UkÃ¡zka z knihy - VyÅ¡ehrad

Antonín 

Dvořák 

Ž I V O T D Í L O D O K U M E N T Y 

Klaus 

Döge 

VYŠ E H RAD

Vyobrazení na přebalu: 

Antonín Dvořák v roce 1901 

Dobová fotografie z ateliéru J. Mulače v Praze 

© Národní muzeum – České muzeum hudby 

Původní název: Dvořák. Leben – Werke – Dokumente 

Copyright © Atlantis Musikbuch-Verlag AG, Zürich am Mainz 1991 

2. přepracované a doplněné vydání 1997 

Translation © Helena Medková, 2013 

Odborná revize PhDr. Jan Kachlík, Ph.D. 

ISBN 978-80-7429-297-2

7 

OBSAH 

Úvodní poznámka k 1. vydání (1991) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 

Úvodní poznámka k 2. vydání (1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 

Doba a události. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 

ŽIVOTOPIS 

Mládí a léta učení (1841–1859) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 

Čechy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 

Rodičovský dům a dětství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 

Zlonice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 

Hudební vzdělání v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 

Mladý hudebník (1860 – 1871). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 

Muzikantský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 

Skladatelské začátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 

Prozatímní divadlo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 

Symfonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 

Cestou hudebního pokroku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 

Pražským skladatelem (1871–1877) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 

Skladatel vystupuje na veřejnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 

Obrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 

Rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 

Mezinárodní průlom (1877–1880). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 

Co způsobil Brahms. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 

Slovanské tance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 

Žádaným mistrem (1880 – 1891) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 

Nové tóny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 

Anglie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 

Vysoká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 

Slovanské tance podruhé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 

Návraty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 

Učitelem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 

„… do jisté míry programní hudba“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

8 

Z Nového světa (1892–1895) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 

Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 

New York . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 

Oblak a mrákota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 

Poslední léta (1895 –1904) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 

Symfonický básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 

„… nic jiného než opery“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 

DOKUMENTY 

Dvořákovy rozhovory pro tisk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 

Sunday Times, Londýn 1885 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 

Pall Mall Gazette, Londýn 1886 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 

Die Reichswehr, Vídeň 1904 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 

Dvořákův článek o Schubertovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 

Simrock a Dvořák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 

ESEJE 

„… a Pánbůh mi už nějaké melodie pošeptá“ 

Poznámky k tvůrčímu procesu Antonína Dvořáka . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 

150 let od narození Antonína Dvořáka 

Pohled do dějin recepce Dvořákovy hudby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 

Dramata bez jeviště – hudba bez zpěváků 

Symfonický básník Antonín Dvořák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 

Jak se přiblížit Dvořákovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 

Seznam zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 

Nástrojové zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334 

Chronologický seznam Dvořákových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 

Rejstřík Dvořákových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 

Všeobecný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349

94 Životopis 

Pražským skladatelem (1871–1877) 

Skladatel vystupuje na veřejnost 

Rok 1871 přinesl v Dvořákově životě důležité změny. V červenci, po skončení 

sezóny, dává v Prozatímním divadle výpověď. Tím končí jeho téměř devítiletá 

existence orchestrálního hráče a odpadá povinnost pravidelného hraní na 

dopoledních zkouškách, odpoledních koncertech a večerních představeních. 

Jak sám říká, chce mít více času na komponování. 133 Od této chvíle se živí výhradně 

jako učitel klavíru a získaný čas věnuje práci na romantické komické opeře 

Král a uhlíř na české libreto od J. B. Lobeského (vlastním jménem Bernarda 

Guldenera); předlohou se zabýval už od dubna 1871. Ale na rozdíl od minulých 

let nepracuje ve skrytu, naopak, po dlouhých létech učení se zjevně cítí být 

jako skladatel dostatečně zralý a zkušený a snaží se proniknout na veřejnost. 

O svém hudebním projektu informoval v Hudebních listech již v červnu 1871. 134 

Současně ukázal části díla šéfredaktorovi listu Dr. Ludevítu Procházkovi, který 

vzápětí v článku pro Hudební listy prohlásil, že p. Dvořák jeví všude nejryzejší snahu 

uměleckou, neutíkaje se nikdy k prostředkům banálním, a jeho opera je důkazem 

bohatého nadání i nevšední obratnosti skladatelské. 135 

Lepší vstup do veřejného života si nelze představit – toto hodnocení pocházelo 

totiž od muže, který se v Praze těšil velké úctě a patřil k vedoucím zjevům 

hudební scény. Jako redaktor Hudebních listů hrál Ludevít Procházka často roli 

veřejného svědomí, kritizoval nešvary operního provozu a v roce 1871 vyzval 

mladou skladatelskou generaci, aby ze samého nadšení pro operu nezanedbávala 

písňovou tvorbu. 136 Jako někdejší Smetanův žák hájil neochvějně jeho 

dílo a názory a sám se během času skladatelsky prosadil nejen svými sbory 

a písněmi, nýbrž i jako dirigent a neúnavný organizátor pražského hudebního 

života. Procházkova soukromá soirée, na nichž jeho žena, zpěvačka Marta 

Reissingerová, zpívala již začátkem sedmdesátých let písně v Praze ještě skoro 

neznámého Johannesa Brahmse, 137 byla otevřena především tvorbě mladých 

skladatelů a patřila k nejrenomovanějším společenským událostem v Praze. 

133 Sunday Times; viz str. 244 v této knize. 

134 Hudební listy, 14. 6. 1871, 134. 

135 Tamtéž, 150; je velmi možné, že Procházkova pozitivní a povzbudivá reakce ovlivnila Dvořákovo 

rozhodnutí opustit Prozatímní divadlo. 

136 Ludevít Procházka, Pěstujme horlivě českou píseň!, in: Hudební listy, 1. 11. 1871, 304. 

137 Srov. Zdeněk Nouza, Beobachtungen zu Brahms’ Stellung im tschechischen Musikleben seiner Zeit, 

in: Brahms-Kongreß Wien 1983. Kongreßbericht, eds. Susanne Antonicek und Otto Biba, Tutzing 

1988, 405nn.

Pražským skladatelem (1871–1877) 95 

Je zcela pochopitelné, že se Dvořák na tuto vlivnou osobnost (s Procházkou 

jej ostatně záhy spojilo blízké přátelství) obrací právě ve chvíli, kdy přestává 

být orchestrálním hráčem a vydává se na skladatelskou dráhu, o jejímž zdaru 

nebo nezdaru může rozhodnout publicita. Nepřekvapí, že podobně jako 

mnozí skladatelé minulosti sleduje i on ve své tvorbě aktuální hudební směry 

a orientuje se také podle konkrétních možností provádění, což je rys, který se 

u něho bude projevovat i později. 138 

Pamětliv Procházkovy právě uveřejněné výzvy začíná Dvořák ještě před 

skončením práce na opeře Král a uhlíř komponovat několik písní 139 na slova 

Elišky Krásnohorské, oblíbené básnířky, jejíž texty byly často zhudebňovány; 

Dvořák ji poznal jako hostitelku na uměleckých večírcích v domě rodiny 

Pechových. Pátou z těchto písní s názvem Vzpomínání se Dvořák 10. prosince 

1871 poprvé představuje veřejnosti jako skladatel v rámci Procházkovy „Druhé 

volné zábavy pěvecké“, na jejímž programu byly rovněž skladby Karla Bendla 

a Zdeňka Fibicha. Ačkoli píseň nevyhovovala úplně tehdejším estetickým požadavkům 

prostoty a lidovosti, hudební kritika zaznamenala u dosud neznámého 

autora nesporně velké skladatelské nadání. Dvořákovu první provedenou 

skladbu komentovala slovy: 

Z písní našich skladatelů nejzajímavější jest Dvořákova „Vzpomínání“ (na slova 

E. Krásnohorské) pro své ryze poetické pojmutí, ač příliš jaksi „hloubavá“ hudba […] 

s „jasností“ básně není právě úplně ve shodě; možno však, že se z této „rozervanosti“ 

velenadaný skladatel dosti brzo „vybouří“. 140 

Na „Páté volné zábavě pěvecké“ u Procházky 10. dubna 1872 byl Dvořák 

opět zastoupen vlastními skladbami. Tentokrát zazněla skladba Proto z písní 

na slova Krásnohorské a první ze dvou balad na texty národního básníka 

a sběratele lidových písní Karla Jaromíra Erbena (zemřel 1870), které Dvořák 

složil krátce po dokončení opery Král a uhlíř. 141 Jestliže v prosinci 1871 vytýkala 

kritika jeho hudbě hloubavost, tentokrát se zaměřila na přílišnou naivitu 

a deklamační nedostatky. 

Mladý skladatel p. Antonín Dvořák svými písněmi „Proto“ a „Sirotkovo lůžko“ 

(na slova E. Krásnohorské) slč. Kupkovou něžně přednešenými opětně osvědčil své neobyčejné 

hudební i básnické nadání. Zvláště první z jmenovaných písní jak již čistě hudební 

svou stránkou tak i výrazem činí na posluchače dojem hluboce poetický, kdežto při druhé 

dílem s deklamací dílem pak s pojmutím „citu dítěte“ úplně souhlasiti nemůžeme. 142 

138 Např. už na sklonku r. 1876, když po seznámení s klavírním virtuózem Karlem ze Slavkovských 

píše vůbec poprvé skladby pro klavír, mezi nimi svůj Klavírní koncert op. 33. 

139 B 23; názvy písní: Proto, Překážky, Přemítání, Lípy, Vzpomínání; viz SV, Praha 1959. 

140 Hudební listy II, 1871, 362. 

141 B 24 a 24a; balady se jmenují Sirotek a Rozmarýna. Erbenovy lidové balady se staly předlohou 

také pro oratorium Svatební košile, komponované r. 1884 pro Anglii, a čtyři symfonické básně 

Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek z r. 1896. 

142 Hudební listy III, 1872, 135.

96 

Životopis 

Ještě v průběhu roku 1872 se veřejně hrály také Dvořákovy instrumentální 

skladby. V rámci filharmonických koncertů dirigoval Bedřich Smetana 

14. dubna 1872 předehru k opeře Král a uhlíř a dílo označil za vážnou práci 

plnou geniálních nápadů. 143 Díky iniciativě Ludevíta Procházky, který se sám ujal 

klavírního partu, bylo 5. července provedeno Adagio z Dvořákova klavírního 

tria (dnes považovaného za ztracené, tehdy s opusovým číslem 13) 144 a 22. listopadu 

zazněl právě zkomponovaný Klavírní kvintet op. 5 s pianistou Karlem 

ze Slavkovských. Hudební listy, již dlouho pozorně sledující Dvořákovu tvorbu, 

na těchto instrumentálních skladbách vyzvedávají velkou tvůrčí fantazii mladého 

skladatele, ale zároveň se poprvé zmiňují o formálních nedostatcích, což 

je výtka, která se v recenzích Dvořákových děl bude objevovat ještě dlouho. 

K Adagiu z klavírního tria časopis píše: 

V skladbě té jeví se tolik tvůrčí síly a hudební vynalezavosti, tolik důmyslu a jemnocitnosti 

poetické, že se nám některé nedostatky formy (jako nepřehlednost a nepoměrnost) 

nezdají být nepřekonatelnou překážkou na dráze k nejkrásnější budoucnosti pro 

mladého umělce tak upřímně snažlivého. 145 

A podobně vyznívá komentář k Dvořákovu klavírnímu kvintetu: 

Měli jsme již častěji příležitost, zmíniti se o zvláště vynikajících přednostech tohoto 

skladatele, k nimž přede vším náležejí: živá, vzletnými a poetickými myšlenkami překypující 

fantazie, obratnost a smělost v harmonizování a v modulaci jakož i v polyfonickém 

proplétání hlasů a v instrumentaci – a měli-li jsme co vytýkati, byla to z větší 

části jen jakási nehotovost formy ve větších skladbách, k níž ovšem skladatele přivedla 

pouze nezkrocená fantazie k nejvyšším cílům uměleckým směřující a s řídkou rozhodností 

každé „šabloně“ se vyhýbající. 146 

A přesto – v pražské společnosti se Dvořák během velice krátké doby stal 

známým skladatelem, jehož nadání budilo respekt a jehož tvorba byla prováděna, 

s napětím sledována a částečně již také vydávána. 147 

K rozhodujícímu průlomu, jenž Dvořáka zařadil mezi přední pražské skladatele, 

došlo 9. března 1873, kdy pražský pěvecký spolek Hlahol provedl pod 

vedením Karla Bendla Hymnus Dědicové Bílé hory pro smíšený sbor a orchestr. 

Dvořák jej složil mezi začátkem května a začátkem června 1872; poprvé přitom 

zvolil námět z české historie. Zhudebněný text, závěrečný Hymnus z epické 

143 Cit. dle: Otakar Šourek, Život a dílo I, op. cit., 124. 

144 Srov. B 25 a 26; Hudební listy III, 1872, 135: Ant. Dvořák složil dvě tria pro klavír, housle a čello. 

145 Hudební listy III, 1872, 235. 

146 Hudební listy III, 1872, 395. 

147 K březnovému vydání Dalibora z r. 1873 byla přiložena vytištěná píseň Skřivánek z Dvořákových 

Písní z Rukopisu královédvorského op. 7, které ještě v témže roce vyšly kompletně jako op. 17 

v pražském nakladatelství Emanuela Starého.


Program „První zábavy hudební“ z 22. listopadu 1872 v sále Konviktu. 

První z uváděných novinek je Dvořákův Klavírní kvintet A dur op. 5

98 

Životopis 

První notová strana Hymnu Dědicové Bílé hory z r. 1872, jehož premiéra 9. března 1873 

znamenala průlom ve Dvořákově skladatelské dráze


básně Vítězslava Hálka Dědicové Bílé hory z roku 1869, 148 opěvuje nejdříve 

smutný osud matky-vlasti po osudné bitvě na Bílé hoře (Jak pramen, jenž zpod 

olše krok svůj máčí, ty’s matko, zrozena k věčnému pláči) a poté vyzývá její děti, 

český národ, aby trýzněné vlasti zachovaly věrnost (Již kleňme z srdcí živou matce 

střechu, již stůjme k ní do posledního dechu) a lásku (Milujme ji, byť sup nám srdce 

kloval, jak žádný národ ještě nemiloval). 

Bouřlivé nadšení, které Dvořákův Hymnus při premiéře vyvolal, se obráží 

i v recenzi Ludevíta Procházky, otištěné v listu Dalibor: 

Není to věru pouhá fráze, pakliže vyslovím, že Dvořák psal skladbu tu „krví srdce 

svého“ s vlasteneckým nadšením a s uměleckým zápalem. Přiznávám se milerád, že již 

dávno jsem nebyl tak do nejhlubšího nitra rozechvěn skladbou hudební, i sdílel jsem 

bez rozpaků všeobecné to nadšení obecenstva. 149 

K nadšenému přijetí a úspěchu Hymnu, který dnes patří spíše k Dvořákovým 

méně známým dílům, přispěl jistě značnou měrou i vlastenecký námět. 150 

Když totiž na sklonku roku 1871 ztroskotala trialistická koncepce habsburské 

říše, tj. rovnoprávné partnerství Vídně, Budapešti a Prahy – což politika Františka 

Riegra přimělo k památnému prohlášení: Český národ utrpěl velkou ránu. 

