

vý razný antioxidačný efekt, zasahujú takmer do všetký ch fáz metabolického vzplanutia. 

Všeobecne sa prijíma názor, že flavonoidy sú minimálne tak dobré antioxidanty, ak nie lepšie, 

za aké sa považuje vitamín C a vitamín E. Napríklad flavonoly likvidujú superoxidový anió n, 

351

lipoperoxidové radikály, singletový kyslík. Najviac študovaný m predstaviteľom flavonolov je 

kvercetín, ktorý je hojne obsiahnutý napríklad v brokolici, chrene, zelenom a čiernom čaji, 

cibuli, jablkách, olivách, červenom víne. V experimente na zvieratách kvercetín inhiboval 

oxidatívnu modifikáciu LDL a rozvoj tukový ch prúžkov (27). Navyše kvercetín a niektoré 

ďalšie flavonoidy inhibujú agregáciu trombocytov ovplyvnením rovnováhy medzi syntézou 

tromboxanov a prostacyklínov a pomáhajú tak zabraň ovaťmikrotrombotizácii v periférnom 

riečisku (28). Niekoľko epidemiologický ch štúdií vrátane pomerne rozsiahlej Seven Countries 

Study potvrdili klesajúcu kardiovaskulárnu mortalitu so stúpajúcou spotrebou flavonoidov 

(29, 30). Preto sa od flavonoidov veľa očakáva v rámci terapeutického ovplyvnenia 

aterosklerotického procesu. Normy pre dennú potrebu flavonoidov v prevencii ateroskleró zy 

neboli doteraz stanovené. 

Podobne ako oxidanty zohrávajú v organizme dvojakú úlohu, ani antioxidanty 

nemusia maťvždy len pozitívnu úlohu. Tento fakt súvisí so skutočnosťou, že antioxidant 

v jednom systéme a za určitý ch okolností nemusí byť antioxidantom aj v ostatný ch 

systémoch, resp. pri zmenách okolností (koncentrácia, pH, prítomnosťiný ch látok, kinetické, 

termodynamické, redoxné vzťahy medzi reaktantami a podobne). Napríklad vitamín E bráni 

síce oxidácii LDL, avšak dlhodobé podávanie vysoký ch dávok vitamínu E blokuje vznik 

oxidovaný ch LDL, tým je blokovaná kaskáda arachidonovej kyseliny s následný m deficitom 

prostanoidov, ktoré majú regulačný účinok a môže viesťdokonca k progresii ateroskleró zy 

(19). Prooxidačný potenciál C vitamínu sa môže prejaviťpri súčasnom podávanú s preparátmi 

železa, kedy sa železo redukuje a spoločne s peroxidom vodíka vytvára škodlivý hydroxylový 

radikál (19, 30). Pri niektorý ch ochoreniach ako napríklad pri idiopatickej hemochromató ze, 

reumatoidnej artritíde, syndró me dychovej tiesne u dospelý ch alebo kosáčikovitej anémii boli 

zistené markantne znížené koncentrácie C vitamínu v telesný ch tekutinách (31). 

Pravdepodobne ide o obranný mechanizmus, ktorý zabraň uje vzniku Fentonovej reakcie a 

následný m škodlivý m dôsledkom. 

Antioxidanty sú nesporne účinný mi ochranný mi látkami v prevencii a liečbe tzv. 

voľnoradikálový ch ochorení, medzi ktoré zahŕň ame aj ateroskleró zu a jej komplikácie. Keďže 

i takáto liečba má svoje riziká, je potrebný racionálny prístup pri ich medikamentó znej 

suplementácii so zohľadnením príslušný ch dávkovacích odporúčaní a kontraindikácií. 

Literatúra: 

1. Kajaba, I.: Epidemiologická štúdia rizikový ch metabolicko-nutričný ch faktorov aterogenézy a ich dynamika 

vo vybraný ch skupinách obyvateľstva Slovenska. Bratislavské Lek. Listy, 62, 1974, s. 477-488. 

2. Verschuren, W. M. M., Jacobs, D. R., Bloemberg, B. P. M.: Serum total cholesterol and long term coronary 

heart disease mortality in different cultures. J.A.M.A., 274, 1995, s. 131-136. 

3. WHO: World Health Statistics Annual 1989. The WHO MONICA Project, Geneve,1989, s. 27 -149. 

4. Esterbauer, H.: Vitamin E und Arteriosklerose. In: Schmidt, K., Wildmeister, W.: Vitamin E in der 

modernen Medizin, MKM Verlagsgesellschaft, Lenggries, 1993, s. 21-29. 

5. Rimm, E. B., Stampfer, M. J., Ascherio, A., Giovannucci, E., Cilditz, G. A., Willett, W. C.: Vitamin E 

consumption and coronary heart disease in men. N. Engl. J. Med., 328, 1993, s. 1450 -1456. 

6. Stampfer, M. J., Hennckens, C. H., Manson, J. E., Colditz, G. A., Rosner, B,., Willett, W. C.: Vitamin E 

consupmtion and the risk of coronary heart disease in women. N. Engl. J. Med., 328, 1993, s. 1444-1449. 

7. Gey, K. F., Puska, P.: Plasma vitamins A and C inversely correlated to mortality from ischemic heart disease 

in cross - cultural epidemiology. Ann. N. A. Acad. Sc. 570, 1989, s. 268 -282. 

8. Riemersma, R. A., Wood, D. A., MacIntyre, C. C. H., Elton, R. A., Gey, K. F, Oliver, M. F.: Risk of angina 

pectoris and plasma concentrations of vitamins A, C, E and carotene. Lancet, 337, 1991, s. 1-5. 

9. Stephens, N. G., Parsons, A., Schonfeld, P. M., Kelly, F., Cheeseman, K., Mitchinson, M. J.: Randomised 

control trial of vitamin E in patients with coronary disease. Lancet, 347, 1996, s. 781-786. 

10. Hodis, H. N, Mack, W. J., LaBree, L.: Serial coronary angiographic evidence that antioxidant vitamin intake 

reduces progression of coronary artery atherosclerosis. J.A.M.A., 273, 1995, s. 1849-1854. 

11. Suzukawa, M., Ayaori, M., Shige, H., Hisada, T., Ishikawa, T., Nakamura, H.: Effect of supplementation 

with vitamin E on LDL oxidability and prevention of atherosclerosis. Biofactors, 7, 1998, s. 51-54. 

352

12. The Alpha-Tocopherol, Beta-Carotene Cancer Prevention Study Group: The efect of vitamin E and beta 

carotene on the incidence of lung cancer and other cancers in male smokers. N. Engl. J. Med., 330, 1994, s. 

1029-1035. 

13. Hodis, H. N., Mack, W. J., LaBrie, L. et al: Alpha-tocopherol supplementation in healthy individuals 

reduces low density lipoproteion oxidation but not atherosclerosis. Circulation, 106, 2002, s. 1453 -1459. 

14. Lonn, E. M., Yusuf, S., Dzavik, V. et al: Effects of ramipril and vitamin E on atherosclerosis: the study to 

evaluate carotid ultrasound changes in patients treated with ramipril and vitamin E (Secure). Circulation, 

103, 2001, s. 919-925. 

15. Ginter, E.: Ú loha antioxidantov v prevencii kardiovaskulárnych ochorení. Bratisl. lek. Listy, 15, 1994, 5, s. 

199-211. 

16. Enstrom, J. E., Kanim, L. E., Klein, M. A.: Vitamin C intake and mortality among a sample of the United 

States population. Epidemiology, 3, 1992, s. 194-202. 

17. Ramires, J., Flowers, N. C.: Leukocyte ascorbtic acid and its relationship to coronary heart disease in man. 

Am. J. Clin. Nutr., 33, 1980, s. 2079-2087. 

18. Ascherio, A., Rimm, E. B., Hernan, M. A., Giovannucci, E., Kawachi, I., Stampfer, M. J., Willett, W. C.: 

Relation of consumption of vitamin E, vitamin C and carotenoids to risk for stroke among men in the United 

States. Ann. Intern. Med., 130, 2001, s. 1106-1114. 

19. Racek, V., Holeček, J.: Kritický prístup k teorii vzniku ateroskleró zy účinkem volný ch radilálu na 

lipoproteiny. Klin. Biochem. Metab., 5, 1997, s. 80-85. 

20. Evans, R. W., Shaten, B. J., Day, B. W., Kuller, L. H.: Prospective association between lipid soluble 

antioxidants and coronary heart disease in men: The Multiple Risk Factor Intervention Trial. Am. J. 

Epidemiol., 147, 1998, s. 180-186. 

21. Iribarren, C., Folsom, A. R., Jacobs Jr., D. R., Gross, M. D., Belcher, J. D., Eckfeldt, J. H.: Patterns of 

covariation of serum β-carotene and α-tokoferol in middle-aged adults: The Atherosclerosis Risk in 

Communities (ARIC) Study. Nutr. Metab. Cardiovasc. Dis., 7, 1997, s. 445-458. 

22. Kohlmeier, L., Kark, J. D., Gomez-Garcia, E., Martin, B. C., Steck, S. E., Kardinaal, A. F., Ringstad, J., 

Thamm, M., Masaev, V., Riemmersma, R., Martin-Moreno, J. M., Huttunen, J. K., Kok, F. M.: Lycopene 

and myocardial infarction risk in EURAMIC Study. Am. J. Epidemiol., 146, 1997, s. 618 -626. 

23. Gey, K. F., Stähelin, H. B., Eichholzer, M.: Poor plasma status of carotene and vitamin C is associated with 

higher mortality from ischemic heart disease and stroke: Basel Prospective Study. Clin. Invest., 71, 1993, s. 

3-6. 

24. Pietinen, P., Vartainen, E., Seppanen, R., Aro, A., Puska, P.: Changes in diet in Finland from 1972 to 1992: 

impact on coronary heart disease risk. Prev. Med., 25, 1996, s. 243 -250. 

25. Kok, F. J., Hofman, A.: Selenium status and cardiovascular disease: Dutch epidemiologic data. In: Selenium 

in Biology and medicine, Springer Verlag, Berlin, 1989, s. 214-218. 

26. Renaud, S., De Lorgeril, J. M.: Wine, alcohol, platelets and the French paradox for coronary heart disease. 

Lancet, 339, 1992, s. 1523-1526. 

27. de Whalley, C. V., Rankin, S. M., Hoult, J. R., Jessup, W., Leake, D. S.: Flavonoids inhibit the oxidative 

modification of low density lipoproteins by macophages. Biochem. Pharmacol., 39, 1990, s. 1730 -1750. 

28. Ďuračková, Z.: Antioxidanty v dobrom i zlom. Klin. Biochem. Metab., 5, 1997, s. 227-231. 

29. Hertog, M. G., Feskens, E. J., Hollman, P. C., Katan, M. B., Kromhout, D.: Dietary antioxidant flavonoids 

and risk of coronary heart disease: the Zutphen Elderly Study. Lancet, 342, 1996, s. 1007-1011. 

30. Knekt, P., Jarvinen, R., Reunanen, A., Maatela, J.: Flavonoid intake and coronary mortality in Finland: a 

cohort study. B. M. J., 312, 1996, s. 478 -481. 

31. Grootveld, M., Bell, J. D., Halliwell, B., Arouma, O. I., Bonford, A, Seadler, P. J.: Non transferrin bound 

iron in plasma or serum from patients with idiopathic hemochromatosis. J. Biol. Chem., 264, 1989, s. 4417- 

4422. 

353


REAVENŮ V METABOLICKÝ SYNDROM X 

K.Martiník 

Univerzita Hradec Králové, Č eská republika 

rektor: doc. RNDr. J. Mikulecká, Csc. 

Obezita je nehomogenní skupina nemocí. Může být spojena s Reavenový m 

hormonálně - metabolický m syndrom X, syndrom 5H (1). Insulinoresitence je získaná nebo 

vrozená. Postihuje 1/3 populace. DM 4%populace, IGT 8%, HN 15-30%, HLP s androidní 

obezitou 40-60% DM 2. typu, hirsutismus 15% žen. Příčiny jsou prereceptorové nebo 

postreceptorové. Č astépostreceptorovépříčiny: porucha přenosu signálu od receptoru do 

efektorovélokality. Změna fenotypu za přítomnosti exogenních faktorů: obezita, nevhodné 

složení stravy, tělesná inaktivita, stres, kouření, alkoholismus, léky, chemické faktory. 

Vysoká kardiovaskulární mortalita a morbidita. 

Reavenův hormonálně - metabolický syndrom X je spojen nejen s hyperinsulinemií a 

insulinovou rezistencí, ale i s dalšími typický mi příznaky. Mezi ně patří skupina příznaků 

jako je: 

• abdominální obezita 

• hypertenze 

• hypertriglyceridemie 

• DM 2. typu či porucha glukózovétolerance 

• nízká hladina HDL 

• zvýšení fibrinogenu 

Typická odchylka lipidového metabolismu tzv. atherogenní lipoproteinový typ - ALP 

"atherogenic lipoprotein phenotype"- vysoké tag., nízký HDL, velké procento "malý ch 

denzních" LDL partikulí. Působení tohoto fenotypu - tag na atherosklerózu: 

• chylomikronovéremnanty i LDL jsou cytotoxickéa atherogenní 

• VLDL obsahují více cholesterolu než LDL a mají vyšší atherogenní potenciál 

• zvyšuje se podíl " malý ch denzních LDL" 

• porucha fibrinolý zy při elevaci triglycerolů, při zvýšení PAI -1 

Historie - roku 1988 Reaven v Bantingové přednášce -syndrom X (hormonálně - 

metabolický ): 

• rezistence na insulin stimulovanou utilizací glukózy do svalového glykogenu 

• glukozová intolerance 

• hyperinsulinismus 

• zvýšení VLDL 

• snížený HDL 

• HN 

Nezahrnul syndrom polycystický ch ovárií, tzv. Stein-Leventhalův syndrom (2). 

