DIPLOMOVÁ PRÁCE - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
DIPLOMOVÁ PRÁCE - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
DIPLOMOVÁ PRÁCE - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO-TECHNOLOGICKÁ V<br />
PRAZE<br />
Fakulta potravinářské a biochemické technologie<br />
Ústav biochemie a mikrobiologie<br />
<strong>DIPLOMOVÁ</strong> <strong>PRÁCE</strong><br />
Studium struktury mutantu T41I/T78I matrixového proteinu<br />
Mason-Pfizerova opičího viru<br />
Vypracoval:<br />
Vedoucí diplomové práce:<br />
Konzultant:<br />
Studijní obor:<br />
Studijní zaměření:<br />
Jan Prchal<br />
Ing. Richard Hrabal, CSc.<br />
Ing. Jan Lipov, PhD.<br />
Obecná a aplikovaná biochemie<br />
Obecná biochemie<br />
Prohlašuji, že jsem v předložené diplomové práci použil jen pramenů, které cituji<br />
a uvádím v seznamu použité literatury.<br />
V <strong>Praze</strong> dne 9. května 2007<br />
podpis<br />
I
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyznačením všech použitých<br />
pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním diplomové práce podle zákona č.<br />
111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byl jsem seznámen s tím,<br />
že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb.,<br />
autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.<br />
Praha, 2. 5. 2007<br />
Jan Prchal<br />
..................................................................................................<br />
II
SOUHRN<br />
Mason-Pfizerův opičí virus (M-PMV) je prototypem D typu retrovirů. U retrovirů typu B a<br />
D se nezralá virová částice skládá v cytoplasmě, zatímco u retrovirů typu C (HIV) je Gag<br />
směřován na cytoplasmatickou membránu, kde probíhá skládání nezralé virové částice. N-<br />
terminální doména proteinu Gag - matrixový protein - hraje hlavní roli v určení tohoto rozdílu.<br />
Bylo popsáno několik mutantů, ovlivňujících různé fáze životního cyklu M-PMV. Naší<br />
snahou je charakterizovat vliv mutantních proteinů v M-PMV na molekulární úrovni studiem<br />
jejich struktury. Doposud jsou známy struktury divokého typu a mutantu R55F, který způsobuje<br />
změnu skládání nezralých virových částic z typu D na typ C.<br />
V této práci se zaměřujeme na určení třírozměrné struktury dvojitého mutantu T41I/T78I,<br />
který neovlivňuje skládání ani transport nezralých virových částic. Tyto částice však nejsou<br />
schopny pučet skrz cytoplasmatickou membránu a místo toho se na ní akumulují. Třírozměrnou<br />
strukturu mutantu matrixového proteinu jsme určili pomocí heteronukleární NMR spektroskopie.Srovnání<br />
struktury mutantu a struktury divokého typu ukazuje, že mutace pozměnila<br />
úhly mezi jednotlivými helixy proteinu, ale celková struktura zůstala nezměněna.<br />
Narozdíl od divokého typu jsou zmutované isoleuciny 41 a 78 orientovány do jádra proteinu,<br />
kde mohou interagovat se zbytkem kyseliny myristové, připojené na N-konec. Tyto výsledky<br />
podporují hypotézu, že změna fenotypu mutantu je způsobena zesílenou interakcí zbytku<br />
kyseliny myristové s jádrem proteinu, která brání vazbě nezralé virové částice na cytoplasmatickou<br />
membránu.<br />
III
SUMMARY<br />
The Mason-Pfizer Monkey Virus (M-PMV) is a prototype of D type retroviruses. In type B<br />
and D retroviral immature virus particles pre-assemble in cytoplasm, whereas in type C retroviruses<br />
(HIV) Gag is targeted to the plasma membrane, where the particle formation occurs.<br />
The N-terminal domain of Gag, the matrix protein (MA), plays a critical role in determining<br />
this morphogenic difference. Several single- or multi-point mutations of MA have<br />
been described that alter various stages of the M-PMV life cycle. Our goal is to characterize<br />
the influence of M-PMV mutant proteins on the molecular level by studying their structures.<br />
The three- dimensional structures of the wild-type and R55F mutant, a mutant which changes<br />
capsid assembly from D type to C type, are known so far.<br />
In this work we focus on the determination of the three-dimensional structure of the doublemutant<br />
T41I/T78I, which doesn`t affect assembly and transport of immature virus particles.<br />
However, these particles are unable to bud through the cytoplasmatic membrane and rather<br />
accumulate on it. We have determined the three-dimensional structure of the MA mutant<br />
using heteronuclear NMR spectroscopy. Comparison of the calculated structure and the<br />
structure of the wild-type proteins shows that the mutation altered angles between protein<br />
helices, but overall structure remained unchanged. In contrast to wild-type proteins, mutated<br />
isoleucines 41 and 78 are oriented inside the protein core where they may interact with a<br />
myristic acid which is linked to the N-terminus. This finding supports a hypothesis that the<br />
phenotypic change of the mutant is caused by enhanced interaction of the myristic acid with<br />
the protein core, which prevents association of immature viral particles with the cytoplasmatic<br />
membrane.<br />
IV
Obsah<br />
1. Úvod.................................................................................................................................. 1<br />
2. Současný stav řešené problematiky .................................................................................. 2<br />
2.1 Retroviry ................................................................................................................... 2<br />
2.1.1 Struktura virionu ........................................................................................................4<br />
2.1.2 Hlavní strukturní proteiny ........................................................................................5<br />
2.1.3 Životní cyklus retrovirů ............................................................................................6<br />
2.2 HIV a M-PMV .......................................................................................................... 8<br />
2.2.1 Virus HIV ...................................................................................................................8<br />
2.2.2 Virus M-PMV ............................................................................................................9<br />
2.3 Matrixový protein ................................................................................................... 11<br />
2.3.1 Významné modifikace matrixového proteinu......................................................12<br />
2.3.2 Funkce MA proteinu ...............................................................................................18<br />
2.3.3 Struktura matrixového proteinu .............................................................................19<br />
2.4 Významné mutace v MA proteinu.......................................................................... 22<br />
2.4.1 Významné mutace v HIV-1 MA............................................................................23<br />
2.4.2 Významné mutace v M-PMV MA ........................................................................25<br />
3. Experimentální část......................................................................................................... 27<br />
3.1 Materiál ................................................................................................................... 27<br />
3.1.1 Chemikálie................................................................................................................27<br />
3.1.2 Roztoky .....................................................................................................................28<br />
3.1.3 Buněčný materiál .....................................................................................................32<br />
3.1.4 Použité plasmidové expresní vektory....................................................................32<br />
3.1.5 Přístroje .....................................................................................................................32<br />
3.2 Metody .................................................................................................................... 33<br />
3.2.1 Příprava kompetentních buněk ..............................................................................33<br />
3.2.2 Transformace kompetentních buněk .....................................................................34<br />
3.2.3 Produkce rekombinantního matrixového proteinu M-PMV v E. coli ..............34<br />
3.2.4 Desintegrace buněk E. coli obsahujících rekombinantní protein ......................35<br />
3.2.5 Metaloafintiní chromatografie ...............................................................................35<br />
V
3.2.6 Gelová permeační chromatografie ........................................................................36<br />
3.2.7 Elektroforesa v polyakrylamidovém gelu obsahujícím SDS (SDS-PAGE) ....36<br />
3.2.8 Koncentrování roztoků proteinu ............................................................................36<br />
3.2.9 Příprava vzorků pro NMR experimenty ...............................................................37<br />
3.2.10 NMR spektroskopie.................................................................................................37<br />
3.2.11 Výpočet struktury ....................................................................................................38<br />
3.2.12 Interpretace a srovnání struktur .............................................................................39<br />
3.2.13 Residuální dipolární interakční konstanty............................................................39<br />
4. Výsledky ......................................................................................................................... 40<br />
4.1 Příprava rekombinantního proteinu ........................................................................ 40<br />
4.2 Přiřazení chemických posunů atomů proteinu........................................................ 41<br />
4.2.1 Porovnání chemických posunů atomů HN a N mutantu a divokého typu .......43<br />
4.3 Výpočet struktury.................................................................................................... 45<br />
4.3.1 Odhad sekundární struktury pomocí výpočtu indexu chemických posunů (CSI) ......45<br />
4.3.2 Výpočet struktury ....................................................................................................47<br />
4.3.3 Zhodnocení kvality vypočtených struktur ............................................................51<br />
4.4 Porovnání struktur mutantu T41I/T78I a divokého typu MA proteinu .................. 56<br />
5. Diskuze ........................................................................................................................... 59<br />
5.1 Příprava rekombinantního proteinu ........................................................................ 59<br />
5.2 Výpočet a zhodnocení struktury T41I/T78I mutantu.............................................. 60<br />
5.3 Odhad pozice zbytku kyseliny myristové............................................................... 61<br />
6. Závěr ............................................................................................................................... 63<br />
7. Literatura......................................................................................................................... 65<br />
8. Seznam použitých symbolů a zkratek............................................................................. 75<br />
9. Přílohy............................................................................................................................. 78<br />
VI
1. Úvod<br />
HIV je dnes, vzhledem k pandemii AIDS podrobován intenzivnímu zkoumání. Mason-<br />
Pfizerův opičí virus je modelovým organismem nejen pro HIV, ale obecně pro výzkum retrovirů.<br />
Oproti HIV má výhodu, že je nepřenosný na člověka. V celém životním cyklu retrovirů<br />
hraje významnou roli matrixový protein. V matrixovém proteinu Mason-Pfizerova opičího<br />
viru bylo identifikováno několik bodových mutací, které ovlivňují různé fáze životního<br />
cyklu viru. Studium těchto mutantů metodami molekulární biologie nám umožňuje popsat<br />
účinek těchto mutací na molekulární úrovni.<br />
Doposud byla určena třírozměrná struktura divokého typu matrixového proteinu Mason-<br />
Pfizerova opičího viru a také struktura mutantu R55F, který způsobuje změnu morfogenického<br />
typu z D na C.<br />
V této práci se zabýváme určením struktury dvojitého mutantu T41I/T78I matrixového proteinu<br />
Mason-Pfizerova opičího viru. Tato mutace brání viru pučet skrz cytoplasmatickou<br />
membránu ven z buňky. Použitím nukleární magnetické resonance se mi podařilo určit strukturu<br />
zmutovaného proteinu, kterou jsem porovnal se známou strukturou divokého typu matrixového<br />
proteinu.<br />
1
2. Současný stav řešené problematiky<br />
2.1 Retroviry<br />
Retroviry tvoří skupinu virů s diploidním RNA genomem tvořeným dvěma identickými kopiemi<br />
RNA. Hlavním znakem retrovirů je, že během replikace jejich genomu je RNA přepsána<br />
do DNA pomocí virem kódované RNA dependentní DNA polymerasy (reversní transkriptasa,<br />
RT) a tato DNA je poté inkorporována do genomu hostitelské buňky pomocí dalšího<br />
virového enzymu, integrasy. Dalším charakteristickým znakem retrovirů je jejich maturace<br />
mimo hostitelskou buňku. Retroviry patří do čeledi Retroviridae. Do této čeledi patří<br />
DNA a RNA viry s reversní transkriptasou. Další členění je odvozeno od struktury genomu,<br />
morfogenese virionu a způsobu tvorby kapsidy. Z hlediska struktury genomu se retroviry dělí<br />
na jednoduché a komplexní. Genom komplexních retrovirů oproti jednoduchým obsahuje<br />
geny pro různé regulační proteiny, vznikající po alternativním sestřihu m-RNA, které ovlivňují<br />
průběh infekce.<br />
Z hlediska tvorby retrovirových kapsid jsou známy dvě základní skupiny retrovirů (Obr. 1).<br />
Do první spadají retroviry typů A, B a D a vyznačuje se tím, že se nezralá virová částice<br />
skládá uvnitř buňky. Nezralé částice typů B, D a intracytoplasmatického podtypu typu A se<br />
skládají z bílkovinných prekursorů v cytoplasmě, a poté jsou transportovány<br />
k cytoplasmatické membráně. Retroviry intracysternálního podtypu typu A skládají částice<br />
podobným mechanimem jako typ C s tím rozdílem, že virus pučí do endoplasmatického retikula.<br />
Mezi nejznámější zástupce patří MMTV (Mouse Mammary Tumor Virus, typ B) a M-<br />
PMV (Mason-Pfizer Monkey Virus, typ D). Druhou skupinu tvoří typ C. U tohoto typu se<br />
nezralá virová částice skládá na cytoplazmatické membráně a současně pučí ven z buňky. Do<br />
této skupiny patří několik lidských patogenů, například HIV (Human Imunodeficiency virus)<br />
a HTLV (Human T-cells Leukemia Virus) 1 .<br />
2
Obr. 1. Elektronmikroskopické snímky dokumentující skládání virové částice různých<br />
retrovirů, převzato z knihy 7 .<br />
A) HIV-1 jako zástupce C-typu retrovirů. Skládání i pučení probíhá na membráně, poslední<br />
snímek v řadě je zralý virion<br />
B) MMTV jako zástupce D-typu retrovirů. Skládání proběhlo v cytoplasmě, poslední snímek<br />
zralý virion s typickým excentrickým core<br />
Retroviry se dnes člení do 7 rodů (Tab. I) 2 .<br />
3
