Doteky přírody - Moravskoslezský kraj

Lesy Moravskoslezských Beskyd
Zalesněné horské území západních výběžků Radhošťských Beskyd situované severně od hlavního evropského rozvodí
s nejvýše položeným vrcholem památného Radhoště (1129) modeluje členitý reliéf prudkých příkrovových
svahů, zaoblených úbočních hřebenů a hluboce zaklesnutá údolí horských potoků a erozních rýh.
Potenciální a převažující vegetaci nižších a středních poloh tvoří květnaté bučiny (Eu-Fagenion), osidlující hnědozemní
půdní typy s dobrou mineralizací a tvorbou humusu. Porosty se vyznačují dominantní účastí buku lesního (Fagus sylvatica)
s příměsí některých dalších dřevin, slabě zapojeným keřovým patrem a relativně bohatě vyvinutým bylinným podrostem
přítomných druhů: kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a k. cibulkonosná (D. bulbifera), mařinka vonná
(Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), věsenka nachová
(Prenanthes purpurea), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus) a četné druhy kapradin – kapraď samec (Dropteris
filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris). Na půdních typech
se sníženou mineralizací ustupují náročné humikolní druhy a objevuje se diagnostický druh ochuzených květnatých
bučin s kostřavou lesní (Festuca altissima).
18
Při úpatí a v nižších svahových polohách, které byly nejvíce pozměněny obnovou lesních kultur, především smrku,
se na kyselých půdách prolínají květnaté bučiny s acidofilními bučinami (Luzulo-Fagion). V nich jen zcela lokálně převládá
buk lesní nad četnější příměsí druhotně dosazovaného
smrku ztepilého (Picea abies). V bylinném podrostu se uplatňují
acidofyty, zejména metlička křivolaká (Avenella flexuosa),
borůvka obecná (Vaccinium myrtillus), místy převládá třtina
rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a z kapradin zvláště
papratka samičí (Athyrium filix-femina) a kapraď rozložená
(Dryopteris dilatata).
Přibližně od 800 m n. m. navazují na mozaiku květnatých
a acidofilních bučin nižších poloh porosty horských acidofilních
bučin, v nichž se již významněji uplatňuje smrk ztepilý
(Picea abies) a jeřáb obecný (Sorbus aucuparia). Bylinný podrost
s obdobnou garniturou acidofytů je navíc obohacen o řadu
horských druhů, k nimž patří např. bika lesní (Luzula sylvatica),
kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), plavuň
pučivá (Lycopodium annotinum), hořec tolitovitý (Gentiana
asclepiadea), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), čarovník
alpský (Circaea alpina), pryskyřník platanolistý (Ranunculus
platanifolius), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolia).
Strmé kamenité břehy zaříznutých údolí, ale i prudké svahy
s výchozy skalních útvarů s akumulací balvanů a kamenité
suti osidlují v submontánních polohách společenstva suťových
a roklinových lesů (Tilio-Acerion). Na těchto edaficky
podmíněných stanovištích se v kontaktu květnatých bučin jen
na malých plochách vyvíjejí porosty s převahou javoru klenu
Údolí horského potoka ve skupině Radhoště