Ukázka z knihy - Vyšehrad

Vyöehrad

Arthur Rimbaud
Cestou bez konce

Arthur Rimbaud
Cestou
bez konce
VYŠEHRAD

PÿELOéIL
GUSTAV
FRANCL
Translation, Epilogue
© PhDr. Gustav Francl, 2008
ISBN 978-80-7021-930-0

TO PRO N¡S, SRDCE M…
To pro n·s, srdce mÈ, jsou sv·tky krvavÈ,
sp·leniny a k¯ik a vraûdy bez konce
a vzlyky bezmocnÈ a hnÏv, jenû srdce rve,
a takÈ Sever·k, jenû zbytk˘ ujme se.
A naöe pomsta Nic!Ö Vöak chtÏli bychom p¯ec
se jednou odmÏnit. KÈû skonËÌ vaöe dny
boh·Ëi, princovÈ, pr·vo i dÏjiny!
To je n·ö dluh! Jen krev a oheÚ nakonec!
Do v·lky, k n·silÌ, jen pomstÏ pojÔme vst¯Ìc
m· duöe! Bez b·znÏ kousejme! A pryË s v·mi
republiky a cÌsa¯stvÌ! Se vöÌm jen pryË,
ûijme bez z·stup˘, regiment˘ a zbranÌ.
Kdo rozehr·l ten bÏs ohniv˝ch lÈtavic,
jenû zniËil n·s i ty, jeû bratry sv˝mi zveme
K n·m, lide bl·hov˝, bojujme za vöe cennÈ!
TÏm vln·m ohniv˝m p¯ec nepom˘ûe nic!
Evropo, Asie, Ameriko, zmizte!
MÏsta i venkov jsou pod mstÌcÌm n·porem
obsazenÈ! A my zdrceni budem jistÏ.
Vybuchnou vulk·ny! Oce·n zniËÌ zem!
82

P¯·telÈ! Srdce mÈ je jistÈ, ûe jsme brat¯i!
Kup¯edu! Kup¯edu! K nezn·m˝m konËin·m.
Neöùastn˝ chvÏje se nad zemÌ, kter· pat¯Ì
se mnou st·le vÌc v·m! Vöak zemÏ mizÌ n·m!
NevadÌ: j· tu jsem a vûdycky budu!
83

äTÃSTÕ
” z·mky d·vn˝ch let,
chyb m·me bezpoËet.
” z·mky d·vn˝ch let!
Hle, smysl kouzla mÈho:
ötÏstÌ je pro kaûdÈho.
A aù je vyzpÌv·ö
jak galsk˝ kohout n·ö.
TeÔ bude po starosti,
ûivot se strastÌ zprostÌ.
Duöe i tÏlo mÈ
m· v moci kouzelnÈ.
M˝m slov˘m rozumÌte
Jsou lÈtavice hbitÈ!
” z·mky d·vn˝ch let!
84

HANBA
Pokud n˘û nebude smÏt
zniËiti, co mozkem zve se,
onu öedivÏ bÌlou smÏs,
kter· nic nepovznese,
(ach, ËlovÏk s·m mÏl by p¯ec
zniËit sv˘j nos, rty i uöi,
svÈ b¯icho a nakonec
i nohy s vöÌm, jak se sluöÌ!)
Ne! pokud se nestane,
ûe na hlavu ost¯Ì noûe,
ûe na temno svÏtlo dne,
ûe na oheÚ vody mo¯e
nedopadne, dÌtÏ mÈ,
vϯ, co ¯Ìk·m ti tu kr·tce:
poctivcem se nestane
zloËinec, podvodnÌk, zr·dce
a mor bude ¯·dit d·l
jak ta koËka z Horsk˝ch str·nÌ.
Ve smrti vöak vöem bych dal
s modlitbou i poûehn·nÌ.
85