Tab. I Rozdělení retrovirů a typičtí zástupci<br />
Rod Morfogenese Typičtí zástupci<br />
Alpharetrovirus<br />
Avian Leukosis Virus<br />
C typ Rous Sarcoma Virus jednoduché<br />
Betaretrovirus Mouse Mammary Tumor Virus retroviry<br />
B/D typ Mason-Pfizer Monkey Virus<br />
Gammaretrovisus<br />
Murine Leukemia Virus<br />
C typ Viper Retrovirus<br />
Deltaretrovirus<br />
Bovine Leukemia Virus<br />
C typ Human T-Lymphotic Virus 1<br />
Epsilonretrovirus C typ Walleye Dermal Sarcoma Virus<br />
Lentivirus Human Imunodeficiency Virus 1 komplexní<br />
C typ Simian Imunodeficiency Virus retroviry<br />
Spumavirus<br />
Simian Foamy Virus<br />
B/D typ Feline Foamy Virus<br />
2.1.1 Struktura virionu<br />
Struktura virové částice je v základních rysech společná všem retrovirům. Má sférický tvar o<br />
průměru 80-120 nm. Vnější obal je tvořen fosfolipidovou membránou, která pochází<br />
z hostitelské buňky. Do této membrány je zakotven transmembránový glykoprotein (TM) a<br />
na něj je nekovalentně vázán povrchový glykoprotein (SU), který je zodpovědný za vazbu na<br />
receptory hostitelské buňky. Organizace proteinů uvnitř virové membrány je odlišná u zralé a<br />
nezralé virové částice. Nezralá částice je tvořena polyproteinovými prekurzory Gag, Gag-Pro<br />
a Gag-Pro-Pol. Ty jsou ukotveny v membráně N-koncovou doménou Gag, tj. matrixovým<br />
proteinem (MA), který je kladně nabitý a na N-konci má navázán zbytek kyseliny myristové.<br />
Uvnitř nezralé částice jsou 2 molekuly genomové RNA nekovalentně vázané na molekuly<br />
Gag.<br />
Ve zralé virové částici jsou naproti tomu polyproteinové prekurzory již rozštěpeny na jednotlivé<br />
proteiny virovou proteasou 3 . Přímo pod membránou je vrstva tvořená MA vázaným<br />
k membráně stejným způsobem jako nerozštěpený Gag. MA se pravděpodobně vyskytuje ve<br />
formě trimeru 4 a nekovalentně interaguje s TM 5 . Hlavní část virionu – jádro (core) je tvořeno<br />
kapsidovým proteinem (CA). Tvar jádra je jedním z kritérií klasifikace, např. u HIV je<br />
4
kónický 6 , u M-PMV je válcový 7 . Uvnitř jádra je komplex genomové RNA se silně bazickým<br />
nukleokapsidovým proteinem (NC), dále reversní transkriptasa, integrasa (IN) a proteasa<br />
(PR). Dále se ve virionu vyskytují virové proteiny specifické pro jednotlivé retroviry, m-<br />
RNA a některé buněčné proteiny (Obr. 2) 8 .<br />
Obr. 2. Schéma nezralé (a) a zralé (b) virové částice. 1-povrchový glykoprotein, 2-<br />
transmembránový glykoprotein, 3-dvojvrstva fosfolipidů, 4-polyproteinový prekurzor Gag,<br />
5-prekurzor Gag-Pro-Pol, 6-genomová RNA, 7-matrixový protein, 8-core tvořené kapsidovým<br />
proteinem, 9-proteasa, 10-integrasa, 11-reversní transkriptasa. Převzato ze článku 1<br />
2.1.2 Hlavní strukturní proteiny retrovirů<br />
Polyproteinový prekurzor Gag je sám o sobě schopen vytvářet nezralé kapsidy, které pučí<br />
ven z buňky a podílí se na inkorporaci dalších virových komponent (RNA, TM). Po jeho<br />
rozštěpení vzniká několik maturních proteinů. Dosud není známa kompletní prostorová<br />
struktura Gag proteinu žádného retroviru, ale u mnoha z nich jsou známy jak struktury, tak<br />
funkce některých domén. Ve zralé virové částici jsou hlavními strukturními proteiny vznikajícími<br />
štěpením proteinu Gag, matrixový protein, kapsidový protein a nukleokapsidový protein.<br />
Matrixový protein je středem mého zájmu, a proto mu bude věnována vlastní kapitola<br />
(viz. kap. 2.3.). Kapsidový protein tvoří ve virionu hydrofobní schránku tzv. „core“, což je<br />
obal nukleoproteinového komplexu a dalších proteinů. Nukleokapsidový protein je vysoce<br />
basický protein, který tvoří součást ribonukleotidového komplexu. Ve zralém virionu je<br />
5
pevně nekovalentně vázán na genomovou RNA. U většiny retrovirů se vyskytuje jedna nebo<br />
dvě Cys-His domény, které spolu se zinečnatými ionty tvoří tzv. domény zinkového prstu 9 .<br />
2.1.3 Životní cyklus retrovirů<br />
Obr. 3. Životní cyklus retrovirů. Převzato ze článku 1 6
Životní cyklus viru (Obr. 3) lze rozdělit na dvě fáze: časnou a pozdní. Časná fáze zahrnuje<br />
procesy od vstupu viru do buňky až po integraci virové DNA do genomu hostitelské buňky.<br />
Prvním krokem je vazba povrchových glykoproteinů SU na příslušné receptory na povrchu<br />
hostitelské buňky (Obr. 3, krok 1) a následná fúze membrán (Obr.3, krok 2). Poté dojde<br />
k rozpadu core (krok 3) a vznikne komplex genomové RNA, reversní transkriptasy, integrasy,<br />
CA a MA, takzvaný preintegrační komplex (PIC) (krok 4), který je transportován do<br />
jádra 10 . Dalším krokem je reversní transkripce, kdy je virová RNA přepsána do lineární dvojřetězcové<br />
DNA. Původní genomová RNA je v průběhu reversní transkripce degradována<br />
RNasovou aktivitou RT 11 . Reversní transkripce probíhá většinou v cytoplasmě (u ALV až<br />
v jádře) v PIC. Reversní transkripce je ve srovnání s běžnou replikací značně nepřesná a je<br />
zdrojem mnoha mutací, což vede k problémům s rezistencí proti léčivům. Posledním krokem<br />
časné fáze je integrace virové DNA do genomu hostitelské buňky enzymem integrasou (krok<br />
5). Poté virus přejde do latentní fáze a v ní zůstane, dokud není aktivován. Pozdní fáze začíná<br />
transkripcí provirové DNA buněčnou RNA polymerasou II (krok 6). Část vzniklé RNA je<br />
sestřižena (krok 7) a veškerá RNA je transportována do cytoplasmy (kroky 8 a 9). Zde je<br />
nesestřižená RNA inkorporována do vznikajících virionů nebo slouží jako templát pro<br />
syntézu polyproteinových prekursorů Gag, Pro a Pol (krok 10). Sestřižená RNA slouží jako<br />
m-RNA pro translaci genu env, případně genů pro regulační proteiny komplexních retrovirů.<br />
Gen env je translatován na drsném endoplasmatickém retikulu za vzniku proteinu Env (krok<br />
11). Ten je poté transportován do Golgiho komplexu (kroky 13 a 15), kde probíhá jeho<br />
glykosilace a štěpení buněčnou proteasou na SU a TM, které jsou následně vystaveny na<br />
povrch buňky (krok 18). Vnitřní proteiny virové kapsidy jsou naproti tomu syntetizovány na<br />
volných ribosomech (krok 10) 12 . Nejčastěji vzniká jen protein Gag, ale s frekvencí 5-20 %<br />
dochází k posunu čtecího rámce a syntéze proteinu Gag-Pro nebo Gag-Pro-Pol. Tímto<br />
mechanismem je regulován poměr proteinů Gag, Pro a Pol. Další osud proteinu Gag závisí na<br />
morfogenickém typu. U virů typu C je Gag transportován k membráně, zde agreguje za<br />
vzniku nezralé virové částice a současně s tím pučí ven z buňky (krok 17). U typu B/D je<br />
Gag transportován do pericentriolární oblasti v cytoplasmě, zde se složí nezralá částice (krok<br />
12) a ta je poté transportována k membráně, skrz kterou pučí (krok 16). Při tomto ději hraje<br />
klíčovou roli N-koncová doména proteinu Gag – matrixový protein. V případě viru M-PMV<br />
7
ylo prokázáno, že záměna jedné aminokyseliny (R55F) v MA vede ke změně morfogenese<br />
z typu D na typ C 13 .<br />
Retroviry typu A s intracisternálním pučením se skládají na membráně Golgiho komplexu<br />
podobným způsobem jako typ C na cytoplasmatické membráně (krok 14).<br />
Pučením získávají retroviry svůj vnější obal – fosfolipidovou dvouvrstvu pocházející<br />
z cytoplasmatické membrány buňky. Posledním krokem životního cyklu retrovirů je proteolytické<br />
štěpení proteinu Gag a následná reorganizace produktů do podoby struktury zralého<br />
virionu. Toto štěpení probíhá záhy po opuštění hostitelské buňky a je nezbytné pro infektivitu<br />
virové částice.<br />
2.2 HIV a M-PMV<br />
2.2.1 Virus HIV<br />
Virus lidské imunodeficience (HIV) je horizontálně přenášený exogenní retrovirus patřící do<br />
rodu lentivirů. Poprvé byl izolován v roce 1983 ve Francii (tehdy byl nazván<br />
lymphadenopathy-associated virus - LAV). Jsou známy dva vzdálené subtypy: HIV-1<br />
převažující ve většině oblastí světa a HIV-2, který se vyskytuje převážně v západní Africe.<br />
HIV-1 je více virulentní a snadněji přenosný než HIV-2.<br />
HIV je původcem AIDS (syndrom získaného selhání imunity). Toto onemocnění přenášené<br />
krví a sexuálním stykem způsobuje postupné selhání imunitního systému vedoucí k úmrtí na<br />
jiné infekce. Infekce HIV je dnes pandemická a podle odhadů WHO AIDS zabilo k 1.1.2006<br />
více než 25 milionů lidí. Z tohoto důvodu je dnes HIV nejstudovanějším retrovirem.<br />
HIV napadá primárně CD4 positivní T-lymfocyty, protože povrchový glykoprotein (SU)<br />
interaguje s CD4 receptorem na T-lymfocytu. Většina kmenů HIV-1 je také schopna napadnout<br />
makrofágy pomocí vazby na CCR5 receptor. Virová infekce ničí napadené buňky třemi<br />
způsoby: přímým zničením v souvislosti s virovou infekcí, zvýšenou frekvencí apoptosy infikovaných<br />
buněk a zabitím infikovaných buněk CD8 cytotoxickým lymfocytem, který rozezná<br />
nakaženou buňku. Při velké ztrátě CD4+ T-buněk se vytrácí buněčná imunita a organismus<br />
je prakticky nechráněn proti jakékoliv infekci 14 . Symptomatickou léčbu ztěžuje vysoká<br />
8
frekvence mutací během replikace viru a z toho plynoucí rychlá selekce resistentních mutantů.<br />
Virus HIV patří mezi komplexní retroviry, což znamená, že kromě genů gag, pro, pol a env<br />
obsahuje ještě geny pro další proteiny, které jsou translatovány ze sestřižených forem<br />
mRNA. Jsou to: Vif, který je nutný pro produkci infekčních částic v některých buněčných<br />
liniích, Vpr nezbytný pro replikaci viru a směrování provirové DNA do jádra, Tat,který se<br />
váže na specifickou strukturu u 5` konce RNA a zvyšuje produkci virové RNA, Nef způsobující<br />
odstranění CD4 z povrchu napadené buňky a tím bránící opětovné infekci, Rev, který se<br />
váže na specifické místo virové RNA a reguluje její sestřih a Vpu, integrální membránový<br />
protein, který způsobuje disociaci komplexů SU-TM-CD4 v endoplasmatickém retikulu 1 .<br />
Proteiny Tat, Nef a Vpr navíc způsobují apoptosu infikovaných buněk. Dále bylo zjištěno, že<br />
exprese samotného proteinu Nef v transgenních myších vede k podobným symptomům jako<br />
má onemocnění AIDS 14 .<br />
2.2.2 Virus M-PMV<br />
Mason-Pfizerův opičí virus (M-PMV) je horizontálně přenášený exogenní retrovirus patřící<br />
do rodu betaretrovirů. Poprvé byl izolován v roce 1970 z prsního nádoru makaka červeného<br />
(macaca mulatta), přesto patří do skupiny neonkogenních retrovirů, neboť po infekci buňky<br />
nedochází k její transformaci. Infekce M-PMV u makaků způsobuje fatální imunodeficienci,<br />
dříve nazývanou SAIDS (Simian AIDS). Přesto není příbuzný s SIV (Simian Immunodeficiency<br />
Virus). Z hlediska složitosti řadíme M-PMV, na rozdíl od HIV, mezi jednoduché retroviry,<br />
neboť jeho genom neobsahuje geny regulující transkripci či translaci.<br />
Slouží jako prototyp B/D typu retrovirů, u kterých jsou tvorba nezralých částic, jejich intracelulární<br />
transport a pučení skrz cytoplasmatickou membránu časově i prostorově odděleným<br />
dějem. Díky tomu představuje M-PMV vhodný model pro studium skládání, pučení<br />
a maturace virionu. Další výhodou M-PMV jako modelového organismu je, že není přenosný<br />
na člověka. V budoucnu by se strukturní proteiny M-PMV také mohly použít jako nosiče<br />
DNA při genové terapii.<br />
9
Proteiny M-PMV<br />
Na volných ribosomech jsou syntetizovány tři polyproteinové prekurzory Gag, Gag-Pro a<br />
Gag-Pro-Pol. Z nich se v pericentriolární oblasti hostitelské buňky skládá nezralá virová<br />
částice. Jednu částici tvoří 1500-2000 těchto molekul 15 . Po vypučení virionu z buňky dochází<br />
k proteolytickému štěpení prekurzorů na jednotlivé strukturní proteiny a enzymy. Protein<br />
Gag (Pr78) je štěpen na šest maturních proteinů (Obr. 4): MA (p10), fosfoprotein (PP,<br />
pp16/pp24), p12, CA (p27), NC (p14) a p4 16 . Funkce MA, CA a NC již byly popsány (viz.<br />
kapitoly 2.3.a 2.1.2.). PP obsahuje doménu zodpovědnou za správné odpojení nově vznikajícího<br />
virionu od cytoplasmatické membrány 17 , p12 obsahuje doménu usnadňující skládání<br />
kapsidy 18 . Úloha proteinu p4 není dosud objasněna, pravděpodobně usnadňuje skládání nezralé<br />
kapsidy 19 .<br />
Z polyproteinu Gag-Pro kromě výše zmíněných proteinů vzniká dUTPasa (DU) 20 a proteasa<br />
(PR) 21 . Z Gag-Pro-Pol vzniká navíc reversní transkriptasa a integrasa. Všechny tyto polyproteinové<br />
prekurzory jsou na N-konci myristoylovány 22 a v oblasti PP fosforylovány 16 .<br />
Obr. 4. Schéma Gag proteinu M-PMV. Převzato ze článku 23 .<br />
Prekurzor obalových glykoproteinů Env vzniká na drsném endoplasmatickém retikulu. Molekula<br />
je poté v Golgiho komplexu glykosylována na serinových a glutaminových zbytcích 24 .<br />
V průběhu transportu k membráně je štěpen buněčnou proteasou furinem na gp70 (SU) a<br />
gp22. Glykoprotein gp22 je v průběhu maturace štěpen virovou proteasou na gp20 (TM) a<br />
gp2 24 .<br />
10
2.3 Matrixový protein<br />
Matrixový protein tvoří N-koncovou doménu polyproteinového prekurzoru Gag. Během maturace<br />
virionu je odštěpen virovou proteasou a zůstává asociován s virovou membránou (MA<br />
pochází z Membrane Associated). MA je téměř u všech retrovirů na N-konci kotranslačně<br />
kovalentně modifikován připojením zbytku kyseliny myristové, která je zodpovědná<br />
za interakci Gag proteinu s buněčnou membránou a za interakci MA, s fosfolipidovým obalem<br />
virionu 25 . MA také hraje ústřední roli při transportu Gag na místo skládání kapsidy. U<br />
M-PMV bylo prokázáno, že mutace v MA způsobí změnu morfogenese z typu D na typ C 13 .<br />
Dále se podílí na inkorporaci komplexu SU-TM a pravděpodobně hraje roli ve směrování<br />
preintegračního komplexu do jádra infikované buňky.<br />
Doposud byla určena struktura nemyristoylovaných MA HIV-1, M-PMV, SIV, HTLV-II,<br />
BLV a RSV. Přestože sekvenční homologie mezi MA různých savčích retrovirů je nízká,<br />
jejich struktura je velmi podobná (viz. kapitola 2.3.3.).<br />
V primární struktuře MA byly nalezeny následující oblasti:<br />
M doména – série basických aminokyselin argininu a lysinu. Díky kladnému náboji jejich<br />
postranních řetězců interaguje MA s fosfolipidy a spolu se zbytkem kyseliny myristové<br />
zprostředkovávají vazbu na membránu.<br />
CTRS sekvence – signál pro cílení polyproteinu Gag do cytoplasmy (Cytoplasmatic Targeting-Retention<br />
Signal) se vyskytuje pouze u B/D typů retrovirů. Je zodpovědná za transport<br />
molekul Gag na specifické místo v cytoplasmě, kde probíhá skládání kapsidy.<br />
NLS – signál pro cílení do jádra (Nuclear Localization Signal) pravděpodobně hraje roli při<br />
cílení preintegračního komplexu do jádra infikované buňky.<br />
11
2.3.1 Významné modifikace matrixového proteinu.<br />
2.3.1.1 Myristoylace<br />
Myristoylace, tj. kotranslační připojení 14 uhlíkaté nasycené mastné kyseliny na N-<br />
terminální glycin je spolu s palmitoylací nejčastější modifikací proteinů mastnou kyselinou 26 ,<br />
a to i přes to, že kyselina myristová tvoří méně než 1% mastných kyselin v buňce 27 . Je to<br />
důležitá modifikace mnoha eukaryotních a virových proteinů a také několika bakteriálních<br />
proteinů 28 . Způsobuje jejich směrování k membráně a napomáhá interakci proteinmembrána.<br />
Myristoylová kotva se také podílí na některých interakcích protein-protein, stabilizaci<br />
struktury modifikovaného proteinu a má i některé další role 29 . Analýzou několika eukaryotních<br />
genomů bylo zjištěno, že 0.5-0.8% proteinů může sloužit jako substrát pro N-<br />
