Ukázka z knihy - Vyšehrad

Pražským skladatelem (1871–1877) 109
let později v dopise Simrockovi, od něhož se ji skladatel obratem dověděl,
reagoval Dvořák typickým způsobem:
Právě jsem obdržel z Frankfurtu od ředitele muzea Müllera pozvání, abych v březnu
řídil Symfonii d moll. Uvidím-li Vás tam, rád Vám ukáži, že ani s pozouny nelze kontury
přehlédnout. Jde jen o to, jak se to udělá! 179
Vraťme se ale zpět. V roce 1873 se Dvořákův hudební jazyk nejen odklání
od Wagnera a od formálních experimentů někdejšího bláznivého období, začíná
být jednodušší, srozumitelnější a prozrazuje vliv slovanského folkloru. Už ve
Smyčcovém kvartetu f moll op. 9, zkomponovaném krátce po odmítnutí první
verze opery Král a uhlíř (odtud snad jeho místy smutný tón), použil Dvořák
jako hlavní téma 1. věty myšlenku, jejíž rytmus připomíná nejednu českou
lidovou píseň: 180
Andulko, mé dítě
Kvartet op. 9
179 Dvořák Simrockovi 18. [nebo 19.] 1. 1887, srov. ADKD II, 220.
180 Cit. dle: Schick, op. cit., 120.