Další fenomény 

Hyperurikemie, hyperviskosita - hyperkoagulace - zvýšení PAI - 1 fibrinogenu, Lp(a), 

tkáň ového plasminogenového aktivátoru a zvýšení agregability. Označováno dalšími 

specifický mi názvy jako Syndrom X +, event. Syndrom 5H+ (tab.1). 

354

Reavenův metabolický syndrom X je spojen nejen s obezitou a zvýšenou hladinou 

insulinu, ale byl vědecky prokázán vztah k cytokinu tumor necrosis factor (TNF alfa) - působí 

na mnoha dějích buň ky, včetně exprese génů, regulace růstu a diferenciace buněk, přenosy 

signálů. Navozuje hypertriglyceredemií, dediferenciaci adipocytů. Blokuje insulinem 

stimulovaný metabolismus glukózy, zvyšuje od insulinu nezávislý vstup glukózy do 

makrofágů. Vyvolává tím progresi insulinorezistence. Exprese m-RNA TNF alfa v tukový ch 

buň kách obézních je 2,5 x vyšší než u štíhlý ch. 

Metabolický syndrom pro praxi. Je důležitý v tom, že se jedná o skupinu symptomů s 

poruchou funkce při sníženécitlivosti na insulin. Postihuje střední a vyšší věk. Masový 

vý skyt (tab. 2). 

Tab. 1. Názvy 

Název Autor Citace 

Syndrom X Reaven G.M. Diabetes, 37, 1988, 1595-1607 

Deadly kvartet Kaplan M.M. Arch.int.Med., 49, 1989, 1514-1529 

Secret killer Foster D.W. N.Engl.J.Med., 320:73, 1989, 3-4 

Insulin resistence sy De Fronzo Diabetes Care, 14, 1991,173-194 

New world sy Zimmet, E.P. Proc.XVI.IDF Congr. 1997 

Plurimetabolický sy Crepaldi G. Atherosklerosis X., 1995, 511-515 

Tab. 2. Složky syndromu X 

Klasické Pravděpodobné Volně související 

Inzulinorezistence, hyperinzulinémie, 

porucha dynam. sekrece inzulínu, 

esenciální hypertenze, 

hyperglykémie, 

porucha glukozovétolerance, 

hypertriglyceridémie, 

Destičkovézměny, 

adhezívní molekuly, 

proinzulín, 

nižší DHEA, homocysteinu, TNFalfa, 

nezralá imunita, LP(a), 

nižší SHBG, 

Ateroskleróza, 

specif. DM komplikace, 

amylin, 

oxidativní stres, 

ferritin a Fe, 

neuropatie. 

malédenzní LDL, 

nižší HDL cholesterol, 

hyperurikémie, 

fetální malnutrice, 

androidní obezita, 

zvýšený intraabdominální tuk, 

vyšší PAI-1, vyšší faktor VII a VIII, 

poruchy za inzulínový m receptorem 

(přenašeče glukózy, IRS proteinů, 

kinázy). 

snížení NO, fibrinogenu, ACE, 

angiotenzinogenu, endotelinu, 

vyšší sympatikotonie, 

změny spektra katecholaminů, 

porucha Na/K pumpy, 

nižší bazální energetický vý dej, 

odlišná reakce na fyzickou zátěž , 

změny AT III a proteinu C, 

nižší leptin, 

změny v centrech hladu. 

Poznámka: Dle Svačiny. (3, 4) 

Diagnostika Reavenova metabolického syndromu X 

• Detekce zvýšení IRI nalačno - přes 20 mikro U/ml 

• nebo GOTT za 120min vyšší než 60 mili U/ml 

• Poměr G/IRI = citlivost 

• Euglykemický hyperinsulinový klemp 

Patofyziologickémechanizmy 

Snížení účinnosti insulinu, kdy neodpovídá odpověď hladině cukru. Nastává 

neadekvátní zvýšení insulinu. Nalézání rozdílnécitlivosti tkání na insulin. Defekt účinnosti je 

specifický a selektivní (tab. 3): 

• Periferní utilizace glukózy v kosterním svalu, ale dále se uplatň ují následující 

mechanizmy: 

- zvýšeně se produkuje amylín - hromadí se v beta bb. a způsobuje jejich apoptózu. 

• Pokles sekrece i C peptidu 

355

- příčinou IR může bý t i Randlův cyklus 

- endoteliální dysfunkce: EDRF- NO, PGI 2, endotelín 1 

Rezistence vůči insulinu postihuje jen některétkáně, orgány a funkce na podbuněčné 

úrovni - glukózovétransportéry. Může být vyvolána nadměrný m příjmem potravy. Citlivost 

zvyšuje fyzická aktivita. 

Genová kontrola - gen pro insulinový receptor, gen pro transportéry glukózy, polymorfismus 

různý ch genů - např.: genu pro angiotenzin - konvertující enzym - ACE. 

Tab. 3. Hyperinulinemie vyvolá 

Primární symptomy Sekundární symptomy Riziko ICHS 

porucha sacharid.metabolizmu DM 2.typu sumace RF 

HLP snížení HDL a zvýšení tag zvýšena oxidace LDL 

abnormalita rozložení tuku zvýšený poměr pas a boky hypersekrece VLDL 

retence Na hypertenze HLK 

porucha endotelu mikro a makrovaskulární komplikace porucha vasodilatace 

porucha fibrinolý zy, hemokoagulace trombózy zvýšení PAI-1 a fibrinogenu 

Familiární podmíněnost metabolického syndromu má stigmata již v mládí 

• koncentrace insulinu je zvýšená nejen klidová, ale prvotně při zátěž i 

• snížení HDL s elevaci tag 

• hypertenzní nemoc 

• zvýšení BMI více než 27 kg/m 2 , obvodu pasu, poměr pas a boky vyšší než 0,98, břišní 

řasa vyšší než 2Omm 

• zvýšení kyseliny močové, fibrinogenu 

• snížení zastoupení esenciálních mastný ch kyselin v lipidech séra 

Závěr 

Profylaxe a prevence metabolického Reavenova syndromu X 

A) Teoretický pohled: 

• metabolickéa trombogenní rizikovéfaktory 

• porucha vasodilatačních faktorů a ochrany endotelu 

• zvýšení malý ch denzních LDL a jejich oxidace 

• geneticképředpoklady 

B) Praktickéaspekty: 

• režimová opatření v systému zdravého způsobu života 

• snížení hmotnosti 

• zvýšení fyzickéaktivity 

• omezení Na ve stravě 

• snížení energetického příjmu potravou 

• snížení konzumace alkoholu 

• abstinence kouření 

Literatura: 

1. Hrnčiar, J.: Prehľad etiopatogenézy artériovej hypertenzie z hľadiska koncepcie inzulínovej rezistencie. 

Slovakofarma Rev. IV, 1994, 1, s. 21-23. 

2. Reaven, G. M., Laws, A.: Insulin Resistence. The Metabolic Syndrom X. Humana Press, Totowa, New 

Jersey 1999, 374 s. 

3. Svačina, Š.: Metabolická onemocnění na prahu 3.tisíciletí. In: medicína třetího tisíciletí. Jappel, Studio 

Evolving 2000, s. 13-34. 

4. Svačina, Š.: Obezita a diabetes. Maxdorf Jessenius 2000, 307 s. 

356


VÝ ZNAM ZÁ KLADNÝ CH FYZIKÁ LNYCH ZNALOSTÍZ BIOMECHANIKY 

V PREVENCII Š PORTOVÝ CH Ú RAZOV 

T. Marč ek 1 , E. Ferencová 2 , E. Kukurová 2 , E. Kráľová 2 , 

1 Fyziatricko-rehabilitač né oddelenie FN, Bratislava 

primárka: MUDr. M. Gulanová 

2 Ú stav lekárskej fyziky a biofyziky LF UK, Bratislava 

prednostka: RNDr. E. Kráľová – poverená vedením 

Ú vod 

V š portovej fyziológii a medicíne biomechanika skúma vonkajš ie silové pôsobenie na 

ľudské telo ako integrovaný biologický systé m a jeho úč inky na tento systé m vo vzťahu k 

prevencii vzniku úrazov, poš kodení z preťaženia, ako aj ich možných trvalých následkov. 

Základné princípy 

Väčšina biomechanických š túdií vychádza z dvoch základných princípov mechaniky – 

druhé ho a tretieho Newtonovho zákona. 

Druhý Newtonov pohybový zákon hovorí, že č asová zmena rýchlosti rovnomerné ho 

pohybu telesa je priamo úmerná veľkosti sily v smere jej pôsobenia naň. Pre teleso 

konš tantnej hmotnosti, druhý Newtonov pohybový zákon môžeme vyjadriť rovnicou: 

F = m . a , 

kde F je vektor pôsobiacej sily, 

m je konš tantná hmotnosť, 

a je vektor zrýchlenie telesa. 

Pokiaľ by bola výsledná sila pôsobiaca na teleso nulová, bude veľkosť zmeny 

rovnomerné ho priamoč iareho pohybu rovnako nulová, č o je š peciálny prípad druhé ho 

Newtonovho pohybové ho zákona. 

Z tretieho Newtonovho pohybové ho zákona vyplýva, že každá akcia vyvolá rovnako 

veľkú reakciu opač né ho smeru. Každej sile F a , ktorou pôsobí teleso A na teleso B zodpovedá 

rovnako veľká sila F r , ktorou teleso B pôsobí na teleso A. 

Ako príklad môžeme uviesť rovnosť veľkosti hodnoty akč nej sily, ktorou bežec 

(š printé r) pôsobí pri odraze na povrch teré nu (podložku) a sily reakč nej, ktorou povrch teré nu 

pôsobí na bežca. Veľkosť akč nej sily bude závisieť, okrem iných faktorov, aj od kontrakč nej 

sily svalov dolných konč atín. 

Analýza úrazov v š porte 

Športové úrazy súvisia s úč inkom síl pôsobiacich na jednotlivé tkanivá 

muskuloskeletálneho systé mu jedinca. Je preto dôležité pri jednotlivých š portoch predvídať 

aktuálne možnú veľkosť a smer pôsobiacich síl. Ich podrobná analýza umožňuje priebežný 

odhad výsledných intersegmentálnych síl, pôsobiacich napríklad aj na kĺbový systé m. 

Samotná informácia o veľkosti výsledných intersegmentálnych síl vo vnútri integrované ho 

biologické ho systé mu, ktorý predstavuje organizmus š portovca, však nepostač uje na urč enie 

veľkosti parciálnych síl pôsobiacich na jednotlivé tkanivové š truktúry v okolí kĺbu. Na 

získanie hodnoverných údajov o veľkosti interných síl, by bola potrebná zložitá analýza 

s podporou výpoč tovej techniky a analógových modelov. 

357

Intersegmentálne výsledné sily a vektory 

Vo veľmi zjednoduš enom prípade rozloženie vonkajších i vnútorných síl pôsobiacich 

na kĺbový systé m môžeme matematicky vyjadriť výslednou intersegmentálnou silou, ktorej 

pôsobisko a smer je dobrým indikátorom záťaže muskuloskeletálneho systé mu. Určíme ju 

buď z druhé ho Newtonovho pohybové ho zákona, alebo v tvare momentu sily 

M = I . ω, 

kde M je výsledný moment intersegmentálnej sily, 

I je moment zotrvač nosti, 

ω je uhlové zrýchlenie. 

Na výpoč et výslednej intersegmentálnej sily a momentu sily musíme poznať hmotnosť 

telesa, moment zotrvač nosti, normálové a uhlové zrýchlenie konkré tneho biologické ho 

systé mu (organizmu š portovca). Prísluš nú veľkosť momentu zotrvač nosti k danej hmotnosti 

zistíme z tabuliek. 

Normálové a uhlové zrýchlenie zistíme nasnímaním pohybu vysokorýchlostnou 

kamerou, digitalizovaním záznamu a počítač ovým vyhodnotením č asové ho priebehu pohybu 

snímané ho snímok po snímku. 

Interné sily 

Na vzniku úrazov majú najväčší podiel sily pôsobiace na svaly, šľachy, ligamentá, 

kosti a kĺbové chrupavky. Napríklad výsledný moment M e sily F m alebo veľkosť tejto sily pri 

hmotnosti m, vynaloženej flexormi predlaktia pri zdvíhaní č inky, pri zjednoduš enom 

biomechanickom modeli, predpokladajúcom len flexorové svalstvo lakťa, môžeme urč iť zo 

vzťahu: 

alebo 

M e = r m . F m 

M e 

F m = –––– 

r m 

kde F m je sila vo flexoroch predlaktia, pôsobiaca okolo tranzverzálnej osi v lakťovom kĺbe, 

r m je rameno pôsobiacej sily. 

Príklad: Za predpokladu zjednoduš enia, pri zanedbaní hmotnosti predlaktia a ruky, pri 

pôsobení tiaže č inky veľkosti 500 N a ramena sily flexorové ho svalstva predlaktia 5. 10 -2 m, 

reakč ná sila, potrebná na vyrovnanie vo výslednej úrovni zdvihu, bude predstavovať približne 

4-5 násobok tiaže priemerné ho dospelé ho muža. 