myristoyltransferasu (NMT). Nejčastěji se jedná o GTP-vazebné proteiny (např. některé podjednotky<br />
G-proteinů), serin/threonin kinasy, tyrosinové kinasy a Ca-vazebné proteiny s „EFhand“<br />
motivem (např. rekoverin nebo aktivátory guanylát cyklasy) 28 .<br />
V eukaryotních buňkách je myristoylace katalyzována N-myristoyltransferasou (myristoyl-<br />
CoA:glycylpeptidN-myristoyltransferasa, E.C. 2.3.1.97) a většinou probíhá kotranslačně 30 ,<br />
ale může proběhnout i na původně vnitřním glycinu, který se stal N-koncovým po proteolytickém<br />
štěpení. NMT rozeznává 17 aminokyselin dlouhou sekvenci začínající na N-konci<br />
sekvencí M-G-X-X-X-S/T 31 . Iniciační methionin je kotranslačně odstraněn pomocí methionyl<br />
aminopeptidasy (methionylpeptid methionylhydrolasa, E.C. 3.4.11.18) 32 a NMT poté<br />
připojí amidickou vazbou myristoyl na N-terminální glycin.<br />
2.3.1.1.1 Funkce myristoylace proteinů<br />
Vazba na membránu<br />
Zbytek kyseliny myristové často slouží jako hydrofobní kotva umožňující interakci s membránou.<br />
Tato vazba není tak pevná jako u delších mastných kyselin, díky tomu je však vratná<br />
a je regulována několika mechanismy (viz. kap. 2.3.1.1.2.). Protože myristoylace nestačí<br />
12
k stabilnímu udržení proteinu na buněčné membráně, je potřeba, aby protein interagoval<br />
s membránovými fosfolipidy ještě jiným způsobem 33 . Tím může být buď vratná modifikace<br />
blízkého cysteinu zbytkem kyseliny palmitové nebo přítomnost shluku basických aminokyselin.<br />
U virových proteinů se jedná o druhý případ. Buď se jedná o sekvenci bazických<br />
aminokyselin blízko u sebe i v primární struktuře nebo jsou tyto aminokyseliny rozptýleny a<br />
k sobě se dostanou až po složení celého proteinu (např. u MA RSV a HTLV-I) 34 . Při vazbě<br />
na membránu se myristoyl zanoří přibližně deseti uhlíky do lipidové dvojvrstvy 35 . Bazické<br />
aminokyseliny poté interagují se záporně nabitými hlavicemi fosfolipidů na vnitřní straně<br />
buněčné membrány (hlavně fosfatidylserin a fosfatidylinositol). Ani hydrofobní, ale ani elektrostatické<br />
interakce nejsou samy o sobě dostatečně silné pro udržení proteinu na membráně.<br />
Jejich společný efekt je však pro stabilní interakci dostatečný. Někteří autoři ovšem uvádějí,<br />
že za určitých podmínek (hlavně iontová síla) je i nemyristoylovaný Gag protein schopen<br />
vazby na kyselé liposomy 36 .<br />
Cílení k membráně<br />
Z některých studií vyplývá, že myristoylace nejen způsobuje vazbu na membránu, ale také<br />
slouží jako signál pro směřování proteinu k membráně. Důkazem bylo přenesení N-<br />
terminální sekvence z Gag a její připojení na GFP (Green Fluorescence Protein), který se<br />
běžně nachází v cytoplasmě, což způsobilo jeho cílení na cytoplasmatickou membránu 37 . Na<br />
druhou stranu je známo několik myristoylovaných proteinů lokalizovaných volně v cytoplasmě<br />
28 . U M-PMV je myristoylace nezbytná pro transport nezralé virové částice<br />
k cytoplasmatické membráně 22 .<br />
Strukturní role<br />
U mnoha proteinů je zbytek kyseliny myristové zanořen do hydrofobní kapsy proteinu, kde<br />
stabilizuje celkovou terciární strukturu 38 . Slouží tedy jako intramolekulární chaperon. U proteinu<br />
Nef (HIV) je prokázáno, že myristoylace je nezbytná pro oligomeraci a následnou interakci<br />
s aktinem 39 .<br />
13
Autoregulace enzymatické aktivity<br />
Abelsonova kinasa (Abl) je tyrosinová proteinkinasa regulující buněčný cyklus. Její aktivita<br />
je regulována orientací myristátu na jejím N-konci. Pokud je myristoyl zanořený v hydrofobní<br />
kapse Abl, pak stabilizuje protein v neaktivní konformaci, kdy je aktivní místo blokováno<br />
a některé aminokyselinové zbytky důležité pro katalýzu jsou z něj odkloněny změněnou<br />
konformací molekuly 40 . Když byla připravena nemyristoylovaná forma Abl, vykazovala<br />
několikanásobně vyšší aktivitu než divoký typ 41 . Předpokládá se, že enzymatická aktivita Abl<br />
je regulována fosforylací tyrosinů. Fosforylace tyrosinových zbytků způsobí uvolnění zbytku<br />
kyseliny myristové z hydrofobní kapsy, což vede k rozvolnění celkové struktury a obnažení<br />
aktivního místa. Zároveň aktivní místo zaujme správnou konformaci 40 . Onemocnění zvané<br />
chronická myelogenní leukémie je způsobeno narušením tohoto mechanismu. Při chromosomální<br />
translokaci mezi 22. a 9. chromosomem je na místo části exonu, kódujícího N-konec<br />
Abl připojen gen pro BRC protein, což vede ke vzniku hybridního proteinu BRC-Abl. Tato<br />
mutace zabraňuje připojení zbytku kyseliny myristové a vede k velmi aktivní formě Abl,<br />
která způsobuje nekontrolované množení buněk 40 .<br />
2.3.1.1.2 Regulace vazby myristoylovaných proteinů na membránu<br />
U některých proteinů je vazba na membránu regulována hydrolytickým odštěpením zbytku<br />
kyseliny myristové od proteinu 42,43 .<br />
Daleko častěji využívaným mechanismem je tzv. myristoylový přepínač (angl. myristoyl<br />
switch). Proteiny, které ho využívají se vyskytují ve dvou konformacích. V jedné z nich je<br />
myristoylový zbytek zanořen v hydrofobní kapse proteinu a ve druhé je vynořen ven z proteinu<br />
a může se účastnit interakce s membránou. Tento mechanismus je typický pro proteiny<br />
vratně se vážící na membránu. Myristoylový přepínač je mechanismem regulujícím přechod<br />
mezi stavem volným a vázeným. Přepínač je spouštěn několika způsoby:<br />
Prvním z nich je spuštění přepínače elektrostatickou interakcí. Příkladem proteinu s myristoylovým<br />
přepínačem řízeným elektrostatickou interakcí je Abelsonova kinasa nebo myristoylovaný<br />
substrát kinasy C (MARCKS - Myristoylated Alanine-Rich C Kinase Substrate).<br />
MARCKS je vázán na membránu synergickým působením zbytku kyseliny myristové<br />
zanořeného v membráně a bazické domény interagující se záporně nabitými fosfolipidy. Uv-<br />
14
nitř této domény jsou také zbytky aminokyselin, které mohou být fosforylovány. Pokud k<br />
fosforylaci dojde, záporně nabité fosfáty značně zeslabí interakci s fosfolipidy a způsobí desorbci<br />
MARCKS od cytoplasmatické membrány 44 .<br />
Druhým mechanismem je spuštění přepínače vazbou ligandu. Modelovým proteinem pro<br />
tento typ myristoylového přepínače je recoverin. Jedná se o inhibitor rhodopsin kinasy, který<br />
se vyskytuje v buňkách sítnice a váže vápenaté ionty. Ve stavu s nízkou koncentrací<br />
Ca 2+ iontů je zbytek kyseliny myristové zanořen v hydrofobní kapse proteinu a recoverin je v<br />
cytoplasmě. Pokud se koncentrace Ca 2+ zvýší, naváží se na recoverin dva ionty do vazebných<br />
míst typu „EF-hand“. Tato vazba vede ke změně konformace, která má za následek vynoření<br />
myristoylového zbytku z proteinu a vazbu recoverinu na membránu (Obr. 5.) 45 .<br />
A<br />
B<br />
Obr. 5. Myristoylový přepínač u recoverinu. Pokud je recoverin v prostředí s nízkou koncentrací<br />
Ca 2+ , zbytek kyseliny myristové (šedivý) je zanořen do hydrofobní kapsy v proteinu<br />
(A). Při zvýšení koncentrace Ca 2+ iontů se dva z nich se naváží na recoverin, což vede ke<br />
změně konformace a uvolnění myristoylového zbytku do rozpouštědla (B). Může tak fungovat<br />
jako kotva pro udržení proteinu u cytoplasmatické membrány.<br />
Třetím možným mechanismem je proteolytické spuštění myristoylového přepínače.<br />
Tento typ je jedním z předpokládaných mechanismů u molekul proteinu Gag. Gag, tedy i<br />
MA, jsou vázány k membráně kombinací myristoylu a domény bazických aminokyselin. Gag<br />
je ovšem vázán k membráně silněji než MA vznikající jeho štěpením, přestože v oblasti MA<br />
nedojde ke změně primární struktury 46 . Předpokládá se, že za touto změnou stojí myristoylový<br />
přepínač. V molekule Gag je myristoyl exponován ven z molekuly a po proteolytickém<br />
štěpení Gagu na jednotlivé proteiny se opět zanoří do hydrofobní kapsy proteinu. Byl také<br />
15
navržen mechanismus, kdy je myristoyl uvolněn z jádra molekuly Gag až po transportu k<br />
cytoplasmatické membráně, a tím brání interakci s vnitřními buněčnými membránami 47 .<br />
Posledním známým způsobem fungování myristoylového přepínače je jeho spuštění změnou<br />
entropie (entropic switch). U MA HIV-1 bylo zjištěno, že změna orientace myristoylu nevede<br />
k významné změně terciární struktury 48 . Spolu s tím bylo zjištěno, že pokud je MA<br />
v monomerní formě, tak je myristoylový zbytek skryt, zatímco pokud MA ztrimerisuje, je<br />
zbytek uvolněn. Tyto dvě formy jsou v rovnováze a spouštěčem myristoylového přepínače<br />
by mohla být oligomerace Gag proteinu během skládání nezralé virové částice nebo naopak<br />
rozpad kapsidy při vstupu do hostitelské buňky 48 .<br />
2.3.1.1.3 Další funkce myristoylace matrixového proteinu<br />
Myristoylace je nezbytná pro transport proteinu Gag k cytoplasmatické membráně. U retrovirů<br />
typu C mutace bránící myristoylaci Gag zabraňuje tvorbě nezralých kapsid, neboť proteiny<br />
Gag nejsou transportovány do místa skládání a ani nejsou schopny interagovat s membránou<br />
49 . U retrovirů typu B a D ke složení nezralé kapsidy dojde, neboť skládání probíhá v<br />
cytoplasmě. Tyto kapsidy jsou ovšem neschopny transportu k cytoplasmatické membráně a<br />
akumulují se v cytoplasmě 22 .<br />
Myristoylace je také nezbytná pro interakci Gag s cytoplasmatickou membránou a pučení<br />
viru ven z buňky. To je významné hlavně u retrovirů B/D typu, protože namísto postupného<br />
vychlipování membrány během stavby kapsidy jako u C typu musí být celá kapsida obalena<br />
lipidovou dvouvrstvou, což vyžaduje silnou interakci s membránou. U M-PMV byly připraveny<br />
mutanty se zvýšenou hydrofobicitou jádra MA proteinu, jejichž kapsidy se skládají a<br />
jsou transportovány k cytoplasmatické membráně, ale nejsou schopny skrz ni pučet a akumulují<br />
se na ní 50,51 .<br />
Ne zcela objasněn je vliv myristoylace na aktivaci virové proteasy. Bylo prokázáno, že mutace<br />
blokující transport a vazbu na membránu zároveň brání aktivaci proteasy 49,52 . U HIV-1 v<br />
některých buněčných liniích dochází k aktivaci proteasy i po odstranění myristoylačního<br />
signálu (ovšem nikoliv v přirozených hostitelských buňkách) 53,54 .<br />
16
Pro časnou fázi životního cyklu je naopak nezbytné, aby vazba MA byla vratná a po vstupu<br />
virionu do buňky se z membrány uvolnil, protože MA je součástí preintegračního komplexu<br />
a je zodpovědný za cílení tohoto komplexu do jádra 55 .<br />
Z jediné známé struktury myristoylovaného MA (HIV-1) vyplývá, že myristoylace nemá<br />
podstatný vliv na terciární strukturu 48 .<br />
2.3.1.2 Fosforylace<br />
Matrixový protein zajišťuje v průběhu životního cyklu dvě protichůdné funkce. V pozdní fázi<br />
je zodpovědný za transport polyproteinu Gag, jehož je součástí k cytoplasmatické membráně.<br />
Naproti tomu v časné fázi cyklu, bezprostředně po infekci je součástí preintegračního komplexu<br />
a zodpovídá za jeho cílení do jádra. Mnoho autorů předpokládá, že fosforylace slouží<br />
jako přepínač mezi těmito dvěma funkcemi, ale názory na to nejsou jednotné. Někteří autoři<br />
dokonce předpokládají, že fosforylace MA reguluje vazbu na membránu podobně jako v<br />
případě MARCKS 56 . K fosforylaci dochází na serinových a threoninových zbytcích aminokyselin<br />
proteinkinasami asociovanými s membránou. U mnoha retrovirů má MA primární<br />
strukturu zakončenu zbytkem aminokyseliny tyrosinu 57 . Ve zralém virionu je zhruba 1%<br />
těchto tyrosinů fosforylováno. Podle některých autorů je tato fosforylace nezbytná pro vazbu<br />
MA do preintegračního komplexu a brání jeho vazbě na buněčné membrány 58 . Existují<br />
ovšem autoři, kteří důležitost fosforylace Tyr131 popírají 59 .<br />
Poněkud jasnější je situace u serinových zbytků. V MA HIV-1 bylo nalezeno 5 serinů<br />
v pozicích 6, 9, 67, 72, 77 a 111, které mohou být fosforylovány. Serin 6 je součástí myristoylačního<br />
signálu a jeho mutace tedy brání skládání kapsid. Mutace serinů 9, 67, 72 a 77<br />
vedly ke vzniku neinfekčních virových částic. Všechny tyto seriny jsou na povrchu proteinu<br />
v oblasti, kterou se MA dotýká membrány. Jejich fosforylace zřejmě zabraňuje jejich interakci<br />
s membránou a umožňuje tak asociaci s integrasou již ve virionu 60 .<br />
Není také příliš jasné, jakou roli hraje fosforylace u jiných retrovirů. RSV má signál pro<br />
cílení do jádra v integrase a mutace zabraňující fosforylaci MA nemá na infektivitu viru<br />
vliv 61 . Gag M-PMV je sice také fosforylován, ovšem cílem fosforylace je pp16/pp24 16 .<br />
17
2.3.2 Funkce MA proteinu<br />
2.3.2.1 Cílení molekul Gag a jejich vazba na cytoplasmatickou membránu<br />
U retrovirů typu C probíhá skládání na cytoplasmatické membráně současně s pučením. Pro<br />
transport Gag k cytoplasmatické membráně je nezbytné, aby byl Gag na svém N-konci<br />
myristoylován. Pokud bylo mutací v MA doméně Gag zabráněno myristoylaci, nedocházelo<br />
ke vzniku nezralých virových částic, protože protein Gag nebyl transportován k membráně a<br />
ani s ní neinteragoval 49 .<br />
U retrovirů typu B/D myristoylace nemá vliv na skládání, ale zodpovídá za transport nezralé<br />
kapsidy k cytoplasmatické membráně 22 . MA proteiny těchto virů obsahují sekvenci zodpovědnou<br />
za transport Gag proteinů do periplasmatického prostoru, kde probíhá skládání. Jedná<br />
se o CTRS (Cytoplasmatic Targetig/Retention Signal) sekvenci, u M-PMV je v oblasti<br />
Pro43-Gly60. Bodová mutace argininu v pozici 55 na fenylalanin nebo tryptofan způsobí<br />
změnu morfogenetického typu z D na C 13 . Bylo zjištěno, že prostřednictvím CTRS sekvence<br />
MA a potažmo Gag interaguje s proteinem Tctex-1, který je součástí buněčného motoru<br />
dyneinu. Mutace v 55 aminokyselině vede k zanoření části CTRS sekvence do nitra proteinu<br />
a tak blokuje interakci s Tctex-1 23 .<br />
U retrovirů typu B a D je možné sledovat sledovat skládání nezralé kapsidy a vazbu Gag<br />
k cytoplasmatické membráně odděleně, neboť jsou časově i prostorově oddělené. U M-PMV<br />
jsou známy mutanty, ve kterých záměna hydrofilní aminokyseliny za hydrofobní brání vazbě<br />
nezralé virové částice na membránu 13,51 .<br />
2.3.2.2 Inkorporace Env<br />
Během pučení získává virus kromě fosfolipidové membrány také své povrchové glykoproteiny<br />
SU a TN. Interakce MA s cytoplasmatickou membránou naznačuje, že by MA mohl<br />
také interagovat s cytoplasmatickou doménou TM. Tato doména je typicky 20-40 aminokyselin<br />
dlouhá, ovšem u lentivirů dosahuje délky 150 aminokyselin.<br />
18
Některé mutace v MA jak u HIV-1 tak u M-PMV vedou ke ztrátě schopnosti inkorporace<br />
obalových glykoproteinů 12,62,63 .<br />
2.3.2.3 Cílení preintegračního komplexu<br />
Lentiviry jsou schopny, na rozdíl od onkogenních retrovirů, infikovat i pomalu proliferující<br />
nebo nedělící se buňky. V takovýchto buňkách musí být preintegrační komplex (PIC) aktivně<br />
transportován do jádra pomocí MA, který je spolu s RT a IN součástí PIC 64 .<br />
Nejlépe je důležitost MA pro transport PIC do jádra prozkoumána na HIV-1. V něm byly<br />
lokalizovány dvě oblasti, které slouží jako signál pro cílení do jádra 65,66 .<br />
U jiných retrovirů je nukleární lokalizační signál umístěn v integrase (RSV) 67 nebo chybí<br />
zcela a tyto retroviry jsou schopny napadat jen dělící se buňky (M-PMV nebo MLV).<br />
2.3.3 Struktura matrixového proteinu<br />
HIV<br />
HTLV<br />
MMLV<br />
RSV SIV M-PMV<br />
