I. ÄÃ¡st - Oblibene.cz

akvárium 

terárium 

nejstarší vivaristický časopis 

ročník 52 / září - říjen / 2009 

cena 95 Kč / 5,15 € / 155 SKK 

Parmovci 

Exotika za humny 

Atraktivní agama 

Čolek karpatský 

Martináč čínský

Unikátní 

prázdninové 

krmivo ve formě 

gelu – zdravá 

výživa až na 14 dní! 

Patentovaná 

formule s chutnými 

dafniemi, životně 

důležitými vitamíny, 

stopovými prvky 

a minerály. 

STAČÍ 

Stejně 

jako vločky 

TetraMin, 

jsou také 

TetraMin crisps 

(lupínky) kompletní 

každodenní krmivo 

pro všechny akvarijní 

rybky. Díky unikátnímu 

nízkoteplotnímu 

výrobnímu procesu 

usnadňuje 

optimalizovaný podíl 

proteinů a tuků 

lepší využití živin. 

Pravidelné krmení 

pomáhá zlepšit 

kvalitu vody. 

SI JEN 

VYBRAT! 

Výhradní dovozce do ČR: 

Plaček s.r.o., 

Revoluční 1381 Poděbrady

AKVÁRIUM 

TERÁRIUM 

Časopis vydává: 

Josef Lonský - AQUA TROPIC 

Šéfredaktor: 

Filip Harvánek 

Grafická úprava: 

Milan Labašta 

Adresa redakce: 

K Pérovně 740, 102 00 Praha 10 

telefon/fax: 272 702 947 

e-mail: akvarium-terarium@lon.cz 

http://www.akvarium-terarium.eu 

Redakční rada: 

prof. MVDr. Petr Dvořák, CSc., 

Jaroslav Eliáš, Ing. Ladislav Grýgera, 

doc. RNDr. Lubomír Hanel, CSc., 

RNDr. Jaroslav Hofmann, 

Ing. Vladimír Hulman, 

Ing. Vladislav T. Jiroušek, František Kovařík, 

Ing. Karel Krček, RNDr. Josef Lonský, 

Ing. Stanislav Mařík, Bc. Jiří Patoka, DiS., 

PaedDr. Ivan Pojar, RNDr. Ivan Rehák, CSc., 

RNDr. Roman Slaboch, 

prof. MVDr. Ivan Těšík, DrSc., 

Ing. Ivan Vergner 

Adresa vydavatele: 

Josef Lonský - AQUA TROPIC 

K Pérovně 740, 102 00 Praha 10 

IČO: 10135014 

ČSN EN 9001:2001 

Inzerce: 

telefon/fax: 272 702 880 

e-mail: AT-inzerce@lon.cz 

Grafické studio: 

JAMART 

design@jamart.cz 

Tisk: 

JDS tiskárna s. r. o. 

Vychází šest dvojčísel ročně. 

Cena výtisku je 95 Kč. 

Předplatitelé přímých zásilek z redakce zaplatí 

75 Kč (platí pouze pro ČR). 

Předplatné: 

Informace podává a objednávky průběžně 

přijímá redakce časopisu. 

Rozšiřují i společnosti holdingu PNS Grosso s.r.o., Mediaprint 

& Kapa. Distribuci pro předplatitele provádí v zastoupení 

vydavatele společnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické 

Centrum, Kounicova 2b, Brno, 659 51. Příjem objednávek 

tel.: 541 233 232, fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@mediaservis.cz, 

příjem reklamací: 800 800 890. 

Smluvní vztah mezi vydavatelem a předplatitelem se řídí 

Všeobecnými obchodními podmínkami pro předplatitele. 

Objednávky do zahraničí vyřizuje Mediaservis s.r.o. administrace 

vývozu tisku, Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9, 

tel.:+420 271 199 250, fax+420 271 199 902, e-mail: 

psotova@mediaservis.cz. 

V SR distribuje Magnet-press Slovakia s.r.o., Šustekova 

10, P.O. BOX 169, 830 00 Bratislava 3, tel./fax: 

00421 2672019231, e-mail: casopisy@press.sk, 

Mediaprint - Kapa Pressegrosso a.s., P.O. Box 183, 

Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3, 

tel.: 244458821, 244442773, 244458816, e-mail: 

predplatne@abompkapa.sk, předplatné na Slovensku 

zabezpečuje: PONS, a.s. Záhradnícka 151, 

821 08 Bratislava, tel.: 50245214, fax: 50245361. 

Redakční uzávěrka 13. 7. 2009. Toto číslo vyšlo 

26. 10. 2009. Nevyžádané příspěvky, fotografie, diapozitivy 

a jiné podklady se nevracejí. Zveřejněné 

spolkové informace nejsou honorovány. Redakce 

neručí za obsah spolkových a klubových zpráv, 

ani za obsah a grafické řešení inzerátů. 

4 PARMOVCI > 

8 Lesk a bída parmovců 

skvělých 

12 Biotodoma cupido 

14 Rozedranci 

16 Krátké zastavení 

u malých teter 

20 Exotika za humny 

24 Spolužití dvou rváčů > 

27 Fotgrafování 

v akvaristice 

30 Nový koncept 

čisté vody 

31 Závojnatky > 

34 Zakládáme akvárium 

36 aktuality 

z akvaristiky 

37 Soutěž 

38 aktuality 

z teraristiky 

40 nová kniha 

41 fejeton 

42 Úvod do teraristiky 

44 Papoušek v akváriu 

47 ostrov mnoha tvářÍ > 

50 Haterie 

52 „Zeměplaz“ 

55 Atraktivní agama 

58 Phelsuma klemmeri > 

60 Želva pardálí 

v Zoo Brno 

64 Endemické horské 

druhy mločíků 

v Hondurasu 

66 Čolek karpatský 

68 Martináč čínský 

70 Sklípkan Tapinauchenius 

violaceus 

Foto na titulní straně příštího 

čísla, které vyjde v listopadu: 

Samec Gonocephalus belli. 

Foto David Hegner 

AKVÁRIUM 

TERÁRIUM 

NEJSTARŠÍ VIVARISTICKÝ ČASOPIS 

ROČNÍK 52 / LISTOPAD - PROSINEC 

2009 / CENA 95 Kč / 5,15 € / 155 SKK 

obsah 

Všechna práva vyhrazena. Kopírování, i jen částí, 

a rozšiřování prostřednictvím filmu, rozhlasu a 

televize, fotomechanickou reprodukcí, zvukovými 

médii a systémy na zpracování dat všeho 

druhu jen s písemným souhlasem vydavatele. 

Copyright © AQUATROPIC 

Praha 1993 

ISSN 0002-3930 

MK ČR E 4769 

Foto na titulní straně tohoto 

čísla: Rozedranec pestrý 

(Antennarius pictus). Foto 

Jaroslav Hofmann k článku na 

str. 14 

AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009 

3

Parm 

Text a foto 

Jaroslav Hofmann 

Z parmovců je mezi akvaristy dnes zdaleka nejpopulárnější 

parmovec skvělý, o němž píšeme v samostatném 

článku. Kromě něj ale zahrnuje tato skupina 

řadu dalších krásně zbarvených druhů, jež jsou přinejmenším 

svým vzhledem a velikostí jakoby předurčeny 

pro chov v akváriích, zůstávají však poněkud 

v jeho stínu. 

Čeleď parmovcovití (Apogonidae) 

zahrnuje zhruba 

23 rodů a přes 270 druhů 

vesměs malých ryb, které 

nejčastěji dorůstají jen kolem 

10 cm. Naprostá většina žije 

v mořích, především tropických, 

několik druhů obývá 

brakické vody (zejména 

mangrovové oblasti a ústí 

řek), určitou raritou je pak 

rod Glossamia, jenž je výlučně 

sladkovodní. Zahrnuje 

devět druhů, z nichž osm 

jsou novoguinejští endemiti, 

devátý (Glossamia aprion) 

žije kromě Nové Guineje také 

v Austrálii. Právě jeho východoaustralská 

forma, označovaná 

někdy jako poddruh 

Glossamia aprion gilli, byla 

rozmnožena v akváriích již ve 

30. letech 20. století, a je tak 

zdaleka prvním parmovcem, 

u něhož se zdařil odchov 

v péči člověka. 

Většina parmovců má 

proudnicové, trochu zavalité 

tělo, menší počet druhů má 

pak tělo vyšší. Ve všech případech 

mají parmovci nápadný, 

relativně dlouhý ocasní násadec. 

K jejich dalším charakteristickým 

znakům patří velké 

oči, hluboce vykrojená ústa 

a dvě hřbetní ploutve. Zřejmě 

všichni (nebo přinejmenším 

velká většina) parmovců jsou 

paternální tlamovci, u nichž 

po vytření bere samec jikry 

do úst a inkubuje je tam až do 

vylíhnutí larev. Nejvíce informací 

o průběhu rozmnožování 

je známo u parmovce skvělého 

(Pterapogon kauderni), 

ale tření bylo pozorováno 

v akváriích i v přírodě u více 

druhů. Některé druhy byly 

zkoumány podrobněji – například 

u parmovce Doederleinova 

(Apogon doederleini) studovali 

japonští vědci v přírodě 

problém kanibalismu. Zjistili, 

že z 361 výtěrů, které sledovali 

u ostrova Shikoku, došlo 

ve 47 případech k tomu, že 

během prvního dne po vytření 

jikry zmizely. Studiem obsahu 

žaludků se potvrdilo, že jikry 

spolkl samec. Dále se ukázalo, 

že frekvence tohoto kanibalismu 

stoupala s průběhem 

rozmnožovacího období. 

U samců, kteří absolvovali 

od čtyř do sedmi rozmnožovacích 

cyklů za sebou, se 

výrazně zhoršila jejich fyzická 

kondice, což samozřejmě 

souvisí s tím, že zhruba 80 % 

času v rozmnožovací sezoně 

samec nepřijímá potravu. 

Fyzická kondice rodiče pečujícího 

o potomstvo je tedy velmi 

důležitým faktorem, který 

ovlivňuje výskyt rodičovského 

kanibalismu. 

4 AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009

ovci 

Parmovci jsou ryby s převážně 

soumračnou aktivitou, 

které většinu dne tráví v příšeří 

úkrytů – pod převisy, 

v různých rozsedlinách, jeskyních 

apod. Většina (i když 

to zrovna neplatí pro nejčastěji 

v akváriích chované 

druhy) je červeně zbarvena 

– podle toho také dostali parmovci 

své anglické i německé 

jméno, v obou těchto 

jazycích se jim shodně říká 

„kardinálové“. Červená část 

světelného spektra je při 

průchodu vodním sloupcem 

pohlcována nejdříve, a tak se 

Parmovec žlutopruhý (Apogon cyanosoma) je 

dalším z velmi vhodných druhů pro chov v akváriu 

Parmovec vláknoploutvý (Apogon leptacanthus) 

se vyskytuje od Rudého moře až po západní část 

Tichého oceánu a hodí se prakticky do každé 

korálové nádrže 

červeně zbarvení parmovci 

jeví svému okolí jako šedé až 

černé ryby. 

Parmovci jsou masožravci, 

kteří se živí z velké části 

planktonními korýši, kromě 

toho ale i některými bentickými 

bezobratlými a drobnými 

rybkami, resp. potěrem, 

u druhů z mangrovových 

bažin tvoří významnou složku 

výživy náletový hmyz. Díky 

tomu se dají chovat i v rifových 

nádržích, pokud tam 

naleznou dostatek stinných 

míst, kam se v silně osvětleném 

akváriu mohou schovat. 

Kromě dutin, převisů apod. 

jim za úkryt poslouží (stejně 

jako v přírodě) třeba i hustá 

spleť korálových větví (nejlépe 

větevníků rodu Acropora). 

Většina parmovců žije 

v přírodě ve skupinách, 

jejichž početnost může sahat 

od zhruba šesti až po několik 

stovek jedinců. Vzhledem ke 

způsobu života to však nejsou 

hejnové ryby, které by 

proplouvaly volnou vodou. 

Mezi jedinci ve skupině existuje 

poměrně přísná hierarchie 

– i proto jsou někdy 

parmovci považováni za 

poněkud agresivní a nesnášenlivé 

ryby. Většina zkušeností 

z akvarijního chovu je 

však opačná. Parmovci se 

vůči rybám jiných druhů chovají 

spíše pasivně a ani mezi 

nimi nedochází k vážnějším 

rozmíškám. 

Druhově nejpočetnějším 

rodem parmovců je Apogon. 

K druhům, s nimiž se lze 

setkat v akváriích relativně 

nejčastěji, patří pak parmovec 

vláknoploutvý (Apogon 

leptacanthus). Jedním z důvodů 

jeho relativně malého 

rozšíření, zdaleka neodpovídajícího 

velmi atraktivnímu 

vzhledu těchto stříbřitě průsvitných 

ryb se zářivě třpytivou 

modrou a zlatou kresbou, 

je velká citlivost na přepravu. 

Platí to, bohužel, pro 

všechny parmovce. K nejmírumilovnějším 

druhům 

patří parmovec žlutopruhý 

(Apogon cyanosoma), který 

se v přírodě živí pouze drobným 

živočišným planktonem. 


5

akvárium 

části těla dominuje červeně 

zbarvená oční duhovka. 

V ohrožení se tyto ryby staví 

mrtvými – položí se na bok 

a nehybně tak nějakou dobu 

setrvají. V akváriu přijímají 

různou potravu, která nemusí 

být živá, ale je třeba, aby 

se určitou dobu pohybovala 

ve vodním sloupci – ze dna 

a z hladiny nesbírají tyto ryby 

potravu rády. Dospělí jedinci 

zmohou i kořist o velikosti 

dospělých pavích oček – 

z toho je také třeba vycházet 

při volbě společníků v nádrži. 

Pozor na společný chov s čisticími 

krevetami – zdá se, že 

parmovci příčnopruzí jejich 

služeb nevyužívají, naopak 

Parmovec Apogon chrysopomus se vyskytuje 

v mělkých vodách od Bali po Filipíny, často 

v párech. Je to velmi klidný druh s variabilním 

zbarvením, velmi podobný je parmovec Sealeův 

(Apogon sealei) žijící od Malajsie až po Velký 

bariérový útes, který má užší hnědé podélné pruhy 

a chybí mu žluté skvrny na skřelích 

< 

< Mladý parmovec příčnopruhý (Sphaeramia 

nematoptera) s typickou kontrastní kresbou 

S věkem se u parmovců příčnopruhých stává 

kresba méně kontrastní, mění se i zbarvení ploutví 

< 

Při dostatečném počtu úkrytů 

bývá aktivní i přes den, což 

jeho přitažlivost pro akvaristy 

ještě zvyšuje. Vyžaduje však 

velmi čistou vodu, je velmi 

citlivý na vyšší obsah dusíkatých 

sloučenin. Stejně jako 

on, také parmovec stlačený 

(Apogon compressus), další 

vhodný druh do rifových 

nádrží, má kresbu typickou 

pro mnoho druhů parmovců, 

již tvoří podélné světlé a tmavé 

pruhy. 

Relativně často se chovají 

také oba druhy rodu Sphaeramia, 

považované v minulosti 

určitou dobu dokonce 

jen za barevné formy druhu 

jediného. Oba druhy patřící 

k parmovcům s vysokým 

tělem se už také v akváriích 

vytřely, ale úspěšný odchov 

se dosud zřejmě ani u jednoho 

nepodařil. Barevně 

nápadnější je parmovec 

příčnopruhý (Sphaeramia 

nematoptera). Především 

u mladých jedinců je nápadná 

zvláštní kresba – ryby 

mají široký tmavý příčný pruh 

v polovině těla mezi první 

hřbetní a řitní ploutví. V zadní 

části těla za pruhem mají 

pak četné tmavé okrouhlé 

tečky, zatímco světlé přední 

je někdy považují za kořist. 

Nejraději mají parmovci příčnopruzí 

drobné korýše (vidlonožci, 

dospělé žábronožky, 

krill, blešivci), přijímají ale 

i nasekané maso mušlí, rybí 

potěr, po přivyknutí i umělá 

krmiva. 

Parmovec okatý (Sphaeramia 

orbicularis) má obdobnou 

kresbu (příčný pruh mezi 

první hřbetní a řitní ploutví, 

tečky v zadní polovině těla), 

ale méně barev na těle. Patří 

k druhům, které nejsou příliš 

citlivé na transport, v přírodě 


se často vyskytuje v brakické 

vodě mangrovových porostů, 

kde se z velké části živí náletovým 

hmyzem, takže jeho 

krmení v akváriu je zcela 

bez problémů. Tření jednoho 

páru v akváriu pozoroval 

opakovaně v nedávné době 

kurátor veřejného akvária 

Sea-Life v Oberhausenu 

Johannes Peschke. Jeho 

průběh se do značné míry 

podobá tření parmovců skvělých, 

jiker je však daleko více 

a jsou výrazně menší, což 

odpovídá tomu, že tento druh 

má obvyklou fázi planktonní 

larvy. Doba inkubace je také 

kratší, larvy se líhnou v noci, 

měří asi 3 mm a v prvních 

hodinách ještě nejsou schopny 

aktivního pohybu. Zajímavé 

je pozorování, že pouze 

prvních pět dnů po výtěru 

nepřijímá samec vůbec žádnou 

potravu. Během této 

doby také zpravidla klesne 

počet jiker, které má v tlamě. 

