Ukázka z knihy - Vyšehrad

Pražským skladatelem (1871–1877) 119
Jako otec musím pečovat o početnou rodinu [několik řádek předtím říká přesně:
5 dětí, jejichž nároky stran výchovy etc. stále rostou], musím nejenom jíst a oblékat
se, ale také se starat o budoucnost, t. zn. střádat pro svoje děti, abych jim mohl opatřit
jistou existenci! 190
Jak velice Dvořák k dětem lnul, co pro něj rodina znamenala, ukazují dopisy
z Ameriky. Dá Pánbůh, že 31. května budu již vidět v tváře svých milých, tak dlouho
postrádajících dítek, 191 píše v dopise z New Yorku, a když pak děti koncem května
do Ameriky konečně dorazily, byla to pro Dvořáka tak významná a radostná
událost, že na poslední straně rukopisné partitury symfonie Z Nového světa
pod slovy Chvála Bohu poznamenal: Děti přijely do Southamptonu! (1.33. odp:
telegram přišel.) 192
Avšak předtím, v sedmdesátých letech, byla šťastná mladá rodina těžce
zkoušena osudem. V srpnu 1875 zemřela dva dny po narození dceruška Josefa;
vzhledem k tehdejší vysoké kojenecké úmrtnosti to byla sice událost smutná,
ale běžná. Naproti tomu dvě nepochopitelné tragédie, k nimž došlo v létě 1877,
musely být nevýslovně bolestné: Dvořákovi přišli o obě zbylé děti. V polovině
srpna 1877 se právě rok stará Růženka, jen na chvilku ponechaná bez dohledu,
napila z láhve s fosforovým roztokem, který tehdy měla každá rodina k výrobě
zápalek, a otrávila se. Ani ne za měsíc, přesně v den Dvořákových 36. narozenin,
zemřel prvorozený Otakar na neštovice. V náhle prázdném a tichém bytě,
ještě nedávno plném smíchu a radosti, zavládl smutek a beznaděj. 193
Jistě není náhodou, že v takové náladě se Dvořák vrací začátkem října 1877
ke svému Stabat Mater, které zkomponoval o rok dřív, ale nechal ležet; teď jeho
instrumentaci dokončuje během několika týdnů. Ve víře v Boha hledá útěchu
a sílu k přijetí tragické situace. Že by však Stabat Mater, nad nímž se vznáší duch
takové upřímné katolické velebnosti spojené s tak velkým smyslově melodickým půvabem,
že to mohl napsat jen věřící člověk, 194 skutečně vytvořil mezi únorem a květnem
1876 pod dojmem smrti dvoudenní Pepičky, to není tak jednoznačné, jak
se leckde píše. 195 V dopise Hansi Richterovi neoznačuje Dvořák za těžkou ránu
její úmrtí, nýbrž pozdější ztrátu obou dalších dětí:
190 Dvořák Simrockovi 16. 4. 1886, ADKD II, 146.
191 Dvořák Emilu Kozánkovi 12. 4. 1893, ADKD III, 185.
192 Autograf 9. symfonie, 118; cit. dle faksimile, vydal a komentoval Jarmil Burghauser, Praha 1972.
Josef Jan Kovařík, tehdy stálý Dvořákův průvodce, vzpomíná: … prvým rokem [v Americe], kdy
zanechal čtyři dítky v Praze (Annu, Magdu, Otakara a Aloisii), […] často se mu po dítkách zastesklo. Ale
druhý rok jeho pobytu v Americe, kdy měl celou rodinu kolem sebe, byl, mám pevně zato, tím nejšťastnějším
rokem v jeho životě; VD, 126. Tehdy také věnoval Dvořák svým dětem právě složenou Sonatinu
G dur pro housle a klavír op. 100.
193 Manželé Dvořákovi – pravděpodobně aby unikli vzpomínkám – opustili v listopadu 1877 svůj
první byt v ulici Na rybníčku a přestěhovali se do bytu v Žitné ulici č. 10.
194 Simrock Brahmsovi 18. 3. 1881, in: Johannes Brahms und Fritz Simrock. Weg einer Freundschaft.
Briefe des Verlegers an den Komponisten, ed. Kurt Stephenson, Hamburg 1961, 158.
195 Ve dvořákovské literatuře se do souvislosti se smrtí dcery Pepičky dává také Dvořákovo Klavírní
trio g moll op. 26 z ledna 1876. Argumentuje se nejen náladou skladby, nýbrž i tím, že Smetanovo