Ukázka z knihy - Vyšehrad

Pražským skladatelem (1871–1877) 95
Je zcela pochopitelné, že se Dvořák na tuto vlivnou osobnost (s Procházkou
jej ostatně záhy spojilo blízké přátelství) obrací právě ve chvíli, kdy přestává
být orchestrálním hráčem a vydává se na skladatelskou dráhu, o jejímž zdaru
nebo nezdaru může rozhodnout publicita. Nepřekvapí, že podobně jako
mnozí skladatelé minulosti sleduje i on ve své tvorbě aktuální hudební směry
a orientuje se také podle konkrétních možností provádění, což je rys, který se
u něho bude projevovat i později. 138
Pamětliv Procházkovy právě uveřejněné výzvy začíná Dvořák ještě před
skončením práce na opeře Král a uhlíř komponovat několik písní 139 na slova
Elišky Krásnohorské, oblíbené básnířky, jejíž texty byly často zhudebňovány;
Dvořák ji poznal jako hostitelku na uměleckých večírcích v domě rodiny
Pechových. Pátou z těchto písní s názvem Vzpomínání se Dvořák 10. prosince
1871 poprvé představuje veřejnosti jako skladatel v rámci Procházkovy „Druhé
volné zábavy pěvecké“, na jejímž programu byly rovněž skladby Karla Bendla
a Zdeňka Fibicha. Ačkoli píseň nevyhovovala úplně tehdejším estetickým požadavkům
prostoty a lidovosti, hudební kritika zaznamenala u dosud neznámého
autora nesporně velké skladatelské nadání. Dvořákovu první provedenou
skladbu komentovala slovy:
Z písní našich skladatelů nejzajímavější jest Dvořákova „Vzpomínání“ (na slova
E. Krásnohorské) pro své ryze poetické pojmutí, ač příliš jaksi „hloubavá“ hudba […]
s „jasností“ básně není právě úplně ve shodě; možno však, že se z této „rozervanosti“
velenadaný skladatel dosti brzo „vybouří“. 140
Na „Páté volné zábavě pěvecké“ u Procházky 10. dubna 1872 byl Dvořák
opět zastoupen vlastními skladbami. Tentokrát zazněla skladba Proto z písní
na slova Krásnohorské a první ze dvou balad na texty národního básníka
a sběratele lidových písní Karla Jaromíra Erbena (zemřel 1870), které Dvořák
složil krátce po dokončení opery Král a uhlíř. 141 Jestliže v prosinci 1871 vytýkala
kritika jeho hudbě hloubavost, tentokrát se zaměřila na přílišnou naivitu
a deklamační nedostatky.
Mladý skladatel p. Antonín Dvořák svými písněmi „Proto“ a „Sirotkovo lůžko“
(na slova E. Krásnohorské) slč. Kupkovou něžně přednešenými opětně osvědčil své neobyčejné
hudební i básnické nadání. Zvláště první z jmenovaných písní jak již čistě hudební
svou stránkou tak i výrazem činí na posluchače dojem hluboce poetický, kdežto při druhé
dílem s deklamací dílem pak s pojmutím „citu dítěte“ úplně souhlasiti nemůžeme. 142
138 Např. už na sklonku r. 1876, když po seznámení s klavírním virtuózem Karlem ze Slavkovských
píše vůbec poprvé skladby pro klavír, mezi nimi svůj Klavírní koncert op. 33.
139 B 23; názvy písní: Proto, Překážky, Přemítání, Lípy, Vzpomínání; viz SV, Praha 1959.
140 Hudební listy II, 1871, 362.
141 B 24 a 24a; balady se jmenují Sirotek a Rozmarýna. Erbenovy lidové balady se staly předlohou
také pro oratorium Svatební košile, komponované r. 1884 pro Anglii, a čtyři symfonické básně
Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek z r. 1896.
142 Hudební listy III, 1872, 135.