Po vytření ho samice nejprve 

brání před rušivými vlivy okolí, 

toto její chování ale postupně 

slábne a zhruba tři dny po 

výtěru zcela končí. Samec 

po pěti dnech inkubace jiker 

začíná znovu opatrně přijímat 

potravu, krátce před vypuštěním 

larev na něm už pohledově 

není téměř patrné, že 

nosí potomstvo, zatímco na 

počátku inkubace jiker se to 

jasně pozná podle vystrčené 

dolní čelisti a typického 

pohybu úst, jímž jikry v tlamě 

převaluje. 

Parmovci, především 

v domácích akváriích dosud 

nepříliš často zastoupení, se 

mohou stát zajímavým obohacením 

korálových nádrží 

a zdrojem velmi cenných 

pozorování. 

akvárium 

< Parmovec bezvousý (Apogon imberbis) 

patří k typicky červeně zbarveným 

parmovcům. Znají ho dobře i potápěči, 

protože se běžně vyskytuje ve Středozemním 

moři. Zvláštností tohoto druhu je, že 

u něj dochází k vnitřnímu oplození jiker 

ve vejcovodech samice; poté jsou jikry 

uvolněny a samec je inkubuje zhruba týden 

v tlamě 

> Parmovec okatý (Sphaeramia 

orbicularis) 

Literatura 

Boruchowitz, D. E., 2001: Ideal Little 

Marines – Genus Apogon. 

TFH 49, 9, 86–92 

Donovan, P., 1997: The Pajama Cardinal 

Fish. TFH 45, 11, 30–36 

Hebbinghaus, R., 2003: Sphaeramia 

nematoptera, der Pyjama- 

Kardinalbarsch. DATZ, 56, 10, 

6–7 

Horsthemke, H., 2004: Vier wenig 

bekannte Brackwasserfische. 

DATZ 57, 7, 66–72 

Okuda, N. & Y. Yanagisawa, 1996: 

Filial cannibalism by mouthbrooding 

males of the cardinal fish, 

Apogon doederleini, in relation 

to their physical condition. 

Environmental Biology of Fishes 

45, 5, 397–404 

Peschke, J., 2007: Gürtel-Kardinalbarsch 

– Verhalten und Fortpflanzung. 

DATZ 60, 8, 34–37 

III 


7

akvárium 

Lesk 

a bída 

parmovců 

skvělých 

Parmovec skvělý (Pterapogon 

kauderni) je ryba, 

která z pohledu mořského 

akvaristy vlastně nemá chybu 

– je atraktivně zbarvená, 

mírumilovná, vhodná do rifové 

nádrže, aktivní ve dne, 

a dokonce se i relativně snadno 

množí. Kromě toho se o ní 

ví skoro všechno – to samozřejmě 

není úplně pravda, ale 

když ji srovnáme s naprostou 

většinou jiných ryb chovaných 

v mořských akváriích, tak 

množstvím dostupných informací 

výrazně vede. Skoro se 

nechce věřit, že se v akváriích 

chová tak krátce. 

Poprvé se dostali dva 

jedinci do Evropy v roce 1920, 

když je ze své několikaleté 

expedice na Sulawesi poslal 

do muzea v Leidenu Walter 

Kaudern. Teprve v roce 1933 

popsal tyto vzorky Frederick 

Koumans jako nový druh, 

a dokonce i rod – tak se zrodil 

Pterapogon kauderni. Pak byl 

nadlouho klid, který ve vědeckých 

kruzích narušil pouze 

T. H. Fraser, když v roce 1972 

přeřadil do rodu Pterapogon 

parmovce Quinca mirifica 

a zároveň vytvořil dva podrody 

– Pterapogon pro druh 

Pterapogon kauderni a Quinca 

pro druh Pterapogon 

mirifica. Teprve v první polovině 

90. let byl druh „znovuobjeven“ 

a tentokrát se už také 

začal dovážet do USA, Evropy 

i některých asijských zemí. 

Již první podrobnější pozorování 

v přírodě ukázala, že jde 

o druh v mnoha ohledech biologicky 

zajímavý až mimořádný, 

a tak v roce 1997 zahájilo 

New Jersey State Aquarium 

Parmovci skvělí jsou 

na trhu sotva patnáct let. 

Za tu dobu stačili okouzlit 

tisíce lidí – a lidé je stačili 

přivést nebezpečně 

blízko k hranici, od níž 

už není návratu, nýbrž 

pouze jediné cesty, cesty 

k vyhynutí. 

Text 

a foto 

Jaroslav 

Hofmann 

(dnešní Adventure Aquarium) 

v Camdenu jeho podrobný, 

10 let trvající výzkum. 

Parmovec skvělý se v přírodě 

vyskytuje jen na velmi 

omezeném území. Jeho 

celková rozloha se uvádí 

kolem 5 500 km 2 , někdy až 

10 000 km 2 , což je dáno použitou 

metodikou a je to koneckonců 

jedno, protože skutečná 

oblast výskytu je daleko menší 

– uvážíme-li, že parmovci obývají 

pouze zhruba 100 m široký 


pás pobřežních vod kolem ostrovů, 

kde existují korálové útesy, 

případně „mořské louky“, 

pak dostaneme rozlohu jen asi 

34 km 2 . Jde o indonéské souostroví 

Banggai východně od 

ostrova Sulawesi (Celebes). 

Kromě toho existují dvě izolované 

populace – jedna žije ve 

velmi znečištěném prostředí 

přístavu ve městě Luwuk na 

východním pobřeží provincie 

Střední Sulawesi (její původ 

zatím zůstává nejasný), druhá 

v průlivu Lembeh u severovýchodní 

špičky ostrova v provincii 

Severní Sulawesi (tato 

akvárium 

< Parmovci skvělí se nejlépe cítí a také nejvíce 

v akváriu vyniknou ve skupině – obecně platí, že 

čím větší, tím lepší, pochopitelně relativně k velikosti 

nádrže 

> Počet, tvar a uspořádání bílých teček na 

bocích jsou individuálně specifické a lze podle nich 

vzájemně odlišit každého jedince ve skupině 

Rozdíly v kresbě lze nalézt i v první hřbetní 

ploutvi – ryba na snímku ji má prakticky bez bílých 

teček 

> 


9

akvárium 

populace vznikla z ryb, které 

uprchly ze „zásobních“ sítí, jež 

tu měli umístěny obchodníci). 

Důvodem tohoto maličkého 

areálu výskytu je způsob 

rozmnožování parmovců skvělých. 

Jsou to paternální tlamovci, 

u nichž vypouští samec 

zhruba po třicetidenní inkubaci 

z tlamy „hotová“ mláďata, jež 

zůstávají na lokalitě, kde se 

narodila. Nejen, že parmovci 

skvělí nemají pelagické jikry 

jako většina korálových ryb, 

ale v jejich vývoji chybí také 

planktonní larvální fáze. Jinými 

slovy – v jejich ontogenezi 

chybí jakýkoli mechanismus 

zajišťující rozptyl mladých 

jedinců na velké ploše. Když 

je objevila akvaristika a místní 

lovci je začali chytat, jednotlivé 

populace se začaly rychle 

snižovat. Přispěl k tomu 

významně i jejich způsob života 

– jsou to denní ryby vázané 

> Mláďata jsou hned po vypuštění z otcovy tlamy 

zmenšenými kopiemi svých rodičů – na snímku 

několikaměsíční mládě z chovu berlínského Akvária 

> Polovzrostlý jedinec odchovaný v zoologické 

zahradě v Kolíně nad Rýnem 

na konkrétní lokalitu, zdržující 

se nejčastěji v hloubce 1,5 

až 2,5 m kousek nade dnem 

a v nebezpečí se ukrývající 

mezi ostny ježovek, větvemi 

tvrdých korálů, případně mezi 

sasankami nebo mangrovovými 

kořeny. Jejich odchyt je 

tedy v principu velmi snadný. 

Tomu společně s poptávkou 

na akvaristickém trhu odpovídá 

množství odchycených a vyexportovaných 

jedinců (vzhledem 

k vysoké, až asi 50% mortalitě 

parmovců během přepravy 

jde, bohužel, o dvě různá 

čísla). Podle nejstřízlivějších 

odhadů se do roku 2001 chytalo 

ročně zhruba 600 až 700 

tisíc jedinců, v současnosti 

tento počet stoupl na 700 až 

900 tisíc ročně. Ví se však, 

že tato čísla nejsou úplná. 

Skutečný počet odchycených 

jedinců zřejmě výrazně přesahuje 

milion, někdy se objevuje 

dokonce až odhad 1,8 milionu. 

10 

AKVÁRIUM TERÁRIUM / ZÁŘÍ–ŘÍJEN / 2009

Při takovém objemu lovu není 

divu, že třeba populace žijící 

u ostrova Limbo, jejíž početnost 

byla v roce 2001 odhadována 

na 50 000 ryb, v roce 

2004 již neexistovala. Maličká 

populace u ostrova Bakakan 

se za stejnou dobu zmenšila 

asi z 6 000 na 17 jedinců… 

Zatímco v roce 2005 se odhad 

celkového počtu volně žijících 

jedinců pohyboval ještě kolem 

2,4 milionu, dnes už se objevuje 

číslo o třetinu menší. Nejčernější 

údaje hovoří o tom, že 

při zachování (nebo dokonce 

ještě zvýšení) současné intenzity 

lovu vyhynou parmovci 

skvělí v přírodě nejpozději do 

10 let. 

Vzhledem k této situaci byl 

v roce 2007 parmovec skvělý 

zařazen na Červený seznam 

ohrožených druhů v kategorii 

„ohrožený“. Jako ukázku vlivu 

ekonomických zájmů a lobbingu 

lze hodnotit to, že ještě 

předtím byl zamítnut návrh na 

zařazení druhu do Přílohy II 

CITES (v EU minimálně Příloha 

B), což by umožnilo kontrolovat 

obchod s tímto druhem. 

Jednotliví lovci, kterých je na 

souostroví Banggai asi 230, 

dostávají od nákupčích za jednoho 

parmovce v přepočtu 

1 až 2,5 amerického centu, 

což je částka naprosto mizivá, 

ale přesto je finanční objem 

obchodu s tímto druhem zajímavý. 

Nákupčí totiž prodávají 

exportérům jednoho parmovce 

asi za 10-12 centů – v jejich 

případě je to ještě do jisté míry 

pochopitelné, protože se musí 

krýt proti značné mortalitě ryb. 

Ale rabat se s každým dalším 

článkem obchodně-transportního 

řetězce dále zvyšuje – 

v amerických maloobchodech 

se cena parmovce skvělého 

pro koncového spotřebitele 

- akvaristu pohybuje mezi 15 

a 25 dolary (u nás je to podle 

internetových ceníků zhruba 

500 až 1 000 Kč). 

Z pohledu akvaristického 

se „slabá místa“ parmovce 

skvělého, jež způsobují jeho 

omezené geografické rozšíření 

a snadný lov, mění v přednosti. 

Absence planktonních 

larev znamená, že odpadá nejproblematičtější 

bod odchovu 

většiny mořských korálových 

ryb – odkrmení těchto larev. 

Někdy se parmovci skvělí 

dokonce označují jako „gupky 

mořské akvaristiky“, což je 

sice přehnané, ale rozdíl ve 

snadnosti odchovu vzhledem 

k jiným korálovým rybám to 

vystihuje dobře. Podívejme se 

na jejich v mnoha ohledech 

pozoruhodné rozmnožování 

podrobněji. 

Až do začátku námluv 

se u parmovců nedá rozlišit 

pohlaví, jediným vodítkem 

může být, že pohlavně dospělá 

samice připravená ke tření je 

trochu plnější v bříšku. I proto 

je důležité chovat parmovce 

ve skupině. Jakmile začnou 

námluvy, o pohlaví ryb je jasno 

podle charakteristických 

projevů – aktivní je především 

samice, která námluvy zahajuje, 

vybírá si samce a snaží 

se ho zaujmout. Vybraný pár 

se odděluje od ostatních ryb 

a vytváří si teritorium, které si 

docela agresivně brání. Ryby, 

které se jednou rozmnožily, lze 

už nadále bez problémů odlišit 

od jiných podle kresby složené 

z drobných zářivých skvrnek 

na bocích mezi druhým a třetím 

černým příčným pruhem 

– jejich počet a rozložení jsou 

individuálně specifické. 

Vlastní výtěr je dílem okamžiku, 

trvá nanejvýš dvě vteřiny. 

Samice vytlačí z urogenitální 

papily kulovitý shluk jiker 

o průměru asi 1,5 cm. Ještě 

než všechny jikry opustí tělo 

samice, samec stojící paralelně 

vedle ní se otočí a vezme 

celý shluk do tlamy, přičemž 

ho ještě ze samice „dovytáhne“. 

Jikry jsou vejčité, jasně 

žlutooranžové a značně velké, 

o průměru skoro 3 mm. Bývá 

jich většinou 40 až 60. Eleuterembrya 

se líhnou zhruba 

po 20 dnech inkubace, ale 

dalších 6 až 10 dnů zůstávají 

nadále v tlamě otce a tráví velký 

žloutkový váček. Svůj úkryt 

opouštějí plně vyvinutá mláďata 

kolem 30. dne po vytření 

a do otcovy tlamy se už znovu 

nevracejí. V přírodě se zdá, že 

reprodukční cyklus má lunární 

periodicitu. Samec po celou 

dobu péče o potomstvo nepřijímá 

potravu – někdy při společném 

chovu s dalšími rybami 

se ale stane, že při krmení 

neodolá a zárodky vyplivne. 

Mláďata po vyplavání z otcovy 

tlamy ihned přijímají potravu 

a zmohou čerstvě vylíhlé nauplie 

žábronožek, což jejich 

odchov značně usnadňuje. 

Může při něm nastat jediná 

větší komplikace – především 

v prvních 3 až 4 měsících života 

jsou mláďata velmi citlivá na 

nedostatek vysoce nenasycených 

mastných kyselin v potravě. 

Nemají-li jich dost, objevuje 

se u nich tzv. syndrom náhlého 

úleku. Už při mírném stresovém 

podnětu (stačí třeba rozsvícení 

světla) začnou někteří jedinci 

trhavě poskakovat, chvilku plavou 

ve spirále a pak zrychleně 

dýchající a s odtaženými skřelemi 

klesají na dno. Někteří se 

po několika minutách ze šoku 

vzpamatují, jiní naopak rychle 

hynou. Předejít těmto stavům 

lze obohacováním zkrmovaných 

nauplií uvedenými vysoce 

nenasycenými mastnými 

kyselinami (anglická zkratka 

HUFA), jež jako tekutý potravní 

doplněk vyrábějí některé 

firmy. 

I když je rozmnožovací 

potenciál parmovců skvělých 

v akváriích velmi nadějný, na 

zásobení trhu se zatím odchované 

ryby příliš nepodílejí. 

Důvod Ekonomika. Odchov 

není úplně levný, ale kvůli konkurenceschopnosti 

se odchované 

ryby nemohou prodávat 

dráž než ryby importované. 

Východisko z tohoto kruhu 

mohou najít přímo akvaristé 

– budou-li si záměrně a cíleně 

pořizovat jen ryby z odchovů. 

Vzhledem k tomu, že za 

současné ohrožení existence 

tohoto druhu mohou pouze 

akvaristé (z jiných důvodů se 

parmovci skvělí v přírodě neloví), 

jde o docela oprávněnou 

splátku dluhu. Věřme, že parmovci 

skvělí mají ještě šanci. 

Literatura 

Allen, G. R. & Donaldson, T. J., 

2007: Pterapogon kauderni. 

In: IUCN 2009. IUCN Red List 

of Threatened Species. Version 

2009.1. < HYPERLINK “http:// 

www.iucnredlist.org/”www.iucnredlist.org>. 

Downloaded on 

20 June 2009 

Dodds, K., 2009: Cardinal Sin: The 

Plight of the Banggai Cardinalfish 

Pterapogon kauderni Koumans 

1933. TFH 57, 5, 92–98 

Hofmann, J., 2005: Zachrání dotazníky 

parmovce skvělé ATF 1, 8, 

24–25 

Horowitz, S., 2009: Dr. Alejandro 

Vagelli & the Banggai Cardinalfish. 

TFH 57, 6, 92–94 

Schum, T., 2009: Breeding Banggai 

Cardinalfish: A Hobbyist´s Perspective. 

TFH 57, 6, 96–98 

Vagelli, A. A., 2002: Notes on the 

biology, geographic distribution, 

and conservation status of the 

Banggai cardinalfish Pterapogon 

kauderni Koumans 1933, with 

comments on captive breeding 

techniques. TFH 51, 3, 84–88 

akvárium 

III 

Redakce Akvária Terária nabízí jednotlivá vydání AT za zvýhodněné 

ceny: ročníky 1995-2004 (1995-1997 nekompletní) v jednotné ceně 

26,- Kč za jeden výtisk, dvojčísla roku 2005-2006 za 45,- Kč za jeden 

výtisk, 2007-2008 za cenu 55,- Kč, 2009 za cenu 75,- Kč (+ poštovné 

dle tarifů České pošty), předplatné 2009 (à 75,- Kč) - poštovné 

zdarma 


11

akvárium cestopis 

Biotod 

cup 

křehká a m 

perleť 

Perleťovky žíhané je třeba chovat ve větší 

skupině 

< Výběru chovného páru předcházejí bouřlivé 

námluvy 

< 

Perleťovka žíhaná (Biotodoma cupido) je svým 

vzhledem i způsobem rozmnožování bezesporu pozoruhodná 

ryba. Nehodí se však pro začátečníky, především 

je citlivá na kvalitu vody. Udržet ji v plném 

zdraví a dosáhnout úspěšného odchovu může být pro 

mnohé akvaristy zajímavou výzvou. 

