Katalog_11_rocnik - Česká komora architektů

FUA TU LIBEREC
IVO PAVLÍK
„Cesta“
Návrat obřadu rozloučení / Kříž – brána v poli
Vedoucí diplomního projektu:
Ing. arch. Jiří Buček
Autorská zpráva:
Celková myšlenka diplomové práce je obsažena v pojmu: CESTA.
Ta začíná u kostela, kdy skrze jednotlivá zastavení křížové cesty
dochází ke spojení kostela a hřbitova až po rozlučkovou síň.
Z rozlučkové síně vede jen pěšina k bráně-kříži. Ta závisí na lidech!
Ti jí procházejí a tím i vytvářejí a uchovávají. Nelze s přesností
určit, kdo přichází ke kříži, kdo k bráně a kdo na místo se stromem
u bývalého křížení cest.
Hodnocení poroty:
Diplomní projekt se zabývá problematikou rozloučení se zemřelým
v době, kdy tradiční pohřební rituály obvyklé na vesnici pohltil
společenský vývoj. Hledá artefakty, které by vytvořily a evokovaly
zamyšlení, co teď a co potom, se současným obnovením tradičních
krajinných prvků, jako je kříž v krajině.
Moje diplomová práce si klade za cíl:
1. Obnovu místa a kříže v poli, u kterého dochází k „rozšíření“
o bránu, dalo by se říci i dolmen. Tím i spojení místa, jehož historie
sahá hluboko do pravěku, s pomyslnou hranicí, za kterou je možno
se nechat rozptýlit přímo do krajiny. Podstata brány je však hlavně
v přemýšlení příchozích. Uvědomění si své vlastní pomíjivosti
a také své současnosti. Doufám, že člověk ve svém myšlení půjde
dál a uvidí cestu, která pokračuje, která u brány snad nekončí. Brána
je tedy pomyslnou spojnicí dvou světů a také lidí. Těch, kteří
věří, a těch, kteří nevěří.
2. Vytvoření křížové cesty, která bude pouze slovy a větami působit
na návštěvníky hřbitova. Ta vede od kostela až do rozlučkové síně.
Zastavení křížové cesty a síň je tvarována jako archetyp domu bez
třetího rozměru, kdy jen rozlučková síň má třetí rozměr, hloubku,
a spojuje pietu a ukládání do hrobu, tedy 13. a 14. zastavení.
Úpravu hřbitova a stavbu rozlučkové síně jako součást křížové cesty.
Důraz nové síně je kladen na obřad loučení. Síň je vytvořena
ze dvou částí v sobě. Betonové z tmavého pohledového betonu
s příměsí popela a dřevěné do ní zasunuté. Ornamentální strop je
nasvětlen a vytváří „nebe“. Při odcházení pozůstalých obřadník
zvoní na zvon stejně jako v kostele.
Vnější strana nové zdi hřbitova je bedněna do balíků slámy, které
se stejně jako u kříže-brány spálí. U hřbitova jde o pocit ohraničenosti
a uzavřenosti. U brány jde o otevřenost, o průchozí bod,
o volné rozprášení popela do krajiny.
Čestné uznání
13