Obr. 6. Srovnání známých struktur retrovirových matrixových proteinů. N-konec znázorněn<br />
červeně.<br />
Do dnešní doby byla vyřešena struktura matrixových proteinů sedmi retrovirů (Obr. 6). Pomocí<br />
nukleární magnetické resonance (NMR) byly určeny struktury MA proteinů HIV-1 68 ,<br />
19
BLV 69 , HTLV-II 70 a M-PMV 4 . Struktury MA proteinů RSV 71 , MoMLV (Moloney Murine<br />
Leukemia Virus) 72 , SIV 73 a HIV-1 74 byly určeny pomocí rentgenové krystalografie.<br />
Přestože primární struktura matrixových proteinů nevykazuje vysokou homologii sekundární<br />
a terciální struktury jednotlivých proteinů si jsou vzájemně podobné. Skládají se ze čtyř nebo<br />
pěti α-helixů propojených smyčkami nebo oblastmi extendované struktury. U MA s pěti<br />
helixy (HIV-1 a SIV) poloha prvních čtyř helixů velmi dobře odpovídá poloze helixů čtyřhelixových<br />
MA proteinů. Navíc u všech MA je většina bazických aminokyselinových zbytků<br />
na jedné straně molekuly, což umožňuje interakci s fosfolipidovou membránou 75 .<br />
Samozřejmě lze mezi jednotlivými MA proteiny nalézt i odlišnosti. Jak již bylo zmíněno MA<br />
protein SIV a HIV-1 má na svém C-konci další α-helix. V těchto dvou proteinech se jako v<br />
jediných nachází krátký region v konformaci β-skládaný list. N-terminální helix má v<br />
různých proteinech odlišnou pozici oproti zbytku molekuly. Na druhou stranu kromě HIV-1 48<br />
nejsou známy struktury myristoylovaných MA a je možné, že myristoylace má jistý vliv na<br />
zafixování pozice 1. helixu.<br />
2.3.3.1 Struktura HIV a M-PMV MA<br />
Obr. 7. Struktura nemyristoylovaného matrixového proteinu HIV-1. N-konec znázorněn červeně<br />
20
Matrixový protein HIV-1 obsahuje 132 aminokyselinových zbytků. Sekundární struktura je<br />
tvořena pěti α-helixy, smíšeným třířetězcovým β-motivem skládaného listu a krátkým úsekem<br />
3 10 helixu, které jsou navzájem propojené smyčkami. Helixy I, II, III a V jsou poskládány<br />
okolo dlouhého centrálního helixu IV a vytváří tak globulární protein z jedné strany<br />
uzavřený β-listem. V oblasti β-listu se nachází oblast bazických aminokyselin orientovaných<br />
ven z proteinu, které se účastní interakce s cytoplasmatickou membránou. Struktura HIV-1<br />
(Obr. 7) byla zkoumána jak pomocí NMR 68 tak pomocí rentgenové krystalografie 74 .<br />
U HIV-1 byla jako u jediného retroviru určena struktura myristoylovaného MA proteinu<br />
(Obr. 8). Vliv myristoylace na celkovou strukturu není velký, nedošlo ke změně postavení<br />
hlavních strukurních prvků, významnější strukturní změny jsou patrny jen poblíž N-konce.<br />
Myristoyl není zcela zanořen do proteinu jako u rekoverinu, ale zhruba ze 40% je přístupný<br />
rozpouštědlu. Na základě struktury myristoylovaného MA byl také navržen jeden z typů<br />
myristoylového přepínače 48 (viz. kap. 2.3.1.1.2).<br />
Obr. 8. Srovnání struktur myristoylovaného (červený) a nemyristoylovaného (modrý) HIV<br />
matrixového proteinu.<br />
21
Obr. 9. Struktura matrixového proteinu M-PMV. N-konec je znázorněn červeně, C-konec je<br />
znázorněn modře. Červeně jsou zvýrazněny threoniny 41 a 78.<br />
Matrixový protein M-PMV (Obr. 9) je o něco ktratší než HIV-1 MA. Je tvořen 100 aminokyselinami.<br />
Jeho sekundární struktura se skládá ze čtyř α-helixů propojených krátkými smyčkami<br />
uspořádaných podobně jako první čtyři helixy HIV-1 MA. V M-PMV MA se nachází<br />
dvě oblasti bazických aminokyselin. První je analogická N-terminálním bazickým doménám<br />
MA ostatních retrovirů. Druhá oblast se nachází na druhé straně proteinu a nemá obdobu u<br />
jiných MA, její funkce není známa. Struktura byla určena pomocí NMR 4,23 .<br />
Kromě struktury divokého typu (wt) byla určena struktura mutantu, který má arginin na posici<br />
55 nahrazen fenylalaninem. Sruktura mutantu se od divokého typu liší změnou úhlu, který<br />
spolu svírají helixy II a III, a tím dochází k reorientaci celé C-koncové domény 23 . Tato mutace<br />
způsobuje změnu morfogenetického typu z D na C (viz. kapitola 2.4) 13 .<br />
2.4 Významné mutace v MA proteinu<br />
Vzhledem k malé homologii v primárních strukturách matrixových proteinů jednotlivých<br />
retrovirů, není mnoho bodových mutací, které by měly stejný efekt u všech retrovirů. Příkladem<br />
mutace, která ovlivňuje všechny retroviry stejným způsobem, je poškození myristoylačního<br />
signálu například záměnou glycinu na pozici 2 za alanin (G2A). Mutace znemožní<br />
transport proteinů Gag k cytoplasmatické membráně 49 (viz. kapitola 2.3.1.1).<br />
22
2.4.1 Významné mutace v HIV-1 MA<br />
Matrixový protein viru HIV-1 byl podroben celé řadě mutačních studií. V následující tabulce<br />
jsou shrnuty výsledky nejdůležitějších z nich.<br />
Tab. III shrnutí fenotypů významných mutantů HIV-1 MA<br />
Mutace Stabilita proteinu<br />
Schopnost<br />
skládat<br />
Schopnost<br />
uvolnit<br />
Infektivita vzniklých<br />
Gag<br />
virovou částici<br />
virovou částici z<br />
částic<br />
buňky<br />
wt + + + +<br />
L8A + - - -<br />
S9A + + + -<br />
L13E + + - -<br />
W16A + ++ + -<br />
K18I + + - -<br />
R20G + + - -<br />
L21S/K + ++ + -<br />
R22A + + - -<br />
L31E + + - -<br />
K32L + + - -<br />
W36A + ++ + -<br />
R39E/R43E + I - -<br />
A45I + + + -<br />
L50A/L51A - - - -<br />
G56E - - - -<br />
C57D/S + - - -<br />
I60E + - - -<br />
23
Mutace Stabilita proteinu Schopnost skládat<br />
Gag<br />
virovou částici<br />
Schopnost uvolnit<br />
virovou částici z<br />
buňky<br />
Infektivita vzniklých<br />
částic<br />
S67A + + + -<br />
T70E/E74K - - - -<br />
S72A + + + -<br />
S77A + + + -<br />
L85R + I - -<br />
Y86G + I - -<br />
C87D + I - -<br />
V88E + I - -<br />
H89G + I - -<br />
(I-skládá se na vnitřních membránách)<br />
Mutace v oblasti aminokyselin 85-89 vedou ke ztrátě infektivity a k pučení virionů do vakuol<br />
Golgiho aparátu 76 . Stejný efekt má také dvojitá mutace R39E/R43E 77 .<br />
Je známo mnoho mutací, které brání skládání nezralé virové částice. Některé způsobují<br />
nestabilitu celého Gag proteinu (L50A/L51A, G56E, T70E/E74K). Jiné pravděpodobně brání<br />
vazbě Gag na membránu (L8A, C57S, I60E) 77 .<br />
Velmi zajímavé jsou mutanty W16A, W36A a L21K. Ty způsobují naopak silnější vazbu<br />
Gag na membránu a tím rychlejší pučení než v případě divokého typu. Zároveň vykazují také<br />
nižší infektivitu. Tyto mutace jsou také schopny potlačit účinek některých mutací znemožňujících<br />
vazbu Gag na cytoplasmatickou membránu (například L8A) 47 . Společným rysem<br />
těchto mutací je, že nahrazují zbytky hydrofobních aminokyselin hydrofilnějšími. Změna<br />
fenotypu je tedy pravděpodobně způsobena snížením hyrofobicity jádra proteinu, která usnadňuje<br />
uvolnění myristoylového zbytku pro integraci s membránou. Tím by se kompenzoval<br />
vliv mutací, které naopak interakci s membránou brání a lze tím také vysvětlit snížení<br />
infektivity, neboť myristoyl se nezanoří zpět do proteinu a neuvolní MA z membrány, aby se<br />
mohl stát součástí PIC.<br />
24
Mutace L13E, K18I, R20G, R22A, L31E a K32L znemožňují inkorporaci molekul Env do<br />
virionu, ovšem nebrání inkorporaci molekul Env z jiných retrovirů s krátkými cytoplasmatickými<br />
doménami 63,77 .<br />
Mutace serinů 9, 67, 72 a 77 brání jejich fosforylaci a vedou ke ztrátě infektivity 60 (viz. kapitola<br />
2.3.1.2.).<br />
Mutace narušující myristoylaci nejsou v tabulce uvedeny (viz. kapitola 2.3.1.1.)<br />
2.4.2 Významné mutace v M-PMV MA<br />
Marixový protein M-PMV byl také podroben mnoha mutačním studiím 50 .<br />
Tab. IV shrnutí fenotypů mutantů M-PMV MA<br />
Mutace Stabilita proteinu<br />
Schopnost<br />
skládat<br />
Schopnost<br />
uvolnit<br />
Infektivita vzniklých<br />
Gag<br />
virovou částici<br />
virovou částici z<br />
částic<br />
buňky<br />
bez mutace +++ +++ +++ +++<br />
P43L + + -<br />
P72S + + -<br />
P43L/S81F + + -<br />
R55F +++ M +++ -<br />
A18V +++ +++ -<br />
A79V +++ +++ + -<br />
T69I +++ +++ +++ +<br />
T41I/T78I +++ +++ ++ +<br />
(M-nezralá virová částice se skládá na membráně)<br />
Mutace v prolinových zbytcích 43 a 72 ukazuje na jejich důležitost pro sbalování Gag proteinu,<br />
protože jejich záměna vede k snížení účinnosti skládání a snížení stability celého Gag.<br />
Mutanty A18V, A79V a T69I jsou defektní v transportu virové částice. Tyto mutace neovlivňují<br />
skládání virové částice, ovšem znemožňují nebo alespoň výrazně zpomalují její transport<br />
25
k cytoplasmatické membráně. Tím se ve svém účinku velmi podobají mutantům zabraňujícím<br />
myristoylaci. Mutant R55F je unikátní tím, že neovlivňuje infektivitu, ale mění místo<br />
skládání nezralé virové částice. Částice se neskládá v cytoplasmě, ale na cytoplasmatické<br />
membráně podobně jako je tomu u retrovirů typu C 13 . Arginin 55 je součástí CTRS sekvence,<br />
která je zodpovědná za interakci s proteinem Tctex-1 což je lehký řetězec retrográdního buněčného<br />
motoru dyneinu. Mutace způsobí ukrytí části této sekvence pod povrch, čímž omezí<br />
interakci MA s Tctex-1 23 .<br />
Dvojitý mutant T41I/T78I je defektní v interakci s cytoplasmatickou membránou. Nezralé<br />
kapsidy se skládají v periplasmatické oblasti a jsou transportovány k cytoplasmatické membráně<br />
stejně jako u wt. U membrány se ale viriony akumulují a jsou jen minimálně uvolňovány<br />
ven z buňky (Obr. 10). Pokud se ovšem provede mutace jen v threoninu 41, k<br />
zablokování pučení nedojde, ale mutace v threoninu 78 má menší účinek než mutace<br />
T41I/T78I 13 . Tato změna se vysvětluje tím, že hydrofobní isoleuciny se zanoří do jádra proteinu,<br />
čímž zvýší jeho hydrofobicitu a znemožní uvolnění zbytku kyseliny myristové pro<br />
interakci s membránou. Tuto hypotézu potvrzují také mutanty Y11F, Y28F a Y67Y , připravené<br />
za tímto účelem, a které se chovají stejně jako mutant T41I/T78I. Druhým možným<br />
vysvětlením změny fenotypu je, že mutace způsobí konformační změnu proteinu, která<br />
zabrání interakci s membránou 51 .<br />
Obr. 10. Elektronmikroskopický snímek nezralých virových částic M-PMV, nesoucích mutaci<br />
T41I/T78I. Částice se akumulují na cytoplasmatické membráně a nepučí skrz ni.<br />
Převzato z článku 50 26
3. Experimentální část<br />
3.1 Materiál<br />
3.1.1 Chemikálie<br />
Bio-Rad: bis-akrylamid, molekulové standardy pro SDS PAGE<br />
Biotika Slovenská Ľupča: ampicilin<br />
Fluka: lysozym<br />
Oxoid: technický agar<br />
Penta: ethanol, glycerol<br />
Qiagen: Ni–NTA agarosa<br />
Roche: COMPLETE směs inhibitorů, DNasa I, RNasa A<br />
Sigma: akrylamid, Coomassie Briliant Blue R-250, Coomassie Briliant Blue G, deuterium<br />
oxid, dimethylsulfoxid (DMSO), dithiothreitol (DTT), dodecylsulfát sodný (SDS),<br />
glycin, imidazol, isopropyl-D-thiogalaktopyranosid (IPTG), kvasničný autolysát –<br />
Serva, SRN, N, N, N´, N´ tetramethylethylendiamin (TEMED), peroxodisíran<br />
amonný (APS), thiamin, tricin, Tris base<br />
Spectra Stable Isotopes: D-glukosa nespecificky obohacená 13 C, chlorid amonný nespecificky<br />
obohacený 15 N, L-isoleucin nespecificky obohacený 13 C a 15 N<br />
Všechny ostatní běžné chemikálie byly od firem Sigma a Lachema<br />
Peptidový inhibitor M-PMV proteasy PYVPstAMT pocházel z ÚOCHB, AV ČR<br />
Plasmid pEMAPPHis vytvořený na základě komerčního plasmidu pET-22b pochází od Dr.<br />
Lipova, UBM, VŠCHT Praha<br />
27
3.1.2 Roztoky<br />
LB médium (Luria-Bertani médium), 1 litr<br />
10 g trypton<br />
10 g NaCl<br />
5 g kvasničný autolyzát<br />
200 µl 5M NaOH<br />
LB agar<br />
1 l LB médium<br />
18 g agar technický<br />
M9 minimální médium, 1litr<br />
1 ml 1M MgSO 4<br />
1 ml 0,1M CaCl 2<br />
1 ml 1M thiaminu<br />
10 ml 20% glukosy (w/w)<br />
10 ml 50% NH 4 Cl (w/w)<br />
100 ml roztoku 10 x M9 soli<br />
Roztok 10 x M9 soli, 1 litr<br />
75 g Na 2 HPO 4 .2H 2 O<br />
30 g KH 2 PO 4<br />
5 g NaCl<br />
pH 7,4<br />
Fosfátový lyzovací pufr:<br />
50 mM fosfátový pufr<br />
300 mM NaCl<br />
10 mM imidazol<br />
pH 8<br />
28
Roztoky pro tricin - SDS PAGE<br />
Vzorkový pufr:<br />
100 mM Tris base<br />
200 mM dithiothreitol<br />
8 % SDS (w/v)<br />
24 % glycerol (w/v)<br />
0,02 % Coomassie Blue G-250 (w/v)<br />
pH 6,8<br />
Anodový pufr:<br />
200 mM Tris base<br />
pH 8,9<br />
Katodový pufr:<br />
100 mM Tris base<br />
100 mM tricin<br />
0,1 % SDS (w/v)<br />
pH neupravováno<br />
Pufr pro přípravu gelu:<br />
3 M Tris base<br />
0,3 % SDS (w/v)<br />
pH 8,45<br />
Roztok akrylamidu:<br />
29 g akrylamidu<br />
1g bis-akrylamidu<br />
100 ml vody<br />
29
Roztok Coomassie Blue (barvení gelů po SDS PAGE)<br />
0,25 g Coomassie Briliant Blue R-250<br />
45 ml CH 3 OH<br />
10 ml CH 3 COOH<br />
45 ml H 2 O<br />
Roztok byl zfiltrován.<br />
Odbarvovací roztok<br />
250 ml CH 3 OH<br />
100 ml CH 3 COOH<br />
Objem byl doplněn do 1 litru destilovanou vodou.<br />
Sušící roztok<br />
400 ml CH 3 OH<br />
100 ml CH 3 COOH<br />
30 ml glycerolu<br />
Objem byl doplněn destilovanou vodou do 1 litru.<br />
Roztoky pro barvení stříbrem (barvení gelů po SDS PAGE):<br />
Roztok I<br />
5,7 ml CH 3 COOH<br />
32 ml CH 3 OH<br />
0,5 ml 37% HCHO<br />
Objem doplněn do 0,5 l destilovanou vodou.<br />
Roztok II<br />
250 ml CH 3 OH<br />
250 ml H 2 O<br />
Roztok III<br />
1 g Na 2 S 2 O 3 .5H 2 O<br />
Objem doplněn do 0,5 l destilovanou vodou.<br />
30
Roztok IV<br />
1 g AgNO 3<br />
0,38 ml 37% HCHO<br />
Objem doplněn do 0,5 l destilovanou vodou.<br />
Roztok V<br />
30 g Na 2 CO 3<br />
2 mg Na 2 S 2 O 3 .5H 2 O<br />
0,25 ml 37% HCHO<br />
Objem doplněn do 0,5 l destilovanou vodou.<br />
Roztok VI<br />
32 ml CH 3 OH<br />
5,7 ml CH 3 COOH<br />
Objem doplněn do 0,5 l destilovanou vodou.<br />
Pufr pro M-PMV proteasu:<br />
100 mM fosfátový pufr<br />
900 mM NaCl<br />
pH 6,25<br />
Pufr pro gelovou permeační chromatografii<br />
50 mM fosfátový pufr<br />
100 mM NaCl<br />
0,01 % merkaptoethanol<br />
0,05 % azid sodný<br />
pH 6,5<br />
31
Vzorkový pufr pro NMR spektroskopii<br />
100 mM fosfátový pufr<br />
200 mM NaCl<br />
5 mM dithiotreitol<br />
10% deuterium oxid<br />
0.05% azid sodný<br />
Complete inhibitory proteas<br />
pH 6<br />
Polymerační směs pro 4,5% akrylamidový gel<br />
53,2 µl zásobního roztoku akrylamidu (22% akrylamid, 0,96% bis-akrylamid)<br />
204 µl vody<br />
2,6 µl 10% peroxodisíranu amonného<br />
0,26µl TEMED<br />
3.1.3 Buněčný materiál<br />
produkce rekombinantních proteinů – E. coli BL21(DE3) - mikrobiologická sbírka Ústavu<br />
biochemie a mikrobiologie VŠCHT v <strong>Praze</strong>, Invitrogen, USA<br />
3.1.4 Použité plasmidové expresní vektory<br />
pEMAPPHis (T41I/T78I)<br />
Plasmid na bázi komerčního vektoru pET22b s vloženým genem pro MA s mutací<br />
T41I/T78I, částí genu pro PP tak, že výsledný protein je ve fúzi s histidinovou kotvou na C-<br />
konci.<br />
3.1.5 Přístroje<br />
analytické váhy - Sartorius, SRN<br />
aparatura pro elektroforetickou separaci proteinů - MiniProtean III, Bio-Rad, USA<br />
inkubační blok - Thermolyne17600, USA<br />
32
laminární box - Clean air Woerden, Nizozemí<br />
nízkotlaký chromatograf - Biologic LP, Biorad, USA<br />
odstředivka - Beckman J2-MC, USA<br />
odstředivka - Eppendorf 5415 C, SRN<br />
odstředivka - Hettich EBA 12 R, SRN<br />
orbitální inkubátor - Gallenkamp, USA<br />
pH metr - inoLab pH Level1, WTW, SRN<br />
předvážky – AND, Japonsko<br />
sonikátor – Microson, UL, USA<br />
spektrofotometr - Unicam Helios α, UK<br />