Perleťovka žíhaná, která 

se dosud chová v akváriích 

jen vzácně, se vyznačuje tlumenými 

barvami, střední velikostí 

a mírumilovnou povahou. 

Věřím, že po přečtení tohoto 

článku a zhlédnutí fotografií 

se objeví alespoň několik dalších 

akvaristů, kteří zatouží 

mít ji ve své nádrži. 

Perleťovky patří do čeledi 

vrubozubcovití (Cichlidae). 

V rodu Biotodoma 

jsou vědecky popsány dva 

druhy – kromě Biotodoma 

cupido (Heckel, 1840) ještě 

Biotodoma wavrini (Gosse, 

1963). Rodové jméno Biotodoma 

vzniklo spojením dvou 

řeckých slov: biotos = život 

a domos = domov – původně 

se totiž předpokládalo, 

že tyto ryby inkubují své jikry 

v tlamě. Druhové jméno cupido 

je odvozeno od Cupida, 

římského boha lásky a syna 

Venuše. 

Perleťovka žíhaná obývá 

klidné, pomalu tekoucí vody 

v Amazonii. Nejčastěji ji lze 

zastihnout v mělkých zátokách 

s písčitým nebo bahnitým 

dnem. Občas se vyskytuje 

také v oblastech se zatopenými 

kořeny stromů, balvany 


oma 

ido 

Text a foto 

Radek Bednarczuk 

cestopis 

írumilovná 

ovka 

> Vzhledem k malé tlamce musíme perleťovkám 

žíhaným předkládat drobnou potravu 

Charakteristickým znakem perleťovek žíhaných 

je oční skvrna umístěná nad zadním koncem 

horní postranní čáry 

< 

a spadaným listím. Má oválné, 

ze stran zploštělé tělo. 

Zdobí ho oční skvrna umístěná 

kousek pod hřbetní ploutví 

nad zadním koncem horního 

úseku postranní čáry. Tmavá 

skvrna je zepředu i zezadu 

lemována světlou ploškou. 

Pysky nejsou na rozdíl 

od jiných perleťovek silné 

a masité, ústa jsou relativně 

malá. Základní zbarvení těla 

je světle hnědé se stříbřitým 

leskem a příčnými proužky na 

bocích. Jemné tlumené barvy 

jsou bezpochyby přitažlivým 

rysem tohoto druhu. Pohlavně 

dospělí jedinci ve výborné 

kondici září všemi barvami 

duhy. Jedinci odchycení 

v Peru ve volné přírodě mají 

za skřelemi zřetelně patrnou 

žlutou oblast, zatímco jedinci 

dovážení z okolí brazilského 

Santaremu mají žlutooranžové 

boky a modravě zelený 

lesk po celém těle. 

Perleťovka žíhaná dorůstá 

střední velikosti, dospělí samci 

dosahují délky 12–15 cm, 

samice zůstávají o 2–3 cm 

kratší. Jde o velmi mírumilovný 

druh, což je třeba mít na 

paměti při kombinování s jinými 

rybami. Agresivní, žravé 

nebo rychle a nervózně plavající 

druhy se k perleťovkám 

žíhaným naprosto nehodí 

a mají na ně velmi neblahý vliv. 

Vystrašené perleťovky žíhané 

ztrácejí své barvy, v důsledku 

stresu tmavnou a zřejmě se 

i přestávají třít. Mírumilovná 

povaha a vrozená plachost 

předurčuje perleťovky žíhané 

do společnosti neagresivních 

ryb. Měly by se chovat vždy 

ve skupině 5–10 jedinců, 

což jednak prospívá rybám 

samotným a jednak také zvy- 


13

akvárium 

šuje pravděpodobnost tvorby 

chovných párů. 

Nádrž pro 5 až 6 jedinců 

by měla mít objem minimálně 

150–200 litrů. Na dno je třeba 

použít jemný písek, který 

perleťovky s oblibou přerývají 

a hledají v něm potravu, 

jako dekorace jsou vhodné 

kořeny. Osvětlení by nemělo 

být příliš prudké, raději 

rozptýlené, v němž nejlépe 

vynikne zbarvení těchto ryb. 

Důležité je rovněž vytvoření 

vhodného úkrytu, kde 

se mohou perleťovky skrýt, 

cítí-li se ohroženy. Použít lze 

velký kořen, který se zpravidla 

uplatní také v estetickém 

vzhledu nádrže, nebo 

mohutnou rostlinu, např. 

šípatkovec amazonský, 

vzrostlou kryptokorynu nebo 

hnědovku. 

Vzhledem k relativně 

drobné tlamce je třeba krmit 

perleťovky žíhané menší 

potravou. Vhodné jsou 

koretry, dospělé žábronožky, 

perloočky, mražený špenát 

či spirulina doplněné o výživné 

umělé krmivo v podobě 

drobných granulí. Nespotřebovanou 

potravu nikdy nenecháváme 

na dně nádrže, 

neboť perleťovky žíhané 

jsou velmi citlivé na zvýšený 

obsah dusíkatých látek ve 

vodě. Množství dusičnanů by 

nemělo přesáhnout 50 mg/l. 

V zanedbané nádrži, kde 

se nemění voda, a její chemické 

vlastnosti jsou proto 

nevhodné, mohou perleťovky 

žíhané trpět různými chorobami 

kůže a ploutví. Hodnota 

pH vody by měla být 

vždy v rozmezí 6,0–6,5, teplota 

26–28 °C a celková tvrdost 

by neměla přesáhnout 

10 °dGH. Proudění vody 

způsobované např. vnitřním 

filtrem by nemělo být příliš 

silné. 

V období rozmnožování 

se tyto jinak zpravidla klidné 

perleťovky stávají poněkud 

agresivními. Rozlišit pohlaví 

je možné pouze u plně 

dospělých jedinců. Samci 

mají pod očima zářivě modré 

podélné proužky, které jsou 

u samic (a to pouze u dominantních) 

rozděleny do 

teček. Kromě toho jsou samci 

štíhlejší a o něco větší. 

Výběr páru probíhá podobně 

jako u jiných cichlid. 

Začíná nápadnými námluvami, 

které zahrnují vzájemné 

souboje samců s bočním 

imponováním a častým přetlačováním 

tlamkami. Když se 

pár vybere, rybky vyhledají 

vhodné třecí místo – konečné 

slovo v rozhodování má 

samice. Ta také budoucí třecí 

místo (většinou kořen nebo 

plochý kámen) pečlivě očistí. 

Pak si pár začne zkoušet tření 

„nanečisto“, což může trvat 

i několik hodin. 

Nakonec dojde i ke skutečnému 

tření, jehož výsledkem 

bývá v průměru 200 

jiker nakladených velmi těsně 

vedle sebe, často na prostoru 

pouhých několika centimetrů. 

Jikry jsou k podkladu přichyceny 

droboučkými „stopkami“, 

takže se ve vodním proudění 

mírně pohybují. Samice 

stojí nad jikrami a ovívá je 

svými ploutvemi, takže k nim 

neustále přivádí životadárný 

kyslík. Pokud se v blízkosti 

objeví nějaký vetřelec, samice 

se ho snaží zahnat, zatímco 

ovívání jiker převezme 

samec. Po chvíli si pak rodiče 

své místo znovu vymění. Oba 

rodiče rovněž zbavují snůšku 

nečistot. Při teplotě vody 

28 °C se larvy začínají líhnout 

po 48 hodinách. Některé se 

osvobodí z jikerných obalů 

samostatně, jiným pomohou 

rodiče. Samec i samice 

potom přenášejí larvy v tlamce 

do předem připravených 

jamek. Většinou samice pak 

pokračuje v jejich ovívání prsními 

ploutvemi. Za dalších 

7–8 dnů se potěr rozplave 

a je třeba začít ho krmit čerstvě 

vylíhlými žábronožkami. 

Potěr roste relativně pomalu 

a délky 3 cm dosahuje teprve 

po dvou měsících. Pohlavně 

dospívají perleťovky žíhané 

ve věku kolem jednoho a půl 

roku. 

Literatura 

Weidner, T., 2000: South American 

Eartheaters. Cichlid Press 

Konings, A. (ed.), 2002: Enjoying 

Cichlids. Cichlid Press 

III 

Rozedranci 

Text a foto Jaroslav Hofmann 

Rozedranec 

pestrý 

(Antennarius 

pictus) 

Rozedrancovití (Antennariidae) jsou podivuhodné mořské 

ryby, které si jen těžko lze splést s jinými. Mají zavalité tělo, 

u mnoha druhů pokryté drobnými bradavičkami nebo různými 

výrůstky, velká svrchní ústa, prsní a břišní ploutve připomínající 

krátké nožičky, jimiž se opírají o podklad, a mimořádně variabilní 

zbarvení a kresbu, které přizpůsobují okolnímu prostředí, v němž 

se tak dokážou téměř dokonale schovat. Na vhodném stanovišti 

vydrží bez větších pohybů a přemisťování klidně i několik týdnů. 

Živí se rybami a krevetami, které se dostanou do blízkosti jejich 

tlamy. Takovou životní strategii uplatňují i některé jiné druhy ryb, 

ale rozedranci ji dovedli k dokonalosti. Na kořist pouze pasivně 

nečekají, ale aktivně ji k sobě lákají. Rozedranci jsou totiž rybáři 

s prutem a návnadou. Jejich „rybářský prut“ tvoří volný první 

paprsek hřbetní ploutve, který vyrůstá hodně vpředu na hlavě 

mezi očima a označuje se jako illicium. Na jeho konci je pak různě 

tvarovaný přívěsek, esca, který funguje jako návnada. Podíváte-li 

se pozorně na snímek rozedrance pestrého (Antennarius 

pictus) na obálce, uvidíte středem jeho čela vzhůru směřující, 

červeno-bíle příčně pruhované illicium zakončené falešnou návnadou. 

Rozedranec lákající kořist vztyčuje illicium volně do prostoru 

a kývá přívěskem na konci. Jakmile se nějaká ryba vydá 

neopatrně příliš blízko k návnadě, rozedranec ji bleskově spolkne 

– celá akce je okem téměř nepozorovatelná, neboť v některých 

případech trvá pouhých šest milisekund! 

Vzhledem k nepříliš velkému vzrůstu (nejmenší druhy 

5–10 cm, většina ostatních do 20 cm délky) a malé pohybové 

aktivitě nevyžadují rozedranci příliš prostoru a mohou se chovat 

i v malých akváriích již zhruba od 100 l. Vyžadují však velmi 

dobrou kvalitu vody, v malé nádrži to znamená časté a pravidelné 

částečné výměny vody, použití výkonného biofiltru a pokud 

možno také odpěňovače. Rozedranec dokáže běžně spolknout 

rybu stejně dlouhou, jako je sám, totéž platí pro krevety, jiných 

bezobratlých si naopak prakticky nevšímá. Je to ryba vhodná 

především do druhových nádrží. Z dosud nepříliš jasných důvodů 

však bývá ve většině případů chov rozedranců krátkodobou 

záležitostí. Nejčastěji vydrží v akváriu jen asi tři čtvrtě roku až rok, 

byly však už zaznamenány ojedinělé případy, kdy se podařilo 

rozedrance držet v akváriu úspěšně i více než čtyři roky. 

Rozedranec pestrý na titulu patří k obyvatelům berlínského 

Akvária. Část jeho nádrží byla nedávno nově zařízena a nabízí 

setkání s desítkami druhů mimořádně zajímavých ryb i bezobratlých. 

V příštím čísle se s berlínským Akváriem seznámíme 

podrobněji. 

III 


akvárium 


15

Krátké 

zastavení 

u malých 

teter 

Text 

Tetra červená (Hyphessobrycon flammeus), nahoře imponující samec, dole samice 

Michal Artim 

foto 

Jaroslav Eliáš 

kresby 

Stanislav Frank 

Zástupci čeledi tetrovitých 

(Characidae) jsou 

velmi oblíbení, a to nejen příležitostnými 

akvaristy. Ačkoli 

je snadno dostupná celá řada 

vzhledově velmi atraktivních 

teter, přesto si nemálo majitelů 

akvárií pořizuje i druhy, 

které jsou z dnešního pohledu 

již do jisté míry historické. 

Už je to dávno, kdy byla např. 

tetra červená (Hyphessobrycon 

flammeus) považována 

za „plnohodnotnou“ rybku 

a nikdo se za její chov, resp. 

odchov ve své domácnosti 

nestyděl. Ostatně, přiznejme 

si, že tyto rybky byly také před 

mnoha léty krmené úplně jinak 

než dnes, takže jejich dobrá 

tělesná kondice se projevovala 

i ve zbarvení. A nemuseli 

to být přímo chovatelé, kteří 

podnikali pravidelné výlety 

k rybníkům pro živé buchanky 

nebo hrotnatky (perloočky). 

Výšlap k vodě pro plankton 

o sobotách a nedělích mnohdy 

absolvovala celá rodina 

v rámci akce „být co nejvíc 

na zdravém vzduchu“. Rybkám 

tato lidská aktivita velmi 

prospívala, i když zde hrozilo 

zavlečení některých chorob 

ze zarybněných rybníků. Byly 

krásně zbarvené a přitahovaly 

pozornost každého obdivovatele 

domácího akvária. Už 

> Přírodní forma tetry červené (H. flammeus), 

tření. Samec podloží svou ocasní ploutev pod 

ocasní násadec samice 

> Vrcholný třecí akt, salto rybek 

>> Ukončení přemetu s odložením pohlavních 

produktů 

RNDr. Stanislav Frank dával 

odedávna do souvislosti se 

zbarvením rybek podávání 

buchanek, nejlépe živých. 

Tato potrava nechala vyniknout 

přirozené zbarvení ryb 

a nebylo ani třeba např. obohacovat 

vločkovaná krmiva 

o karoten. Stejně jako on se 

vyjadřoval i přítel František 

Podveský, který byl také ještě 

nedávno přispěvatelem do 

časopisu Akvárium terárium. 

Ač byl právě tento nadšenec 

příznivcem všech možných 

nových akvarijních ryb, 

které sháněl, jak se jen dalo, 

i on se, především z komerčních 

důvodů, trvale věnoval 

např. rozmnožování již zmíněné 

tetry červené a také blízce 

příbuzných druhů. Jeho 

„rybárna“ bývala plná nečekaných 

příjemných překvapení 

a každý návštěvník jeho 

království byl také náležitě 


pohoštěn, byť přišel i v dobu 

ne právě příliš šťastnou. Navštěvoval 

jsem jeho obydlí 

v brněnských Černovicích 

s přítelem J. Eliášem a dodnes 

na to rád vzpomínám. Chvíle 

strávené v domečku zasvěceném 

akvaristice byly přímo 

pohádkové. 

Jednou jsem si odtud 

odnesl i desetihlavé hejničko 

teter červených (Hyphessobrycon 

flammeus) a navíc 

ještě spoustu jiných rybek. 

Spatřil jsem tam však např. 

i mladé tetry Copelandovy 

(Hyphessobrycon copelandi) 

pocházející z oblasti horního 

a středního toku Amazonky. 

Jak ale později dopadl pokus 

Františka o jejich rozmnožení, 

si už nemohu po delší době 

Diamantová chovatelská forma tetry červené (H. 

flammeus) 

přesně vybavit. Z komerčního 

hlediska to asi nejsou rybky 

příliš zajímavé, ale ještě před 

rokem 1982 se tradovalo, že 

se jejich odchov v lidské péči 

zatím nezdařil. Frank (2000) 

udává, že odchov je snadný 

a jikry se dobře vyvíjejí v měkčí 

vodě kolem 5 °dNKH. To 

ostatně odpovídá předpokladu 

chovatele, který by 

se chtěl o rozmnožení tetry 

Copelandovy pokusit. Starší 

samečci mívají srpovitě protažené 

ploutve hřbetní a řitní, 

v mládí však nemusí být tato 

jejich okrasa nijak výrazná. 

Druh H. copelandi není mezi 

akvárium 

akvaristy dodnes příliš rozšířený, 

zřejmě pro absenci 

výraznějšího zbarvení těla. 

Přítel Eliáš měl příležitost 

tyto rybky vyfotografovat 

ještě při svém působení na 

stálé výstavě akvarijních ryb 

v Brně v letech 1969–1981. 

Obrázek však ale neposkytuje 

pohled na dospělého 

samečka nebo jde o docela 

mladé ryby. Zcela vyvinuté 

srpovitě protažené ploutve 

hřbetní a řitní u samečka 

však např. postrádá i kresba 

identifikace pohlaví u tetry 

Copelandovy od S. Franka. 

Je škoda, že F. Podveský svůj 

pokus o rozmnožení tohoto 

druhu nemohl už asi dokončit 

a podělit se o své zkušenosti 

s ostatními akvaristy. Inu, 

každý máme své dny předem 

určené. 

Vrátím se ale k tetře červené. 

Její přírodní barevná 

forma byla již obohacena 

mj. také o chovatelskou formu 

nazývanou diamantová. 

Její obecné označení vzniklo 

nesporně pro stříbrozlatě se 

lesknoucí šupiny rozseté po 

celém těle a zlatavé skvrnky 

na temeni hlavy. Tyto na 

prostředí nenáročné hejnové 

rybky jsou všežravci a hodí 

se k chovu ve společných 

nádržích s klidnějšími menšími 

rybkami v každé vodě 

o teplotě 21 až 27 °C. Žanérka 

z Ria, jak byla také někdy 

postaru tetra červená nazývána, 

je stále na pořadu dne. 