Prohráli jsme bitvu […] 151 – panovala začátkem 70. let mezi českými obyvateli 

Prahy značná skleslost. Politické možnosti Čechů byly okleštěny, požadavky 

národní autonomie odloženy ad acta a mnohé naděje pochovány. S hořkostí 

přiznal tehdy historik František Palacký ve své tzv. politické závěti, uveřejněné 

v roce 1872, že věřit na samostatnost Čech v rámci rakouské říše bylo chybou 

jeho politiky po roce 1848 a že nadále zachování habsburské říše nemůže být obsahem 

českých politických snah. 152 Báseň opěvující naléhavými slovy smutný osud 

zklamaného národa nemohla v takové atmosféře zůstat bez účinku. Tím spíše, 

zazněla-li ve zhudebnění tak působivém, že Procházku přimělo ke zvolání 

„Slovo tělem učiněno jest!“ 153 

První úsek (takty 48 –139 Andante con moto e molto espressivo, verše 1–8: smutný 

osud matky-vlasti) působí podobně jako orchestrální předehra zdrženlivě; 

sbor, melodicky téměř přešlapující na místě, nastupuje pp: 

148 Viz Sebrané spisy Vítězslava Hálka III, Praha 1910, 358n; cit. dle: Antonín Dvořák, Hymnus Dědicové 

Bílé hory, klavírní výtah, SV, Praha 1968. 

149 Dalibor I, 1873, 88. 

150 Pravděpodobně kvůli vlasteneckému zaměření skladby o ni Simrock nikdy neprojevil zájem, 

což Dvořákovi umožnilo vydat ji r. 1885 u firmy Novello v Londýně, kde na rozdíl od Německa 

protičeské nálady nikdy nehrály roli. Za skladatelova života byl Hymnus několikrát proveden 

v Anglii a v USA, po jeho smrti se téměř nehrál. 

151 Cit. dle: Hoensch, Geschichte Böhmens. Von der slavischen Landnahme bis ins 20. Jahrhundert, München 

1987, 364. 

152 Tamtéž. Zmíněná politická závěť je František Palacký’s Politisches Vermächtnis (= autorizovaný 

překlad části Palackého Doslovu k Radhostu z 31. 7. 1872, srov. Politická závěť Františka Palackého, 

ed. Jaroslav Werstadt, Praha 1928). 

153 Dalibor I, 1873, 89.

100 

Životopis 

Jak pra – men, jenž zpod ol – še krok 




svůj má – – čí 



svůj má – – čí


a slova Tvá hlava těžká jsou znázorněna motivem, jejž Dvořák v dalším průběhu 

několikrát používá jako sémantický programový prvek: 

Poněkud hybnější je druhý úsek (t. 140 –249 Un poco più mosso; verše 9 –16: 

lid těžce nese osud vlasti), začínající v es moll a končící v Es dur; tím je harmonicky 

naznačena změna postoje národa – po počáteční stísněnosti se rodí 

nová naděje: 

Tvou hla – – vu

102 

Životopis 

O mnoho živěji probíhá úsek třetí, svým zpracováním připomínající oratorní 

techniky Händlovy (t. 250 –337 Allegro non tanto, quasi maestoso; verše 17–25: 

výkřiky národa, jenž ujišťuje o své věrnosti a lásce k vlasti); homofonní sborové 

partie znějí jako přísaha a fugatová místa jsou strhující. 

Již kleň - me 



Již kleň - me


z sr – – dcí ži – vou ma – tce stře – – chu 




Závěrečný úsek skladby funguje jako stretta (t. 337– 424 Allegro con fuoco; verše 

26 –28 s klíčovými slovy: jeť jedna vlast, jeť jediná jen matka!); na jeho konci se 

v orchestru znovu objeví počáteční téma díla, teď už ne zdráhavě a nejistě, 

nýbrž svobodně a důrazně: 

Po - kle-kněm k ní 

Velký úspěch Hymnu znamenal pro Dvořáka obrovské povzbuzení. 154 Stává se 

známým skladatelem a jeho sebevědomí sílí. Brzy po provedení Hymnu přijímá 

ředitelství Prozatímního divadla k provedení operu Král a uhlíř. Ale navzdory 

154 Sunday Times; viz str. 244 v této knize.

104 

Životopis 

rostoucí umělecké pověsti se Dvořákova finanční situace nijak zvlášť nelepší, 

a tak podává v květnu 1873 u pražského podpůrného spolku Svato bor žádost 

o příspěvek. 155 Kromě nemajetnosti a přání vymanit se alespoň na čas z únavného 

a časově náročného soukromého vyučování uvádí v žádosti ještě jeden 

důvod: 

… zvláště Liszta ve Výmaru bych navštívil, radu s ním a poučení chtěje od něho 

bráti, což ale za příkladem přečetných jeho ctitelů, nejlépe za letního jeho pobytu ve 

Výmaru státi se může, neboť tu pak nejhlavněji provozují se nejkrásnější jeho díla. 156 

Liszt jako motiv žádosti o podporu – to zní vzhledem k obvyklému názoru 

na Dvořáka možná nečekaně, ale nepřekvapuje to při pohledu na jeho skladatelskou 

tvorbu předcházejících pěti let a na jeho vztahy k osobnostem jako 

Smetana a Procházka, kteří s Lisztem udržovali přátelské kontakty a které 

výmarský mistr při svém pražském pobytu v květnu 1871 poctil návštěvou. 

V době, kdy Dvořák žádost podává, mu už možná ani nejde o Lisztovy 

názory všeobecně, nýbrž o poučení od výmarského mistra ve zcela konkrétní 

věci; vidí v něm národního skladatele, autora Uherských rapsodií, Husitské písně, 

slovanského Hymnu Slavimo slavno, Slaveni! či Dumek, uveřejněných v roce 

1849. Nepíše se snad o rok později v Daliboru, že Dvořák právě hodlá přistoupiti 

k většímu cyklu slovanských rapsodií pro velký orkestr v tom způsobu as, jakým proslavil 

Liszt svými rapsodiemi národní písně uherské 157 

Dvořákově žádosti nebylo vyhověno, nadále se musí živit kondicemi 

a v komponování je odkázán sám na sebe. Ale koncem tohoto roku se jeho 

osobní život naráz mění: 17. listopadu 1873 se žení s Annou Čermákovou, která 

byla před osmi lety jednou z jeho prvních klavírních žaček. 

Milostný vztah mezi Antonínem a Annou vznikl asi začátkem roku 1873 

a brzy začali pomýšlet na sňatek. Tomu ovšem rodiče Čermákovi zprvu bránili 

– byli přesvědčeni, že dcera zámožného zlatníka si zaslouží lepší partii, 

než je o třináct let starší chudý skladatel. Na postoji rodiny se nezměnilo nic, 

ani když Annin otec, Jan Jiří Čermák, koncem února 1873 zemřel; zdá se, že 

Dvořák při kompozici předehry Romeo a Julie, kterou dokončil v únoru 1873, 158 

neměl na mysli ani tak velký milostný příběh světové literatury, jako spíše svoji 

vlastní situaci – hlubokou lásku k Anně a odpor rodiny Čermákovy. Ale uplyne 

jen několik měsíců a všechno je jinak: Anna je těhotná a vzhledem k tehdejším 

morálním představám se svatba jeví jako žádoucí řešení. 

155 Svatobor byl obecně prospěšný spolek, založený v r. 1862 na podporu spisovatelů v nouzi. 

K jeho zakládajícím členům patřili František Palacký a Ladislav Rieger. 

156 ADKD I, 120. 

157 Dalibor II, 1874, 303. 

158 B 35; předehra je dnes považována za ztracenou. O Dvořákově úmyslu napsat předehru informoval 

Dalibor již v květnu 1873: Skladatel nyní zabývá se opět s velkou prací orkestrální, totiž s ouverturou 

k Shakespearově dramatu „Romeo a Julie“… (Dalibor I, 1873, 206).


Dvořákova manželka Anna, roz. Čermáková, 

jeho někdejší žákyně 

Vzájemná náklonnost manželů Dvořákových musela být hluboká. Milý 

drahoušku 159 a Milá ženuško, 160 tak začínají skladatelovy dopisy, které posílal 

ženě z Londýna, a na konci Dvořákova dopisu z Vysoké stojí: 

Všecko je zde velmi krásné a těší mne to velice, a přece je mi zde smutno bez – – – 

Tebe! Tvůj, Tvůj, na věky Tvůj Antonín 161 

Anna Dvořáková měla na starosti celou domácnost a také rodinný rozpočet. 

Zdá se, že pro Dvořáka byla ideální ženou. I Johannes Brahms ji popsal 

jako vzornou manželku, která svému muži odklízí z cesty každou nepříjemnost, dbá na 

studium dětí a pečuje o všechno. 162 Milovala hudbu a dobře zpívala (jako altist- 

159 Dvořák manželce 18. 8. 1885, ADKD II, 79; na konci dopisu stojí: Kdykoliv otvírám tobolku a vidím 

naše robátka, líbám je a Tebe v duchu. Buď sbohem. Tvůj Antonín (tamtéž, 80). 

160 Dvořák manželce 17. 3. 1884, ADKD I, 401. 

161 Dvořák manželce 22. 5. 1885, ADKD II, 48. 

162 Brahmsův výrok in: Richard Heuberger, Erinnerungen an Johannes Brahms. Tagebuchnotizen aus 

den Jahren 1875 –1897, první úplné vydání: Kurt Hofmann, Tutzing 1971, 153.

106 

Životopis 

ka účinkovala na koncertech v pražských kostelích), a tak se mohla podílet 

i na manželově práci: pomáhala mu korigovat party, v roce 1886 ho doprovázela 

na cestě do Anglie, radila mu v koncertních záležitostech, někdy ho k vystoupením 

dokonce pobízela, 163 a byla i první interpretkou některých jeho děl. 164 

V harmonickém manželství Dvořákových existovala přirozeně i malá tajemství, 

jaká se mohou vyskytnout v každé rodině. Týkala se většinou finančních 

příspěvků, které Dvořák bez ženina vědomí posílal otci Simrockovým prostřednictvím. 

V jednom dopise nakladateli čteme: 

Za laskavost prokázanou mému otci děkuji Vám srdečně, jen Vás opětovně prosím, 

abyste se v dopisech mně zasílaných nikdy o tom nezmiňoval. 165 

Obrat 

V srpnu 1873 byly v Prozatímním divadle pod Smetanovým vedením zahájeny 

zkoušky na operu Král a uhlíř, kterou Dvořák složil roku 1871 pod dojmem 

Mistrů pěvců norimberských, tehdy v Praze uvedených. Jak sám později řekl, 

v harmonii a v zacházení s orchestrem byl zřetelně ovlivněn Wagnerem. 166 V průběhu 

zkoušek se brzy ukázalo, že opera tato byla pro poměry české scény příliš velkolepě 

koncipována 167 a klade jak na sólisty, tak sbor a orchestr nesplnitelné nároky. 

Všichni do jednoho si stěžovali, že hudba je pro ně příliš obtížná, nekonečně těžší než 

Wagner […] sice originální a dobře udělaná, ale nedá se zpívat, říká o tom Dvořák 

v londýnském interview, 168 a téměř týmiž slovy vzpomíná na situaci při zkouškách 

kapelník Adolf Čech, tehdejší Smetanův asistent a Dvořákův přítel: 

Když jsme asi čtyři neděle pilně studovali, dospěl Dvořák, který studoval se sólisty, 

k náhledu, že celé dílo jest příliš komplikované, jednotlivé partie činí pěvcům takřka 

nepřemožitelné obtíže. 169 

163 Srov. např. Dvořákův dopis Antonínu Rusovi ze 7. 4. 1886 (ADKD II, 143), ze kterého vyplývá, 

že se skladatel rozhodl dirigovat provedení svého Stabat Mater v Kroměříži teprve na naléhání 

své ženy. 

164 Např. písně Ave Maria (B 68), Ave maris stella (B 95), které Dvořák složil v letech 1877 a 1879 

během letního pobytu na zámku Sychrov u Turnova, poprvé provedla Anna v tamní zámecké 

kapli. Písně byly původně určeny pro alt a poprvé vyšly v nakladatelství E. Starého s věnováním 

Uxori carissimae, což obojí dokládá, že je Dvořák napsal speciálně pro svoji ženu. I při premiéře 

dueta pro alt a baryton O sanctissima (B 95) z roku 1897, která se konala 8. září téhož roku, zpívala 

altovou partii Dvořákova žena – snad jako dárek k manželovým narozeninám. 

165 Dvořák Simrockovi 1. 11. 1881, ADKD I, 268; podobná pasáž je v dopise z 10. 12. 1881: …nezmiňujte 

se o těch 100 markách pro mého otce (srov. ADKD I, 272). 


167 Zpráva policejního ředitelství v Praze českému místodržitelství z 25. 9. 1875, týkající se uchazečů 

o umělecké stipendium; ADKD IX, 163. 


169 Šourek, Život a dílo I, op. cit., 124.


V září 1873 byly zkoušky zastaveny a plánované uvedení opery zrušeno. 

Dvořák musel pociťovat velké zklamání, když držel v ruce vrácenou partituru, 

kterou kdysi posílal do Prozatímního divadla s takovými nadějemi. Nezdar ho 

sice neodradil od další práce, ale přiměl ho k sebekritickému pohledu na dosavadní 

tvorbu a k úvahám o vlastním skladatelském přístupu. Některé skladby 

z let 1866 –1871, onoho bláznivého období svého komponování, 170 prostě zničil; 

díla, která před jeho kritickým zrakem obstála, opatřil novými opusovými čísly. 

A v průběhu tohoto sebekritického hodnocení, tohoto hledání sebe sama, se 

jeho tvorba – v jejímž centru jsou příznačně opět smyčcové kvartety – začíná 

proměňovat. Podobně jako už v Klavírním kvintetu op. 5 a v Hymnu Dědicové 

Bílé hory se Dvořák odklání od novoněmecké školy. Jeho melodická invence 

pracuje znovu se symetričností a opakováním, témata jsou opět exponována, 

harmonická stránka je modulačně střídmější, srozumitelnější a přístupnější. 

Namísto někdejších formálních výbojů se objevují formy připomínající skladby 

z roku 1865, avšak koncentrovanější, s jasnějšími konturami a proporčně 

vyváženější. Vrchol této nové formální ukázněnosti, která bývá často označována 

jako „klasická“, představuje Smyčcový kvartet a moll op. 16 ze září 1874, 

vycházející ze zkušeností s předchozími kvartety op. 9 a op. 12. Tak např. 

jednotlivým oddílům 1. věty tohoto kvartetu dal Dvořák téměř stejný počet 

taktů a tedy prakticky stejnou délku: 171 

expozice oblast hlavního tématu 1. část 29 taktů 

2. část 29 taktů 

oblast vedlejšího tématu 

46 taktů 

epilog 

12 taktů 

} 

} 

58 taktů 

58 taktů 

provedení 1. část 25 taktů 

} 50 taktů 


3. část 50 taktů 50 taktů 

repríza oblast hlavního tématu 1. část 29 taktů 


} 50 taktů 


oblast vedlejšího tématu 55 taktů 55 taktů 58 t. 

coda 

29 taktů 

Provedení 1. věty má přitom přesvědčivou logiku, do té doby neobvyklou: 

začíná v a moll, v první polovině se harmonicky propracovává až do tritónové 

tóniny Es dur a odtud zase symetricky zpět do a moll. Do této proporční 

170 Josef Zubatý, Anton Dvořák, op. cit., 4. 

171 Tabulka vychází z přílohy k referátu Symmetrische Tritonusdistanzen in Dvořáks Kammermusik, který 

přednesl Hartmut Schick na pražském dvořákovském sympoziu 1989; viz též Schick, Studien 

zu Dvořáks Streichquartteten, op. cit, 158n.