Príkladom, demonš trujúcim dôležitosť vzájomné ho fyzikálneho vzťahu 

geometrických premenných pohybové ho aparátu, je výpoč et veľkosti vnútorných síl už 

vyvolávajúcich bolesť pri š portovom výkone, napr. v kolennom kĺbe. Bolestivosť je tu 

definovaná ako dôsledok pôsobenia sily evokujúcej vysoko nadprahový signál v eferentnom 

(nervovom) vlákne v danej nervovo-svalovej platnič ke prísluš nej sledovanej oblasti. 

Modelovo: sily vychádzajúce z m. quadriceps a patelárnych ligament, pôsobiace na 

patellu, sú približne symetrické . Na dosiahnutie rovnovážneho stavu napr. pri izometrických 

extenč ných cvič eniach kolenné ho kĺbu, maximálne hodnoty tiažovej sily, ktorú môže 

quadriceps a patelárne väzy dosiahnuť pri 90° flexii kolena je 6 kN. Výsledná 

patelofemorálna sila dosahuje hodnotu 8,5 kN. V extendovanom kolennom kĺbe je uhol medzi 

smerom pôsobenia síl väčší ako v predchádzajúcom prípade (170° v sede 90°). Ak budeme 

358

predpokladať, že pôsobiace sily sú rovnaké (t.j. 6 kN), tak ako je uvedené vyššie, potom 

patelofemorálna kontrakč ná sila bude predstavovať len asi 12% sily, potrebnej pre flexiu 90 °. 

Za predpokladu, že bolestivosť predných š truktúr kolena podmieňuje veľkosť 

patelofemorálnej sily, bude sa bolesť dominantne vyskytovať u športovcov, ktorí vynakladajú 

veľké sily v extenzoroch kolena pri flektovanom kolene ako napr. zjazdári, vzpierač i, 

rýchlokorč uliari a cyklisti. Športovci s bolesťou vo femoropatelárnej oblasti by sa teda mali 

vyhýbať cvič eniam vyvolávajúcim neprimerane veľké pôsobenie sily v extenzoroch pri 

flektovaných kolenách. 

Prevencia zranení 

Výskum zameraný na prevenciu zranení je zatiaľ v poč iatkoch. Ťažko urč iť 

jednoznač ne mechanické vlastnosti intaktných biologických tkanív. Zrejme tu existujú aj 

interindividuálne rozdiely. V súč asnosti stále nevieme presne urč iť veľkosť vnútorných síl. 

Napriek tomu využívanie základných fyzikálnych znalostí biomechaniky môže prispieť k 

minimalizovaniu š trukturálnych poš kodení tkanív, ktoré sú v závislosti od š portových situácií 

najviac zraniteľné . Optimálny stav možno získať tromi spôsobmi: 

1. Zmenou pohybové ho návyku (techniky) - napr. oštepári môžu zmeniť úchop z 

„tradič né ho na fínsky“v rámci prevencie poranení lakťa a ramena. 

2. Zmenou výstroja – v súč asnosti sa výskum zameriava na vývoj materiálov a dizajnu 

bežeckých výstrojov tlmiacich nárazy pri dopadoch, ako aj na prevenciu pronácie poč as 

doskoku, čím sa zníži nápor na vybrané vnútorné š truktúry kĺbov a svalov konč atín. 

3. Zmeny š portovísk - v rámci prevencie zranení výrazné zmeny nastali v technológii 

výroby š portových potrieb, zariadení a prostredí akými sú napr. doskoč iskové jamy, 

žinenky pri gymnastike, teré ny pre skoky do výš ky v ľahkej atletike. 

Záver 

Akútnym a chronickým zraneniam zdravé ho biologické ho tkaniva možno predchádzať 

predovš etkým minimalizovaním sily, pôsobiacej na jeho š truktúry, a to tak, aby bolo schopné 

odolať pôsobeniu jednorazovej nadmernej sily /akútny prípad/, alebo opakované mu 

pôsobeniu slabších síl. Využívanie základných fyzikálnych znalostí biomechaniky môže 

prispieť k minimalizovaniu š trukturálnych poš kodení tkanív, ktoré sú v závislosti od 

š portových situácií najviac zraniteľné . 

Literatú ra: 

1. Kukurová, E., Kráľová, E., Weis, M.: Compendium lekárskej fyziky pre integrovanú výučbu. Bratislava, 

2001, 200 s. 

2. Sport Medicine Manual – a publication of IOC Medical Commission. International Olympic Committee, 

Lausanne, Switzerland 1990. 

3. Koniar, M., Leš ko, M.: Biomechanika. Bratislava, SPN 1990, 310 s. 

359


VZŤAH REUMATOIDNEJ ARTRITÍDY A DEPRESIE 

Ľ. Vojteková, R. Pospíšil 

Psychiatrická klinika LF UK, Bratislava 

prednosta: doc. MUDr. V. Novotný, CSc. 

Medzi najvýznamnejšie faktory, ktoré majú vplyv na rozvoj depresie pri reumatoidnej 

artritíde (ďalej RA), patrí pohlavie. Depresívni pacienti s RA majú väčšie funkčné postihnutie 

ako pacienti s RA bez depresie. V liečbe depresie u pacientov s RA sa v posledných rokoch 

najviac používajú a doporučujú antidepresíva zo skupiny SSRI (selektívne serotonínové 

reuptake inhibítory), pretože u týchto pacientov majú vysokú terapeutickú účinnosť a nízky 

výskyt vedľajších účinkov. Ovplyvňovaním depresie zlepšujeme kvalitu života pacientov s 

RA a zvyšujeme ich funkčnú schopnosť. Každý pacient s RA by mal byť sledovaný, či sa u 

neho nerozvíja depresívny syndróm. Na posudzovanie psychického stavu u pacientov s RA sa 

bežne používa dotazník GHQ – 28. Pred niekoľkými rokmi bolo jeho používanie zavedené aj 

na Slovensku. 

Výskyt depresie u pacientov s reumatoidnou artritídou je vyšší ako u ľudí bez 

reumatoidnej artritídy. Toto konštatovanie, tak často observované praktickými lekármi a 

internistami, bolo v posledných rokoch potvrdené viacerými štúdiami (2). Dickens a kol.. 

v roku 2002 spracovali review týchto klinických štúdií, ktoré zisťovali vzťah medzi RA a 

depresiou. V literatúre našli dvanásť od seba nezávislých klinických štúdií, ktoré porovnávali 

depresiu u pacientov s reumatoidnou artritídou a depresiu u somaticky zdravých jedincov. 

Výsledky potvrdzujú, že depresia je častejšia u pacientov s reumatoidnou artritídou ako u 

zdravých pacientov kontrolnej skupiny. Rozdiel nie je spôsobený sociodemografickými 

rozdielmi medzi skupinami, ale môže byť čiastočne závislý od úrovne bolesti, ktorú prežíva 

pacient. Katz a Neugebauer (5) zisťovali, ako subjektívny názor pacienta s RA na funkčné 

obmedzenia, ktoré mu RA spôsobuje, vplýva na výskyt depresívnych symptómov. 

Z výsledkov štúdie vyplýva, že nespokojnosť, alebo na druhej strane akceptácia funkčných 

obmedzení, ktoré prináša pacientovi RA, ovplyvňuje aktivitu človeka a prítomnosť 

depresívnych symptómov. Autori udávajú, že je potrebné vyšetrovať nielen mieru telesného 

postihnutia pri RA, ale aj subjektívne prežívanie tohto telesného postihnutia pacientom. Podľa 

výsledkov ďalšej štúdie (6) zníženie schopnosti zúčastňovať sa rekreačných aktivít a 

obmedzenie sociálnych interakcií signifikantne zvyšuje riziko vzniku nových depresívnych 

symptómov. 

Na hodnotenie psychologického zdravia a somatickej pohody sa v súčasnosti najviac 

používa sebaposudzovacia mierka s označením GHQ-28 (General Health Questionnaire – (4), 

v slovenskom preklade Všeobecný dotazník zdravia. Tento dotazník hodnotí psychologické 

zdravie. Pacient porovnáva svoj súčasný stav (tj. za posledné štyri týždne) so svojím 

obvyklým stavom. Dotazník je rozdelený do štyroch podškál, každá z nich obsahuje sedem 

položiek. Podškály sú zamerané na prítomnosť somatických symptómov (SOM), prejavov 

úzkosti a nespavosť (ANX a INS), na sociálnu dysfunkciu (SOC DYS) a na depresiu (DEP). 

Pacienti hodnotia svoj stav jednou zo štyroch možných odpovedí. Odpovede pacientov sú 

skórované, pričom vyššie skóre znamená vyšší psychologický distres, tj. nižšiu hladinu 

subjektívnej psychologickej pohody. 

O liečbe depresie u RA bolo v poslednom období publikovaných niekoľko prác, ktoré 

popisujú antidepresíva zo skupiny SSRI ako účinné u pacientov s RA, pričom majú málo 

vedľajších účinkov. Bird a Broggini (1) porovnávali v svojej štúdii amitriptylin verzus 

paroxetín v liečbe depresie spojenej s reumatoidnou artritídou. Z výsledkov tejto 

360

andomizovanej, dvojito slepej štúdie vyplýva, že v porovnaní s amitriptylínom mal paroxetín 

niekoľko výhod u tejto skupiny pacientov, ktorú z veľkej časti tvorili pacienti vyššieho veku, 

ktorí dostávajú aj medikamenty na liečbu RA. Slaughter a kol. (10) publikovali výsledky 

svojej štúdie, v ktorej bolo 54 pacientov s RA liečených sertralínom pre diagnózu veľkej 

depresie. Podľa autorov táto štúdia ukázala, že sertralín je bezpečnou a efektívnou liečbou 

depresie pri RA. 

Na Slovensku sa intenzívnejším výskumom zameraným na kvalitu života pacientov 

trpiacich reumatoidnou artritídou zaoberali v posledných rokoch dvadsiateho storočia 

spoločne dve pracoviská: Ústav sociálneho lekárstva LF UPJŠ v Košiciach a II. Interná 

klinika Fakultnej nemocnice s poliklinikou v Košiciach (7). Tieto dve pracoviská boli prvými 

inštitúciami z krajín strednej a východnej Európy, ktoré sa pripojili k EURIDISS projektu – 

internacionálnemu, longitudinálnemu multicentrickému výskumnému projektu, ktorý skúmal 

v niekoľkých krajinách západnej Európy a na Slovensku vplyv sociálnych a psychologických 

faktorov na priebeh tohto ochorenia. V rámci tohto rozsiahleho projektu bolo raz ročne 

v priebehu štyroch rokov vyšetrených 160 pacientov. Výsledky boli publikované po častiach 

v odborných časopisoch a prezentované na početných vedeckých konferenciách doma i v 

zahraničí. Výskumný tím skúmal telesné, psychologické sociálne aspekty kvality života 

pacientov, a to jednak transverzálne a jednak v longitudinálnej perspektívne. 

Vzťah bolesti, reumatoidnej artritídy a depresie k zápalovému procesu, kĺbovému 

poškodeniu s cieľom predpovedať varianciu bolesti vo vzťahu k psychosociálnym, 

demografickým faktorom a funkčnej disabilite bol jednou z publikácií EURIDISS tímu (8). 

Autori vyšetrovali bolesť pomocou podškály Nottinghamského profilu zdravia (NHP), 

psychické zdravie pomocou dotazníka všeobecného zdravia (GHQ) a disabilita sa zisťovala 

dotazníkom hodnotenia zdravia (HAQ). Z výsledkov výskumu vyplýva, že v tejto štúdii 

bolesť nekorelovala s prejavmi depresie (r = - 0,15), mala však významný vzťah k anxiete 

(r = - 0,35) a sociálnej dysfunkcii (r = - 0,36). Podrobnejšie sa vzájomným vzťahom 

funkčného stavu a aktivity ochorenia s včasnou RA zaoberali Szilasiová a kol. (11, 12). Podľa 

nich je udržanie dobrej funkčnej schopnosti a ekonomickej nezávislosti chorých s RA 

odrazom aj včasnej a úspešnej liečby. 

Podľa niektorých klinických pozorovaní niektorí pacienti s reumatoidnou artritídou 

nadmerne konzumujú alkohol. Tieto pozorovania praktických lekárov však nie sú podrobne 

zdokumentované v literatúre, najmä preto, že pacienti konzum alkoholu lekárovi nepriznajú, 

pretože od neho dostávajú práve opačnú radu – nekonzumovať alkohol a dodržiavať zdravú 

životosprávu. Nadmerný konzum alkoholu môže viesť k depresii dvoma spôsobmi. Prvým je 

vplyv po osi reumatoidná artritída – nadmerný konzum alkoholu – sekundárne depresívne 

prejavy z primárneho alkoholizmu. Druhou možnosťou je, že reumatoidná artritída vedie 

k depresii a potom telesne aj psychicky postihnutý pacient (reumatoidná artritída plus 

depresia) začne nadmerne konzumovať alkohol. V našej literatúre sa vzájomným vzťahom 

depresie a abúzu alkoholu zaoberali Dóci a Shahpesandy (3) a Okruhlica a kol. (9). 

Záver 

Na základe vedeckých výskumov vzťahu RA a depresie je možné záverom 

konštatovať, že každý pacient s RA je aj rizikovým pacientom pre vznik depresie. Preto by 

každý pacient s touto chorobou mal byť pravidelne sledovaný a vyšetrovaný, či u neho nie sú 

prítomné aj depresívne symptómy, aby sa antidepresívna liečba mohla začať čo najskôr. 