spektrometr pro NMR - Avance DRX500, Brüker, USA<br />
třepačka gelů - KS 125, IKA Labortechnik, SRN<br />
vortex - IKA Labortechnik, SRN<br />
3.2 Metody<br />
3.2.1 Příprava kompetentních buněk<br />
Kompetentní buňky, tedy buňky schopné přijmout plasmidovou DNA, byly připraveny<br />
metodou dle Cohena s použitím chloridu vápenatého 78 . Buňky Escherichia coli kmene<br />
BL21 (DE3) byly rozetřeny ze zásobní kultury na pevné LB médium a kultivovány při 37<br />
°C přes noc. Jedna isolovaná kolonie byla použita pro přípravu 5 ml inokula. Inokulum<br />
bylo připraveno kultivací při 37 °C v orbitálním inkubátoru při otáčkách 250 rpm přes noc.<br />
Část inokula byla převedena do 200 ml LB media a buňky byly kultivovány při teplotě 37<br />
°C, 250 rpm do doby, kdy optická denzita (OD), měřená při vlnové délce 590 nm, dosáhla<br />
hodnoty 0,4. Po aseptickém převedení do předchlazených sterilních zkumavek byly buňky<br />
odděleny od živného média centrifugací (1500 × g, 10 min, 4 °C, nízký stupeň brždění).<br />
Všechny následující operace byly prováděny pokud možno v chladové místnosti nebo<br />
alespoň na ledu. Peleta buněk byla resuspendována v 50 ml vychlazeného sterilního<br />
100mM roztoku CaCl 2 . Suspenze byla ihned centrifugována (1500 × g, 10 min, 4 °C, nízký<br />
33
stupeň brždění) a supernatant byl opět odstraněn. Peleta byla resuspendována v 2,7 ml<br />
vychlazeného roztoku CaCl 2 a inkubována na ledu 4 – 6 hodin. Poté bylo přidáno 2,3 ml<br />
sterilního vychlazeného 50% roztoku glycerolu. Suspenze byla pipetována po 100 či 150 µl<br />
do sterilních vychlazených mikrozkumavek na ledu. Takto připravené zkumavky byly poté<br />
rychle zmraženy ponořením do tekutého dusíku či ethanolu o teplotě -80 °C. Buňky byly<br />
skladovány v hlubokomrazícím boxu při teplotě - 80 °C.<br />
3.2.2 Transformace kompetentních buněk<br />
Mikrozkumavka se zmraženou buněčnou suspenzí byla přesunuta z mrazícího boxu na led a<br />
zde ponechána rozmrznout. Poté k ní bylo přidáno potřebné množství DNA (obvykle 1,5 µl).<br />
Suspenze byla poté ponechána 30 minut na ledu. Následoval tepelný šok ponořením mikrozkumavky<br />
na 2 minuty do vodní lázně o teplotě 42°C. Poté bylo k suspenzi přidáno 800 µl LB<br />
média a byla inkubována 1h při 37°C. Takto získaná suspenze byla poté rozetřena na Petriho<br />
misky s LB agarem obsahujícím ampicilín o koncentraci 100 mg/l a inkubována přes noc při<br />
37°C.<br />
3.2.3 Produkce rekombinantního matrixového proteinu M-PMV<br />
v E. coli<br />
Transformované kolonie E. coli byly resuspendovány v LB médiu s ampicilínem o koncentraci<br />
100 mg/l tak, aby optická densita měřená při 590 nm byla přibližně 0,1. Buněčná suspenze<br />
byla poté inkubována v orbitálním inkubátoru do OD 590 ~ 0,5. Poté byl do média<br />
přidán induktor exprese IPTG do výsledné koncentrace 0,4 mM. Po čtyřech hodinách byly<br />
buňky odděleny od zbytku média centrifugací (11800 g, 10 minut, 4°C). Peleta byla resuspendována<br />
ve fosfátovém lysovacím pufru a poté zamražena.<br />
34
3.2.3.1 Produkce izotopově obohaceného rekombinantního matrixového<br />
proteinu M-PMV v E. coli<br />
Pro měření proteinu pomocí NMR spektroskopie je nutné připravit protein uniformě obohacený<br />
o izotopy 13 C a 15 N. Tato příprava se od předešlé odlišuje pouze růstovým médiem,<br />
ostatní podmínky zůstaly stejné. Bylo použito M9 minimální médium, ve kterém byl NH 4 Cl<br />
nahrazen 15 NH 4 Cl a glukosa byla nahrazena uniformně 13 C obohacenou glukosou.<br />
3.2.4 Desintegrace buněk E. coli obsahujících rekombinantní<br />
protein<br />
Zamražená buněčná suspenze byla pomocí horké vody rozmražena a byl k ní přidán komerční<br />
inhibitor proteas. Poté bylo přidáno 30 mg lysozymu a směs byla inkubována za stálého<br />
míchání 30 minut při pokojové teplotě. Následovala sonikace 3x 1,5 min při výkonu 20W na<br />
ledu. Poté byl přidán deoxycholát do výsledné koncentrace 0,1%, směs byla poté inkubována<br />
30 min při pokojové teplotě za stálého míchání. Poté byla přidána DNasa I do koncentrace 1<br />
mg/ml a RNasa do koncentrace 2 mg/ml a směs byla zamíchána a inkubována při 37°C 30<br />
min. Následovala druhá sonikace. Nerozpustné zbytky buněk byly poté odděleny centrifugací<br />
(15 000 g, 15 min, 4°C). Pro ověření účinnosti desintegrace byla peleta resuspendována ve<br />
fosfátovém lysovacím pufru a spolu se supernatantem nanesen na SDS PAGE.<br />
3.2.5 Metaloafintiní chromatografie<br />
Matrixový protein byl produkován jako fůzní polyprotein MAPPHis, přičemž PP je N-<br />
terminální část fosfoproteinu a His je histidinová kotva. Takto bylo vytvořeno mezi MA a<br />
histidinovou kotvou štěpné místo pro M-PMV proteasu, umožňující odštěpení samotného<br />
MA od histidinové kotvy.<br />
Po desintegraci buněk byly k supernatantu přidány 4 ml suspenze Ni-NTA agarosy a směs<br />
byla inkubována za stálého míchání 1 hodinu při 4°C. Poté byla agarosa promyta 20 ml fosfátového<br />
lysovacího pufru a 20 ml pufru pro M-PMV proteasu. Agarosa byla resuspendována<br />
ve 4 ml proteasového pufru a 1 ml roztoku rekombinantní M-PMV proteasy (0,4<br />
35
mg/ml). Štěpění probíhalo 1 hodinu při pokojové teplotě za stálého míchání. Poté byl supernatant<br />
oddělen od agarosy a agarosa byla promyta 5 ml pufru pro gelovou chromatografii.<br />
V této fázi je možné orientačně zjistit koncentraci proteinu měřením absorbance při 280 nm<br />
s využitím vypočteného extinkčního koeficientu 79 .<br />
3.2.6 Gelová permeační chromatografie<br />
Pro gelovou permeační chromatografii byla použita kolona HiPrep 26/60 Sephacryl S-100<br />
HR (Pharmacia) s dělícím rozsahem 1-100 kDa o objemu 320 ml. Chromatografie byla provedena<br />
na přístroji BioLogic (Bio-Rad), při konstantním průtoku mobilní fáze (pufr pro gelovou<br />
chromatografii) 1,3 ml/min. Frakce byly jímány po 4 ml. Průběh chromatografie byl<br />
zaznamenáván UV detektorem v podobě elučních pásů.<br />
3.2.7 Elektroforesa v polyakrylamidovém gelu obsahujícím SDS<br />
(SDS-PAGE)<br />
Analýza proteinů byla prováděna pomocí SDS elektroforesy v polyakrylamidovém gelu<br />
v tris-tricinovém uspořádání. Separace probíhala 40 minut při napětí 40 V a poté 50 minut při<br />
napětí 150 V. Gely byly poté nejčastěji obarveny v roztoku Comassie blue (30 minut) a poté<br />
odbarveny v odbarvovacím roztoku do dostatečného odbarvení pozadí. Pro vyšší citlivost<br />
bylo použito barvení stříbrem.<br />
3.2.8 Koncentrování roztoků proteinu<br />
Roztoky proteinů byly koncentrovány centrifugační ultrafiltrací pomocí filtračních<br />
kyvet Centricon (Amicon, Millipore, USA) s vylučovacím limitem 3 kDa při 6 800 g, 15<br />
°C do požadované koncentrace minimálně 1 mmol/l. Přibližná koncentrace byla stanovena<br />
měřením absorbance při 280 nm. Během koncentrování byl protein převeden do pufru pro<br />
NMR měření.<br />
36
3.2.9 Příprava vzorků pro NMR experimenty<br />
Určení chemických posunů vodíků na aromatických kruzích aminokyselin fenylalaninů, tryptofanů<br />
a tyrosinů ztěžuje to, že mají podobné chemické posuny jako vodíky amidických<br />
skupin. Pro určení jejich chemických posunů je proto potřeba připravit vzorek v němž jsou<br />
amidické vodíky vyměněny za deuterium. Za tímto účelem byl vzorek dvakrát lyofilizován a<br />
rozpuštěn v 99,9% těžké vodě. Mezi lyofilizacemi byl protein ponechán 3 dny při 4°C.<br />
Pro přesné měření orientace isoleucinů byl připraven vzorek, v němž byly izotopově obohaceny<br />
13 C/ 15 N pouze isoleuciny. Příprava vzorku se odlišovala pouze přídavkem 40 mg takto<br />
obohaceného isoleucinu na litr minimálního média.<br />
Pro měření residuálních dipolárních interakcí bylo nutné protein měřit v anizotropním<br />
prostředí. Tím byl stlačený 4,5% polyakrylamidový gel. Polymerační směs zpolymerovala<br />
v polymerační komůrce. Gel byl přes noc promyt v deionizované vodě a poté vysušen cca na<br />
10% původního objemu. Poté k němu bylo přidáno 250 µl vzorku proteinu a přes noc se nechal<br />
nasáknout. Poté byl gel příčně stlačen a umístěn do NMR kyvety pro měření.<br />
3.2.10 NMR spektroskopie<br />
NMR spektra byla snímána na spektrometru Avance DRX 500 firmy Bruker při 25°C. Pro<br />
měření 1 H spektra byla použita pracovní frekvence 500,132 MHz a pro 15 N spektrum 50,684<br />
MHz. Spektra byla zpracována pomocí programu NMRPipe 80 a analyzována pomocí programu<br />
Sparky 81 .<br />
Pro základní zhodnocení správného sbalení proteinu bylo u každého vzorku obohaceného 15 N<br />
měřeno 1 H- 15 N HSQC spektrum, protože změna struktury se v něm projeví posunem signálů<br />
ve spektru. Prvním krokem pro určení struktury proteinu je přiřazení chemických posunů<br />
jednotlivých atomů proteinu. Přiřazení chemických posunů 1 H, 15 N a 13 C páteře proteinu bylo<br />
provedeno na základě souboru experimentů: HNCO, HNCA, HN(CO)CA, HNCACB,<br />
CBCA(CO)NH a HB(CB)HA(CA)(CO)NH 82 . Pro přiřazení chemických posunů atomů<br />
postranních řetězců aminokyselin byla změřena spektra H(C)CH-TOCSY a (H)CCH-COSY.<br />
Vzdálenostní omezení pro výpočet struktury byla získána z editovaného ( 13 C a 15 N) 3D NO-<br />
ESY spektra. Pro přiřazení chemických posunů aromatických vodíků aminokyselin Phe, Tyr<br />
37
a Trp bylo změřeno 13 C-NOESY spektrum. Typické nastavení pro sběr dat pro experimenty s<br />
trojitou resonancí bylo: 1 H spektrální šířka 7000 Hz, velikost dat 1024 komplexních bodů;<br />
15 N spektrální šířka 1500 Hz, velikost dat 92 komplexních bodů; 13 C (oblast CB + CA) spektrální<br />
šířka 8100 Hz, velikost dat 64 komplexních bodů. V doménách 13 C a 15 N byla pro<br />
zvětšení velikosti dat použita lineární predikce.<br />
3.2.11 Výpočet struktury<br />
Na základě znalosti chemických posunů atomů páteře proteinu lze předpovědět oblasti<br />
s pravidelnou sekundární strukturou. Polohu α-helixů a β-skládaných listů je možné odhadnout<br />
z chemických posunů atomů Hα, Cα, Cβ a C‘ a pomocí tzv. indexu chemických posunů<br />
(Chemical shift index CSI). Výpočet CSI je založen na porovnání chemického posunu těchto<br />
atomů v proteinu s tabelovanými chemickými posuny pro strukturu náhodného klubka. Pokud<br />
má aminokyselina v proteinu vyšší chemický posun, než horní mez v referenčním intervalu<br />
pak pravděpodobně leži v β-skládaném listu. Pokud má naopak chemický posun nižší,<br />
pak pravděpodobně leží v α-helixu. Výpočet byl proveden pomocí programu CSI 83 . Na základě<br />
znalosti přibližné pozice α-helixů byly pro výpočet struktury v těchto oblastech aplikovány<br />
omezení vodíkovými vazbami pro snazší konvergenci výpočtu.<br />
Na podobném principu je založen odhad omezení páteřních dihedrálních úhlů. Chemické<br />
posuny atomů 1 Hα, 13 Cα, 13 Cβ a 13 C‘jsou porovnány s databází chemických posunů atomů<br />
páteře proteinů se známou strukturou a z tohoto porovnání jsou vypočteny rozmezí povolených<br />
dihedrálních úhlů φ a ψ. Pro tento odhad byl použit program TALOS 84 .<br />
Základem pro výpočet struktury byla omezení meziprotonových vzdáleností vycházející<br />
z NOESY spekter. NOE interakce vznikají mezi dvojicemi vodíkových atomů vzdálených od<br />
sebe méně než 5,5 Ǻ, bez ohledu na jejich vzdálenost v primární struktuře. Intenzita signálu<br />
NOE je úměrná inverzní šesté mocnině vzdálenosti mezi interagujícími atomy.<br />
Z jednotlivých NOE interakcí se vytvoří síť strukturních omezení, ze kterých je možno vypočítat<br />
strukturu proteinu. Pro přiřazení jednotlivých „kross-píků“ v NOESY spektru, kalibraci<br />
strukturních omezení a výpočet předběžné struktury byl použit softwarový balík Aria<br />
(verze 2.0 alpha) 85 . Vzdálenostní omezení, omezení dihedrálních úhlů, vodíkové vazby a<br />
38
esiduální dipolární kaplingy byly poté použity jako vstup do programu NIH-XPLOR 86 .<br />
Tento program byl použit pro konečné přiřazení strukturních omezení a výpočet finálního<br />
souboru<br />
struktur.<br />
3.2.12 Interpretace a srovnání struktur<br />
Vizualizace vypočtených struktur a jejich vzájemné porovnání bylo prováděno pomocí programu<br />
VMD 87 a programu PyMOL 88 . Blízkost struktur byla hodnocena výpočtem faktoru<br />
RMSD (Root Mean Square Deviation – střední kvadratická odchylka) mezi atomy páteře<br />
proteinu. RMSD je definována jako<br />
N<br />
∑<br />
i=1<br />
2<br />
[ x − y ]<br />
i<br />
N<br />
kde N je počet srovnávaných atomů a x i a y i jsou pozice i-tého atomu ve struktuře x a y a<br />
udává se v Ǻngströmech. Pro výpočet úhlů, které mezi sebou svírají jednotlivé helixy byl<br />
použit program MOLMOL 89 . Pro analýzu získaných struktur byl použit program<br />
PROCHECK 90 .<br />
i<br />
3.2.13 Residuální dipolární interakční konstanty<br />
Residuální interakční konstanty (RDC z angl. residual dipolar coupling) je možné měřit<br />
v prostředí, kde jsou molekuly částečně uspořádané vůči magnetickému poli. Jejich velikost<br />
závisí na orientaci vazby vůči vnějšímu magnetickému poli a tím i vůči zbytku molekuly.<br />
Uspořádání molekul proteinu bylo docíleno umístěním vzorku do polyakrylamidového gelu,<br />
který byl poté příčně stlačen, čímž došlo k částečnému uspořádání molekul matrixového proteinu<br />
v prostoru. RDC lze použít k zpřesnění celkové struktury, obzvláště pro upřesnění<br />
vzájemné orientace nezávislých domén, mezi kterými často není dostatek signálů NOE, protože<br />
poskytují informaci o úhlových orientacích vazeb. Spektra byla měřena pomocí pulsní<br />
sekvence H-N HSQC IPAP 91 . Získané RDC byly analyzovány v programu Igor 6.0 a v tomto<br />
programu byly i vypočteny RDC z již vypočtených struktur.<br />
39
4. Výsledky<br />
4.1 Příprava rekombinantního proteinu<br />
Pro přípravu rekombinantního proteinu byl použit postup použitý pro přípravu divokého typu<br />
a mutantu R55F MA, také vektor pro expresi proteinu je prakticky totožný. Exprese<br />
v buňkách E. coli probíhala velmi dobře, protein tvořil velkou část všech buněčných proteinů<br />
a pro přípravu vzorku postačovalo použít 0,5 l média. Z tohoto množství bylo možné připravit<br />
dva NMR vzorky. Purifikace pomocí metaloafinitní chromatografie poskytovala již<br />
dostatečně čistý protein pro NMR, ovšem z důvodu precipitace během zahušťování na koncentraci<br />
potřebnou pro měření byl zařazen ještě další purifikační krok, a to gelová permeační<br />
chromatografie. Průběh purifikace je dokumentován na gelu z PAGE (Obr. 11).<br />
kDa 1 2<br />
200<br />
116,3<br />
97,4<br />
66,2<br />
45<br />
31<br />
21,5<br />
14,4<br />
3 4 5 6<br />
7<br />
6,5<br />
Obr. 11 Průběh přípravy rekombinantního matrixového proteinu. Gel po tris-tricinové SDS<br />
PAGE, barveno koloidním stříbrem.<br />
Dráha 1 Buňky před indukcí IPTG<br />
Dráha 2 Buňky 4 h po indukci<br />
Dráha 3 Nerozpustná peleta po lýzi<br />
40
Dráha 4 Supernatant po lýzi<br />
Dráha 5 Proteiny nezachycené na Ni-NTA agarose<br />
Dráha 6 Matrixový protein po metaloafinitní chromatografii<br />
Dráha 7 Matrixový protein po gelové permeační chromatografii<br />
Poté byly frakce obsahující MA zahuštěny do finální koncentrace alespoň 1 mmol/l. Přibližná<br />
koncentrace MA byla určována měřením absorbance při 280 nm v nezahuštěných frakcích<br />
po gelové chromatografii. Během zahušťování občas docházelo k částečné precipitaci proteinu,<br />
ovšem v porovnání s divokým typem i mutantem R55F MA byl mutant T41I/T78I stabilnější<br />
a precipitoval méně. Z 0,5 l média bylo průměrně získáno 22 mg purifikovaného rekombinantního<br />
