Ukázka z knihy - Vyšehrad

Pražským skladatelem (1871–1877) 121
studijních cest pro výtvarné umělce je první příčinou, proč rakouským hudebníkům
připadne zpravidla jen nepatrná část celé sumy stipendií. Dalším důvodem je současný
malý rozsah hudební produkce, zde i v jiných zemích. […] „Kdyby dnes ještě žil Mozart
nebo Schubert!“, povzdechl si na závěr naší první schůze Grillparzer. Tehdy jsme měli
génie a žádnou podporu pro ně; dnes rozdáváme podpory a nemáme génie. […] Přesto
se však smíme těšit z několika slibně se vyvíjejících skladatelských talentů, kteří takto
podporováni a povzbuzováni brzy vzbudili svými významnými díly pozornost hudební
veřejnosti. Jsou to především Dvořák a Goldmark. Z mladších talentů patří k takto
vyznamenaným také R. Heuberger, E. Mandyczewski, R. von Perger, Julius Zellner,
Robert Fuchs, Hugo Reinhold aj. 200
V roce 1874 bylo Dvořákovi uděleno stipendium ve výši 400 zlatých. Komise,
kterou tehdy tvořili Johann Herbeck, Otto Dessoff a Eduard Hanslick, se
vyjádřila k žadateli Dvořákovi a jeho uměleckým kvalitám takto:
Anton Dvořák z Prahy, stár 33 let, učitel hudby, zcela bez prostředků. Předkládá 15
skladeb, mezi nimi symfonie a ouvertury pro velký orchestr, v nichž si nepochybný talent
razí cestu ovšem ještě formálně nedokonalým a nezvládnutým způsobem. V mnohem
ryzejší, utěšenější podobě se tento talent projevuje ve Dvořákových „Písních z Rukopisu
královédvorského“, které svědčí o skutečném a osobitém nadání. Že jeho orchestrální
a sborové skladby byly v Praze prováděny opakovaně na veřejných velkých koncertech,
mluví v každém případě také v jeho prospěch. Žadatel, který si dodnes nemohl opatřit
ani vlastní klavír, si zaslouží, aby mu stipendiem bylo v jeho tíživé situaci ulehčeno
a dostalo se mu povzbuzení k bezstarostnější tvorbě. J. Herbeck, c. k. ředitel, F. Otto
Dessoff, Dr. Eduard Hanslick, referent. 201
Také v letech 1875 a 1876 žádal Dvořák o stipendium úspěšně; roku 1875 dostal
znovu čtyři sta zlatých, v následujícím roce dokonce pět set.
Pro Dvořákovu další životní cestu byla rozhodující žádost podaná v roce
1877, k níž skladatel přiložil kromě svazku komorní hudby, Serenády E dur
a Variací pro klavír především svá dueta, vydaná tiskem, 202 což byly Moravské
200 Hanslick, Aus meinem Leben, 181–182. Srov. Dokonalý antiwagnerián Eduard Hanslick. Paměti,
fejetony, kritiky, ed. Jitka Ludvová, Praha 1992, 150. V životopisném úvodu k recenzi na vídeňské
provedení Dvořákovy Rapsodie op. 45/3 (Neue Freie Presse 23. 11. 1879) píše Hanslick: Většina
žádostí o stipendium, každoročně zasílaných na ministerstvo spolu s těžkými partiturami, pochází zpravidla
od skladatelů, kteří z vlastností zákonem požadovaných – mládí, nemajetnost a talent – mohou doložit
pouze první dvě, třetí postrádajíce. Bylo tedy pro nás velmi příjemným překvapením, když jednoho dne
předložil žadatel z Prahy, Anton Dvorak, doklady silného, jakkoli ještě nevyzrálého skladatelského talentu.
Vzpomínáme jmenovitě na symfonii, která komponována živelně a bez zábran jevila přitom takový
talent, že u Herbecka, tehdy člena naší komise, vzbudila živý zájem. Cit. dle: Concerte, Componisten
und Virtuosen der letzten 15 Jahre 1870 –1885, Berlin 1886, 247; Srov. Dokonalý antiwagnerián, 264.
201 Zpráva komise z listopadu 1874, srov. ADKD IX, 150n. Mezi 15 přiloženými skladbami byly
3. a 4. symfonie a pravděpodobně i předehra ke Králi a uhlíři.
202 Dvořákova žádost o udělení uměleckého stipendia z 26. července 1877, ADKD IX, 198; šlo o Serenádu
pro smyčce E dur op. 22 z května 1875 a Tema con variazioni pro klavír op. 36 z prosince 1876.