Číslo 1 - Notářská komora České republiky

str_1_32 15.2.2007 13:54 Stránka 1
Vydávaný
Notářskou
AD NOTAM
Notářský časopis
komorou ČR 23. února 2007
âlánky
Právo zpětné koupě
Prof. Dr. JUDr. Karel Eliá‰*
Vedle klauzulí o výhradě vlastnického práva
aoprávu předkupním, jimž jsem se na stránkách Ad
Notam věnoval v předešlých číslech (2005, č.6 a 2006,
č.2 a 3), představuje právo zpětné koupě další – a poslední
– z pojmenovaných vedlejších doložek upravených
občanským zákoníkem při kupní smlouvě.V tom
smyslu navazuje tato stať na obě předchozí. Protože
se i v úpravě práva zpětné koupě projevují některé nešvary
naší postmoderní legislativy jako jsou lehkomyslná
zjednodušení, přejímání nenáležitých vzorů,
nedbalost legislativní práce, nedostatečné uvážení
smyslu slov i malá míra hlubšího poznání jednotlivých
právních zařízení, vznáší to zvýšené požadavky
na výklad zákonných ustanovení i na aplikační praxi,
která se nemůže spokojit s konstatováním, že zákon
je nejasný a že připouští různý výklad. Snad tedy pojednání,
které níže předkládám laskavému čtenáři,
přispěje k bližšímu poznání zkoumaného institutu.
I. Pojem
1. Ujednání o právu zpětné koupě (pactum de retroemendo,
popř., jak se někdy ne zcela přesně uvádí, pactum
de retrovendendo) náleží, stejně jako některá další
pacta adiecta, 1 ke klasickému instrumentáriu římského
obligačního práva. 2 Také dnes upravují výhradu zpětné
koupě 3 četné občanské zákoníky.K některým z nich ještě
přihlédneme. Hlavně se ale budeme věnovat zdejší
právní úpravě.
2. Právo zpětné koupě upravil občanský zákoník
v§ 607 až 609 jako jednu z vedlejších klauzulí v kupní
smlouvě.Toto právo zakládá prodávajícímu jako věřiteli
oprávnění požadovat v ujednané době, aby mu kupující
jako dlužník prodal věc zpět za cenu odpovídající původní
kupní ceně. Není-li doba ujednána, stanovil ji zákon
jako roční (§ 608). Uplatněním subjektivního práva
věřitele vzniká dlužníkovi povinnost věc druhé straně
prodat zpět.
Podobně jako u předkupního práva (§ 602) se tedy
ipři zpětné koupi může prodávající domoci získat do
vlastnictví zpět,co kupujícímu dříve prodal.Leč rozdílně
od předkupního práva se tu dospělost pohledávky neodvíjí
od vůle toho,kdo věc koupil,nýbrž od vůle osoby,
která věc prodala,neboť ta se může v ujednané době jako
věřitel sama rozhodnout, chce-li věc koupit zpět. Další
rozdíl spočívá v podmínkách koupě: u předkupního
práva závisí tyto podmínky na vůli třetí osoby, která má
zájem věc koupit a kupní cenu za ni nabízí, zatímco při
výhradě zpětné koupě má věřitel právo nabýt věc zpět
za týchž podmínek, za nichž ji dříve on sám prodal.V prvém
případě jsou tedy podmínky budoucí koupě nejisté,
v druhém jsou pevně dány již na počátku obsahem
úmluvy.
Naše právo krom toho vytýká ještě čtyři další podstatné
rozdíly mezi oběma výhradami: 1. výhradu zpětné
koupě lze sjednat jen jako právo obligační, 2. ve vztahu
kmovité věci, 3. pro zpětný výkup nerozhoduje ujednaná,ale
zaplacená kupní cena a 4.porušení práva zpětné
koupě smluvním zcizením stíhá neplatnost.
3. Na povahu práva zpětné koupě se vyskytly nejrůznější
názory. 4 Vzhledem k platné úpravě třeba dovodit,
že ujednáním výhrady zpětné koupě vzniká věřiteli
oprávnění požadovat vrácení věci poté, co ji prodal
(§ 607 odst. 1), a uplatněním tohoto práva vzniká dlužníku
povinnost vydat bez zbytečného odkladu prodávajícímu,
co od něho koupil (§ 608 odst. 2, § 609 odst. 1
a odst. 2 věta první).Věřitel je však zároveň v postavení
dlužníka, neboť má povinnost vrátit druhé straně, co od
ní získal na kupní ceně, a dlužník je současně věřitelem,
neboť má právo žádat,aby mu byla zaplacena kupní cena,
neboť tím je vrácení prodané věci podmíněno. Uplatněním
práva zpětné koupě vzniká mezi věřitelem a dlužníkem
obligační synallagma s obsahem vymezeným zákonem
tak,že každá strana má práva a povinnosti,které měla
druhá strana z původní kupní smlouvy (§ 608 odst. 2).
Uzavřením kupní smlouvy spojené s výhradou práva
zpětné koupě jsou tak souběžně uzavřeny dvě kupní
smlouvy: první 5 nepodmíněná a druhá, v níž sice mají
strany opačné postavení (původní prodávající se stává
kupujícím a původní kupující se stává prodávajícím),ale
jinak s týmž obsahem, která je spojena se suspenzivní
* Autor je vedoucím katedry obchodního práva FPr ZUČ v Plzni.
1
Podrobný přehled podává např. Vering, F. H. Geschichte und Pandekten
des römischen und heutigen gemeinen Privatrechts zum akademischen
Gebrauch. 4. vydání. Mainz : Franz Kirchheim, 1875, s. 531
a násl.,stručnější Heyrovský, L. Dějiny a system soukromého práva římského.
4. vydání. Praha : J. Otto, 1910, s. 712 a násl.
2
Srov. Kaser, M. Das römische Privatrecht. I. 2. vydání. München : C. H.
Beck, 1971, s. 561–562.
3
Něm. Wiederkauf (ve švýcarské němčině Rückkauf); franc. rachat,
případně vente ą réméré; angl. redemption; ital. riscatto; šp. retracto
nebo pacto de retroventa; port. venda a retro; polsky prawo odkupu
atd.
4
Podrobný přehled podává Svoboda, L. Právo zpětné koupě. Právník,
2000, č. 5, s. 484.
5
Zákon použil v § 608 odst. 1 ObčZ výraz „původní“ kupní smlouva.