proteinu. Správná konformace proteinu a jeho dostatečná koncentrace byla u<br />
každého 15 N-značeného proteinu ověřována změřením 1 H- 15 N HSQC spektra a porovnáním<br />
chemických posunů jednotlivých signálů s dříve naměřenými spektry. U všech čerstvě<br />
připravených vzorků MA proteinů byly pozorovány ve spektru další signály, které však během<br />
několika dnů vymizely.<br />
4.2 Přiřazení chemických posunů atomů proteinu<br />
Přiřazování resonancí probíhalo ve dvou fázích. V první fázi byly naměřeny experimenty pro<br />
sekvenční přiřazení chemických posunů atomů páteře proteinů, tj. N, H N , C α , H α , C β a H β . Ve<br />
druhé fázi byly potom naměřeny experimenty, které umožňovaly na základě znalosti chemických<br />
posunů atomů páteře přiřadit chemické posuny atomů postranních řetězců jednotlivých<br />
aminokyselin.<br />
Pro přiřazení chemických posunů atomů páteře proteinu byla použit soubor experimentů<br />
HNCO, HNCA, HN(CO)CA, HNCACB, CBCA(CO)NH a HBHA(CBCA)(CO)NH. Pro<br />
sekvenční přiřazení je nejprve nutné identifikovat počáteční aminokyselinu pomocí unikátního<br />
chemického posunu např. glycin, alanin, serin nebo threonin. Problém při tomto způsobu<br />
přiřazování představují proliny, neboť všechny tyto experimenty, jak je patrné z jejich<br />
názvu, vyžadují H N skupinu, a protože prolin H N neobsahuje, dojde k přerušení sekvenčního<br />
přiřazování a je tedy nutné identifikovat počáteční aminokyselinu v každém úseku odděle-<br />
41
ném prolinem. V případě mutantu T41I/T78I byla situace usnadněna znalostí chemických<br />
posunů atomů N a H N divokého typu MA. V oblastech, kde nedochází k překryvu jednotlivých<br />
signálů, bylo možno předpokládat, že signál se stejným chemickým posunem patří<br />
stejné aminokyselině. Tímto způsobem se podařilo identifikovat cca 30% signálů amidických<br />
skupin, což významně usnadnilo přiřazení celé páteře proteinu.<br />
Celkem se podařilo přiřadit 94,7% chemických posunů H N atomů, 92,5% chemických posunů<br />
N atomů, 100% chemických posunů C α atomů a 96,8% chemických posunů C β atomů.<br />
Všechny chemické posuny jsou uvedeny v příloze.<br />
Pro přiřazení chemických posunů atomů vodíku a uhlíku postranních řetězců nearomatických<br />
aminokyselin byly použity experimenty (H)CCH-COSY a H(C)CH-TOCSY. Pro využití<br />
těchto experimentů je nutné znát chemické posuny C α a H α nebo C β a H β atomů. Chemické<br />
posuny některých atomů postranních řetězců aminokyselin byly též určeny pomocí experimentů<br />
NOESY, kde jsou interakce mezi atomy ze stejné aminokyseliny často velmi silné.<br />
Pro výpočet struktury jsou významné hlavně chemické posuny atomů postranních řetězců<br />
hydrofobních aminokyselin, které jsou obvykle zanořeny do proteinu a poskytují<br />
informace o interakcích mezi vzdálenými částmi molekuly. Z těchto aminokyselin bylo 75%<br />
signálů vodíkových a uhlíkových atomů přiřazeno zcela a zbytek alespoň částečně.<br />
Přiřazení chemických posunů postranních řetězců aromatických aminokyselin je většinou<br />
komplikováno malou disperzí chemických posunů jak ve vodíkovém, tak i uhlíkovém<br />
spektru. Proto se využívá napojení signálů aromatických atomů na poměrně dobře oddělené a<br />
již přiřazené signály C β . Nevýhodou těchto experimentů je ovšem velmi nízká citlivost a tudíž<br />
nutnost pracovat se vzorky o velmi vysoké koncentraci (3-5 mM) nebo mít k dispozici<br />
výkonější NMR spektrometr vybavený kryosondou. Vzhledem k tomu, že takový přístroj<br />
nebyl k dispozici, byly chemické posuny aromatických vodíků určovány pouze z NOESY<br />
spekter. Pro rozlišení aromatických a amidických vodíků byl připraven protein, v němž byly<br />
amidické vodíky nahrazeny deuteriem. Dvě lyofilisace s následným rozpuštěním v D 2 O byly<br />
dostačující a pouze I86 H N nebyl zcela vyměněn (viz. Obr. 12). 13 C editované NOESY spektrum,<br />
naměřené v D 2 O, bylo využito pouze jako referenční spektrum pro rozhodnutí, zda<br />
daný signál odpovídá amidickému nebo aromatickému vodíku z důvodů jeho nižší kvality.<br />
42
A<br />
B<br />
Obr. 12 Srovnání HN-HSQC T41I/T78I mutantu MA v H 2 O (A) a D 2 O (B). Úbytek signálů<br />
je způsoben náhradou vodíku deuteriem.<br />
4.2.1 Porovnání chemických posunů atomů HN a N mutantu a<br />
divokého typu<br />
Chemické posuny atomů H N a N jsou velmi výhodné pro sledování strukturních změn pro<br />
jejich velkou disperzi (malé překryvy signálů) a nezávislost na typu aminokyselinového<br />
zbytku. Změna chemického okolí se projeví změnou chemického posunu atomu. Protože<br />
chemický posun amidických dusíků je zhruba pětkrát vyšší než chemický posun amidických<br />
vodíků, byl pro výpočet rozdílu chemických posunů mezi T41I/T78I a divokým typem MA<br />
15<br />
⎛ ω N ⎞<br />
∆ ⎜ 5 ⎟ .<br />
⎝ ⎠<br />
1<br />
použit vzorec: = ⎜ ⎟ + ( ω H ) 2<br />
2<br />
Na obrázku 13 je srovnání 1 H– 15 N HSQC spekter obou proteinů a na obrázku 14 vyhodnocení<br />
rozdílů v jejich chemických posunech.<br />
43
Obr. 13 Porovnání H-N HSQC spekter mutantu T41I/T78I (červeně) a divokého typu (zeleně)<br />
MA.<br />
44
0,5<br />
0,4<br />
0,3<br />
0,2<br />
0,1<br />
0<br />
2 12 22 32 42 52 62 72 82 92<br />
Obr. 14 Histogram rozdílů chemických posunů amidických atomů mezi divokým typem a<br />
mutantem T41I/T78I. Pozice mutovaných aminokyselin jsou znázorněny červeně.<br />
Z histogramu rozdílů chemických posunů vyplývá, že k největším změnám chemického posunu<br />
došlo v okolí mutací a v oblastech aminokyselin 26-34, 63-79 a 83-86.<br />
4.3 Výpočet struktury<br />
4.3.1 Odhad sekundární struktury pomocí výpočtu indexu<br />
chemických posunů (CSI)<br />
Po přiřazení chemických posunů bylo možno pomocí výpočtu CSI odhadnout sekundární<br />
strukturu proteinu. V diagramu na obrázku 16 je vynesen tzv. „konsensuální“ index<br />
chemických posunů, vycházející z chemických posunů atomů N, H N , H α a H β . Oblasti α-<br />
helixu odpovídá index -1, oblasti extendované struktury (β-skládaného listu) odpovídá index<br />
+1 a index 0 přísluší oblastem s neuspořádanou strukturou. Pro srovnání je na obrázku 15<br />
index chemického posunu wt MA.<br />
45
1<br />
0<br />
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100<br />
-1<br />
Obr. 16 Histogram indexu chemických posunů mutantu T41I/T78I M-PMV MA<br />
1<br />
0<br />
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100<br />
-1<br />
Obr. 15 Histogram indexů chemických posunů divokého typu M-PMV MA.<br />
Výpočtem indexu chemických posunů se podařilo identifikovat 4 α-helixy v oblastech aminokyselin<br />
7-21, 28-40, 55-70 a 79-89. Oproti CSI divokého typu MA se CSI mutantu odlišuje<br />
zkrácením II., III. a IV. helixu o aminokyseliny 41, 54, 78 a 90. U mutovaného proteinu<br />
také není náznak β-skládaného listu na začátku III. helixu. Pro následující výpočet<br />
struktury byla v takto identifikovaných oblasti helixů aplikována omezení vodíkovými vazbami.<br />
46
4.3.2 Výpočet struktury<br />
Základem výpočtů struktury byla vzdálenostní omezení získaná z experimentů 15 N- a 13 C-<br />
editované NOESY spolu s omezeními dihedrálních úhlů φ a ψ, získaných z programu TA-<br />
LOS a vodíkovými vazbami, udržujícími oblasti α-helixů získanými z CSI. Pro základní<br />
přiřazení NOE interakcí a výpočet počátečního souboru struktur byl použit program Aria 2.0.<br />
V tomto programu bylo provedeno celkem 12 cyklů výpočtů, mezi kterými bylo manuálně<br />
upravováno jak přířazení NOE interakcí, tak přiřazení resonancí, eventuálně jejich korekce.<br />
Pro finální stádia výpočtu byl využit program NIH-XPLOR. V tomto programu bylo provedeno<br />
31 cyklů výpočtů struktury a přiřazení dalších signálů NOE. Finální výpočet struktury<br />
byl proveden celkem se 1442 NOE interakcemi, poskytujícími stejný počet vzdálenostních<br />
omezení.<br />
Aby bylo možné získat detailnější informaci o eventuálních strukturních změnách v okolí<br />
obou mutací, byl připraven vzorek, ve kterém byly selektivně značeny uhlíkem 13 C pouze<br />
isoleuciny. Toho jsme docílili přidáním uniformně 13 C/ 15 N-značeného L-isoleucinu do<br />
minimálního média. Značení bylo dostatečně specifické a nedocházelo k biotransformaci<br />
isoleucinu na jiné aminokyseliny (Obr. 16), což vedlo k značnému zjednodušení a zpřehlednění<br />
13 C-NOESY spektra, ve kterém byly viditelné pouze NOE interakce vycházející<br />
z isoleucinů (Obr. 17). Tímto způsobem bylo získáno dalších 89 vzdálenostních omezení.<br />
47
A<br />
B<br />
Obr. 16 Porovnání H-C HSQC spekter uniformně 13 C značeného T41I/T78I mutantu (A) a<br />
T41I/T78I mutantu se selektivně 13 C značeným pouze isoleucinem (B).<br />
48
A<br />
B<br />
Obr. 17 Porovnání 13 C-NOESY spekter uniformně 13 C značeného T41I/T78I mutantu MA<br />
(A) a T41I/T78I mutantu MA se selektivně 13 C značeným pouze isoleucinem (B).<br />
Finální běh výpočtu byl proveden se všemi získanými experimentálními omezeními, tj.<br />
s 1442 vzdálenostními omezeními, 39 vodíkovými vazbami, 69 omezeními dihedrálních úhlů<br />
a 43 RDC. Celkem bylo vypočteno 100 struktur, z nichž byl vybrán soubor 18, které nejlépe<br />
odpovídaly jak z hlediska energetických parametrů, tak měly minimální problémy<br />
s experimentálními parametry (NOE interakce….). Superpozice těchto struktur je na obrázku<br />
18. Podle předpokladů se vypočtená struktura (Obr. 19) skládá ze čtyř α-helixů v oblastech<br />
aminokyselin 5-22, 28-44, 53-70 a 79-91, které jsou navzájem propojeny smyčkami. Ve<br />
většině struktur se vyskytuje, na rozdíl od divokého typu, krátká α-helikální otáčka mezi<br />
aminokyselinami 72-74.<br />
49
Obr. 18 Superposice 18 nejlepších struktur přes zarovnaných dobře definované oblasti.<br />
Barevně jsou zvýrazněné jednotlivé helixy (první modře, druhý azurově, třetí oranžově a<br />
čtvrtý červeně) a volná smyčka mezi II a III helixem (zeleně).<br />
Při superpozici 18 nejlepších struktur přes sebe je patrné, že oblasti α-helixů se mezi jednotlivými<br />
strukturami neliší, naopak největší variabilitu vykazují (kromě volných konců) ve<br />
smyčce mezi helixy II a III, která je součástí CTRS sekvence.<br />
50
Obr. 19 Průměrná struktura dvojitého mutantu T41I/T78I matrixového proteinu M-PMV, N-<br />
konec je znázorněn modře, C-konec je červený.<br />
4.3.3 Zhodnocení kvality vypočtených struktur<br />
Struktury proteinů získané pomocí NMR lze zhodnotit podle počtu experimentálních parametrů<br />
použitých při výpočtu, počet těchto parametrů, které jsou ve struktuře porušené a<br />
podle odchylek od ideální struktury. Tyto parametry jsou shrnuty v tabulce V.<br />
Počet vzdálenostních omezení odpovídá proteinu této velikosti. Počet porušených parametrů,<br />
stejně jako odchylek od idealizované geometrie je velmi malý, podobně jako u struktur divokého<br />
typu.<br />
Dalším způsobem posouzení struktury je Ramachandranův diagram (Obr. 20). V tomto diagramu<br />
jsou vůči sobě vyneseny dihedrální úhly φ a ψ a jsou zde vyznačeny nejvýhodnější<br />
oblasti. V Ramachandranově diagramu spočteném pro jednu ze struktur je většina dvojic dihedrálních<br />
úhlů v oblasti odpovídající α-helixu a žádná dvojice není v nedovolené oblasti ani<br />
ve „velkoryse“ povolené oblasti (s výjimkou glycinů a prolinů). Statistické rozdělení dihedrálních<br />
úhlů v jednotlivých strukturách je v tabulce V.<br />
51
Tab V. Statistické údaje získané z programů X-PLOR NIH a Procheck charakterizující 18<br />
nejlepších vypočtených struktur<br />
Omezení vzdáleností a dihedrálních úhlů<br />
Vzdálenostní omezení<br />
Celkový počet NOE 1442<br />
Intra-residuální 596<br />
Inter-residuální, z toho:<br />
sekvenční (|i-j| = 1) 494<br />
na střední vzdálenost (|i-j| ≤ 5) 275<br />
na dlouhou vzdálenost (|i-j| > 5) 77<br />
Počet omezení dihedrálních úhlů<br />
Φ 69<br />
Ψ 69<br />
Statistika struktury<br />
Počet porušených parametrů průměr sm. odchylka<br />
Vzdálenostní omezení 4,6 2,8<br />
RDC 8,5 5,6<br />
Odchylky od idealizované geometrie<br />
Délka vazby (Ǻ) 0,0019 0,00096<br />
Vazebné úhly (°) 0,41 0,04<br />
Dihedrální úhly (°) 1,02 0,27<br />
Odchylka od planarity 0,426 0,077<br />
Statistiky z Ramachandranova diagramu<br />
Nejvýhodnější oblast (%) 90,4 2,1<br />
Dodatečná povolená oblast (%) 7,1 2,2<br />
“Velkoryse” povolená oblast (%) 1,8 1,3<br />
Nepovolená oblast (%) 0,68 0,68<br />
Průměrná RMSD (Å)*<br />
Přes všechny těžké atomy 0.7312<br />
Přes těžké atomy páteře 1,3606<br />
* RMSD byly vypočteny jako průměr odchylek pozic příslušných atomů všech 18 struktur a průměrné struktury<br />
pro dobře definované oblasti (aminokyseliny 7-41 a 53-91).<br />
52
Obr. 20 Ramachandranův diagram pro jednu z vypočtených struktur.<br />
53
4.3.3.1 Validace struktury pomocí residuálních dipolárních interakčních<br />
konstant<br />
Residuální dipolární interakční konstanty (RDC) podávají informaci o orientaci vektoru vazby<br />
vůči směru externího magnetického pole a poskytují tak prostorovou informaci zcela nezávislou<br />
na NOE interakcích. Tento experimentální parametr není pozorovatelný v kapalné<br />
fázi za běžných podmínek, neboť v isotropním prostředí je jeho střední hodnota rovna nule<br />
díky rychlým fluktuacím molekul. Je proto nutné provádět měření v anisotropním prostředí<br />
tak, aby došlo k částečné orientaci molekuly vzhledem ke směru externího magnetického<br />
pole. Na rozdíl od NOE nejsou závislé na svém okolí a mohou být proto využity především<br />
pro určení úhlů, které mezi sebou svírají jednotlivé domény proteinu (např. i helixy), ale lze<br />
je také použít ke zpřesnění výpočtu struktur jako další experimentální omezení nebo jako<br />
prostředek k ověření správnosti vypočtené struktury. Nejčastěji jsou měřeny 1 H- 15 N RDC na<br />
15 N obohaceném vzorku.<br />
V případě MA proteinů bylo možné naměřit RDC pouze v polyakrylamidovém gelu, nejprve<br />
o koncentraci 5,5% polyakrylamidu. Tato koncentrace se však ukázala jako příliš vysoká,<br />
neboť došlo ke zrychlení spin-spinové relaxace, což v konečném důsledku vedlo k rozšíření<br />
signálů a ztrátě rozlišení jednotlivých resonancí. Takto se podařilo odečíst pouze 25 interakcí.<br />
Proto byl připraven nový vzorek, který byl umístěn do 4,5% ního polyakrylamidového<br />
gelu. Zde již byly signály užší a intenzivnější a podařilo se odečíst 43 hodnot. Získané RDC<br />
byly použity pro výpočet struktury, ale jejich použití strukturu nezměnilo, což svědčí o jejich<br />
velmi dobré shodě s již vypočtenými strukturami.<br />
54
Obr. 21 Srovnání změřených (červeně) a vypočtených (modře) reziduálních kaplingů<br />
v závislosti na poloze aminokyseliny v sekvenci. Vypočtené reziduální kaplingy byly získány<br />
pomocí programu Igor Pro 6.0 ze souboru struktur vypočtených bez dipolárních kaplingů<br />
Ověření správnosti struktury T41I/T78I mutantu bylo provedeno porovnáním experimentálně<br />
získaných RDC a RDC vypočtených na základě určené struktury. Jak je vidět<br />
z obrázku 21, teoreticky vypočtené RDC se až na výjimky velmi dobře shodují<br />
s experimentálními hodnotami pro rigidní oblasti. Z grafu byla odstraněna oblast aminokyselin<br />
42-56, protože je flexibilní a tudíž experimentální RDC neodpovídají vypočteným<br />
hodnotám. Graf obsahuje více experimentálních hodnot, než bylo ve skutečnosti naměřeno,<br />
shoda experimentálních dat se strukturami je natolik dobrá, že chybějící RDC pro rigidní<br />