Snadný odchov s vývojem jiker 

ve vodě chemických parametrů 

5,0–7,0 °dGH, 1–2 °dKH, 

3–5 °dNKH při hodnotě pH 

7,0–7,4 a teplotě 25–27 °C by 

měl zvládnout i méně zkušený 

akvarista. Samička odkládá při 

tření 180 až 250 jiker velkých 

v průměru 1 mm. 

Z pohledu ochoty se třít 

jde o rybky poměrně bezproblémové, 

které vyhledávají pro 

odkládání pohlavních produktů 

ponejvíce jemnolisté rostliny. 

Pozor ale, jde o „jikrožrouty“; 

obecně se doporučuje 

položení třecího roštu na dno 

nádrže bez písku a co nejrychlejší 

odlovení obou partnerů 

po vytření. To je ostatně u většiny 

drobných jihoamerických 

teter běžné. 

Průběh tření teter červených 

je velmi dynamický 

a jejich pohyby nelze ve vší 

ostrosti zachytit ani při použití 

elektronického blesku. Na 

obrázcích lze mnohdy rozpoznat 

rozostření tělíček ve směru 

pohybu. Ale to už je vedlejší 

technická problematika zájmových 

fotografů. Vrcholný třecí 

akt probíhá v překvapivém 

artistickém saltu se současným 

odložením jiker a mlíčí. 

Pozorování tření je vskutku 

zážitkem, i když ty nejzajímavější 

detaily nelze pro rychlost 

rybek téměř postřehnout. 


17

akvárium 


Tetra cinobrová (Hyphessobrycon griemi), 

nahoře dvě samice, dole samec 

Do souvislosti s tetrou 

červenou dávám nejen já 

i blízce příbuznou tetru cinobrovou 

(Hyphessobrycon 

griemi), která byla poprvé 

dovezena do Evropy v roce 

1957 a následně popsána 

Hoedemanem. Synonymem 

je Hyphessobrycon guabirubae 

Godoy, 1987. Tetra 

cinobrová se podle mého 

zjištění v ČR nevyskytuje už 

od poloviny sedmdesátých 

let uplynulého století. Tehdy 

však byla asi dva roky hojná 

např. v prodejních nádržích 

brněnských akvaristik. 

Většině akvaristů je známa, 

převážně jen z kusých 

sdělení např. na internetových 

stránkách, také tetra zlatá. 

Zakoupit tyto rybky v běžných 

akvaristických prodejnách 

je prakticky nemožné, 

ale to neznamená, že by se 

s ní nemohla veřejnost alespoň 

orientačně seznámit. Tetra 

zlatá se objevuje ve sladkovodních 

nádržích našich 

akvaristů vzácně, i když se 

v péči člověka množí celkem 

snadno. Eliáš a Frank (1991) 

publikovali o této rybce vše 

zatím známé a zdůvodňovali 

trvalou platnost dvou vzájemně 

podobných, ale samostatných 

druhů, a to Hemigrammus 

armstrongi Schultz & 

Axelrod, 1955 a H. rodwayi 

Durbin, 1909. Znění celého 

zmíněného příspěvku zde 

není možné opakovat, proto 

jen stručně. Rozdíl mezi nimi 

je také ve velikosti dospělých 

ryb. H. armstrongi dorůstá 

velikosti 4,5 cm, kdežto H. 

rodwayi 5,5 cm (Mayland, 

1979). U H. armstrongi metacerkárie 

motolic, pravděpodobně 

ptačích, sice způsobují 

zlatavé zbarvení povrchu těla, 

ale ani v potomstvu nezmizí 

základní lesklé stříbřité zbarvení 

ve shodě s údaji Géryho 

a Maylanda (1978). Guanin, 

který způsobuje stříbřité 

< Tetra Copelandova (Hyphessobrycon copelandi), 

vlevo pravděpodobně mladý samec 

odlesky na šupinách, u H. 

rodwayi chybí. Další detaily 

o vzájemných rozdílech jsou 

uvedeny v příspěvku Eliáše 

a Franka v AT 7/1991. 

Právě pro jisté nejasnosti 

jsem neuvedl platný vědecký 

název tetry zlaté hned 

na počátku. Konečný verdikt 

ponechávám na lidech k tomu 

povolanějších, totiž, aby se 

jednou provždy stanovilo, zda 

je druh H. armstrongi vskutku 

jednoznačně jen zlatou, stříbřitou 

nebo bronzovou formou 

H. rodwayi. 

Pokud se někdo bude 

pokoušet tetru zlatou v lidské 

péči rozmnožit, připojuji její 

nárok na chemismus vody pro 

zdárný vývoj odložených jiker. 

Uhličitanová tvrdost by neměla 

být vyšší než 4–5 °dKH, 

optimální teplota vody je 

25-27 °C. Potomstvo se ale 

bude pravděpodobně honosit 

více či méně jen stříbřitě 

se lesknoucími šupinami, což 

dokládá připojený obrázek. 

Z pohledu chovatelů je prodejnost 

těchto rybek velmi 

sporná. Následné generace 

tetry zlaté už bohužel nemají 

se „zlatem“ nic společného. 

Literatura 

Baensch, H. A., Fischer, G. W., 

1998: Aquarien Atlas Foto – 

Index 1 – 5. Mergus, Melle, str. 

110–111, 1067 

Eliáš, J., 1986: Tetra cinobrová: 

Akvárium terárium, 29, 6, 22– 

23 

Eliáš, J., Frank, S., 1991: Tetra zlatá 

– Hemigrammus rodwayi nebo 

Hemigrammus armstrongi 

Akvárium terárium 34, 7, 6–7 

Eliáš, J., 2005: Akvarijní ryby. Aventinum, 

Praha, str. 124–127, 187 

Frank, S., 2000: Sladkovodní akvaristika. 

Ottovo nakladatelství 

v divizi Cesty, Praha, str. 37–38 

Hofmann, J., Novák, J., 1998: Velký 

atlas akvarijních ryb. Brázda, 

Praha, str. 93 

Mayland, H. J., 1979: Tropische 

Aquarienfische II. Landbuch- 

Verlag, Hannover, str. 79–80, 

84, 87, 88–89 

Riehl, R., Baensch, H. A., 1982: 

Aquarien Atlas I. Mergus, Melle, 

str. 167, 272–273, 280, 286– 

287 

Rozdíly pohlaví u tetry červené 

Systematická poznámka 

V současnosti je považován 

za platný pouze druh 

Hemigrammus rodwayi 

Durbin, 1909 (česky tetra 

Rodwayova). Název Hemigrammus 

armstrongi Schultz 

& Axelrod, 1955 (česky tetra 

zlatá) je pak jeho synonymem. 

Tento názor vychází 

z publikace „Check List of 

the Freshwater Fishes of 

South and Central America“ 

z roku 2003, kterou sestavovali 

Roberto E. Reis, Sven O. 

Rozdíly pohlaví u tetry Copelandovy 

Kullander a Carl J. Ferraris, 

Jr. a do níž rod Hemigrammus 

zpracovali Flávio C. T. 

Lima a Osvaldo T. Oyakawa, 

a byl akceptován i v Katalogu 

ryb (Catalog of Fishes 

– editoři W. N. Eschmeyer 

a R. Fricke). Možná to není 

provždy, jak by si přál autor 

článku, ale v současnosti je 

to všeobecně přijímaná verze 

na celém světě. 

Jaroslav Hofmann 


akvárium 

III 

19

akvárium 

Exotika 

za humny 

Text a foto 

Jozef Májsky 

Právě v roce, kdy si připomínáme 

dvacet let od tzv. 

sametové revoluce, si určitě 

nejeden starší akvarista 

vzpomene na dlouhá desetiletí, 

kdy většina z nás mohla 

jen snít o tropických vodách 

s hejny pestrobarevných rybek, 

z nichž některé pluly 

i v našich akváriích. Jistou 

náhradu za nedostupný tropický 

ráj pro některé z nás v té 

době představovaly termální 

vody, které se právě přičiněním 

akvaristů staly náhradním 

domovem několika živočichů 

a rostlin pocházejících z exotických 

zemí. 

Protože prameny s horkou 

vodou v srdci Evropy vytékají 

na zemský povrch jenom ojediněle, 

většinou z umělých 

vrtů, je zde i unikátních termálních 

biotopů jako šafránu. Ve 

většině případů totiž použitá 

voda neskončí v přírodě, ale 

někde v kanalizaci. Je vcelku 

logické, že při výpravách za 

tímto typem exotiky je nejlépe 

orientovat se podle lázní 

> 

Submerzní vegetaci v Teplém potoce představuje 

přeslenice vodní (Hydrilla verticillata) 

> Udělat podvodní snímek zdejších „pavích oček“ 

chce hodně trpělivosti a štěstí 

> 

Za pár hodin se odchycené gupky v akváriu 

chovají úplně přirozeně 

a koupališť s termální vodou. 

Mezi „divoké“ termální biotopy 

nepočítám okrasná jezírka, 

jak je známe třeba z lázní 

v Piešťanech. Za termální velmoc 

ve střední Evropě určitě 

můžeme označit Maďarsko. 

Situaci zde zmapovanou 

nemám, ale mezi nejproslulejší 

lokality, oživené pestrými 

tropickými rostlinami a nenáročnými 

druhy ryb (živorodky), 

patří termální vody vytékající 

ze světoznámých lázní Hévíz. 

Při výpravách za středoevropskými 

„tropy“ jsem se řídil starým 

úslovím, podle kterého je 

bližší košile než kabát. Inspirací 

pro mne byla již zmíněná 

jezírka v Piešťanech, která 


sleduji od dětství, ale také ichtyologická 

literatura. Podle ní 

je totiž Teplý potok, vytékající 

z lázní Bojnice, považován za 

locus classicus tří druhů živorodek, 

které se staly součástí 

ichtyofauny Československa 

v 70. letech minulého století. 

Tento potok jsem navštívil už 

jako student zoologie. S váž- 

Otrhanou ocasní ploutev této mečovky měli na 

svědomí zřejmě tlamouni mozambičtí 

Tlamoun mozambický (Oreochromis mossambicus) 

se v Teplém potoce usídlil zhruba před 

deseti roky. Samice tlamouna nevyplivla jikry ani po 

odchycení a následné manipulaci 

nějším úmyslem prozkoumat 

život v něm jsem se ale do 

Bojnic vrátil až na samém 

sklonku 20. století, kdy jsem 

věnoval pozornost i několika 

dalším termálním lokalitám na 

Slovensku (Májsky, 2000), 

a pak i počátkem 21. století. 

Protože mé vědomosti o těchto 

vodách, které ve většině 

případů podléhají různým formám 

devastace, se mezitím 

obohatily o nové poznatky 

– třeba o exotické flóře 

(Májsky, 2008), rád bych se 

o ně podělil i s akvaristickou 

veřejností. 

Teplý potok vytékající 

z areálu lázní Bojnice je napájen 

vodou z pramene - jezírka. 

Její teplota dosahuje až 

kolem 38 °C, proto se zde 

neusídlily exotické rostliny 

ani ryby. Betonová okrasná 

jezírka (bazény) u lázeňských 

V termálním potoce mají doslova ráj i mláďata 

užovky podplamaté 

Při pohledu na porost šípatky šídlaté (Sagittaria 

subulata) v Chalmové se rozbuší srdce každého 

akvaristy 

pavilonů s vodou teplou 25 

až 26 °C, která jsou osázena 

hlavně lekníny, jsou pravidelně 

zarybňována pestrobarevnou 

směsí karasů, živorodek 

(hlavně mečovky) a afrických 

cichlid. Většina nevyužité termální 

vody dotuje Teplý potok, 


21

příroda 

který má v horních částech 

charakter betonového koryta 

a až v Opatovcích nad Nitrou 

má mírnější spád, takže zde 

mohou žít i ryby. I když má 

dlážděné dno i svahy, roste 

v něm přeslenice vodní (Hydrilla 

verticillata) a vláknité řasy. 

Teplota vody se zde pohybuje 

od 25 do 31 °C, s hodnotami 

pH od 7,5 do 8,7 a vodivost 

jsem naměřil od 660 do 

730 μS/cm. Bohužel, z hustých 

porostů zmíněného „vodního 

moru“, které zde rostly 

ještě koncem 90. let minulého 

století, se do dnešních dní 

zachovalo jen torzo. Souvisí 

to jednak s čištěním dna od 

nánosů (velký podíl ve štěrku 

tvoří ulity Melanoides tuberculata), 

jistý podíl na likvidaci 

této rostliny může mít i tlamoun 

mozambický (Oreochromis 

mossambicus), který 

se zde usídlil a vytvořil životaschopnou 

populaci na přelomu 

století (Májsky, 2007). Je 

to zajímavé především z toho 

hlediska, že se zde, vzhledem 

na suboptimání podmínky 

(mělká voda, malá úživnost), 

rozmnožují zakrnělé, jenom 

kolem 10 cm velké ryby. 

Opakovaně (říjen, duben) 

jsem zde odchytil samice, 

které měly v hrdelním vaku 

Původní lokalita s termální vodou v Malých Bielicích, 

kde dosud přežívají emerzní porosty Shinnersia 

rivularis 

jikry nebo eleuterembrya. 

O více než čtvrtstoletí dříve 

zde našla domov živorodka 

duhová (Poecilia reticulata). 

Divoká „paví očka“, jejichž 

samečci mají nejrůznější tvar 

ocasní ploutve i různě na těle 

rozmístěná „očka“, zde sice 

nadále přežívají, jejich populace 

se ale výrazně zmenšila. 

Mohou za to v první řadě 

zásahy do toku a následná 

redukce submerzní vegetace, 

do jisté míry i odlov místními 

kluky a zabydlení se tlamouna 

mozambického, který si 

snad rád zpestří jídelníček 

chutnou živorodkou. Podle 

oškubaného ocasu samce 

mečovky mexické – červené 

chovatelské formy (Xiphophorus 

hellerii), kterého jsem zde 

zaznamenal koncem dubna 

2009, si tato cichlida troufne 

i na větší ryby. Co se týče 

mečovky nebo dalších druhů 

živorodek, především živorodky 

ostrotlamé (Poecilia sphenops), 

mohou se zde objevit 

pouze ojedinělé exempláře, 

pocházející z lázeňských 

jezírek, k jejich naturalizaci 

zde ale nedošlo. Na exotických 

rybách si zde s oblibou 

smlsne i užovka podplamatá 

(Natrix tessellata), která u ústí 

Teplého potoka do říčky Nitry 

nachází nadprůměrně dobré 

podmínky, protože kromě rybek 

se zde vyskytují i skokani 

„zelení“ (Rana kl. esculenta) 

a jejich pulci. Koncem dubna 

2009 jsem zde na necelých 

sto metrech potoka za hodinu 

zaznamenal kolem 15 ročních 

mláďat a dvě dospělé užovky. 

Na rozdíl od akvária představuje 

ulovení zdivočelých 

gupek do akvarijní síťky dosti 

veliký problém, ještě hbitější 

jsou tlamouni, jejichž větší 

množství (kolem 20 jedinců) 

jsem dokázal odchytit jen 

pomocí elektrického agregátu. 

Když zůstaneme v klidu v teplé 

vodě sedět na bobku nebo 

si i lehneme, „paví očka“ nás 

považují za potopený kmen 

a některá nás začnou i oždibovat. 

Ti nejtrpělivější, zvláště 

když použijí nějaký pamlsek, 

je pak mohou dokonce přilákat 

i před objektiv fotoaparátu 

nebo kamery. Mně se podařilo 

udělat jen několik podvodních 

snímků, protože se ale ve 

vodě vznášely drobné nečistoty, 

raději jsem použil k focení 

úlovků malé akvárium. Nejvíce 

obrázků „pavích oček“ 

jsem pak samozřejmě udělal 

v pohodlí domova. Všechny 

ryby, které jsem za léta nalovil 

v termálních vodách, se na 

tvrdou a zásaditou vodovodní 

vodu adaptovaly bez problémů, 

někdy bylo jen nutné mírně 

zvýšit teplotu. Perspektivy 

této klasické termální lokality 

z pohledu zachování specifické 

fyto- a zoocenózy nevidím 

příliš růžově, doufejme, že zde 

zvítězí zdravý rozum. 

Kdybychom se od ústí Teplého 

potoka plavili po proudu 

řeky Nitry přes Nováky až po 

Chalmovou, narazíme zde na 

vyústění termální vody z areálu 

koupaliště (nejnověji lázní), 

které má délku kolem padesáti 

metrů. V mimovegetačním 

období, když z vody teplé 28 

až 31 °C (pH 7,3-7,9; vodivost 

1100-1300 μS/cm) stoupá 

pára, je lokalita nepřehlédnutelná, 

v létě pod klenbou olší 

lehce unikne naší pozornosti. 

Bohužel, populaci „pavích 

oček“, která zde žila před 

zhruba dvaceti lety, zřejmě 

zničila „chemie“ používaná 

v areálu koupaliště (lázní) 

a neúspěchem skončila i opakovaná 

restituce tohoto druhu. 