108 

Životopis 

koncepce zahrnul Dvořák i obě krajní věty kvartetu, z nichž každá má 379 

taktů, a obě věty střední, které mají v součtu téměř týž počet taktů. To vše 

dohromady jsou znaky nového skladatelského přístupu, je to výsledek Dvořákova 

úsilí o koncentrovanost formy. 172 Asi se nezmýlíme, budeme-li tuto téměř 

schematicky vypadající ukázněnost považovat také za reakci na formální výhrady, 

které znovu a znovu zaznívaly v recenzích na Dvořákovy instrumentální 

skladby a nechyběly ani v kritice na jeho 3. symfonii, komponovanou od dubna 

do července 1873, jejíž premiéru dirigoval v březnu 1874 Bedřich Smetana: 

Načež jsme vyslechli novou symfonii (z Es) nadaného našeho Antonína Dvořáka. 

Ačkoliv máme příčiny vytýkati, že práce tato není ještě dokladem urovnané jednotnosti 

a rozvahy v úpravě myšlének veskrze poetických a nadšených, jakož mírnější upotřebování 

bezúčelných efektů, jež vyrušují někdy zbytečně z pěkné nálady i posluchače, 

doznati musíme skladateli tentokráte mocnější páže, jakým ovládal formu, jakož bohatost 

motivů, pomocí jichž zbudoval nové toto své dílo. 173 

Že Dvořák začal ohlas své hudby velmi brzy bedlivě sledovat, je nejen 

pochopitelné, nýbrž pro jeho osobnost dokonce typické. Když primárius 

Benewitzova kvarteta v roce 1873 odmítl jeho Kvartet f moll op. 9 kvůli nedostatku 

kvartetního slohu, 174 reagoval Dvořák slovy: já jsem myslil, že jsem napsal 

dílo, co bude [] bořit svět a vono nic vztek. 175 A později se takto projevoval častěji. 

V dopise Balduinu Dörffelovi, pracovníku Simrockova nakladatelství, např. 

žádá o zaslání skandinávských dopisů od Bülowa, které mě tak zajímaly, že bych se 

rád seznámil s jejich 5. sešitem, 176 ovšem ne kvůli Bülowovým dojmům z cesty po 

Skandinávii, ani ne kvůli Bülowovým eventuálním a pro českého skladatele 

jistě zajímavým názorům na hudbu Edvarda Griega, Dvořákova norského 

současníka, nýbrž proto, že právě ve zmíněném 5. sešitě se Bülow pochvalně 

vyjádřil o skladateli Dvořákovi (a poněkud kriticky o nakladateli Simrockovi). 

177 Na Hanslickovu poznámku k 7. symfonii, že Scherzo je skvostné, „v ostatních 

větách pozouny příliš pohlcují kontury“, 178 kterou kritik vyslovil o několik 

172 Na konci 4. věty autografu si Dvořák také počet taktů poznamenal (ovšem chybně): Fine, 370 

taktů; srov. Schick, op. cit. 161. 

173 Hudební listy V, 1874, 76. 

174 Srov. Burghauserovu předmluvu ke kapesní partituře, Praha 1980, VI. 

175 Cit. dle: Burghauser 1996, 770. 

176 Dvořák Balduinu Dörffelovi 2. 6. 1882, ADKD I, 306. 

177 Hans von Bülow, Skandinawische Reiseskizzen; vycházely na pokračování in: Allgemeine Deutsche 

Musikzeitung, 5 sešitů z dubna a května 1882; otištěny in: Hans von Bülow, Ausgewählte Schriften, 

vyd. Marie von Bülow, Leipzig 2 1911, sv. III, 2. část, 216 –247. Na straně 240 stojí: vzhledem 

k tomu, že „boj o bytí“, jakým jest deset až dvanáct hodin hudební výuky denně, lze pro vývoj tvůrčího 

talentu považovat spíše za svěrací kazajku než za hnací motor (pozoruhodný příklad Antonína Dvořáka, 

svědčící o opaku, náleží právě jen k výjimkám) […]. 

178 Výrok Eduarda Hanslicka opakuje Simrock v dopise Dvořákovi ze 17. 1. 1887, srov. ADKD VI, 

110; v recenzi na vídeňské provedení 7. symfonie v Neue Freie Presse to Hanslick jen naznačuje: 

přehnané vynakládání síly (i v instrumentaci), otištěno in: Eduard Hanslick, Tagebuch eines Musikers, 

Berlin 1892, 236n.


let později v dopise Simrockovi, od něhož se ji skladatel obratem dověděl, 

reagoval Dvořák typickým způsobem: 

Právě jsem obdržel z Frankfurtu od ředitele muzea Müllera pozvání, abych v březnu 

řídil Symfonii d moll. Uvidím-li Vás tam, rád Vám ukáži, že ani s pozouny nelze kontury 

přehlédnout. Jde jen o to, jak se to udělá! 179 

Vraťme se ale zpět. V roce 1873 se Dvořákův hudební jazyk nejen odklání 

od Wagnera a od formálních experimentů někdejšího bláznivého období, začíná 

být jednodušší, srozumitelnější a prozrazuje vliv slovanského folkloru. Už ve 

Smyčcovém kvartetu f moll op. 9, zkomponovaném krátce po odmítnutí první 

verze opery Král a uhlíř (odtud snad jeho místy smutný tón), použil Dvořák 

jako hlavní téma 1. věty myšlenku, jejíž rytmus připomíná nejednu českou 

lidovou píseň: 180 

Andulko, mé dítě 

Kvartet op. 9 

179 Dvořák Simrockovi 18. [nebo 19.] 1. 1887, srov. ADKD II, 220. 

180 Cit. dle: Schick, op. cit., 120.

110 

Životopis 

A v poslední větě (Allegro molto) téhož kvartetu najdeme takty, jejichž folklorní 

gestus jako by předjímal charakter Slovanských tanců: 

V tématech se teď objevují i modální a zvláště pentatonické obraty, např. v hlavním 

tématu první věty (Allegro molto) Klavírního tria B dur op. 21 z roku 1875: 

nebo v hlavním a vedlejším tématu úvodní věty (Allegro moderato) Klavírního 

kvartetu D dur op. 23 z téhož roku: 

Do Dvořákových děl pronikají taneční věty – opus 9 z roku 1873 má místo 

obvyklého Scherza chopinovsky znějící valčík:


a v Kvartetu a moll op. 16 je Scherzo nahrazeno větou s prvky mazurky a sousedské: 

Polku konečně připomíná také 3. věta Klavírního tria op. 21 nebo finále Klavírního 

tria g moll op. 26:

112 

Životopis 

Rysy nového kompozičního stylu, který se postupně rozšířil i na symfonickou 

tvorbu, uplatnil Dvořák takříkajíc programově v přepracování opery 

Král a uhlíř. „Přepracování“ není ovšem přesný výraz pro to, čím se zabýval 

od dubna do začátku listopadu 1874 a co nemá v dějinách opery obdoby. 

Dvořák se totiž nespokojil s tím, že by obtížně proveditelná místa původní 

verze nahradil snazšími nebo že by odstranil formální nevyváženost či překomponoval 

jednotlivé scény; celé libreto zhudebnil znovu a vytvořil tak druhou 

verzi opery Král a uhlíř, která s první nemá nic společného. 181 Výsledek už není 

ovlivněn Wagnerovými názory, je mnohem bližší operám Lortzingovým nebo 

Weberovým – a téhož vzoru se přidržují i brzy nato vzniklé opery Tvrdé palice 

(1874) a Šelma sedlák (1877). 

Předehra Krále a uhlíře, jejíž původní verze se vyznačovala polyfonní strukturou 

a působila dramaticky až pompézně, teď připomíná český folklor; její 

snadno zapamatovatelné téma se v průběhu skladby často opakuje a vane z něj 

lidová prostota. 

181 K přepracování možná došlo pod dojmem Smetanovy opery Dvě vdovy, která byla poprvé provedena 

v Prozatímním divadle 27. března 1874 a okouzlila svým lehkým mozartovským stylem. 

Bohužel ani první, ani druhá verze Krále a uhlíře nevyšly ještě v SV; jen třetí verze z r. 1887 (což je 

přepracování verze druhé při zachování jejího jádra) existuje jako klavírní výtah z r. 1915 (vydal 

a předmluvou opatřil Otakar Šourek). Následující poznámky k rozdílům mezi první a druhou 

verzí se tedy nutně opírají – jakkoli si je autor vědom problematičnosti takového postupu – 

pouze o začátky témat těchto dvou verzí, uvedené v Burghauserově seznamu.


Předehra, 1. verze 

Předehra, 2. verze 

Začátek 1. jednání (Palouk v lese), v první verzi harmonicky vypjatý používáním 

průtahů a nonových akordů a naznačující vnitřní dění, teď vychází harmonicky 

pouze z čistého trojzvuku na bordunovém základě a v instrumentaci 

dává vyniknout lesním rohům, čímž hudebně a pro posluchače přesvědčivě 

znázorňuje scénický rámec.

114 

Životopis 

Palouk v lese, 1. verze 

Palouk v lese, 2. verze 

A zatímco v původní verzi byl počátek 2. jednání (Lesní krajina) trochu 

tajemný a plný napětí, v nové verzi je prostředí navozeno hudbou spíše bezstarostnou.


Lesní krajina, 1. verze 

Lesní krajina, 2. verze 

Tato verze opery, nejen snadno hratelná, nýbrž i národní namísto wagnerovská, 182 

sklidila při premiéře 24. listopadu 1874 v Prozatímním divadle bouřlivé ovace; 

recenze od Ludevíta Procházky, otištěná v Daliboru, obsahovala kromě mnoha 

jiných oceňujících vět i tuto chválu: 

182 Sunday Times; viz str. 246 v této knize.

116 

Životopis 

První strana Dvořákova rukopisu opery Král a uhlíř v původní verzi


První tato opera, jejížto hudba v převážné míře ryze českou fysiognomií vyniká, 

zdařila se v také míře, že o další produkci Dvořákovu nepotřebujeme býti v starostech. 

Pravou cestu ku chrámu samostatné hudební uměny slovanské skladatel přes vše dlouholeté 

bloudění nalezl. 183 

To znamená, že po sebekritickém zhodnocení v roce 1873 dospěl Dvořák 

velmi brzy k samostatnému, národně zabarvenému individuálnímu stylu a při 

hledání sebe sama nalezl výchozí bod pro svou tvorbu. Od této chvíle není jeho 

umění ovlivňováno novoněmeckým směrem, nýbrž tradicí klasiků, neposunuje 

a neprolamuje hranice, nýbrž vytříbeným způsobem naplňuje a originálně 

obohacuje existující normy a dává vzniknout dílu, jež si prorazilo cestu do 

světa. Avšak Dvořák se nedočkal chvály ode všech. Nejpozději od okamžiku, 

kdy dosáhl úspěchů v cizině, se začínají v rámci konfliktu mezi smetanovci 

a dvořákovci, který propukl na začátku osmdesátých let, hlasitě ozývat obvinění 

z konzervatismu a hudebního zpátečnictví, vyslovovaná předtím spíše jen 

skrytě. Dvořák prý se vrací k „zastaralým formám“, zejména k symfonii a k dílům 

komorním (jimiž nicméně významně přispěl k internacionalizaci české národní 

hudby v 19. století), jeho hudbě se vytýká přílišná líbivost a závislost na vzoru 

Smetanově. 184 

Rodina 

Kromě práce na Smyčcovém kvartetu op. 9, při níž hledal směr svého dalšího 

skladatelského vývoje, zaměstnávala Dvořáka na podzim roku 1873 vzhledem 

k blížícímu se datu svatby jistě také myšlenka, že se brzy bude muset starat 

o tříčlennou domácnost. Skladatelskou činností rodinu neuživí – to jasně ukázala 

finanční ztráta způsobená odmítnutím Krále a uhlíře – a těch 60 zlatých 

měsíčně za hodiny klavíru bude stačit sotva na to nejnutnější. Vědom si těchto 

vyhlídek začíná Dvořák ještě před svatbou vyučovat na soukromé pražské 

hudební škole Jana Augusta Starého a pravděpodobně počátkem roku 1874 se 

uchází o uvolněné místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha. Rozhodnutí padlo 

10. února 1874: 

Rada městská propůjčila místo varhaníka při farním chrámu Páně sv. Vojtěcha, 

kteréž se uprázdnilo po Janu Aug. Starém, Antonínu Dvořákovi, učiteli hudby a skladateli, 

bytem č. p. 27 na Florenci s tou podmínkou, aby místo toto osobně a řádně 

zastával, a vyzývá jej zároveň, aby službu dnem 15. února b. r. nastoupil a se za tou 

příčinou v úřadě zádušním ohlásil. 185 

183 Dalibor II, 1874, 415; premiéru dirigoval Adolf Čech, protože Smetana se začátkem září musel 

v důsledku ohluchnutí vzdát hudebního vedení Prozatímního divadla. 

184 Tak reprodukuje tehdejší výtky Foerster, Poutník, op. cit., 134n. 

185 VD, 26n; na udané adrese (byt tchyně) bydlel Dvořák s Annou po svatbě; po narození dítěte 

se přestěhovali do bytu v ulici Na rybníčku. Zmíněný bývalý varhaník J. A. Starý byl zároveň 

majitelem soukromé hudební školy, na níž Dvořák krátce předtím začal vyučovat.

118 

Životopis 

Podle nařízení městské rady se Dvořák 15. února ujímá nové funkce s platem 

126 zlatých ročně. Jeho povinností je hráti denně o šesté hodině ranní tichou 

mši svatou, což pro jeho životní rytmus není žádná změna – vždycky vstával 

časně a začínal den návštěvou kostela. V neděli a ve svátek doprovází na svatovojtěšských 

varhanách, malém stroji prostičké dispozice a sešlém stářím, mši v šest, 

v devět a v jedenáct hodin, odpoledne pak ve tři. 186 Na první pohled by se zdálo, 

že pro skladatele se taková jednotvárná činnost brzy musela stát ubíjející 

povinností, ale práce v kostele sv. Vojtěcha byla ve skutečnosti jednou z nejzajímavějších 

v celé Praze. O tomto malém farním kostele blízko dnešního 

Národního divad la bylo známo, že se zde provozuje nejkrásnější a nejznamenitější 

církevní hudba ze všech pražských kostelů. 187 Zasloužil se o to Josef Foerster, otec 

skladatele Josefa Bohuslava Foerstra a Dvořákův bývalý učitel na varhanické 

škole. Jako regenschori u Sv. Vojtěcha působil od roku 1866 a nejenže dokázal 

ze zdejšího kostelního sboru, v němž zpívali i členové českého operního 

souboru, udělat jedno z nejlepších těles ve městě, nýbrž sledoval i nové trendy 

v církevní hudbě. 

Mše s pompézním orchestrálním doprovodem umlkly, místo nich zavedl Foerster, 

zastánce reformních snah v chrámové hudbě, mše s prostým orchestrálním doprovodem 

nebo skladby a capella. Obzvláštního věhlasu dosáhl kostel sv. Vojtěcha stylově správným 

prováděním mší a jiných kompozic velkého klasika církevní hudby, Palestriny. 188 

Při mnoha těchto kostelních produkcích, na nichž kromě děl Palestrinových 

zněla i hudba Gregoria Allegriho, Franze Xavera Witta a Josefa Foerstra, hrál 

Dvořák – podle regenschoriho vždy spolehlivý a dbalý svých povinností 189 – na 

varhany nebo na harmonium. Dostal se tak po delší době do bezprostředního 

styku s hudební oblastí, jíž se po absolutoriu varhanické školy úplně přestal 

zabývat a k níž se vrátil až při komponování Stabat Mater v letech 1876/1877. 