oblasti bylo možné bez problémů dopočítat. Na obrázku 22 je též vidět perfektní shoda experimentálních<br />
a vypočtených RDC.<br />
55
Obr. 22 Srovnání změřených reziduálních kaplingů a vypočtených z jedné struktury.<br />
4.4 Porovnání struktur mutantu T41I/T78I a divokého typu MA<br />
proteinu<br />
Stejně jako struktura divokého typu i struktura mutantu je tvořena čtyřmi α-helixy propojenými<br />
smyčkami. Mutace nezpůsobila významnou změnu celkové struktury (Obr. 23), avšak<br />
způsobila změnu úhlu, který svírá IV. helix s II. a v menší míře i III. helix s II Odlišný úhel<br />
také svírá I. helix se zbytkem molekuly (Tab. VI).<br />
56
T41I/T78I<br />
Divoký typ<br />
Obr. 23 Srovnání struktury mutantu T41I/T78I (zelený) a divokého typu (azurový) matrixového<br />
proteinu M-PMV ve stejné orientaci jako na obr 18.<br />
Tab. VI Interhelikální úhly v divokém typu a T41I/T78I mutantu MA<br />
divoký typ směr. odch. T41I/T78I směr. odch.<br />
I. – II. helix 123,1 2,5 104.2 4,7<br />
II. – III. helix 103,1 2,9 98,7 2,4<br />
III. – IV. helix 169,0 2,2 167,0 3,4<br />
Poměrně významné změny nastaly v místech mutací. Isoleuciny 41 a 78 jsou na rozdíl od<br />
threoninů 41 a 78 u divokého typu orientované dovnitř molekuly (Obr. 24). Postranní řetězec<br />
isoleucinu 41 směřuje do hydrofobní kapsy tvořené aminokyselinami F37, V38, F45, V59 a<br />
F63 a zvyšuje tak její hydrofobicitu. Také došlo k prodloužení II. helixu o jednu otáčku až<br />
k 44. aminokyselině (oproti divokému typu, u kterého II. helix končí 41. aminokyselinou).<br />
Isoleucin 78 je orientován směrem ke druhému helixu, konkrétně k aminokyselině F34 a jejímu<br />
okolí. Výchylka 78. aminokyseliny je větší než u 41 a I78 není součástí IV. helixu jako<br />
v případě T78 ve struktuře wt MA.<br />
57
A - T41I/T78I<br />
I41<br />
I78<br />
T41<br />
B -divoký typ<br />
T78<br />
Obr. 24 Porovnání pozice mutovaných aminokyselin mezi mutantem T41I/T78I (A) a divokým<br />
typem (B) MA. Aminokyselina 41 je znázorněna zeleně, aminokyselina 78 je<br />
znázorněna oranžově. Na tomto obrázku je také dobře patrné prodloužení II. helixu o jednu<br />
otáčku.<br />
58
5. Diskuze<br />
5.1 Příprava rekombinantního proteinu<br />
Příprava matrixového proteinu pro měření NMR spekter byla optimalizována pro přípravu<br />
divokého typu MA 23 . V případě mutantu T41I/T78I nebylo nutné protokol upravovat, naopak<br />
protein byl i přes to, že mutací byly do molekuly zavedeny dvě hydrofobní aminokyseliny,<br />
lépe rozpustný a NMR vzorek bylo možné zahustit na vyšší koncentraci než v případě divokého<br />
typu. Vysvětlením může být, že isoleucin 41 přispívá ke stabilizaci hydrofobního<br />
jádra proteinu , do kterého je zanořen (Obr. 25), a brání tak ostatním hydrofobním aminokyselinám<br />
v orientaci jejich postranních řetězců na povrch proteinu.<br />
Obr. 25 Hydrofobní kapsa, do které je zanořen isoleucin 41 tvořená aminokyselinami F37,<br />
V38, F45, V59 a F63.<br />
59
Co způsobuje vznik dalších signálů bezprostředně po přípravě, není zatím objasněno. Předpokládáme,<br />
že tyto signály mohou být způsobeny molekulami proteinu, u kterého neproběhla<br />
plně renaturace, a která byla dokončena během stání proteinu při laboratorní teplotě po několika<br />
dnech.<br />
5.2 Výpočet a zhodnocení struktury T41I/T78I mutantu<br />
Z porovnání chemických posunů divokého typu MA a mutantního MA vyplývá, že oblasti<br />
největších změn jsou lokalizované okolo mutací, neboť zde došlo k výměně aminokyseliny a<br />
chemické posuny atomů sousedních aminokyselin jsou ovlivněny jinými atomy. K velkým<br />
změnám chemického posunu došlo na konci druhého helixu (aminokyseliny 39-45), kde se<br />
nachází jedna z mutací a také zde došlo k prodloužení II. helixu o jednu otáčku, a v oblasti<br />
okolo aminokyseliny 32, k níž je orientován postranní řetězec isoleucinu 78. Další oblastí,<br />
kde došlo k větší změně chemických posunů, je spojka mezi III. a IV. helixem. V této oblasti<br />
je oproti struktuře divokého typu patrná helikální otáčka v oblasti 71.-74. aminokyseliny,<br />
která se ve struktuře divokého typu nevyskytuje. Poslední oblastí větších změn chemických<br />
posunů amidických atomů je IV. helix, který má oproti divokému typu jinou orientaci vůči<br />
druhému helixu.<br />
Mutace výrazně nezměnily pozice a orientace helixů oproti divokému typu. Došlo pouze ke<br />
změnám v délce helixů v okolí mutací (ve struktuře divokho typu jsou obě mutované aminokyseliny<br />
posledními aminokyselinami na okrajích příslušných helixů). Mutace T41I vedla<br />
k prodloužení helixu II o jednu otáčku. Pravděpodobnou příčinou je hydrofobní interakce<br />
mezi isoleucinem 41 a fenylalaninem 45, která tuto otáčku stabilizuje. Naopak isoleucin 78<br />
není součástí helixu IV, neboť je značně vychýlen směrem k helixu II.<br />
Ze superpozice vypočtených struktur je patrné, že nejflexibilnější oblastí je kromě N a C<br />
konce smyčka mezi helixem II a III, což koresponduje se strukturami divokého typu i mutantu<br />
R55F MA. Nejrigidnější částí strukturního motivu jsou naopak oblasti všech α-helixů.<br />
RDC se podařilo naměřit až po přiřazení signálů NOE, a nebyly proto použity pro výpočet<br />
struktury. Byly však využity pro zhodnocení správnosti vypočtené struktury, neboť RDC jsou<br />
nezávislé na NOE interakcích a velmi citlivě reagují na jakoukoliv změnu orientace struk-<br />
60
turních prvků proteinu. Z minimálních odchylek mezi změřenými a teoreticky vypočtenými<br />
RDC vyplývá, že vypočtená struktura velmi dobře odpovídá skutečnosti.<br />
5.3 Odhad pozice zbytku kyseliny myristové<br />
Zatím se nám dosud nepodařilo připravit vzorek myristoylovaného matrixového proteinu,<br />
který by byl vhodný pro měření NMR. Z publikovaných údajů o struktuře myristoylovaného<br />
MA HIV-1 však vyplývá, že prakticky nedochází ke změně struktury MA oproti nemyristoylovanému<br />
proteinu 48 , a tak je možné se pokusit o návrh pozice zbytku kyseliny myristové<br />
v MA proteinech M-PMV. V programu Pymol 88 byl k N-konci struktury mutantu T41I/T78I<br />
MA připojen zbytek kyseliny myristové a změnou dihedrálních úhlů ve volné smyčce na N-<br />
konci byl orientován tak, aby jeho pozice zhruba odpovídala pozici zbytku kyseliny myristové<br />
v myristoylovaném MA HIV-1 a zároveň aby nekolidoval s postranními řetězci aminokyselin<br />
v jádře proteinu. Ve struktuře nemyristoylovaného proteinu je patrná mezera mezi<br />
helixem IIa IV, do které by mohl být orientován zbytek kyseliny myristové. Okolí této mezery<br />
je tvořeno hydrofobními aminokyselinami a končí u isoleucinu 78 (Obr. 28). Za předpokladu,<br />
že M-PMV MA myristoylací významně nezmění celkovou strukturu proteinu stejně<br />
jako u HIV MA, je toto jediná orientace myristoylu, kdy je možné jej zanořit do jádra proteinu.<br />
Toto řešení podporuje pracovní hypotézu o zvýšené hydrofobicitě jádra proteinu a<br />
znemožnění uvolnění zbytku kyseliny myristové pro interakci s plasmatickou membránou 51 .<br />
Isoleucin 78 je blízko konce zbytku kyseliny myristové. U divokého typu se v této oblasti<br />
nacházejí spíše hydrofilní aminokyseliny, zatímco v mutantu je zde vysoce hydrofobní isoleucin,<br />
který může zesilovat hydrofobní interakci kyseliny myristové s jádrem proteinu. Isoleucin<br />
41 je na opačném konci molekuly než je předpokládaná pozice zbytku kyseliny myristové<br />
(Obr. 26 A), což je v souladu s tím, že mutace T41I sama o sobě nezabrání viru<br />
v pučení. Skutečnost, že mutace T41I/T78I má silnější efekt než jen mutace T78I, je pravděpodobně<br />
způsobena tím, že isoleucin 41 stabilizuje celkovou strukturu proteinu a tím udržuje<br />
hydrofobní oblast, do které je myristoyl zakotven, pohromadě.<br />
61
A<br />
B<br />
Obr. 26 Struktura mutantu T41I/T78I M-PMV MA s připojeným myristoylem se znázorněným<br />
povrchem proteinu. Povrch je barven podle typu aminokyseliny (hydrofobní šedé,<br />
bazické modré, kyselé červené, hydrofilní zelené) Myristoyl je obarven žlutě, isoleucin fialově.<br />
62
6. Závěr<br />
• Podařilo se připravit vzorek uniformě 13 C a 15 N-značeného mutantu T41I/T78I M-<br />
PMV MA v dostatečné koncentraci pro měření NMR exprimentů.<br />
• Pomocí experimentů s trojnásobnou resonancí byly přiřazeny chemické posuny<br />
atomů páteře proteinu a poté i atomů postranních řetězců.<br />
• Pro přiřazení chemických posunů aromatických vodíků byl připraven vzorek v němž<br />
byly amidické vodíky nahrazeny deuteriem.<br />
• Z porovnání chemických posunů amidických atomů mutantu a divokého typu vyplynulo,<br />
že největší změny jsou v okolí mutací a také v oblastech, kde došlo k lokálním<br />
změnám struktury.<br />
• Z chemických posunů byl vypočten index chemických posunů CSI, pomocí něhož<br />
byly odhanuty pozice helixů. Porovnáním se strukturou divokého typu bylo zjištěno,<br />
že jsou shodné.<br />
• Pro určení struktury proteinu byla změřena 15 N a 13 C editovaná NOESY spektra a<br />
získaná vzdálenostní omezení byla využita pro výpočet struktury.<br />
• Pro přesné určení signálů NOE ze zmutovaných aminokyselin byl připraven protein,<br />
ve kterém byly selektivně 13 C značeny pouze isoleuciny.<br />
• Byl vypočten soubor 100 struktur, ze kterých bylo vybráno 18, které nejlépe splňovaly<br />
experimentální omezení.<br />
• Validací struktur bylo zjištěno, že mají jen velmi malé odchylky od ideální geometrie<br />
a malý rozptyl mezi sebou.<br />
• Správnost vypočtených struktur byla dále ověřena změřením zbytkových bipolárních<br />
interakčních konstant RDC, které byly porovnány s vypočtenými. Z tohoto srovnání<br />
vyplývá, že vypočtená struktura je správná.<br />
• Mutace nezpůsobila významnou změnu celkové struktury oproti divokému typu. MA<br />
Došlo pouze ke změně úhlů, které mezi sebou svírají jednotlivé helixy. Zmutované<br />
isoleuciny jsou orientovány směrem do jádra proteinu. Helix II je oproti divokému<br />
63
typu prodloužený o jednu otáčku. Ve smyčce mezi helixem III a IV je jedna helikální<br />
otáčka, která nebyla zjištěna ve struktuře divokého typu.<br />
• Orientace postranních řetězců isoleucinů 41 a 78 podporuje hypotézu, že změna fenotypu<br />
mutantu je způsobena zvýšenou hydrofobicitou jádra proteinu. Odhad možné<br />
pozice zbytku kyseliny myristové bylo potvrzeno, že s myristoylem by mohl přímo<br />
interagovat pouze isoleucin 78. Isoleucin 41 je od místa, kde se pravděpodobně<br />
myristoyl nachází poměrně vzdálen, což souhlasí s předchozím pozorováním, že mutant<br />
T41I sám o sobě změnu fenotypu nezpůsobuje.<br />
64
7. Literatura<br />
1. Strnad P, Haubová Š. & Ruml,T. Genom retrovirů a fyziologická funkce jeho produktů<br />
Chem. Listy 97, (2003).<br />
2. Fauquet,C.M., Mayo,M.A., Maniloff,J., Desselberger,U. & Ball,L.A. Virus Taxonomy,<br />
VIIIth Report of the ICTV. 1258. 2004. Elsevier/Academic Press.<br />
3. Vogt,V.M. Proteolytic processing and particle maturation. Curr. Top. Microbiol. Immunol.<br />
214, 95-131 (1996).<br />
4. Conte,M.R., Klikova,M., Hunter,E., Ruml,T. & Matthews,S. The three-dimensional<br />
solution structure of the matrix protein from the type D retrovirus, the Mason-Pfizer<br />
monkey virus, and implications for the morphology of retroviral assembly. EMBO J.<br />
16, 5819-5826 (1997).<br />
5. Song,C., Dubay,S.R. & Hunter,E. A tyrosine motif in the cytoplasmic domain of mason-pfizer<br />
monkey virus is essential for the incorporation of glycoprotein into virions.<br />
J. Virol. 77, 5192-5200 (2003).<br />
6. Briggs,J.A., Wilk,T., Welker,R., Krausslich,H.G. & Fuller,S.D. Structural organization<br />
of authentic, mature HIV-1 virions and cores. EMBO J. 22, 1707-1715 (2003).<br />
7. Coffin,J., Hughes,S. & Varmus,H. Retroviruses. 1997. Cold Spring Harbor Laboratory<br />
Press.<br />
8. Ott,D.E. Potential roles of cellular proteins in HIV-1. Rev. Med. Virol. 12, 359-374<br />
(2002).<br />
9. Summers,M.F. et al. Nucleocapsid zinc fingers detected in retroviruses: EXAFS studies<br />
of intact viruses and the solution-state structure of the nucleocapsid protein from<br />
HIV-1. Protein Sci. 1, 563-574 (1992).<br />
65
10. Enquist L.W., Krug R.M., Racaniello V.R., Skalka A.M. & Flint S.J. Principles of<br />
Virology. 1-1-2001. The American Society for Microbiology.<br />
11. Gotte,M., Li,X. & Wainberg,M.A. HIV-1 Reverse Transcription: A Brief Overview<br />
Focused on Structure-Function Relationships among Molecules Involved in Initiation<br />
of the Reaction. Archives of Biochemistry and Biophysics 365, 199-210 (1999).<br />
12. Rhee,S.S. & Hunter,E. Structural role of the matrix protein of type D retroviruses in<br />
gag polyprotein stability and capsid assembly. J. Virol. 64, 4383-4389 (1990).<br />
13. Rhee,S.S. & Hunter,E. A single amino acid substitution within the matrix protein of a<br />
type D retrovirus converts its morphogenesis to that of a type C retrovirus. Cell 63,<br />
77-86 (1990).<br />
14. Green,W.C. & Peterlin,M.B. Molecular Insights Into HIV Biology. HIV InSite .<br />
2005.<br />
15. Parker,S.D., Wall,J.S. & Hunter,E. Analysis of Mason-Pfizer monkey virus Gag particles<br />
by scanning transmission electron microscopy. J. Virol. 75, 9543-9548 (2001).<br />
16. Bradac,J. & Hunter,E. Polypeptides of Mason-Pfizer monkey virus. I. Synthesis and<br />
processing of the gag-gene products. Virology 138, 260-275 (1984).<br />
17. Yasuda,J. & Hunter,E. A proline-rich motif (PPPY) in the Gag polyprotein of Mason-<br />
Pfizer monkey virus plays a maturation-independent role in virion release. J. Virol.<br />
72, 4095-4103 (1998).<br />
18. Sommerfelt,M.A., Rhee,S.S. & Hunter,E. Importance of p12 protein in Mason-Pfizer<br />
monkey virus assembly and infectivity. J. Virol. 66, 7005-7011 (1992).<br />
19. Hong,S. et al. Type D retrovirus Gag polyprotein interacts with the cytosolic chaperonin<br />
TRiC. J. Virol. 75, 2526-2534 (2001).<br />
66
20. Barabas,O. et al. dUTPase and nucleocapsid polypeptides of the Mason-Pfizer monkey<br />
virus form a fusion protein in the virion with homotrimeric organization and low<br />
catalytic efficiency. J. Biol. Chem. 278, 38803-38812 (2003).<br />
21. Zabransky,A. et al. Three active forms of aspartic proteinase from Mason-Pfizer<br />
monkey virus. Virology 245, 250-256 (1998).<br />
22. Rhee,S.S. & Hunter,E. Myristylation is required for intracellular transport but not for<br />
assembly of D-type retrovirus capsids. J. Virol. 61, 1045-1053 (1987).<br />
23. Lipov,J. Disertační práce. 2006.<br />
24. Bradac,J. & Hunter,E. Polypeptides of Mason-Pfizer monkey virus. II. Synthesis and<br />
processing of the env gene products. Virology 150, 491-502 (1986).<br />
25. Krausslich,H.G. & Welker,R. Intracellular transport of retroviral capsid components.<br />
Curr. Top. Microbiol. Immunol. 214, 25-63 (1996).<br />
26. Resh,M.D. Fatty acylation of proteins: new insights into membrane targeting of<br />
myristoylated and palmitoylated proteins. Biochim. Biophys. Acta 1451, 1-16 (1999).<br />
27. Khandwala,A.S. & Kasper,C.B. The fatty acid composition of individual phospholipids<br />
from rat liver nuclear membrane and nuclei. J. Biol. Chem. 246, 6242-6246<br />
(1971).<br />
28. Maurer-Stroh,S. et al. MYRbase: analysis of genome-wide glycine myristoylation<br />
enlarges the functional spectrum of eukaryotic myristoylated proteins. Genome Biol.<br />
5, R21 (2004).<br />
29. Maurer-Stroh,S. & Eisenhaber,F. Myristoylation of viral and bacterial proteins.<br />
Trends Microbiol. 12, 178-185 (2004).<br />
