Alchymie Nauka mezi snem a skutečností
Alchymie Nauka mezi snem a skutečností
Alchymie Nauka mezi snem a skutečností
- No tags were found...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
kyselinu sírovou o koncentraci 77 hmotnostních %. Podmínkou<br />
úspěchu bylo, aby byl výchozí vitriol zbaven krystalové<br />
vody. Výsledný preparát byl červená až hnědavá olejovitá kapalina,<br />
proto oleum, a narážky na „ostrou vodu“ této barvy nalézáme<br />
už ve spisech ze 14. století. Také Summa perfectionis<br />
obsahuje větu, která je předmětem diskusí. To je naše „i když“,<br />
použité před chvílí. Pravda, je to v pojednání o medicíně<br />
prvního řádu k „červenění luny“, a text není jasný, ale používá<br />
se tu vitriol, jenž se má sublimovat, což je problematické, nicméně<br />
mohlo to být sušení. Přesnost vyjadřování je (nebo by<br />
měla být) až doménou moderní vědy. Pak následuje kalcinování,<br />
žíhání na vysokou teplotu, bohužel však chybí zmínka<br />
o použité aparatuře. Potom přichází sporná věta: „Poté to budiž<br />
rozpuštěno [do podoby] červené vody, která nemá sobě rovnou.“<br />
Ptáme se, čím je ona voda tak výjimečná. Tím, že výtečně<br />
barví stříbro do červena, nebo proto, že je to mimořádně „ostrá“<br />
voda Uvážíme-li, že se Summa objevila dříve než další spisy<br />
Pseudogeberova korpusu, autor nemusel znát kyselinu dusičnou<br />
a pak by jeho červená voda neměla sobě rovnou, pokud<br />
by to byla kyseliny sírová. Opakujeme, že to je pouhý dohad;<br />
žádné další zmínky v Summě nenacházíme.<br />
Nejasnosti kolem kyseliny sírové souvisejí také s tím, že o ní<br />
dlouho nebyl vážný zájem. Její praktické použití, například jako<br />
bělicí činidlo nebo surovina pro výrobu kyseliny chlorovodíkové,<br />
začalo poměrně pozdě. Sama kyselina chlorovodíková je<br />
ještě větší záhadou než předchozí dvě. Všeobecný souhlas panuje<br />
v tom, že byla ze tří minerálních kyselin objevena jako poslední,<br />
někdy se uvádí 16. století, z něhož je popis destilace<br />
soli, chloridu sodného, smíchané s trochou hlíny. Tato směs se<br />
navlhčená zahřívala asi na 1000 °C, a moderní opakování vedlo<br />
ke kyselině chlorovodíkové o koncentraci 25 hmotnostních %,<br />
když hlínu původního postupu nahradila křemičitá sůl. Produkt<br />
byl nazýván spiritus salis, někdy též oleum salis.<br />
Kyselina chlorovodíková zůstává i nadále záhadou. Nový výrobní<br />
postup zavedl v 17. století Glauber, když destiloval sůl<br />
240 / ALCHYMIE