Za několik týdnů po zahájení činnosti u Sv. Vojtěcha se stal Dvořák otcem: 

syn Otakar, prvorozený z celkem devíti dětí manželů Dvořákových, přišel na 

svět 4. dubna 1874. Tím vstoupilo do skladatelova života téma „děti a rodina“, 

které od té chvíle určovalo jeho osobnost stejně významně jako hudba, zbožnost, 

láska k přírodě či nadšení pro lokomotivy a parníky. Možná to vůbec 

nebyla náhoda, že Dvořáka právě v té době zaujalo libreto opery Tvrdé palice, 

v jehož ději se kromě venkovského života objevuje prvek rodičovských starostí 

a rodičovské lásky. Vždyť v pozdějším dopise Simrockovi zaznívá podobná 

myšlenka jako v libretu: 

186 Všechny údaje o Dvořákových varhanických povinnostech podle: Foerster, Poutník, op. cit., 130. 

187 Zpráva českého místodržitele ministerstva kultu a vyučování z 29. 7. 1874, týkající se uchazečů 

o umělecké stipendium; ADKD IX, 147. 

188 František Pala v úvodní studii Josef Bohuslav Foerster und seine Lebenserinnerungen in: J. B. Foerster, 

Der Pilger. Erinnerungen eines Musikers, Praha 1955. 

189 Foerster, Poutník, op. cit., 131.


Jako otec musím pečovat o početnou rodinu [několik řádek předtím říká přesně: 

5 dětí, jejichž nároky stran výchovy etc. stále rostou], musím nejenom jíst a oblékat 

se, ale také se starat o budoucnost, t. zn. střádat pro svoje děti, abych jim mohl opatřit 

jistou existenci! 190 

Jak velice Dvořák k dětem lnul, co pro něj rodina znamenala, ukazují dopisy 

z Ameriky. Dá Pánbůh, že 31. května budu již vidět v tváře svých milých, tak dlouho 

postrádajících dítek, 191 píše v dopise z New Yorku, a když pak děti koncem května 

do Ameriky konečně dorazily, byla to pro Dvořáka tak významná a radostná 

událost, že na poslední straně rukopisné partitury symfonie Z Nového světa 

pod slovy Chvála Bohu poznamenal: Děti přijely do Southamptonu! (1.33. odp: 

telegram přišel.) 192 

Avšak předtím, v sedmdesátých letech, byla šťastná mladá rodina těžce 

zkoušena osudem. V srpnu 1875 zemřela dva dny po narození dceruška Josefa; 

vzhledem k tehdejší vysoké kojenecké úmrtnosti to byla sice událost smutná, 

ale běžná. Naproti tomu dvě nepochopitelné tragédie, k nimž došlo v létě 1877, 

musely být nevýslovně bolestné: Dvořákovi přišli o obě zbylé děti. V polovině 

srpna 1877 se právě rok stará Růženka, jen na chvilku ponechaná bez dohledu, 

napila z láhve s fosforovým roztokem, který tehdy měla každá rodina k výrobě 

zápalek, a otrávila se. Ani ne za měsíc, přesně v den Dvořákových 36. narozenin, 

zemřel prvorozený Otakar na neštovice. V náhle prázdném a tichém bytě, 

ještě nedávno plném smíchu a radosti, zavládl smutek a beznaděj. 193 

Jistě není náhodou, že v takové náladě se Dvořák vrací začátkem října 1877 

ke svému Stabat Mater, které zkomponoval o rok dřív, ale nechal ležet; teď jeho 

instrumentaci dokončuje během několika týdnů. Ve víře v Boha hledá útěchu 

a sílu k přijetí tragické situace. Že by však Stabat Mater, nad nímž se vznáší duch 

takové upřímné katolické velebnosti spojené s tak velkým smyslově melodickým půvabem, 

že to mohl napsat jen věřící člověk, 194 skutečně vytvořil mezi únorem a květnem 

1876 pod dojmem smrti dvoudenní Pepičky, to není tak jednoznačné, jak 

se leckde píše. 195 V dopise Hansi Richterovi neoznačuje Dvořák za těžkou ránu 

její úmrtí, nýbrž pozdější ztrátu obou dalších dětí: 

190 Dvořák Simrockovi 16. 4. 1886, ADKD II, 146. 

191 Dvořák Emilu Kozánkovi 12. 4. 1893, ADKD III, 185. 

192 Autograf 9. symfonie, 118; cit. dle faksimile, vydal a komentoval Jarmil Burghauser, Praha 1972. 

Josef Jan Kovařík, tehdy stálý Dvořákův průvodce, vzpomíná: … prvým rokem [v Americe], kdy 

zanechal čtyři dítky v Praze (Annu, Magdu, Otakara a Aloisii), […] často se mu po dítkách zastesklo. Ale 

druhý rok jeho pobytu v Americe, kdy měl celou rodinu kolem sebe, byl, mám pevně zato, tím nejšťastnějším 

rokem v jeho životě; VD, 126. Tehdy také věnoval Dvořák svým dětem právě složenou Sonatinu 

G dur pro housle a klavír op. 100. 

193 Manželé Dvořákovi – pravděpodobně aby unikli vzpomínkám – opustili v listopadu 1877 svůj 

první byt v ulici Na rybníčku a přestěhovali se do bytu v Žitné ulici č. 10. 

194 Simrock Brahmsovi 18. 3. 1881, in: Johannes Brahms und Fritz Simrock. Weg einer Freundschaft. 

Briefe des Verlegers an den Komponisten, ed. Kurt Stephenson, Hamburg 1961, 158. 

195 Ve dvořákovské literatuře se do souvislosti se smrtí dcery Pepičky dává také Dvořákovo Klavírní 

trio g moll op. 26 z ledna 1876. Argumentuje se nejen náladou skladby, nýbrž i tím, že Smetanovo

120 

Životopis 

Lituji převelice, že jste byl stižen tak těžkou ranou, neboť to znám z vlastní zkušenosti, 

když jsem ztratil obě své děti. Dej Bůh, aby bylo opět vše v pořádku. 196 

S komponováním začal Dvořák teprve půl roku po první smutné události ze 

září 1875 – kdežto k jeho instrumentaci přistoupil bezprostředně po dvojí 

tragédii roku 1877. A konečně: V listopadu 1875 hrál Dvořák part harmonia 

při provedení Stabat Mater od Franze Xavera Witta. 197 Není možné, že právě 

to bylo pro něho podnětem ke zhudebnění téhož textu Snad u něho vzbudilo 

Wittovo dílo tutéž nelibost, o níž se zmiňuje Janáček, jenž se s Dvořákem 

důvěrně znal: 

Jeden moment jako šleh rozsvěcoval mi vždy tajnu jeho tvorby. Neměl výrazu dosti 

příkrého pro Škroupův „Kde domov můj“ – byl by složil i novou českou Hymnu – 

a za nedlouho skládá na motivy Škroupovy hudbu ke Kajetánu Tylu! Listuje podrážděn 

Berliozovo Requiem a brzo ohlašuje se výtisk jeho Requiem. […] Zažíhal, jak dalece 

a na čem, se stejnou nevraživostí podnět ku svým ostatním skladbám […] 198 

Že totiž Dvořák s reformními snahami Foerstrovými, Wittovými a dalších 

církevních autorů nekoketoval, že měl proti nim spíše jisté výhrady, dokazují 

všechny jeho duchovní skladby, také a snad především Stabat Mater – smyslově 

melodicky půvabné, „nereformované“, a přesto upřímně katolicky velebné. 199 

V únoru 1877 dává Dvořák v kostele sv. Vojtěcha výpověď. Nebyl na tomto 

zaměstnání finančně závislý už od roku 1875, kdy poprvé obdržel značný 

obnos – vídeňská komise vyhověla jeho žádosti o státní umělecké stipendium, 

kterou podal v červenci 1874. V Hanslickových vzpomínkách čteme: 

V lednu 1863 byla zřízena nová dobročinná instituce ministerstva školství: každoročně 

se udílela stipendia nemajetným talentovaným umělcům, kteří se již uvedli 

samostatnými pracemi. […] Pro každou ze tří sekcí (poezie, výtvarné umění, hudba) 

byli ministerstvem jmenováni tři členové komise, kteří měli podané žádosti a díla společně 

zkoumat a posoudit. Zodpovědnost za hudební sekci byla svěřena mně a je v mých 

rukou dodnes. Bylo pro mne radostí získat v osobě Essera a Herbecka, později Brahmse 

a Goldmarka, dva znamenité kolegy. Mezi tvůrčími umělci, pro něž jsou stipendia určena, 

hrají hlavní roli přirozeně malíři, sochaři a architekti. […] Nutnost nákladných 

klavírní trio složené po smrti dcery Bedřišky je v téže tónině g moll; tuto interpretaci nedávno 

zpochybnil Schick, op. cit. 188. 

196 Dvořák Richterovi před 10. 3. 1881, ADKD I, 243. 

197 Provedení 22. listopadu 1875 řídil Josef Foerster. Kromě Wittova Stabat Mater se hrálo Credo 

z Palestrinovy Missa Ascendo ad Patrem, Allegriho Veni, Sancte Spiritus a Skuherského Missa IV 

(Gloria); všechny údaje podle rukopisu revidovaného vydání Burghauserova katalogu. (Pozn. 

red.: V tištěné verzi tohoto katalogu však na seznamu skladeb provedených 21. a 22. listopadu 

1875 Wittovo Stabat Mater ani jmenovaná díla Allegriho a Skuherského nejsou, viz Burghauser 

1996, 568.) 

198 VD, 96. 

199 Simrock Brahmsovi 18. 3. 1881, viz pozn. 194.


studijních cest pro výtvarné umělce je první příčinou, proč rakouským hudebníkům 

připadne zpravidla jen nepatrná část celé sumy stipendií. Dalším důvodem je současný 

malý rozsah hudební produkce, zde i v jiných zemích. […] „Kdyby dnes ještě žil Mozart 

nebo Schubert!“, povzdechl si na závěr naší první schůze Grillparzer. Tehdy jsme měli 

génie a žádnou podporu pro ně; dnes rozdáváme podpory a nemáme génie. […] Přesto 

se však smíme těšit z několika slibně se vyvíjejících skladatelských talentů, kteří takto 

podporováni a povzbuzováni brzy vzbudili svými významnými díly pozornost hudební 

veřejnosti. Jsou to především Dvořák a Goldmark. Z mladších talentů patří k takto 

vyznamenaným také R. Heuberger, E. Mandyczewski, R. von Perger, Julius Zellner, 

Robert Fuchs, Hugo Reinhold aj. 200 

V roce 1874 bylo Dvořákovi uděleno stipendium ve výši 400 zlatých. Komise, 

kterou tehdy tvořili Johann Herbeck, Otto Dessoff a Eduard Hanslick, se 

vyjádřila k žadateli Dvořákovi a jeho uměleckým kvalitám takto: 

Anton Dvořák z Prahy, stár 33 let, učitel hudby, zcela bez prostředků. Předkládá 15 

skladeb, mezi nimi symfonie a ouvertury pro velký orchestr, v nichž si nepochybný talent 

razí cestu ovšem ještě formálně nedokonalým a nezvládnutým způsobem. V mnohem 

ryzejší, utěšenější podobě se tento talent projevuje ve Dvořákových „Písních z Rukopisu 

královédvorského“, které svědčí o skutečném a osobitém nadání. Že jeho orchestrální 

a sborové skladby byly v Praze prováděny opakovaně na veřejných velkých koncertech, 

mluví v každém případě také v jeho prospěch. Žadatel, který si dodnes nemohl opatřit 

ani vlastní klavír, si zaslouží, aby mu stipendiem bylo v jeho tíživé situaci ulehčeno 

a dostalo se mu povzbuzení k bezstarostnější tvorbě. J. Herbeck, c. k. ředitel, F. Otto 

Dessoff, Dr. Eduard Hanslick, referent. 201 

Také v letech 1875 a 1876 žádal Dvořák o stipendium úspěšně; roku 1875 dostal 

znovu čtyři sta zlatých, v následujícím roce dokonce pět set. 

Pro Dvořákovu další životní cestu byla rozhodující žádost podaná v roce 

1877, k níž skladatel přiložil kromě svazku komorní hudby, Serenády E dur 

a Variací pro klavír především svá dueta, vydaná tiskem, 202 což byly Moravské 

200 Hanslick, Aus meinem Leben, 181–182. Srov. Dokonalý antiwagnerián Eduard Hanslick. Paměti, 

fejetony, kritiky, ed. Jitka Ludvová, Praha 1992, 150. V životopisném úvodu k recenzi na vídeňské 

provedení Dvořákovy Rapsodie op. 45/3 (Neue Freie Presse 23. 11. 1879) píše Hanslick: Většina 

žádostí o stipendium, každoročně zasílaných na ministerstvo spolu s těžkými partiturami, pochází zpravidla 

od skladatelů, kteří z vlastností zákonem požadovaných – mládí, nemajetnost a talent – mohou doložit 

pouze první dvě, třetí postrádajíce. Bylo tedy pro nás velmi příjemným překvapením, když jednoho dne 

předložil žadatel z Prahy, Anton Dvorak, doklady silného, jakkoli ještě nevyzrálého skladatelského talentu. 

Vzpomínáme jmenovitě na symfonii, která komponována živelně a bez zábran jevila přitom takový 

talent, že u Herbecka, tehdy člena naší komise, vzbudila živý zájem. Cit. dle: Concerte, Componisten 

und Virtuosen der letzten 15 Jahre 1870 –1885, Berlin 1886, 247; Srov. Dokonalý antiwagnerián, 264. 

201 Zpráva komise z listopadu 1874, srov. ADKD IX, 150n. Mezi 15 přiloženými skladbami byly 

3. a 4. symfonie a pravděpodobně i předehra ke Králi a uhlíři. 

202 Dvořákova žádost o udělení uměleckého stipendia z 26. července 1877, ADKD IX, 198; šlo o Serenádu 

pro smyčce E dur op. 22 z května 1875 a Tema con variazioni pro klavír op. 36 z prosince 1876.

122 

Životopis 

dvojzpěvy op. 29 a 32, zkomponované v době od května do července 1876 

a vydané vlastním nákladem. Vznikly podobně jako Moravské dvojzpěvy op. 20 

z března 1875 na podnět rodiny pražského kupce Jana Neffa, v níž Dvořák 

od začátku roku 1873 vyučoval hře na klavír. Marie Neffová, manželka Jana 

Neffa, o tom vypravuje ve svých vzpomínkách: 

Před mnohými léty (asi 28), když Dvořák byl teprv na začátku své kariéry, přivedl 

nám jednou známý náš Dvořáka domů, chtěje „mladého talentovaného hudebníka“, 

jak řekl, doporučiti za svého zástupce u vyučování ve hře na klavír v naší rodině. 