Antidepresívnu liečbu môže ordinovať okrem psychiatra aj obvodný lekár (od 1. januára 2001 

majú obvodní lekári možnosť preskripcie niektorých moderných antidepresív zo skupiny 

SSRI). Napriek intenzívnemu výskumu vzťahu depresie a RA v tejto oblasti je ešte mnoho 

neobjasneného a preto je vhodný ďalší výskum. 

361

Literatúra: 

1. Bird, H., Broggini, M.: Paroxetine versus amitriptyline for treatment of depression associated with 

rheumatoid arthritis: a randomized, double blind, parallel group study. J Rheumatol, 27, 2000, 12, s. 2791- 

2797. 

2. Dickens, C., McGowan, L., Clark-Carter, D., Creed, F.: Depression in rheumatoid arthritis: a systematic 

review of the literature with meta-analysis. Psychosom Med, 64, 2002, 1, s. 52-60. 

3. Dóci, I., Shahpesandy, H. M.: Depresie spojené so závislosťou od alkoholu a ich liečba. Psychiatrie, 5, 

2001, 4, s. 239-241. 

4. Goldberg, D. P.: The detection of psychiatric illness by questionnaire. London, Oxford 1972. (Maudsley 

Monograph No. 21). 

5. Katz, P., Neugebauer, A.: Does satisfaction with abilities mediate the relationship between the impact of 

rheumatoid arthritis on valued activities and depressive symptoms? Arthritis Rheum, 45, 2001, 3, s. 263- 

269. 

6. Katz, P., Yelin, E.: Activity loss and the onset of depressive symptoms: do some activities matter more than 

others? Arthritis Rheum, 44, 2001, 5, s. 1194-1202. 

7. Kovářová, M., Szilasiova, A., van Dijk, J., Krol, B.: Slovakia joins Western European Reserach on 

Rheumatoid Arthritis (EURIDISS). Int. J. Health Sciences, 5, 1994, 4, s. 171-174. 

8. Macejová, Ž., Nagyová, I., Szilasiová, A., Kovářová, M., Spišák, B.: Bolesť a reumatoidná artritída. Vnitřní 

lékařství, 45, 1999, 6, s. 359-363. 

9. Okruhlica, Ľ., Bajcarová, Ľ., Klempová, D.: Depresie a skóre Beckovho dotazníka u pacientov so 

závislosťou od alkoholu. Alkoholizmus a drogové závislosti (Protialkoholický obzor), 37, 2002, 1, s. 15-22. 

10. Slaughter, J., Parker, J., Martens, M., Smarr, K., Hewett, J.: Clinical outcomes following a trial of sertraline 

in rheumatoid arthritis. Psychosomatics, 43, 2002, 1, s. 36-41. 

11. Szilasiová, A., Kovářová, M., Macejová, Ž., Bérešová, A., Nagyová, I., Trejbal, D.: Vyhodnotenie funkčnej 

schopnosti chorých s reumatoidnou artritídou vo vzťahu k niektorým psychosociálnym faktorom. Folia 

Medica Cassoviensia, Tomus 54, 1997, s. 279-288. 

12. Szilasiová, A., Macejová, Ž., Kovářová, M., Nagyová, I., Trejbal, D., Berešová, A., Kohler, K., 

Zborovjanová, M., Gombošová, K., Schloserová, A.: Funkčný stav a aktivita ochorenia chorých so včasnou 

reumatoidnou artritídou a ich liečba. Čes. Revmatol., 6, 1998, 2, s. 52-56. 

362


PSYCHICKÝ STAV STARÝCH ĽUDÍ ŽIJÚCICH V KOMUNITE 

M. Kovářová 1 , I. Dóci 2 , A. Bérešová 1 



2 Psychiatrická klinika Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 


Úvod 

Program Zdravie pre všetkých, spracovaný Svetovou zdravotníckou organizáciou pre 

európsky región, 21 cieľov pre 21. storočie uvádza podporu zdravého starnutia ako jednu z 

priorít na obdobie rokov 2000-2020 (2). Do roku 2020 by mali mať ľudia nad 65 rokov 

vytvorené také podmienky, aby boli schopní plne žiť zdravým životom a plne sa zapájať do 

aktivít spoločenského života. Teda ide o podporu dobrej kvality v období jesene života (3). 

Podľa definície SZO starecký vek je obdobie života, v ktorom poškodenie fyzických 

alebo psychických funkcií sa stáva manifestným v porovnaní s predošlými životnými 

obdobiami. V priebehu staroby sa stretávame s psychickými zmenami, ktoré na základe 

štatistických šetrení považujeme za jeho normálnu súčasť (4). Patologickými sa tieto zmeny 

stávajú, ak presiahne ich intenzita určitý stupeň. Psychika staroby je daná atroficko - 

degeneratívnymi zmenami CNS, zmenou krvného obehu a zásobovania CNS krvou a 

kyslíkom, psychickými reakciami na stav vlastného organizmu a na pôsobenie vonkajších 

vplyvov. Mieru funkčných zmien, ku ktorým dochádza v priebehu starnutia je možné 

sledovať, popri klinických vyšetrovacích metódach, aj pomocou sebahodnotiacich mierok. 

Skúsenosti posledných rokov poukazujú na to, že používanie týchto mierok má svoje 

opodstatnenie v geriatrickej a gerontologickej praxi pri komplexnom hodnotení kvality 

života. 


Cieľovou skupinou predkladanej analýzy boli respondenti vo vekovej skupine nad 60 

rokov žijúci veku primerane aktívne vo svojich pôvodných domovoch. Počas osobnej 

návštevy sme každému respondentovi administrovali súbor dotazníkov. Dotazníky mapovali 

popri základných demografických a sociálno-ekonomických dátach respondenta, taktiež jeho 

zdravotný stav ako aj jednotlivé aspekty kvality života. 

Na skúmanie psychického stavu respondentov sme použili dva štandardné dotazníky. 

Prvým bol MOS SF-20 dotazník (Medical Outcomes Study Short Form-20 Questionnaire) (5). 

Dotazník je viacrozmerný a hodnotí nasledovných šesť domén : telesné fungovanie, rolové 

funkcie, sociálne fungovanie, psychické zdravie, vnímanie všeobecného zdravia a telesnú 

bolesť. Dotazník hodnotí časový úsek jedného mesiaca pred časom jeho administrovania. 

Respondenti si mohli vybrať z nasledovných odpovedí: 

1 - po celú dobu, 

2 - v priebehu temer celej doby, 

3 - vcelku často, 

4 - po nejakú dobu, 

5 - krátky čas, 

6 - vôbec nie 

Skóre celého dotazníka sa pohybuje v rozsahu od 0 do 100. Vyššie skóre znamená lepšiu 

kvalita života. Vyplnenie dotazníka trvá približne 3 - 4 minúty. 

Pomocou druhého dotazníka, a to The Mini-Mental State Examination- MMSE (6), 

363

sme sledovali kognitívne aspekty mentálych funkcií respondentov. Pracovali sme s 20 - 

položkovou holandskou verziou dotazníka. Táto mierka poskytuje veľmi rýchle hodnotenie 

stavu priestorovej a časovej orientácie, krátkodobej pamäti a aritmetických schopností starých 

ľudí. Vyšetrenie trvá približne 10 minút. Maximálne skóre predstavuje 33, pričom skóre 

nižšie ako 23 znamená závažnú poruchu kognitívnych funkcií. 

Podiel faktorov na variabilite psychického zdravia (podškála MOS SF-20) 

respondentov sme skúmali pomocou všeobecného lineárneho modelovania. V modeli sme 

pracovali s desiatimi faktormi (pohlavie, vek, vzdelanie, ako žije respondent, počet 

chronických chorôb, kognitívne schopnosti, spokojnosť so životom (Cantril; Campbel) telesné 

fungovanie. Štatistickú analýzu sme robili pomocou programu Statgraphics verzia Plus 5. 


Súbor predstavoval 191 respondentov, z toho 53 mužov (27,9 %) a 138 žien (72,1 

%). Priemerný vek bol u mužov 71,3 a u žien 70,5 rokov. Všetci respondenti žili vo vlastných 

domovoch relatívne samostatne. Z celkového analyzovaného súboru žilo s ďalšou osobou 

v spoločnej domácnosti 108 (56,5 %) respondentov a osamelo žilo 83 (43,5%). Každá štvrtá 

žena a každý druhý muž v našom súbor žije osamelo (tab. 1). Vek, pohlavie respondentov 

a údaj o tom, či žije sám alebo s ďalšími osobami v domácnosti predstavovali nezávislé 

premenné v našej ďalšej analýze. 

Tab. 1. Súbor respondentov podľa pohlavia a s kým žije v jednej domácnosti ( n = 191) 

pohlavie 

S kým žije respondent 

celkom 

muž 

žena 

v spoločnej domácnosti 

n % n % n 

Nie sám 38 35,2 70 64,8 108 

Sám 15 18,1 68 81,9 83 

Vzdelanostná štruktúra súboru respondentov poukazuje na to, že takmer polovica 

respondentov (48,7%) neukončila ani základné vzdelanie. V celkovom súbore malo viac 

mužov ako žien ukončené stredoškolské vzdelanie (tab 2). 

Tab. 2. Štruktúra súboru podľa vzdelania 

Najvyššie dosiahnuté vzdelanie Počet % 

žiadne 7 3,6 

neukončené základné 93 48,7 

ukončené základné 45 23,6 

ukončené učňovské 41 21,5 

úplné stredoškolské 4 2,1 

iné 1 0,5 

celkom 191 100,0 

Psychické zdravie sme hodnotili pomocou otázok zahrnutých do podškály dotazníka 

MOS SF-20. Priemerné skóre pre túto podškálu predstavovalo v celom sledovanom súbore 

4,1 ± 0,9 (min 1,2 – max. 6,0). Nepriaznivým ukazovateľom je, že až 38,0 % respondentov 

uvádzalo prítomnosť psychických ťažkostí v priebehu určitej časti posledného mesiaca. 

Ďalších 26,0% respondentov uvádzalo, že psychické ťažkosti u nich pretrvávali takmer počas 

trvania celého posledného mesiaca. 

Prítomnosť porúch v kognitívnych funkciách sme skúmali pomocou MMSE 

dotazníka. Z celkového súboru malo 122 (63,9%) respondentov nepatrné zmeny v 

kognitívnych funkciách, mierne zmeny boli prítomné u 53 (27,7%) respondentov. Ťažké 

poruchy boli prítomné u 16 (8,4%) respondentov. Celkove každá ôsma žena a každý trinásty 

muž mal ťažké poruchy kognitívnych funkcií. V našom súbore nebol ani jeden respondent, 

364

ktorý by skóroval plným počtom bodov, tj. by bol schopný odpovedať na všetky okruhy 

otázok úplne správne (tab. 3). 

Tab. 3. Charakteristika súboru podľa kategórií MMSE a pohlavia 

Pohlavie 

Kategórie MMSE 

Nepatrné zmeny Mierne zmeny Ťažké poruchy Celkove 

Muži 36 13 4 53 

Ženy 86 40 12 138 

Spolu 122 53 16 191 

% 63,9 27,7 8,4 100,0 

Zaujímalo nás, ktoré faktory sa podieľajú na vysvetlení variability psychického 

zdravia hodnoteného pomocou MOS SF - 20 v našom súbore starších ľudí. Tento vzťah 

najlepšie popisoval všeobecný lineárny model. V modeli sme pracovali s desiatimi faktormi 

(pohlavie, vek, vzdelanie, s kým žije respondent, v spoločnej domácnosti, počet chronických 

chorôb, kognitívne schopnosti (MMSE), spokojnosť so životom (Cantril; Campbel) a telesné 

fungovanie. Variabilitu psychického zdravia našich respondentov najviac vysvetľuje miera 

subjektívnej spokojnosti s vlastným životom a taktiež prítomnosť alebo neprítomnosť bolesti 

(upravené R 2 = 41,0904). Konečný model vysvetľujúci psychické zdravie v súbore 

respondentov je uvedený na tabuľke 4. Durbin - Watsonova štatistika predstavovala 1,9696 

(P=0,4186), čo znamená, že zvolený model je správny. 

Tab. 4. Konečný model vysvetľujúci psychické zdravie v súbore (pre 3 štatisticky významné premenné) 

Standard T 

Parameter Estimate Error Statistic P-Value 

CONSTANT 3,78471 0,386132 9,80159 0,0000 

Campbel 0,187353 0,043037 4,3533 0,0000 

Pain - 0,319533 0,0758697 -4,2116 0,0000 

Cantril 0,100333 0,0305732 3,28173 0,0012 

Zmeny v kognícii (MMSE) vysvetľuje z desiatich skúmaných faktorov iba spokojnosť 

so životom vyjadrená pomocou Cantrilovho rebríčka, ale len v 12% prípadoch (R 2 = 12,4 %). 

Ostatné modelované faktory, vrátane vzdelania respondentov, sa nepodieľajú na vysvetlení 

variability kognitívnych funkcií. 

Diskusia 

Skúmanie psychického zdravia by malo patriť medzi rutinné vyšetrenia v geriatrickej 

a gerontologickej praxi. Variabilita psychického stavu je veľká u starších ľudí. Očakávali 

sme, že na tomto ukazovateli sa bude významnou mierou podieľať prítomnosť chronických 

porúch zdravia, telesná kondícia ale aj socio-demografické premenné. V našom súbore 

respondentov sa tento predpoklad nepotvrdil. Uvedené faktory sa ukázali ako nevýznamné pre 

variabilitu psychického stavu respondentov hodnoteného pomocou MOS SF-20 dotazníka. 