PAMÃç
I.
Voda tak Ëir·, ûe slz dÏtsk˝ch budÌ zd·nÌ
Ëi z·¯e sluneËnÌ, pat¯ÌcÌ pouze ûenÏ.
S liliÌ bÏlostnou v z·stavÏ uloûenÈ,
pode zdÌ stateËnÏ se jedna panna br·nÌ.
Rej andÏl˘. ñ ” ne! SpÌö zlat· ¯eka je tu,
jejÌû trval˝ proud jÌ zp˘sobuje ho¯e.
Nebesa blankytn· jÌ slouûÌ jako loûe
a z·ötitou m· stÌn, jak hory tak i glejtu.
II.
Na vlhk˝ch dlaûdicÌch kvÏtiny vybuchujÌ.
Vybledl˝ n·bytek, poduöky uchystanÈ.
ZelenÈ vrby jsou rÛby, na kter˝ch stane
ptaËÌ sbor, touûÌcÌ zÌskat svobodu svoji.
élut· jsou louis díor, ûlut· jak vÌËko teplÈ
plnÈ slz ñ Û ûeno, tv· vÏrnost manûelËina! ñ
Nejednou zrcadla jsou û·rlivostÌ vinna
p¯ed nebem öediv˝m na r˘ûe nerozkvetlÈ.
86

III.
Ta panÌ hrdÏ jde tÌm öir˝m luËnÌm svÏtem,
kde plody pr·ce jsou vûdy viditelnÈ. SvÌr·
jak sluneËnÌk, tak kvÏt. Vede ji slep· vÌra.
DÏti si Ëtou v zeleni rozkvetlÈ lÈtem
v svÈ knize barevnÈ, zatÌmco On, bÏda,
jak v houfu andÏl˘ po cestÏ poztr·cÌ se
a zmizÌ v daleku. A ona zatÌm tiöe
odch·zÌ zklaman·, bez citu, chladn·, bled·.
IV.
Paûe mladiËk˝ch trav, tak ËistÈ a tak hustÈ!
Dubnov· luna na svatÈm loûi. A ötÏstÌ
pob¯eûnÌch zpÏv·k˘, kdyû srpnov· noc vÏötÌ,
ûe voda opustÌ öpÌnu krajiny pustÈ.
Jak ona na¯Ìk· tam pod hradbami! Vrby
jsou na okraji ¯ek jedin˝m ötÏstÌm pro ni.
A potom hladina, nad nÌû se tr·vy klonÌ
i bagr prastar˝, hloubÌcÌ vÏËnÈ vrty.
87

V.
Ty temnÈ oËi vod jsou nad mÈ chabÈ sÌly,
Û Ëlune nehybn˝! Ruce m·m kr·tkÈ. Ani
kvÏt jedin˝. Ani ûluù, jeû tÏ jindy ranÌ.
Ani p¯·telsk· mod¯ öeÔ vody neposÌlÌ.
Ach, k¯Ìdla star˝ch vrb sypou prach b¯ehu svÈmu!
A r˘ûe r·kosu jsou d·vno otrh·ny.
M˘j Ëlun se neh˝b·. A kotevnÌmi lany
nespout·n, bude plout ñ ke b¯ehu bahnitÈmu
88

RIMBAUDOVA CESTA
„Jean-Arthur Rimbaud, narozený 29. září 1854 v Charleville
a zesnulý v Marseilli 10. listopadu 1891, prolétl mezi šestnáctým
a sedmnáctým rokem svého věku francouzskou literaturou jako
meteor, který navždy svým letem poznamenal všechnu poezii.“
(Claude Edmonde Magny).
Tento básník vstupoval do literatury s několika dary. Předně
byl nesmírně citlivý a inteligentní (už jako student psal latinské
verše), ctižádostivý, rozhodný a neústupný, sebevědomý a jistý
si svou pravdou. Pravdou básnickou. Ta spočívala v revolučním
přesvědčení o zcela novém poslání básníka, který už nesmí být
jen opisovačem skutečnosti a levným utěšitelem, ale tvůrcem,
který vytváří novou skutečnost, jež otevře jak autorovi tak čtenáři
nové obzory. A. Rimbaud chtěl být básníkem „vidoucím“, jasnozřivým,
který realitu nepopisuje, ale evokuje složitou a někdy
i strastiplnou cestou rozrušování všech básníkových smyslů.
V jednom ze svých dopisů říká: „Žiji te co nejzhýraleji. Proč
Chci být básníkem a pracuji k tomu, abych se stal vidoucím. Jde
o to, dojíti k neznámému rozrušením všech smyslů. Je to veliké
utrpení, ale je nutno být silným, být rozeným básníkem a já jsem
poznal, že jsem básník.“
Básník si ovšem uvědomuje, že k tomuto cíli nemůže dojít tradičním
způsobem, to jest prostřednictvím běžného výrazového
materiálu a běžného konvenčního přístupu k dané tematice. Hledá
novou řeč, která nebude popisovat, ale která dá čtenáři bezprostředně
realitu procítit, ohmatat a vnímat. Rimbaud v jednom ze
svých vyznání říká: „Zapisoval jsem ticha, noci, zaznamenával
jsem nevyslovitelné, zachycoval jsem závrati.“
89