Exotické živočichy tak zde 

reprezentuje pouze piskořka 

hrbolkovitá (Melanoides 

tuberculatus), z naší fauny 

je tu běžný skokan skřehotavý 

(Rana ridibunda), vzácně 

jsem objevil i ropuchu zelenou 

(Bufo viridis). Akvaristu může 

v Chalmové potěšit snad jen 

brouzdání v porostu šípatky 

šídlaté (Sagittaria subulata), 

která zde vytváří téměř neproniknutelnou 

monokulturu, do 

které jen místy na okraji proniká 

přeslenice vodní. Brzy na 

jaře (konec března, začátek 

dubna) zelený porost šípatky 

oživují i něžné bílé květy, 

pak se v suchém parném 

létě může při poklesu hladiny 

a větším zastínění podstatná 

část porostu „zatáhnout“ do 

substrátu. 

Ještě níž po toku Nitry, 

v Malých Bielicích, které plynule 

přecházejí v městečko 

Partizánské, se rovněž nacházejí 

termální lázně. Přebytečná 

termální voda i zde ústí do 

řeky. Až donedávna byl počáteční 

úsek (asi 50 m) z přibližně 

200 m dlouhého kanálu 

oteplován termální vodou. Ve 

vodě s výrazně kolísající teplotou 

(12 až 29 °C), pH 7,6 

a vodivostí 480 μS/cm, žila 

léta stabilní populace živorodky 

duhové. Zhruba před 

rokem, kdy podstatná část termální 

vody byla odvedena do 

jiného, poblíž ležícího kanálu, 

gupky z lokality vymizely. 

Lokalitu tak oživuje pouze bujný 

porost Shinnersia rivularis 


příroda 

Samec zelené formy mečovky z Lohótu 

- mokřadní rostliny pocházející 

z jihu Severní Ameriky 

a ze Střední Ameriky. Tato 

exotická rostlina se už objevila 

v hojném počtu i v novém 

recipientu, který kromě ní 

osídlily i naše domácí druhy 

– rdesty (Potamogeton spp.), 

šejdračka (Zanichellia pedicellata, 

někdy považovaná za 

poddruh Zanichellia palustris 

ssp. pedicellata) a žabník 

jitrocelový (Alisma plantagoaquatica). 

„Paví očka“ jsem 

zde ještě nezaznamenal, 

doufám ale, že podmínky pro 

jejich existenci budou vyhovující 

a postupně se zde objeví 

a novou lokalitu osídlí. 

Za poslední lokalitou se 

musíme vypravit trochu jižněji, 

až ke Kolárovu. Zde, u osady 

Lohót, těsně u silnice vytéká 

z termálního vrtu voda teplá 

až 48 °C. Od roku 1999 

byla voda využita nejprve 

k pěstování akvarijních rostlin 

v malých zemních rybníčcích, 

pak i k chovu ryb (karas, 

keříčkovec jihoafrický – Clarias 

gariepinus), současný stav 

lokality mi není znám. Z akvaristického 

hlediska samozřejmě 

nebyla, resp. není zajímavá 

tato „farma“, ale silniční 

příkop odvádějící vodu z lokality. 

Její teplota byla na počátku 

příkopu 28 °C, u jeho ústí 

do melioračního kanálu měla 

teplotu ještě 17 °C, pH 8,2 

a vodivost 830 μS/cm. Hladinu 

pokrývala téměř neprodyšně 

nepukalka vzplývavá (Salvinia 

natans), dominantním 

druhem byla i řečanka (Najas 

sp.). V roce 1999 zde byly 

početné dva druhy z čeledi 

Poeciliidae – živorodka duhová 

(přibližně 2/3-3/4 společenstva) 

a mečovka mexická 

(asi 1/3-1/4 společenstva). 

U mečovky sice dominovala 

„divoká“ forma, asi 20 % 

zastoupení měly červeně 

zbarvení jedinci. Je zajímavé, 

že v akváriu byly plaché nejenom 

odchycené mečovky, ale 

i jejich potomstvo. 

I když docházelo a dochází 

k oživení termálních vod 

ve středoevropském prostoru 

exotickými druhy živočichů 

v podstatě nelegálně, představují 

tyto termální biotopy 

unikátní fenomén, kterému by 

měla být věnována přiměřená 

pozornost i ochrana. Bohužel 

se tak ani u jedné z lokalit, 

které jsem v tomto příspěvku 

představil, nestalo. Ryby, 

které jsem odchytil s kolegy 

v roce 2009 v Teplém potoce, 

budou vyšetřeny na přítomnost 

parazitů, rovněž byly na 

této lokalitě i v Chalmové odebrány 

vzorky bentosu. Snad 

tyto slovenské „tropy“ ještě 

neřekly své poslední slovo. 

Literatura 

Májsky, J., 2000: Ichtyofauna termálnych 

vôd Podunajskej nížiny 

a Hornonitrianskej kotliny. Ochrana 

prírody (Banská Bystrica) 18: 

str. 155-160 

Májsky, J., 2007: Tilapia mozambická 

– Oreochromis mossambicus 

(Peters, 1852), nový druh 

pre ichtyofaunu Slovenska. X. 

česká ichtyologická konference 

(sborník referátů Praha 2 6.- 

27. 6. 2007), str. 95-99 

Májsky, J., 2008: Tri druhy exotických 

vodných makrofytov z Hornonitrianskej 

kotliny. Rosalia (Nitra) 

19: str. 13-20 

III 


23

Spolužití 

dvou 

rváčů 

Text a foto Petr Rosmaník 

Nejednou řeší akvarista 

problém nejen, jak ryby úspěšně 

chovat či množit, ale také, 

čím dekorovat velkou nádrž. 

Samozřejmou podmínkou je 

atraktivní rybí obsádka a osázení 

rostlinami, jež vyniknou 

i při pozorování z větší vzdálenosti. 

S takovými nádržemi 

se můžeme setkat ponejvíce 

v halách hotelů, společenských 

firemních prostorách, 

ale nejsou už tolik výjimečné 

ani v rodinných domech nebo 

velkých bytech. Jedno však 

mají velice často společné – 

péči o ně má na starost člověk 

obvykle akvaristiky neznalý. 

Podívejme se blíže na jedno 

takové úspěšné řešení. 

Rohová nádrž o objemu 

450 litrů se stala domovem 

velkých a barevně výrazných 

cichlid – akar potočních 

(Andinoacara rivulatus) 

a kančíků modroskvrnných 

(Herichthys cyanoguttatus). 

První jsou domovem v seve- 

rozápadní části Jižní Ameriky, 

druzí pak pocházejí z Texasu 

a severního Mexika. V přírodě 

dorůstají 20 až 30 cm, 

v akváriu pak o něco méně. 

Zejména uvedení kančíci hravě 

dosáhnou 20 cm. Především 

v dospělosti, a zejména 

v době výtěru, jsou oba druhy 

mimořádně agresivní nejen 

mezi sebou, ale i vůči jiným 

druhům, a tak je chov s menšími 

rybami prakticky vyloučen. 

Jejich krása je tak fascinující, 

že ji není třeba doplňovat jinými 

druhy ryb. Fotografie snad 

více než slova vystihuje nádheru 

akar potočních. Pohlaví 

se až do stáří jednoho roku 

poznává poměrně těžce, ale 

starším samečkům se na čele 

vytváří tukový hrbol, který je 

s přibývajícím věkem stále 

výraznější. Samička se ve stáří 

do jednoho roku naopak jeví 

tmavší, jako by vybarvenější. 

Oba druhy si hájí své teritorium 

a menší nebo slab- 

Andinoacara rivulatus 

ší jedince nekompromisně 

zahánějí. Proto i v prostorné 

nádrži musí být dostatek 

velkých kamenů, kořenů, 

keramických květináčů nebo 

dnes už běžně prodávaných 

jeskyněk z pálené hlíny, které 

slouží slabším jedincům jako 

úkryty. Dno je nejvhodnější 

vytvořit z hrubšího, ale ne ostrého 

písku, do něj pak vložit 

v květináčích zasazené tuhé a 

velké vodní rostliny, jako jsou 

šípatky Sagittaria graminea 

var. platyphylla nebo ještě 

robustnější Sagittaria graminea 

var. weatherbyana (nabízená 

v prodeji zjednodušeně 

jako „Sagittaria gigantea“), či 

odolné šípatkovce amazonské 

(Echinodorus amazonicus) 

s 30–50 cm dlouhými listy, 

mohutný šípatkovec velký 

(Echinodorus major), robustní 

šípatkovec srdcolistý (Echinodorus 

cordifolius), případně 

šípatkovec horizontální (Echinodorus 

horizontalis). Mimořádně 

odolný je také anubis 

obrovský (Anubias gigantea). 

Jedině pořádný květináč, nejlépe 

ještě zatížený většími 

kameny, uchrání rostliny před 

„vybagrováním“ při přenášení 

vylíhlých eleuterembryí do připravených 

důlků v substrátu. 

Voda může být vodovodní, 

pokud vyhovuje svým 

složením rostlinám – rybám 

bude vyloženě svědčit, protože 

bývá středně tvrdá s pH 

neutrálním nebo slabě zásaditým. 

Teplota 23 °C je pro 

chov optimální. Její náhodný 

pokles, vyjma extrémních 

rozdílů, se na zdraví ryb nikterak 

neprojeví. Ryby pouze 

přechodně sníží svoji aktivitu. 

Výkonný filtr je při chovu 

tak velkých cichlid doslova 

nezbytností, stejně jako častá 

částečná výměna staré 

vody za novou, odstátou. 

Její teplota není až tolik podstatná, 

ale odstátá by měla 

každopádně být. Při částečné 

výměně vyměníme přibližně 

100 litrů, a to by v případě 

přímého napuštění z vodovodu 

už mohla být dávka chlóru 

nebezpečná nejen rybám, ale 

i rostlinám. 

Stejné životní podmínky 

vyžaduje i kančík diamantový. 

Základní zbarvení jeho mohutného, 

typicky cichlidovitého 

těla je světle šedé. Celé tělo 

je nepravidelně hustě poseto 

drobnými světlými tečkami s 


Portrét Herichthys cyanoguttatus 

tyrkysovým leskem, takže se 

nám celá ryba jeví světle modrá. 

Mladí jedinci mají ještě pět 

tmavších skvrn v zadní polovině 

těla a šestou, nejvýraznější 

tmavou skvrnu na ocasním 

násadci. Tyto tmavé skvrny 

jsou s přibývajícím stářím stále 

méně výrazné, až zmizí téměř 

úplně. Samička ve vzrůstu 

zůstává menší a barevně je 

světlejší. Její řitní a hřbetní 

ploutev jsou poněkud kratší a 

oblejší než u samečka. 

Oba druhy jsou vysloveně 

masožravé. Dokud nedorostou 

velikosti, kdy už krmení 

planktonem je jako „podávání 

jednohubek“, můžeme 

masem pouze přikrmovat. 

Později je už hlavní složkou 

potravy na kousky nakrájené 

libové maso, vhodné je i 

drůbeží či rybí. Samozřejmě, 

že pozřou i nitěnky, roupice 

a jinou drobnější potravu, ale 

s chutí zdolají i celou žížalu, 

malého pulce, motýla, brouky, 

mouchy, housenky a jiný 

hmyz. V potravě by občas 

neměly scházet ani živé rybky. 

Pozor, v akváriu s těmito 

rybami nemají šanci na dlouhý 

život ani vodní plži. Ryby je 

z ulit vyrvou a pozřou. Hygienickou 

funkci v této nádrži 

dobře plní dostatečně velcí 

krunýřovci rodu Hypostomus, 

na něž ale musíme pamatovat 

přikrmováním rostlinnou 

potravou. 

Oba druhy si agresivně 

brání svá teritoria, proto chceme-li 

jimi akvárium zabydlet, je 

bezpodmínečně nutné vpustit 

je ještě jako odrostlejší potěr 

do nádrže současně. Jedině 

tak si sami rozdělí omezený 

prostor na svá teritoria. Pokud 

by již jeden druh své teritorium 

měl a my do něj vpustili 

jiný, stal by se okamžitě cílem 

nepřetržitých útoků, které by 

jej vyčerpaly, oslabily a jeho 

konec by byl neodvratný. 

Oba druhy se bezproblémově 

vytírají ve volném prostoru 

na očištěný pevný podklad, 

jímž je nejčastěji nějaký plochý 

kámen. Jiker bývá zejména 

u kančíka diamantového 

mnohdy více jak tisíc, u akary 

potoční nejméně 600. Podle 

teploty vody se larvy líhnou do 

5 dnů a o jejich nerušený vývoj 

se starají oba partneři. Zatímco 

samička spíše jikry ovívá a 

čistí, sameček hlídá širší teritorium. 

Vylíhlé larvy jsou rodiči 

přenášeny do předem vyhloubených 

důlků v substrátu dna. 

Ihned po rozplavání je potěr 

schopen přijmout nauplie 

buchanek nebo žábronožky 

solné, ale velmi vhodné jsou 

i mikry, později grindal. Potravy 

musí být mnoho a krmit je 

třeba alespoň 4× v průběhu 

dne. Pokud nám stačí, když 

odchováme jen několik málo 

jedinců pro sebe nebo přátele, 

je nejvyšší čas hadičkou 

potěr opatrně vysát ze společné 

do samostatné nádrže, 

Albinotická forma krunýřovce rodu Hypostomus 

Herichthys cyanoguttatus 

a v ní pokračovat v dalším 

chovu. Skutečně racionální 

odchovy musíme ale provádět 

v separátních nádržích. Nechci 

psát vytíračkách, neboť to 

by nebyl správný výraz pro 

nádrž objemu nejméně 100 

litrů s výkonným filtrem (konstruovaným 

nebo upraveným 

tak, aby nemohl nasát mladé 

rybky). V takové nádrži zahájíme 

odchov zvýšením teploty 

vody na 25 až 26 °C, pak 

následuje výtěr rodičovského 

páru, líhnutí larev a pozdější 

odchov potěru. Rodičovský 

pár můžeme odlovit už druhý 

až třetí den po rozplavání mladých, 

ale pokud ho ponecháme 

s mláďaty déle, zejména 

od samičky potěru nebezpečí 

nehrozí. U samečka si tak jisti 

být nemůžeme, uděláme tedy 

lépe, když jej ihned po vylíhnutí 

larev odlovíme, ale opět 

varuji před bezmyšlenkovitým 

vpuštěním do původní nádrže. 

Tam na něj ostatní ryby už 

„zapomněly“ a považovaly by 

ho za vetřelce. Proto je vhodné 

vnitřní uspořádání nádrže 

poněkud přestavět, jednoduše 

změnit teritoria, aby došlo 

k novému přerozdělení. 

Velká nádrž, velké a barevně 

výrazné ryby, velké a silné 

rostliny, to vše vytváří v pozorovateli 

velkolepý dojem. 

Oprávněně, jenže bez obětavé 

práce takového výsledku 

nelze dosáhnout. 

Literatura 

Novák, J., 1986: Cichlidy druhu 

Aequidens rivulatus. Akvárium 

Terárium č. 3., str. 13 


akvárium 

III 

25

inzerce 

TOMI - písek s.r.o. 

Cukrovarská 34, Praha 9 - Čakovice, 196 00 

VELKOOBCHOD 

AKVARIJNÍCH RYB 

Nejširší nabídka tropických akvarijních ryb 

Asie, Afrika, Jižní Amerika, atd., 

domácí produkce, 

studenovodní ryby, 

akvarijní písky a štěrky 

®EXOT HOBBY s.r.o., 

382 23 Černá v Pošumaví 74 

Tel.: 380 744 281, Fax: 380 744 104, 

mobily: 608 774 281, 602 442 420 

e-mail: exothobby@exothobby.cz 

http://www.exothobby.cz 

Žádejte ve Vaší akvaristice nebo přímo u nás: 

> Krmiva značky SAK - Speciální Akvarijní Krmiva. České krmivo, vlastní výroba 

i receptury, vysoce stravitelné! 

SAK 55 pro tetrovité ryby 

SAK green pro rostlinožravé ryby 

SAK energy pro dravé ryby 

SAK gold pro kaprovité ryby 

SAK mix pro všechny druhy ryb 

SAK Spirulina s obsahem 30 % řas 

SAK Caridina pro krevety a raky 

Balení 50 g, 125 g, 500 g a 1 kg, v šesti velikostech granulek 00, 0, 1, 2, 3, 4 

(od nejmenší po největší), nově také ve formě extrudovaných vloček a tablet! 

> Artemie značky Sanders ® , kvalitní, jemná a spolehlivá 

> Špičkové UV čističe a reverzní osmozy hw Wiegandt 

> Transportní sáčky na akvarijní ryby, různé rozměry a síly 

> Účinné LED osvětlení (nejen) pro akvaristiku 

> Provádíme také výkup, prodej a export akvarijních ryb 

Zastoupení pro Slovenskou republiku: 

ALMUS, spol. s r.o., tel.: +421 (0)905 316 392, www.almus.sk 

NEJNIŽŠÍ 

CENY 

Zásilky možné i kurýrem ČD na dobírku 

Rozvoz po Praze zdarma 

Na požádání zašleme aktuální ceník 

Prodej ryb po důsledné karanténě 

Pro obchodníky zajímavé slevy 

Otevřeno st-pá, po tel. dohodě kdykoli 

Tel.: 283 931 432, 736 503 151 

Fax: 283 932 456, e-mail: tomi-pisek@volny.cz 

Cihlářova 170, 142 00 Praha 4, tel./fax: 241 722 133, mobil: 605 281 171 

NABÍZÍME: 

Literaturu, pH metry, konduktometry, UV sterilizátory, filtry, filtrační média, čerpadla, topítka, vzduchovací kompresorky, hadičky, vzduchovací kamínky a clony, 

dekorace pro akvária, porodničky, fontánky, lovítka a odkalovací zvony, krmítka včetně automatických, magnetické stěrky, škrabky na řasu, osvětlovací tělesa a zářivky, 

krmiva , léčiva a přípravky na úpravu vody, testy na zjišťování kvality vody a další výrobky českých i zahraničních firem. 

