Zprávy - Vězeňská služba ČR

Vlna tsunami
Otřesy začaly u ostrova Sumatra 26. prosince 2004 v 07:58
místního času (1:58 SEČ). Zemětřesení mělo sílu 9 stupňů
Richterovy škály. Bylo tak pátým nejsilnějším zemětřesením
od dob, kdy se otřesy měří. Vlny dosáhly na volném moři
rychlosti až 800 kilometrů v hodině. Na pobřeží se zvedly do
výšky až 10 metrů a pronikly až jeden kilometr do vnitrozemí.
Tsunami poškodily třináct států. Nejvzdálenějším bylo
Somálsko, které leží 6000 kilometrů od epicentra. Do uzávěrky
tohoto čísla zemřelo přes 230 000 lidí, zraněno bylo půl
milionu osob. Bez střechy nad hlavou se ocitlo na 5 milionů
lidí. Podle studie Asijské rozvojové banky hrozí, že by se pod
hranici chudoby, tedy pod jeden dolar na den, mohly dostat až
dva miliony lidí.
Na pomoc jihovýchodní Asii byly po celém světě zorganizovány
sbírky a do postižených míst vyrazily týmy záchranářů.
Také Česká republika se zapojila do těchto solidárních
akcí a sbírek. Na účtech českých nevládních organizací se za
jediný měsíc shromáždilo přes 275 milionů korun. Finančně
přispěli také vězni z 22 věznic a vazebních věznic.
Následky ničivé vlny tsunami viděl na vlastní oči náš kolega,
mjr. Petr. Dostál, který v té době podnikal soukromou cestu
za krásami Kambodže a Thajska. Jeho snímky a zážitky
z dovolené jsou skutečně neobvyklé.
Redakce
Následky přírodní
katastrofy zblízka
Moje vánoční dovolená, na kterou
jsem se v očekávání připravoval
už do května, měla být plná nád-
Thajska. Nikdy by mne nenapadlo,
že dojmy budou skutečně tak
nezapomenutelné.
Druhá část mé cesty směřovala
na jih Thajska, kde jsem měl na
kouzelné pláži ostrova Phi Phi oslavit
příchod nového roku.
Při odletu z Kambodže jsem ve
vysílání CNN viděl děsivé záběry
řádění vlny tsunami a v mé dovolené
nastal obrat. V okamžiku jsem
se rozhodl, že pomůžu, zvlášť, když
jsem viděl naprosto zničené Phi Phi,
kde jsem chtěl prožít druhou část
dovolené. Přesunul jsem se na jih
Thajska do hlavního centra na Phuketu,
odkud byly organizovány záchranné
práce a kde bylo první centherných
zážitků a neopakovatelných
dojmů. Z cesty po jihovýchodní
Asii jsem si chtěl přivézt
několik tisíc fotek z nádherných
historických míst v Kambodži
a nejkrásnějších letovisek a pláží
Tabule s fotografiemi hledaných a mrtvých
rum pro identifikaci obětí. Zde jsem
sbíral základní informace o zachráněných
osobách, hledal v seznamech
nemocnic a sběrných center,
porovnával fotografie zraněných
a mrtvých.
Na korbě aut s humanitární pomocí,
mezi krabicemi s léky a hygienou
jsem se vydával do nejpostiženějších
letovisek a hledal v seznamech
jednotlivých resortů jména
nebo alespoň zmínku o českých
občanech – jakoukoliv.
Většinou byl výsledek hledání
a snažení velice depresivní. Nejkrutější
byla bezmocnost udělat cokoli
dalšího, abych v tom neštěstí
pomohl.
Kvalitní organizace a zázemí pro
zachráněné nemohly přehlušit všude
přítomný smutek, neštěstí, bídu
a zoufalství lidí, kteří častokrát přišli
o všechno, včetně svých blízkých.
Nesčetněkrát jsem si při hledání
vyslechl velmi tragické osobní
příběhy, ve kterých se v několika
minutách převrátil život naruby.
Ve srovnání třeba s povodněmi
u nás byl tento náraz řítící se vodní
stěny naprosto destruktivní. Já
jsem měl neuvěřitelné štěstí, ale nespočet
lidí ho nemělo!
Přestože jsem nový rok oslavil
na cestách a takříkajíc v troskách
místo u azurového moře, i když
jsem plavky ani nevytáhl, byla to
dovolená plná emocí a neuvěřitelně
silných dojmů, které mi z paměti
jen tak nezmizí.
Text a foto
Mjr. Petr Dostál
Kdysi to byla romantika …
10 reportáž
české vězeňství 1/2005