Jak˝ bude Zpravodaj? (1. Ë·st)

KULTURA, CÕRKVE, SPOLKY
KARNEVAL PLN› ZVÕÿ¡TEK V MATEÿSK… äKOLE äEBEROV
OpÏt nastal Ëas karneval˘. I my, dÏti ze ökolky, jsme se na n·ö karneval
moc tÏöily.
Po loÚskÈm pyûamovÈm karnevalu vymyslely panÌ uËitelky ÑKarneval
pln˝ zv̯·tekì. Pod stromeËkem jsme totiû naöly kouzeln˝ buben, ve
kterÈm byla spousta masek zv̯·tek. Cel˝ t˝den jsme se na karneval p¯ipravovaly.
ChtÏly jsme si vyzdobit ökolku a karnevalovÏ prost¯Ìt stoly.
A†tak si kaûd˝ vyrobil vesel˝ kornout a ozdobil brËko na pitÌ srdÌËkem.
Den p¯ed karnevalem si kaûd˝ vybral masku zv̯·tka a maminky n·m
k†nÏmu p¯ipravily obleËenÌ do barvy masky.
CelÈ dopoledne znÏla ökolkou vesel· hudba a n·ö smÌch. TanËily jsme, soutÏûily, hr·ly
r˘znÈ hry a mlsaly. Karneval vyvrcholil h·zenÌm a zamot·v·nÌm se do barevn˝ch papÌrov˝ch
spir·l.
Po vyËerp·vajÌcÌm dopoledni jsme se s chutÌ pustily do slÌbenÈ pizzy od naöÌ panÌ kucha¯ky.
A pak na n·s Ëekaly post˝lky v novÏ vyöperkovanÈ loûnici. Pan truhl·¯ Pernt n·m
vyrobil barevn˝ pl˘tek, kter˝ zdobÌ stÏny naöÌ loûnice.
Jak se n·m karneval lÌbil, m˘ûete poznat podle naöich v˝kres˘ na n·stÏnce ve ökolce, t¯eba
hned 25. 2., kdy je u n·s ÑDen otev¯en˝ch dve¯Ìì.
KarnevalovÈ AHOJ posÌlajÌ dÏti z Mä äeberov
Sbor CÌrkve bratrskÈ v äeberovÏ
VELIKONOCE JAKO POZV¡NÕ K RADOSTI
Uû vÌckr·t mÏ napadlo, ûe Velikonoce jsou
skuteËnÏ v lecËems zvl·ötnÌ sv·tky. Vöimli
jste si nÏkdy, kolik r˘zn˝ch zvyk˘, tradic a
forem se ve velikonoËnÌm obdobÌ objevuje?
A jak se mnohdy prolÌnajÌ? A kolik je
r˘zn˝ch pojetÌ a ch·p·nÌ v˝znamu Velikonoc?
SlavÌme je (skoro) vöichni a kaûd˝ trochu
jinak. OstatnÏ, proË ne. VnucovanÈ
uniformity uû jsme si povÏtöinou uûili dost.
Kdyû jsem byl mal˝, Ëasto jsme Velikonoce
tr·vili s rodiËi na chatÏ na Litomϯicku.
A†protoûe jsme nebyli jedinÌ, kdo takto tr·-
vil velikonoËnÌ volno, sjÌûdÏli se do tÈ vesniËky
Ñlufù·ciì (tak n·s p¯ezdÌvali mÌstnÌ)
z†r˘zn˝ch konËin »ech. Kdyû pak doölo na
pondÏlnÌ koledu, bylo k vidÏnÌ a slyöenÌ skuteËnÏ
leccos. Kolik bylo kolem toho vöeho
debat a dohad˘! Tak nap¯Ìklad na poml·zku
chodila i leckter· dÏvËata (to jsem tedy
doteÔ nepochopil). Neust·le jsme debato-
vali, jestli to spÌö nem· b˝t tak, ûe my, kluci,
chodÌme dopoledne s poml·zkou a odpoledne
dÏvËata polÈvajÌ na opl·tku vodou.
P·rkr·t se i stalo, ûe jste p¯iöli na koledu
a uvÌtaly v·s dÌvky vyzbrojenÈ poml·zkou
nemÈnÏ kvalitnÌ, neû byla ta vaöeÖ Podivn·
smÏsice, ¯eknete si asi. Bylo-li nÏco
p¯ece jen stejnÈ, pak vajÌËka, poml·zky, ¯ehtaËky
a pozdÏji slivoviËka Ëi nÏco podobnÈho.
O dost pozdÏji, kdyû jsem se stal k¯esùanem,
zÌskaly pro mÏ Velikonoce pochopitelnÏ
jeötÏ jin˝ rozmÏr. Nebo p¯esnÏji, mnoho
rozmÏr˘, o nichû jsem d¯Ìve nemÏl ani tuöenÌ
a kterÈ se (jak jinak) t˝kajÌ uk¯iûov·nÌ a
vzk¯ÌöenÌ JeûÌöe Krista a v˝znamu, jeû tyto
ud·losti pro lidi majÌ. Dovolte mi, abych se
v·m v souvislosti s letoönÌmi Velikonoci
pokusil p¯iblÌûit alespoÚ jeden. VnÌm·m
Velikonoce jako pozv·nÌ. Jako BoûÌ pozv·-
12
1/2008 ZPRAVODAJ äEBEROV, HRN»ÕÿE