Zdarma zašleme nabídkový ceník 

zásilková služba pro akvaristy a chovatele, nákup, prodej a výroba potřeb pro akvaristy a chovatele 

Pohodlně, 24 hodin denně, můžete nakoupit v internetové prodejně pro chovatele 

www.zoo-shop.cz 


Fotografování 

v akvaristice 

Text a foto Jaroslav Eliáš 

V předchozí části dvojdílného příspěvku 

o fotografování v akvaristice jsem se zmínil 

o obecně platných zákonitostech, které 

podmiňují vznik dobrých fotografických 

výsledků a o možnostech dalších úprav 

obrázků převedených do elektronické 

Hrotočelci jsou velmi zajímavé ryby pocházející vesměs z indomalajské 

oblasti. Pro tento příspěvek jsem vyhledal v archivu prastarý a dlouho 

opomíjený diapozitiv formátu 24×36 mm od pro mě neznámého autora, na 

němž je hrotočelec pravděpodobně druhu Mastacembelus armatus. 

Po naskenování jsem se pokusil obrázek převedený do elektronické podoby 

v počítači upravit a zjistit, zda se na něm nedá něco vylepšit. Už první pohled 

na diapozitiv byl přímo děsivý, ale snad právě to mě vyprovokovalo k tomu, 

abych se záběr vynasnažil aspoň trochu poopravit 

II. část 

akvárium 

Obrázek hrotočelce vyžadoval pro úpravy zvláštní strategii. Pozadí bylo 

nerovnoměrně nasvícené a nedalo se prakticky vylepšit. Rozhodl jsem se 

ho proto zcela odstranit. Příslušnou část snímku jsem označil „lasem“ a 

jednolitě vybarvil. Nyní bylo třeba upravit poněkud ostrý přechod mezi 

horní částí ryby a novým světlým pozadím. Obrysy ryby byly však místy 

stále nezřetelné, proto jsem jen odhadoval, kam až horní „trny“ hřbetu ryby 

sahají. Oválné světlé skvrny na bocích těla se daly poněkud zvýraznit mnoha 

postupnými povely pro jas, kontrast a zostření. Porovnáním s původním 

obrázkem před úpravou se ukázalo, že se takto podařilo snímek vylepšit, byť 

s mnohými výhradami 

podoby. Toto pokračování si všímá vesměs 

dalších možností při práci s „fotošopem“. 

Na fotografiích s připojenou legendou 

můžeme pozorovat ukázky toho, co je na 

nich možné pomocí grafického editoru 

vylepšit. 

O fotografování v akvaristice a dodatečných 

úpravách pořízených obrázků převedených 

do elektronické podoby by se 

mohlo psát ještě dlouho. Je potěšitelné, že 

dnes, díky úžasnému rozvoji fotografické 

techniky, tato problematika zaujala mnoho 

Cichlida klínoskvrnná (Uaru amphiacanthoides) obývala se svými druhy 

obrovskou, ale bohužel také poněkud starou rámovou nádrž s notně poškrábaným 

předním sklem. Záběr značně narušoval zatmelený spodní okraj rámu 

akvária, který jsem se snažil odstranit. Zajímavý záběr na filmu Agfachrome 

18 °DIN, formátu 6×6 cm bylo třeba upravit, což se v grafickém programu 

snad podařilo. Při takové práci však pozor! Když se s takovým obrázkem 

komplikovaně experimentuje, měl by se původní záběr vždy napřed „zálohovat“, 

protože ne každá snaha o vylepšení záběru skončí úspěšně a musí se 

pak začít znova od začátku. 


27

akvárium 

Kančík zelenooký (Cryptoheros sajica) si zejména v období tření zásadně 

upravuje zabrané teritorium podle svých vlastních představ a nikdy „nesouhlasí“ 

s terénem, který mu nabídne akvarista. Přemisťování písku je u něho 

vyvoláno vrozeným pudem. Je to ryba poměrně plachá a zachytit ji fotoaparátem 

při takové akci není právě snadné. Zdržuje se nejraději u dekorací, 

které se příliš neodlišují od zbarvení jejího těla. To samozřejmě fotografovi 

nevyhovuje, protože ryba příliš splývá s pozadím. Akt vynášení písku a jeho 

vyplivování do okolí je sice výstižný, ale např. zrnka písku, převážně bílého 

křemene, zde byla na diapozitivu Agfachrome 18 °DIN, formátu 6×6 cm 

nadměrně přesvětlená. Tento světelně nevyvážený záběr bylo možné do 

jisté míry dodatečně napravit úpravami v grafickém editoru. Jediný padající 

valounek byl trošku prokreslený, ostatní se vlastně podobaly jednolitým bílým 

skvrnkám. Nezbylo nic jiného, než na jejich povrch dopravit nějakou kresbu, 

aby působily přirozeně. V tomto případě se nejedná o porušení jakékoli 

autorské etiky, jde jen o dokreslení detailů 

lidí, a to nejen akvaristů. Neodpustím si jen 

malý dovětek. I při dodržení všech doporučení, 

jak si při fotografování počínat, bude 

stále platit, že ač dva dělají totéž, nikdy 

nebudou mít stejný výsledek. Možná je 

tato činnost právě o to zajímavější, i když 

úpravám obrázků budeme muset věnovat 

spoustu času. 

Bez možnosti stvořit docela přijatelnou 

> Chovný pár tetry slepé (Astyanax jordani) není snadné fotograficky 

zobrazit. Masově růžový povrch těla a částečná průhlednost tělíček ryb 

způsobují, že jsou šupiny nesnadno rozlišitelné a nejčastěji je na konečném 

obrázku neobjevíme téměř vůbec. V tomto případu je počítačová úprava 

naskenovaného obrázku z filmu Agfachrome 18 °DIN jedinou možností, jak 

zvýraznit detaily na těle 

>> Z téhož diapozitivu tetry slepé (Astyanax jordani) je proveden výřez 

přední části těla horní ryby (samice) z předchozího snímku při zachování 

původní rozlišitelnosti. Hustota obrazu byla zvolena dle původního formátu 

25×25 cm a 300 obrazových bodů na palec. Snad až proti očekávání se 

přede mnou rázem objevil detail nevidomých očních pozůstatků dospělé ryby. 

Byl jsem až překvapený, jak po úpravách vynikly původní nezřetelné detaily 

jejích lícních partií 

momentku z akvária nejsou tedy ani uživatelé 

tzv. digitálních kompaktů. Zde je třeba 

ale počítat s tím, že velká většina pořízených 

záběrů nebude použitelná pro tisk 

v časopisech či jiných publikacích. Tyto 

fotoaparáty ovšem pomohou zdokumentovat 

ryby, které se pak nabízejí např. na 

webových stránkách. Někdy jsou takové 

záběry neuvěřitelně zdařilé, jindy naopak 

co do kvality naprosto zbytečným balastem. 

Mnohem dokonalejší pro fotografová- 

Samozřejmě můžeme v akvaristice používat i digitální fotoaparáty. Mnozí 

fotografové je již běžně používají a lze říci, že s úspěchem. Orientační 

snímky lze pořídit dokonce i všeobecně používanými jednoduchými kompakty 

s čelním svícením, avšak zde se téměř vždy projevuje vliv nedokonalé optiky 

a absence detailů na tělech rybek. Záběr samce tlamovce Melanochromis 

cyaneorhabdos byl pořízený v nádrži akvaristické prodejny. Fotoaparát 

Panasonic DMC-L81 


ní akvarijních ryb jsou ovšem tzv. digitální 

zrcadlovky, především pak takové, které 

nemají nepřiměřeně dlouhé expoziční zpoždění. 

Pokud by ale jimi někdo chtěl zachytit 

např. tření „rychlých ryb“ v nádrži obklopené 

větším počtem spřažených blesků 

pro rovnoměrné nasvícení celého prostoru, 

musel by asi sáhnout hlouběji do kapsy. 

Elektronicky neřízená záblesková sestava 

není v „syrové formě“ pro digitální fotoaparáty 

použitelná. 

Rád bych připojil alespoň krátkou zmínku 

o některých světoznámých fotografech 

v oboru akvaristiky, kteří ke konci uplynulého 

století excelovali v analogovém 

fotografování a jejich práce dodnes patří 

ke světové špičce. Na prvním místě stojí 

především A. van den Nieuwenhuizen, H. 

J. Richter, R. Zukal, ale také mnozí další. 

Prvně jmenovaný se pravděpodobně jako 

první začal také věnovat fotografování ryb 

při tření. Tyto nezapomenutelné osobnosti 

akvárium 

Sumeček americký (Ameiurus nebulosus) kdysi dávno pokusně fotografovaný 

v nízké ploché nádrži. Ryba byla nasvícena jedním bleskem shora 

přes vodní hladinu. Černobílý negativní film Orwo 21 °DIN. Obrázek před 

počítačovou úpravou 

Tentýž původně primitivní a vlastně zkušební záběr sumečka amerického bylo 

třeba napřed ořezat a vyretušovat. Nabrán byl vhodný odstín barvy, ryba 

byla ohraničena „magnetickým lasem“ a začalo postupné kolorování. Horní 

vousky sumečka příliš splývaly s pozadím, proto byly dodatečně po zvětšení 

obrazu jemně bíle olemovány. Poněkud nepřirozený zůstal jen jednobarevný 

písek, zde však byl přece jen jemné zrnitosti, takže tento nedostatek uniká 

pozornosti 

si totiž zaslouží o to větší uznání, že dospěli 

k úžasné dokonalosti své tvorby za situace, 

kdy fotografovali to, co bylo skutečně před 

nimi a nemohli prakticky dodatečně nic 

po svých omylech napravovat. Nepodařený 

snímek snad někdy dokázala zachránit 

jen genialita grafika tiskárny. K takovým, 

vpravdě mistrům v oboru, patřil a snad ještě 

dodnes patří německý fotograf a grafik 

B. Kahl. 

III 

inzerce 

Nový koncept 

čisté vody 

Každý akvarista „bojuje“ 

s tím, jak udržet čistou vodu 

v akváriu. 

V přírodě vzniká v poměru 

k množství vody velmi 

málo odpadů! 

V akváriu vzniká velmi 

mnoho odpadů v poměru 

k množství vody. 

Některé tipy na využití 

výrobků sera pro získání a 

udržení čisté vody v akváriu: 

Vhodný vnější, případně vnitřní 

filtr a k němu biologické 

filtrační médium sera 

siporax + přípravek 

sera filter biostart 

udělají z každého filtru 

ihned biologicky aktivní 

filtr. Siporax existuje i ve 

formě lentilek jako mini 

siporax. 

Sera filter biostart 

obsahuje ty správné mikroorganismy 

ve správném poměru- 

ideálně vhodné pro filtr. 

Ihned po pokapání na sera 

siporax osídlí jeho ohromný 

povrch 270 m 2 na litr a 

vytvoří biologicky aktivní filtrační 

médium. 

Aktivní filtr pak 

umožní rychlé 

nasazení ryb bez 

zdlouhavého postupu. 

Bakterie z přípravku 

filter biostart 

rozkládají i hrubé 

nečistoty a „předkoušou“ 

je pro nitrifikační bakterie. 

Sera bio nitrivec je 

nový výrobek s vylepšeným 

složením a 

odstraňovačem zákalu. 

Jak to funguje 

Ve vulkanické hornině 

se nachází bezpočet 

malinkých 

prostorů, v kterých 

jsou usazeny ionty, 

které pozitivně ovlivňují kvalitu 

vody, např. vápník, draslík 

nebo hořčík. 

Když se ve vodě objeví 

škodlivé látky, jako např. amonium, 

provede se v několika 

sekundách výměna: vápník, 

draslík nebo hořčík se 

uvolní do vody a škodlivé amonium 

je vázáno do malinkých prostor 

v hornině a tam usídlenými 

bakteriemi je zneškodněno. 

Přitom v této formě se bakterie 

i jejich nosič dostanou na dno, 

na rostliny, na dekorace. 

A na co je třeba dávat 

pozor u tohoto výrobku 

Těsně před použitím je třeba 

silně láhev protřepat, aby se 

vulkanická hornina dobře rozmíchala. 

Po aplikaci následuje 

krátké zakalení, které, 

podle stupně znečištění vody, 

zmizí během 4 až 24 hodin. Čím 

větší zákal, tím bylo znečištění 

vody větší. 

Poté je voda čistá 

jako nikdy dřív! 

A co když se mi akvárium 

„zblázní“, co mi pomůže pak 

Sera toxivec okamžitě 

odstraňuje z vody všechny 

běžné nebezpečné 

škodliviny ohrožující 

ryby a filtrační bakterie 

jako amonium 

a nitrit, čímž brání 

přeměně v nitráty. 

Navíc odstraňuje 

agresivní chlór a 

chloramin, těžké 

kovy jako měď, zinek, 

olovo i rtuť z 

vodovodní vody. Také je účinný 

proti zbytkům dezinfikátorů 

nebo aplikovaných léčiv. 

Je-li to nezbytné, je možné 

zvýšit dávku bez 

jakýchkoli problémů, či opakovat 

aplikaci po dvou hodinách. 

A jak ho odstraním 

pak Nijak, sám se po asi 

dvou hodinách odbourá. 

Samozřejmě následně máme 

čas vyměnit vodu a zjistit, co se 

vlastně stalo, avšak ryby jsou 

v klidu. 

III 


Závojnatky 

text Rudolf Schönbach 

foto Robert Harvánek 

Kresby jaromír a Libuše Knotkovi 

příroda 

O závojnatkách jsem v časopise Akvárium 

a terárium psal již v čísle 1 roku 1969. 

Dnes, po více než čtyřiceti letech, se opět 

vracím k tomuto tématu. Chtěl bych čtenáře 

seznámit s některými dalšími zkušenostmi 

s chovem především dlouhoploutvých 

závojnatek. Tematicky jsem 

své poznatky rozdělil do několika kapitol. 

Chov závojnatek v zahradním 

jezírku 

Mnoho lidí považuje závojnatky 

za studenovodní ryby, 

vhodné pro celoroční chov 

v zahradním jezírku. K tomu je 

nutno poznamenat následující: 

závojnatky, které můžeme 

dnes běžně koupit v akvaristických 

prodejnách, je třeba 

rozdělit do dvou skupin. První 

tvoří ryby odchované ve 

středoevropských podmínkách, 

druhou skupinu tvoří 

ryby importované, nejčastěji 

z jihovýchodní Asie. Obě tyto 

skupiny se značně liší v nárocích 

na teplotu vody. Ryby 

chované po řadu generací 

ve středoevropských podmínkách 

lze považovat za značně 

otužilé, snášející nízké teploty, 

někdy až do zamrznutí hladiny, 

a tudíž vhodné do našich 

zahradních jezírek a bazénů. 

Důležité je vědět, že ryby 

s krátkými ploutvemi bývají 

všeobecně otužilejší než ryby 

s dlouhými ploutvemi. Pokud 

nechceme o dlouhoploutvé 

závojnatky přijít, doporučuji 

chovat je v teplotě ne nižší 

než 14 °C. Při nízkých teplotách 

často trpí plísněmi, což 

může vést i k úhynu. Zda tedy 

nechat závojnatky přezimovat 

venku pod ledem, je vždy 

velkou otázkou, protože nikdo 

nikdy neví předem, jak silná 

a dlouhá bude následující 

zima. Nechceme-li tedy o své 

ryby přijít, doporučuji je nejpozději 

s příchodem prvních 

ranních mrazíků z jezírka přelovit 

do nádrže v prostorách, 

kde nehrozí zamrznutí vody. 

Zlatí karasi bývají v tomto 

ohledu otužilejší, a jejich přezimování 

pod ledem má větší 

šanci, i když také ne vždy se 

stoprocentní zárukou. Pokud 

někdo chce v jezírku chovat 

nějaké zlaté rybičky celoročně, 

doporučoval bych mu pořídit 

si raději zlaté jeseny, zlaté 

líny či zlaté perlíny. Jde o zlaté 

odrůdy našich tuzemských 

ryb, a tudíž o ryby stoprocentně 

„zimovzdorné“. I u nich je 

však třeba pamatovat na to, 

že hloubka vody v jezírku musí 

být minimálně jeden metr, 

ale raději i více. Před zimou 

je třeba vodu v jezírku vyměnit 

a dno vyčistit od bahna 

a zbytků rostlin, protože jejich 

rozkladem se spotřebovává 

kyslík rozpuštěný ve vodě pod 

ledem. 

Druhou skupinu závojnatek, 

která je k dostání v obchodech 

nejčastěji, tvoří ryby 

dovezené z jižní či východní 

Asie. Především závojnatky 

dovezené ze Singapuru, 

Závojnatky byly vyšlechtěny v mnoha tvarových 

a barevných formách 

které se importují nejčastěji, 

není možné považovat za 

studenovodní ryby. Singapur 

leží téměř na rovníku, teplota 

vzduchu tam prakticky nikdy 

neklesá pod 20 °C, naopak 

často dosahuje 35 i více stupňů. 

I chovatelé nejteplomilnějších 

ryb – terčovců, si nedovolí 

nechat své chovance pod 

přímým tropickým sluncem 

a chrání před ním své nádrže. 