30. Wilcox,C., Hu,J.S. & Olson,E.N. Acylation of proteins with myristic acid occurs cotranslationally.<br />
Science 238, 1275-1278 (1987).<br />
67
31. Maurer-Stroh,S., Eisenhaber,B. & Eisenhaber,F. N-terminal N-myristoylation of proteins:<br />
prediction of substrate proteins from amino acid sequence. J. Mol. Biol. 317,<br />
541-557 (2002).<br />
32. Hirel,P.H., Schmitter,M.J., Dessen,P., Fayat,G. & Blanquet,S. Extent of N-terminal<br />
methionine excision from Escherichia coli proteins is governed by the side-chain<br />
length of the penultimate amino acid. Proc. Natl. Acad. Sci. U. S. A 86, 8247-8251<br />
(1989).<br />
33. Peitzsch,R.M. & McLaughlin,S. Binding of acylated peptides and fatty acids to phospholipid<br />
vesicles: pertinence to myristoylated proteins. Biochemistry 32, 10436-<br />
10443 (1993).<br />
34. Zhou,W., Parent,L.J., Wills,J.W. & Resh,M.D. Identification of a membrane-binding<br />
domain within the amino-terminal region of human immunodeficiency virus type 1<br />
Gag protein which interacts with acidic phospholipids. J. Virol. 68, 2556-2569<br />
(1994).<br />
35. Murray,D. et al. Electrostatics and the membrane association of Src: theory and experiment.<br />
Biochemistry 37, 2145-2159 (1998).<br />
36. Ehrlich,L.S., Fong,S., Scarlata,S., Zybarth,G. & Carter,C. Partitioning of HIV-1 Gag<br />
and Gag-related proteins to membranes. Biochemistry 35, 3933-3943 (1996).<br />
37. Zhou,W. & Resh,M.D. Differential membrane binding of the human immunodeficiency<br />
virus type 1 matrix protein. J. Virol. 70, 8540-8548 (1996).<br />
38. Zheng,J. et al. Crystal structures of the myristylated catalytic subunit of cAMPdependent<br />
protein kinase reveal open and closed conformations. Protein Sci. 2, 1559-<br />
1573 (1993).<br />
39. Fackler,O.T. et al. Association of human immunodeficiency virus Nef protein with<br />
actin is myristoylation dependent and influences its subcellular localization. Eur. J.<br />
Biochem. 247, 843-851 (1997).<br />
68
40. Nagar,B. et al. Structural Basis for the Autoinhibition of c-Abl Tyrosine Kinase. Cell<br />
112, 859-871 (2003).<br />
41. Hantschel,O. et al. A myristoyl/phosphotyrosine switch regulates c-Abl. Cell 112,<br />
845-857 (2003).<br />
42. da Silva,A.M. & Klein,C. A rapid posttranslational myristylation of a 68-kD protein<br />
in D. discoideum. J. Cell Biol. 111, 401-407 (1990).<br />
43. Manenti,S., Sorokine,O., Van Dorsselaer,A. & Taniguchi,H. Demyristoylation of<br />
myristoylated alanine-rich C kinase substrate. Biochem. Soc. Trans. 23, 561-564<br />
(1995).<br />
44. McLaughlin,S. & Aderem,A. The myristoyl-electrostatic switch: a modulator of reversible<br />
protein-membrane interactions. Trends Biochem. Sci. 20, 272-276 (1995).<br />
45. Ames,J.B. et al. Molecular mechanics of calcium-myristoyl switches. Nature 389,<br />
198-202 (1997).<br />
46. Spearman,P., Horton,R., Ratner,L. & Kuli-Zade,I. Membrane binding of human immunodeficiency<br />
virus type 1 matrix protein in vivo supports a conformational<br />
myristyl switch mechanism. J. Virol. 71, 6582-6592 (1997).<br />
47. Paillart,J.C. & Gottlinger,H.G. Opposing effects of human immunodeficiency virus<br />
type 1 matrix mutations support a myristyl switch model of gag membrane targeting.<br />
J. Virol. 73, 2604-2612 (1999).<br />
48. Tang,C. et al. Entropic switch regulates myristate exposure in the HIV-1 matrix protein.<br />
PNAS 101, 517-522 (2004).<br />
49. Bryant,M. & Ratner,L. Myristoylation-dependent replication and assembly of human<br />
immunodeficiency virus 1. PNAS 87, 523-527 (1990).<br />
69
50. Rhee,S.S. & Hunter,E. Amino acid substitutions within the matrix protein of type D<br />
retroviruses affect assembly, transport and membrane association of a capsid. EMBO<br />
J. 10, 535-546 (1991).<br />
51. Stansell,E., Tytler,E., Walter,M.R. & Hunter,E. An early stage of Mason-Pfizer monkey<br />
virus budding is regulated by the hydrophobicity of the Gag matrix domain core.<br />
J. Virol. 78, 5023-5031 (2004).<br />
52. Rein,A., McClure,M.R., Rice,N.R., Luftig,R.B. & Schultz,A.M. Myristylation site in<br />
Pr65gag is essential for virus particle formation by Moloney murine leukemia virus.<br />
Proc. Natl. Acad. Sci. U. S. A 83, 7246-7250 (1986).<br />
53. Gottlinger,H.G., Sodroski,J.G. & Haseltine,W.A. Role of capsid precursor processing<br />
and myristoylation in morphogenesis and infectivity of human immunodeficiency virus<br />
type 1. PNAS 86, 5781-5785 (1989).<br />
54. Yuan,X., Yu,X., Lee,T.H. & Essex,M. Mutations in the N-terminal region of human<br />
immunodeficiency virus type 1 matrix protein block intracellular transport of the Gag<br />
precursor. J. Virol. 67, 6387-6394 (1993).<br />
55. Dupont,S. et al. A novel nuclear export activity in HIV-1 matrix protein required for<br />
viral replication. Nature 402, 681-685 (1999).<br />
56. Bukrinskaya,A.G. et al. Phosphorylation-dependent human immunodeficiency virus<br />
type 1 infection and nuclear targeting of viral DNA. PNAS 93, 367-371 (1996).<br />
57. Camaur,D., Gallay,P., Swingler,S. & Trono,D. Human immunodeficiency virus matrix<br />
tyrosine phosphorylation: characterization of the kinase and its substrate requirements.<br />
J. Virol. 71, 6834-6841 (1997).<br />
58. Gallay,P., Swingler,S., Aiken,C. & Trono,D. HIV-1 infection of nondividing cells: C-<br />
terminal tyrosine phosphorylation of the viral matrix protein is a key regulator. Cell<br />
80, 379-388 (1995).<br />
70
59. Freed,E.O., Englund,G., Maldarelli,F. & Martin,M.A. Phosphorylation of residue 131<br />
of HIV-1 matrix is not required for macrophage infection. Cell 88, 171-173 (1997).<br />
60. Kaushik,R. & Ratner,L. Role of human immunodeficiency virus type 1 matrix phosphorylation<br />
in an early postentry step of virus replication. J. Virol. 78, 2319-2326<br />
(2004).<br />
61. Nelle,T.D., Verderame,M.F., Leis,J. & Wills,J.W. The major site of phosphorylation<br />
within the Rous sarcoma virus MA protein is not required for replication. J. Virol. 72,<br />
1103-1107 (1998).<br />
62. Freed,E.O. & Martin,M.A. Virion incorporation of envelope glycoproteins with long<br />
but not short cytoplasmic tails is blocked by specific, single amino acid substitutions<br />
in the human immunodeficiency virus type 1 matrix. J. Virol. 69, 1984-1989 (1995).<br />
63. Freed,E.O. & Martin,M.A. Domains of the human immunodeficiency virus type 1<br />
matrix and gp41 cytoplasmic tail required for envelope incorporation into virions. J.<br />
Virol. 70, 341-351 (1996).<br />
64. Bukrinsky,M.I. et al. Active nuclear import of human immunodeficiency virus type 1<br />
preintegration complexes. PNAS 89, 6580-6584 (1992).<br />
65. Bukrinsky,M.I. et al. A nuclear localization signal within HIV-1 matrix protein that<br />
governs infection of non-dividing cells. Nature 365, 666-669 (1993).<br />
66. Haffar,O.K. et al. Two nuclear localization signals in the HIV-1 matrix protein regulate<br />
nuclear import of the HIV-1 pre-integration complex. J. Mol. Biol. 299, 359-368<br />
(2000).<br />
67. Hatziioannou,T. & Goff,S.P. Infection of nondividing cells by Rous sarcoma virus. J.<br />
Virol. 75, 9526-9531 (2001).<br />
68. Massiah,M.A. et al. Three-dimensional structure of the human immunodeficiency<br />
virus type 1 matrix protein. J. Mol. Biol. 244, 198-223 (1994).<br />
71
69. Matthews,S., Mikhailov,M., Burny,A. & Roy,P. The solution structure of the bovine<br />
leukaemia virus matrix protein and similarity with lentiviral matrix proteins. EMBO<br />
J. 15, 3267-3274 (1996).<br />
70. Christensen,A.M., Massiah,M.A., Turner,B.G., Sundquist,W.I. & Summers,M.F.<br />
Three-dimensional structure of the HTLV-II matrix protein and comparative analysis<br />
of matrix proteins from the different classes of pathogenic human retroviruses. J.<br />
Mol. Biol. 264, 1117-1131 (1996).<br />
71. McDommell,J.M. et al. Solution structure and dynamics of the bioactive retroviral M<br />
domain from Rous sarcoma virus. J. Mol. Biol. 279, 921-928 (1998).<br />
72. Riffel,N. et al. Atomic resolution structure of Moloney murine leukemia virus matrix<br />
protein and its relationship to other retroviral matrix proteins. Structure. (Camb. ) 10,<br />
1627-1636 (2002).<br />
73. Rao,Z. et al. Crystal structure of SIV matrix antigen and implications for virus assembly.<br />
Nature 378, 743-747 (1995).<br />
74. Hill,C.P., Worthylake,D., Bancroft,D.P., Christensen,A.M. & Sundquist,W.I. Crystal<br />
structures of the trimeric human immunodeficiency virus type 1 matrix protein: implications<br />
for membrane association and assembly. PNAS 93, 3099-3104 (1996).<br />
75. Conte,M.R. & Matthews,S. Retroviral matrix proteins: a structural perspective. Virology<br />
246, 191-198 (1998).<br />
76. Freed,E.O., Orenstein,J.M., Buckler-White,A.J. & Martin,M.A. Single amino acid<br />
changes in the human immunodeficiency virus type 1 matrix protein block virus particle<br />
production. J. Virol. 68, 5311-5320 (1994).<br />
77. Cannon,P.M. et al. Structure-function studies of the human immunodeficiency virus<br />
type 1 matrix protein, p17. J. Virol. 71, 3474-3483 (1997).<br />
78. Sambrook,J. & Russell,R. Molecular Cloning A Laboratory Manual. (2001).<br />
72
79. Gasteiger,E. et al. Protein Identification and Analysis Tools on the ExPASy Server.<br />
Walker, J. M ed. The Proteomics Protocols Handbook , 571-607. 2005. Humana<br />
Press.<br />
80. Delaglio,F., Grzesiek,S., Vuister,G.W. & Zhu,G. NMRPipe: a multidimensional spectra<br />
processing system based on UNIX pipes. J. Biomol. NMR 6, 277-293 (1995).<br />
81. Goddard,T.D. & Kneller,D.G. Sparky 3. 2006. University of California, San Francisco.<br />
Ref Type: Computer Program<br />
82. Sattler,M. & Schleucher,J. Heteronuclear multidimensional NMR experiments for the<br />
structure determination of proteins in solution employing field gradients. Prog. NMR<br />
Spectrosc. 34, 93-158 (1999).<br />
83. Wishart,D.S. & Sykes,B.D. The 13C chemical shift index. A simple method for the<br />
identifikation of protein secondary structure using 13C chemical shift data. J. Biomol.<br />
NMR 4, 171-180 (1994).<br />
84. Cormilescu,G., Delaglio,F. & Bax,A. Protein backbone angle restraints from searching<br />
a database for chemical shift and sequence homology. J. Biomol. NMR 13, 289-<br />
302 (1999).<br />
85. Rieping,W. et al. ARIA2: automated NOE assignment and data integration in NMR<br />
structure calculation. Bioinformatics (2006).<br />
86. Schwieters,C.D., Kuszewski,J.J., Tjandra,N. & Clore,G.M. The Xplor-NIH NMR<br />
Molecular Structure Determination Package. J. Magn. Res. 160, 66-74 (2003).<br />
87. Humphrey,W., Dalke,A. & Schulten,K. VMD - Visual Molecular Dynamics . J.<br />
Molec. Graphics 14, 33-38 (1996).<br />
88. DeLano,W.L. The PyMOL Molecular Graphics System. 2002.<br />
73
89. Koradi,R., Billeter,M., Yasuda,J. & Wüthrich,K. MOLMOL: a program for display<br />
and analysis of macromolecular structures. J. Molec. Graphics 14, 51-55 (1996).<br />
90. Laskowski,R.A., MacArthur,M.W., Moss,D.S. & Thornton,J.M. PROCHECK: a program<br />
to check the stereochemical quality of protein structures. J. Appl. Cryst. 26,<br />
283-291 (1993).<br />
91. Cordier,F., Dingley,A.J. & Grzesiek,S. A doublet-separated sensitivity-enhanced<br />
HSQC for the determination of scalar and dipolar one-bound J-couplings. Journal of<br />
Biomolecular NMR 13, 175-180 (1999).<br />
74
8. Seznam použitých symbolů a zkratek<br />
Abl<br />
AIDS<br />
ASV<br />
BLV<br />
CA<br />
COSY<br />
CSI<br />
CTRS<br />
DU<br />
Gag, Pro a Pol, Env<br />
GFP<br />
HBV<br />
HIV<br />
HSQC<br />
HTLV<br />
Abelsonova kinasa<br />
syndrom získaného selhání imunity, z angl. Acquired Immunodeficiency<br />
Syndrome<br />
z angl. Avian Sarkoma Virus<br />
obdoba HIV-1 u skotu (z angl. Bovine Leukemia Virus), lentivirus<br />
kapsidový protein<br />
NMR experiment, z angl. COrrelation SpectroscopY<br />
index chemických posunů, z angl. Chemical Shift Index<br />
oblast v matrixovém proteinu, která je zodpovědná za cílení<br />
strukturních polyproteinů k místu skládání u B/D typů retrovirů<br />
(z angl. Cytoplasmic Targeting Retention Signal)<br />
dUTPasa<br />
retrovirové polyproteiny, obsahující strukturní (Gag) proteiny,<br />
proteasu (Pro), reversní transkriptasu a integrasu (Pol) či obalové<br />
glykoproteiny (Env)<br />
zeleně fluoreskující protein, používaný jako značka proteinů pro<br />
určení jejich lokalizace v živých buňkách (z angl. Green Fluorescent<br />
Protein)<br />
virus lidské hepatitidy typu B<br />
virus lidské imunodeficience, z angl. Human Immunodeficiency<br />
Virus<br />
NMR experiment, z angl. Heteronuclear Single Quantum Corelation<br />
virus lidské leukémie (z angl. Human T-cell Leukemia Virus),<br />
lentivirus<br />
75
IN<br />
integrasa<br />
IPAP<br />
způsob měření NMR experimentu, z angl. InPhase AntiPhase<br />
IPTG<br />
isopropyl β-D-1-thiogalactopyranosid<br />
LAV<br />
původní název viru HIV z angl. lymphadenopathy-associated<br />
virus<br />
M doména basická oblast v matrixovém proteinu která interaguje<br />
s fosfolipidy v cytoplasmatické memmbáně (z angl. Membrane<br />
domain)<br />
MA<br />
matrixový protein<br />
MARCKS<br />
z angl. Myristoylated Alanine-rich C Kinase Substrate<br />
MLV<br />
z angl. Murine Leukemia Virus, jednoduchý onkogenní retrovirus<br />
MMTV<br />
virus myšího prsního karcinomu (z angl. Mouse Mammary Tumor<br />
Virus), jednoduchý onkogenní retrovirus<br />
Mo-MLV<br />
z angl. Moloney-Murine Leukemia Virus, jednoduchý onkogenní<br />
retrovirus<br />
M-PMV<br />
z angl. Mason-Pfizer Monkey Virus<br />
NC<br />
nukleokapsidový protein<br />
Nef, Rev, Tat, Vif, Vpu, pomocné proteiny lentivirů<br />
Vpr<br />
NLS<br />
oblast v MA proteinu, zodpovědná za cílení do jádra, z angl.<br />
Nuclear Localisation Signal<br />
NMR<br />
nukleární magnetická resonance<br />
NMT<br />
N-myristoyltransferasa<br />
NOE<br />
Nukleární Overhauserův Efekt<br />
NOESY<br />
Vícerozměrný NMR experiment využívající NOE,<br />
z angl. Nuclear Overhauser Efect SpectrocopY<br />
PIC<br />
preintegrační komplex<br />
PP<br />
fosfoprotein<br />
PPT<br />
polypurinový trakt<br />
PR<br />
proteasa<br />
76
R55F<br />
mutant matrixového proteinu, vzniklý záměnou argininu<br />
v pozici 55 za fenylalanin<br />
RDC<br />
residuální dipolární interakční konstanta,<br />
z angl. Residual Dipolar Coupling<br />
RMSD<br />
střední kvadratická odchylka, z angl. Root Mean Square Deviation<br />
RSV<br />
virus způsobující sarkomy u kuřat, (z angl. Rous Sarcoma Virus),<br />
jednoduchý onkogenní retrovirus<br />
RT<br />
reversní transkriptasa<br />
SAIDS<br />
obdoba AIDS u opic z angl. Simian AIDS<br />
SDS-PAGE<br />
polyakrylamidová elektroforéza proteinů v přítomnosti SDS<br />
SIV<br />
obdoba HIV-1 u opic (z angl. Simian Imunodeficiency Virus),<br />
lentivirus<br />
SU<br />
povrchový glykoprotein (z angl. surface glycoprotein), též gp70<br />
T41I/T78I<br />
dvojitý mutant matrixového proteinu vzniklý záměnou threoninů<br />
41 a 78 za isoleuciny<br />
Tctex-1 z angl. t-complex testis expressed 1<br />
TEMED<br />
N,N,N’,N’-tetramethylendiamin<br />
TM<br />
transmembránový glykoprotein (z angl.transmembrane glycoprotein),<br />
též gp22<br />
TOCSY<br />
TOtal Correlated SpectroscopY<br />
77
9. Příloha<br />
Tabulka chemických posunů atomů dvojitého mutantu T41I/T78I matrixového proteinu<br />
M-PMV.<br />
78