Strávili jsme pak mnohý pěkný večer při domácí hudební zábavě. Zejména dvojzpěvy 

nás bavily, jež Dvořák ochotně doprovázel. Jen omezenosť výběru nás trápila. Omrzelo 

nás konečně omílat stále jen Mendelssohna a jiné německé skladby. Můj muž, horlivý 

Moravan, jednou za řeči prohodí k Dvořákovi: „Což by se nedalo v dvojzpěvy složit 

něco domácího, na příklad moravské písně“ „Proč ne – na to Dvořák – vyhledejte si 

pěkné texty, ostatní obstarám.“ Ujednáno, vykonáno. Naše vychovatelka vypůjčila si 

Sušilovu sbírku, vybrala dle svého vkusu asi 15 písní a Dvořák slíbil, že k nim napíše 

druhý hlas a průvod. Za několik dnů však si věc rozmyslil. „Já to dělat nebudu – řekl – 

chcete-li, napíšu dvojzpěvy dle svého vkusu, k tomuhle druhé hlasy psát nebudu!“ Nikdo 

nenaříkal a Dvořák pustil se po svém do práce a skomponoval svoje slavné „Moravské 

dvojzpěvy“. Věnoval je mně a mému muži jako svým přátelům. 203 

Že Dvořák použil pro tyto duety ze Sušilovy sbírky pouze původní texty, 

a ne původní melodie, je ze skladatelského hlediska pochopitelné: možnost 

ztvárnění lidových melodií byla omezená, jejich harmonický rámec příliš úzký, 

jejich formální průběh příliš jednotvárný. Nemá-li např. harmonizace melodie 

lidové písně Voda a pláč 204 op. 32/7 působit násilně, lze v doprovodu použít 

prakticky jen tři akordy: 

203 Národní listy, 30. 6. 1904, 4. V první polovině 19. století sbíral moravský kněz František Sušil 

melodie a texty moravských lidových písní, katalogizoval je podle oblastí a míst a r. 1835 je 

v Brně vydal pod názvem Morawské národnj Pjsně. Sbírka vyšla znovu r. 1840; Dvořák měl k dispozici 

její 3. vydání z r. 1860 (opatřené novým titulním listem Moravské/národní písně/s/nápěvy 

do textu vřaděnými./Sebral a vydal/František Sušil); srov. též doslov ke 4. vydání sbírky, eds. Robert 

Smetana a Bedřich Václavek, Praha 1941, 747nn. 

204 František Sušil, 4. vydání, 238, č. 635.


Moravské dvojzpěvy, 

titulní list prvního (pouze německého) Simrockova vydání z roku 1878

124 

Životopis 

Z autografu Moravských dvojzpěvů op. 32


Ale právě harmonické bohatství na malé ploše působí ve Dvořákově zhudebnění 

tak neotřele a překvapivě: 

Po rytmické i melodické stránce ovšem Dvořákova invence předlohu připomíná, 

jeho duety jsou podobně prosté a lidové. Právě prostá lidovost Moravských 

dvojzpěvů, rafinovaně prezentovaná, vzbudila zájem Johannesa Brahmse, neboť 

i pro něho byla tato kvalita hlavním estetickým ideálem písňové tvorby. 205 

Brahms, který nahradil v komisi pro udílení uměleckých stipendií Otto Dessoffa 

(pravděpodobně po jeho odchodu z Vídně na podzim roku 1875), 206 se ve 

své funkci seznámil s řadou Dvořákových děl a rozpoznal jeho talent. A díky 

Brahmsově reakci se pražskému umělci splnilo to, co o rok dříve vyslovil jako 

pouhé přání: 

Tím získám naději, že se mi dříve či později podaří proniknout do Německa, což je 

v mém vlastním zájmu. 207 

205 Srov. Christian Martin Schmidt, Johannes Brahms und seine Zeit, Laaber 1983, 64nn. 

206 Clapham, Dvořák, London 1979, 35, klade Brahmsovo členství v komisi omylem již do roku 

1874; přesné datum jeho nástupu do funkce není známo. Společnost přátel hudby ve Vídni 

(Gesellschaft der Musikfreunde Wien) má ve svém archivu (sign. VI 30078 H 25163) exemplář Moravských 

dvojzpěvů vydaných Dvořákovým nákladem s Brahmsovými vlastnoručními poznámkami 

(korektury a opravy deklamace). Titulní strana a jedna notová strana duetu Zajatá jsou otištěny 

in: Musikfest Hamburg 1991. Programmbuch Johannes Brahms/Antonín Dvořák, eds. Susanne Litzel 

a Frank Gottschalk, Hamburg 1991, 39. 

207 Dvořák Rudolfu Wirsingovi, tehdejšímu intendantovi Prozatímního divadla, 3. 7. 1876, srov. 

ADKD I, 125.

335 

CHRONOLOGICKÝ SEZNAM DVOŘ ÁKOV ÝCH DĚL 

Do seznamu byla zahrnuta jen dokončená díla. Informace o nedokončených 

skladbách viz Burghauser 1996, str. 344 –362. Díla označená hvězdičkou jsou 

zničena nebo ztracena. 

1855/1856 Pomněnka, polka pro klavír (B 1) 

1857/1859 *Mše B dur (B 2) 

1860 Polka E dur pro klavír (B 3) 

*Harfenice, polka pro klavír (B 4) 

1860/1861 Polka a kvapík pro Komzákovu kapelu (B 5 – 6) 

1861 Smyčcový kvintet a moll op. 1 (B 7) 

1862 Smyčcový kvartet A dur op. 2 (B 8) 

1865 Symfonie č. 1 c moll (B 9) 

Koncert A dur pro violoncello a klavír (B 10) 

Cypřiše, 18 písní na texty Gustava Pflegra Moravského (B 11) 

Symfonie č. 2 B dur op. 4 (B 12) 

Dvě písně pro baryton na slova Adolfa Heyduka (B 13) 

1865/1869 *Klarinetový kvintet b moll (B 14) 

1867 Meziaktní hudba pro orchestr (B 15) 

1868/1869 Smyčcový kvartet B dur (B 17) 

Smyčcový kvartet D dur (B 18) 

1869/1870 Smyčcový kvartet e moll (B 19) 

1870 Alfred, hrdinská opera o 3 dějstvích, na libreto Karla Theodora 

Körnera (B 16) 

1871 Král a uhlíř, komická opera o 3 dějstvích, na libreto J. B. Lobeského 

(pseudonym pražského právníka Bernharda Guldenera) 

(B 21) 

Pět písní na slova Elišky Krásnohorské (B 23) 

Sirotek, balada pro zpěv a klavír na slova Karla Jaromíra Erbena 

(B 24) 

Rozmarýna, píseň pro zpěv a klavír na slova Karla Jaromíra 

Erbena (B 24bis) 

1871/1872 *Dvě klavírní tria (B 25, 26) 

1872 Hymnus Dědicové Bílé hory pro smíšený sbor a orchestr op. 30 

na slova Vítězslava Hálka (B 27) 

Klavírní kvintet A dur op. 5 (B 28) 

Čtyři písně na srbskou lidovou poezii op. 6 (B 29)

336 Chronologický seznam Dvořákových děl 

Písně na texty z Rukopisu královédvorského op. 7 (B 30) 

*Tři nokturna pro orchestr (č. 2 Májová noc) (B 31) 

1873 *Sonáta a moll pro housle a klavír (B 33) 

Symfonie č. 3 Es dur op. 10 (B 34) 

Romeo a Julie, ouvertura pro velký orchestr (B 35) 

Smyčcový kvartet f moll op. 9 (B 37) 

Romance f moll op. 11, verze pro housle a klavír/verze pro 

housle a orchestr (hlavní téma pochází z pomalé věty kvartetu 

op. 9) (B 38, 39) 

Smyčcový kvartet a moll op. 12 (B 40) 

1874 Symfonie č. 4 d moll op. 13 (B 41) 

Král a uhlíř, 2. verze (B 42) 

Rapsodie a moll pro orchestr op. 14 (původní název Rhapsodie 

přepsal Dvořák na Symphonická báseň) (B 44) 

Smyčcový kvartet a moll op. 16 (B 45) 

Tvrdé palice op. 17, jednoaktová komická opera, na libreto Josefa 

Štolby (B 46) 

1875 Smyčcový kvintet G dur op. 77 (B 49) 

Nokturno H dur op. 40 pro smyčcový orchestr (původní Andante 

religioso z kvartetu e moll; 

Dvořák je použil také jako pomalou 1. větu Smyčcového kvintetu 

G dur; tu později opět vynechal) (B 47) 

Moravské dvojzpěvy op. 20, duety pro soprán, tenor a klavír (B 50) 

Klavírní trio B dur op. 21 (B 51) 

Serenáda E dur op. 22 pro smyčcový orchestr (B 52) 

Klavírní kvartet D dur op. 23 (B 53) 

Symfonie č. 5 F dur op. 76 (B 54) 

Vanda op. 25, tragická opera o 5 dějstvích, na libreto Václava 

Beneše Šumavského (B 55) 

1876 Klavírní trio g moll op. 26 (B 56) 

Smyčcový kvartet E dur op. 80 (B 57) 

Stabat Mater (kompozice a náčrt) 

Dva menuety pro klavír op. 28 (B 58) 

Čtyři písně pro smíšený sbor op. 29 (B 59) 

Moravské dvojzpěvy op. 29, duety pro soprán, alt a klavír (B 60) 

Večerní písně op. 31 na slova Vítězslava Hálka (B 61) 


Koncert pro klavír a orchestr g moll op. 33 (B 63) 

Dumka pro klavír op. 35 (B 64) 

Tema con variazioni pro klavír op. 36 (B 65) 

1877 Tři sborové písně pro mužské hlasy (B 66) 

Šelma sedlák op. 37, komická opera o 2 dějstvích, na libreto 

Josefa Otakara Veselého (B 67) 

Ave Maria pro alt a varhany (B 68)

Chronologický seznam Dvořákových děl 

337 


Symfonické variace op. 78 (B 70) 

Stabat Mater op. 58 (instrumentace) (B 71) 

Kytice z českých národních písní pro mužský sbor op. 41 (B 72) 

Píseň Čecha pro mužský sbor (B 73) 

Skotské tance pro klavír op. 41 (B 74) 

Smyčcový kvartet d moll op. 34 (B 75) 

1878 Z Kytice národních písní slovanských op. 43, tři písně pro mužský 

sbor a klavír (B 76) 

Serenáda pro dechové nástroje d moll op. 44 (B 77) 

Slovanská rapsodie D dur op. 45 č. 1 (B 86) 

Slovanské tance op. 46 pro čtyřruční klavír, 1. řada (B 78) 

Maličkosti op. 47 pro 2 housle, violoncello a harmonium (B 79) 

Smyčcový sextet A dur op. 48 (B 80) 

Capriccio pro housle a klavír (B 81) 

Hymnus k Nejsvětější Trojici pro zpěv a varhany (B 82) 

Slovanské tance op. 46, orchestrální verze (B 83) 

Tři novořecké básně pro zpěv a klavír op. 50 (B 84b) 

Furianty pro klavír op. 42 (B 85) 

Slovanské rapsodie g moll a As dur op. 45 č. 2 a 3 (B 86) 

Pět sborů pro mužské hlasy na texty litevských národních písní 

op. 27 (B 87) 

1879 Slavnostní pochod pro orchestr op. 54 (B 88) 

Mazurek op. 49, verze pro housle a klavír/verze pro housle 

a or chestr (B 89, 90) 

Žalm 149 pro mužský sbor a orchestr (B 91) 

Smyčcový kvartet Es dur op. 51 (B 92) 

Česká suita pro orchestr op. 39 (B 93) 

Polonéza A dur pro violoncello a klavír (B 94) 

Ave Maris Stella pro zpěv a varhany (B 95a) 

O sanctissima pro alt, baryton a varhany (B 95b) 

Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53, 1. verze (B 96) 

Vanda, ouvertura pro orchestr op. 25 (B 97) 

Silhouetty, 12 klavírních skladeb op. 8 (B 98) 

Pražské valčíky pro orchestr (B 99) 

Polonéza Es dur pro orchestr (B 100) 

1880 Valčíky pro klavír op. 54 (B 101) 

Eklogy pro klavír op. 56 (B 103) 

Cigánské melodie, 7 písní pro zpěv a klavír na texty Adolfa 

Heyduka op. 55 (B 104) 

Sonáta F dur pro housle a klavír op. 57 (B 106) 

Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53, 2. verze (B 108) 

Lístky do památníku pro klavír (B 109) 

Šest klavírních skladeb op. 52 (B 110)


Mazurky pro klavír op. 56 (B 111) 

Symfonie č. 6 D dur op. 60 (B 112) 

1881 Legendy pro čtyřruční klavír op. 59 (B 117) 

Dimitrij op. 64, historická opera o 4 dějstvích, na libreto Marie 

Červinkové-Riegrové (počátek kompozice) (B 127) 

Smyčcový kvartet C dur op. 61 (B 121) 

Legendy op. 59 pro orchestr (B 122) 

1882 Josef Kajetán Tyl op. 62, předehra a jevištní hudba k činohře 

Františka Ferdinanda Šamberka (předehra uveřejněna samostatně 

s názvem Můj domov) (B 125, 125a) 

V přírodě, 5 písní pro smíšený sbor op. 63 na slova Vítězslava 

Hálka (B 126) 

Dimitrij (dokončení kompozice) 

1883 Impromptu d moll pro klavír (B 129) 

Klavírní trio f moll op. 65 (B 130) 

Scherzo capriccioso pro orchestr op. 66 (B 131) 

Husitská, dramatická ouvertura pro orchestr op. 67 (B 132) 

Ze Šumavy, charakteristické skladby pro čtyřruční klavír op. 68 

(B 133) 

1884 Svatební košile, kantáta pro sóla, sbor a orchestr op. 69 na slova 

Karla Jaromíra Erbena (B 135) 

Balada d moll pro housle a klavír (B 139) 

1885 Symfonie č. 7 d moll op. 70 (B 141) 

Dvě písně na českou lidovou poezii pro zpěv a klavír (B 142) 

Hymna českého rolnictva pro smíšený sbor a orchestr op. 28 

na text Karla Pippicha (B 143) 

Svatá Ludmila, oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 71, 

na libreto Jaroslava Vrchlického (B 144) 

1886 Svatá Ludmila (dokončení kompozice) 

Slovanské tance op. 72 pro čtyřruční klavír, 2. řada (B 145) 

V národním tónu op. 73, 4 písně pro zpěv a klavír (B 146) 

Slovanské tance op. 72, orchestrální verze (B 147) 

1887 Tercet C dur pro 2 housle a violu op. 74 (B 148) 

Drobnosti pro 2 housle a violu op. 75a (B 149) 

Romantické kusy pro housle a klavír op. 75 (B 150) 

Král a uhlíř, 3. verze 

Cypřiše pro smyčcové kvarteto (B 152) 

Mše D dur op. 86 pro sóla, smíšený sbor a varhany (B 153) 

Žalm 149 op. 72, verze pro smíšený sbor a orchestr (B 154) 

Klavírní kvintet A dur op. 81 (B 155) 

Jakobín op. 84, opera o 3 dějstvích, na libreto Marie Červinkové- 

‐Riegrové (B 159) 

Dvě perličky pro klavír (B 156)

Chronologický seznam Dvořákových děl 

339 

1888 Čtyři písně op. 82 pro zpěv a klavír na slova Otilie Malybrok- 

‐Stie lerové (B 157) 

Jakobín (dokončení kompozice) 

Písně milostné op. 83 pro zpěv a klavír na slova Gustava Pflegra 

Moravského (B 160) 

1889 Poetické nálady op. 85 pro klavír (B 161) 

Klavírní kvartet Es dur op. 87 (B 162) 

Symfonie č. 8 G dur op. 88 (B 163) 

1890 Gavotta pro 3 housle (B 164) 

Requiem op. 89 pro sóla, smíšený sbor a orchestr (B 165) 

Rusalka op. 114, lyrická pohádka o 3 dějstvích na libreto Jaroslava 

Kvapila (B 203) 

1891 Dumky op. 90, trio pro klavír, housle a violoncello (B 166) 

V přírodě op. 91, koncertní ouvertura pro orchestr (B 168) 

