pdf, 4 MB - Historický ústav akademie věd České republiky

z volnočasových aktivit pracovníků Historického ústavu AV ČR
Asi půlhodinovým přejezdem jsme se přesunuli
do samotné saské metropole. Pod vedením Jiřího
Martínka pak prošla výprava centrem Drážďan, přibližně
po trase Zwinger – Semperova opera – Dvorní
kostel – Průvod kurfiřtů – obnovený chrám Frauenkirche;
ti, kteří už Drážďany znali, se pak rozprchli
do některého z četných muzeí či galerií. Jak jsem již
poznamenal, počasí se vydařilo: šlo dokonce posedět
i na Brühlově terase s výhledem na Labe a jeho parníky,
či v některé z mnoha hospůdek. Nejmladší člen
výpravy, osmiletý Vítek, pak měl velkou radost i z návštěvy
„skleněné továrny“ (Gläserne Manufaktur)
na vozy Volkswagen i s vynikajícím návštěvnickým
centrem; jeho tatínek, deformovaný biografickými
studiemi, pak měl velkou radost z objevení dosud
zachovaného pomníku Julia Fučíka...
Cestou z Drážďan se před autobusem dokonce
objevila i duha. Snad symbolicky – když se má
něco podařit, podaří se dokonale...
Jiří Martínek
Do Brna a okolí
P
o úspěšných cestách do Vídně a Drážďan jsme
pro změnu v červnu 2012 zamířili na návštěvu
po vlastech českých, respektive moravských. Cílem
bylo Brno a památky v jeho okolí.
Autobus k hlavnímu nádraží dorazil přesně na
čas a tak jsme se plni očekávání vydali směrem k jihomoravské
metropoli. Po krátké přestávce u Velkého
Meziříčí se průvodce Jiří Martínek chopil mikrofonu,
aby komentoval význačné památky v okolí. Obchvatem
Brna jsme se dostali na okraj Moravského
krasu a v něm k první zastávce, kterou byl jedinečný
barokní kostel Panny Marie ve Křtinách, dílo jednoho
z nejvýznamnějších architektů českého baroka Jana
Blažeje Santiniho-Aichla. Původně přislíbený výklad
pátera Tomáše Prnky, který se osobně zasloužil o současnou
podobu tohoto poutního místa, nemohl být
realizován, proto se role průvodce ujal jeden z farníků
Miloslav Pokorný, který nás kromě chrámu
zavedl i do kostelní krypty, v níž jsou uloženy záhadné
pomalované lebky. A díky probíhající pouti
jsme si mohli poslechnout i nově osazenou zvonkohru
v ambitu křtinského kostela.
Ze Křtin jsme se přesunuli do Slavkova. Zde jsme
si prohlédli exteriér zámku a občerstvili jsme se
zmrzlinou. Pro historiky je ale Slavkov spojen hlavně
s bitvou „tří císařů“ z roku 1805: Mohylu míru od
Josefa Fanty, stojící na místě nejprudších bojů, jsme
proto nemohli minout.
Hlavní turistickou atrakcí Brna dnes již není jen
hrad Špilberk, ale také vila Tugendhat, zapsaná i na
seznam světového dědictví UNESCO. Po bravurním
navigování bez jediného špatného odbočení – k vile
totiž nikde nejsou žádné směrovky(!) – jsme se dostali
až do Černopolní ulice, kde se tento architektonický
skvost od Ludwiga Miese van der Rohe z roku
1930 nachází. Budova byla nedávno rekonstruována
a zpřístupněna veřejnosti; my jsme si prohlédli zejména
hezky dochovanou zahradu a exteriér vily,
včetně chvilkového zamyšlení pod lípou, kde byla
v srpnu 1992 podepsána dohoda o rozdělení Československa
na dva samostatné státy.
Od vily to byl již kousek do centra Brna. Průvodce
provedl své kolegyně a kolegy po hlavních
památkách (Sv. Jakub, Náměstí Svobody, Zelný trh,
Petrov...) a pak následoval volný program; i přes
nabitý časový rozvrh se našel prostor pro nějaký ten
„betelné škopek“. Pak už zpět domů.
Během zpáteční cesty náš galantní řidič ještě po
dohodě udělal zastávku u Humpolce, abychom se
mohli podívat na pomník tragicky zemřelého politika
Alexandera Dubčeka. Do Prahy jsme dojeli
s předstihem, i večerní fotbal stihli... a už se zase
rojí nápady, kam na příští výlet. Cosi se prý povídá
o tajemném bamberském jezdci.
Jiří Martínek
Poutní kostel Jména Panny Marie ve Křtinách.
58