A teď si představte, že závojnatky, 

které se v tamějších 

podmínkách chovají snad stovky 

generací, nikdo nechrání 

před tropickým sluncem. 

Rybky jsou tam chovány celoročně 

v mělkých rybníčcích 

pod silným slunečním svitem. 

A pak jsou tyto rybky doveze- 


31

akvárium 

Forma oranda se vyznačuje „bublinovitými“ 

výrůstky na hlavě 

ny do Evropy, kde je lidé pustí 

do zahradních jezírek bez 

ohledu na teplotu a diví se, že 

to ryby nevydrží. Takové ryby 

nelze považovat za ryby studenovodní, 

ale za pravé ryby 

tropické. Jejich chov v našich 

venkovních podmínkách je 

vhodný maximálně po několik 

nejteplejších měsíců v roce, 

kdy teploty neklesají pod 

20 °C, a při nižších teplotách 

je lépe ryby přemístit do chráněných 

akvárií. 

Krmení závojnatek 

Je skutečností, že v našich 

akváriích zajde více závojnatek 

na překrmení než na podvýživu! 

Závojnatky žerou rády 

a hodně. Jsou to všežravci. 

Člověk se občas musí bránit 

tomu, aby své stále žebrající 

chovance nepřekrmil. Rybky 

velmi zkrotnou, takže je možno 

je krmit téměř z ruky. 

Při překrmování či podávání 

nevhodné potravy dochází 

u závojnatek rychle k zácpě 

nebo ztučnění. Střevo tlačí 

na plynový měchýř a nastávají 

problémy s plaváním. 

Mnoho suchých krmiv ve styku 

s vodou bobtná. Pokud 

k tomu dojde v těle rybky, 

nastává uvnitř přetlak. Proto 

závojnatky vyžadují potravu 

pestrou s množstvím balastních 

látek. Některé rybky 

reagují poruchami plavání, 

když při polykání vloček či 

granulí z hladiny polknou také 

vzduch. Proto je třeba umělá 

krmiva předem namočit, aby 

neplavala na hladině. Granule 

je bezpodmínečně nutné před 

zkrmením alespoň na 10 až 

20 minut namočit do sklenice 

s vodou a nechat nabobtnat. 

Pokud by k nabobtnání granulí 

došlo teprve ve střevech ryb, 

může dojít k zácpě, plynatosti, 

později i zánětu střev, někdy 

doprovázeného bakteriální 

infekcí. Ryby se pak vyznačují 

poruchami plavání, zadní část 

těla se nadnáší natolik, že 

mohou plavat břichem vzhůru. 

Obvykle při tom nepřijímají 

potravu. 

Za vhodnou potravu jsou 

považovány dafnie, různé 

komáří a pakomáří larvy, 

nitěnky a dospělé žábronožky 

solné. Někteří čínští chovatelé 

nepodávají rybám patentky 

při teplotě nižší než 22 °C. 

Údajně pak může z nestravitelné 

kutikuly vzniknout zánět 

střev, případně postihující 

i plynový měchýř. Doporučuje 

se čas od času několikadenní 

krmení dafniemi, živými 

či zmrazenými. Dafnie jsou 

málo výživné a mají mnoho 

balastních látek potřebných 

k pročištění střev. Důležitá je 

dále rostlinná potrava. Dobře 

je přijímán okřehek. Přikrmuji 

také spařeným salátem a kopřivami 

nadrobno nasekanými. 

Jako příležitostná krmiva, a to 

v malém množství, je možné 

podávat vařenou rýži, hrách 

(zbavený slupek) a kukuřici. 

Vhodné jsou také ovesné vločky, 

které však silně znečišťují 

vodu. Varuji před krmením 

dospělých závojnatek živým 

cyklopem. Jako potrava je příliš 

drobný a rád si sedá na tělo 

rybek, žábry a ploutve, které 

poškozuje. Zmrazená krmiva 

se musí po roztátí co nejdříve 

v sítku propláchnout čistou 

vodou a ihned zkrmit, neboť 

rychle podléhají zkáze. 

Rozeznání pohlaví ryb 

Obvykle bývá přáním chovatele 

vědět, jakého pohlaví 

jeho rybky jsou. Pokud má 

zájem své rybky množit, pak 

je to samozřejmě nutností. 

Mohu doporučit minimálně 

pět znaků, podle nichž lze 

pohlaví u rybek rozpoznat. 

V první řadě musí být ryby 

dospělé, to znamená alespoň 

jeden rok staré, dobře živené 

a chované v dobrých podmínkách. 

Pohlaví ryb poznáme podle 

následujících znaků: 

• Ryby se v nádrži pronásledují. 

Můžeme předpokládat, 

že ryba vpředu je samice 

a naopak ryba, či několik ryb 

za ní jsou samci. 

• Bližším pohledem zjistíme, 

že ryba vpředu je v břišní 

části objemnější. Toto nám 

opět potvrzuje samici. Štíhlejší 

v těle bývají zpravidla samci. 

• Pokud jde o ryby z jednoho 

chovu (příbuzné), mívají 

obvykle samci delší ploutve 

než samice. Pro ryby z různých 

chovů (nepříbuzné) to 

však platit nemusí. 

• Při bližším pohledu zjistíme, 

že ryby mají třecí vyrážku, 

samci výraznější, samice 

slabší nebo žádnou. Tato třecí 

vyrážka vypadá jako drobné, 

bílé bradavičky na žaberních 

víčkách a na prvních paprscích 

prsních ploutví. Především 

bradavky na prsních ploutvích 

jsou typickým znakem dospělých 

samců, a to i mimo dobu 

tření. V této době jsou sice 

méně patrné, ale jsou tam 

vždy. Samice je nemají. Mimo 

dobu tření, kdy jsou méně 

výrazné, se nechají rozpoznat 

celkem dobře následujícím 

způsobem - připravíme si silnější 

zdroj světla, rybu vylovíme 

síťkou, podržíme pod světlem 

a sledujeme první paprsek 

prsních ploutví. V mokrém 

stavu se lem prvního paprsku 

na světle leskne. Pokud je tento 

lesk nepřerušený, jedná se 

o samici, pokud je lesk přerušovaný 

drobnými bradavkami, 

je to budoucí třecí vyrážka 

samce. Někdy je k přesnému 

určení třeba brýlí či lupy. 

• Samice má močopohlavní 

bradavku vystouplou ve tvaru 

malého kladélka (1-2 mm). 

To je lépe patrné zvláště 

u starších samic, které se již 

vytíraly. Samec má močopohlavní 

bradavku naopak „utopenou“ 

v malé prohlubni. 

V případě, že se pohlaví 

některé ryby nedá určit, může 

jít o neplodného jedince, ale 

to se mi stalo za dlouhá léta 

jen jednou. 

Tření a odchov mladých 

Vytírat závojnatky je možné 

dvojím způsobem, a to 

přirozeným či umělým. Pokud 

má chovatel dostatek místa, 


upřednostnil bych přirozený 

výtěr. Ten bývá často popsán 

v literatuře včetně výše zmíněného 

článku z roku 1969. 

Důležitá je velikost nádrže, 

která by měla mít objem alespoň 

100 litrů. Další důležitou 

pomůckou je rošt umístěný na 

dně vytírací nádrže. Můžeme 

použít například králičí pletivo 

potažené umělou hmotou. 

Závojnatky totiž již během tření 

a hlavně ihned po něm velmi 

rády požírají své jikry, bez 

roštu by jich zakrátko moc 

nezbylo. 

V posledních letech jsem 

hlavně z nedostatku místa 

a také z pohodlnosti začal 

zkoušet umělý výtěr. Důležité 

je, aby byly ryby k výtěru připravené, 

to znamená, že musí 

mít zralé pohlavní produkty. 

Toho lze dosáhnout dvojím 

způsobem. Jedním z nich je 

příprava ryb hormonální injekcí, 

například hypofýzou. Druhým 

způsobem je čekat, až 

se ryby začnou ve společné 

nádrži samy vytírat, a pak ihned 

provést umělý výtěr. Pro 

jednoduchost preferuji druhý 

způsob. To, že se ryby chystají 

ke tření, poznám již den předem, 

kdy se začínají v nádrži 

„honit“. Hlavně k večeru se 

tato jejich činnost stupňuje. 

Protože ke tření dochází vždy 

v časných ranních hodinách, 

často ještě za tmy, je nutné si 

ráno přivstat. Když rozsvítím 

akvárium a vidím, že se ryby 

divoce pronásledují, připravím 

si vytíračku. Používám 

obvykle elementku o objemu 

15 až 20 litrů. Naliji do 

výšky 3 až 4 cm z minulého 

dne připravenou vodovodní 

vodu o stejné teplotě, jakou 

má voda v nádrži s rybami. 

Než si elementku připravím, 

obvykle jsou již na dně nádrže 

první jikry. Rychle síťkou vylovím 

vybranou samici, vezmu 

ji do levé ruky a v elemente 

z ní pod vodou pravou rukou 

jemně dvěma až třemi tahy 

vytlačím jikry. Přitom samicí 

pohybuji po elementce, aby 

se jikry rovnoměrně rozptýlily 

po dně. Rychle vrátím 

samici do nádrže a chytím 

vybraného samce, s ním učiním 

totéž. Celý proces netrvá 

déle než 2 minuty. Další péči 

elementce a jikrám věnovat 

nemusím, jen občas prsty trochu 

rozvířím vodu, aby došlo 

k lepšímu oplodnění jiker. 

Ryby na sebe mezitím v nádrži 

dále dotírají, ale 500 až 800 

mladých je pro mě množství 

dostačující, protože na větší 

počty nemám místo. Mezitím 

si připravím konev s vodou 

stejné kvality a teploty. Po 15 

minutách vezmu elementku 

s jikrami a vodu vyliji do připraveného 

vědra. Jikrám to 

nevadí, zůstávají přilepené na 

dně elementky. Ihned potom 

opatrně nalévam připravenou 

novou vodu do výše vodního 

sloupce asi 15 cm. Přidám 

vzduchování a vše ponechám 

v klidu. Teplotu vody udržuji 

většinou na 23 až 24 °C. Při 

této teplotě se potěr začíná 

líhnout čtvrtý den ráno, tj. asi 

po 72 hodinách. Potěr první 

hodiny leží na dně, později se 

zavěšuje na stěny elementky. 

Za další dva dny se rozplave 

a začíná vyhledávat potravu. 

Nejlepší je krmit potěr živou 

prachovou potravou z venkovních 

rybníků. Pokud takovou 

možnost nemám, používám 

potravu náhradní. Potěr ještě 

večer toho dne, kdy se rozplave, 

přeliji do větší nádrže. Po 

dalších 14 dnů je tato nádrž 

osvětlená i přes noc slabým 

Závojnatka čínská (Carassius auratus var. 

bicaudatus) 

světlem, aby potěr mohl stále 

přijímat potravu. 

Deník krmení a růstu mladých 

při použití náhradní 

potravy 

1. den – potěr se rozplaval, 

první nakrmení trepkou 

(3-4× za den), večer je potěr 

přeloven do větší nádrže, na 

noc pak přidány čerstvě vylíhlé 

nauplie žábronožky solné. 

2. den - ráno je již potěr 

vyhládlý, podávám mikry, dále 

pak trepku a žábronožku solnou, 

na noc žábronožku a mikry. 

10. den - potěr měří asi 

14 mm, krmím žábronožkou 

solnou, na zkoušku také grindalem, 

který ještě nebývá 

potěrem dobře přijímán. První 

náznak zbarvení potěru (růžová 

a šedohnědá). 

12. den - krmím žábronožkou 

solnou a grindalem 

15. den - potěr měří asi 

16-17 mm. Přijímá, i když neochotně, 

předmáčené granulované 

krmivo („nulku“), stále 

dokrmuji žábronožkou solnou 

a grindalem. 

16. den – zřetelné šupiny 

u šedohnědých ryb. 

17. den – krmím mladé 

rybky sekanou zmrazenou 

dospělou žábronožkou a opět 

předmáčeným granulovaným 

krmivem („O“). 

18. den - některé ryby přijímají 

celé žábronožky, dokrmuji 

sekanou artemií a předmáčenými 

granulemi. 

28. den – krmím stále 

žábronožkou a granulemi, velikost 

největších ryb dosahuje 

asi 30 mm včetně ocasu. 

Když jsou rybkám asi tři 

týdny, začínají být problémy 

s množstvím potravy a častou 

výměnou většího objemu 

vody, je na čase množství ryb 

zredukovat. V tuto dobu dělám 

první třídění. Ryby po částech 

přelovuji do umyvadla bílé 

barvy, kde pohledem shora 

vybírám ryby s pěknou rozevřenou 

ocasní ploutví. Zbytek 

likviduji, a tak zredukuji počet 

ryb na polovinu, někdy i na 

méně. Po dalších třech týdnech 

tuto činnost zopakuji. 

Ryby, které vyberu, přelovím 

do elementky a posuzuji jejich 

vzhled z boku. Po tomto třídění 

už mi zůstanou poměrně 

pěkní jedinci, ze kterých si po 

vybarvení v dalších měsících 

vybírám ryby pro své nádrže. 

Bohužel už dnes nemám 

prostory na odchov většího 

množství ryb, a tak závojnatky 

vytírám jen občas a mláďat 

odchovávám jen málo. Nechci 

se však těchto ryb úplně 

vzdát, protože je považuji za 

něco krásného a zcela mimořádného, 

co v akvaristice 

máme. 

III 


akvárium 

33

začínáme s akvaristikou 

Zakládáme 

text Ivan Pojar 

akvárium 

„Šedá je teorie, zelený je strom života“ (Goethe) 

Bože, jak často upadáme 

do sebejistoty a jak rádi 

se pasujeme do role znalců 

– expertů, kterým rovno 

není. Proč však začít v množném 

čísle a ne rovnou od 

sebe Upřímně, přiznávám 

se k občasně vtíravé touze 

být nositelem jakéhosi akvarijního 

„know how“. Tedy ne, 

že bych na to neustále myslel, 

ale přece jen se mi občas 

rozbuší srdce, když si myslím, 

že jsem právě na něco 

přišel, co by mohlo pohnout 

s tou „károu vše akvarijního 

vědění“, abych vzápětí 

skromně a tak trochu nerad 

usoudil a přiznal, že – vím, že 

nic nevím (Platón, Sókratés). 

Nebo poněkud méně frázovitě, 

často si připadám jako 

člověk z hlubokého vnitrozemí, 

který poprvé přišel na 

okraj moře – nadchl se, že 

jej objevil a posléze si uvědomil, 

že vlastně vůbec neví, co 

v onom moři je… 

Proč se zdá, že pokrok 

lidského vědění je i v té naší 

milované akvaristice v pohybu 

tempem dva kroky dopředu 

a jeden dozadu Proč ve velmi 

krátké době opouštíme teprve 

nedávno „nalezenou“ cestu 

k řešení některé ze zapeklitých 

otázek našeho šílenství 

a nadšení zároveň, proč o ni 

pochybujeme Proč se přesto 

stále a neúnavně snažíme 

přijít na kloub našemu trápení 

i radostem, kterých je vždy 

v bezprostředním okolí akvária 

víc než dost. 

V evropském prostředí je 

akvaristika (se svojí nejrozšířenější 

podobou, tedy chovem 

a pěstováním exotických 

druhů, převážně z teplých 

oblastí naší planety) cizím 

prvkem. Je-li něco cizí, tedy 

neznámé a tím zajímavé, stává 

se to pro obyvatele uvedeného 

prostoru neběžné, vzácné 

a tajemné. A to samozřejmě 

láká k objevování podstaty 

této cizorodé záhadnosti. A to 

už je jen krůček k projevům 

nebo pouhému konstatování, 

že zájemce o něco takového 

má neustálou touhu něco 

zjišťovat, zkoušet, zobecňovat, 

oznamovat, přít se a ve 

většině konců dojít k tomu, že 

všechno je vlastně asi jinak, 

tedy, jak už jsem uvedl, že - 

ví, že nic neví. 

Přesto, anebo právě 

proto, je v pestré povahové 

akvarijní přehlídce i docela 

běžné setkání se „znalci na 

všechno“, čím se akvaristika 

zabývá. Ne vždy ovšem k naší 

libosti. Hodně akvaristů takové 

všeuměly a vševědoucí 

neumí unést, a tak když se 

později po střetu s takovým 

samozvaným „akvaristickým 

Einsteinem“ vzpamatujeme, 

začneme pochybovat. Při 

vědomí šíře akvaristických 

praktik a poznatků (co akvarista, 

to odlišný ale „zaručeně 

pravdivý“) si díky této různosti 

a z ní plynoucí naší pochybnosti 

začneme utvářet také 

zcela „jistě správný“ (spíše 

jen odlišný) obraz o zmíněném 

problému. Pak už je jen 

počet zúčastněných kritériem 

celkové názorové množiny 

– nastává myšlenkový 

chaos. Co je pravda, neví ani 

Bůh. Zde bych rád zdůraznil, 

že pokud právě teď někdo 

pochybuje o této mé úvaze, 

tak asi dělá dobře. Vždyť je 

to jen jedna subjektivní myšlenka 

nebo nápad a následné 

sdělení, každý druhý by mohl 

mít vlastně zcela jinou teorii 

o vzniku, tvorbě a šíření všech 

těch akvaristických bludů, se 

kterými se při realizaci své záliby 

setkáváme. Uvědomme si, 

co lidských myšlenek vzniklo, 

aby se jejich pravda rozpadla 

spolu se zaniklými dokumenty 

o nich. Akvaristé, vezměte 

starší publikace z vaší knihovny 

a podívejte se do nich. Stačí 

přečíst pár řádků, a opět, 

možná s pietou, možná jen 

s nostalgií nad vaším ztraceným 

akvaristickým mládím, 

vrátíte knihu do „akvarijního 

ČÁST 23 

smetiště“ – někteří pragmatici 

do antikvariátu a super otrlí 

jedinci do sběru či kamen. Je 

v ní prázdnota. 