Karneval op. 92, koncertní ouvertura pro orchestr (B 169) 

Rondo g moll pro violoncello a klavír op. 94 (B 171) 

1892 Othello op. 93, koncertní ouvertura pro orchestr (B 174) 

Mše D dur op. 86, orchestrální verze (B 175) 

Te Deum op. 103 pro sóla, smíšený sbor, orchestr (B 176) 

Americký prapor op. 102 pro sóla, smíšený sbor a orchestr (B 177) 

1893 Americký prapor (dokončení kompozice) 

Symfonie č. 9 e moll op. 95 Z Nového světa (B 178) 

Smyčcový kvartet F dur op. 96 (B 179) 

Smyčcový kvintet Es dur op. 97 (B 180) 

Sonatina G dur op. 100 pro housle a klavír (B 183) 

1894 Suita A dur op. 98 pro klavír (B 184) 

Biblické písně op. 99 pro zpěv a klavír (B 185) 

Dimitrij, 2. verze (B 186) 

Humoresky op. 101 pro klavír (B 187) 

Dvě klavírní skladby (Berceuse, Capriccio) (B 188) 

1895 Biblické písně op. 99 č. 1–5, verze pro zpěv a orchestr (B 189) 

Suita A dur op. 98b, verze pro orchestr (B 190) 

Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 (B 191) 

Smyčcový kvartet As dur op. 105 (počátek kompozice v New 

Yorku) (B 193) 

Smyčcový kvartet G dur op. 106 (B 192) 

Smyčcový kvartet As dur op. 105 (dokončení kompozice) 

1896 Vodník op. 107, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra 

Erbena (B 195) 

Polednice op. 108, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra 


Zlatý kolovrat op. 109, symfonická báseň podle balady Karla 

Jaromíra Erbena (B 197)


Holoubek op. 110, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra 


1897 Píseň bohatýrská op. 111, symfonická báseň (B 199) 

Jakobín, 2. verze (B 200) 

1898/1899 Čert a Káča op. 112, opera o 3 dějstvích na libreto Adolfa Weniga 

(B 201) 

1900 Slavnostní zpěv op. 113 pro smíšený sbor a orchestr na text 

Jaroslava Vrchlického (k 70. narozeninám Dr. Josefa Tragyho) 

(B 202) 

1901 Svatá Ludmila, recitativy pro scénické provedení (B 205) 

1902/1903 Armida op. 115, opera o 4 dějstvích na libreto Jaroslava Vrchlického 

(B 206)

347 

REJSTŘÍK DVOŘ ÁKOV ÝCH DĚL 

Alfred, opera 16, 55, 56, 83, 91, 92, 93, 246, 

318 

Americký kvartet viz Smyčcový kvartet F dur 

op. 96 

Americký prapor, kantáta op. 102 25, 26, 

195, 200, 284, 300, 339 

Armida, opera op. 115 30, 227, 232 –234, 

251 –253, 300, 340 

Ave Maria 106, 336 

Ave Maris Stella 106, 337 

Bagately viz Maličkosti op. 47 

Cigánské melodie, písně op. 55 150, 163, 269, 

337 

Cypřiše 16, 24, 55, 76, 78, 82, 178, 335, 338 

Česká suita op. 39 20, 337 

Čert a Káča, opera op. 112 28, 29, 227 –229, 

233, 291, 340 

Dechová serenáda viz Serenáda pro dechové 

nástroje d moll op. 44 

Dědicové Bílé hory, hymnus op. 30 17, 18, 

96, 98, 99, 107, 172, 244, 249, 301, 335 

Dimitrij, opera op. 64 21, 22, 25, 27, 145, 

151, 152, 154 –158, 218, 228, 318, 328, 

338, 339 

Drobnosti pro 2 housle a violu op. 75a 300, 

308, 338 

Dumky, klavírní trio op. 90 25, 137, 141, 

181, 184, 190, 282 –285, 312, 314, 336, 339 

Eklogy pro klavír op. 56 175, 270, 337 

Furianty pro klavír op. 42 141, 265, 337 

Holoubek, symfonická báseň op. 110 28, 29, 

95, 220 –223, 315, 318 –320, 325, 339 

Houslová sonáta F dur op. 57 21, 131 

Humoresky pro klavír op. 101 26, 214, 287, 

288, 329, 339 

Husitská, předehra op. 67 22, 25, 135, 146, 

157, 158, 163 –165, 271, 273, 278 –280, 

319, 330, 338 

Jakobín, opera op. 84 23, 24, 27, 44, 157, 

177, 181, 291, 316, 338, 339 

Josef Kajetán Tyl, hudba k činohře op. 62 9, 

21, 131, 132, 142, 152, 318, 338 

Karneval, předehra op. 92 25, 170, 190, 198, 

283, 339 

Klavírní kvartet D dur op. 23 18, 110, 336 

Klavírní kvartet Es dur op. 87 24, 339 

Klavírní kvintet A dur op. 5 17, 96, 97, 107, 

178, 335 

Klavírní kvintet A dur op. 81 23, 178, 277, 

338 

Klavírní trio B dur op. 21 18, 110, 111, 137, 

336 

Klavírní trio e moll op. 90 viz Dumky 

Klavírní trio f moll op. 65 25, 59, 91, 146, 

154, 157, 312, 314, 338 

Klavírní trio g moll op. 26 19, 111, 119, 

138, 246, 336 

Koncert pro housle a moll op. 53 14, 20, 

21, 142, 267, 272, 273, 300, 328, 337 

Koncert pro klavír g moll op. 33 19, 95, 

138, 164, 246, 299, 300, 336 

Koncert pro violoncello h moll op. 104 

26 –29, 214, 218, 225, 227, 288 –300, 306, 

312, 339 

Koncert pro violoncello A dur 9, 16, 55, 

76, 335 

Král a uhlíř, opera 17, 18, 55, 93 –96, 103, 

106, 109, 112, 116, 117, 121, 177, 246, 250, 

335, 336, 338

348 Rejstřík Dvořákových děl 

Legendy op. 59 21, 41, 75, 135, 145, 151, 269, 

273, 312, 318, 338 

Maličkosti op. 47 20, 144, 270, 299, 300, 337 

Májová noc (č. 2 ze Tří nokturen pro 

orchestr) 17, 319, 335 

Mazurek pro housle a klavír op. 49 266, 

330, 331, 337 

Meziaktní hudba 16, 83, 152, 335 

Moravské dvojzpěvy op. 20 18, 122, 125, 

127 –129, 136, 138, 140, 336 

Moravské dvojzpěvy op. 29 a 32 19, 122, 123, 

125, 127 –129, 136, 138, 140, 246, 249, 

250, 264, 313, 336 

Mše B dur 52, 335 

Mše D dur op. 86 23, 280, 300, 338, 339 

Můj domov, předehra op. 62a 22, 36, 131, 

132, 152, 272, 280, 306, 318, 338 

Nokturno op. 40 90, 336 

Novosvětská viz Symfonie č. 9 

O sanctissima 106, 337 

Othello, předehra op. 93 25, 170, 182, 190, 

198, 283, 339 

Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111 

28, 29, 220, 223, 227, 318, 339 

Písně milostné op. 83 24, 76, 178, 182, 190, 339 

Písně na texty Elišky Krásnohorské 17, 95, 

335 

Písně na texty z Rukopisu králové dvorského 

op. 7 17, 96, 121, 246, 335 

Písně op. 73 279, 338 

Poetické nálady pro klavír op. 85 24, 188, 

189, 319, 339 

Polednice, symfonická báseň op. 108 27, 95, 

220, 223, 318, 321, 323 –326, 339 

Polonéza pro orchestr 142, 337 

Pražské valčíky 142 

Předehra k opeře Alfred 93, 318 

Předehra k opeře Král a uhlíř 17, 96, 112, 121 

Requiem op. 89 28, 120, 171, 182, 184, 190, 

193, 300, 314, 328, 339 

Rapsodie op. 14 18, 146, 336 

Romantické kusy op. 75 23, 308, 310, 338 

Romance op. 11 266, 336 

Romeo a Julie, předehra 104, 319, 336 

Rondo pro violoncello g moll op. 94 25, 

194, 283, 284, 339 

Rusalka, opera op. 114 29, 74, 227, 

229 –234, 252, 292, 312, 315, 316, 339 

Scherzo capriccioso op. 66 22, 146, 338 

Serenáda pro smyčcový orchestr E dur 

op. 22 18, 121, 138, 246, 266, 313, 336 

Serenáda pro dechové nástroje d moll op. 44 

20, 135, 314, 337 

Silhouetty pro klavír op. 8 68, 76, 337 

Slavnostní zpěv op. 113 251, 340 

Slavnostní pochod op. 54 142, 337 

Slovanské rapsodie op. 45 19, 141, 142, 144, 

146, 148, 163, 189, 301, 318, 337 

Slovanské tance op. 46 20, 25, 51, 110, 130, 

131, 136 –141, 144, 160, 192, 194, 201, 250, 

264, 265, 274, 299, 312, 313, 318, 331, 337 

Slovanské tance op. 72 23, 145, 166, 

172 –176, 270, 273, 275 –279, 300, 338 

Sonatina G dur pro housle a klavír op. 100 

26, 119, 210, 285 –287, 339 

Stabat Mater op. 58 18, 19, 22, 23, 106, 

118 –120, 160 –164, 172, 246, 248 –250, 

252, 271, 275, 300, 312, 336, 337 

Smyčcová serenáda viz Serenáda pro 

smyčcový orchestr E dur op. 22 

Smyčcový kvartet A dur op. 2 15, 51, 55, 

57, 178, 244, 245, 335 

Smyčcový kvartet As dur op. 105 27, 91, 

220, 290, 339 

Smyčcový kvartet B dur 16, 56, 86, 87, 

89 –91, 335 

Smyčcový kvartet C dur op. 61 21, 91, 133, 

146, 157, 113, 338 

Smyčcový kvartet D dur 16, 56, 86 –89, 91, 

335 

Smyčcový kvartet E dur op. 80 19, 138, 

178 –180, 246, 249, 279, 336 

Smyčcový kvartet Es dur op. 51 20, 141, 

160, 268, 337 

Smyčcový kvartet F dur op. 96 26, 168, 

207, 210, 214, 225, 284, 312, 328, 339 

Smyčcový kvartet G dur op. 106 27, 91, 

220, 290, 314, 319, 339 

Smyčcový kvartet a moll op. 12 9, 17, 91, 

107, 108, 336

Rejstřík Dvořákových děl 

349 

Smyčcový kvartet a moll op. 16 18, 91, 107, 

111, 336 

Smyčcový kvartet d moll op. 34 19, 130, 

138, 266 –268, 337 

Smyčcový kvartet e moll 16, 56, 86, 87, 

89 –91, 335, 336 

Smyčcový kvartet f moll op. 9 9, 17, 91, 

107 –110, 117, 336 

Smyčcový kvintet Es dur op. 97 26, 210, 

214, 287, 303, 339 

Smyčcový kvintet G dur op. 77 18, 90, 178, 

279, 336 

Smyčcový kvintet a moll op. 1 9, 15, 51, 

55 –57, 244, 335 

Smyčcový sextet A dur op. 48 20, 135, 138, 

141, 160, 266, 269, 337 

Suita A dur pro klavír op. 98 26, 285, 288, 

339 

Symfonické variace op. 78 19, 23, 131, 178, 

279, 336 

Svatá Ludmila, oratorium op. 71 23, 135, 

164, 174, 175, 177, 218, 233, 240, 248, 250, 

251, 278, 301, 338, 340 

Svatební košile, kantáta op. 69 22, 23, 95, 

161, 164, 172, 174, 177, 221, 278, 300, 320, 

328, 338 

Symfonie č. 1 c moll 16, 55, 67, 68, 70 –73, 

76, 335 

Symfonie č. 2 B dur op. 4 16, 55, 67, 70, 73, 

74, 76, 178, 272, 306, 335 

Symfonie č. 3 Es dur op. 10 17, 18, 74, 75, 

108, 121, 178, 246, 336 

Symfonie č. 4 d moll op. 13 18, 121, 158, 

178, 246, 336 

Symfonie č. 5 F dur op. 76 18, 24, 138, 178, 

181, 246, 249, 265, 279, 336 

Symfonie č. 6 D dur op. 60 21, 131, 145, 

145, 148, 160, 163, 271, 279, 313, 314, 337 

Symfonie č. 7 d moll op. 70 22 –24, 59, 91, 

108, 109, 131, 145, 146, 151, 158, 165, 174, 

239, 272, 277, 279, 280, 306, 307, 338 

Symfonie č. 8 G dur op. 88 24, 25, 135, 181, 

183, 184, 189, 279 –281, 314, 319, 339 

Symfonie č. 9 e moll op. 95 Z Nového světa 

26, 27, 56, 142, 200 –205, 210, 214, 220, 

225, 243, 255, 279, 284, 299, 305, 307, 308, 

312, 314, 339 

Šelma sedlák, opera op. 37 19, 21 –23, 112, 

145, 151, 156, 250, 271, 313, 336 

Te Deum op. 103 25, 195, 198, 284 –287, 289, 

339 

Tema con variazioni pro klavír op. 36 121, 

246, 336 

Tercet C dur op. 74 23, 338 

Tvrdé palice, opera op. 17 18, 21, 112, 118, 

333 

Valčíky pro klavír op. 54 268, 270, 288, 337 

Vanda, opera op. 25 18, 151, 246, 336 

Vodník, symfonická báseň op. 107 27, 95, 

172, 220, 222, 223, 225, 290, 318, 319, 321, 

325, 339 

V přírodě op. 91 25, 41, 170, 171, 181, 190, 

198, 315, 339 

Ze Šumavy op. 68 22, 25, 75, 188, 194, 329, 

338 

Zlatý kolovrat op. 109 27, 95, 172, 220, 221, 

222, 304, 318, 319, 325, 339

350 

VŠEOBECNÝ REJSTŘÍK 

(Osoby, místa, instituce, pojmy) 