Významným činiteľom je ale miera spokojnosti respondnetov s vlastným životom, tj. 

subjektívna percepcia pohody a faktor prítomnosti bolesti. Tieto zistenia podporujú praktický 

cieľ v starostlivosti o staršiu populáciu, tj udržiavanie pozitívneho zdravia a dobrej kvality 

života. 

Vysoká prevalencia kognitívnych problémov v starej populácii ako i deštruktívny 

účinok kognitívnych porúch ovplyvňuje sebestačnosť starších ľudí. Problémy týkajúce sa 

kognitívnych funkcií predstavujú celé spektrum od úplne nenápadných zmien až po demenciu. 

Podľa štatistických odhadov demencia postihuje od 5-8% ľudí vo vekovej skupine nad 65 

ročných. Štúdia Bélanda a Zunzunegui (7), ktorá sledovala predikatívne faktory funkčného 

stavu starých ľudí žijúcich vo vlastných domovoch poukázala na to, že kognitívne faktory sú 

prediktormi prechodu k pokročilejším stavom neschopnosti podľa modelu: plne zachovalá 

365

funkčnosť – prítomnosť funkčných obmedzení - IADL neschopnosť – ADL neschopnosť – 

smrť. 

Skríning kognitívnych funkcií by tak mal byť súčasťou bežnej praxe všeobecného 

lekára pre dospelých a nie len odborníka pre geriatriu a gerontológiu. 

Záver 

Vo svojej práci referujeme o faktoroch, ktoré sa podieľajú na variabilite psychického 

zdravia a porúch kognície súboru starších ľudí zahrnutých do sledovania v rámci projektu 

Zdravé starnutie. Psychický stav respondentov sme skúmali pomocou dotazníka MOS- SF-20 

a MMSE dotazníka. Zo všeobecného lineárneho modelovania vyplynulo, že spokojnosť 

starších ľudí so svojím životom a prítomnosť alebo neprítomnosť bolesti vysvetľujú 

psychický stav až v 42 %-ách. Napriek našim predpokladom sa na variabilite kognitívnych 

funkcií nepodieľali významnou mierou socio - demografické faktory, prítomnosť chronických 

chorôb a rovnako ani fyzický stav respondentov. 

Literatúra: 

1. Kovářová, M., Takáč, P., Koval, Š., Van den Heuvel, W.: Zdravé starnutie populácie a jeho dôsledky pre 

zdravotnícku starostlivosť. Geriatria, 6, 2000, 3, s. 40-45. 

2. Health for All policy for the 21 st Century in the WHO European Region, WHO ,1998. 

3. Kovářová, M.: Kvalita života starých ľudí. IX. Lekárska konferencia Slovenského fitness zväzu a California 

Fitness, Piesťany, 5.júna 1999. 

4. Pogády, J., Nociar, A.: Osobnosť a choroba. Bratislava, SAV 1986. 

5. Stewart, A. L., Hays, R. D., Ware, J. E.: The MOS schort-form general health survey. Reliability and 

validity in a patient population. Medical Care, 26, 1988, s. 724-735. 

6. Folstein, M. F., Folstein, S. E., McHugh, P. R.: Mini mental state: A practical method for grading the 

cognitive state of patients for the clinician. J Psychiatr. Res, 12, 1975, 3, s. 189-198. 

7. Béland, F., Zunzunegui, M. V.: Predictors of functional status in older people living at home.Age and 

Ageing, 28, 1999, 2, s. 153-159. 

366


NÁSILIE PÁCHANÉ NA STARŠÍCH ĽUĎOCH - VEREJNO-ZDRAVOTNÝ 

PROBLÉM 

A. Bérešová 1 , M. Kovářová 1 , I. Dóci 2 



2 

Psychiatrická klinika Lekárskej fakulty UPJŠ, Košice 


Problematika násilia, v jej mnohých formách, je trvalou súčasťou dejín človeka. Zdá 

sa samozrejmá a neoddeliteľná od ľudského bytia. Snahy o jeho určenie a poznanie majú 

komplexnú štruktúru. Zatiaľ chýbajú práce, ktoré by sa fenoménom násilia zaoberali v celej 

šírke. Násilie ako jeden z prejavov zla, je rovnako zložitou kategóriou ako zlo samo. 

Špecifickou vlastnosťou zla je schopnosť byť všade tam, kde by sme ho vôbec ani netušili. Za 

podstatné sa pokladá, že rozpoznávanie zla u človeka je jeho vrodená ľudská dispozícia. 

Možno ju výchovou, tradíciou a kultúrnym ukotvením rozvinúť, ale aj orientovať nesprávnym 

smerom. 

Cieľom nášho príspevku je priblížiť a dať do vedomia zdravotníckym odborníkom aj 

tento, v našej spoločnosti ešte opomínaný závažný problém. 

Rast počtu starých ľudí a pokles počtu detí je pre ľudstvo nový fenomén. Táto 

demografická revolúcia so sebou prináša celý rad závažných sociálnych, psychologických a 

ekonomických následkov, ktoré vo veľmi významnej miere ovplyvňujú život jednotlivcov, 

rodín a celej spoločnosti. Rastie potreba venovať starnutiu a starobe zvýšenú pozornosť. 

Konajú sa svetové zhromaždenia a fóra, kde sa proklamuje potreba starostlivosti o starých 

ľudí. 

Valensijské fórum, konané v apríli roku 2002 sa zaoberalo výskumom starnutia a 

praktickými otázkami starostlivosti o starých ľudí. Závery stretnutia vyústili do stanovenia 

troch okruhov priorít. Prvý okruh priorít je zameraný na vzťahy starnutia populácie a 

socioekonomického rozvoja. Je rozpracovaný do viacerých cieľov, ktoré sa podrobne 

zaoberajú medzigeneračnými vzťahmi, zmenami v rodine a možnosťami udržania materiálnej 

úrovne starších ľudí. Druhý okruh priorít si stanovil ako hlavné ciele zachovanie zdravia a 

životnej pohody vo vyššom veku. Až tretí okruh priorít, ktorý pojednáva o bývaní a životnom 

prostredí, vo svojich cieľoch pamätá na problematiku zanedbávania, zlého zaobchádzania a 

násilia voči starším ľuďom. Nabáda k výskumu , ktorý by mal byť zameraný hlavne na 

identifikáciu možných príčin násilia a zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi. Dôraz je 

kladený na vytvorenie preventívnych opatrení a vytvorenie siete pomoci obetiam násilia. 

Ďalším cieľom tretej priority je venovať zvýšenú pozornosť vytvoreniu pozitívneho obrazu 

starnutia a staroby v spoločnosti, aby sa predišlo vzniku prejavov ageizmu (1). 

Socioekonomické štúdie o prejavoch starnutia, ako aj dopadoch starnutia populácie v 

jednotlivých krajinách pomohli odhaliť a pomenovať niektoré negatívne javy sprevádzajúce 

starobu - feminizáciu staroby, oslabenie rodinných vzťahov, zhoršenie ekonomickej situácie 

starých ľudí. Za najdôležitejšie považujeme, že sa vôbec prejavil záujem aj o násilie a prejavy 

zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi. 

Princípy prijaté v Medzinárodnom roku starších preferujú nezávislosť, zúčastnenosť, 

starostlivosť, sebarealizáciu a dôstojnosť starších. Práve princíp dôstojnosti zdôrazňuje právo 

na dôstojný život vo vyššom veku, rešpektuje ochranu ľudí vyššieho veku pred 

vykorisťovaním, fyzickým či psychickým zneužívaním a tiež potrebu slušného zaobchádzania 

a nehodnotenia ľudí na základe ekonomického prínosu (2). 

367

Zdravotnú a sociálnu závažnosť zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi vidíme hlavne 

v nedostatočnej informovanosti komunity. Verejnosť je málo informovaná najmä o 

najčastejšom výskyte, o konkrétnych prejavoch a typoch zlého zaobchádzania. Problematika 

bola ako zdravotnícky problém v geriatrii formulovaná v roku 1972, o desať rokov neskôr ako 

v pediatrii. Najčastejšie je pozorovaná forma domáceho násilia a násilia v inštitucionálnej 

starostlivosti. Násilie proti starým ľuďom patrí do skupiny geriatrických sociálnych 

syndrómov (3). Ide o klinicky významné situácie, ktoré postihujú jedincov vyššieho alebo 

vysokého veku a vznikajú pri narušení jeho rovnováhy pri priamom pôsobení nepriaznivých 

sociálnych činiteľov alebo aj pri neprimeranej reakcii starého človeka. Prejavy ageizmu, 

ktorého cieľom je diskriminácia staršieho človeka ale aj populačnej skupiny seniorov, 

odrážajú nálady v spoločnosti. Ageizmus je podporovaný zlou ekonomickou situáciou v štáte. 

Nezmyselné a v dnešnej dobe už neopodstatnené pretrvávanie mýtov o starobe v našej 

spoločnosti, degraduje populáciu seniorov na zaťažujúcu rozpočet kvôli strate roly 

zamestnanca a získaní roly odkázaného na rodinu, pomáhajúce inštitúcie a štát. Dá sa 

konštatovať, že celý problém osciluje medzi už spomínaným ageizmom ako názorovým 

hnutím na jednej strane, a konfrontáciou generácií - vzťahu okolia k starším ľuďom. 

Medicínska problematika akcentuje celý priebeh tejto sociálnej deprivácie. Výslednicou môže 

byť suicidium staršieho človeka alebo jeho inštitucionalizácia rodinou. Multimorbidita a 

najmä vývoj chronických chorôb predstavujú základné faktory akéhosi ekosystému staršieho 

človeka. Všetky spomenuté faktory vyúsťujú do deteriorizácie s následným syndrómom 

degradácie staršieho človeka ako biologicko-psychologickej a sociálnej jednotky. 

Apelovanie odborníkov na prevenciu problému je treba podporiť najmä edukáciou 

verejnosti v zmysle sprístupnenia celého spektra informácii o danom probléme. Jedná sa o 

formy a typy zlého zaobchádzania ako aj ich prejavov. V edukácii sa zamerať najmä na 

aspekty fyzické, psychické, sociálne a právne. 

Typológia násilia proti seniorom je formovaná rôznorodosťou jeho foriem, stupňom 

ohrozenia a rozsahom spoločenskej závažnosti (tab. 1). 

Tab. 1. Typológia násilia 

Typ násilia 

Zneužívanie 

Spôsob násilia 

O zneužívanie ide, ak sa od starého človeka vyžaduje viac fyzickej a psychickej pomoci, 

ekonomickej podpory než je schopný zdravotne a ekonomicky poskytnúť. Obnáša verbálnu 

a neverbálnu činnosť, ktorá vyvoláva úzkosť, bolesť, ponižovanie, izoláciu, zastrašovanie, 

ohrozovanie. Môže sa prejaviť nevhodnou kontrolou aktivít svojprávneho seniora. Finančné, 

materiálne a majetkové vykorisťovanie obnáša vydieranie, nelegálne hospodárenie 

s hotovosťou s použitím násilia, falšovanie podpisu na dokumentoch, zneužívanie poručníctva. 

Zanedbávanie O zanedbávanie ide, ak vznikne deficit v citových vzťahoch, nedostatok podpory, starostlivosti 

a prejavov rodinnej súdržnosti. Znamená tiež odmietnutie alebo sklamanie v uspokojovaní 

potrieb (strava, voda, odev, bývanie, osobná hygiena, lieky, komfort, bezpečnosť, adekvátna 

zdravotnícka starostlivosť). Opustenie starého človeka, útek od povinnosti postarať sa o neho. 

Týranie 

O týranie ide, ak sa inej osobe spôsobí ujma na zdraví, v mentálnej sfére alebo 

v spoločenskom uplatnení. Týranie sa môže prejaviť tak fyzickým útokom (facka, rana päsťou, 

kopnutie, poranenie predmetom alebo zbraňou, úmyselné vystavenie drsnému počasiu, 

nevhodné podávanie liekov, fyzické obmedzovanie), ako aj psychickou depriváciou 

a spoločenskou izoláciou. 

V USA, Kanade, Veľkej Británii sa výskyt týrania hrubého zanedbávania popisuje až 

u 5% seniorskej populácie (4). Úradné hlásenia v USA vykazujú ako najčastejšiu formu zlého 

zaobchádzania so seniormi zanedbávanie a to v 58%, fyzické týranie v 15,7%, finančné 

vykorisťovanie v 12,3%, emocionálne týranie v 7,3%, sexuálne obťažovanie v 0,4%, všetky 

typy spolu 5,1%, iné v 0,6% hlásených prípadov (5). 

Na Slovensku sa situácia javí problémovo v tom, že sa zatiaľ nedospelo k jednotnosti 

v klasifikovaní jednotlivých foriem zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi. Zmienka o týraní 

368

alebo iných formách zlého zaobchádzania sa obyčajne objaví náhodne, bez svedka, len 

zriedka sa táto skutočnosť oznámi úradom, alebo obeť sama požiada o pomoc. Chýbajú 

výskumy daného problému a násilie páchané voči seniorom je štatisticky zachytené len v 

počtoch spáchaných trestných činov, v záznamoch Policajného prezídia SR. 

V odbornej literatúre nachádzame údaje o lokalitách, kde k násiliu najčastejšie 

dochádza. Zarážajúce je, že je ňou aj rodina. Páchateľom je manželský partner, druh, deti a 

ich partneri. Menej často sú páchateľmi vzdialenejší príbuzní, známi, susedia. 