Je pochopitelné, že pro tuto náročnou a neobvyklou cestu nenalézal
básník ve své době pochopení. Nespokojen byl i s tím, že
tyto básnické cíle se ve své náročné rovině neshodovaly s jeho
touhou po oslovení širokých čtenářských vrstev, že jeho poezie
nebyla schopna plnit jeho sociální aspirace, mířící proti současnému
měšáckému světu. A tak ve svých osmnácti letech rezignuje.
Vyznává se: „Pokusil jsem se vynalézt nové květy, nové
hvězdy, nová těla, nové řeči. Domníval jsem se, že nabývám nadpřirozené
moci. Nuže dobrá. Musím pochovat svou obraznost
a své vzpomínky. Je pohřbena krásná sláva umělce a vypravěče.“
Podle jeho názoru mu zbývá jediné: „Najít si nějakou jinou
úlohu a přijmout drsnou skutečnost.“ Takto se rozhodne v roce
1873, kdy se z básníka stane obchodník, který už nikdy do konce
života neprojeví ani minimální zájem o poezii. Tulák Rimbaud,
jímž vždy byl, rozšiřuje jako obchodník cesty do Orientu, kde
prodává kožešiny, zlato, kávu, slonovou kost a dokonce i zbraně.
Tehdy velmi náročné cestování Rimbauda postupně ničí. Přicházejí
nemoci a nakonec i rakovinový nádor na noze, kterou mu posléze
v Marseilli amputují.
A v Marseilli také Rimbaud v listopadu 1891 umírá. Tehdy
netuší, že jednoho dne vstane jako Fénix ze svých básnických
popelů a stane se nejvýznamnějším obroditelem francouzské
i světové poezie.
(gf)
90

OBSAH
Pocit / 7
OfÈlie / 8
Tartuff˘v trest / 11
Venuöe anadyomensk· / 12
U muziky / 13
PrvnÌ veËÌrek / 15
Pohotov· Nina / 17
Vyjevenci / 23
Rom·n / 25
ZimnÌ sen / 27
Caesarova zu¯ivost / 28
Sp·Ë v ˙dolÌ / 29
Zlo / 30
Zelen· hospoda / 31
Potv˘rka / 32
Almara / 33
MÈ bohÈmstvÌ / 34
CelnÌci / 35
Havrani / 36
SedÌcÌ / 37
VeËernÌ modlitba / 40
Ztracen· srdce / 41
HledaËky vöÌ / 42
Ruce Jeanne-Marie / 43
M˝m milenk·m / 47

SedmiletÌ b·snÌci / 50
Chud·ci v kostele / 53
MilosrdnÈ sestry / 55
Opil· loÔ / 57
Samohl·sky / 62
»ty¯veröÌ / 63
Faunova hlava / 64
Slza / 65
ÿeka u Cassis / 66
DobrÈ rannÌ zamyölenÌ / 67
M·jovÈ korouhve / 68
PÌseÚ o nejvyööÌ metÏ / 70
VÏËnost / 72
Zlat˝ vÏk / 74
Mlad· dom·cnost / 76
Je milov·na / 78
Slavnosti hladu / 79
Jako knÏz / 81
To pro n·s, srdce mÈ / 82
ätÏstÌ / 84
Hanba / 85
PamÏù / 86
Rimbaudova cesta / 89

EDICE
veröe
SVAZEK
(25)
Arthur Rimbaud
Cestou bez konce
Z francouzských originálů vybral, přeložil
a doslov napsal Gustav Francl
Vazba a grafická úprava Vladimír Verner
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,
v Praze roku 2008 jako svou 803. publikaci
Vydání ve Vyšehradu první. AA 1,23. Stran 96
Redigovala Blanka Koutská
Odpovědná redaktorka Marie Válková
Vytiskla tiskárna Centa
Doporučená cena 148 Kč
Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.
Praha 3, Víta Nejedlého 15
e-mail: info@ivysehrad.cz
www.ivysehrad.cz
ISBN 978-80-7021-930-0