Abraham, Gerald 145, 222 

Albert Hall 161, 163 

Albrecht, Gerd 154 

Allegri, Gregorio 118, 120 

Allgemeiner Deutscher Musikverein 14 

Altmann, Wilhelm 149, 156, 264, 280, 291 

Alžběta, císařovna rakouská 28 

Amerika 33, 119, 161, 172, 189, 191 –217, 

218, 220, 282 –285, 320, 

americké skicáře 200, 203, 210, 220, 221, 

303, 305 

Andersen, Hans Christian 230 

André (hudební nakladatelství) 140, 141, 

250 

Anger, Mořic 55, 234, 244 

Apt, Anton 14, 48, 50, 56, 316 

atonalita, volná 315 

Auber, Daniel François Esprit 63 

Bach, Alexander von 13, 47, 59 

Bach, Johann Sebastian 51, 257 –259, 261n 

Badeni, hrabě Kazimierz 27 

Badeniho jazyková nařízení 28, 29 

Bahn, M. (hudební nakladatelství) 250 

Baker, Theodor 198 

Balakirev, Milij Alexejevič 84 

Bartók, Béla 21 

Bauerová-Lechnerová, Natalie 223 

Bayreuth 17, 18, 21, 23 

Bebel, August 20 

Becker, Jean 18, 20, 22, 142, 266, 268 

Beethoven, Ludwig van 14, 29, 48, 50, 56, 

57, 64, 68, 69, 71, 145, 170, 187, 189, 207, 

224, 243, 244, 256, 257, 259, 261, 262, 300, 

308, 316, 327 

Behring, Emil Adolf 25 

Bellini, Vincenzo 63, 244 

Benda, František 252 

Bendl, Karel 25, 28, 50, 55, 56, 82, 84, 95, 

96, 144, 224, 244, 252 

Bennett, Joseph 163 

Benz, Carl Friedrich 23 

Berg, Alban 225 

Berger, Otto 25 

Beringer, Oscar 14, 16, 163 

Berlín 13, 16, 20 –22, 24, 27, 29, 63, 127, 

129, 136, 138, 140 –142, 144, 148, 151, 

164, 166, 179, 188, 194, 227, 249, 253, 260, 

264, 267, 270, 274, 276 –279, 283, 287 

Berlínská akademie umění 26 

Berlínští filharmonikové 22, 253 

Berliner, Emil 23 

Berlioz, Hector 12, 16, 48, 69, 170, 224, 

257, 290, 320 

Bilse, Benjamin 266, 267 

Birmingham 22, 23, 25, 164, 172, 174, 177, 

184, 248, 278, 

Bismarck, Otto von 17, 24 

bitva na Bílé hoře 35, 37, 99 

Bizet, Georges 18 

Bjelej, Josef 42 

Blažek, František 51 

Blodek, Vilém 84 

Bílý, Jan 42 

Bobek, kolář 37 

Bote & Bock (hudební nakladatelství) 20, 

90, 138, 141, 250, 265, 266 

Bouhy, Jacques 191 

Brahms, Johannes 13 –16, 19 –24, 27 –29, 

71, 94, 105, 119, 120, 125, 126 –136, 138, 

140, 142, 149, 160, 165 –167, 174, 178, 

185, 194, 218, 224, 225, 227, 239, 247, 254, 

259, 262, 264, 266 –268, 271 –274, 284, 

285, 290, 291, 312, 313, 316, 317 

Brehm, Alfred Edmund 15 

Breitkopf & Härtel (hudební nakladatelství) 

257 

Brémy 11, 33, 196, 279 

Bruch, Max 264, 273, 274 

Bruckner, Anton 16, 17, 19, 21 –23, 25 –27, 

29, 30, 260 

Brno 11, 14, 15, 30, 122, 321

Všeobecný rejstřík 

351 

Buck, Dudley 192 

Budapešť 24, 99, 227, 250 

Burghauser, Jarmil 9, 39, 41, 42, 52, 63, 

66 –68, 82, 87, 93, 108, 112, 119, 120, 151, 

171, 172, 178, 205, 212, 240, 244, 329, 333, 

335, 341 

Burleigh, Harry Thacker 198, 199 

Burney, Charles 39 

Bülow, Cosima von 16 

Bülow, Hans von 16, 22, 24, 26, 108, 145, 

148, 212, 224, 264, 279, 280 

Bürger, Gottfried August 172, 320 

Byron, Lord 252 

Cambridge 25, 184, 191, 194, 328 

Carnegie Hall 198, 199 

Cecilská jednota 14, 48, 50, 316 

Cimarosa, Domenico 252 

citát, hudební 74, 214 

Clam, hrabě 47 

Clapham, John 9, 10, 37, 46, 56, 59, 86, 

125, 146, 157, 164, 168, 177, 183, 192, 194, 

198, 200, 201, 208, 210, 214, 221, 225, 227, 

234, 250, 256, 306, 314, 330 

Collinsová, Laura Sedgewick 198 

Cook, Will Marion 198 

Copland, Aaron 198 

Curie, Pierre a Marie 29 

cyklus, cyklický 16, 21, 22, 24, 55, 58, 71, 

75, 76, 78, 82, 104, 142, 177, 178, 188, 190, 

277, 283, 286, 287, 300, 301, 308, 329 

Čajkovskij, Petr Iljič 11, 19, 20, 24, 26, 130, 

154, 183, 212 

Čech, Adolf 11, 30, 106, 117, 129 

Čech, Karel 244 

Čechy 21, 25, 26, 28, 29, 33 –37, 39, 47, 60, 

83, 86, 99, 146, 149, 150, 152, 163, 174, 

183, 196, 200, 205, 214, 225, 240, 248, 249, 

250, 274, 280, 284, 288, 312, 319, 

Čelakovský, František 36 

Čermák, Jan Jiří 76, 104 

Čermáková, Anna viz Dvořáková (manželka) 

Čermáková, Josefina viz Kounicová 

Čermákovi, rodina 15, 104 

Červinková-Riegrová, Marie 27, 151, 152, 

154, 177, 188, 328, 329, 338 

Česká Kamenice 13, 14, 44, 46 

Daimler, Gottlieb 23 

Damrosch, Leopold 192 

Damrosch, Walter 192 

David, Ferdinand 50 

Debussy, Claude 15, 27, 30, 225 

deklamace, hudební 82, 83, 95, 125, 129, 

22, 228, 263, 215, 325 

Dervies, baron Paul Grigorjevič 144 

Dessoff, Otto 121, 125 

Diesel, Rudolf 25 

Divadlo na Ringu, Vídeň 21 

Dobrovský, Josef 36 

Dörffel, Balduin 108 

Donizetti, Gaetano 256, 257 

Drake, Joseph Rodman 195 

Drážďany 11, 12, 21, 24, 33, 145, 148, 164, 

250, 271, 316 

dumka 137, 141, 176 

Dunant, Henry 15 

Dušek, Václav 168, 243 

Dušková, Anna 168 

Dušková, Josefina 47 

Dvořák, Antonín (syn) 22, 196, 215 

Dvořák, František (otec) 11, 12, 26, 37 –39, 

42 

Dvořák, František Seraf (bratr) 23, 181 

Dvořák, Jan Nepomuk (dědeček) 11, 37 

Dvořák, Otakar I (syn) 18, 19, 118, 119 

Dvořák, Otakar II (syn) 22, 38, 208, 214, 

215 

Dvořáková, Aloisie (dcera) 24, 119, 215 

Dvořáková, Anna (dcera) 21, 119, 215, 217, 

226, 227 

Dvořáková, Anna (roz. Čermáková, 

manželka) 17, 76, 77, 104, 105, 246 

Dvořáková, Anna (matka) 11, 21, 37, 198 

Dvořáková, Josefa (dcera) 18, 119 

Dvořáková, Magdalena (dcera) 21, 119, 

215, 217, 226, 227 

Dvořáková, Otilie (dcera, provd. Suková) 

19, 28, 196, 215, 217, 226, 227 

Dvořáková, Růžena (dcera) 18, 19, 119 

Edison, Thomas Alva 19, 20 

Ehlert, Louis 20 –22, 138, 140, 142, 144, 

192, 250, 262, 264, 313 

Eichendorff, Joseph von 76 

Eim, Gustav 183

352 Všeobecný rejstřík 

Ekert, Frantz 42 

Edgar, Edward 29 

Emerson, Edwin 254 

Engel, Gustav Eduard 141, 312 

Engels, Friedrich 12 

Erben, Karel Jaromír 13, 15 –18, 22, 36, 

95, 164, 172, 221 –223, 231, 219, 315, 

318 –321, 324 –326, 335, 338, 339 

Erler, Hermann 140, 141, 250, 266 

Esser, Heinrich 120 

estetika písně 95, 125 

Eulenburg, Ernst 141, 227 

Faraday, Michael 11 

Ferdinand, císař rakouský 12 

Ferrari, Benedetto 252 

Fétis, François-Joseph 260 

Fibich, Zdeněk 13, 21, 22, 25, 27 –29, 95, 

221, 224, 228, 252 

Finck, Henry T. 254 –256 

Fisher, William Arms 185, 198 

Foerster, Josef Bohuslav 14, 41, 50, 51, 84, 

86, 117, 118, 120, 142, 187, 225, 246, 252, 

255, 341 

Forberg, Robert 250 

Fouqué, baron Friedrich de la Motte-F. 230 

Franck, César 24, 320 

Frankfurt n. M. 25, 28, 109 

Franz Joseph I., císař rakouský 12, 17, 24, 59 

Franz, Robert 262 

Freud, Sigmund 29 

Fuchs, Johann 220 

Fuchs, Robert 121, 191 

furiant 137 

Gade, Niels Wilhelm 48, 50 

Gebauer, Johann 149 

Geisler, Jindřich 200 

Gershwin, George 198 

Glanz, Z. 51 

Glazunov, Alexandr 320 

Glinka, Michail 11, 84, 257 

Gluck, Christoph Willibald 46, 233, 252, 260 

Göbl, Alois 11, 142, 146, 148, 156, 157, 172, 

178, 184, 185, 192, 218, 220, 229, 282, 300, 

328, 329 

Göteborg 13, 66 

Goldman, Edwin Franko 198 

Goldmark, Karl 120, 121, 191 

Goldmark, Rubin 198 

Gottlöber (dirigent) 141 

Graf, Max 225, 351 

Grieg, Edvard 11, 30, 108, 202, 225, 255 

Grillparzer, Franz 12, 121 

Grimm, Julius Otto 14 

Grosserová, Anna 22, 164 

Grove, George 255 

Hába, Alois 26 

Habeneck, François Antoine 255, 260 

Halíř, Karel 142, 267, 312 

Hálek, Vítězslav 18, 99, 301, 335, 336, 338 

Hamburk 15, 22, 63, 145, 156, 178, 250, 

271, 279 

Hancke, František 13, 46 

Hanka, Václav 36, 149 

Hanslick, Eduard 13, 19 –21, 41, 48, 108, 

120, 121, 126, 142, 144 –146, 148, 149, 

154, 156, 157, 160, 164, 172, 174, 176, 185, 

192, 199, 218, 223, 224, 247, 252, 256, 264, 

275, 276, 312, 313, 319, 328 

Harrach, Jan 15, 63, 64 

Harte, Bret 198 

Hauptmann, Gerhard 231 

Haydn, Joseph 11, 38, 174, 189, 191, 233, 

242, 243, 252, 258 –260, 262, 315, 316 

Händel, Georg Friedrich 102, 174, 233, 

252, 259 

Heine, Heinrich 76, 

Hej, Slované 87 

Hellmesberger, Josef 21 

Helmholtz, Hermann 15 

Helms, Theodor 318 

Henschel, Georg 135 

Herbeck, Johann 120, 121, 247 

Herder, Johann Gottfried 36 

Hermann Erler (hudební nakladatelství) 