Zvláštnou kategóriou sú prejavy násilia zo strany profesionálov, na ktorých pomoc 

a opateru sú starší ľudia odkázaní. Násilie je obvykle viazané svojou lokalitou na osoby, ktoré 

sa ho dopúšťajú. S tým súvisí i skutočnosť, že násilie v domácnosti sa utajuje najčastejšie, 

skôr vyjde najavo násilie v inštitúcii (v nemocnici, v domove dôchodcov) a najviditeľnejšie je 

násilie na verejnosti. Motivácia k skratovému konaniu sa tiež líši v nadväznosti na lokalitu 

(tab. 2). 

Tab.2. Motivácia k násiliu voči starším ľuďom 

Subjekt 

Motív 

Rodinný príslušník Dlhodobá záťaž, pocit obmedzovania, pocit závislosti 

Opatrovateľ Nadmerná pracovná záťaž, konfliktné situácie, ľahostajnosť, nízka erudícia, sadistické 

sklony 

Verejnosť 

Ageizmus, mýty o starobe, sadizmus, kriminálne skutky 

Prvé signály o existencii tohto fenoménu prichádzajú od sociálnych pracovníkov, ale 

aj lekárov a sestier pracujúcich v oblasti geriatrie. Pripravovať rodinu na poskytovanie 

dlhodobej starostlivosti v domácom prostredí môže začať už lekár prvého kontaktu, ktorý 

pozná stav odkázaného staršieho človeka najlepšie. Rovnako pozná aj rodinných príslušníkov, 

ktorí opateru poskytujú alebo ju budú v dohľadnej dobe poskytovať. Diagnostikovať násilie 

môže byť niekedy veľmi zložité. Vo väčšine prípadov unikne násilie pozornosti, pretože starší 

ľudia najmä pri násilí v rámci rodiny majú tendenciu ho utajovať. Aké dôvody ich vedú k 

utajovaniu? 

Príčiny strachu z oznámením týrania u starého človeka vidíme najmä v obave pred: 

• stratou človeka, ktorý sa oňho stará, aj keď je tyranom, 

• osamelosťou, 

• umiestnením v ústave sociálnej starostlivosti, 

• stratou súkromia vlastného aj rodiny, 

• stratou rodinných vzťahov, 

• neschopnosťou dokázať zlé zaobchádzanie a zneužívanie, 

• pochybovaním o možnom spravodlivom potrestaní zneužívateľa závislosti seniora, 

• bezhraničnou láskou rodiča, 

• schopnosťou odpúšťať (6). 

Z týchto dôvodov, a v živote seniorov by sa ich našlo aj viac, je identifikácia a 

detekcia zlého zaobchádzania veľmi zložitý, chúlostivý a problematický proces. Identifikácia 

je nesporne spojená s vnímavosťou odborníkov, ktorí sú v prvom kontakte so starším 

človekom. Rovnako by naznačované problémy zo strany staršieho človeka nemali byť 

zľahčované inými rodinnými príslušníkmi, susedmi. Čudné, nápadné správanie sa osoby 

poskytujúcej formálnu aj neformálnu starostlivosť môže byť prvým prediktorom možnej 

aktivity v zmysle vykorisťovania a zneužívania. V tabuľke 3 uvádzame niektoré príznaky, 

ktorými je u starého človeka postihnutá oblasť psychická, fyzická i sociálna. 

369

Tab. 3. Identifikácia násilia 

Oblasť 

Príznak 

Psychická depresia, strach, úzkosť, rezignácia, bezbrannosť, neochota k úprimnej komunikácii, zmätok 

a dezorientácia obete, mlčanlivosť a uzavretie sa do seba 

Fyzická nevysvetliteľné fyzické zranenia, dehydratácia alebo zlá výživa, zanedbanosť, preležaniny, 

fekálny alebo močový zápach, zhoršenie zdravotného stavu kvôli neprivolaniu pomoci, 

preexspirované a nepotrebné medikamenty 

Sociálna chýbajúce peniaze či predmety osobnej potreby, nedoplatky za nájom a služby, vynútená 

spoločenská izolácia, neprehľadné vedomosti o vlastných financiách 

Záver 

Násilie voči starším ľuďom sa stáva naliehavým problémom súčasného sveta. Veľký 

podiel zohráva predĺženie ľudského veku, zvýšený podiel počtu osôb vo vyšších vekových 

skupinách. Chudoba tejto populačnej skupiny ovplyvňuje nielen chudobu spoločnosti ako 

celku, ale napomáha aj strate sociálnych a morálnych hodnôt v spoločnosti, posilňuje sa 

sociálna anómia. Finančná odkázanosť, nárast kriminality, nedostatočná sociálna sieť, no 

najmä ignorovanie problému násilia spoločnosťou sú témy do ďalších diskusií. 

Prevenciou rôznych foriem násilia proti seniorom v podmienkach zdravotníckeho 

zariadenia je dôsledné dodržiavanie práv pacienta a etických pravidiel zdravotníckeho 

pracovníka. Prevenciou na celoštátnej úrovni by bola zmysluplná transformácia zdravotníctva. 

Tým, že sa niektoré formy zlého zaobchádzania prelínajú vo svojich príznakoch, prevenciou 

vo verejnosti by mala byť lepšia informovanosť o starnutí a starobe, o jej typických 

prejavoch, ako o prirodzenej životnej etape človeka. Výchovou detí a mladých ľudí, v rodine 

aj inštitúciách, k úcte a k rešpektovaniu potrieb starších, strednú generáciu pripravovať na 

zmenu životného programu vo vyššom veku. V samotnej populácii starších ľudí propagovať 

nezávislý životný štýl a záujem riešiť tento závažný fenomén, akým zlé zaobchádzanie so 

staršími ľuďmi nesporne je. 

Literatúra: 

1. Krajčík, Š.: II. svetové zhromaždenie OSN o starnutí v Madride 2002. Geriatria, 8, 2002, 2, s. 51-55. 

2. Národný program ochrany starších ľudí. Bratislava, MPSVR SR 1999. 

3. Hegyi, L.: Sociálnoekonomický stres – najrozšírenejší z geriatrických sociálnych syndrómov. Geriatria, 7, 

2001, 3, s. 99-102. 

4. Kalvach, Z.: Týraní, zneužívaní a zanedbávaní seniorů jako medicínsky problém. Seminár MPSVR. 

Bratislava, 1998. 

5. Teaster, P.: The Etiology of Elder Abuse, Lect. Schweitzer Seminar on Elder Abuse. Praha,1999. 

6. Koval, Š.: Týranie starých ľudí. Košice, PonT, s.r.o. 2001, s. 83. 

370


MEDICÍ NSKO -EKOLOGICKÁ PROBLEMATIKA VO VÝUČ BE POSLUCHÁČ OV 

LEKÁ RSKEJ FAKULTY UPJŠ V KOŠICIACH 

K. Bernasovská , K. Rimá rová , G. Holéczyová 

Ústav hygieny Leká rskej fakulty UPJŠ , Košice 


Sú časný, antropocentricky ponímaný svet, na zač iatku 3. milénia, dosiahol znač ný 

politický, hospodá rsky, sociá lny a kultú rny rozmach, avšak priniesol so sebou aj také 

nežiaduce negatívne javy, akými sú ekologické krízy. Ohrozená je samotná biologická 

existencia ľudstva v dôsledku celkového zhoršovania genofondu, alebo v dôsledku dvoch 

diametrá lnych prejavov populač nej reprodukcie. Kým vo vyspelých krajiná ch sa pôrodnosť 

znižuje, naopak v hospodá rsky zaostalých krajiná ch ide o prejavy populač nej expló zie 

s exponenciá lnym nárastom poč tu obyvateľstva a ďalšími sprievodnými negatívnymi javmi, 

akými sú rast hustoty obyvateľstva na malom ú zemí, zhoršovanie kvality a hygienickej 

ú rovne bývania, nedostatoč ná výživa až hladovanie, nedostatok pitnej vody, problémy 

s odstraňovaním odpadových látok, zvýšený výskyt infekč ných ochorení, zvýšená 

novorodenecká a detská ú mrtnosť , atď. až po pandémiu HIV vírusu (1, 3). 

Za ekologickú krízu sa považuje exploatá cia prírodných energetických zdrojov 

fosílnych palív, č o sú visí so zvyšujú cimi sa požiadavkami na potrebu energie a s výstavbou 

ató mových elektrá rní, a to všetko vedie k ďalšej ekologickej kríze, degradá cii životného 

prostredia, jeho hlavných zložiek vody, pôdy, ovzdušia, jeho kvality zvýšenými 

koncentrá ciami oxidov S, N, skleníkových plynov C, CH 4 , č o vedie k redukcii ozó novej 

vrstvy, zvýšenej intenzite ionizujú ceho žiarenia, k zmená m klímy v zmysle globá lneho 

otepľovania, s následkami na živých organizmoch, až po nezmyselné ohrozovanie existencie 

ľudstva hrozbou ató movej vojny (3). 

Mimo týchto globá lnych dlhodobých ekologických kríz nás neč akane prekvapili 

udalosti augustových týždňov 2002, t. j. živelná pohroma trvalých dažďov, povodní a zá plav, 

ktoré zasiahli stred Euró py – Rakú sko, Nemecko, Česko a Slovensko, s najvyšším stupňom 

ohrozenia, evakuá ciou obyvateľstva, hroziacim nebezpeč enstvom epidémií, zamorením 

životného prostredia – vôd, pôdy a ovzdušia toxickými látkami a ropnými produktmi zo 

zatopených priemyselných objektov a dopravy, s obrovskými materiá lnymi škodami na 

ľudských príbytkoch, ale aj historických skvostoch postihnutých miest a krajín, 

vyčísliteľnými v miliardových hodnotá ch a nevyčísliteľnými hodnotami tragických bilancií na 

stratá ch ľudských životov a psychike postihnutých. 

Uvedené skutoč nosti č oraz naliehavejšie nabá dajú ľudstvo k riešeniu tejto 

problematiky. Ekologické problémy sa nestá vajú stredobodom pozornosti len laickej 

verejnosti, ale musia byť riešené najmä odborníkmi. Zložitosť súčasných globá lnych 

ekologických a environmentá lnych problémov si vyžaduje nevyhnutnú eduká ciu, spoluprá cu, 

prepojenie a integrá ciu mnohých vedeckovýskumných inštitú cií a pracovísk, kompetentných 

orgá nov a organizá cií v celosvetovom meradle, s najnovšími prístupmi a účinnejšími 

riešeniami, napr. Kjó tska dohoda, Antiglobalisti, Greenpeace, „Svetový summit OSN o trvale 

udržateľnom rozvoji“ v juhoafrickom Johannesburgu, v septembri 2002 (2, 5). 

Ekoló gia sa stá va súčasť ou nášho každodenného života, týka sa bezprostredne 

každého z ná s, urč uje kvalitu nášho života a z 20-30 % determinuje naše zdravie (4). 

V procese transformá cie nášho školstva bola Ministerstvom školstva SR do uč ebných 

osnov zaradená environmentá lna výchova na všetkých ú rovniach vzdelá vania, a to od 

materských škôl, základných, stredných, odborných až po vysoké školy, aj v mimoškolskej 

371

č innosti. Kým na VŠ technického, ekonomického a prírodovedného zamerania boli 

zriaďované celé ú stavy, katedry alebo kabinety životného prostredia, v Českej republike od r. 

1992 na príkaz rektora Karlovej univerzity v Prahe na všetkých jej fakultá ch bola ekologická 

výchova zaradená do curricula štú dia (3), u nás na fakulte sme sa až s takýmto pochopením 

nestretli. Podarilo sa nám však presadiť aspoň povinne voliteľný predmet „Medicínska 

ekoló gia“, so zaradením do 5. roč níka, pre niekoľkých zanietencov a zá ujemcov o ekologickú 

problematiku sú visiacu so zdravím ľudí. 

Sme radi, že aj takýto malý č asový priestor môžeme využiť na to, aby sa ekologické 

aspekty v medicíne mohli ozrejmiť detailnejšie. Záver výučby „Medicínskej ekoló gie“ 

spočíva v obhajobe závereč ných prá c podľa výberu aktuá lnych tém poslucháčmi, k čomu 

slú ži množstvo masmediá lnych a internetových informá cií. V neposlednom rade nadobú dajú 

vedomosti a pouč enia z filmov, z každoroč ne poriadaného festivalu Ekofilmu, ktoré nikdy 

nekonč ia happyendom, ale sú varovnými signá lmi pre ná s - ľudstvo. 

Poslucháčom pripomíname „Svetový deň životného prostredia“, ktorý od r. 1973 

pripadá na 5. jún a tohoroč ný sa niesol v znamení hesla: „Dajte Zemi šancu alebo sa 

poobzerajte po inej planéte“. A nedajboh, aby sa stal pravdivým výrok, že „najväčšou 

hlú posť ou vo Vesmíre bolo nazvať č loveka Homo sapiens sapiens“, č oho neklamným 

dôkazom je tohtoroč né 1. výroč ie Manhattenskej tragédie! 

Literatú ra: 

1. Á ghová , Ľ. a kol.: Hygiena. Martin, Osveta 1993, 267 s. 

2. Čipká r, J.: Prá vo na priaznivé životné prostredie – základné prá vo č loveka II. Košice, Prá vnická fakulta 

UPJŠ 2001, 134 s. 