Ano, není správné setrvávat 

na pravdách. Trvalé je jen 

svědomí, pravda nikoli. Tedy, 

proč vlastně se stále opakuje 

setkávání s „machry“, kteří ze 

sebe svůj kategorický „akva 

-intelekt“ přímo vyzařují 

Z hlediska chování se může 

jednat o pouhý exhibicionizmus 

motivovaný touhou se 

předvést. To bývá nejčastěji. 

Jindy je to snaha získat prestiž 

nebo kompenzace mindráku. 

Jak se takový člověk projevuje 

Přece jste se už někdy 

setkali s akvaristou, který 

aniž by byl vyhledáván nebo 

tázán, sám aktivně sleduje 

hloučky debatujících kolegů 

a jako Mesiáš k nim přistoupí 

v patřičné chvíli, aby vzápětí 

udílel „knížecí rady“ – tedy 

vlastně „plebejské“. Touha 

po zviditelnění je tak velká, že 

potlačí podvědomí, že se tím 

vlastně z jeho pohledu „hora 

pokořuje před Mohamedem“, 

kterému jde nelogicky vstříc, 

aniž by byla o to Mohamedem 

žádána. V té chvíli však nějaké 

takové pocity u něj snad ani 

nejsou. Prakticky to probíhá 

tak, že nositel této vlastnosti 

se pohybuje mezi akvaristy 

a jakmile zaslechne naříkání, 

např. na vodní poměry (což 

bývá velmi často), okamžitě 

se přidá a pronese překvapenému 

shromáždění, pro tento 

případ připravenou přednášku 

na zmíněné téma s následujícím, 

nadčasovým myšlenkovým 

scénářem: 

„Jó voda, to je věda. Akvaristům 

běda, kteří vody nedbají, 

rybám čerstvou nedají. 

Nelze chovat rybičky bez 

kvalitní vodičky. 

Čeřit, míchat, měřit. 

Nepřekrmit, hnojit. 

Čímpak Ptá se našinec. 

Používej kravinec! 

Voňavý, stačí malinký, prý 

ho jedí rostlinky…“ 

Uznejte, že takováto 

aktuálnost obsahu sdělení 

je opravdu, ale opravdu „přínosná 

a že hodně pomůže“. 

O něco vyspělejší a otrlejší 

jedinci pak zkoprnělému 

okolí vysvětlí v obsáhlé přednášce, 

že problém je chemický, 

že kyslík a dusík ve 

vodě reagují dvojím způsobem 

– redukcí a oxidací, aby 

se tak nějak suverénně, aniž 

by k tomu byl důvod, přešlo 

k problému vápníku, Iontů 

volných a vázaných - a vůbec 

mu nevadí, že posluchačů 

ubývá… 

To je obraz současné 

úrovně. Prostě asi nejsou 

peníze na zaplacení odborníka, 

který by členstvu akvaristického 

„jam session“ jednoduše 

a srozumitelně vysvětlil 

„o co go“. Tohoto nedostatku 

pak konjukturálně využívají ti, 

kteří se chtějí zviditelnit, často 

bez zábran, že mohou být 

směšní – vědí totiž, že jsou 

v té chvílí „jednookými králi 

mezi slepými“. 

Něco ze života. Ještě 

dnes občas zazní myšlenka 

o vhodnosti nebo nevhodnosti 

tzv. staré vody pro chov 

některých akvarijních rybiček 

(př. Ambassidae) a to bez 

ohledu na velikost prostoru 

a bio-chemicko-fyzikální stabilitu 

či změny ve dvou zcela 

odlišných prostředí - přírodní 

lokality a akvária. On je v tom 

totiž velmi podstatný rozdíl. 

Například v přírodě, 

pokud neprobíhá eutrofizace 

zaviněná lidmi, nedochází ke 

dramatickému zvýšení obsahu 

dusíku ve vodě, na rozdíl 

od akvária, malého prostoru 

s velmi rychlým dusíkatým 

nárůstem (přítel Dočekal mu 

říká žumpa). To v přírodě 

není téměř vůbec limitující 

faktor a při úrovni obsahu 

huminových látek z okolního 

rostlinného krytu a spadu 

jsou takové přírodní odpady 

se svými značnými sorpčními 

vlastnostmi a vyšším 

podílem taninu (bakteriostatické 

až baktericidní schopnosti 

tlumící mikroorganizmy) 

zárukou, že tato „stará“ 

voda zůstane „životodárná“ 

až do nejbližšího dešťového 


období. Takže tady není na 

místě jakékoli dogma, srovnávání 

a debata o vhodnosti 

nebo nevhodnosti přírodní 

lokality a akvária. Akvárium 

v takové podobě, v jaké se 

běžně nachází, je opravdu 

„žumpa“. A podsouvat myšlenku 

o (také) neměnnosti 

vody, a tedy existence staré 

vody v přírodě, je naprostým 

nepochopením původní situace. 

Opak je stejně nesmyslný. 

Znám akvarijní experty, 

kteří se chlubí, že výměnu 

vody provádějí tak, že 

vypustí téměř všechnu vodu 

z akvária a pak, na mrskající 

se rybičky na mokrém písku, 

napustí čerstvou vodu. Cožpak 

o to, dnešní degenerovaní 

rybí jedinci si již přivykli 

soužití s některými podobně 

postiženými akvaristy. Otázkou 

je, jestli tato jednostranná 

důvěrnost a familiárnost 

je příjemná a prospěšná pro 

oba subjekty, nebo jestli si 

náhodou pán tvorstva nevyřizuje 

účty s rybičkami ve stylu 

nakopávaného psa. Sám 

jsem byl svědkem chlubení 

se „také akvaristy“, který pravil, 

že ho ty ryby tak naštvaly, 

ve skutečnosti vyřkl zde 

nepoužitelný výraz (nedokázal 

je totiž odchytit), že je 

při úpravě písečného dna 

nechal asistovat bez vody 

v dotyčném akváriu a že to 

přežily. 

Až po počátečních neúspěších 

v odchovech Paracheirodon 

innesi způsobených 

pobytem v akváriu 

s teplotou vody 24 až 28 °C 

(uváděno v akvaristické literatuře 

v 1. polovině 20. století), 

nastal překotný posun 

k teplotám kolem 20 °C. Což 

bylo ihned stejně vehementně 

zdůrazňováno jako opačné 

tvrzení o potřebě vyšší 

teploty. Obchodně uvažující 

akvaristé si však ze správného 

„know how“ udělali nejprve 

tajemství jejich úspěšnosti 

– nic nového. Stejně jim to 

nepomohlo - nadlouho. 

Nedávno mi můj přítel 

(bývalý akvarista) vyprávěl, 

jak se účastnil podobné 

show, při které se jeden 

akvarista dušoval, že jeho 

úspěch v pěstování akvarijních 

rostlin je postaven na 

přísunu železa do akvária. 

Závěrečnou perlou bylo jeho 

tvrzení, že nejvhodnější jsou 

k tomu hřebíky. 

Avšak vůbec nejhorší 

případy demagogických tvrzení 

vznikají při konverzaci 

na zdánlivě banální téma. 

Napadá mě jedno oblíbené, 

třeba o výskytu nežádoucích 

řas v akváriu. Kdy tázající se 

stane zároveň odpovídajícím, 

a to ihned po prvních slovech 

vaší úvahy nad tímto evergreenem, 

zde vlastně záminkou, 

kterou autor předloženého 

problému použije jen proto, 

aby na snahu odpovídajícího 

s lehkým posměchem ihned 

reagoval a to tak, že odpovídajícím 

uváděná myšlenka 

řešení problému s řasami byla 

již jím dávno vyzkoušena a že 

nebyla správná, že nedošlo 

k nápravě. Další pokusy zoufalého 

tázaného jsou opět 

podrobeny pokračujícímu, 

zdrcujícímu a posměšnému 

odmítnutí. Kdybyste v tom 

momentě měli nad hlavou svatozář 

jako vševědoucí svatí, 

tak On by vám dokázal, že ta 

vaše svatost je „na pendrek“ 

a odešel by z tohoto myšlenkového 

klání s pocitem zhrzenosti 

nad vaší neschopností 

jej porazit – ani tak ne kvůli 

tomu, že něco nevíte. Stačí 

mu vaše rozpaky. Vlastně tak 

hledá důkaz své vševědoucnosti 

a vaší nevědomosti. 

Komickým epilogem je pak 

domácí hodnocení jeho intelektuálního 

vítězství za účasti 

své manželky, které zbaven 

obav, že by se před vámi 

vystavoval inzultaci, prohlásí: 

„Je to debil.“ 

V ubíhajícím čase vše 

akvaristického konání však 

ubývá dříve běžných rezolutních 

prohlášení. To souvisí 

s rozvojem exaktních metod 

výzkumu, takže neověřená 

a neprobádaná prohlášení 

o tom, jak nakládat s vivarijními 

druhy, se již tolik neobjevují. 

Jenom tolik… 

Co závěrem „Memento 

Platón, Sókratés!“ 

III 

VÝKUP AKVARIJNÍCH RYB 

ZÁSILKA MOŽNÁ I SPĚŠNINOU ČD 

NABÍDKY VŽDY V PONDĚLÍ, 

POPŘ. V ÚTERÝ DO 12:00 

PRO OBCHODNÍKY 

A DODAVATELE 

NABÍZÍME: 

AKVARIJNÍ RYBY Z IMPORTU 

TERARIJNÍ ZVÍŘATA 

ARTEMII, MRAŽENÉ, VLOČKOVÉ 

A GRANULOVANÉ KRMENÍ 

SÁČKY A POLYSTYRENOVÉ PŘEPRAVKY 

PRO TRANSPORT RYB 

LÉČIVA, SÍŤKY, TESTY A DALŠÍ POMŮCKY 

PRO CHOVATELE 

NABÍZÍME MOŽNOST 

BRIGÁDNÍ SPOLUPRÁCE 

PŘI EXPORTU 

AKVARIJNÍCH RYB 

Adresa: 

PETRA-AQUA s.r.o. 

Heleny Malířové 9/283, Praha 6 - Břevnov 

e-mail: petra@aqua.cz 

TEL: 220 516 264 

FAX: 220 517 883 

www.petra-aqua.com 


začínáme s akvaristikou 

35

aktuality 

AKTUALITY 

Akara modrá a akara potoční 

mají své vědecké jméno 

V minulém čísle AT jsem v této rubrice referoval o systematických 

studiích, které skupina českých ichtyologů provádí 

na rybách z tribu Cichlasomatini. Dnešní zpráva na tu minulou 

navazuje a svým významem pro akvaristy ji ještě daleko předčí. 

Zuzana Musilová, Oldřich Říčan a Jindřich Novák popsali 

na základě morfologických dat (sledování 96 různých morfologických 

znaků) i výsledků molekulárních studií (sekvence čtyř 

různých úseků DNA) nový druh, jenž nazvali Andinoacara. 

Ve jménu se objevuje název pohoří Andy, v jejichž oblasti se 

zástupci rodu vyskytují, a jméno Acara, které se historicky pro 

tuto skupinu cichlid používalo. Do nového rodu Andinoacara 

byly zařazeny ryby, které se v poslední době nejčastěji označovaly 

jako skupina ‘Aequidens’ pulcher, resp. ‘Aequidens’ 

pulcher – ‘Aequidens’ rivulatus. Typovým druhem nového 

rodu je Acara latifrons Steindachner, 1878. Správné vědecké 

jméno populární akary modré je tedy nyní Andinoacara 

pulcher, akary potoční pak Andinoacara rivulatus. Dalšími 

druhy patřícími do nového rodu jsou Andinoacara biseriatus, 

Andinoacara coeruleopunctatus, Andinoacara latifrons a 

Andinoacara sapayensis. Dále patří do rodu Andinoacara 

ještě jeden dosud nepopsaný, ale předpokládaný druh, jehož 

příslušníci jsou označováni zatím s využitím obchodního označení 

jako Andinoacara sp. Silbersaum. Studie ale nepřinesla 

jen tento jeden výsledek, její záměr byl širší. Dalším závěrem 

bylo přeřazení dvou druhů z rodu Aequidens do rodu Krobia 

– jde o druhy Krobia potaroensis a Krobia paloemeuensis. 

Na závěr patří trojici autorů ještě velká gratulace – ichtyologů, 

kteří popsali nový rod, u nás příliš mnoho není. 

Pramen: Musilová, Z., Říčan, O. & J. Novák, 2009: Phylogeny of the Neotropical 

cichlid fish tribe Cichlasomatini (Teleostei: Cichlidae) based on 

morphological and molecular data, with the description of a new genus. 

J Zool Syst Evol Res, doi: 10.1111/j.1439-0469.2009.00528.x (publikováno 

online, tiskem vyjde na podzim 2009). 

Výhody filiálního kanibalismu 

Skutečnost, že rodiče požírají své vlastní potomstvo, je 

známa u mnoha živočišných skupin včetně ryb. Jen málo je 

však dosud známo o adaptivní hodnotě tohoto chování. Trojice 

vědců z Bonnské univerzity a Rakouské akademie věd 

ho studovala na modelu koljušek tříostných (Gasterosteus 

aculeatus). Tyto drobné rybky ze severozápadní Evropy znají 

i naši akvaristé – ostatně, byli to jejich předchůdci, kteří pravděpodobně 

koljušky u nás vysadili na několika místech do volné 

přírody, poprvé zhruba někdy v době první světové války. 

Samec koljušky staví hnízdo z vodních rostlin, v němž po výtěru 

střeží vyvíjející se jikry a čerstvě vylíhlý plůdek. Vědci sledovali 

změnu hmotnosti a tělesné kondice v podmínkách omezeného 

krmení u dvou skupin samců – jednu tvořili samci, kteří 

se starali o hnízda s jikrami, druhou samci, kteří opečovávali 

prázdná hnízda bez jiker. Výsledky byly jednoznačné – všichni 

samci, kteří se starali o hnízdo s jikrami, sežrali alespoň část 

svého potomstva, přičemž se jejich hmotnost a tělesná kondice 

za dobu trvání pokusu prakticky nezměnily. U samců, kteří 

se starali o prázdná hnízda, a nemohli si tedy svou dietu vylepšit 

vlastním potomstvem, došlo během této doby ke statisticky 

významnému snížení hmotnosti a zhoršení tělesné kondice. 

Citovaná práce je první, která experimentálně u ryb potvrdila, 

že konzumace vlastního potomstva vede ke zlepšení fyzického 

stavu pečujícího rodiče. 

Pramen: Mehlis, M., Bakker, T. C. M. & J. G. Frommen, 2009: Nutritional 

benefits of filial cannibalism in three-spined sticklebacks (Gasterosteus 

aculeatus). Naturwissenschaften 96: 399–403. 

Tajemství parmičky 

z Oděsy odhaleno 

Parmičky označované mezi akvaristy nejen u nás jako „parmička 

z Oděsy“ byly dlouhou dobu záhadou – nevědělo se, 

odkud přesně pocházejí, proto také neměly vědecké druhové 

jméno a o jejich identitě se pouze spekulovalo. Někteří autoři 

je považovali za samostatný druh, jiní za poddruh parmičky 

indické (Puntius ticto), objevily se dokonce i názory, že jde 

o barevnou formu parmičky nádherné (Puntius conchonius). 

Údajně se poprvé objevily mezi akvaristy v tehdy sovětském, 

dnes ukrajinském přístavu Oděsa na počátku 70. let 20. století. 

Odtamtud se šířily dále na západ a podle „domovského“ 

města byly označovány. V loňském roce zveřejnili Kullander a 

Britz popis nového druhu parmičky, který je, jak sami autoři 

uvádějí, „zjevně totožný“ s parmičkou z Oděsy. Jeho typovou 

lokalitou je rybníček ve vesnici Toe Gyi ve střední Barmě v 

povodí řeky Ayeyarwaddy, nedaleko města Mandalay. Z této 

lokality pochází holotyp a paratypy. Netypové kusy použité 

při popisu pocházely jednak z dalších lokalit ve střední Barmě 

okolo Mandalay (dolní tok řeky Chindwin), další ryba byla 

získána v rangúnském akváriu a pocházela z odchytu v barmském 

státu Shan a konečně devět netypových jedinců pocházelo 

z importu z volné přírody realizovaného jednou švédskou 

firmou. Nový druh dostal vědecké jméno Puntius padamya 

– slovo „padamya“ znamená v barmštině „rubínový“. Toto 

pojmenování bylo zvoleno proto, že v akvaristických kruzích 

se parmička z Oděsy v angličtině nazývala „ruby barb“, rubínová 

parmička. 

Pramen: Kullander, S. O. & R. Britz, 2008: Puntius padamya, a new species 

of cyprinid fish from Myanmar (Teleostei: Cyprinidae). Electronic Journal 

of Ichthyology 2: 56–66. 

Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus) - nahoře samice, dole samec 

Text Jaroslav Hofmann 

Kresba Jaromír a Libuše Knotkovi 

Z AKVARISTIKY

I. ÄÃ¡st - Oblibene.cz

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

I. ÄÃ¡st - Oblibene.cz