140, 141, 250, 266 

Hersee, Henry 158 

Hertz, Heinrich Rudolf 23 

Herzl, Theodor 28 

Herzogenberg, Elisabet von 312 

Heuberger, Richard 105, 121, 134, 135, 174 

Heyduk, Adolf 178, 269, 335, 337 

Higginson, Thomas Wentworth 198, 205 

Hirschfeld, Robert 221, 223, 315, 321


353 

Hlahol (pěvecký spolek) 14, 55, 60, 66, 96, 

142, 244 

Hlávka, Josef 23, 177, 192, 196, 198, 218, 

300, 328 

Hoffmann, E. T. A. 230 

Hoffmann, Karel 25 

Hoffmann von Fallersleben, August 11 

Hostinský, Otakar 19, 82, 83, 86, 87, 227 

Hradec Králové 83 

hudba, absolutní 66, 134, 220, 318, 319 

— elektronická 317 

— intuitivní 317 

— národní 117, 202, 205, 228 

— programní 66, 67, 181, 188 –190, 220, 

223, 318 –320 

— seriální 317 

Hugo, Victor 290 

Humperdinck, Engelbert 26, 27 

Hynek, Alois 290 

charakteristická skladba 338 

Cherubini, Luigi 63, 242, 244, 252 

Chopin, Fryderyk 12, 202, 254, 257, 259, 261 

chrám sv. Víta 48, 

Chvála, Emanuel 177, 188, 300, 319, 327 

Ives, Charles 198 

Janáček, Leoš 13, 18, 30, 50, 120, 222, 239, 

252, 321, 328 

Jauner, Franz 148 

jazykový spor 28, 29, 146 

Jiránek, Josef 87 

Joachimová, Amalie 142, 264, 269 

Joachim, Joseph 14, 20, 21, 131, 135, 142, 

160, 179, 264, 328 

Joseph II., císař rakouský 35 

Jungmann, Josef 36 

Kamarýt, Jan 36 

Kapper, Siegfried 127, 129 

Karlova univerzita 19, 21, 24, 25, 184 

Karlovy Vary 175, 218, 274 –276, 329 

Kautzky, Walter 316 

Kay, Charles de 195 

Kàan z Albestů, Jindřich 161, 163 

Keller, Robert 268, 269 

Kempen (ministr policie) 59 

Kinney, Edward H. 198 

Kinsky, kníže 44 

Kisch, Egon Erwin 47, 48 

Kittl, Johann Friedrich 48 

Kladno 15, 33 

Klier, Čeněk 253 

Klimt, Gustav 28 

Koch, Robert 22 

Kolín 19, 163 

Koerber, Ernest von 29 

Kohl, Johann Georg 33, 35, 37 

kolo (slovanský/bulharský tanec) 176 

Komzák, Karel 14, 15, 53 –55, 63, 76, 243, 

335 

kostel sv. Jindřicha 53, 54 

— P. Marie Sněžné 14, 50, 243 

— sv. Vojtěcha 17, 19, 117, 118, 120, 246, 247 

Körner, Karl Theodor 93, 243, 335 

Kounic, hrabě Václav 161, 167, 215 

Kounicová, Josefina (roz. Čermáková) 27, 

76, 77, 161, 191, 214, 215, 327 

Koutecká, Terezie 205 

Kovařík, Josef Jan 119, 168, 196, 197, 

205 –207, 287 

Kovařovic, Karel 225, 234, 252 

Köchel, Ludwig Ritter 15 

Kralupy 14, 33, 240 

Krásnohorská, Eliška 12, 17, 82, 95, 319, 

329, 335 

Kraus, Karl 29 

Krehbiel, Henry Eduard 198 

Kreißle, Heinrich 255 

Krejčí, Josef 51, 52, 54, 56, 243, 244 

Kreutzer, Conradin 63 

Krigar, Hermann 21, 160, 264, 307 

Kruis, Josef 300 

Kuna, Milan 9, 161, 233, 333 

Kvapil, Jaroslav 229 –231, 233, 339 

Lachner, Ferdinand 14, 144 

Lalo, Edouard 18 

Landsteiner, Karl 30 

Lanner, Joseph 261 

Laxenburský manifest 14, 59 

Leeds 23, 164, 172, 174, 240, 248, 250, 278 

Lenau, Nikolaus 290 

Leoncavallo, Ruggero 25 

Liebig, Justus von 11


Liehmann, Antonín 13, 20, 41, 42, 43, 44, 

52, 53, 144, 240, 242, 299, 316 

Liehmannová, Terinka 44 

Lienau, Robert Emil 268 

Lilienthal, Otto 27 

Lipsko 12, 13, 15, 21 –23, 28, 67, 129, 140, 

148, 164, 199, 225, 250, 256 

Liszt, Franz 12 –14, 16, 23, 48, 50, 51, 64, 

66, 87, 90, 104, 160, 188, 224, 225, 254, 

255, 257 –259, 261, 262, 290, 301, 316, 

319 –321, 325, 326, 327 

Littleton, Alfred 24, 164, 165, 172, 174, 

192 –194, 248 

Lobeský, Bernhard J. 94, 246, 335 

Lobkowitzové, knížecí rod 33 

Lobkowitz, Ferdinand von 185 

Londýn 13, 23 –25, 29, 105, 131, 148, 151, 

158, 159 –161, 163 –167, 172, 174, 181, 

201, 218, 239, 244, 248, 253, 256, 272, 273, 

275, 278, 288, 307 

Londýnská filharmonická společnost 22, 159 

Longfellow, Henry Wadsworth 210 

Loomis, Harvey Worthington 198 

Lortzing, Albert 13, 63, 112, 230 

Luccheni, Luigi 28 

Ludwig II., král bavorský 23 

Lully, Jean Baptist 233, 252 

Lužany 23, 177 

MacDowell, Eduard 200 

Mackenzie, Alexander 177 

Mahler, Bernard 38 

Mahler, Gustav 14, 24, 27 –30, 38, 170, 

223 –225, 233, 308, 314, 317 

Mácha, Karel Hynek 36 

Mandyczewski, Eusebius 55, 121, 224 

Manns, August 160, 227 

Marguliesová, Adele 191, 212, 216 

Martinů, Bohuslav 25 

Marx, Karl 12, 16 

Masaryk, Tomáš Garrigue 149 

Mascagni, Pietro 24 

May, Karl 18 

Maýr, Jan Nepomuk 63, 83, 84, 244 

mazurka 330, 111, 154, 176 

Mendel, Johann 15 

Mendelssohn Bartholdy, Felix 12, 48, 51, 

55, 71, 122, 174, 243, 256, 259, 261 

Mělník 33 

Meyerbeer, Giacomo 154 

Michlová, F. 144 

Michl, Josef 52, 135, 186 

Mikovec, Ferdinand Břetislav 151 

Mnichov 15, 16, 23, 30, 179 

moderna, hudební 314 

Moser, Hans Joachim 317 

Moskva 19, 20, 24, 152, 183 

Musorgskij, Modest Petrovič 17, 78, 151 

Mozart, Wolfgang Amadeus 15, 44, 47, 48, 

55, 56, 63, 76, 78, 121, 187, 243, 257 –260, 

262, 315, 316, 329, 330 

Müller, ředitel muzea 109 

Mysliveček, Josef 252 

Náprstek, Vojta 161 

Národní muzeum 23, 25, 39, 83, 227, 321 

Národní divadlo 16, 21, 22, 24 –28, 37, 60, 

84, 86, 87, 118, 150 –154, 158, 177, 218, 

228 –231, 234, 252 

Nedbal, Oskar 17, 25, 185, 225, 252, 292 

Neff, Jan 17, 122 

Neffová, Marie 122 

Nejedlý, Zdeněk 19, 149, 228, 315 

Nelahozeves 11 –13, 33, 37 –41, 240, 242, 249 

neoabsolutismus 13, 14, 47, 59 

Němcová, Božena 13, 36, 228, 319 

Neruda, Jan 25, 60 

Newman, John Henry 177 

Newyorská národní konzervatoř 25, 26, 

28, 191, 192, 194 –198, 200, 210 –212, 

215 –217, 254, 260 

Newyorská filharmonická společnost 26, 210 

Nietzsche, Friedrich 11, 17, 24, 29, 135, 314 

Nikisch, Arthur 29, 192, 227 

Novák, Vítězslav 16, 185, 225, 255 

Nové české divadlo 154 

Novello (hudební nakladatelství) 24, 99, 

151, 160, 161, 165, 166, 172, 177, 184, 192, 

193, 244, 248, 272, 278, 279, 284 

Novotný, Václav Juda 33, 41, 328 

Nový svět (v Praze) 205 

obrození, národní 35, 60, 149 

odzemek 175 

Ohm, Josef 46 

Ondříček, František 14


355 

Ondříček, Karel 308 

Onslow, André Georges Louis 56, 244 

opera, česká národní 83, 84, 233 

originalita, umělecká 187 

ostinato, rytmické 210 

Ostrčil, Otakar 20 

Otto, Nikolaus August 19 

Paderewski, Ignacy 254 

Palacký, František 12, 18, 28, 36, 84, 86, 99, 

104 

Palestrina, Giovanni Pierluigi da 118, 120, 

258 

Panská sněmovna, vídeňská 29, 227 

parodie 330 

Paříž 12, 18, 23, 24, 27, 191, 256 

Paur, Emil 192 

Pechovi, rodina 82, 95 

Peer, Ludevít 55 

Pellegrini, Alfred 186, 187 

pentatonika 201, 202 

Perger, Rudolf von 121 

Petrohrad 11, 17, 24, 26, 183 

Pfleger Moravský, Gustav 76, 82, 335, 339 

Picka, František 234 

Pitsch, Karl 51, 243 

Pivoda, František 83, 86 

píseň, česká lidová 137 

Pleyel, Ignaz 38 

Plíva, Jan 47, 243 

Plzeň 33 

Podlipská, Žofie 86 

poetizace, hudební 189, 220, 319 

pokrok, hudební 66, 67, 83 –93 

polka 63, 111, 137, 240, 241, 249, 335 

Porges, Heinrich 64 

Pospíšil, Milan 154, 210, 228 

pražská defenestrace 35 

pražské ghetto 26 

pražská konzervatoř 14, 24, 25, 27, 48, 50, 

183 –185, 218, 282, 287 

pražská varhanická škola 13, 14, 18, 44, 46, 

48, 50, 52 –54, 56, 118, 185, 241 

Procházka, Ludevít 17, 24, 55, 63, 94 –96, 

99, 104, 115, 151, 178, 181 

Proksch, Josef 11, 19, 131 

Prout, Ebenezer 164, 177 

Prozatímní divadlo 15 –18, 21, 30, 59 –67, 

76, 83, 84, 86, 93, 94, 103, 106, 107, 112, 

115, 117, 125, 151, 152, 244, 246 

Pry, Paul 239, 247 

Puccini, Giacomo 14, 27, 29, 252 

Puškin, Alexandr Sergejevič 151 

Quinault, Philippe 252 

Raff, Joachim 50 

Raffael 329 

reformní hnutí v církevní hudbě 118, 120 

realismus, hudební 223 

Reinhold, Hugo 121 

Reissingerová, Marta 94 

rapsodie 104, 141, 190, 278 

Richter, Hans 20, 23, 27 –29, 119, 120, 131, 

142, 145, 146, 148, 160, 178, 223, 224, 260 

Richthoven, Ferdinand Freiherr von 16 

Rieger, František Ladislav 11, 16, 30, 36, 

64, 99, 104, 151, 152, 154, 328 

Riemann, Hugo 259 

Rimskij-Korsakov, Nikolaj 11 

Ritter, Friedrich L. 199 

Röntgen, Wilhelm Conrad 27 

Rosewater 328 

Rossini, Gioacchino 63, 233, 244, 252, 

256 –259, 314 

Roubal, Jan 42 

Rubinstein, Anton 254, 257 

Rudolf, arcivévoda 24, 152 

Rudolfinum 22, 185 

Rukopis královédvorský 149, 335 

Rus, Antonín 30, 106, 167, 181, 210, 214, 

224, 284, 301, 327 

Říjnový diplom 59 

Říp 16, 86 

Saint-Saëns, Camille 254, 255 

Sázavský, Karel 330 

scotch snap 201 –203 

Sechter, Simon 51, 259 

Seidl, Anton 210, 320 

Semmelweis, Ignaz 12 

Shakespeare, William 104, 140, 190, 327 

Shaw, George Bernhard 314


Shelley, Harry Rowe 187, 198 

Schering, Arnold 354 

Schick, Hartmut 56, 57, 91, 107 –108, 120, 

133, 142, 157, 220 

Schiller, Friedrich 14, 151 

Schirmer (hudební nakladatelství) 284 

Schlesinger (hudební nakladatelství) 130, 

140, 250 

Schliemann, Heinrich 16 

Schlözer, August Ludwig 36 

Schmidt, Giovanni 252 

Schönberg, Arnold 18, 225, 215, 317 

Schönzeler, Hans Hubert 67, 167, 329 

Scholz, Bernhard 14 

Schopenhauer, Artur 12, 13 

Schubert, Franz 26, 29, 59, 121, 140, 160, 

187, 239, 254 –263, 315, 328 

Schumann, Robert 13, 48, 50, 55, 68, 69, 

71, 187, 188, 255, 256, 259 –262, 300, 308, 

316, 319 

Schumannová, Clara 27 

Sibelius, Jean 191 

Simrock, Fritz 14, 16, 19 –21, 23, 24, 26, 29, 

59, 76, 93, 99, 106, 108, 109, 118, 119, 123, 

127 –132, 134 –138, 141 –145, 148 –151, 

154, 156, 157, 164 –167, 174, 175, 

177 –179, 181, 184, 185, 188, 190, 194, 

210, 218, 221, 223 –225, 227, 239, 246, 

247, 249, 253, 264 –298, 300, 307 –309, 

319, 328 –330 

Simrock, Hans 253, 285 –288, 292 

Simrock, Karl 264 

Simrock, Peter Josef 264 

Singakademie, vídeňská 15 

Sirp, Hermann 205, 316 

skočná 137, 175 

Skrejšovský, Jan Stanislav 83 

Skuherský, František 84, 120 

ze Slavkovských, Karel 95, 96, 299 

Slezák, Matěj 151, 167 

Smíchov 11, 33, 47 –49 

Smetana, Bedřich 11, 14, 16 –22, 25, 38, 60, 

62 –67, 82 –87, 93, 94, 96, 104, 106, 108, 

112, 117, 119, 122, 142, 151 –154, 156, 

189, 228, 233, 244, 252, 312, 314 

socialismus, nacionální 316, 317 

Sokol 60 

sousedská 111, 137, 176 

Spaun, Josef von 262 

Spengel, Julius 314 

Spillville 26, 168, 205 –207, 283, 287 

Spitta, Philipp 264, 269 

Spitz, Josef 12, 38, 39, 249 

Spohr, Louis 14, 50, 51, 243 

Společnost přátel hudby Vídeň 27, 125, 

218, 256, 260 

Srb Debrnov, Josef 19, 128, 144, 249, 299 

Stadion, hrabě Franz von 12 

Stavovské divadlo 35, 36, 47, 246 

Stanton (sekretář) 196 

Stárek, Rudolf 253 

starodávný 175, 176 

Starý, E. (hudební nakladatelství) 17, 76, 

96, 106, 132 

Starý, Jan August 17, 117 

Stefan, Paul 191, 316 

Steingräber (hudební nakladatelství) 140, 

141, 250 

Steinway (výrobce klavírů) 196 

stipendium, umělecké 18 –20, 28, 106, 118, 

120, 121, 125 –127, 224, 246, 248, 249 

Stratford 327 

Strauss, Richard 15, 23, 24, 27 –29, 224, 

225, 251, 314 

Strauss, Johann 264 

Stravinskij, Igor 21 

Stremeyer, Karl von 21, 126, 146 

Strothotte, Maurice Arnold 198 

Stuttgart 315 

Suk, Josef 17, 25, 28, 134, 185, 187, 

225 –227, 292 

Sušil, František 11, 14, 122 

Svatobor (spolek) 104 

Swarowsky, Hans 233, 315 

Sychra, Antonín 137, 158, 208, 221, 222, 

303, 321, 325, 326 

Sychrov 11, 106, 144, 167 

Sydenham 248, 327 

symetrie 107, 330 

Šamberk, Egon 228, 301, 303 

Šamberk, Ferdinand 132, 152, 338 

Šebor, Karel 30, 84, 86, 93 

škola, druhá vídeňská 328 

— novoněmecká 14, 66, 67, 107, 117, 319 

Škroup, František 36, 63, 120, 131


357 

Šourek, Otakar 73, 83, 96, 106, 112, 158, 190, 

208, 220, 223, 228, 315, 316, 318, 327, 333 

špacírka 176 

Šubert, František A. 158, 228 –230 

Taaffe, Eduard hrabě 20, 21, 26, 146, 

Tasso, Torquato 233, 252 

Tenschert, Roland 316 

Thomas, Theodore 192 

Thomé, Franz 83 

Thurber, Francis 210 

Thurberová, Jeanette 27, 28, 191 –196, 210, 

212, 212 –217, 284, 300 

Tomášek, Václav Jan 13, 48, 172 

Tragy, Josef 28, 183, 184, 192, 193, 198, 351, 

340 

třicetiletá válka 35 

tvůrčí proces 97, 299 –311 

Tyl, Josef Kajetán 11, 16, 36, 37, 228 

Umělecká beseda 15, 18, 20, 60, 63, 66, 74, 

142, 178, 227, 308 

Urban, Václav 52 

Urbánek, Velebín 163 

valčík 110, 240, 249, 261, 270 

Veltrusy 40 

Verdi, Giuseppe 13, 17, 23, 29, 63, 78, 144 

Veselý, Rudolf 23, 181 

Vischer, Friedrich Theodor von 12 

Vitásek, Jan 48 

Vivaldi, Antonio 233, 252 

Vídeňská dvorní opera 28, 29 

Vídeňští filharmonikové 28, 146, 224 

Vogl, Johann Michael 262 

Vrchlický, Jaroslav 13, 25, 164, 174, 233, 

250 –252, 338, 340 

vyrovnání, rakousko-uherské 16 

Vyšehrad 30, 234 

Vysoká 22, 105, 167 –171, 176, 194, 205, 

206, 214 –216, 218, 227, 252, 253, 275, 

276, 285, 287, 289 

Výmar 12, 13, 24, 26, 104, 257 

Wagner, Richard 11 –18, 20 –22, 24, 48, 

50, 55, 56, 64, 66, 71, 86, 87, 89, 91, 93, 

106, 109, 112, 170, 187, 225, 233, 246, 

257 –260, 263, 313, 314, 316 

wagnerianismus 82 

Waller, Henry 198 

Warský, Jan 42 

Weber, Carl Maria von 63, 112, 249, 261 

Weber, Friedrich Dionys 48 

Weigl, Joseph 36 

Weingartner, Felix 260 

Wenig, Adolf 228, 340 

Wenzig 127 

Wihan, Hanuš 218, 288, 289 

Wilhelm I., císař německý 17, 20, 24 

Winch (tenorista) 163 

Windischgrätz, Alfred von 12, 26 

Witt, Franz Xaver 118, 120 

Wolf, Hugo 14, 30, 142 

Wolff (koncertní agentura) 148 

Worcester 22, 162 

Zavrtal, H. 163 

Zdeněk, Antonín 

Zdeněk, Josef 37, 41 

Zeckwer, Camille 187, 198 

Zelený, Václav V. 151, 177 

Zellner, Julius 121 

Zeppelin, Ferdinand von 29 

Zeyer, Julius 11, 151, 252 

Zítek, Josef 152 

Zlonice 41 –46, 240, 249 

Zubatý, Josef 23, 42, 43, 93, 107, 151, 168, 

174, 327, 329 

Zumsteg, Johann Rudolf 172 

Zvonař, Josef 51, 56 

Žofín 63, 64

K L AU S 

D Ö G E 

A N T O N Í N 

DVO Ř Á K 

ŽIVOT 

DÍLO 

D OKUMEN T Y 

Z německého originálu Dvořák, Leben – Werke – Dokumente, 

vydaného nakladatelstvím Atlantis Musikbuch-Verlag, 

Zürich und Mainz (2., přepracované a rozšířené vydání z roku 1997), 

přeložila Helena Medková 

Odborná revize PhDr. Jan Kachlík, Ph.D. 

Rejstříkem opatřila Tereza Hubáčková 

Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zbyněk Kočvar 

Vydalo v roce 2013 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., 

jako svou 1021. publikaci 

Vydání první. AA 18,08. Stran 360 

Odpovědný redaktor Jaroslav Vrbenský 

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. 

Doporučená cena 498 Kč 

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. 

Praha 3, Víta Nejedlého 15 

e-mail: info@ivysehrad.cz 

www.ivysehrad.cz 

ISBN 978-80-7429-297-2

UkÃ¡zka z knihy - VyÅ¡ehrad

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?