3. Environmentá lní zdraví. Sborník celostá tní konference. Hradec Krá lové, LF UK 1998. 

4. Klein, O., Bencko V.: Ekologie č lověka. Praha, UK 1997, 150 s. 

5. World Summit on Sustainable Development, Johannesburg, 26.8. – 4.9.2002. 

372


POĽ NÉ MOBILNÉ HYGIENICKO – EPIDEMIOLOGICKÉ LABORATÓRIUM 

OZBROJENÝ CH SÍL SR (PMHEL) 

I. Š avrda, D. Rybárik 

Vojenskýú stav hygieny a epidemiológie, Bratislava 

riaditeľ : plk. MUDr. I. Š avrda 

Za súčasnej politickej a hospodárskej situácie vo svete a v súvislosti s teroristickým 

aktom proti USA aktuálne vzrastá pravdepodobnosť zavlečenia, alebo nekontrolovateľ ného 

použitia (zneužitia) vysoko nebezpečných biologických agens na ú zemí SR, či kontaktu 

príslušníkov Ozbrojených síl SR alebo občanov Slovenskej republiky s týmito agens mimo 

nášho ú zemia. Z tohto dôvodu je potrebné, aby Slovenská republika mala základnýsystém 

detekcie, diagnostiky, terapie a likvidácie vysoko nebezpečných mikroorganizmov alebo ich 

produktov. Armádny systém, ktorýbol budovanýdo roku 1989 bol opustenýa v roku 1993 

v podmienkach Ozbrojených síl SR v podstate zrušený. Jeho oživenie nie je vzhľ adom 

k ekonomickej situácii štátu možné, pretože pôvodnýsystém bol vysoko finančne náročný 

a dnes by už bol metodicky celkom zastaraný. Na základe Uznesenia vlády SR č. 1021/2001 

„ Základnýsystém ochrany obyvateľ stva SR“ a rozhodnutia kolégia ministra obrany SR bolo 

potrebné pripraviť modernýsystém tak, aby bol kompatibilnýso systémom v štátoch NATO 

a bol ekonomicky ú nosnýpre SR dnes i v budú cnosti. Súčasť ou budovaného systému je aj 

poľ né mobilné hygienicko epidemiologické laboratórium. 

Určenie 

1. zabezpečenie základných laboratórnych vyšetrení pre hygienické a protiepidemické 

zabezpečenie vojsk v stálych posádkach a v poľ ných podmienkach, 

2. rýchle laboratórne vyšetrenie vzoriek potravín, vody, ovzdušia a vonkajšieho prostredia, 

biologického materiálu, vrátane zamorenia otravnými látkami, 

3. identifikácia pôvodcov zvlášť nebezpečných prenosných nákaz (B - agens) 

4. podpora zdravotníckych zariadení rozvíjaných v krízových situáciách a pri mierových 

operáciách (tab. 1). 

Tab. 1. Základné takticko-technické dáta 

Prevádzkové podmienky 

Doba rozvinutia 

Doba samostatnej činnosti 

Plocha na rozvinutie 

Jazdnýdosah 

Možnosti nasadenia 

Obsluha 

Rýchlosť presunu po pevných komunikáciách 

- 30 až + 50 st. C 

do 180 minú t 

48 hodín 

25 x 10 metrov 

min. 700 km 

- pracovať samostatne 

- ako súčasť zdravotníckeho zariadenia 

5 osôb (2 VŠ , 2 SZP, vodič – strojník EC) 

max. 100 km/h 

Sú pravu poľ ného mobilného hygienicko - epidemiologického laboratória (PMHEL) 

tvorí: 

• stredný terénny automobil AKTIS 4x4. 1R nosič kontajnera ISO so snímateľ nou 

skriňovou nadstavbou vybavenou klimatizáciou a kú rením, 

• dvojnápravovýpríves s elektrocentrálou a transportnýpriestor pre zdravotnícky materiál, 

• príslušenstvo: 

- sú prava pre odber vzoriek vonkajšieho prostredia 

- klimatizovanýstan s hygienickým filtrom 

373

- vozidlo pre prepravu osôb, odber a prepravu vzoriek 

Systém modulov: 

• Základný 

• Mikroskopovací 

• Bakteriologický 

• Virologicko – sérologický 

• Hygienický 

• Transportný 

• Pre prípravu pôd a roztokov 

• Informačnýsystém 

• Energetický 

Základnýmodul: 

• Bezpečnostnýpracovnýbox triedy 2 

• Termostat biologický 

• Termostat CO 2 

• Horú covzdušnýsterilizátor 

• Chladnička s mrazničkou 

• Centrifú ga s chladením 

• Autoklávy 

• Ochranné odevy (6 ks, z toho 2 ventilované) 

• Vodné hospodárstvo: 

- výrobník deionizovanej vody 

- výrobník destilovanej vody 

- nádrže na pitnú vodu 

- nádrže na odpadovú vodu 

• Plynové hospodárstvo: 

- propán-bután: 

- CO 2 

Mikroskopovací modul: multifunkčnýmikroskop s kompletnou výbavou a doplnkami 

pre svetelnú a imunofluorescenčnú mikroskopiu 

Bakteriologickýmodul: prenosnýprístroj na rýchlu diagnostiku B-agens metódou realtime 

PCR (R.A.P.I.D.) - identifikačný systém bakteriálnych a kvasinkových 

mikroorganizmov, vrátane stanovenia citlivosti na ATB + stripy na B-agens (MINI API 

SYSTÉM BIO MERIEUX) 

Virologicko – sérologickýmodul: 

- ELISA Reader s premývačkou a inkubátorom na sérologickú 

diagnostiku vírusových infekčných ochorení 

- trepačky na sérologické metódy 

- vodnýkú peľ do 95 °C 

Hygienickýmodul: 

- homogenizátor na homogenizáciu vzoriek potravín živočíšneho a 

rastlinného pôvodu s príslušenstvom (STOMACHER) laboratórne váhy 

s presnosť ou na 0,0001 g (EXPLORER OHAUS-MERCK ) 

374

- prístroje na meranie chemických škodlivín v ovzduší (prístroj CMS, 

senzorovýprístroj Multiwarn II SD, ručná detekčná pumpa Accuro 

2000) 

- mobilná analytika na rýchlu diagnostiku chemických ukazovateľ ov 

kvality pitnej vody (Spektroqant SQ NOVA 60 BAT) 

- presávací systém na mikrobiologické vyšetrovanie vôd (MILLIPORE) 

Transportnýmodul: transportné chladiace boxy (KALLTECH SF 21) 

Modul na prípravu pôd a roztokov: 

- pH meter 

- laboratórne váhy do 500g s presnosť ou na 0,01 g (SARTORIUS) 

- autokláv na prípravu diagnostických médií a roztokov 

- sterilizátor teplovzdušný(BMT- STERICEL 55 l) 

Informačnýmodul: 

- prenosné PC – IBM ThinkPad s grafickým výstupom 

- software M-Lab 

Energetickýmodul: el. zdrojové agregáty Vanda 5 AB0, každýs výkonom 4,4 kW 

Záver 

Použitie bojových biologických prostriedkov je jedným z druhov ohrození života. 

Posledné skú senosti z vývoja ľ udskej civilizácie poukazujú na rastú ce možnosti a zvyšovanie 

pravdepodobnosti použitia bojových biologických prostriedkov proti obyvateľ stvu aj v čase 

mieru. Poľ né mobilné hygienicko epidemiologické laboratórium bolo vyvinuté na efektívne 

posilnenie vojenskej zdravotníckej služby, najmä jej hygienicko - protiepidemickej zložky. 

Jeho vybavenie vytvára nové perspektívy pre činnosť hygienicko protiepidemickej služby za 

mimoriadnych situácií a rýchlu diagnostiku ako v mierových tak aj poľ ných podmienkach. 

Kladie však zvýšené nároky na prípravu a vycvičenosť odborného personálu. Používanie 

najmodernejších diagnostických prístrojov a metód sa odráža aj vo zvýšených nárokoch 

finančných prostriedkov na prevádzku. 

375


JUBILUJÚ CA KONFERENCIA „Ž IVOTNÉ PODMIENKY A ZDRAVIE“ 

- 25. VÝ ROČ IE JEJ VZNIKU 

E. Mihalská , J. Kaláč, 

Slovenská zdravotnícka univerzita, Bratislava 

rektor: prof. MUDr. J. Š tencl, CSc. 

Tak ako v osobnom živote človeka prichá dzajú jeho jubileá , tak aj v etapá ch života, 

ktoré človek prežíva, sú medzníky, pri ktorých sa treba pristaviť, obzrieť sa naspäť a 

zhodnotiť cestu, po ktorej kráčal a spomienkami sa na chvíľ u navrá tiť do obdobia, ktoré 

neú prosne odvial čas. Ľudová múdrosť vraví, že: „ tí, ktorí si nepamätajú minulosť, sú 

odsú dení znova si ju zopakovať ... „ 

Jubileum konferencie „Životné podmienky a zdravie“ je tou najlepšou príležitosťou 

prejsť spomienkami 25 rokov do minulosti, ktorú aspoň na chvíľ u chceme nielen pripomenú ť 

nám starším, ale aj priblíž iť mladším kolegom. Mnohísi začiatky našich konferenciídobre 

pamätajú a prá ve pre živé spomienky na chvíle spolu prežité , ktoré v nás zostali, chceme sa 

aspoň na chvíľ u vrá tiť naspäť... 

Prvá konferencia s ná zvom „Konferencia všeobecnej a komuná lnej hygieny“ sa konala 

na jeseň v roku 1978 v Liptovskom Jáne. Hlavným iniciá torom myšlienky poriadať 

konferencie bol doc. Rolný. Doc. MUDr. Dušan Rolný, CSc, v tom čase vedú ci odboru 

všeobecnej a komuná lnej hygieny Ú stavu hygieny v Bratislave a vedú ci Katedry hygieny a 

epidemiológie ILF, spolu so svojimi pracovníkmi a poprednými odborníkmi komuná lnej a 

všeobecnej hygieny zo Slovenska sa rozhodli, že popri svojich pracovných povinnostiach sa 

budú stretá vať a vymieňať si odborné skú senosti z vedy a výskumu. Nič lepšie sa nemohlo 

určiť ako miesto konania konferencie než mesto Liptovský Ján, nachá dzajú ci sa v lone 

krá snej slovenskej prírody. I keď neskôr miesta konania konferenciíboli rôzne, vždy to boli 

miesta v malebnej prírode a milom kraji, či v Š trbe, Bojniciach alebo posledné dve 

konferencie na Š trbskom Plese. Každá z konferenciímala svoju hodnotu a neopakovateľnú 

atmosfé ru. 

Prvých triná sť konferenciíriešilo problematiku fyziká lnych, chemických a iných 

faktorov v životnom prostredí. Referá ty z prvých konferenciíboli z oblasti komuná lnej a 

všeobecnej hygieny, boli zamerané na problematiku dopadu škodlivín na zložky životné ho 

prostredia ako sú pôda, voda, ovzdušie, na problematiku dopravy, odstraňovania odpadu, 

rá dioaktívneho odpadu, chemizá cie poľnohospodá rstva. 

Z druhej konferencie už vyšiel zborník, sú v ňom publikované na konferencii 

prednesené referá ty, ktorých bolo 15. 

V zborníkoch z jednotlivých konferenciíje prehľad prednášateľov, ktoríboli zá roveň 

pravidelnými ú častníkmi týchto konferencií. Ako prednášatelia sa striedali odborníci z odboru 

všeobecnej a komuná lnej hygieny, napr. doc. Rolný, Dr. Hrianka, Dr. Lubojacký, Dr. Synek, 

Dr. Michalus, Dr. Žitňan, Dr. Uralová , Dr. Verešíková , Dr. Tomanová , Dr. Bútorová , Dr. 

Groch, Dr. Kokolevský, Ing. Palan a ďalší. 

Š trná sta konferencia v r. 1991, ktorá sa konala tiež v Liptovskom Jáne, bola jedna 

z najsmutnejších. Lúčili sme sa navždy s hygienikmi, doc. Rolným a Ing. Palanom. Naraz 

medzi nami neboli a už nikdy neprišli. Nemilosrdný osud zasiahol. Chýbali nielen nám, ale 

celej hygienickej verejnosti Slovenska. Zásluhy a prínos oboch menovaných na rozvoji 

hygieny a hygienickej praxe na Slovensku nebudú zabudnuté . Sú zachytené v spomienkových 

376

publiká ciá ch v zborníku, ktorý z tejto konferencie vzišiel. Z publiká cie Spomienka na docenta 

Rolné ho vyberá m aspoň ú ryvok: 

Ť ažko vymenovať všetky aktivity doc. Rolného. Mimo vedy a výskumu venoval sa aj 

pedagogickej výchove. Bol vedú cim katedry hygieny a epidemiológie ILF. Postgraduálna 

výchova lekárov a ostatných pracovníkov v hygienickej službe našla v docentovi Rolnom 

optimálneho predstaviteľa. Zvlášť sa cení, že i napriek neuveriteľným širokým technickým 

vedomostiam v oblasti bytová výstavba, chémia vôd, problém hluku, znečisťovanie životného 

prostredia, vždy zostáva na svojej medicínskej platforme. Svoje technické poznatky napokon 

vždy premietol do roviny lekárskej vedy – zdravotníckych kritérií. Ak často vravieval, že 

zdravie človeka k prostrediu sa nedá znormovať, tak prax mu v tomto dala za pravdu. 

„ Predvídavosť“ochrany zdravia človeka a zdô raznenie možných dôsledkov z podceňovania 

zdanlivo nevýznamných faktorov prostredia, patrila k jeho hlavným zásadám. 

Život každého jedinca je súbor nesplnených túžob a prianí, ktoré si v mladosti 

predsavzal a nakoniec pri hodnotení zistí, že na mnohé nestačí, nie pre neschopnosť, ale pre 

nekompromisnosť času, pre jeho neú prosnosť. Aj na to myslel doc. Rolný, keď vravieval: 

„ Aspoň to prichystám a keď na to nestačím, tí ktorí zostanú , budú pokračovať tam, kde ja 

končím ...“ 

A konferencie pokračovali a sú tou najkrajšou spomienkou na tých, ktorís nami prežili 

kus spoločné ho života. 

Tu treba vyzdvihnú ť zá sluhu Ú stavu hygieny Leká rskej fakulty UK v Bratislave. Pod 

vedením prof. MUDr. Ľubice Á ghovej, CSc. team pracovníkov ú spešne pokračuje v tradícii 

organizovania konferenciía vydá vania zborníkov. Na jeseň r. 1992 sa konala pätná sta 

konferencia, ktorá sa programovo zamerala na otá zky realizá cie NPPZ v zdravotníckom 

teré ne. Konala sa v Liptovskom Já ne. 

Od r. 1993 sa konferencie usporadú vajú pod ná zvom „Ž ivotné podmienky a zdravie“ a 

sú už zamerané na celú problematiku životné ho prostredia vo vzťahu k prevencii a ochrane 

zdravia. Na konferenciá ch sa vystriedali prednášatelia z oblasti hygieny výživy, či hygieny 

životné ho a pracovné ho prostredia, či z hygieny detía mlá deže, epidemiológovia, pracovníci 

z oblasti zdravotnej výchovy a mnohíiní. Následne sa začali organizovať konferencie s 

medziná rodnou ú časťou, prichá dzali prednášatelia z Čiech, Poľska, Maďarska a iných krajín. 

Boli to referá ty, ktoré prezentovali našu prá cu, radosť z nej, ale boli to aj naše 

spoločné stretnutia s kolegami, zná mymi či menej zná mymi, ale stá le s tými, ktoríprejavovali 

lá sku a ú ctu k tejto vede – k hygiene. 

Staré príslovie vraví, že spomienka je jediný klenot, ktorý nám nikto nemôže vziať. 

Klenot v tejto spomienke je vytvorený našou prá cou, našou minulosťou, prítomnosťou a 

verme, že ho budeme dotvá rať a formovať aj budú cnosťou, ďalšími konferenciami a 

spoločnými stretnutiami tak, aby po ďalších 25 rokoch, pri 50- ročnom jubileu tento klenot 

nestratil nič zo svojej hodnoty. 

377


5. JÚ N 2002 

30. VÝ ROČIE VYHLÁ SENIA SVETOVÉ HO DŇ A Ž IVOTNÉ HO PROSTREDIA 

E. Mihalská 1 , E. Haladová 2 



2 Štá tny zdravotný ústav hl. m. SR, Bratislava 

riaditeľ ka: MUDr. E. Haladová , CSc., MPH 

Každoroč ne si 5. júna pripomíname Svetový deň životného prostredia. Tento deň je 

spomienkou na prvú konferenciu OSN o životnom prostredí, ktorá sa konala v dňoch 5. až 16. 

júna 1972 v Stockholme pod heslom „Zem je len jedna“. Zúč astnili sa na nej zá stupcovia 112 

štá tov. Na konferencii prerokovali prvú súhrnnú sprá vu o stave životného prostredia a 

schvá lili Deklará ciu o životnom prostredí č loveka, ktorá uviedla 25 zásad na zachovanie a 

zlepšenie životného prostredia na Zemi. Účastníci konferencie po prvý krá t deklarovali prá vo 

č loveka na priaznivé životné prostredie a zá roveň navrhli globá lny systém pozorovania Zeme. 

V nadvä znosti na odporúč ania konferencie schvá lilo 27. valné zhromaždenie OSN 15. 

decembra 1972 Environmentá lny program OSN (UNEP) a vyhlá silo 5. jún za Svetový deň 

životného prostredia. 

Stockholmská konferencia upriamila pozornosť svetovej verejnosti na potrebu riešiť 

v zá ujme zachovania existencie ľ udstva na planéte Zem problémy ž ivotného prostredia, ktoré 

presahujú hranice štá tov a kontinentov, a preto aj ich riešenie si vyžaduje spoluprá cu na 

medziná rodnej úrovni. Ochrana ozónovej vrstvy Zeme, eliminovanie zneč istenia vôd a 

ovzdušia, podmieňujúceho skleníkový efekt a kyslé dažde, jadrová bezpeč nosť, 

zneškodňovanie odpadov a otá zky biodiverzity sa potupne stali predmetom viacerý ch 

medziná rodný ch dohovorov i poslaním celosvetový ch i regioná lnych integrač ný ch zoskupení. 

Slovenská republika je signatá rom väčšiny z týchto dohovorov a úč astníkom 

environmentá lnych aktivít medziná rodného charakteru. Nové prístupy k životnému prostrediu 

uplatňuje vo svojej politike i prá vnom systéme. 

Stockholmská konferencia sa sústredila len na otá zky starostlivosti o životné 

prostredie. Snahy svetového spoloč enstva o zaistenie globá lnej environmentá lnej bezpeč nosti 

sa však ná sledne vyvíjali už z hľadiska širšieho prístupu, a to najskôr formulá ciou a ná sledne 

aj uplatňovaním princípu trvalej udržateľ nosti. Táto nová ideológia sa premietla do 

politický ch agend jednotlivý ch vlá d. 

Prelomový m bodom, prinášajúcim zásadnú zmenu orientá cie v prospech trvalo 

udržateľ ného rozvoja sa stala už historická Konferencia OSN o životnom prostredí a rozvoji 

(UNCED), ktorá sa konala v roku 1992 v Riu de Janeiro. Široké zastúpenie úč astníkov tejto 

konferencie, považovanej za najväčšiu medziná rodnú konferenciu na najvyššej úrovni v celej 

histórii ľ udstva, bolo dôkazom uvedomenia si potreby integrá cie sociá lnych, ekonomický ch a 

environmentá lnych aspektov formou nastúpenia cesty trvalo udržateľ ného rozvoja. Samotná 

konferencia a tiež dokumenty s globá lnym významom a prierezový m charakterom prijaté na 

nej, výrazne ovplyvnili č innosť mnohý ch organizá cií ekonomického, sociá lneho a 

environmentá lneho zamerania vo svete i v jednotlivý ch štá toch. Rozhodne za najväčší úspech 

konferencie možno považovať prijatie Agendy 21- komplexného východiskového dokumentu 

predstavujúceho reá lny návod na zlepšenie kvality života vo vyváženom životnom prostredí 

so sociá lnou a ekonomickou dimenziou. Agenda 21 sa realizuje tak na globá lnej, ako aj na 

ná rodnej a loká lnej úrovni organizá ciami systému OSN, vlá dami i mimovlá dnymi 

organizá ciami. 

378

Rok 2002 pre ná s – obyvateľ ov tejto Zeme, ale i každej krajiny je vý znamný tý m, že si 

prá ve v tomto roku pripomíname 10. výroč ie konania Konferencie OSN o životnom prostredí 

a rozvoji (UNCED) v Riu de Janeiro a 30. výroč ie vyhlá senia Svetového dňa životného 

prostredia. 

Slovenská republika premietla zásady z Deklará cie prijatej v Riu de Janeiro do 

programový ch vyhlá sení jednotlivý ch vlá d a do rôznych koncepcií a programov. 

Dnes si už intenzívnejšie pripomíname, že č lovek je súč asťou prírody a bez jej 

zachovania nám bude chý bať nieč o podstatné, dokonca sa môž e život aj znemožniť. 

Ekologické problémy sa postupne stá vajú témou, o ktorej nehovoriť by bolo prejavom 

nedostatoč ného zá kladného vzdelania. 

Preto by sa každý obč an mal prič iniť v rámci svojich možností o skvalitnenie 

životného prostredia vo svojom okolí. Dôležité miesto v procese vytvá rania vzťahu a 

budovania aktívneho zá ujmu o riešenie problémov životného prostredia, ako aj poznania jeho 

stavu, priná leží environmentá lnej výchove a vzdelá vaniu obyvateľ stva, s osobitný m 

sústredením sa na deti a mlá dež. 

379


INDEX AUTOROV 

A 

Adá mik J. 12 

Á ghová Ľ. 12, 47, 89, 217, 299, 343, 349 

Andělová Š . 242 

Aujezdská A. 186, 190 

B 

Babinská K. 211 

Béder I. 211 

Béderová A. 211 

Bencko V. 17 

Beneš ová V. 225, 229, 254 

Béreš ová A. 270, 363, 367 

Bernasovská K. 161, 175, 198, 273, 371 

Blažíček P. 157, 169, 295 

Borská L. 72, 99 

Bottlíková S. 217 

Brá t J. 120, 132 

Brš iak V. 87 

Buchancová J. 78 

Č 

Č elakovský J. 186, 190 

Č erveňová T. 150 

D 

Dó ci I. 270, 363, 367 

Dohnal K. 254 

Dostá l A. 53, 280 

Dostá lová J. 132 

Dubrovová I. 69 

F 

Fabiá nová E. 17 

Fedá k F. 63 

Ferencová E. 357 

Fiala Z. 99, 310 

Fialová D. 72, 310 

Franěk P. 17 

380

Fridrich J. 78 

G 

Gajdoš A. 106 

Gajdoš ová D. 106 

Gá liková E. 78, 82 

Gimerová M. 63 

Ginter E. 166, 295 

Görner F. 139, 144 

Götzl M. 17 

Grivna M. 225, 229 

H 

Haladová E. 223, 378 

Hanulová K. 217 

Hijová E. 203, 208, 214 

Holéczyová G. 161, 198, 371 

Hrehová D. 248 

Hrubá D. 33, 178, 259, 266 

Hubačová L. 93 

Hudečková H. 150 

J 

Jakubis M. 17 

Jakuš J. 239 

Jakuš ová V. 239 

Janouš ek M. 93 

Januš ová T. 53, 280 

Jurkovičová J. 47, 217, 299, 343 

Justová Z. 106 

K 

Kajaba I. 117, 130 

Kaláč J. 117, 130, 376 

Kimá ková T. 172, 175 

Klein L. 55 

Klimová A. 182 

Klvanová J. 157, 211 

Kocianová M. 89 

Koprovičová J. 284, 307 

Kotulá n J. 9 

Koupilová I. 198 

Kovačic V. 166 

381

Kováčová B. 63 

Kovářová M. 270, 273, 363, 367 

Krajá k V. 99 

Kraková E. 154 

Kráľová E. 357 

Kráľovičová E. 43 

Kubínová R. 23 

Kučera I. 99 

Kudláčková M. 157, 166, 169, 211, 295 

Kuchta M. 203, 208, 214, 248, 284, 307 

Kuchtová N. 203, 208 

Kukla L. 266 

Kukurová E. 357 

Kunderová M. 234 

Kuniak Ľ. 148 

Kyasová M. 259 

L 

Lauková D. 144 

Loboda L. 43 

M 

Malíková E. 178 

Marček T. 357 

Martiník K. 288, 354 

Matějová H. 33, 178, 182, 259 

Meš ko D. 82 

Mihalská E. 223, 376, 378 

Mojž iš ová G. 203, 284 

Műller L. 190 

Műllerová D. 186, 190 

N 

Nawková V. 63 

Nencka P. 225 

Niklová I. 126, 136 

Nikodémová D. 12 

Nosková T. 89 

P 

Palkovičová Ľ. 37, 40 

Pavúk A. 248 

Pelíš ek M. 229 

382

Petrášová D. 195, 203, 208, 214, 248, 284, 307 

Poláček H. 78 

Polá ková K. 72 

Pomfy M. 175 

Pospíš il R. 360 

Puklová V. 23 

R 

Rameš J. 17 

Rausová K. 40 

Reichrtová E. 37, 40, 43 

Rimá rová K. 106, 161, 198, 214, 273, 371 

Roda Š . 55 

Rybá rik D. 373 

S 

Sabolová M. 217 

Sekretá r S. 126, 136, 148, 343 

Semanová Z. 195 

Schmidt Š . 126, 136, 148 

Skalská H. 72 

Sobotová Ľ. 47, 343 

Spustová V. 295 

Szá razová M. 53, 239, 280 

Szokolay A. 110, 113 

Š 

Š avrda I. 373 

Š ebeková K. 169 

Š evčíková Ľ. 47, 217, 299, 343 

Š lachtová H. 316, 325, 334 

Š mejkalová J. 72, 99 

Š plíchalová A. 316, 325, 334 

Š tefá niková Z. 47, 126, 136, 148, 217, 299, 343 

Š uš ka P. 40 

T 

Tajtá ková M. 195 

Tarabčá ková D. 106 

Tisoňová J. 349 

Tomášková H. 316, 325, 334 

Trlíková A. 242 

Trusková I. 110, 113 

383

Tyrlík M. 266 

U 

Ursínyová M. 40 

V 

Valachovičová 166, 169, 295 

M. 

Valík Ľ. 139, 144 

Vojteková Ľ. 360 

Voleková J. 12, 89 

Vyskočil A. 99 

Z 

Zachovalová L. 259 

Žigová A. 78, 82 

384

Å½ivotnÃ© podmienky a zdravie 2003

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?